30 Co 334/2024-102

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Romana Flanderky a soudkyň Mgr. Petry Vogelové a Mgr. Ing. Dany Semirádové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 68 511,07 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě č. j. 10 C 29/2024-69 ze dne 20. června 2024

I. Rozsudek Okresního soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, se mění tak, že se žaloba o zaplacení , částka, s příslušenstvím zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, Martina Hankeho.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, . s úrokem ve výši 9,90 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, a výrokem II uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, žalovaná částka je tvořena neuhrazenou jistinou ve výši , částka, a smluvními poplatky ve výši , částka, , dále požaduje uhradit kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , úrok ve výši 9,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Uplatněný nárok opírá žalobkyně o tvrzení, že mezi její právní předchůdkyní – společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále též jen „předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , podle které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, za účelem konsolidace závazků žalovaného, byl sjednán úrok ve výši 9,90 % ročně. Úvěr se žalovaný zavázal splácet měsíčními splátkami ve výši , částka, . Protože žalovaný nehradil splátky řádně a včas, byl předchůdkyní žalobkyně prohlášen úvěr za okamžitě splatný ke dni , datum, . Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou, na svoji obranu uvádí především, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, který byl již v době podání žádosti o úvěr nemajetný. Smlouva o úvěru je proto neplatná, s ohledem na její neplatnost vznáší také námitku promlčení.

3. Podle soudu prvního stupně uzavřel žalovaný s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který byl úročen sazbou 9,90 % ročně, měsíční splátky úvěru činily , částka, , úvěrem byly konsolidovány 3 předchozí závazky žalovaného, na které žalovaný v souhrnu splácel , částka, . Po dobu více než 7,5 let žalovaný úvěr splácel, byť někdy tak činil se zpožděním. Následně byl úvěr prohlášen za splatný. Soud prvního stupně věc posuzoval podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, „v rozhodném znění“, v tomto směru poukázal také na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého pro závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru nepostačuje samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele, naopak musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet a že mu tedy neměl být vůbec poskytnut. Soud prvního stupně zohlednil, že žalovaný v průběhu splácení úvěru nevznesl žádnou výhradu ke své schopnosti splatit úvěr, po konsolidaci půjček také splácel méně, než tomu bylo dříve, přičemž splátky hradil více než 7,5 let. Není tedy zřejmé, proč by „neprověření blíže nespecifikovaných údajů uvedených v žádosti o úvěr bylo natolik závažným pochybením, že by to mohlo mít vliv na jeho schopnost úvěr splatit“. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů předložených žalovaným jak v případě předmětné smlouvy o úvěr, tak v případě předchozích smluv. Uzavřel proto soud prvního stupně, že smlouva byla uzavřena platně a žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“¨), a plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

4. Proti uvedenému rozsudku se včas odvolal žalovaný, který požaduje jeho změnu tak, že žaloba bude v plném rozsahu zamítnuta, případně navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítá, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnost zkoumat při uzavírání smlouvy úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých dostatečných i přiměřených informací od žalovaného získaných. Předchůdkyně žalobkyně si vystačila s prostými a neúplnými informacemi o příjmech a výdajích žalovaného, nezabývala se jeho celkovou finanční situací. Zcela rezignovala na předložených relevantních podkladů a nepřiměřeně se spoléhala na údaje poskytnuté žalovaným. Neprokázala ani žalobkyně, že by její předchůdkyně nahlédla do databází, které ve svých vyjádřeních žalobkyně uvádí. V době podání žádosti o úvěr byl žalovaný nemajetný, nikdy nepobíral mzdu , částka, měsíčně. Žalobkyně nezjišťovala náklady žalovaného, přičemž jeho celkové náklady na zajištění životních potřeb vylučovaly schopnost hradit řádně splátky úvěru. S ohledem na neplatnost smlouvy vznesl žalovaný již před soudem prvního stupně námitku promlčení. Soud prvního stupně se nezabýval zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdkyně žalobkyně. Poukazuje žalovaný také na to, že mu nebylo doručeno oznámení o zesplatnění úvěru, tedy nedošlo k zesplatnění úvěru.

5. Žalobkyně považuje odvolání žalovaného za nedůvodné a navrhuje potvrzení napadeného rozsudku. Má za to, že soud prvního stupně se s námitkami žalovaného řádně vypořádal v odstavci 14 napadeného rozsudku.

6. Žalobkyně byla odvolacím soudem v rámci přípravy jednání písemně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení o uvedení toho, jak konkrétně zkoumala předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr poskytnutý žalovanému za základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , z jakých konkrétních podkladů vycházela, jaká konkrétní zjištění učinila a jak dospěla na jejich základě k závěru, že žalovaný je schopen úvěr za smluvených podmínek splácet. Rovněž byla vyznána, aby k prokázání těchto tvrzení navrhla konkrétní důkazy. Současně byla odvolacím soudem poučena o následcích nesplnění této výzvy v podobě neúspěchu ve věci.

7. K výzvě odvolacího soudu žalobkyně doplnila, že smlouvou o úvěru došlo ke konsolidaci předchozích úvěrů žalovaného u předchůdkyně žalobkyně, oproti původním splátkám v celkové výši , částka, byla žalovanému ulehčena úvěrová zátěž, neboť výše splátek činila , částka, měsíčně. Celková výše závazků žalovaného se nijak nezměnila, s ohledem na snížení úrokové sazby došlo k ponížení splátek a prodloužení doby splácení. Poskytnutím úvěru bylo sníženo riziko případné nesolventnosti žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí získala od žalovaného také rozhodní informace pro posouzení schopnosti úvěr splácet, při posuzování úvěruschopnosti vycházela z Obeckých pokynů Evropského úřadu pro bankovnictví pro posouzení úvěruschopnosti ze dne , datum, . Posouzení úvěruschopnosti bylo založeno na informacích získaných od žalovaného v žádosti o úvěr ze dne , datum, , v ní uvedl, že je svobodný, nevyživuje žádné děti, bydlí v pronajatém domě/bytě od ledna 1975, má odborné/učňovské vzdělání, od , datum, byl na dobu neurčitou zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . jako řidič/technik s čistým příjmem , částka, měsíčně, celkový příjem domácnosti činil , částka, měsíčně. Příjem žalovaného byl ověřen z jeho bankovního účtu vedeného u předchůdkyně žalobkyně. Schopnost splácen úvěr byl dále posouzen na základě disponibilní částky, při jejím výpočtu bylo vycházeno z životního minima žalovaného podle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. a z normativních nákladů na bydlení podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Takto předchůdkyně žalobkyně dospěla k částce nákladů žalovaného , částka, . Po odečtení interních splátek ve výši , částka, a životních nákladů ve výši , částka, činila disponibilní částka , částka, . Úvěruschopnost žalovaného tak byla hodnocena individuálně a s odbornou péčí. Dále poukázala žalobkyně na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . K důkazu navrhla žalobkyně vyjádření k procesu úvěruschopnosti, žádost o úvěr, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisy z běžného účtu žalovaného, platební historií a výpis z úvěrového účtu.

8. Odvolací soud dle § 214 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení před soudem prvního stupně při jednání, provedl při něm podle § 213 odst. 2, 3 a 4 o. s. ř. důkaz sdělením podstatného obsahu vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace (jehož součástí je formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru) ze dne , datum, , vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne , datum, , žádosti o úvěr ze dne , datum, , výpisů z běžného účtu č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne , datum, , oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne , datum, včetně poštovního podacího archu, platební historie, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, vč. přílohy č. , hodnota, a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, vč. přílohy č. , hodnota, . Poté odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

9. V rámci předsmluvních informací byl žalovaný mj. seznámen s tím, že v případě úvěru za účelem konsolidace půjček bude čerpání úvěru provedeno účelově na úhradu dluhů uvedených ve smlouvě o úvěru, celková výše úvěru činí , částka, , k jeho splacení má dojít celkem , hodnota, měsíčními splátkami po , částka, , splatnými k 26. dni příslušného kalendářního měsíce, celková zaplacená částka bude , částka, , žalovaný podpisem ze dne , datum, prohlásil, že rozumí předsmluvním informacím (prokázáno sdělením podstatného obsahu vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace ze dne , datum, ). V rámci žádosti o úvěru žalovaný uvedl, že bydlí v pronajatém domě/bytě, datum nastěhování , datum, , má odborné/učňovské vzdělání, je svobodný, je zaměstnán na dobu neurčitou od , datum, u společnosti , právnická osoba, . jako technik/řidič, jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činí , částka, , ostatní životní náklady , částka, , celkový čistý příjem domácnosti , částka, , srážky ze mzdy , částka, , jiné měsíční splátky , částka, , počet vyživovaných dětí: 0, výčet současných závazků – úvěrová smlouva č. , hodnota, – k doplacení , částka, , úvěrová smlouvy č. , hodnota, – k doplacení , částka, , úvěrová smlouva č. , hodnota, – k doplacení , částka, (prokázáno žádostí o úvěr ze dne , datum, ). Žalovaný měl u předchůdkyně žalobkyně veden běžný účet č. , č. účtu, , z výpisu č. , Anonymizováno, jsou patrné příchozí platby, a to dne , datum, ve výši , částka, (klientský vklad), dne , datum, ve výši , částka, (, právnická osoba, ., záloha na mzdu), dne , datum, ve výši , částka, (, právnická osoba, ., záloha na mzdu), dne , datum, ve výši , částka, (, právnická osoba, ., mzda za 2/2015), ostatní pohyby na účtu jsou začerněné, z výpisu č. , Anonymizováno, jsou patrné příchozí platby, a to dne , datum, ve výši , částka, (, právnická osoba, ., provozní záloha), dne , datum, ve výši , částka, (klientský vklad), dne , datum, ve výši , částka, (, právnická osoba, ., záloha), dne , datum, ve výši , částka, (, právnická osoba, ., mzda za 1/2015), ostatní pohyby na účtu jsou začerněné, z výpisu č. , Anonymizováno, jsou patrné příchozí platby, a to dne , datum, ve výši , částka, (, právnická osoba, ., záloha na mzdu), dne , datum, ve výši , částka, (klientský vklad), dne , datum, ve výši , částka, (, právnická osoba, ., záloha na mzdu), dne , datum, ve výši , částka, (, právnická osoba, ., mzda za 12/2014), dne , datum, ve výši , částka, (, právnická osoba, ., provozní záloha), ostatní pohyby na účtu jsou začerněné, z výpisu č. , Anonymizováno, jsou patrné příchozí platby, a to dne , datum, ve výši , částka, (klientský vklad), ostatní pohyby na účtu jsou začerněné, z výpisu č. , Anonymizováno, jsou patrné příchozí platby, a to dne , datum, ve výši , částka, (meziúčet plátce PR), dne , datum, ve výši , částka, (, právnická osoba, ., provozní záloha), dne , datum, ve výši , částka, (, právnická osoba, ., záloha na mzdu), dne , datum, ve výši , částka, (klientský vklad), dne , datum, ve výši , částka, (, právnická osoba, ., provozní záloha), dne , datum, ve výši , částka, (, právnická osoba, ., mzda za 11/2014), ostatní pohyby na účtu jsou začerněné (prokázáno uvedenými výpisy z běžného účtu). Předchůdkyně žalobkyně se k procesu posouzení úvěruschopnosti vyjádřila tak, že při úvodním jednání vyplnil žalovaný žádost o úvěr ze dne , datum, , ve které uvedl údaje ke svým příjmům a výdajům, tyto předchůdkyně žalobkyně hodnotila individuálně, před jejich posouzením provedla kontrolu údajů insolvenčního rejstříku, bankovního a nebankovního registru, jakož i databáze MVČR. Příjem byl ověřen z doložených dokumentů a případně z běžného účtu žalovaného, poskytnutým úvěrem s měsíční splátkou , částka, byly konsolidovány dosavadní závazky žalovaného v souhrnné výši , částka, . Předchůdkyně žalobkyně také provedla výpočet maximální měsíční splátky, od příjmů odečetla splátky úvěrových závazků (, částka, ), jakož i životní náklady a náklady na bydlení ve výši , částka, (prokázáno vyjádřením k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne , datum, ). Dne , datum, byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, podle které bylo sjednáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému úvěr ve výši , částka, na úplnou úhradu dluhů sjednaných mezi účastníky a evidovaných na úvěrových účtech č. , č. účtu, , , č. účtu, a , č. účtu, , zbývající část jistiny úvěru bude poskytnuta neúčelově na účet žalovaného. Bylo dále sjednáno, že úvěr je splatný v 96 měsíčních splátkách v celkové výši , částka, (z toho , částka, úhrada pojištění), první splátka byla splatná ke dni , datum, , roční úroková sazba činí 9,90 % (prokázáno smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne , datum, ). Dopisem ze dne , datum, prohlásila předchůdkyně žalobkyně úvěr za splatný ke dni , datum, z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek, k odeslání uvedeného dopisu došlo dne , datum, (prokázáno oznámením o prohlášení úvěru za splatný včetně poštovního podacího archu). K čerpání úvěru došlo dne , datum, , žalovaný první splátku uhradil dne , datum, , několik let žalovaný úvěr řádně splácel, první poplatek za upomínání předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala v prosinci 2019, opakované a výraznější porušení povinnosti splácet bylo na straně žalovaného až v roce 2021 a 2022 (prokázáno platební historii). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na společnost IXON a.s., ta ji smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, vč. přílohy č. , hodnota, a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, vč. přílohy č. , hodnota, ).

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2019 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do , datum, (dále jen „z. s. ú.“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

16. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne , datum, ve věci C-679/18 dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

18. V projednávané věci předchůdkyně žalobkyně v postavení poskytovatele úvěru v rámci své podnikatelské činnosti uzavírala se žalovaným smlouvou o úvěru, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. b) z. s. ú. Žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele, tedy jako fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání ve smyslu § 3 písm. a) z. s. ú. Protože zároveň úvěr nenaplňuje znaky uvedené v § 2 z. s. ú., je nutno posuzovat úvěr jako spotřebitelský. Z toho důvodu je nezbytné zabývat se otázkou platnosti smlouvy, která předpokládá splnění povinností uvedených v § 9 odst. 1 z. s. ú. Naopak nesplnění těchto povinností je sankcionováno neplatností smlouvy.

19. Soud prvního stupně závěr o platnosti úvěrové smlouvy postavil především na aplikaci rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Za podstatné však považuje odvolací soud zdůraznit, že v tomto rozsudku se zabýval Nejvyšší soud posouzením úvěruschopnosti spotřebitele za situace, kdy došlo k úplnému splacení poskytnutého úvěru, v této situaci Nejvyšší soud vyslovil, že pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

20. V nyní projednávané věci však ke splacení úvěru nedošlo, naopak žalobkyně tvrdí, že v důsledku porušení povinnosti žalovaného splácet úvěr řádně a včas přistoupila její předchůdkyně k okamžitému zesplatnění úvěru a podanou žalobou se domáhá zaplacení dosud žalovaným neuhrazených splátek. Je tedy namístě aplikovat judikaturu Nejvyššího soudu řešící otázku splnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele v situaci, kdy úvěr splacen nebyl.

21. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

22. Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet. Bez významu je zjištění, že poskytovatel úvěru využil interní a externí datové zdroje a statistický model, že „vzal do úvahy“ (ovšem pouze dílčí a neověřené) údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr, výši splátek konsolidovaných úvěrů a že počítal i s výdaji na domácnost a na živobytí vypočtenými podle ekonomického modelu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

23. Odvolací soud také poukazuje na závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-755/22, ze kterých plyne, že povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovená v článku 8 této směrnice tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle uvedené směrnice, kterým je, jak vyplývá z bodů 7 a 9 jejího odůvodnění, provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v Evropské unii a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Tato povinnost rovněž za cíl, aby věřitelé jednali zodpovědně a neposkytovali úvěry spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Z toho vyplývá, že povinnost věřitele spočívající v posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má předcházet prostému riziku nadměrného zadlužení nebo platební neschopnosti vyplývajícímu z nedostatečného ověření jeho schopnosti a ochoty splácet úvěr. Takové finanční důsledky uzavření úvěrové smlouvy pro situaci spotřebitele přitom mohou nastat i po splacení úvěru. Zajišťování odpovědného jednání věřitelů a předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům nadto zásadním způsobem přispívá k řádnému fungování trhu spotřebitelských úvěrů. Vzhledem k tomu, že tyto účely jsou nezávislé na situaci nebo chování konkrétního spotřebitele, není jich dosaženo samotným úplným splněním úvěrové smlouvy, kterou tento spotřebitel uzavřel. Jakýkoli jiný výklad by napomáhal tomu, aby věřitel neplnil povinnost, která pro něj vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48, a mohl by zbavit toto ustanovení užitečného účinku. Z toho vyplývá, že analýza založená na účelu článku 8 směrnice 2008/48 umožňuje dospět k závěru, že porušení povinnosti věřitele spočívající v ověření úvěruschopnosti spotřebitele, stanovené tímto ustanovením, nemůže být zhojeno samotným úplným splněním úvěrové smlouvy. Skutečnost, že spotřebitel proti smlouvě v průběhu splácení nic nenamítal, je irelevantní.

24. Rozsudky o předběžných otázkách Soudního dvora Evropské unie jsou zcela obecným nástrojem výkladu unijního práva, který jsou povinny respektovat všechny soudy členských států tam, kde dopadá na otázky před nimi řešené (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 2522/19).

25. Pro závěr o platnosti či neplatnosti úvěrové smlouvy je tedy rozhodující posouzení, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Nadto neschopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr plyne již z podané žaloby.

26. Předchůdkyně žalobkyně, která vedla rovněž osobní účet žalovaného, měla k dispozici údaje o pohybech na účtu, z nich jí mělo být zřejmé, že příjem žalovaného nedosahoval měsíčně částky , částka, čistého, není ani zřejmé, jaké další složky měly tvořit celkový příjem domácnosti ve výši , částka, měsíčně, neplyne ani z ničeho, že by se předchůdkyně žalobkyně zabývala tím, zda částky, které žalovaný vkládal na svůj účet, představují skutečně příjem žalovaného, resp. o co se jedná. Co je především podstatné, neplyne z ničeho, že by se předchůdkyně žalobkyně zabývala s odbornou péči skutečnými, pravidelnými a nezbytnými výdaji žalovaného, včetně výdajů na bydlení. Žalovaný žádné konkrétní výdaje v žádosti o úvěr neuvedl, přitom však uvedl, že bydlí v pronajatém domě/bytě. Nebylo však prokázáno, že by se předchůdkyně žalobkyně zabývala tím, jaké byly reálně výdaje žalovaného na bydlení a že by výši těchto výdajů prověřovala například doklady o platbách spojených s bydlením. Údaje o výdajích žalovaného neplynou ani z předložených výpisů z účtu, neboť kromě shora uvedených příjmů byly veškeré pohyby na účtu začerněné. Vycházela-li žalobkyně z životního minima žalovaného podle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. a normativních nákladů na bydlení podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, je takové posouzení nákladů žalovaného nedostatečné, neboť takové údaje mohou případně sloužit k porovnání se zjištěnými reálnými informacemi o výdajích žalovaného. Není možné naopak údaje plynoucí z uvedených předpisů mechanicky převzít a posuzovat je jako skutečné výdaje žalovaného. Neprokázala ani žalobkyně, že by její předchůdkyně nahlédla do jí tvrzených databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (tedy insolvenčního rejstříku, bankovního a nebankovního registru, jakož i databáze MVČR). Žalobkyně tedy neprokázala, že by si její předchůdkyně opatřila dostatečné podklady, ze kterých by mohla řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného.

27. K doplnění rozhodných skutečností v tomto směru a označení důkazů k jejich prokázání byla žalobkyně odvolacím soudem vyzvána písemně, zároveň byl odvolací soud připraven postupovat podle § 118a odst. 3 o. s. ř., tedy při nařízeném jednání vyzvat žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů, žalobkyně se však k tomuto jednání nedostavila, pročež se sama ze své vůle zbavila možnosti být při jednání poučena o povinnosti důkazní ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., které vymezuje poučovací povinnost soudu poskytovanou účastníku, jemuž hrozí neúspěch ve sporu pro neunesení břemene prokazovat, jehož konkrétní obsah si účastník bez své viny neuvědomil. Ustanovení § 118a o. s. ř. totiž upravuje poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, znemožnil tím soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

28. Z hlediska plnění povinností předpokládaných v § 9 z. s. ú. je irelevantní tvrzení, že úvěrem byly konsolidovány předchozí závazky žalovaného. Byla totiž uzavírána nová úvěrová smlouva, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru v celkové výši , částka, , proto byla předchůdkyně žalobkyně povinna před uzavřením smlouvy s odbornou péčí zkoumat úvěruschopnosti žalovaného. Plyne také z platební historie, že kromě konsolidování předchozích závazků byl dále úvěr čerpán do výše , částka, .

29. Z důkazů, které byly navrženy žalobkyní k prokázání skutečnosti, že její předchůdkyně dostála zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nebyla uvedená skutečnost prokázána, neboť předchůdkyně žalobkyně nepřihlédla k faktickým výdajům žalovaného, ale vycházela toliko z publikovaných údajů o životním minimu. K tomu srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a do s důrazem nejen na příjmy, ale též na výdaje spotřebitele. Relevantní je totiž rozdíl mezi faktickými příjmy a výdaji spotřebitele, tedy jaká částka spotřebiteli zbude po uhrazení měsíčních výdajů. Poskytovatel spotřebitelského úvěru totiž musí mít důvodné pochybností o schopnosti spotřebitele úvěr splácet vždy, pokud nezajistí a řádně nevyhodnotí informace nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získané z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

30. Žalobkyně tudíž neprokázala splnění své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, pročež neprokázala ani platnost smlouvy o úvěru. Na smlouvu je proto nutno nahlížet jako na absolutně neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalovanému plnění ve výši , částka, bez právního důvodu, čímž se žalovaný na její úkon bezdůvodně obohatil, proto je povinen vydat, oč se obohatil. Je tedy nutné zohlednit vzájemně poskytnuté částky podle neplatné smlouvy. Poskytl-li totiž žalovaný plnění s úmyslem hradit žalobkyni (resp. její , Anonymizováno, předchůdkyni) svůj dluh, byť bez vědomosti o neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy, je nutno toto plnění zohlednit. Žalovaný plnil na dluh celkem , částka, , jak dokládá sama žalobkyně. Povinnost žalovaného k vrácení jistiny tedy zanikla.

31. Pokud žalobkyně požadovala též úrok z prodlení, nebylo v řízení objasněno, kdy a ohledně jakých částek se žalovaný dostal do prodlení s vrácením jistiny. V tomto směru byl odvolací soud připraven poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů, aby bylo zřejmé, kdy byla vyvolána splatnost pohledávky žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, zda úhradou částky , částka, došlo rovněž k vyrovnání úroku z prodlení, případně zda a v jaké výši úrok z prodlení dosud uhrazen není. Protože se žalobkyně k jednání nedostavila, nebylo ji možné uvedené poučení poskytnout.

32. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že se žaloba o zaplacení , částka, s příslušenstvím zamítá.

33. Protože byl napadený rozsudek změněn, rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. také o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Žalovaný byl ve vztahu k předmětu řízení v obou jeho stupních zcela úspěšný a má proto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.

34. Za řízení před soudem prvního stupně náleží žalovanému náhrada nákladů řízení ve výši , částka, Tyto náklady sestávají z náhrady nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do , datum, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý z 5 úkonů právní služby [převzetí a příprava zastoupení, odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, vyjádření k žalobě, 2 x účast při jednání před soudem prvního stupně] včetně pěti paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t., dále cestovní náhrada v souvislosti s cestou realizovanou automobilem k jednání dne , datum, ve výši , částka, za 120 ujetých km (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. při průměrné spotřebě 6,7 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t., cestovní náhrada v souvislosti s cestou realizovanou automobilem k jednání dne , datum, ve výši , částka, za 120 ujetých km (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. při průměrné spotřebě 6,7 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t., a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Za písemné podání ze dne , datum, , jímž žalovaný toliko vznesl námitku promlčení, náhrada žalovanému nenáleží. Za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Soud nemůže rezignovat na zkoumání účelnosti jednotlivých úkonů provedených advokátem, odvíjí-li se výše odměny a hotových výdajů takového zástupce právě od počtu provedených úkonů. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nelze omezit na prosté konstatování, že takové náklady jsou vždy účelné jen proto, že účastníka zastupuje advokát. Pouhé uvedení některého úkonu právní služby v § 11 a. t. tedy nutně neznamená povinnost soudu vždy přiznat odměnu za takový úkon vykonaný advokátem procesně úspěšného účastníka řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 988/12, usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Strana, která ve sporu podlehla, tedy nehradí úspěšné procesní straně veškeré její náklady, ale jedině takové, jež lze považovat za potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 988/12). Rovněž platí, že odměna za vyjádření, které účastník podává v průběhu řízení, a vyjadřuje se jím k rozhodným skutečnostem, náleží tam, kde písemné vyjádření obsahovalo nové argumenty, nová skutková tvrzení nebo důkazní návrhy a nebylo možné stejného výsledku dosáhnout přednesem při jednání. Obecným kritériem, jímž soud hodnotí všechny náklady řízení, a tedy i odměnu za úkony právní služby advokáta, je účelnost jejich vynaložení posuzovaná jak ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., tak s ohledem na obecně platnou zásadu přiměřenosti a zákazu zneužití práv. Odměna zpravidla nenáleží za doplnění skutkových tvrzení a důkazů, pokud mohly být součástí již dříve učiněného písemného podání účastníka. Co se týče písemného podání ze dne , datum, , které obsahovalo toliko jednu větu, mohl žalovaný vznést námitku promlčení již při svém prvním vyjádření, případně u jednání před soudem prvního stupně.

35. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. I v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému bylo vůči neúspěšné žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, . Jde o náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, a náhradu za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze sepis odvolání a k tomuto úkonu náležející paušální náhradu výdajů ve výši , částka, podle § 13 odst. 4 a. t., dále odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“¨), ve výši , částka, za účast při jednání před odvolacím soudem dne , datum, včetně paušální náhrady výdajů ve výši , částka, dle § 13 odst. 4 AT, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

36. Celkem je tedy žalobkyně povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku , částka, , a to v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokáta žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).