30 Co 323/2025 - 148

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jany Knotkové a soudců Mgr. Zdeňka Váni a Mgr. Miloše Žitného ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 1.334.231,04 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. června 2025 č. j. 7 C 115/2024-117 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení 34.146 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta A].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.334.231,04 Kč s tam blíže specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), a současně rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 194.307 Kč (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě ze dne 26. 7. 2024, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 1.334.231,04 Kč coby smluvní pokuty za prodlení s úhradou dílčích faktur, jimiž žalobkyně jako zhotovitel žalované jako objednateli průběžně vyúčtovávala provedené práce a materiál na díle v podobě kompletní elektroinstalace, provedené na základě smlouvy o dílo ze dne 20. 4. 2017 na rekonstrukci a přístavbě [místo] [číslo] v [právnická osoba] (dále jen „SoD“ a „[právnická osoba]“). Žalovaná byla v prodlení s úhradou faktury č. [číslo] ohledně částky 245.877 Kč od 19. 12. 2017, faktury č. [číslo] ohledně částky 1.297.128 Kč od 29. 1. 2018 a dále faktury č. [číslo] ohledně částky 279.717 Kč od 22. 3. 2018 (dále také „dlužné faktury“ nebo „předmětné faktury“), přičemž takto vyfakturované částky žalobkyni uhradila až dne 14. 3. 2024 v návaznosti na pravomocný rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 8. 8. 2023 č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 1. 2. 2024 č. j. [spisová značka] ve znění opravného usnesení Městského soudu v [adresa] ze dne 20. 3. 2024 č. j. [spisová značka], kterým bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně na zaplacení částky v celkové výši 1.822.722 Kč podle předmětných faktur a dále zákonných úroků z prodlení, neboť se žalovaná s úhradou uvedených faktur dostala do prodlení (dále jen „rozhodnutí v souvisejícím řízení“). V čl. 11.7 SoD si účastnice sjednaly smluvní pokutu ve prospěch žalobkyně pro případ prodlení žalované s úhradou dílčích faktur ve výši 0,2 % z fakturované částky bez DPH za každý den prodlení, přičemž podle čl. 11.8 SoD se smluvní pokuta stává splatnou dnem následujícím po jejím vzniku. S ohledem na prodlení žalované s úhradou dlužných faktur vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu v celkové výši 8.142.275,23 Kč, avšak žalobou požaduje smluvní pokutu toliko za období od 26. 7. 2021 do 26. 7. 2022 (tj. 366 dní × 3.645,44 Kč/den) v celkové výši 1.334.231,04 Kč.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Namítala, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné pro rozpor s dobrými mravy a že se ze strany žalobkyně jedná o zjevné zneužití práva. V této souvislosti zdůraznila, že žalobkyni již uhradila celkem 5.123.719,46 Kč, tj. téměř 165 % ceny díla dle SoD, a to přesto, že dílo nebylo žalobkyní provedeno celé. Podle žalované je s ohledem na takto již uhrazenou částku zřejmé, že ujednání o smluvní pokutě je v rozporu s dobrými mravy z důvodu přezajištění, neboť žalobkyni se dostalo dostatečného zajištění její pohledávky i bez smluvní pokuty. Za této situace smluvní pokuta podle žalované již neplní žádnou ze svých funkcí, dokonce ani funkci sankční, když případná sankce za porušení povinnosti byla mezi účastnicemi vypořádána v souvisejícím řízení – žalobkyni byl přiznán nejen doplatek ceny díla, ale také zákonný úrok z prodlení (téměř 1 mil. Kč), který tak žalobkyně v posuzované věci uplatňuje již podruhé, a rovněž náhrada nákladů řízení (více než 1 mil. Kč). Nelze pak přehlédnout ani to, že žalobkyni nevznikla žádná škoda. Podle žalované se s ohledem na uvedené skutečnosti jedná ze strany žalobkyně toliko o šikanu, když se po ní snaží vymoci částku v součtu převyšující více než dvojnásobek sjednané ceny díla, které navíc neprovedla řádně ani včas (viz dále). Žalobkyně navíc nepožaduje smluvní pokutu za celé tři nepromlčené roky, ale pouze za jeden rok, z čehož podle žalované plyne, že zbývající nároky v hodnotě minimálně 3 mil. Kč si žalobkyně ponechává na pozdější pokračování svého šikanózního postupu.

4. Z procesní opatrnosti žalovaná dále navrhla, aby soud požadovanou smluvní pokutu jako nepřiměřenou moderoval. K funkci smluvní pokuty uvedla, že alespoň částečně měla plnit funkci preventivní, přičemž čistě z pohledu této funkce je podle ní požadovaná výše smluvní pokuty zcela zjevně excesivní. Nicméně i s ohledem na funkci sankční, která byla funkcí hlavní a převládající, je podle žalované požadovaná smluvní pokuta v kontextu konkrétních okolností projednávané věci zjevně nepřiměřená. V této souvislosti zdůraznila, že žalobkyně dílo neprováděla řádně a včas, a za těchto okolností vůbec nebyla dle SoD oprávněna předmětné faktury vystavit. Konkrétně žalovaná poukázala na to, že žalobkyně vyfakturovala neprovedené či vadně provedené práce v rozsahu 455.092 Kč; na stavbu dodala levnější variantu jističů, než byla sjednána v SoD a pokusila se tak obohatit; byla v prodlení se zahájením prací až do 26. 8. 2017, přestože staveniště převzala dne 9. 5. 2017, s dokončením díla pak byla v prodlení o 77 dní; poté, co žalovaná odstoupila od SoD odmítla předat staveniště; některé části díla provedla vadně, a proto žalovaná po odstoupení od SoD musela vedle nákladů na dokončení díla jiným dodavatelem vynaložit i náklady na odstranění těchto vad, a celkově tak zaplatila o 471.728,79 Kč více, než by uhradila za řádně dokončené dílo podle SoD. Pokud jde o zájmy obou stran při porušení povinnosti uhradit vystavené faktury, pak žalovaná konstatovala, že zájem žalobkyně jakožto zhotovitele na předčasném uhrazení ceny díla, resp. na úhradě vadně provedených částí díla na základě neoprávněně vystavených faktur (tedy ještě před vznikem nároku na jejich uhrazení dle SoD), nelze považovat za jakkoli významný. Naproti tomu svůj zájem coby objednatele označila za zcela klíčový – spočíval v tom, aby hradila pouze práce provedené řádně a v souladu se SoD, což mělo zajistit řádné dokončení díla a jeho bezproblémové předání, přičemž úhrada faktur byla tím zcela nejzásadnějším motivačním institutem, který coby objednatel díla měla. Z uvedeného je podle žalované zřejmé, že se do prodlení s úhradou předmětných faktur dostala zaviněním žalobkyně. Za těchto okolností – kdy navíc žalovaná žalobkyni uhradila v souvisejícím řízení již 3,8 mil. Kč za nedoplatek na fakturách ve výši 1,8 mil. Kč, a nyní je veden spor o smluvní pokutu ve výši dalších 1,5 mil. Kč, přičemž další částku cca 3 mil. Kč si žalobkyně úmyslně ponechává k možné další šikaně, a současně žalobkyni porušením povinnosti žalované uhradit předmětné faktury nevznikla žádná škoda – je podle žalované na místě požadovanou smluvní pokutu výrazně moderovat. V neposlední řadě žalovaná namítla i nepřiměřenost samotného ujednání o smluvní pokutě, spočívající čistě v její sjednané výši, tj. 0,2 % denně z fakturované částky bez DPH.

5. K žalovanou navrhované moderaci smluvní pokuty se žalobkyně vyjádřila tak, že pro tento postup není v daném případě dán prostor. Uvedla, že smluvní pokuta byla sjednána za účelem zajištění nezbytného spolupůsobení žalované při plnění SoD a měla plnit primárně funkci preventivní a sankční. Zdůraznila, že pro ni coby zhotovitele bylo průběžné hrazení dílčích faktur zcela klíčové, neboť právě z těchto plateb měla hradit své náklady na realizaci díla, které musela průběžně vynakládat na materiál, pracovníky a subdodavatele. Předmětná smluvní pokuta tedy měla žalovanou jako objednatele odradit od porušování povinnosti řádně hradit dílčí faktury a zamezit tím vzniku souvisejících komplikací na straně žalobkyně jakožto zhotovitele, které by pro ni byly zcela zásadní (prodlení vůči dodavatelům, nutnost zajištění dodatečného financování např. formou úvěru apod.). Pokud jde o okolnosti v době porušení a po porušení povinnosti žalované uhradit vystavené faktury – žalovaná v reakci na výzvu k jejich zaplacení neplatně odstoupila od SoD z důvodu údajného prodlení s dokončením díla; v rozporu se SoD se zmocnila díla a započala s dokončovacími pracemi, aniž by došlo k jeho řádnému předání či ke zdokumentování stavu rozpracovanosti; nedůvodně vůči žalobkyni uplatňovala smluvní pokuty a protinároky; dlužné faktury uhradila až v návaznosti na právní moc rozhodnutí v souvisejícím řízení, které zcela účelově prodlužovala nedůvodnými návrhy a námitkami; svým nepoctivým, obstrukčním a zcela účelovým jednáním významně ohrozila podnikání žalobkyně, neboť nezaplacené faktury představovaly téměř 50 % jejího ročního obratu za rok 2017, v němž byla SoD uzavřena – pak podle žalobkyně právě tyto dokládají, že smluvní pokuta je uplatněna zcela přiměřeně a neexistuje jakákoli okolnost odůvodňující její moderaci.

6. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování – při zohlednění závěrů pravomocného rozhodnutí v souvisejícím řízení, kterým bylo rozhodnuto, že je dán nárok žalobkyně ze SoD vůči žalované na zaplacení částky 1.822.722 Kč, představující neuhrazené faktury č. [číslo] splatná dne 18. 12. 2017, č. [číslo] splatná dne 28. 1. 2017 a č. [číslo] splatná dne 21. 3. 2018 – vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako zhotovitel a žalovaná jako objednatel uzavřely dne 20. 4. 2017 SoD na akci [právnická osoba]; v SoD byla ujednána pevná cena díla 3.560.457 Kč bez DPH s tím, že ji žalovaná bude hradit žalobkyni průběžně na základě dílčích měsíčních faktur ve lhůtě 40 dnů ode dne jejího doručení; pro případ prodlení žalované s úhradou jednotlivých faktur byla sjednána smluvní pokuta ve prospěch žalobkyně ve výši 0,2 % z fakturované částky bez DPH za každý den prodlení s tím, že se smluvní pokuta stává splatnou den následující po jejím vzniku; v SoD byla ujednána doba provedení díla, avšak v době převzetí staveniště žalobkyní dne 9. 5. 2017 nebyla stavba na provedení díla žalobkyní dostatečně připravená, a tedy bylo dohodnuto, že žalobkyně práce dle SoD zahájí do 7 dnů od výzvy žalované, která byla učiněna dne 7. 8. 2017, načež žalobkyně zahájila práce dne 14. 8. 2017; žalobkyně provedla jednotlivé odsouhlasené práce, za které v návaznosti ke stavu vzájemně odsouhlasených zjišťovacích protokolů vystavila faktury, avšak některé z nich nebyly žalovanou (částečně) uhrazeny, a to ani po splatnosti – konkrétně se jednalo o fakturu č. [číslo] ohledně částky 245.877 Kč (faktura byla vystavena na částku 455.877 Kč, avšak žalovaná ji částečně uhradila) s jejíž úhradou byla žalovaná v prodlení od 19. 12. 2017, dále o fakturu č. [číslo] ohledně částky 1.297.128 Kč s jejíž úhradou byla žalovaná v prodlení od 29. 1. 2017 a dále o fakturu č. [číslo] ohledně částky 279.717 Kč s jejíž úhradou byla žalovaná v prodlení od 22. 3. 2018; dne 16. 2. 2018 žalovaná žalobkyni oznámila, že odstupuje od SoD, a to s odůvodněním, že žalobkyně ani ke dni 16. 2. 2018 neměla dílo dokončené, tj. byla o více než 10 dní v prodlení s dokončením díla a s vyklizením staveniště, současně žalobkyni vyčíslila smluvní pokutu za 77 dní prodlení s dokončením díla a 71 dnů prodlení s předáním staveniště v celkové výši 2.634.738,18 Kč a upozornila ji na vznik škody způsobené nedokončením díla; dne 20. 2. 2018 žalobkyně vyzvala žalovanou k umožnění dokončení díla; ze znaleckého posudku č. [číslo] [tituly před jménem] [jméno FO] a znaleckého posudku č. [číslo] [tituly před jménem] [jméno FO], které byly vypracovány pro účely souvisejícího řízení, měl soud prvního stupně za zjištěné, že stav díla k 16. 2. 2018, kdy žalovaná odstoupila od SoD a zabránila žalobkyni dílo dokončit, není možné zjistit, a to ani ve vztahu k případným vadám díla; dne 14. 3. 2024 v návaznosti na právní moc rozhodnutí v souvisejícím řízení – kterým bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně na uhrazení dlužných faktur a současně byl zamítnut vzájemný nárok žalované na smluvní pokutu za prodlení žalobkyně s provedením díla, jakož i nárok na náhradu škody za nutnost dokončení díla jiným subjektem – žalovaná uhradila žalobkyni dlužné faktury v celkové výši 1.822.722 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a dále náklady řízení žalobkyně ve výši 896.688,90 Kč, tj. celkem částku 3.660.077,17 Kč; výzvou ze dne 2. 5. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě předmětné smluvní pokuty v celkové výši 1.334.231,04 Kč.

7. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil takto zjištěný skutkový stav podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dospěl k závěru, že mezi účastnicemi byla dne 20. 4. 2017 uzavřena smlouva o dílo ve smyslu § 2586 o. z., v rámci níž si sjednaly pevnou cenu díla ve výši 3.560.457 Kč bez DPH, která měla být hrazena průběžně na základě dílčích měsíčních faktur ve lhůtě 40 dnů od jejich doručení. Pro případ prodlení s úhradou jednotlivých faktur si dále účastnice ve smyslu § 2048 odst. 1 o. z. sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,2 % z fakturované částky bez DPH za každý den prodlení s tím, že smluvní pokuta se stává splatnou dnem následujícím po jejím vzniku. Protože žalobkyni vzniklo právo na zaplacení části díla, které provedla a které v návaznosti na stav vzájemně odsouhlasených zjišťovacích protokolů vyúčtovala dílčími fakturami, a protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou faktury č. [číslo] ohledně částky 245.877 Kč dne 19. 12. 2017, faktury č. [číslo] ohledně částky 1.297.128 Kč dne 29. 1. 2017 a faktury č. [číslo] ohledně částky 279.717 Kč dne 22. 3. 2018 – o čemž bylo pravomocně rozhodnuto v souvisejícím řízení – a tyto částky uhradila až dne 14. 3. 2024, konstatoval soud prvního stupně, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,2 % denně z uvedených fakturovaných částek bez DPH (tj. 3.645,44 Kč) za jí požadované období od 26. 7. 2021 do 26. 7. 2022, kdy byla žalovaná s úhradou předmětných faktur v prodlení (tj. 366 dní), což činí celkem 1.334.231,04 Kč.

8. Soud prvního stupně neshledal ujednání o předmětné smluvní pokutě v SoD neplatným, jak namítala žalovaná. Konstatoval, že se nejedná o ujednání příčící se dobrým mravům ani odporující zákonu.

9. Dále se soud prvního stupně na základě návrhu žalované zabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro moderaci požadované smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. V této souvislosti odkázal na aktuální judikaturní závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023 sp. zn. 31 Cdo 2273/2022. Konstatoval, že předmětná smluvní pokuta měla sankční charakter, neboť jejím účelem bylo postihnout žalovanou za porušení povinnosti uhradit jednotlivé faktury ve lhůtě splatnosti. Následně se zabýval konkrétními okolnostmi daného případu (viz výše) a dospěl k závěru, že tyto – ve spojení se zjištěnou funkcí smluvní pokuty – neodůvodňují moderaci žalobkyní požadované smluvní pokuty ve výši 1.334.231,04 Kč. V tomto směru zejména zdůraznil, že to byla žalovaná, kdo své závazky uhradil až po několika letech od provedení a vyúčtování prací žalobkyní, a to až v návaznosti na soudní spor, v němž se žalobkyně musela úhrady dlužných faktur domáhat. Žalované přitom nic nebránilo v tom, aby dlužné faktury uhradila dříve. Soud dále poukázal na to, že samotná výše smluvní pokuty 0,2 % denně není nepřiměřená a že v rámci SoD nebyla smluvní pokutou zatížena pouze žalovaná, ale rovněž žalobkyně.

10. Ze všech uvedených důvodů soud prvního stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal úspěšné žalobkyni.

11. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž namítala jeho nepřezkoumatelnost a protiústavnost. Soudu prvního stupně zejména vytkla, že zcela tendenčně provedl pouze důkazy navržené žalobkyní, případně důkazy svědčící v její prospěch. Naopak důkazy, které navrhla žalovaná k prokázání jiných či dokonce opačných tvrzení, provést odmítl. V tomto směru zdůraznila, že pro posouzení věci je podstatné, zda bylo dílo žalobkyní plněno vadně či nikoli, a tedy zda byly faktury za provedení díla vystaveny řádně a oprávněně, a zda tak na jejich základě mohl vůbec vzniknout nárok na smluvní pokutu za opožděnou úhradu. Dále soud prvního stupně podle žalované pochybil při posuzování (ne)přiměřenosti požadované smluvní pokuty a možnosti její moderace. Pokud jde o funkci smluvní pokuty, zcela opomněl, že tato musela alespoň částečně plnit i funkci preventivní. Pokud jde o konkrétní okolnosti věci, vzal v potaz pouze skutečnosti tvrzené žalobkyní, k nimž provedl dokazování, avšak skutečnosti tvrzené žalovanou (že práce uvedené ve fakturách byly provedeny vadně a opožděně, že práce podle faktur nebyly žalovanou odsouhlaseny atd.) zcela opomněl, když k nim zároveň odmítl provést dokazování. Nadto při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty přičetl k tíži žalované i to, že byla v prodlení s úhradou svých závazků, ačkoli tato skutečnost byla sama o sobě podmínkou vzniku smluvní pokuty. Podle žalované tak došlo k nepřípustnému dvojímu přičítání téže okolnosti v její neprospěch. Závěrem žalovaná zopakovala svou námitku neplatnosti ujednání o smluvní pokutě, neboť se podle ní toto ujednání příčí dobrým mravům a odporuje zákonu, přičemž soudu prvního stupně vytkla, že se s touto náležitě nevypořádal. Ze všech uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne, a současně aby jí přiznal náhradu nákladů řízení.

12. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání v zásadě zopakovala dosavadní argumentaci a navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Zdůraznila, že vzhledem k pravomocnému rozhodnutí v souvisejícím řízení je vznik žalobou uplatněného nároku – smluvní pokuty za prodlení s úhradou dlužných faktur – zcela nepochybný. Podle žalobkyně soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu pro zjištění všech relevantních skutkových okolností, a to včetně řady důkazů navržených žalovanou. Pokud jde o další důkazy navržené žalovanou, které nebyly provedeny, soud prvního stupně podle žalobkyně nepochybil, když je jako nadbytečné zamítl, neboť tvrzení žalované, jež měla být těmito důkazy prokazována, byla již vyvrácena ostatními provedenými důkazy, nehledě na pravomocné rozhodnutí v souvisejícím řízení. Provedené důkazy podle žalobkyně jednoznačně potvrzují, že s prováděním díla nebyla v prodlení, vyfakturované práce byly řádně provedeny a jejich rozsah nelze zpětně zpochybňovat. Žalobkyně uzavřela, že žalovaná se v řízení opakovaně snaží obstruovat a zpochybňovat již pravomocně vyřešené otázky, ačkoli k tomu není právní důvod.

13. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, přičemž po zopakování některých důkazů dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

14. Předně odvolací soud uvádí, že neshledal důvodnou námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Jak konstatoval Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 3. 2018 sp. zn. I. ÚS 4093/17, smyslem odůvodnění soudního rozhodnutí je „především seznámení účastníků řízení s úvahami, na nichž soud založil své rozhodnutí, přičemž odůvodnění soudního rozhodnutí musí účastníkům řízení umožnit seznat ty úvahy soudu, jež byly relevantní pro výsledek řízení, a tím přezkoumatelnost soudního rozhodnutí z hlediska zákonnosti i věcné správnosti.“ Stručně řečeno, z hlediska přezkoumatelnosti rozhodnutí je klíčové, aby soud v jeho odůvodnění vyložil, jaké úvahy ho vedly k jeho rozhodnutí, a tedy, proč rozhodl tak, jak rozhodl. Je přitom pravdou, že povinností soudu je též vypořádat se s relevantními námitkami účastníků řízení včetně jejich důkazních návrhů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2009 sp. zn. I. ÚS 1561/08), tuto povinnost však nelze vykládat tak, že soud je povinen budovat svou argumentaci na podrobné oponentuře každé jednotlivé námitky, kterou účastník v řízení vznese, popř. se jednotlivě vypořádat s každým jednotlivým navrženým důkazem či s každým judikátem, na který účastník odkázal ve své argumentaci – klíčové v tomto směru je, zda soud v rámci odůvodnění svého rozhodnutí vystavěl vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jeho závěrů je sama o sobě dostatečná (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018 sp. zn. 29 NSCR 174/2016). Těmto nárokům na odůvodnění rozsudku soud prvního stupně plně dostál.

15. Soud prvního stupně v zásadě správně zjistil skutkový stav poté, co provedl všechny pro rozhodnutí relevantní důkazy a tyto zhodnotil v souladu s § 132 o. s. ř.

16. Odvolací soud na jednání pouze v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkaz Smlouvou o dílo ze dne 20. 4. 2017 na rekonstrukci a přístavbě [místo] [číslo] v [právnická osoba] (SoD), ze které nad rámec zjištění učiněných soudem prvního stupně zjistil, že žalobkyně coby zhotovitel měla dílo provést v době od 9. 5. 2017, kdy mělo být předáno staveniště a zahájeno provádění díla, do 30. 11. 2017, a staveniště předat dne 6. 12. 2017 (čl. 3); cena díla byla sjednána ve výši 3.560.457 Kč bez DPH jako cena pevná, nebude-li dohodnuto jinak (čl. 5.1); platební podmínky byly sjednány tak, že cena díla bude hrazena průběžně na základě tzv. dílčích měsíčních faktur, tj. řádně vystavených a doručených daňových dokladů s tím, že ke každé faktuře bude doložen žalovanou coby objednatelem potvrzený soupis prací, které jsou vyúčtovány (čl. 9.1), dále bylo sjednáno, že pokud daňový doklad nebude mít všechny náležitosti anebo žalobkyně bude v prodlení s plněním termínů dle čl. 3 SoD, není žalovaná povinna provést úhradu dílčí faktury a není v prodlení s úhradu ceny díla (čl. 9.3); dále si smluvní strany sjednaly pozastávku – zádržné ve výši 5 % z ceny díla (čl. 9.6.) s tím, že v každém dílčím daňovém dokladu žalobkyně provede odpočet zádržného ve výši 5 % z fakturované částky bez DPH a k přímé úhradě bude vždy 95 % z vyúčtované částky (čl. 9.7); splatnost faktur byla ujednána na 40 dnů ode dne jejich doručení žalované (čl. 9.10); pokud jde o konečné vyúčtování, pak bylo sjednáno, že toto je žalobkyně oprávněna provést pouze na základě předávacího protokolu bez vad a nedodělků, odsouhlaseného a potvrzeného oběma smluvními stranami, neobsahující zjištěné vady a nedodělky (čl. 9.8), pročež podmínkou úhrady konečného daňového dokladu je splnění všech povinností a závazků žalobkyně, které má na základě SoD (čl. 9.9); žalovaná si vyhradila právo dílo nepřevzít, pokud bude vykazovat jakékoli vady a nedodělky bránící užívání díla, a pro případ převzetí díla s vadami a nedodělky, které užívání díla nebrání nebo je podstatným způsobem neomezují, měla být do odstranění všech vad a nedodělků uplatněna pozastávka odpovídající zbývající fakturované částce, tedy 5 % celkové ceny bez DPH (čl. 9.12); dále si strany v čl. 11 ujednaly smluvní pokuty, a to konkrétně pro případ nedodržení kteréhokoli z termínů dle čl. 3 žalobkyní ve výši 0,5 % z ceny díla bez DPH za každý den prodlení (čl. 11.1), pro případ přerušení provádění díla bez právního či dohodnutého důvodu žalobkyní ve výši 0,1 % z ceny díla bez DPH za každý den prodlení (čl. 11.2), pro případ porušení povinností stanovených v čl. 2, 6, 7 a 10 žalobkyní ve výši 2 000 Kč, a to vždy za každý jednotlivý případ porušení povinnosti či den trvání porušení (čl.11.3) a konečně pro případ prodlení žalované s úhradou jednotlivých faktur ve výši 0,2 % z z fakturované částky bez DPH za každý den prodlení (čl. 11.7); v rámci ujednání o smluvních pokutách si strany dále vyloučily použití § 2050 o. z. (čl. 11.8). Dále důkaz fakturou č. [číslo] ze dne 3. 11. 20217 na částku 455.877 Kč, fakturou č. [číslo] ze dne 13. 12. 2017 na částku 1.297.128 Kč a fakturou č. [číslo] ze dne 8. 2. 2018 na částku 279.717,05 Kč, a to vždy včetně připojených zjišťovacích protokolů, ze kterých nad rámec zjištění učiněných soudem prvního stupně zjistil, že tyto byly žalované řádně doručeny dne 8. 11. 2017, resp. 19. 12. 2017, resp. 9. 2. 2018, a to spolu s podepsanými zjišťovacími protokoly a soupisy prací, které jsou za žalovanou coby objednatele podepsány [jméno FO], stavbyvedoucím žalované, který vždy svým podpisem na zjišťovacím protokolu potvrdil, že materiál byl dodán v souladu se SoD i s položkovým rozpočtem. Proti takto odvolacím soudem zopakovaným důkazům nevznesla žalobkyně ani žalovaná žádné námitky či připomínky.

17. Pokud jde o právní hodnocení věci soudem prvního stupně, pak odvolací soud plně souhlasí s jeho závěrem, že žalobkyni coby zhotoviteli vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty dle čl. 11.7 SoD, neboť žalovaná se coby objednatel dostala do prodlení s úhradou faktury č. [číslo] ohledně částky 245.877 Kč dne 19. 12. 2017, faktury č. [číslo] ohledně částky 1.297.128 Kč dne 29. 1. 2017 a faktury č. [číslo] ohledně částky 279.717 Kč dne 22. 3. 2018 – to, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení uvedených fakturovaných částek a že žalovaná byla s jejich úhradou v prodlení od 19. 12. 2017, resp. od 29. 1. 2018, resp. 22. 3. 2018, bylo postaveno na jisto již pravomocným rozhodnutím vydaným v souvisejícím řízení (srov. § 135 odst. 2 o. s. ř.) – přičemž prodlení s úhradou těchto faktur trvalo až do 14. 3. 2024. Za žalobou požadované období od 26. 7. 2021 do 26. 7. 2022 tedy žalobkyni prokazatelně vznikl nárok na smluvní pokutu v celkové výši 1.334.231,04 Kč (0,02 x 1.822.722 Kč x 366 dní).

18. Námitku žalované, podle níž je ujednání o smluvní pokutě v čl. 11.7 SoD v rozporu s dobrými mravy a zákonem, a tudíž absolutně neplatné (§ 580 o. z.), neshledal odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – důvodnou. K tomu odvolací soud poukazuje na aktuální rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle které nepřiměřenost výše smluvní pokuty nemůže sama o sobě založit (absolutní) neplatnost ujednání pro rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 588 o. z., nýbrž může být (toliko) důvodem k použití moderačního práva soudu podle ustanovení § 2051 o. z.; posoudit ujednání o smluvní pokutě jako neplatné právní jednání podle ustanovení § 588 o. z. lze jen tehdy, kdyby se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2016 sp. zn. 23 Cdo 1749/2015, ze dne 21. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 5377/2017, ze dne 26. 6. 2019 sp. zn. 33 Cdo 4156/2017 či ze dne 11. 1. 2023 sp. zn. 31 Cdo 2273/2022; v literatuře pak shodně Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1291, či Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. Občanský zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 2080). Pokud tedy žalovaná v tomto směru namítala okolnosti nastalé až po sjednání smluvní pokuty v SoD (dílo nebylo provedeno řádně ani včas a žalovaná již uhradila téměř 165 % ceny díla dle SoD, přestože žalobkyně dílo ani neprovedla celé), pak nelze než uzavřít, že z takto namítaných okolností nelze v žádném případě usuzovat na neplatnost ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy.

19. Dále odvolací soud konstatuje, že pokud žalovaná ve svých vyjádřeních s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 ICdo 22/2016 a 33 ICdo 48/2017 opakovaně namítala neplatnost ujednání o smluvní pokutě z důvodu údajného přezajištění pohledávky žalobkyně, jež dovozovala z toho, že žalobkyni již uhradila částku odpovídající téměř 165 % sjednané ceny díla, nelze této její argumentaci přisvědčit. Nejvyšší soud skutečně v rámci své rozhodovací praxe opakovaně dovodil, že za situace, kdy je pohledávka věřitele zajištěna celým komplexem zajišťovacích prostředků, takže smluvní pokuta již nemůže plnit svou sankční, preventivní ani uhrazovací funkci, je ujednání o smluvní pokutě z důvodu tzv. „přezajištění“ v rozporu s dobrými mravy a tudíž neplatné. Například v žalovanou odkazovaném rozhodnutí sp. zn. 33 ICdo 22/2016 bylo přezajištění shledáno za situace, kdy zajištění věřitele zahrnovalo: 1/ úrok ve výši 18 % ročně, 2/ zástavní právo k nemovitým věcem, 3/ notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti, 4/ paušální náhradu nákladů, 5/ několik smluvních pokut a 6/ zajišťovací blankosměnku. O takovou situaci se však v projednávané věci zcela zjevně nejedná, neboť zajištění žalobkyně coby zhotovitele spočívalo toliko v jediném zajišťovacím institutu, a to v předmětné smluvní pokutě sjednané v čl. 11.7 SoD. Konečně je třeba dodat, že žalovaná při své úvaze o údajné „165 % úhradě ceny díla“ započítává též v souvisejícím řízení úspěšné žalobkyni přiznané náklady řízení a zákonný úrok z prodlení. Tyto položky však nepředstavují plnění na cenu díla, nejsou součástí smluvního zajištění ani nevyjadřují hodnotu protiplnění ve smyslu SoD, a tudíž je nelze brát v potaz při posouzení, zda došlo k přezajištění závazku žalobkyně. Úvaha žalované je proto již v samotném základu nepřiléhavá a nemůže obstát.

20. K tvrzenému šikanóznímu výkonu práva ze strany žalobkyně – který žalovaná spatřuje v tom, že i když žalobkyni v souvisejícím řízení uhradila již 3,8 mil. Kč za nedoplatek na fakturách ve výši 1,8 mil. Kč, je nyní veden spor o smluvní pokutu ve výši dalších 1,5 mil. Kč, přičemž další částku cca 3 mil. Kč si žalobkyně podle ní úmyslně ponechává k možné další „šikaně“ – odvolací soud uvádí, že ani tuto námitku neshledal důvodnou, neboť žalovanou namítané okolnosti jakkoli neodůvodňují závěr, že by se ze strany žalobkyně jednalo o zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. V této souvislosti lze odkázat na závěry vyjádřené v judikatuře Nejvyššího soudu, podle nichž vznikne-li věřiteli nárok na základě toho, že nastala událost (porušení smluvní povinnosti), pro kterou se dlužník zavázal poskytnout nějaké plnění (uhradit smluvní pokutu), pak nelze zneužívající charakter (objektivně vzato) spatřovat v tom, že se věřitel rozhodne svůj nárok uplatnit pořadem práva, cedovat, započíst či jinak s ním disponovat. Ze samotné skutečnosti, že se věřitel domáhá zaplacení smluvní pokuty, jejíž výše je nepřiměřená, nelze dovozovat zneužití práva. Důvody, které nepřiměřenost zapříčinily, nemusí vůbec spočívat v chování věřitele, ba dokonce mu nemohou být jakkoliv přičítány. Nárok na nepřiměřenou smluvní pokutu navíc není nabyt ani uplatněn nepoctivým jednáním věřitele, ale z vůle stran. O zneužití lze hovořit až tehdy, vykoná-li věřitel právo v rozporu se zájmem protistrany, na který by však měl brát zřetel, či způsobem, jenž je v rozporu s jeho předchozím chováním [např. dlužníka ujistí, že smluvní pokutu vymáhat nehodlá, a posléze změní své chování (srov. zákonem typově upravené případy principu poctivosti jako např. uplatnění námitky relativní neplatnosti pro nedostatek formy po přijetí plnění podle § 582 odst. 2 věty první o. z., nebo vědomé plnění nedluhu ve smyslu § 2997 odst. 1 věty druhé o. z.)] (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016 sp. zn. 22 Cdo 2135/2016, ze dne 30. 6. 2022 sp. zn. 23 Cdo 2155/2021 či ze dne 11. 1. 2023 sp. zn. 31 Cdo 2273/2022).

21. Pokud jde o návrh žalované na moderaci smluvní pokuty, ztotožňuje se odvolací soud i v tomto ohledu se závěrem soudu prvního stupně, že okolnosti daného případu moderaci smluvní pokuty neodůvodňují. Soud prvního stupně v tomto směru správně vycházel z § 2051 o. z. a judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, uveřejněného pod číslem 76/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále také „R 76/2023“).

22. Nejvyšší soud v R 76/2023 mimo jiné vyslovil, že moderaci smluvní pokuty podle § 2051 o. z. již nelze pojímat jako nástroj obsahové kontroly přiměřenosti ujednání. Přiměřenost smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. se posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Postup soudu při moderaci smluvní pokuty podle § 2051 o. z. lze rozlišit na následující fáze (kroky). V prvním kroku soud při využití interpretačních pravidel stanovených v § 555 a násl. o. z. nejprve zjistí, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit. Poté se zabývá konkrétními okolnostmi s přihlédnutím ke zjištěné funkci smluvní pokuty. Zřetel přitom vezme na všechny okolnosti konkrétního případu, přičemž zohlední nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty, nýbrž též okolnosti, které byly dány při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti nastalé později, mají-li v samotném porušení smluvní povinnosti původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné. Na základě těchto okolností zodpoví otázku, zda výše smluvní pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. Dospěje-li soud v předchozím kroku k závěru, že smluvní pokuta není nepřiměřená, případně nepodaří-li se mu na základě provedeného dokazování objasnit rozsah následků porušené smluvní povinnosti ve sféře věřitele, aby mohl učinit právní závěr o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty, nemůže nárok věřitele na smluvní pokutu snížit. V opačném případě soud ve třetím kroku sníží smluvní pokutu na přiměřenou výši (spravedlivou in concreto) se zřetelem k těm funkcím, které má plnit, a s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. V návaznosti na závěry R 76/2023 pak Nejvyšší soud dále v rozsudku ze dne 22. 5. 2025 sp. zn. 23 Cdo 767/2024 doplnil, že z hlediska rozdělení břemene tvrzení a břemene důkazního je to věřitel, který – chce-li být úspěšný – musí v řízení tvrdit a prokázat, že určitá smluvní povinnost byla utvrzena smluvní pokutou v určité výši (sazbě) a následně byla porušena. Dlužníka naopak tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně okolností, z nichž lze usoudit na nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Vedle tvrzení o konkrétní funkci smluvní pokuty a označení důkazů k jejich prokázání je proto dále na dlužníkovi, aby v řízení tvrdil a prokazoval skutečnosti týkající se výše škody vzniklé věřiteli, případné naplnění liberačních důvodů či okolnosti týkající se zavinění, jakož i další skutečnosti, jež jsou z hlediska vážení zájmů dlužníka a věřitele při porušení povinnosti relevantní v konkrétním případě. Nepodaří-li se v řízení objasnit okolnosti, z nichž lze usoudit na nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu, nemůže soud využít svého moderačního oprávnění a nárok na konkrétní smluvní pokutu snížit (dále srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2025 sp. zn. 23 Cdo 730/2024 a ze dne 31. 7. 2025 sp. zn. 23 Cdo 2408/2024).

23. V případě, kdy je v řízení uplatněn požadavek na zaplacení smluvní pokuty, která je sjednána sazbou za každý den (či jiný sjednaný časový úsek) trvání prodlení dlužníka – tak jak je tomu v posuzovaném případě – pak je uplatněný nárok tvořen součtem výše jednotlivých práv (nároků) na smluvní pokutu vzniklých za každý den (příp. jiný sjednaný časový úsek) prodlení. Uvedená specifičnost takto sjednané smluvní pokuty se pak projeví i při posuzování její přiměřenosti na základě návrhu dlužníka podle zásad vyjádřených v R 76/2023. Skutečnost, že v případě takto sjednané smluvní pokuty vzniká právo na smluvní pokutu každý den (příp. jiný sjednaný časový úsek) a dochází k opětovnému porušování smluvní povinnosti, umožňuje při posouzení přiměřenosti uplatněného nároku (součtu výše jednotlivých nároků) přihlížet ke změnám rozhodných okolností, ke kterým došlo v průběhu prodlení. Má-li totiž soud při úvahách o (ne)přiměřenosti smluvní pokuty a její moderaci přihlížet nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti (příp. též k okolnostem, které sice nastaly po jejím porušení, avšak mají v porušení smluvní povinnosti původ a byly v době porušení povinnosti předvídatelné), pak v situaci, kdy při takto sjednané smluvní pokutě dochází k porušení smluvní povinnosti opětovně každý den (příp. opětovně za jiný sjednaný časový úsek), mohou být odlišné pro každé takto nově vzniklé právo na smluvní pokutu i okolnosti rozhodné pro závěr o její (ne)přiměřenosti. Nelze tedy vyloučit, že smluvní pokuta bude shledána (ne)přiměřenou po určitou dobu prodlení dlužníka [tj. bude (ne)přiměřený nárok na smluvní pokutu vzniklý za určité období prodlení dlužníka], avšak již nebude (ne)přiměřenou za další období prodlení v důsledku změny rozhodných okolností. Soud proto může přistoupit k moderaci celkového uplatněného nároku na smluvní pokutu i tím způsobem, že sníží pouze (nepřiměřenou) smluvní pokutu požadovanou za část období prodlení dlužníka a (přiměřená) smluvní pokuta požadovaná za jiné období prodlení dlužníka zůstane nedotčena. Rozhodné vždy bude, zda výše smluvní pokuty za dané (i dílčí) období prodlení je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny (podle zjištěné funkce, kterou měla smluvní pokuta plnit). Například v případě smluvní pokuty, která měla podle zjištění soudu plnit výlučně, resp. převážně paušalizační funkci, lze zohlednit skutečnost, že celková uplatněná výše smluvní pokuty, je (od určité doby prodlení) již ve zjevném nepoměru k výši škody, která věřiteli vznikla. Nebo například v případě smluvní pokuty, jež měla podle zjištění plnit sankční funkci, může soud při posouzení její (ne)přiměřenosti zohlednit skutečnost, že v období počátku prodlení nelze dlužníku v důsledku konkrétních okolností vytknout, že si nepočínal tak, jak si počínat mohl a měl, avšak že v dalším období prodlení takové okolnosti již pominuly. Význam při posouzení přiměřenosti takové smluvní pokuty také může hrát skutečnost, v jakém rozsahu byla smluvní povinnost porušena (zda byl dlužník v prodlení se splněním své povinnosti utvrzené smluvní pokutou v plném rozsahu či pouze částečně) a jak se rozsah plnění po dobu prodlení dlužníka měnil. Skutečnost, že v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka dosáhla smluvní pokuta ve svém součtu určité výše, neznamená sama o sobě důvod pro její moderaci. Dlužník nemůže být zvýhodňován při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty jen v důsledku toho, že byl v prodlení se splněním své smluvní pokutou utvrzené povinnosti po delší dobu. Plní-li smluvní pokuta po celou dobu prodlení dlužníka svou funkci a nelze-li její výši posoudit i s ohledem na okolnosti nastalé v průběhu celého prodlení dlužníka jako neodpovídající zájmům věřitele narušeným prodlením, jež měly být smluvní pokutou chráněny, pak nelze učinit závěr o nepřiměřenosti takové smluvní pokuty – celkové výše uplatněného nároku na smluvní pokutu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2025 sp. zn. 23 Cdo 1567/2024 a dále např. rozsudek ze dne 5. 1. 2026 sp. zn. 23 Cdo 1051/2025).

24. Soud prvního stupně v rámci první fáze zkoumání nepřiměřenosti nároku žalobkyně na smluvní pokutu dospěl k závěru, že smluvní pokuta měla funkci sankční. S tímto závěrem se lze v zásadě ztotožnit, nicméně žalované lze přisvědčit v tom, že lze předpokládat, že každá smluvní pokuta se vyznačuje (i) preventivní (nátlakovou) funkcí, neboť vytváří na dlužníka dodatečný nátlak (nad rámec samotného obligačního účinku rezultujícího ze smlouvy), aby smluvní povinnosti dostál, respektive ji neporušil (srov. R 76/2023). Odvolací soud proto upřesňuje a uzavírá, že v posuzovaném případě měla smluvní pokuta funkci jak preventivní, tak sankční. Naopak zcela jistě neplnila funkci paušalizační, což je zřejmé zejména z čl. 11.8 SoD, v němž strany výslovně vyloučily aplikaci § 2050 o. z., podle něhož při ujednání smluvní pokuty nevzniká věřiteli právo na náhradu škody za porušení povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje. S ohledem na takto vymezenou funkci smluvní pokuty je pak irelevantní námitka žalované, že výše uplatněné smluvní pokuty (cca 15 mil. Kč) je ve zřejmém nepoměru k žalobkyni porušením smluvní pokutou utvrzené povinnosti vzniklé škodě (0 Kč), neboť výše škody je významnou okolností toliko v případě funkce paušalizační (k tomu srov. např. R 76/2023 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2025 sp. zn. 23 Cdo 654/2025).

25. Pokud jde o druhou fázi zkoumání nepřiměřenosti smluvní pokuty, pak odvolací soud konstatuje, že žalovaná – již v tomto ohledu tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní (srov. výše) – tvrdila řadu okolností, z nichž by bylo lze ve smyslu shora uvedených judikaturních závěrů (alespoň částečně) usoudit na nepřiměřenost požadované smluvní pokuty, tj. že 1/ žalobkyně dílo neprováděla řádně a včas a že tedy za těchto okolností vůbec nebyla oprávněna předmětné faktury vystavit, 2/ žalobkyně vyfakturovala neprovedené či vadně provedené práce a na stavbu dodala levnější variantu jističů, 3/ žalobkyně byla v prodlení se zahájením prací až do 26. 8. 2017, přestože staveniště převzala dne 9. 5. 2017, s dokončením díla pak byla v prodlení o 77 dní, 4/ poté co žalovaná odstoupila od SoD žalobkyně odmítla předat staveniště, 5/ některé části díla provedla žalobkyně vadně, a proto žalovaná po odstoupení od SoD musela vedle nákladů na dokončení díla jiným dodavatelem vynaložit i náklady na odstranění těchto vad, a celkově tak zaplatila o 471.728,79 Kč více, než by uhradila za řádně dokončené dílo podle SoD; a pokud jde o zájmy obou stran, pak tvrdila, že zájem žalobkyně na předčasném uhrazení ceny díla, resp. na úhradě vadně provedených částí díla na základě neoprávněně vystavených faktur byl zcela marginální oproti jejímu zcela klíčovému zájmu, který spočíval v tom, aby hradila pouze práce provedené řádně a v souladu se SoD, což mělo zajistit řádné dokončení díla a jeho bezproblémové předání. Takto žalovanou prezentovaná skutková verze však byla v řízení jednoznačně vyvrácena.

26. Namítá-li žalovaná, že žalobkyně dílo neprováděla včas, resp. byla v prodlení se zahájením prací, jakož i s dokončením díla a s předáním staveniště, pročež žalovaná z důvodu prodlení žalobkyně s dokončením díla od SoD odstoupila, pak odvolací soud konstatuje, že tato tvrzení se nezakládají na pravdě. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že nemožnost započetí prací žalobkyní ve sjednaném termínu 9. 5. 2017 způsobila žalovaná stavební nepřipraveností. To prokazuje zápis o předání a převzetí staveniště ze dne 9. 5. 2017, v němž pan [jméno FO] za žalovanou uvedl, že k zahájení prací bude žalobkyně vyzvána 7 dnů předem. S ohledem na uvedené je nadbytečné zkoumat okamžik faktické stavební připravenosti, jak navrhuje žalovaná (k čemuž navrhla řadu důkazů, které soud prvního stupně neprovedl). K zahájení prací žalobkyní došlo dne 14. 8. 2017, tj. 7 dnů po výzvě žalované ze dne 7. 8. 2017. Zaviněním žalované tak došlo k posunu možnosti žalobkyně plnit její povinnosti ze SoD o celkem 97 dní (tj. v případě sjednaného termínu dokončení díla 30. 11. 2017 se tento fakticky posunul až na 7. 3. 2018). Pokud tedy žalovaná dne 16. 2. 2018 od SoD odstoupila s odůvodněním, že je žalobkyně v prodlení s dokončením díla o více než 10 dnů, pak se nejednalo o platné odstoupení, neboť žalobkyně v prodlení s dokončením díla nebyla, resp. k prodlení žalobkyně s dokončením díla ve sjednaném termínu došlo výlučně v důsledku prodlení žalované s připraveností staveniště k provedení díla žalobkyní (srov. § 1968 o. z.). S ohledem na uvedené pak nemůže obstát ani námitka žalované, že žalobkyně předmětné faktury vystavila neoprávněně z důvodu, že dílo neprováděla včas. K oprávněnosti předmětných faktur lze navíc odkázat na pravomocné rozhodnutí vydané v souvisejícím řízení, ve kterém bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně na uhrazení předmětných dlužných faktur.

27. Tvrdí-li dále žalovaná, že musela vynaložit náklady na dokončení díla jiným subjektem a na odstranění vad, které měla způsobit žalobkyně, a že žalobkyně dílo neprováděla řádně, resp. že vyfakturovala neprovedené či vadně provedené práce včetně dodání jiných jističů, a že tedy předmětné faktury vystavila neoprávněně, pak i tyto skutečnosti byly v řízení vyvráceny. Soud prvního stupně měl v tomto směru za prokázané, že žalobkyně provedla všechny v předmětných fakturách uvedené práce, když tyto vyúčtovala v souladu se SoD dle stavu vzájemně odsouhlasených zjišťovacích protokolů (každá z dlužných faktura byla podložena soupisem prací a zjišťovacím protokolem potvrzeným za žalovanou [jméno FO]).

28. Nadto, i kdybychom připustili, že žalobkyní provedené a vyfakturované práce byly — i přes jejich prokázané odsouhlasení žalovanou v rámci zjišťovacích protokolů — provedeny vadně (k čemuž žalovaná v řízení navrhovala řadu důkazů, které však soud prvního stupně neprovedl), nešlo by o okolnost mající podle SoD vliv na povinnost žalované předmětné dílčí faktury uhradit. Pro tyto situace bylo v SoD sjednáno zádržné, smluvní pokuta ve prospěch žalované, možnost nepřevzetí díla žalovanou a možnost neuhrazení konečného daňového dokladu žalovanou. Zejména by se však ale jednalo o okolnost významnou při posouzení nepřiměřenosti žalobou uplatněné smluvní pokuty sjednané procentní sazbou za každý den prodlení (viz výše) toliko do dne 16. 2. 2018, neboť tímto okamžikem žalovaná prokazatelně zabránila žalobkyni dílo řádně dokončit, tj. bez vad a nedodělků, když jí odepřela přístup na staveniště, a jak sama uvádí, dílo nechala dokončit a vady odstranit třetím subjektem. I kdybychom tedy připustili, že žalobkyní provedené a vyfakturované práce byly provedeny vadně, jak žalovaná namítá, nemohla by být tato okolnost v období prodlení žalované s úhradou dlužných faktur od 26. 7. 2021 do 26. 7. 2022, za které žalobkyně smluvní pokutu požaduje, zohledněna, neboť již od 16. 2. 2018 by nebylo lze žalobkyni klást za vinu, že dílo nebylo řádně provedeno (nebyly odstraněny vady díla), jelikož tento stav zavinila žalovaná.

29. S ohledem na vše shora uvedené odvolací soud uzavírá, že nárokovaná smluvní pokuta vzhledem k významu utvrzované povinnosti pro žalobkyni (její zájem na tom, aby jí již v průběhu provádění díla byl zaplacen prostavěný materiál a provedené práce), celkové výši uplatňované smluvní pokuty (1.334.231,04 Kč), odvíjející se od délky prodlení žalované se splněním utvrzované povinnosti (uhrazení dílčích faktur v celkové výši 1.822.722 Kč) a absenci zavinění žalobkyně na prodlení žalované s plněním utvrzované povinnosti, není zjevně nepřiměřená zájmům žalobkyně, které byly narušeny v důsledku prodlení žalované se splněním utvrzované smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. Zákonné předpoklady moderace žalobkyní požadované smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. tedy nejsou dány a soud prvního stupně tedy rozhodl správně, když žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně požadovaného příslušenství.

30. Závěrem odvolací soud uvádí, že není důvodná námitka žalované, že soud prvního stupně rozhodl protiústavně, když neprovedl důkazy, které v řízení navrhovala (konkrétně v řízení nebyly provedeny tyto důkazy: fotodokumentace pořízená p. [jméno FO] dne 15. 2. 2018, svědecká výpověď p. [jméno FO] ze dne 15. 2. 2022, fotodokumentace pořízená p. [jméno FO] dne 21. 2. 2018, svědecká výpověď p. [jméno FO] ze dne 21. 9. 2021, svědecká výpověď p. [jméno FO] ze dne 20. 4. 2021, soupis neprovedených prací, změnový list č. [číslo] s investorem ze dne 1. 12. 2017, svědecká výpověď p. [jméno FO] ze dne 14. 7. 2020, svědecká výpověď [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 7. 2. 2019, NZ ze dne 27. 2. 2018 sepsaný notářem [tituly před jménem] [jméno FO], čestné prohlášení [jméno FO] ze spol. [právnická osoba]. z 27. 9. 2019 o padělání daňového dokladu, znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], smlouva o dílo s investorem ([právnická osoba]) ze dne 9. 1. 2017, projektová dokumentace díla „stavební úpravy a přístavba objektu č.p. [číslo] – [místo] [číslo] [právnická osoba], [tituly před jménem] [adresa] – technická zpráva, čestné prohlášení [jméno FO] ze dne 19. 2. 2020 o předání projektové dokumentace, fotografie jističů, vyjádření [jméno FO] k chybně dodaným jističům ze dne 4. 4. 2018, zápisy z kontrolních dnů č. 21-30, stavební deník žalované, stavební deník žalobkyně, výslech znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 25. 2. 2020, faktury spol. [právnická osoba]. 3x, faktury [právnická osoba] 2x, zápis ze stavebních deníků [právnická osoba]., docházkou pracovníků spol. [právnická osoba]. 3x, e-mailovou komunikací s p. [jméno FO] (spol. [právnická osoba].) 3x, výkaz výměr s barevným vyznačením, vyjádření spol. [právnická osoba]. k závadám na zakázce ze dne 18. 3. 2018, soupis závad vyhotovený [jméno FO] dne 4. 4. 2018). Obecně podle ustálené rozhodovací praxe soudů platí, že soud není povinen provést všechny navržené důkazy a je oprávněn posoudit, které z navržených důkazů provede, a které nikoliv. Neprovedení některých důkazů ovšem v zásadě připadá v úvahu jedině tehdy, (1) týkají-li se irrelevantních skutečností, (2) nejsou-li způsobilé tvrzenou skutečnost prokázat, nebo (3) jsou-li nadbytečné, neboť skutečnost, která jimi má být prokázána či vyvrácena již s potřebnou mírou jistoty prokázána či vyvrácena byla. Neprovedení důkazů je přitom soud povinen odůvodnit (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2021 sp. zn. III. ÚS 1765/21). Neprovedení účastníkem navržených důkazů by naproti tomu bylo nepřípustné, pokud by následně rozsudek stál na závěru o neunesení důkazního břemeně tímto účastníkem. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku jasně uvedl, že další důkazy neprováděl, neboť pro rozhodnutí ve věci byl skutkový stav zjištěn provedenými důkazy dostatečně – jinými slovy žalovanou prezentovaná skutková verze byla v řízení provedenými důkazy vyvrácena. Za této situace soud prvního stupně nebyl povinen provést další žalovanou navržené důkazy, a to z důvodu jejich nadbytečnosti (srov. bod 25 – 27), resp. v případě tvrzených vad díla i z důvodu jejich irelevantnosti (srov. bod 28).

31. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, který odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř.

32. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Náklady žalobkyně v odvolacím řízení činí celkem 34.146 Kč a sestávají z odměny advokáta ve výši 27.320 Kč za 2 úkony právní služby po 13.660 Kč podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 1. 2025, (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu), paušální náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč za 2 úkony po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a z náhrady za 21 % DPH z částky 28.220 Kč ve výši 5.926 Kč. Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení