30 Co 3/2022- 84

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jany Knotkové, soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení] a soudce Mgr. [jméno] [příjmení] a ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 6 C 436/2020-55, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku I. o věci samé potvrzuje.

II. Ve vyhovujícím výroku II. o věci samé ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z této částky od [datum] do zaplacení se rozsudek soudu prvního stupně ruší a řízení se v tomto rozsahu zastavuje; jinak se v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z této částky od [datum] do zaplacení, částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z této částky od [datum] do zaplacení a částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z této částky od [datum] do zaplacení.

III. Ve vyhovující části výroku IV. ohledně částky [částka] se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že se žaloba o [částka] zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na smluvním úroku z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] částku [částka] a na smluvním úroku z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] částku [částka] (výrok I.), dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se smluvním úrokem ve výši 0,10 % denně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, částku [částka] se smluvním úrokem ve výši 0,10 % ročně (dle žalobního návrhu 0,10 % denně) z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a částku [částka] se smluvním úrokem ve výši 0,10 % ročně (dle žalobního návrhu 0,10 % denně) z této částky za dobu od [datum] do zaplacení (výrok II.). Žalobu co do částky [částka] spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení soud prvního stupně zamítl (výrok III.). Dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni za náklady spojené s uplatněním pohledávky částku [částka], co do zbytku požadované částky za náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka] žalobu zamítl (výrok IV.). Současně nalézací soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení [částka], a to do tří dnů k rukám právního zástupce (výrok V).

2. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne [datum] kupní smlouvu a smlouvu o výpůjčce zásobníků (dále jen„ Smlouva“), jejíž součástí jsou všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“). Na základě Smlouvy se žalovaný zavázal vypůjčit si od žalobkyně zásobníky a odebírat jednou za čtyři týdny hygienický materiál a zaplatit žalobkyni sjednanou paušální úplatu. Žalovaný si od žalobkyně zásobníky vypůjčil a žalobkyně mu následně vystavila daňové doklady: č. SA19025044 na [částka] včetně DPH, se splatností [datum], za 37. – 40. týden 2019 č. SR19030906 na [částka] včetně DPH, se splatností [datum], za 45. – 48. týden 2019 č. SR20000218 na [částka] včetně DPH, se splatností [datum], za 49. týden 2019 – 4. týden 2020 č. SR20003270 na [částka] včetně DPH, se splatností [datum], za 5. – 8. týden 2020 č. SR20005797 na [částka] včetně DPH, se splatností [datum], za 9. – 12. týden 2020. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou kupní ceny, žalobkyně proto využila svého práva a přerušila dodávky zboží. Dále žalobkyně po žalovaném požadovala smluvní pokutu dle § 8 odst. 1 písm. b) VOP za předčasné ukončení Smlouvy ve výši 30 % z kupní ceny zboží od data předčasného ukončení Smlouvy výpovědí do data řádného ukončení Smlouvy, kterou vyfakturovala dokladem č. SR20009652 na [částka] včetně DPH, se splatností [datum], za 13. týden 2020 – 11. týden 2021. Dále žalobkyně požadovala zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,10 % denně z výše uvedených dlužných částek ode dne následujícího po jejich splatnosti do zaplacení a dále nákladů spojených s uplatněním každé ze šesti pohledávek v celkové výši [částka].

3. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky [částka] se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a co do částky [částka] se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Částečné zpětvzetí odůvodnila tím, že dne [datum] poukázal žalovaný částku [částka] na účet žalobkyně, avšak pod jiným variabilním symbolem pro platby (uvedeno na fakturách), a proto byly platby žalobkyní zohledněny až po podání žaloby – poté, co platby prověřila na základě žalovaným předloženého výpisu z účtu, který byl připojen k odporu. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. 6. 2021, č. j. 6 C 436/2020-40, které nebylo právní moci dne [datum], bylo řízení ve znění částečného zpětvzetí zastaveno.

4. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí s odůvodněním, že částky [částka] a [částka] uhradil dne [datum], tj. před podáním žaloby. Ohledně zbývajících žalovaných částek uvedl, že žalobkyně nemá nárok na jejich úhradu, neboť mu v daných obdobích ze strany žalobkyně nebylo dodáno žádné zboží, k jehož úhradě by byl povinen. Namítal, že ustanovení § 8 odst. 2 VOP je neplatné pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jelikož z ustanovení § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) plyne, že kupní cena je kupujícím vždy hrazena za skutečně dodané zboží, které je předmětem smlouvy, jde o pojmový znak kupní smlouvy. Tvrzení žalobkyně, že by žalovanému měla vzniknout povinnost hradit kupní cenu za zboží, které mu žalobkyně vůbec nedodala, odporuje smyslu a účelu zákona, který nepředpokládá, že by nárok na zaplacení kupní ceny mohl existovat bez jakékoli vazby na dodání zboží. Žalovaný neuznává ani nárok žalobkyně na uhrazení smluvní pokuty ve výši [částka], neboť § 8 odst. 1 VOP je dle něho také absolutně neplatný, protože dle ustálené judikatury nelze sankcionovat výkon práva odstoupit od smlouvy.

5. Soud prvního stupně zjistil následující skutkový stav: Mezi žalobkyní a žalovaným, jako podnikateli, byla dne [datum] uzavřena Smlouva, na jejímž základě se žalovaný zavázal vypůjčit si od žalobkyně zásobníky a odebírat jednou za čtyři týdny hygienický materiál a zaplatit za to žalobkyni sjednanou paušální úplatu [částka] včetně DPH. Součástí Smlouvy byly VOP, ve kterých bylo v § 8 odst. 1 písm. b) mimo jiné ujednáno, že před uplynutím doby stanovené v § 7 odst. 1 VOP může být Smlouva ukončena pouze písemnou výpovědí ze strany zákazníka z důvodů uvedených v § 7 odst. 2 VOP. V případě výpovědi ze strany zákazníka z důvodů jiných, než je uvedeno v § 7 odst. 2 VOP, vzniká žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 30 % ze zbývající hodnoty zboží do doby řádného ukončení Smlouvy. Žalobkyně vypůjčila žalovanému hygienické zásobníky a za to mu následně vystavila daňové doklady: č. SA19025044 na [částka] včetně DPH, se splatností [datum], za období 37. – 40. týden 2019, č. SR19030906 na [částka] včetně DPH, se splatností [datum], za období 45. – 48. týden 2019, č. SR20000218 na [částka] včetně DPH, se splatností [datum], za období 49. týden 2019 – 4. týden 2020, č. SR20003270 na [částka] včetně DPH, se splatností [datum], za období 5. – 8. týden 2020 a č. SR20005797 na [částka] včetně DPH, se splatností [datum], za období 9. – 12. týden 2020. Žalovaný nezaplatil žalobkyni sjednanou kupní cenu řádně a včas, žalobkyně proto postupovala v souladu s § 8 odst. 2 VOP, dle kterého je žalobkyně oprávněna v případě uvedeném v odst. 1 písm. c) VOP právo na předčasné ukončení Smlouvy nevyužít a pokračovat ve smluvním vztahu nadále. V tomto případě je žalovaný povinen platit nadále sjednanou paušální kupní cenu za každý měsíc, žalobkyně je však oprávněna přerušit dodávky zboží do doby, než budou vyrovnány všechny nedoplatky, a to tak, že přerušila dodávky zboží. Z nesporných tvrzení vzal soud prvního stupně za prokázané, že Smlouva byla ze strany žalovaného vypovězena dne [datum]. Za předčasné ukončení Smlouvy vystavila žalobkyně žalovanému dle § 8 odst. 1 písm. b) VOP fakturu č. SR20009652 na [částka] včetně DPH, se splatností [datum], za období 13. týdne 2020 – 11. týdne 2021, kdy tato částka představuje smluvní pokutu ve výši 30 % z kupní ceny zboží od data předčasného ukončení Smlouvy výpovědí do data řádného ukončení Smlouvy. Dne [datum] uhradil žalovaný žalobkyni částku ve výši [částka] k úhradě dlužných částek z vystavených faktur č. SR19025044 na [částka] a č. SR19030906 na [částka].

6. Zjištěný skutkový stav prvostupňový soud posoudil podle § 2079 a násl. o. z., a shledal, že účastníci uzavřeli jako podnikatelé kupní smlouvu, na základě které se žalovaný zavázal od žalobkyně vypůjčit zásobníky, ve sjednaném servisním období odebírat hygienický materiál a za to zaplatit žalobkyni sjednanou paušální úplatu, žalobkyně se naopak zavázala žalovanému zásobníky dočasně přenechat, zajistit jejich instalaci a provozuschopnost a rovněž se zavázala dodávat žalovanému hygienický materiál a po jeho dodání vystavovat žalovanému faktury k úhradě sjednané paušální úplaty. Vzletem k tomu, že žalovaný nesplnil své povinnosti stanovené Smlouvou a nezaplatil řádně a včas sjednanou úplatu, využila žalobkyně svého smluvně ujednaného práva a přerušila dodávky hygienického materiálu do doby, než budou vyrovnány všechny nedoplatky, přičemž žalovanému vznikla povinnost i nadále platit sjednanou úplatu za každé následující servisní období (§ 8 odst. 2 VOP). Prvostupňový soud uzavřel, že žalobkyni vznikl nárok na úhradu úplaty v celkové výši [částka], neboť žalobkyně svým smluvním povinnostem vůči žalovanému dostála, žalovaný však požadovanou úplatu neuhradil (§ 2118 o. z.).

7. Jako oprávněný shledal soud prvního stupně i nárok žalobkyně na smluvní úroky z prodlení ve sjednané výši 0,10 % denně z neuhrazené sjednané úplaty (§ 5 odst. 3 VOP, § 1970 o. z.), neboť žalovaný se ocitl v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu závazku, když neplnil řádně a včas (§ 1968 o. z.). Smluvní úroky přiznal nalézací soud žalobkyni i ze sjednané úplaty uhrazené žalovaným dne [datum] z vystavených faktur č. SR19025044 a č. SR19030906, neboť na tyto faktury žalovaný plnil až po jejich splatnosti, tedy byl v prodlení s jejich uhrazením (§ 1968 o. z.).

8. K nároku žalobkyně na smluvní pokutu ve výši [částka] soud prvního stupně uvedl, že tento nárok (včetně požadovaného příslušenství) je zcela neoprávněný, neboť dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu nelze smluvní pokutu ve smyslu § 2048 o. z. vázat pouze na výkon práva, tj. na ukončení Smlouvy výpovědí, jak tomu bylo v projednávaném případě (výpověď žalovaného). S ohledem na uvedené nalézací soud uzavřel, že § 8 odst. 1 písm. b) VOP, dle kterého žalobkyně smluvní pokutu po žalovaném uplatňovala, je absolutně neplatný, k čemuž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1192/2019 či sp. zn. 32 Cdo 636/2019.

9. Prvostupňový soud dále shledal jako oprávněný nárok žalobkyně na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle § 513 o. z. ve spojení s § 3 nařízení vlády č. 351/2016 Sb. ve výši [částka]. Ve zbývající části [částka] tento nárok žalobkyně shledal jako neoprávněný, neboť ohledně pohledávky z faktury č. SR20009652 na [částka] byla žaloba zamítnuta a ohledně pohledávek z faktur č. SR19025044 na [částka] a č. SR19030906 na [číslo], [částka] vzala žalobkyně žalobu zpět, když žalovaný na tyto hradil před podáním žaloby.

10. O nákladech řízení rozhodl prvostupňový soud s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., když přihlédl ke skutečnosti, že žalobkyně procesně zavinila částečné zpětvzetí žaloby, neboť se v tomto rozsahu domáhala úplaty, kterou jí žalovaný před podáním žaloby uhradil na její bankovní účet, byť s jiným variabilním symbolem, než požadovala žalobkyně.

11. Proti výrokům I., II., IV. – co do části, v níž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a V. podal žalovaný odvolání s odkazem na § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Ohledně výroku I. napadeného rozsudku namítal, že soud prvního stupně nevzal v úvahu skutečnost, že v důsledku nařízení vlády ze dne [datum] mu bylo zakázáno vykonávat podnikatelskou činnost (provoz ubytovacího zařízení), pro kterou žalobkyně své dodávky zboží realizovala. Žalovaný se tak nezaviněně ocitl v situaci, kdy objektivně nemohl dosahovat příjmů a nemohl tak žalobkyni zaplatit. Navíc předmětné faktury za dodané zboží uhradil, jakmile mu to jeho finanční situace umožnila a to ještě před podáním žaloby. K výroku II. napadeného rozsudku žalovaný uvedl, že soud prvního stupně se žádným způsobem nevypořádal s jeho obranou, že je § 8 odst. 2 VOP absolutně neplatný, neboť odporuje smyslu a účelu zákona (ustanovení o kupní smlouvě § 2079 o. z.), dle kterého kupující hradí kupní cenu za skutečně dodané zboží. Mezi účastníky bylo od počátku nesporným, že žalobkyně v předmětném období, za které vystavila faktury č. SR20000218, SR20003270 a č. SR20005797, žalovanému jakékoliv zboží nedodala. Závěrem uvedl, že z výše uvedených důvodů by žalobkyni neměly být přiznány ani jakékoli náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích změnil tak, že se žaloba zamítá a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, popř. aby napadený rozsudek v odvoláním napadené části zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně v jeho napadené části považuje za správný a navrhuje, aby jej odvolací soud potvrdil. K výroku I. napadeného rozsudku uvedla, že argumentace žalovaného protipandemickými opatřeními není přiléhavá, neboť splatnost předmětných faktur nastala v období před zavedením těchto opatření a tyto tedy v době splatnosti faktur nemohly mít ekonomický dopad na podnikání žalovaného. Dále se žalobkyně vyjádřila k žalovaným tvrzené neplatnosti ujednání § 8 odst. 2 VOP a uvedla, že toto ustanovení není ujednáním o kupní ceně ve smyslu § 2079 o. z., ale svou povahou se jedná o nepojmenované sankční smluvní ujednání ukládající povinnost hradit paušální částku jakožto sankci za porušování povinnosti hradit kupní cenu sjednanou ve Smlouvě (§ 2048 o. z.). Navíc, i kdyby ujednání § 8 odst. 2 VOP bylo shledáno neplatným, jednalo by se o neplatnost relativní, s ohledem na uvedené žalobkyně vznesla námitku promlčení ve vztahu k právu žalovaného dovolat se relativní neplatnosti uvedeného ujednání VOP.

13. V reakci na vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaný uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalobkyně ohledně sankčního charakteru ujednání § 8 odst. 2 VOP a trvá na tom, že jde o ujednání ohledně kupní ceny, které je však absolutně neplatné. Ujednání o smluvní pokutě je ve VOP obsaženo v jiné části a dále je také v § 5 odst. 3 VOP obsaženo ujednání o smluvních úrocích z prodlení ve výši 0,10 % denně. I kdyby tedy bylo ujednání obsažené v § 8 odst. 2 VOP shledáno jako sankční ustanovení, jednalo by se dle žalovaného o duplicitní sankci, která je navíc ve výši 100 % kupní ceny. V případě, že by soud posoudil § 8 odst. 2 VOP jako platné ustanovení o smluvní pokutě, navrhuje žalovaný moderaci výše smluvní pokuty na nulu, neboť žalobkyni porušením povinnosti žádná škoda nevznikla.

14. Odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a shledal, že odvolání žalovaného je částečně důvodné.

15. Na jednání odvolací soud ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. provedl důkaz výpovědí smlouvy ze dne [datum], který k provedení navrhoval žalovaný již v rámci řízení před soudem prvního stupně a který dosud nebyl proveden, kdy z tohoto bylo zjištěno, že žalovaný dopisem ze dne [datum] učinil ve vztahu k žalobkyni úkon, kterým vypověděl Smlouvu č. V312306 ze dne [datum]. Následně účastníci učinili nesporným, že smluvní vztah založený Smlouvou byl ukončen ke dni [datum].

16. S ohledem na uvedené vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky [částka] s příslušenstvím, neboť uvedená částka byla žalobkyní požadována jako úplata za období, kdy byl smluvní vztah účastníků již ukončen (období 10. – 12. týdne 2020, faktura č. SR20005797). Žalovaný s částečným zpětvzetím žaloby souhlasil. Odvolací soud proto dle § 222a odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku II. o věci samé ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z této částky od [datum] do zaplacení zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.

17. Jako nedůvodné shledal odvolací soud odvolání žalovaného do výroku I. napadeného rozsudku, a to z důvodu, že se jedná o nárok v podobě příslušenství existující, důvodné pohledávky žalobkyně za žalovaným z titulu kupní smlouvy, kdy žalobkyně v souladu se Smlouvou dodala žalovanému zboží, a tento měl povinnost za dodané zboží uhradit žalobkyni kupní cenu. Předmětné pohledávky žalobkyně vznikly a jejich splatnost nastala v době„ před-covidové“ (faktura č. SA19025044 splatnost [datum], faktura č. SR19030906 splatnost [datum]), argumentace pandemií onemocnění Covid – 19 a s ní spojenými opatřeními, tak není v daném případě přiléhavá a nemůže ospravedlnit skutečnost, že se žalovaný dostal do prodlení s platbami sjednané úplaty za žalobkyní dodané zboží (faktura č. SA19025044 a faktura č. SR19030906), čímž žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení v souladu s § 1970 o. z., a to ve výši sjednané v § 5 odst. 3 VOP, tj. 0,10 % denně. Smluvní úroky z prodlení náleží žalobkyni za období ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých pohledávek (faktura č. SA19025044 splatnost [datum], faktura č. SR19030906 splatnost [datum]) do dne jejich zaplacení, tj. [datum].

18. Ve zbývající části odvolací soud shledal odvolání důvodným, když dospěl k závěru, že soud prvního stupně nesprávně vyložil § 8 odst. 2 VOP a v souvislosti s nesprávným výkladem tohoto smluvního ujednání poté dospěl k nesprávnému právnímu závěru o důvodnosti předmětných nároků žalobkyně (výrok II. a IV. napadeného rozsudku). Odvolací soud provedl výklad § 8 odst. 2 VOP, který stanoví:„ [příjmení] je oprávněna v případě uvedeném v odst. 1 písm. c) těchto VOP právo na předčasné ukončení smlouvy nevyužít a pokračovat ve smluvním vztahu nadále. V tomto případě je zákazník povinen platit nadále sjednanou paušální kupní cenu za každý měsíc, [příjmení] je však oprávněna přerušit dodávky zboží do doby, než budou vyrovnány všechny nedoplatky.“ a dospěl k závěru, že toto ujednání není ujednáním o sankční povinnosti/smluvní pokutě, ale týká se kupní ceny dle uzavřené kupní smlouvy. Tento výklad vyplývá ze samotného kontextu VOP jako celku, kdy za porušení povinnosti hradit řádně a včas kupní cenu je v § 5 odst. 3 VOP ujednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,10 % denně z dlužné částky, v jiné části VOP je pak upravena i smluvní pokuta za porušení povinnosti odebrat dohodnuté množství zboží (§ 4 odst. 2 VOP). Uvedený výklad podporuje i samotné označení„ kupní cena“ použité v předmětném ujednání. Smyslem § 8 odst. 2 VOP je zakotvení práva žalobkyně přerušit dodávku zboží žalovanému, aniž by tímto žalobkyně porušovala svou povinnost dodávat zboží dle Smlouvy, nicméně stále se jedná o ustanovení vztahující se k uzavřené smlouvě kupní ve smyslu § 2079 a násl. o. z., kdy pojmovými znaky kupní smlouvy jsou předmět koupě a kupní cena, resp. úplatnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1162/2002). Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že za předmětná období (49. týden 2019 – 9. týden [rok]) nebylo žalobkyní žalovanému dodáno žádné zboží. S ohledem na provedený výklad § 8 odst. 2 VOP je tedy nutné uzavřít, že žalobkyni nárok na zaplacení ceny zboží v celkové výši [částka] ([částka] + [částka] + [částka]), které žalovaným nebylo nikdy zakoupeno/žalobkyní dodáno, ve smyslu § 8 odst. 2 VOP vzniknout nemohl. Odvolací soud uzavírá, že jiný výklad § 8 odst. 2 VOP by byl zcela v rozporu se smyslem a účelem zákona a popíral by základní zásady institutu kupní smlouvy dle § 2079 a násl. o. z., kdy v případě koupě se jedná o synallagmatické právní jednání, na základě kterého se prodávající zavazuje převést na kupujícího vlastnické právo k předmětu koupě (věci) a kupující se naopak zavazuje k zaplacení kupní ceny a k převzetí předmětu koupě. Synallagma, (resp. synallagmatické plnění) znamená věc na straně jedné a peníze na straně druhé (viz Švestka, J. a kol.: Občanský zákoník: komentář. Svazek V, (§ [číslo] až [číslo]). [obec]: Wolters Kluwer ČR, 2014, komentář k ust. § 2079). S ohledem na uvedené závěry pak žalobkyni nemohl vzniknout ani nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle § 513 o. z.

19. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku I. o věci samé postupem podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil; ve vyhovujícím výroku II. o věci samé v části týkající se částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z této částky od [datum] do zaplacení, částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z této částky od [datum] do zaplacení a částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z této částky od [datum] do zaplacení napadený rozsudek postupem podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že v uvedeném rozsahu žalobu zamítl; stejně pak postupem podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadený rozsudek ve vyhovující části výroku IV. ohledně částky [částka] a to tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl.

20. S ohledem na změnu napadeného rozsudku odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. O nákladech řízení před soudem prvního stupně odvolací soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal převážně úspěšnému žalovanému, kdy tento byl neúspěšný pouze v nepatrné části (příslušenství v kapitalizované výši [částka]) a částečné zastavení řízení co do částky [částka] se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a co do částky [částka] se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zavinila žalobkyně, když se v tomto rozsahu domáhala úhrady sjednané úplaty, kterou jí žalovaný před podáním žaloby ([datum]) uhradil převodem na její bankovní účet, byť s jiným variabilním symbolem pro označení platby, než jaký žalobkyně požadovala. Žalovaný přitom v avízu platby uvedl čísla obou dlužných faktur, takže žalobkyni muselo být zřejmé, kdo a jaké faktury hradí, navíc povinnost uvést variabilní symbol při platbě kupní ceny nebyla mezi účastníky nikdy ujednána. Náklady žalovaného v řízení před soudem prvního stupně činí celkem [částka] a sestávají z odměny advokáta ve výši [částka] podle § 7, § 8 odst. 1) a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (tarifní hodnota [částka]), za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, podání ze dne [datum], jednání před soudem dne [datum]), z paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za 3 úkony po [částka] a z náhrady za 21% DPH z částky [částka] ve výši [částka].

21. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalovanému, který byl v odvolacím řízení z větší části úspěšný. Konkrétně byl žalovaný v odvolacím řízení úspěšný ohledně částky [částka] s příslušenstvím (změna žaloby – zamítnutí nároku) a ohledně částky [částka] (částečné zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby, které zavinila žalobkyně, když uvedená částka byla žalobkyní požadována jako úplata za období, kdy byl smluvní vztah účastníků již ukončen). Žalovaný byl tedy v řízení úspěšný co do 86 %, a má tak právo na náhradu 72 % svých nákladů řízení. 100 % nákladů žalovaného v odvolacím řízení činí celkem [částka] a sestávají z odměny advokáta ve výši [částka] podle § 7, § 8 odst. 1) a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (tarifní hodnota [částka]), za 2 úkony právní služby po [částka] (odvolání a účast na jednání odvolacího soudu), z paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za 2 úkony po [částka], z náhrady za 21% DPH z částky [částka] ve výši [částka] a soudního poplatku za odvolání ve výši [částka] 72 % je pak představováno částkou [částka].

22. Celkem náklady řízení žalovaného před soudy obou stupňů činí [částka]. Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud určil podle § 160 o. s. ř.

23. Při vyhlášení rozsudku odvolacího soudu došlo ke zjevné nesprávnosti spočívající v chybě v počtech, když jako výše náhrady nákladů řízení žalovaného byla ve výroku IV. nesprávně uvedena částka [částka]. Nechť je proto písemné vyhotovení tohoto rozsudku současně považováno za opravné usnesení ve smyslu § 164 o. s. ř.

24. Odvolací soud upozorňuje, že předmětem řízení o odvolání podaném žalovaným byla částka [částka] s příslušenstvím, čemuž odpovídala i poplatková povinnost žalovaného. Soud prvního stupně však vybral soudní poplatek ve vyšší částce, než odpovídala předmětu odvolacího řízení, proto bude na soudu prvního stupně, aby postupem podle § 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vrátil žalovanému vzniklý přeplatek soudního poplatku ve výši [částka].

25. Odvoláním nedotčený výrok III. rozsudku nabyl samostatně právní moci podle § 206 odst. 3 o. s. ř.

Poučení