30 Co 308/2022- 244

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Knotkové, soudce Mgr. [jméno] [příjmení] a soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení] ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2) [jméno] [příjmení], [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím o odvolání žalobkyně a 2. žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Odvolání druhého žalovaného proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně se odmítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit prvnímu žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].

IV. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu o zaplacení [částka] s příslušenstvím vůči 1. žalovanému a výrokem II. uložil 2. žalovanému zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Dále výrokem III. uložil žalobkyni zaplatit 1. žalovanému na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně a výrokem IV. uložil 2. žalovanému zaplatit žalobkyni na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaných vrácení rezervačního poplatku ve výši [částka], který složila na účet 2. žalovaného na základě smlouvy o rezervaci nemovitosti, jež byla uzavřena mezi účastníky ohledně pozemku parc. č. st. 884, jehož součástí je budova [adresa] (rodinný dům) a pozemku parc. [číslo] vše k. ú. [obec], obec Louňovice (dále jen„ nemovitost“). Žalobkyně a 1. žalovaný se v rezervační smlouvě zavázali uzavřít kupní smlouvu na nemovitost nejpozději do [datum] s tím, že v případě jejího uzavření bude uvedený rezervační poplatek započítán na kupní cenu ve výši [částka]; v případě neuzavření kupní smlouvy z důvodu na straně 1. žalovaného byla ujednána povinnost 2. žalovaného rezervační poplatek žalobkyni vrátit. Dodatkem [číslo] ze dne [datum] k rezervační smlouvě došlo k prodloužení termínu pro uzavření kupní smlouvy do [datum]. Na základě další fáze jednání mezi účastníky bylo dohodnuto snížení kupní ceny na [částka] a termín podpisu kupní smlouvy byl dohodnut na [datum]. K uzavření kupní smlouvy však v dohodnutém termínu nedošlo a to z důvodů na straně 1. žalovaného, s ohledem na to byl 2. žalovaný v souladu s rezervační smlouvou povinen žalobkyni vrátit rezervační poplatek v plné výši.

3. Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby s tím, že smluvní vztah mezi účastníky skončil již [datum], neboť tento den byl mezi účastníky na základě dodatku [číslo] k rezervační smlouvě sjednán jako poslední možný pro uzavření kupní smlouvy mezi žalobkyní a 1. žalovaným – ode dne [datum] nebyly smluvní strany vázány jakoukoli smluvní povinností kupní smlouvu uzavřít. Žalobkyně nedodržela svůj závazek uzavřít kupní smlouvu nejpozději dne [datum], a proto rezervační poplatek propadl v souladu s čl. VI odst. 2 rezervační smlouvy rovným dílem žalovaným jako smluvní pokuta za porušení podmínek rezervační smlouvy ze strany žalobkyně.

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne [datum] byla mezi žalobkyní (kupující), 1. žalovaným (prodávající) a 2. žalovaným (zprostředkovatel) uzavřena smlouva o rezervaci nemovitosti, ve které se smluvní strany dohodly, že uzavřou kupní smlouvu na výše specifikovanou nemovitost do [datum] a že kupní cena bude činit [částka], kdy tato bude částečně uhrazena skrze rezervační poplatek ve výši [částka]; ohledně rezervačního poplatku bylo ujednáno, že tento bude žalobkyní uhrazen k rukám 2. žalovaného na účet č. [bankovní účet] a že pokud nedojde k uzavření smlouvy z důvodů na straně žalobkyně, pak rezervační poplatek propadá rovným dílem mezi 1. žalovaného a 2. žalovaného jakožto smluvní pokuta, v případě že nedojde k uzavření smlouvy z důvodů na straně 1. žalovaného, pak je 1. žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu [částka] 2. žalovanému a [částka] žalobkyni a rezervační poplatek se vrací žalobkyni. Dne [datum] žalobkyně zaslala 2. žalovanému na účet č. [bankovní účet] částku [částka]. Dne [datum] uzavřeli účastníci dodatek [číslo] ke smlouvě o rezervaci, kterým se mění ustanovení rezervační smlouvy tak, že strany jsou povinny uzavřít kupní smlouvu nejpozději do dne [datum] a smlouva se uzavírá na dobu určitou do [datum]. Dne [datum] proběhla e-mailová komunikace mezi žalobkyní a 2. žalovaným, ve které bylo ze strany žalobkyně sděleno, že s ohledem na covidovou situaci, která zasáhla oblasti jejího podnikání, nejsou schopni obchod dokončit a od obchodu musí odstoupit; současně navrhla snížení smluvní pokuty na 50 %. Po uplynutí účinnosti dodatku [číslo] ([datum]) účastníci nadále chtěli jednat o prodeji, přičemž pokračující původní kontraktaci ponechali na úrovni e-mailů, SMS a telefonické domluvy – komunikace probíhala zejména ohledně způsobu uhrazení kupní ceny (možnosti financování, termíny úhrady) a s tím související přípravy kupní smlouvy. Dne [datum] proběhla e-mailová komunikace, kde žalobkyně uvedla, že posílá kupní smlouvu upravenou od právníka a že je potřeba nastavit ve smlouvě úschovu na [částka] v [anonymizováno], datum podpisu smlouvy na den [datum] a žádala o potvrzení termínu [datum] k podpisu a upřesnění času. Dne [datum] proběhla komunikace mezi 2. žalovaným, žalobkyní, 1. žalovaným, panem [jméno] (zaměstnanec z [anonymizováno], kde se měla [datum] podepisovat smlouva o úschově) a [jméno] [příjmení] (přítelkyně 2. žalovaného, která mu pomáhala v jeho činnosti realitního zprostředkovatele), kdy 2. žalovaný žádal žalobkyni a 1. žalovaného o kontrolu smlouvy s tím, že potvrzený termín podpisu je ve čtvrtek [datum] ve 14 hodin. Součástí e-mailu byly Smlouva o způsobu úhrady kupní ceny a kupní smlouva k nemovitostem, ve které bylo uvedeno, že kupní cena ve výši [částka] bude uhrazena tak, že [částka] bylo již uhrazeno na účet zprostředkující realitní kanceláře jako rezervační poplatek, část kupní ceny [částka] bude uhrazena dle smlouvy o způsobu úhrady kupní ceny (smlouvy o úschově) do 5 pracovních dnů ode dne uzavření smlouvy, část kupní ceny [částka] se kupující zavazuje uhradit prodávajícímu na účet do [datum] Smlouvy nakonec dne [datum] podepsány nebyly z důvodů na straně 1. žalovaného, který se k podpisu nedostavil; žalobkyně se k podpisu smluv dne [datum] dostavit chtěla a k tomuto datu také měla zajištěné financování.

5. Po právní stránce soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), kdy dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne [datum] v souladu s § 1746 odst. 2 o. z. uzavřena nepojmenovaná smlouva (smlouva rezervační) s prvky smlouvy o smlouvě budoucí (§ 1785 a násl. o. z.) – byl sjednán závazek uzavřít v budoucnu kupní smlouvu na nemovitost do určitého data (původně do [datum], dodatkem [číslo] změněno do [datum]) mezi žalobkyní a 1. žalovaným – a s prvky smlouvy o úschově pro jiného (§ 2402 a § 2408 o. z.) – 2. žalovaný jako zprostředkovatel převzal do úschovy část kupní ceny ve výši [částka], která v případě, že by v budoucnu k uzavření kupní smlouvy na nemovitost mezi stranami smlouvy nedošlo z důvodů na straně 1. žalovaného, pak se tato část kupní ceny vrací žalobkyni (uschovateli); v případě, že by k uzavření kupní smlouvy na nemovitost nedošlo z důvodů na straně žalobkyně, pak jí neměla být částka vrácena z důvodu toho, že zde vznikl 1. žalovanému a 2. žalovanému nárok na smluvní pokutu ve smyslu § 2048 o. z. (oběma) ve výši [částka]; rezervační smlouvu bylo možné měnit i jinak než v písemné formě – strany si neujednaly, že by jí mohly měnit pouze písemně (§ 564 o. z.). Z jednání a chování stran v období po [datum] (uplynutí účinnosti rezervační smlouvy dle dodatku [číslo]) měl prvostupňový soud za prokázané, že strany i nadále chtěly jednat podle dohodnutých podmínek rezervační smlouvy, a že tedy původní kontraktace pokračovala v navazujících krocích i po [datum] s tím, že podmínky rezervační smlouvy ve znění dodatku [číslo] se podle § 1902 věta druhá o. z. (kumulativní novace) změnily ohledně termínu pro uzavření kupní smlouvy, který byl na základě dohody stran posunut do [datum] (pevně sjednaný termín pro podpis kupní smlouvy), čímž se prodloužil i termín, na který byl navázán vznik smluvní pokuty (smluvní pokuta, která původně po [datum] žalobkyni vznikla s ohledem na posun termínu implicitně zanikla dohodou stran). Termín uzavření kupní smlouvy byl tedy stranami posunut do [datum], v tomto termínu však z důvodů na straně 1. žalovaného k uzavření kupní smlouvy nedošlo – 2. žalovaný byl proto v souladu s rezervační smlouvou povinen žalobkyni rezervační poplatek ve výši [částka] vrátit (ve vztahu ke 2. žalovanému je žaloba důvodná); 1. žalovaný dle rezervační smlouvy povinnost vracet rezervační poplatek neměl (ve vztahu k 1. žalovanému žaloba důvodná není). O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve vztahu žalobkyně – 1. žalovaný právo na jejich náhradu přiznal úspěšnému 1. žalovanému, ve vztahu žalobkyně – 2. žalovaný úspěšné žalobkyni.

6. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání žalobkyně a 2. žalovaný.

7. Žalobkyně podala odvolání proti výrokům I. a III. napadeného rozsudku, kdy namítala, že by povinnost vrátit rezervační poplatek měli mít společně a nerozdílně oba žalovaní a odvolacímu soudu navrhla, aby v tomto smyslu napadený rozsudek změnil. 8. 2. žalovaný podal odvolání do všech výroků napadeného rozsudku s odkazem na § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Namítal jeho věcnou nesprávnost, nespravedlnost, částečnou zmatečnost a to, že obsahuje domněnky a provedenými důkazy nepodložená a nepřesvědčivá tvrzení soudu. 2. žalovaný uvedl, že ohledně období od uzavření rezervační smlouvy ze dne [datum] do uplynutí prodloužené lhůty sjednané za účelem uzavření kupní smlouvy, tj. do [datum], jsou skutkové i právní závěry soudu prvního stupně správné a v tomto směru jim nemá co vytknout. Ohledně období následujícího, tj. od [datum], však se skutkovými závěry a právním posouzením nesouhlasí a považuje je za zcela nesprávné, ničím nepodložené a rozsudek v této části považuje za nepřezkoumatelný. 2. žalovaný akcentoval, že není pravdivé zjištění nalézacího soudu o tom, že strany měly vůli jednat v souladu s rezervační smlouvou, resp. že konkludentně svým následným jednáním potvrdily, že účinnost rezervační smlouvy se v podstatě prodloužila – nebyl proveden žádný důkaz, ze kterého by šlo usoudit, že všichni tři účastníci rezervační smlouvu po [datum] dodatkují při zachování podmínek nastavených dne [datum]; 1. žalovaný po celou dobu od [datum] do [datum] mlčí, nikterak nekomunikuje, není tam z jeho strany žádná akceptace návrhů, ani připomínky, které by poukazovaly na to, že se v původním jednání pokračuje, nebo na něj navazuje. Jako zcela nesprávnou pak považuje 2. žalovaný právní aplikaci § 1902 o. z., jež upravuje tzv. kumulativní novaci, neboť původní závazek (rezervační smlouva) byl písemný, a podle § 1906 o. z. by v takovém případě ujednání o novaci vyžadovalo písemnou formu, což v projednávaném případě zcela prokazatelně splněno nebylo. Závěrem 2. žalovaný soudu prvního stupně vytkl nesprávné hodnocení výslechu svědků [jméno] a [příjmení] a zopakoval, že trvá na výslechu 1. žalovaného. S ohledem na uvedené navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba v plném rozsahu zamítá, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. K odvolání 2. žalovaného se vyjádřila žalobkyně a uvedla, že v řízení bylo prokázáno, že po [datum] bylo mezi stranami dohodnuto, že kupní smlouva bude uzavřena v jiném termínu ([datum]) s upravenou kupní cenou a způsobem její splatnosti, a že rezervační poplatek složený žalobkyní na základě rezervační smlouvy nebude použit k úhradě smluvní pokuty, nýbrž bude považován za úhradu části kupní ceny. Pokud jde o 1. žalovaného, pak žalobkyně zdůraznila, že z jeho chování bylo zjevné, že s uzavřením kupní smlouvy [datum] počítal, jelikož se těsně před termínem podpisu omlouval, že se k podpisu nemůže dostavit, a navíc byl vždy zahrnut do korespondence mezi 2. žalovaným a žalobkyní, kdy docházelo k finalizaci kupní smlouvy a dojednávání termínu jejího podpisu a nikdy nedal žádným způsobem najevo, že s podmínkami kupní smlouvy nesouhlasí, a že ji nepodepíše.

10. K odvolání žalobkyně a 2. žalovaného se písemně vyjádřil 1. žalovaný, kdy uvedl, že odvolání žalobkyně považuje za zcela nedůvodné a s odvoláním 2. žalovaného souhlasil – nárok žalobkyně je neoprávněný v plné výši vůči oběma žalovaným, skutkové závěry soudu prvního stupně neodpovídají provedenému dokazování a věc byla i nesprávně právně posouzena.

11. Předně se odvolací soud zabýval otázkou přípustnosti odvolání 2. žalovaného, kdy shledal, že odvolání proti výroku I. napadeného rozsudku, kterým byla zamítnuta žaloba vůči 1. žalovanému, není přípustné – chybí zde subjektivní přípustnost odvolání.„ K podání odvolání je zásadně povolán jen účastník řízení (srov. § 201 o. s. ř.). Právo odvolání však přísluší pouze tomu účastníku, jemuž byla rozhodnutím soudu způsobena v jeho právech určitá (byť nepatrná) újma; nemůže je proto podat účastník, jemuž bylo rozhodnutím soudu prvního stupně zcela vyhověno (teorie procesního práva hovoří o tzv. subjektivní přípustnosti odvolání). Samostatný společník (§ 91 odst. 1 o. s. ř.) je oprávněn podat odvolání jen za svou osobu (a to i tehdy, dopadnou-li posléze suspenzívní účinky odvolání do poměrů ostatních společníků v rozepři). (…) Odvolání, jehož cílem je (pouze) uspořádat vnitřní poměry žalovaných (potud, že postavení žalobce by se při plném úspěchu odvolání druhé žalované mohlo jen zlepšit), přípustné není (spor o vnitřním vypořádání společníků v rozepři, předjímaném normami hmotného práva, je řešitelný samostatně, když do poměrů žalobce bezprostředně nedopadá).“ (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). S ohledem na uvedené odvolací soud uzavírá, že zamítavý I. výrok napadeného rozhodnutí činí 1. žalovaného ve sporu procesně zcela úspěšným a tudíž k podání odvolání subjektivně neoprávněným. Nemůže-li tedy podat přípustné odvolání 1. žalovaný, nemůže tak za něj a pro něj učinit ani jeho (samostatný) společník v rozepři (2. žalovaný).

12. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně, ani odvolání 2. žalovaného nejsou důvodná.

13. Odvolací soud předesílá, že neshledal důvodnou námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku vznesenou 2. žalovaným. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I pokud rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Z podaného odvolání 2. žalovaného je přitom bez pochybností zřejmé, že mu nečinilo nejmenších potíží formulovat důvody, v nichž spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku, což svědčí o přezkoumatelnosti tohoto rozsudku.

14. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav poté, co v souladu s § 132 o. s. ř. provedené důkazy zhodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, přičemž hodnocení důkazů též v odůvodnění rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem zdůvodnil. Odvolací soud se neztotožňuje s námitkou 2. žalovaného, podle které prvostupňový soud nesprávně zhodnotil svědecké výpovědi svědka [jméno] a svědkyně [příjmení] jako nevěrohodné – z rozsáhlého odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že soud prvního stupně vzal při hodnocení těchto důkazů v úvahu všechny okolnosti i všechny ostatní důkazy, přičemž shledal, že výpovědi těchto svědků (jejich části) jsou s ostatními provedenými důkazy v rozporu, což zcela odůvodňuje jeho závěr o (částečné) nevěrohodnosti těchto svědeckých výpovědí. Pokud 2. žalovaný shledává pochybení nalézacího soudu v tom, že neprovedl navržený účastnický výslech 1. žalovaného, pak ani tuto námitku neshledává odvolací soud důvodnou. Podle ustálené rozhodovací praxe soudů platí, že soud není povinen provést všechny účastníky navržené důkazy a je oprávněn posoudit, které z navržených důkazů provede, a které nikoliv. Neprovedení některých důkazů ovšem v zásadě připadá v úvahu jedině tehdy, (1) týkají-li se irrelevantních skutečností, (2) nejsou-li způsobilé tvrzenou skutečnost prokázat, nebo (3) jsou-li nadbytečné, neboť skutečnost, která jimi má být prokázána či vyvrácena již s potřebnou mírou jistoty prokázána či vyvrácena byla. Neprovedení důkazů je přitom soud povinen odůvodnit (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Neprovedení účastníkem navržených důkazů by naproti tomu bylo nepřípustné, pokud by následně rozsudek stál na závěru o neunesení důkazního břemeně tímto účastníkem. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná. Soud prvního stupně napadený rozsudek založil na skutkovém závěru, dle kterého účastníci i po [datum] pokračovali v kontraktačním jednání ve smyslu podmínek rezervační smlouvy ze dne [datum] ve znění dodatku [číslo] s tím, že se domluvili na změně podmínek ohledně termínu pro uzavření kupní smlouvy, kdy tento prodloužili do [datum], který měl za prokázaný bez důvodné pochybnosti. Tento závěr přitom odvolací soud z níže uvedených důvodů shledal správným. Za této situace soud prvního stupně nebyl povinen provést další 2. žalovaným navržené důkazy, a to z důvodu jejich nadbytečnosti.

15. Odvolací soud uzavírá, že skutkový závěr, ke kterému soud prvního stupně v projednávaném případě dospěl, je správný a plně odpovídá v řízení provedenému dokazování – chování všech účastníků v období po [datum] jednoznačně vypovídá o tom, že i po tomto datu bylo účastníky nadále pokračováno v původním kontraktačním jednání ve smyslu a za podmínek rezervační smlouvy ze dne [datum] ve znění jejího dodatku [číslo] dohody o tom, že termín k uzavření kupní smlouvy byl posunut na [datum], kdy mělo dojít k podpisu smluv; nejednalo se o novou kontraktaci. Pokud se pak 1. žalovaný k podpisu kupní smlouvy v dohodnutém termínu [datum] nedostavil, byl to on, nikoli žalobkyně, kdo způsobil to, že k uzavření kupní smlouvy nedošlo. Pokud 2. žalovaný namítá, že 1. žalovaný po celou dobu od [datum] do [datum] mlčel, nekomunikoval, neakceptoval žádné návrhy, ani je nepřipomínkoval, a že tedy nelze dovozovat, že by bylo pokračováno v původním jednání, pak odvolací soud odkazuje na odůvodnění nalézacího soudu zejm. v bodě 25 napadeného rozsudku, se kterým se plně ztotožňuje a dále akcentuje, že z provedených důkazů vyplývá, že 1. žalovaný byl v období od [datum] do [datum] ve většině případů zahrnut do korespondence mezi 2. žalovaným a žalobkyní, kdy docházelo k finalizaci kupní smlouvy a dojednávání termínu jejího podpisu, přičemž po celou tuto dobu nedal žádným způsobem najevo, že s takto pokračujícím kontraktačním jednáním nesouhlasí, naopak je z provedeného dokazování zřejmé, že s uzavřením kupní smlouvy dne [datum] počítal, jelikož se těsně před termínem podpisu omlouval, že se k podpisu nemůže dostavit (SMS ze dne [datum]).

16. Soud prvního stupně takto zjištěný skutkový stav posoudil správně i po právní stránce, když konstatoval, že v případě rezervační smlouvy ze dne [datum] došlo k prodloužení termínů v ní uvedených skrze tzv. kumulativní novaci dle § 1902 věta druhá o. z., kdy původní závazek zůstal nezměněn, jen se posunuly termíny pro splnění povinností vyplývajících ze smlouvy (uzavření kupní smlouvy), a tím pádem i termíny pro vznik smluvních pokut. V takto posunutém termínu do [datum] pak nebyla kupní smlouva uzavřena z důvodů na straně 1. žalovaného – žalobkyně neuzavření kupní smlouvy v posunutém termínu nezavinila, nárok na smluvní pokutu tak není dán – proto je v souladu s čl. VI odst. 1 rezervační smlouvy 2. žalovaný, k jehož rukám se rezervační poplatek skládal podle čl. V odst. 4 rezervační smlouvy, povinen žalobkyni rezervační poplatek ve výši [částka] vrátit. Odvolací soud na tomto místě uvádí, že není důvodná námitka žalobkyně, že by povinnost vrátit rezervační poplatek měli mít oba žalovaní společně a nerozdílně, kdy poukazovala na skutečnost, že si žalovaní tuto částku rovnoměrně rozdělili. Z rezervační smlouvy jednoznačně vyplývá, že se rezervační poplatek hradil 2. žalovanému (to že jej od žalobkyně skutečně obdržel, bylo v řízení prokázáno), je to proto právě 2. žalovaný, kdo je v souladu s rezervační smlouvou povinen takto obdrženou částku žalobkyni vrátit – je zcela irelevantní, jak 2. žalovaný s touto částkou po jejím obdržení od žalobkyně naložil; 1. žalovaný dle rezervační smlouvy povinnost vracet rezervační poplatek nemá.

17. Důvodná není ani argumentace 2. žalovaného ohledně nutnosti písemné formy novace s ohledem na to, že původní závazek v projednávaném případě (rezervační smlouva) byl písemný. Nový občanský zákoník nepřevzal obecný požadavek formy pro právní jednání, která mění nebo ruší závazky založené písemnými smlouvami (srov. § 40 odst. 2 obč. zák.). Z ustanovení § 564 o. z. naopak vyplývá, že původní forma právního jednání musí být dodržena pouze v případě změny obsahu právního jednání založeného na zákonné formě, právní jednání založená na smluvní formě lze měnit i rušit zcela neformálně, pokud účastníci požadavek formy sami nesjednají. Podle § 1906 o. z. ujednání o novaci nebo o narovnání vyžaduje písemnou formu, byl-li i původní závazek zřízen v písemné formě, nebo činí-li se o právu již promlčeném. Odvolací soud shodně s komentářovou literaturou (srov. B. [příjmení] in [příjmení], M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ [číslo]). Komentář. 1. vydání. [nakladatelství], [rok], s. [anonymizováno] – [anonymizováno], obdobně J. [příjmení] in [příjmení], Z., [příjmení], J., [příjmení], J. a kol:, Závazky z právních jednání podle občanského zákoníku. Komentář k [ustanovení pr. předpisu]. [anonymizováno], [rok], s. [anonymizováno] – [anonymizováno]) zastává názor, že ustanovení § 1906 o. z., je třeba interpretovat právě v souladu s obsahem ustanovení § 564 o. z., tedy tak, že jedná-li se o závazek, který mohl být sjednán ústně, což rezervační smlouva v projednávaném případě je, proto se pro novaci písemná forma nevyžaduje.„ Nový občanský zákoník podstatně více akcentuje zásadu neformálnosti právních jednání, než ten minulý. Kromě výše uvedené změny spojené se změnou obsahu právního jednání (§ 564) zbavil nový kodex požadavku písemné formy i řadu dalších právních jednání, pro která byla dříve předepsána (postoupení pohledávky, přistoupení k závazku, smluvní pokuta), včetně některých dohod působících zánik závazku (dissoluce, dohoda o prominutí dluhu). Podstata smluvní formy a systematický přístup k otázce formy vedou ke zužujícímu výkladu komentovaného ustanovení a k závěru, že se vztahuje pouze na formu zákonnou, nikoli však na formu smluvní. Pokud je tedy obligační smlouva založena na smluvní formě, lze novaci a narovnání sjednat i zcela neformálně, ledaže se samotní účastníci dohodnou jinak.“ (viz J. [příjmení] in [příjmení], Z., [příjmení], J., [příjmení], J. a kol:, Závazky z právních jednání podle občanského zákoníku. Komentář k [ustanovení pr. předpisu]. [anonymizováno], [rok], komentář k § 1906). Lze přiměřeně odkázat i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka].

18. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroků o nákladech řízení, které jsou v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.

19. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve vztahu žalobkyně a 1. žalovaný právo na jejich náhradu přiznal úspěšnému 1. žalovanému – náklady 1. žalovaného v odvolacím řízení činí celkem [částka] a sestávají z odměny advokáta ve výši [částka] podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 2 úkony právní služby po [částka] a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za 2 úkony po [částka]. Ve vztahu žalobkyně a 2. žalovaný pak náklady odvolacího řízení odvolací soud přiznal úspěšné žalobkyni – náklady žalobkyně v odvolacím řízení činí celkem [částka] a sestávají z odměny advokáta ve výši [částka] podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 2 úkony právní služby po [částka], z paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za 2 úkony po [částka] a z náhrady za 21% DPH z částky [částka] ve výši [částka]. Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud určil podle ustanovení § 160 o. s. ř.

Poučení