30 Co 407/2024-236

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Romana Flanderky a soudkyň Mgr. Petry Vogelové a Mgr. Ing. Dany Semirádové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 270 756,90 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 19 C 295/2022-199 ze dne 17. 5. 2024

I. Rozsudek Okresního soudu v Liberci č. j. , spisová značka, ze dne , datum, se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B, .

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky ve výši 13,75 % p.a. od , datum, do zaplacení, a výrokem II uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši , částka, , k rukám právního zástupce žalovaného, do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení částky , částka, s příslušenstvím coby nároku na náhradu škody. Uplatněný nárok opírá žalobkyně o tvrzení, že na základě nájemní smlouvy ze dne , datum, přenechala žalovanému k užívání nebytové prostory na adrese , adresa, , žalovaný se zavázal po zániku nájmu předat žalobkyni pronajaté prostory ve stavu, v jakém je převzal s přihlédnutím k běžnému opotřebení. K zániku nájemního vztahu došlo z důvodu výpovědi žalovaného ke dni , datum, . V důsledku nesprávného skladování dřevní hmoty a manipulace s ní došlo podle žalobkyně k „poškození tvarovaného pláště skladovací haly, který byl deformován, obsahoval vrypy, promáčkliny a obdobná narušení“. Výši způsobené škody dovozuje žalobkyně ze stavebního rozpočtu k opravě pláště skladové haly vyhotoveného , jméno FO, dne , datum, . Soud prvního stupně uzavřel, že ze strany žalobkyně nebyly vylíčeny veškeré rozhodné skutečnosti a označeny důkazy potřebné k jejich prokázání, proto při jednání, které se konalo dne , datum, , vyzval žalobkyni postupem podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“¨), k doplnění těchto skutečností o označení důkazů. Za tím účelem byla žalobkyni poskytnuta lhůta 30 dnů. Žalobkyně na poskytnutou výzvu reagovala podáním ze dne , datum, , avšak i po tomto doplnění shledal soud prvního stupně, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, které na ní spočívá, neboť v podstatně opakuje skutečnosti již dříve uvedené a odkazuje na fotografie, které již dříve měl soud k dispozici, rozdílem je toliko označení stran skladovací haly písmeny A až D, ovšem i bez tohoto označení bylo již dříve zřejmé, které strany skladovací haly fotografie zachycují. Žalobkyně tak ani po poskytnuté výzvě nedoplnila svá tvrzení ohledně původního stavu skladovací haly ani ohledně individualizace způsobených poškození, rovněž nedoplnila skutečnosti umožňující přijmout závěr o odpovědnosti žalovaného za způsobenou škodu. Obecná tvrzení doplněná odkazem na připojené fotografie jsou nedostatečná, přičemž tento nedostatek není možné nahrazovat žalobkyní navrženým dokazováním v podobě návrhu na vypracování znaleckého posudku a místního šetření. Účelem dokazování je totiž prokázání skutkových tvrzení žalobkyně, nikoliv zjištění toho, co pravděpodobně hodlala žalobkyně tvrdit. Pro neunesení břemene tvrzení soud prvního stupně žalobu zamítl v celém jejím rozsahu a žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení.

3. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalobkyně, která navrhuje jeho změnu tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno, případně navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítá, že dříve rozhodl soud prvního stupně mezitímním rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , že základ nároku žalobkyně na náhradu škody je po právu. V uvedeném rozhodnutí soud prvního stupně uzavřel, že předložené důkazy, zejména fotodokumentace a výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, , prokazují zjevná mechanická poškození, ke kterým došlo nešetrným užíváním předmětu nájmu. Po zrušení tohoto rozsudku odvolacím soudem byla žalobkyně vyzvána v souladu s pokynem odvolacího soudu k doplnění svých tvrzení. Na výzvu reagovala podáním ze dne , datum, , jímž rozlišila jednotlivé části plechové haly včetně grafického zobrazení. Jednoznačně uvedla, že západní a jižní část skladovací haly byly původně nepoškozené, také doložila průběžný stav ohledně vzniku poškození a stav konečný. Protože hala dosud opravena nebyla, navrhla ohledání na místě a vypracování znaleckého posudku. Napadené rozhodnutí je pro žalobkyni překvapivé a v rozporu se zásadou předvídatelnosti, v řadě případů si v něm soud prvního stupně protiřečí oproti původnímu rozhodnutí. Způsobená poškození žalobkyně v doplnění žaloby charakterizovala jako deformace, vrypy, promáčkliny a obdobná narušení obvodového pláště v rozsahu, jaký vyplývá z fotografií. Jedná se o velké množství drobných i větších poškození, přičemž jejich charakter vylučuje přesný popis. V tomto směru poukazuje žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze kterých plyne, že účastník je povinen tvrdit rozhodné skutečnosti jakožto vyjádření toho, co o určitém jevu svými smysly vnímal, povinnost tvrzení naopak nezahrnuje vysvětlení těchto skutečností a ani jiné závěry o nich, k nimž je třeba odborných znalostí. Žalobkyně ve smyslu uvedených rozhodnutí řádně tvrdila skutečnosti vedoucí ke vzniku škody, škodu pak popsala tak, jak ji je schopna vnímat svými smysly. Žalobkyně existenci škody prokázala zejména prostřednictvím fotografií a videí, vznik škody potvrdili i vyslechnutí svědci. Výši škody také řádně vyčíslila na částku , částka, . Žalobkyně tak nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že po doplnění žaloby jsou její skutková tvrzení nedostatečná a že pouze opakuje shodná tvrzení a důkazní prostředky. K výzvě soudu doplnila celou řadu nových fotografií o poničení haly, fotografie také prokazují nepoškozený plášť haly před vznikem nájemního vztahu. Nesouhlasí žalobkyně ani s tím, že by nedostatek skutkových tvrzení nebylo možné nahrazovat dokazováním, opak plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého, pokud po poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. nedoplnil účastník vylíčení rozhodných skutečností opisem údajů z listin, jež navrhl jako důkaz a jež byly oběma účastníkům známy, jeho nečinnost nezakládá důvod k zamítnutí žaloby pro neunesení břemene tvrzení, neboť ve vztahu k těmto skutečnostem účastník splní svou povinnost tvrzení již tím, že navrhne, aby tyto listiny byly provedeny jako důkaz, není třeba, aby jednotlivé údaje z těchto listin opakoval, případně je opisoval. Žalobkyně rovněž namítá, že soud prvního stupně částečně neprovedl navržené důkazy, o jejich neprovedení nerozhodl a neprovedení řádně neodůvodnil. Již v podání ze dne , datum, navrhovala výslech dalších svědků, důkazní návrhy následně upřesnila v podání ze dne , datum, , soud prvního stupně však o těchto návrzích nerozhodl.

4. Žalovaný považuje odvolání žalobkyně za nedůvodné, navrhuje proto potvrzení napadeného rozsudku. Je přesvědčen, že žalobkyně nesplnila svoji povinnost tvrzení, ač jí po výzvě při jednání dne , datum, byla poskytnuta lhůta k doplnění tvrzení a označení důkazů. Předložené doplnění neobsahovalo žádné nové skutečnosti ve smyslu poskytnuté výzvy, žalobkyně toliko zopakovala již dříve tvrzené skutečnosti. Protože byla žalobkyně poučena o následcích nesplnění výzvy, správně soud prvního stupně žalobu zamítl. Původní mezitímní rozsudek není relevantní, neboť byl zrušen odvolacím soudem. Napadené rozhodnutí tak není možné pokládat za překvapivé. Žalobkyně i přes poskytnutou výzvu neuvádí jakoukoliv konkretizaci poškození i mechanismu vzniku škody, toliko obecně tvrdí, že k poškození došlo nevhodným skladováním.

5. Odvolací soud dle § 214 odst. 1 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení před soudem prvního stupně při jednání. Dospěl přitom k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.

6. V projednávané věci odvolací soud již jednou rozhodoval o věci samé. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byl rozsudek soudu prvního stupně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jímž soud prvního stupně rozhodl, že základ nároku žalobce na náhradu škody je plně opodstatněný, zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud v rámci kasačního rozhodnutí mj. poukázal na to, že vydání mezitímního rozsudku předpokládá, že žalobkyně nejprve řádně splní povinnost tvrzení, tedy vylíčí veškeré skutečnosti rozhodující pro posouzení odpovědnosti žalovaného za způsobenou jednoznačným způsobem a v řízení budou veškeré otázky potřebné k rozhodnutí o věci, s výjimkou výše škody, řádně objasněny. Přitom není z žaloby ani následných podání a přednesů žalobkyně zřejmé, jaká konkrétní poškození měl žalovaný na plášti skladovací haly způsobit, s výší jaké škody a kde konkrétně se taková poškození na plášti skladovací haly nacházejí. To také předpokládá dostatečně určitá tvrzení o původním stavu skladovací haly v částech, které byly následně poškozeny. Obecná tvrzení žalobkyně, že byl plášť skladovací haly „deformován, obsahoval vrypy, promáčkliny a obdobná narušení“, jsou zcela nedostatečná, neboť z nich není zřejmé, jaká jednoznačným způsobem určená poškození měl žalovaný na hale způsobit. V dalším řízení proto měl soud prvního stupně poskytnout žalobkyni náležité procesní poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., přičemž postup soud prvního stupně měl být především závislý na tom, zda a jakým způsobem bude ze strany žalobkyně splněna její povinnost tvrzení a důkazní.

7. Plyne dále z obsahu spisu, že poté, co věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, soud prvního stupně nařídil jednání ve věci na den , datum, , při tomto jednání vyzval žalobkyni postupem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení ohledně toho, jaký byl původní stav pláště skladovací haly v částech, které byly dle jejího tvrzení žalovaným poškozeny, jaká konkrétní, individuálně určená a nezaměnitelným způsobem popsaná poškození měl žalovaný na plášti skladovací haly způsobit, s výší jaké škody a kde konkrétně se taková poškození na plášti skladovací haly nacházejí, jakým konkrétním jednám žalovaného byla tato individuálně určení poškození způsobena a jak dospěla žalobkyně ke stanovení výše škody za jednotlivá poškození a k celkové výši požadované částky. Současně žalobkyni vyzval, aby k prokázání těchto tvrzní navrhla důkazy. Rovněž žalobkyni poučil o následcích nevyhovění poskytnuté výzvy v podobě neúspěchu ve sporu. K doplnění tvrzení a označení důkazů byla žalobkyni poskytnuta třicetidenní lhůta.

8. Na výzvu reagovala žalobkyně v podání ze dne , datum, , v něm označila části skladovací haly, a to západní část o délce 54 m pod písmenem A, severní část haly o délce 13 m pod písmenem B, východní část haly o délce 54 m pod písmenem C a jižní část haly o délce 13 m pod písmenem D. Uvedla, že poškození byla způsobena na západní části haly (označené písmenem A) a jižní části haly (označené písmenem D). Západní část haly byla původně nepoškozena, na jižní části haly byla patrná mírná koroze, i tato část však byla prosta poškození. K prokázání těchto tvrzení, jakož i ke způsobu skladování dřevní hmoty navrhla k důkazu řadu fotografií, rovněž video ze dne , datum, . K důkazu také navrhla svědecké výpovědi , jméno FO, (zaměstnance společnosti , právnická osoba, ., která měla halu v nájmu od , datum, , tento svědek je schopen popsat a individualizovat poškození pláště haly), , jméno FO, (bývalého zaměstnance žalobkyně, který byl přítomen řešení nesprávného skladování dřevní hmoty), , jméno FO, (zaměstnance původního vlastníka, který se může vyjádřit k dřívějšímu stavu haly), , jméno FO, (který má v nájmu další halu v areálu, je schopen vyjádřit se ke způsobu skladování dřevní hmoty žalovaného), rovněž navrhla výslech svého jednatele , jméno FO, (k průběhu nájemního vztahu, vzniku a charakteru poškození). Dále uvedla, že oprava pláště haly nebyla dosud uskutečněna, současný nájemce skladuje pouze uvnitř haly, proto nemohl způsobit poškození pláště haly. Navrhla proto provedení místního šetření. Ohledně specifikace způsobených poškození uvedla, že se nacházejí na západní a jižní části haly, jedná se o deformace, vrypy, promáčkliny a obdobná narušení, „což zcela koresponduje s tím, co je jako laik schopna na fotografiích a v daném místě pozorovat“. Za účelem konkretizace poškození navrhla žalobkyně vypracování znaleckého posudku. Žalobkyně rovněž označila k prokázání těchto tvrzení řadu fotografií, video z , datum, , svědecké výpovědi, účastnický výslech jednatele žalobkyně, jakož i ohledání na místě. Dále doplnila, že škoda vznikla nesprávným skladováním dřevní hmoty, která se opírala o plášť haly.

9. Podle § 2225 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu.

10. Podle § 2913 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

11. Platí přitom, že v občanském soudním řízení je zásadně povinností účastníků řízení tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí o věci samé a označit důkazy k prokázání jejich tvrzení o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé (srov. též § 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 o. s. ř.). Protože ve sporném řízení stojí strany proti sobě a mají opačný zájem na výsledku řízení, povinnost tvrzení a důkazní povinnost zatěžuje každou ze sporných stran ve zcela jiném směru. Každá ze stran sporu musí v závislosti na hypotéze právní normy tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí o věci samé a označit v zájmu jejich prokázání důkazy, na základě kterých bude moci soud rozhodnout v její prospěch (břemeno tvrzení a důkazní břemeno). Účastník, který netvrdil (žádné nebo všechny) skutečnosti významné pro rozhodnutí o věci samé nebo neoznačil důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé, nese případné nepříznivé následky v podobě takového rozhodnutí soudu, které bude vycházet ze skutkového stavu zjištěného na základě ostatních provedených důkazů (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jenž byl publikován pod číslem 98/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Hypotéza hmotněprávní normy rovněž vymezuje vedle okruhu rozhodujících skutečností, které je třeba dokazovat, i rozložení důkazního břemene; určuje, které skutečnosti je každý z účastníků povinen prokázat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Z logiky sporného řízení rovněž vyplývá, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností (§ 120 odst. 1 o. s. ř.) leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

12. Povinnost tvrzení a důkazní ohledně naplnění předpokladů pro vznik nároku na náhradu škody spočívá na žalobkyni. Již ve svém kasačním rozhodnutí poukázal odvolací soud na to, že obecná tvrzení žalobkyně, že byl plášť skladovací haly „deformován, obsahoval vrypy, promáčkliny a obdobná narušení“, jsou nedostatečná. Soud prvního stupně správně poskytl žalobkyni poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů. Na tuto výzvu reagovala žalobkyně písemně, doplnila svá tvrzení ohledně původního stavu plechové haly, když uvedla, že západní část haly byla původně nepoškozena, na jižní části haly byla patrná mírná koroze, i tato část však byla prosta poškození. Pokud však jde o individualizaci způsobené škody, zůstala její tvrzení nedostatečná, když žalobkyně toliko uvedla, že poškození se nacházejí na západní a jižní části haly, jedná se o deformace, vrypy, promáčkliny a obdobná narušení, „což zcela koresponduje s tím, co je jako laik schopna na fotografiích a v daném místě pozorovat.“ Žalobkyně neuvádí totiž, o jaká, alespoň částečně individualizovaná (například přibližným počtem a umístěním), poškození se v projednávané věci jedná. Není tak ani zřejmé, kde konkrétně se na západní části haly dlouhé 54 m a jižní části haly dlouhé 13 m tato poškození mají nacházet. K požadovanému doplnění v tomto směru není třeba žádných odborných znalostí, jedná se naopak o rozhodné skutečnosti, které je žalobkyně povinna tvrdit a následně též prokazovat, proto je nepřiléhavá argumentace závěry vyjádřenými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Rovněž i pro následné zjištění výše způsobených škod, například i prostřednictvím znaleckého posudku, je nezbytné nejprve objasnění rozsahu poškození, která by měla být předmětem ocenění, proto je třeba taková poškození také tvrdit.

13. Pokud žalobkyně namítá, že v návaznosti na poskytnuté poučení doplnila řadu nových fotografií, na kterých jsou patrná poškození a prokazují vzniklou škodu, je nutno poukázat na to, že předloženými fotografiemi žalobkyně neplní svoji povinnost tvrzení.

14. Soudní praxe sice připouští, že vylíčení rozhodujících skutečností může mít (zprostředkovaně) původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce – coby důkaz – připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže. Tento závěr je však nutno rovněž aplikovat s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem každé věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Uvedená možnost je pouze výjimkou z pravidla, že vylíčení rozhodných skutečností má být obsaženo v návrhu (žalobě) a jako každá výjimka musí být vykládána restriktivně. Povinností žalobce je uvést rozhodující skutková tvrzení v žalobě a nespoléhat se na to, že soud případně sám zjistí potřebné skutečnosti z příloh k žalobě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V žádném případě nelze připustit, aby žalobce předložil soudu celou řadu listin a v žalobě (či jejím doplňku) souhrnně a nekonkrétně, bez vztahu k jednotlivým rozhodným tvrzením odkázal na tyto listiny. Takový postup by stíral rozdíl mezi skutkovými tvrzeními stran a skutkovými zjištěními, která soud činí z provedených důkazů, zcela nepřípustným způsobem by přenášel aktivitu a odpovědnost příslušející účastníkům řízení na soud a byl by též v rozporu se základními zásadami občanského (sporného) řízení – zásadou dispoziční, projednací, rychlosti a hospodárnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

15. Soud tedy není povinen (ba ani oprávněn) provádět analýzu jednotlivých fotografií, ze kterých by měl dohledávat (a to například i pro účely zpracování znaleckého posudku) netvrzená poškození na západní a jižní části skladovací haly, jedné o délce 54 m a druhé o délce 13 m. Není přípustné, aby žalobkyně tímto způsobem přenášela aktivitu a odpovědnost, která jí z hlediska procesních povinností přísluší, na soud.

16. Správně soud prvního stupně za dané situace vyhodnotil, že žalobkyně i přes poskytnutou výzvu řádně nesplnila povinnost tvrdit pro věc rozhodné skutečnosti, a za této situace žalobu pro neunesení břemene tvrzení, jímž rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch, zamítl. Smyslem břemene tvrzení je totiž umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci, pro nečinnost účastníků (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníkům ustanovením § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř.) nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

17. Za této situace také soud prvního stupně důvodně neprováděl ve věci další dokazování. Opačný postup by byl v rozporu se zásadami hospodárnosti řízení a procesní ekonomie, když nemůže být prokazována skutečnost, která nebyla za řízení řádně tvrzena.

18. Nedůvodná je námitka žalobkyně spočívající v tom, že napadené rozhodnutí je pro ni překvapivé a rozporné s předchozím rozhodnutím. Předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno z důvodů výše popsaných. V dalším řízení soud prvního stupně v souladu se závěry vyjádřenými v rámci kasačního rozhodnutí odvolacího soudu vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů, současně žalobkyně poučil o následcích nesplnění výzvy. Pokud následně vyhodnotil, že žalobkyně na poskytnuté poučení nereagovala odpovídajícím způsobem, když řádně nesplnila svoji povinnost tvrzení, pročež žalobu zamítl, není možné napadené rozhodnutí pokládat za překvapivé či nepředvídatelné.

19. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně věcně správného nákladového výroku II opírajícího se o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Z důvodu správného odůvodnění výroku o nákladech řízení odvolací soud pro stručnost odkazuje na rozsudek soudu prvního stupně.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. I v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému bylo vůči neúspěšné žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Jde o náhradu za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do , datum, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za sepis vyjádření k odvolání a k tomuto úkonu náležející paušální náhradu výdajů ve výši , částka, podle § 13 odst. 4 a. t., dále odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § , právnická osoba, odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“¨), ve výši , částka, za účast při jednání před odvolacím soudem dne , datum, včetně paušální náhrady výdajů ve výši , částka, dle § 13 odst. 4 AT, dále cestovní náhrada v souvislosti s cestou realizovanou automobilem k jednání dne , datum, ve výši , částka, za 30 ujetých km (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. při průměrné spotřebě 5,4 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla) podle § 13 AT a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 AT, dále mu náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Celkem se jedná o částku , částka, .

21. Náhradu nákladů odvolacího řízení bylo žalobkyni dle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř. uloženo zaplatit k rukám zástupce žalovaného, a to v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do 3 dnů od právní moci rozsudku.