30 Co 33/2021- 214

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Soltanové a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Pavlíny Havelkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky ve výši 96 000 Kč, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 26. října 2020, č.j. [číslo jednací] takto:

Výrok

I. Rozsudek Okresního soudu v Liberci č.j. [číslo jednací] ze dne 26. října 2020 se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 12 680,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 96 000 Kč, výrokem II povinnost uhradit žalobci náklady řízení v částce 71 334 Kč, obojí do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce. Soud prvního stupně rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal na původně na [právnická osoba] areál [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], coby žalovaném zaplacení částky 105 000 Kč s příslušenstvím, z titulu odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Žalobce byl dle svých (druhou stranou nijak nesporovaných) tvrzení, že byl u uvedené společnosti zaměstnán na základě dohody o provedení práce jako staniční pracovník a pracovník na pomocné práce v areálu [anonymizována dvě slova] [obec] a okolí. V průběhu trvání pracovního poměru, dne 27. 8. 2011, žalobce utrpěl pracovní úraz na bobové dráze, kterou použil (dle vlastní verze na příkaz svého vedoucího pracovníka pana [příjmení]), aby se dopravil na své pracoviště na horní stanici lanové dráhy. Žalobce byl po úrazu dne 27. 8. 2011 [anonymizováno] v Krajské nemocnici [obec] do dne 13. 9. 2011, nadále byl ošetřován ambulantně. Z pracovního úrazu mu však zůstaly trvalé následky spočívající ve ztrátovém poškození nervu; není schopen aktivního pohybu nohy, nemůže zvedat špičku. Kvůli úrazu musí trvale nosit protetickou pomůcku. Žalobce si nechal následně MUDr. [jméno] [příjmení], praktickým lékařem pro dospělé, vypracovat bodové hodnocení pracovního úrazu a trvalých následků. Na základě jeho závěrů měl žalobce za to, že mu vznikl nárok na odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění v rozsahu 875 bodů (při hodnotě bodu v částce 120 Kč), tj. ve výši 105 000 Kč. Žalovaný nárok žalobce neuznal, přes závěr oblastního inspektorátu práce argumentoval tím, že se v tomto případě nejednalo o pracovní úraz. Došlo k němu při cestě na pracoviště žalobce, když místem k plnění pracovních úkolů byla horní stanice lanové dráhy; úraz se stal mimo pracovní dobu. Žalobce bez vědomí vedoucího směny i kohokoliv jiného v jejich nepřítomnosti svévolně užil prostředek zaměstnavatele, překonal překážku a sám, aniž by kohokoliv požádal a upozornil na svoji přítomnost, natož aby mu od zaměstnavatele tento způsob dopravy byl umožněn s asistencí, se nechal vyvézt nepřipoutaný bobem připraveným pro kontrolní jízdu vedoucího směny a na konci vleku začal z rozjetého bobu vystupovat. Tím porušil veškeré bezpečnostní předpisy bobové dráhy, navíc užil zcela neoprávněně zaměstnavatelův prostředek a v přímé souvislosti s tímto svým postupem si přivodil úraz. Soud prvního stupně o nároku rozhodoval poté, kdy předchozím rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 9. února 2018 žalobu zamítl. Uvedený rozsudek byl rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka [obec] coby soudu odvolacího pod č.j. [číslo jednací] ze dne 30. ledna 2019 co do částky 9 000 Kč potvrzen. V rozsahu částky 96 000 Kč odpovídací nároku žalobce na náhradu za ztížení společenského uplatnění a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení byl rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud měl za to, že pro úplné zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu podle § 367 odst. 1 zákoníku práce tehdejší skutkové ani právní závěry soudu prvního stupně neposkytovaly opodstatnění. Ani odůvodnění prvoinstančního rozsudku nebylo přesvědčivé, nevypořádalo se s rozpory pramenícími z nedostatečně zjištěného skutkového stavu a z chybného vyhodnocení otázky procesních břemen tížících strany sporu. Odvolací soud zároveň ohledně liberačních důvodů pro částečné zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu podle § 367 odst. 2 zákoníku práce zdůraznil, že existuje kvalitativní rozdíl mezi důvodem k částečnému zproštění odpovědnosti zaměstnavatele pro porušení bezpečnostních předpisů a z důvodů lehkomyslného jednání zaměstnance. Odvolací soud konstatoval, že v posuzované věci se jedná o pracovní úraz, dále že bodové ohodnocení úrazu učiněné praktickým lékařem MUDr. [jméno] [příjmení] je dostatečným důkazním prostředkem k prokazování výše nároku. Soudu prvního stupně bylo uloženo vyzvat žalobce k podrobnějšímu vylíčení toho, kdy, kde a jakou formou příkaz k použití bobové dráhy dne 27. 8. 2011 obdržel, konfrontovat s tím následně tvrzení svědka [příjmení] (jenž uvedl, že v uvedený den žalobce viděl až při poskytování první pomoci). Odvolací soud dodal, že ani prokázaná absence konkrétního příkazu v den úrazu (za použití nepřímých důkazů) by coby dostatečný liberační důvod neobstála za situace, kdy zajišťování přepravy žalobce (a to i s ohledem na jeho tehdejší věk) čtyřkolkou na místo výkonu práce nebylo ze strany žalovaného nahrazeno jiným způsobem. Dále se měl soud prvního stupně zabývat tím, zda žalovaný tvrdil a prokázal liberační důvody ve smyslu § 367 odst. 1, 2 zákoníku práce Odvolací soud v kasačním rozhodnutí uzavřel, že z hlediska naplnění liberačních důvodů na straně zaměstnavatele v naznačených poměrech je zásadní věcí existence konkrétního příkazu ze strany pana [příjmení] vůči žalobci, ale stejně tak (z hlediska posouzení otázky lehkomyslného jednání coby jednání odporující obvyklému způsobu chování ostatních zaměstnanců) i obecnější praxe, jež po vydání zákazu použít čtyřkolku byla pro přibližování zaměstnanců v areálu zavedena, resp. žalovaným tolerována. Soud prvního stupně po doplnění řízení o příslušné výzvy vůči oběma účastníkům, směřující ke splnění jejich povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, vzal za prokázané, že pro přemísťování zaměstnanců na místo výkonu práce, nacházející se v horní části sjezdovky, se zásadně používala čtyřkolka, popř. osobní automobily, nicméně někteří brigádníci byli dopravováni i bobovou dráhou (a to se ve třech případech týkalo i samotného žalobce). Žalobci se v obecné rovině dostalo poučení, jak bobovou dráhu za účelem přepravy nahoru používat. V den vzniku úrazu však žalobce použil bobovou dráhu bez toho, že by jej kdokoliv dozoroval. V důsledku momentální obavy z úspěšného zvládnutí výstupu z jedoucího vozíku bobové dráhy se žalobce při vlastním výstupu zranil. Soud prvního stupně, vázán závazným právním názorem odvolacího soudu v otázce klasifikace úrazu coby pracovního a dostatečnosti důkazního prostředku v podobě zpracovaného bodového ohodnocení, se v dalším zaměřil na posuzování otázky existence okolností zakládajících liberační důvod ve smyslu § 367 zákoníku práce. Dospěl k závěru, že nebyly naplněny podmínky uvedeného ustanovení, neshledal důvody pro úplné ani částečné zproštění odpovědnosti. Soud prvního stupně proto svým novým rozsudkem přiznal žalobci zbývající částku 96 000 Kč O nákladech dosavadního řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., ve sporu převážně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů ve výši 71 334 Kč.

Poučení