30 Co 5/2022- 326

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jany Knotkové a soudců Mgr. Zdeňka Váni a JUDr. Kateřiny Kodetové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se zamítá žaloba na určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum], doručená žalobci dne [datum], je neplatná.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech [anonymizováno] před soudy obou stupňů [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [jméno].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] daná žalobci žalovanou je neplatná (výrok I.) a uložil žalované zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů [anonymizováno] [částka] k rukám zástupce žalobce (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti uvedené výpovědi z pracovního poměru, kterou mu žalovaná dala s odkazem na § 52 písm. c) zákoníku práce, tj. pro nadbytečnost, a kterou odůvodnila tím, že na základě rozhodnutí o organizační změně [číslo] [rok] ze dne [datum], v návaznosti na usnesení představenstva žalované ze dne [datum] o vybudování banky budoucnosti spočívající v přechodu na nový způsob práce a [anonymizováno] (tzv. [anonymizováno]) došlo s účinností ke dni [datum] ke zrušení pracovního místa žalobce. Žalobce považoval výpověď za neplatnou, neboť nebyl řádně seznámen s organizační změnou, byl pouze seznámen s tím, že je mu dána výpověď na základě rozhodnutí ředitelky organizačního útvaru [číslo] [anonymizováno] produktů a podpora prodeje (racionalizační opatření) [číslo] [rok] ze dne [datum], aniž by byl seznámen s obsahem tvrzeného rozhodnutí o organizační změně, ani s důvody, které k jeho vydání vedly. Takové seznámení bylo pouze formální. Rovněž dále zpochybnil, že u žalované proběhla ve vztahu k jeho pracovní pozici organizační změna, na jejímž základě by se stal nadbytečným.

3. Žalovaná v [anonymizováno] navrhovala zamítnutí žaloby a předně argumentovala tím, že žaloba byla podána opožděně. Dle § 72 zákoníku práce měl žalobce podat žalobu na určení neplatnosti výpovědi do dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit na základě této výpovědi. Žalobce obdržel výpověď dne [datum], výpovědní doba měla uplynout [datum], žalobce se měl obrátit na soud nejpozději dne [datum], nicméně žalobce [anonymizováno] zahájil až dne [datum] Dohoda o prodloužení výpovědní doby je neplatná, jelikož ji lze uzavřít pouze před počátkem běhu výpovědní doby, nikoliv až poté tak, jak se stalo v případě žalobce. Dále žalovaná zpochybnila, že by nebyly naplněny důvody pro výpověď žalobce z pracovního poměru, tj. rozhodnutí o organizační změně, nadbytečnost zaměstnance a příčinná souvislost mezi rozhodnutím o organizační změně a nadbytečností zaměstnance.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které velmi detailně popsal v napadeném rozsudku, dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce byl u žalované zaměstnán od [datum], naposledy od [datum] v útvaru [číslo] [anonymizováno] produktů a podpora prodeje na pozici [anonymizováno] specialista rozvoje obchodu [anonymizováno], kdy náplní práce byly zejména činnosti spojené s analýzou produktů a distribučních kanálů, tvorba a efektivita strategických komplexních produktů a distribučních kanálů, vytváření související metodologie a implementace produktů a distribučních kanálů, monitoring výkonnosti a vyhodnocení jejich efektivnosti. Žalobce byl od poloviny roku 2017 alokován na program [anonymizována dvě slova], kdy mu práce na daném programu zabírala většinu jeho pracovní doby. Žalovaná začala od jara [rok] připravovat změnu organizace centrály banky na agilní způsob [anonymizováno], a to do nových týmů, tzv. tribů dělících se do jednotlivých squadů (multidisciplinárních týmů do 10 lidí). Informace o změnách byly komunikovány na schůzkách se zaměstnanci, rovněž byly umístěny na intranetu. Bylo tak rozhodnuto o převodu útvaru [číslo] [anonymizováno] produktů a podpora prodeje zejména do tribů [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] and [anonymizováno], spuštěných k [datum], kdy mělo dojít k [datum] k ukončení pracovního poměru zaměstnanců daného útvaru, a to buď dohodou k [datum], nebo výpovědí, kdy pracovní poměr měl skončit k [datum], toto se netýkalo zaměstnanců, kteří byli převedeni do jiného útvaru struktury banky, v níž nedocházelo k přechodu na agilní způsob řízení. O zrušení daného útvaru [číslo], tedy zrušení 29 pracovních míst v daném organizačním útvaru [číslo], mj. i sedmi pracovních míst„ [anonymizováno] specialista rozvoje obchodu [anonymizováno]“, včetně pracovního místa žalobce, bylo rozhodnuto dne [datum] odpovědnou ředitelkou útvaru paní [příjmení] s účinnosti k [datum]. Zaměstnanci se mohli prostřednictvím výběrových [anonymizováno] ucházet o jakoukoli pozici v nových tribech, pokud se do výběrových [anonymizováno] nepřihlásili, nebo neuspěli a nenašli uplatnění v rámci banky, jejich pracovní poměr skončil. Žalobce se hlásil do výběrových [anonymizováno] v září a listopadu [rok], ale neuspěl. Dne [datum] mu byla paní [příjmení] a paní [příjmení] předána výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost z důvodu zrušení jeho pracovního místa, žalobci však bylo slíbeno, že s ohledem na to, že do tribu [anonymizována dvě slova], kam by mohl přejít, ještě není vypsáno výběrové [anonymizováno], bude mu výpovědní doba prodloužena. Program [anonymizována dvě slova] měl oficiálně skončit k [datum], i nadále však byly vykonávány činnosti, na kterých žalobce v roce [rok] pracoval, zejména reporting. Svou činnost předal v lednu [rok] panu [příjmení] a následně byla z větší části převedena do [anonymizována dvě slova] tribu, kde se celkový počet zaměstnanců oproti počtu úvazků lidí zapojených do programu [anonymizována dvě slova] snížil o třetinu, avšak byly nabrány zejména osoby z jiných částí banky, z původního projektu přešly do daného tribu pouze čtyři osoby. Od [datum] byl žalobce dán na překážky v práci na straně zaměstnavatele. Dne [datum] podepsali zástupci žalované a žalobce dohodu o prodloužení výpovědní doby ve smyslu § 51 zákoníku práce, a to do [datum] včetně, přitom až dne [datum] bylo vypsáno výběrové [anonymizováno] na pozici„ [anonymizováno] na zákaznické cesty – [anonymizována dvě slova]“, tedy„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“ v [anonymizována dvě slova] tribu s přihláškou do [datum], kdy náplní práce mělo být mj. vylepšování zákaznické zkušenosti. Žalobce se do výběrového [anonymizováno] v březnu [rok] nepřihlásil, v banku již neměl důvěru. Následně žalobce sdělil žalované, že považuje výpověď za neplatnou, toto však žalovaná odmítla.

5. Po právní stránce se soud prvního stupně nejprve zabýval tím, zda žaloba byla podána včas, tedy před uplynutím prekluzivní lhůty stanovené v § 72 zákoníku práce. Jako otázku předběžnou pak musel soud prvního stupně posoudit, zda prodloužení výpovědní doby, sjednané mezi žalobcem a žalovanou, bylo provedeno platně, neboť pokud by tomu tak nebylo, uplynula by prekluzivní lhůta pro podání žaloby již [datum] s ohledem na pravidlo vyjádřené v § 607 o. z. Dle jeho úsudku k takovému platnému sjednání došlo. S žalobcem bylo při předání výpovědi dne [datum] hovořeno o tom, že výpovědní doba bude prodloužena o jeden měsíc, jelikož nebylo zřejmé, kdy bude vyhlášeno výběrové [anonymizováno] na pozice do teprve vznikajícího tribu [anonymizována dvě slova]. Mezi žalobcem a zástupci žalované došlo k dohodě o prodloužení výpovědní doby, k tomu směřoval úmysl všech zúčastněných. Toto však bylo sjednáno pouze ústně, delší výpovědní dobu než zákonnou lze přitom dle § 51 zákoníku práce sjednat jen písemně. Tento rozpor obvodní soud překlenul argumentací, že mezi žalobcem a žalovanou došlo ke zhojení daného nedostatku právního jednání písemným potvrzením ze dne [datum] ve smyslu § 582 o. z. Není-li dodržena písemná forma, je třeba na takto uzavřenou dohodu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem pohlížet jako na relativně neplatnou, neboť se nejedná o zjevný rozpor s veřejným pořádkem, jelikož prodloužení výpovědní doby může být ve prospěch jak zaměstnavatele, tak zejména, v případě výpovědi dané ze strany zaměstnavatele, ve prospěch zaměstnance. Pokud tuto lze uplatnit pouze k námitce jedné ze stran, jinak je jednání považováno za platné (§ 586 o. z.), lze daný nedostatek do doby uplatnění takové námitky zhojit. Jen jednání absolutně neplatné je neplatné od samotného počátku (ex tunc) a v případě nedostatku formy nemůže dojít ke zhojení vad právního jednání, neboť toto v důsledku takové neplatnosti vůbec nevzniklo. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že došlo k platnému prodloužení výpovědní doby o jeden měsíc, tedy do [datum], lhůta pro podání žaloby běžela až ode dne [datum] a žaloba tak byla dne [datum] podána včas.

6. Dále se soud prvního stupně zabýval tím, zda byly naplněny podmínky nadbytečnosti žalobce podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Připomněl, že aby mohla být dána výpověď z pracovního poměru z důvodu nadbytečnosti dle § 52 písm. c) zákoníku práce, musí být naplněny tyto tři předpoklady: 1) o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách přijal zaměstnavatel nebo příslušný orgán rozhodnutí, 2) podle tohoto rozhodnutí se konkrétní zaměstnanec stal pro zaměstnavatele nadbytečným a 3) je tu příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami, tj. že se zaměstnanec stal nadbytečným právě a jen v důsledku takového rozhodnutí (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

7. První podmínku měl prvoinstanční soud za splněnou, dva zbývající předpoklady pro nadbytečnost však nikoliv. Soud neměl za prokázané, že by se žalobce v souvislosti s organizační změnou stal nadbytečným, resp. že zanikl druh práce, popř. náplň práce, kterou zastával. V reakci na zrušení daného útvaru, v němž byl žalobce zařazen, žalovaná bez dalšího dala všem zaměstnancům zařazeným v daném útvaru výpověď nebo s nimi uzavřela dohodu o ukončení pracovního poměru, přičemž jim však sdělila, že pokud se přihlásí do příslušných výběrových [anonymizováno] a uspějí, budou moci v práci pro žalovanou i nadále pokračovat. Žalovaná tedy nijak nepoměřovala, zda je práce daných zaměstnanců pro ni i nadále potřebná, tedy zda lze dané zaměstnance převést na práci, kterou i v minulosti pro žalovanou konali, ale vyzvala své zaměstnance k účasti ve výběrových řízeních, jichž se však mohli účastnit všichni zaměstnanci banky. Na daná pracovní místa tak mohli být přijati i zaměstnanci, kteří daný druh práce z hlediska jeho věcné náplně nikdy nevykonávali, zatímco příslušní zaměstnanci, kteří pracovní pozici zastávali dosud, dostali jako neúspěšní výpověď, ačkoliv práce se nestala nepotřebnou v takovém rozsahu, aby ji nemohli alespoň někteří z nich vykonávat. Takový postup je však obcházením právní úpravy, která předpokládá, že zaměstnanec se stane nadbytečným z hlediska věcné náplně druhu práce pouze tehdy, pokud tento druh práce již není u zaměstnavatele zachován, případně je zachován pouze v menší míře. Žalobce se tak nemohl stát nadbytečným, neboť z hlediska věcné náplně byl jeho druh práce v okamžiku ukončení pracovního poměru i nadále potřebný. Zároveň zde nebyla dána ani příčinná souvislost mezi nadbytečností a organizační změnou, neboť žalovaná změnila pouze způsob [anonymizováno] práce.

8. Výpovědní důvod dle § 52 písm. c) zákoníku práce tak dle soudu prvního stupně nebyl naplněn, proto určil, že výpověď ze dne [datum] daná žalobci žalovanou je neplatná. O nákladech [anonymizováno] rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal úspěšnému žalobci.

9. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání s odkazem na § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř. Podle žalované dospěl soud prvního stupně k nesprávnému právnímu závěru, že žaloba byla žalobcem podána ve lhůtě stanovené v § 72 zákoníku práce. Lhůta pro podání žaloby na určení neplatnosti výpovědi je lhůtou hmotněprávní, tj. žaloba je podána včas, jestliže je před uplynutím uvedené lhůty nejen odeslána, ale také doručena soudu. Současně platí, že se jedná o lhůtu prekluzivní, tj. jejím marným uplynutím právo zaměstnance domáhat se neplatnosti rozvázání pracovního poměru zanikne, přičemž prominutí zmeškání lhůty je vyloučeno. Soud k prekluzi přihlíží i bez námitky účastníka [anonymizováno]. Pro počítání lhůty platí pravidla obsažená v § 605 – 608 o. z., a to například znamená, že lhůta k žalobě neplatnost výpovědi, podle níž měl pracovní poměr skončit [anonymizováno], uplyne dne [číslo]. Žalobci byla výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. c) zákoníku práce ze dne [datum] předána dne [datum]. Dvouměsíční výpovědní doba dle výpovědi počala běžet dne [datum] a uplynula dne [datum]. V souladu s pravidly pro počítání lhůty dle § 72 zákoníku práce musela být tato žaloba doručena soudu nejpozději dne [datum], resp. vzhledem k tomu, že [datum] byla neděle, v souladu s § 607 o. z. v pondělí dne [datum]. Žalobce však toto [anonymizováno] zahájil žalobou ze dne [datum], tj. po uplynutí lhůty dle § 72 zákoníku práce. Právo žalobce k podání této žaloby prekludovalo a žaloba by měla být soudem zamítnuta z tohoto důvodu.

10. Dále žalovaná uvedla, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne [datum], tj. v průběhu výpovědní doby dle výpovědi, na základě žádosti žalobce uzavřena dohoda o prodloužení výpovědní doby. Taková dohoda o prodloužení výpovědní doby může být mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem uzavřena jak při vzniku pracovního poměru, tak i v jeho průběhu nebo při jeho skončení, nejpozději však ve dni předcházejícímu dni, kterým začala běžet. Dohodu o prodloužení výpovědní doby tedy nelze platně sjednat za situace, kdy již předmětná výpovědní doba počala běžet, nýbrž nejpozději den před jejím počátkem. V tomto případě došlo k tomu, že dohoda o prodloužení výpovědní doby byla uzavřena až dne [datum], tj. až v jejím průběhu (tři dny před jejím uplynutím), a proto je z tohoto důvodu neplatná. Pracovní poměr žalobce tak skončil již uplynutím výpovědní doby dle výpovědi dnem [datum], neboť dohoda o prodloužení výpovědní doby byla uzavřena neplatně, a nelze k ní proto při počítání lhůty pro podání žaloby dle § 72 zákoníku práce přihlížet. Žaloba byla proto žalobcem podána po uplynutí lhůty dle § 72 zákoníku práce.

11. Závěr soudu prvního stupně o následném zhojení ústní dohody o prodloužení výpovědní doby a z něj odvozený závěr o včasnosti této žaloby považovala žalovaná za nesprávný. Především z žádného z provedených důkazů nevyplývá, že dne [datum] bylo mezi žalobcem a žalovanou učiněno ústní dvoustranné pracovněprávní jednání, jehož obsahem měla být dohoda o prodloužení výpovědní doby žalobce do [datum]. Z výpovědi svědkyň paní [příjmení] ani paní [příjmení] ústní dohoda o prodloužení výpovědní doby ke konkrétnímu datu nevyplývá. Uzavření ústní dohody o prodloužení výpovědní doby dne [datum] při předání výpovědi ostatně nevyplývá ani ze žalobcem předloženého notářského zápisu NZ [číslo] ze dne [datum], jehož obsahem je přepis žalobcem skrytě pořízených audionahrávek, a to včetně žalobcem skrytě zaznamenaného rozhovoru při předání výpovědi dne [datum] mezi ním, svědkyní [příjmení] a svědkyní [příjmení]. Soud prvního stupně důkaz tímto notářským zápisem ani samotnými žalobcem skrytě pořízenými nahrávkami neprovedl. Z obsahu doslovného přepisu rozhovoru ze dne [datum] přitom vyplývá, že žádná ústní dohoda o prodloužení výpovědní doby do [datum] dne [datum] mezi žalobcem a žalovanou učiněna nebyla. [příjmení] [příjmení] (v notářském zápise označena jako„ ženský hlas 1“) při předání výpovědi obecně uvedla, že v případě, že by se žalobce přihlásil do výběrového [anonymizováno], bude mu prodloužena výpovědní doba. Žalobce se však do žádného výběrového [anonymizováno] nepřihlásil a zaměstnancům žalované sdělil, že již u žalované nechce pracovat. Obecný příslib možnosti prodloužení výpovědní doby, nadto podmíněný tím, že se žalobce přihlásí do výběrového [anonymizováno], nemá náležitosti ústního pracovněprávního jednání, neboť není dostatečně určitý, tj. nelze hovořit o ústní dohodě o prodloužení výpovědní doby s konkrétním obsahem. Bez významu není ani skutečnost, že o podmíněné možnosti prodloužení výpovědní doby bylo se žalobcem obecně hovořeno před počátkem výpovědní doby, tj. v situaci, kdy bylo možné prodloužení výpovědní doby platně sjednat. Vzhledem k tomu, že při předání výpovědi dne [datum] nedošlo k ústnímu pracovněprávnímu jednání – dohodě o prodloužení výpovědní doby do [datum], neboť obecný příslib podmíněné možnosti prodloužení výpovědní doby, nelze považovat za ústní právní jednání o konkrétním určitém obsahu; vyslovená podmínka, že se žalobce přihlásí do výběrového [anonymizováno], nebyla splněna, neboť žalobce se do výběrového [anonymizováno] výslovně odmítl přihlásit, má žalovaná za to, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že mezi žalovanou a žalobcem byla dne [datum] uzavřena ústní dohoda o prodloužení výpovědní doby. V návaznosti na toto nesprávné skutkové zjištění poté soud prvního stupně dospěl k nesprávnému právnímu závěru o konvalidaci neplatné ústní dohody o prodloužení výpovědní doby písemným potvrzením dne [datum]. Vzhledem k uvedenému pak dle žalované soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru o tom, že tato žaloba byla podána ve lhůtě dle § 72 zákoníku práce, neboť lhůta pro podání této žaloby uplynula dne [datum], [anonymizováno] však bylo zahájeno až dne [datum]. Dále se žalovaná v podaném odvolání detailně zabývala naplněním podmínek tzv. nadbytečnosti podle § 52 písm. c) zákoníku práce, ty považovala za naplněné. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá a přiznal žalované náhradu nákladů [anonymizováno] před soudy obou stupňů.

12. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání považoval napadený rozsudek za věcně i právně správný, proto navrhl jeho potvrzení.

13. Odvolací soud přezkoumal postupem z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek i [anonymizováno], které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., zopakoval přitom dokazování výslechem svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a dohodou o prodloužení výpovědní doby ze dne [datum] (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) a doplnil dokazování o notářský zápis ze dne [datum], sp. zn. NZ [číslo] (§ 213 odst. 4 o. s. ř.). Po takto zopakovaném a doplněném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

14. Z dohody o prodloužení výpovědní doby bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena dohoda o prodloužení výpovědní doby s tím, že na základě výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce ze dne [datum] s datem převzetí [datum] byla zaměstnanci stanovena výpovědní doba v délce trvání od [datum] do [datum], zaměstnavatel a zaměstnanec se dohodli na prodloužení délky výpovědní doby do [datum] včetně.

15. Z notářského zápisu sepsaného dne [datum] sp. zn. NZ [číslo] bylo zjištěno, že tento zápis obsahuje přepis zvukových nahrávek pořízených žalobcem, třetí nahrávka byla pořízena žalobcem dne [datum] na schůzce, které se zúčastnil žalobce a svědkyně [příjmení] a [příjmení]. Ženský hlas 1 (svědkyně [anonymizováno]) v ní uvedla, že pozice žalobce je zrušena, takže je připravená výpověď k 28. únoru, na celý měsíc únor budou překážky. Mezitím se budou vypisovat pozice v rámci [anonymizována dvě slova], může se to dostat až do [anonymizováno]. Únor a březen je na výběrové [anonymizováno]. Ženský hlas 1 uvedl:„ V případě, že byste aplikoval, tak prodlužujeme tu výpovědní dobu tak, abyste měl možnost opravdu se přihlásit na [anonymizována dvě slova], což je vám blízké. Mužský hlas (žalobce) uvedl:„ Takže kdyby se to protáhlo až přes konec února, tak se to bude prodlužovat.“ Ženský hlas 1:„ Takže tadyhle je vlastě výpověď k 28. únoru. …V případě, že bychom prodlužovali tu výpovědní dobu, tak přijde další papír samozřejmě.“ 16. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] před odvolacím soudem bylo zjištěno, že v roce [rok] pracovala u žalované na pozici HR business partner, na této pozici pracuje dodnes. Výpověď dávali žalobci někdy v prosinci [rok] z důvodu jeho nadbytečnosti. Žalobce vyjádřil zájem účastnit se vypsaných výběrových [anonymizováno], proto mu bylo slíbeno, že pokud budou pozice vypsané až po únoru [rok], bude mu prodloužena výpovědní doba o měsíc. Tehdy bylo zřejmé, že pozice, o které měl žalobce zájem, se nestihnou vypsat. Proto došlo k prodloužení výpovědní doby, aby se žalobce mohl přihlásit a aspirovat na ty pozice. Výpovědní doba byla proto dodatečně prodloužena o jeden měsíc do konce [anonymizováno] [rok], po vypsání výběrových [anonymizováno] však žalobce uvedl, že již nemá zájem se jich účastnit, neboť ztratil důvěru v žalovanou. Výpovědní doba tak byla prodloužena zbytečně. Úvaha o prodloužení výpovědní doby padla již při předání výpovědi s tím, že situace s výběrovými řízeními se bude případně řešit. Samotné předání výpovědi je zaznamenáno, neboť si jej žalobce nahrával.

17. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že u žalované pracovala do [datum]. Jako nadřízená žalobce v útvaru se zúčastnila předávání výpovědi, v rámci schůzky se hovořilo o možnosti prodloužení výpovědní doby, detaily si již nevybavuje.

18. Podle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

19. Podle § 51 odst. 1 zákoníku práce byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce, s výjimkou vyplývající z § 51a. Výpovědní doba smí být prodloužena jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; tato smlouva musí být písemná.

20. Dle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

21. Podle § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující (§ 607 o. z.).

22. Soud prvního stupně se v dané věci předně zabýval tím, zda žaloba byla žalobcem podána v prekluzivní lhůtě stanovené v § 72 zákoníku práce a v této souvislosti jako předběžnou otázku posuzoval, zda mezi účastníky došlo k platnému prodloužení výpovědní doby či nikoliv. Jím prezentované závěry však odvolací soud nepovažuje za správné.

23. Žaloba o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru musí být podána u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců. Jde o hmotněprávní lhůtu; žaloba je podána včas, jen jestliže před uplynutím lhůty dojde soudu, tedy, řečeno jinak, jen jestliže byla v zákonem stanovené době soudu nejen odeslána, ale také doručena. Lhůta 2 měsíců začíná běžet ode dne, kterým měl pracovní poměr skončit rozvázáním, jehož platnost byla žalobou napadena. V případě uplatněné neplatnosti výpovědi měl pracovní poměr skončit uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba začne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a uplyne posledním dnem kalendářního měsíce, příslušného podle zákonné dvouměsíční nebo podle stranami pracovního poměru prodloužené (delší než dvouměsíční) výpovědní doby. Počítání lhůty se řídí § 608 až 608 o. z. Dvouměsíční lhůta k uplatnění neplatnosti rozvázání pracovního poměru je prekluzivní. Jejím marným uplynutím právo zaměstnance nebo zaměstnavatele na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru zanikne (§ 330 zákoníku práce); prominutí zmeškání této lhůty je vyloučeno. Soud k zániku práva přihlédne a žalobu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru z tohoto důvodu zamítne, i když účastník prekluzi práva nenamítal, zde tak žalovaná činila od počátku [anonymizováno].

24. V posuzované věci byla žalobci výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. c) zákoníku práce doručena dne [datum]. Dvouměsíční výpovědní doba dle výpovědi počala běžet dne [datum] a uplynula dne [datum]. S ohledem na pravidla pro počítání lhůt musela být žaloba na určení neplatnosti výpovědi doručena soudu nejpozději dne [datum], resp. vzhledem k tomu, že [datum] byla neděle, v souladu s § 607 o. z. v pondělí dne [datum]. Žalobce však [anonymizováno] zahájil až žalobou ze dne [datum], tedy po uplynutí lhůty dle § 72 zákoníku práce. Právo žalobce k podání žaloby prekludovalo.

25. Této prekluzi pak nemohla zabránit ani dohoda o prodloužení výpovědní doby uzavřená mezi účastníky dne [datum], tedy v průběhu výpovědní doby dle výpovědi. Taková dohoda o prodloužení výpovědní doby může být mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem uzavřena jak při vzniku pracovního poměru, tak i v jeho průběhu nebo při jeho skončení, nejpozději však ve dni předcházejícímu dni, kterým začala běžet. Smlouva musí být písemná, jinak je neplatná. Dohodu o prodloužení výpovědní doby nelze platně sjednat za situace, kdy již předmětná výpovědní doba počala běžet, nýbrž nejpozději den před jejím počátkem. V daném případě byla dohoda o prodloužení výpovědní doby uzavřena dne [datum], tedy v jejím průběhu (tři dny před jejím uplynutím), a proto je z tohoto důvodu neplatná. K těmto závěrům se přiklání i komentářová literatura ([jméno], [příjmení] a kol. Zákoník práce. Komentář. 3. vydání, C.H. Beck, [rok], str. 294), rovněž tak stále aplikovatelná judikatura Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), podle níž„ k dohodě o delší výpovědní době než kolik činí podle ustanovení § 51 odst.1 zákoníku práce musí dojít - jak plyne z povahy věci - dříve, než taková doba začala běžet“.

26. Odvolací soud, poté co částečně zopakoval a doplnil dokazování, považuje za nesprávné skutkové zjištění soudu prvního stupně o tom, že mezi účastníky bylo dne [datum] (při doručení výpovědi) učiněno ústní dvoustranné pracovněprávní jednání, jehož obsahem měla být dohoda o prodloužení výpovědní doby žalobce do [datum]. Z výpovědi svědkyň [příjmení] a [příjmení] žádná taková ústní dohoda o prodloužení výpovědní doby ke konkrétnímu datu nevyplývá. Uzavření ústní dohody o prodloužení výpovědní doby dne [datum] při předání výpovědi pak nevyplývá ani ze žalobcem předloženého notářského zápisu NZ [číslo] ze dne [datum], jehož obsahem je i přepis žalobcem zaznamenaného rozhovoru při předání výpovědi dne [datum] mezi ním, svědkyní [příjmení] a svědkyní [příjmení]. Svědkyně [příjmení] při předání výpovědi obecně uvedla, že pokud by se žalobce přihlásil do výběrového [anonymizováno], bude mu prodloužena výpovědní doba. Obecný příslib možnosti prodloužení výpovědní doby nelze považovat za dostatečně určitý. Dospěl-li soud prvního stupně k nesprávnému skutkovému zjištění, že mezi žalovanou a žalobcem byla dne [datum] uzavřena ústní dohoda o prodloužení výpovědní doby, nemůže pak obstát ani jeho právní závěr o konvalidaci takové neexistující ústní dohody o prodloužení výpovědní doby jejím písemným potvrzením dne [datum].

27. Vzhledem ke shora uvedenému soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru o tom, že žaloba o určení neplatnosti výpovědi byla podána včas, před uplynutím prekluzivní lhůty dle § 72 zákoníku práce Lhůta pro podání této žaloby uplynula dne [datum], [anonymizováno] však bylo zahájeno až podáním žaloby dne [datum].

28. Nelze pak v této souvislosti přehlédnout, že v textaci samotné žaloby je uvedeno, že žalobce„ vyzval žalovanou, aby se k věci vyjádřila do [datum] (a to s ohledem na lhůtu pro podání žaloby na neplatnost výpovědi ve smyslu § 72 zákoníku práce)“, aniž by byla zmíněna jakákoliv smlouva o prodloužení výpovědní doby ve smyslu § 51 odst. 1 zákoníku práce Odvolacímu soudu se tak jeví pravděpodobné, že žalobce byl při podání žaloby veden chybnou úvahou o počítání lhůty určené podle měsíců. Podle § 605 o. z. konec lhůty určené podle měsíců připadá na den, který se svým pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta počítá. Nemusí to však být vždy poslední den v měsíci, jak tomu bylo i v tomto případě.

29. Odvolací soud po částečně zopakovaném a doplněném dokazování dospěl k odlišnému právnímu posouzení věci. Proto odvoláním napadený vyhovující výrok ve věci samé změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že zamítl žalobu na určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum], doručená žalobci dne [datum], je neplatná.

30. V důsledku změny rozsudku soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. o nákladech [anonymizováno] s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšné žalované vznikly náklady spojené se zastoupením advokátem za 15 úkonů právní služby po [částka] ([anonymizováno] před soudem prvního stupně: převzetí zastoupení, 3 x písemné vyjádření, 5 x účast na jednání /z toho 4 x za každé započaté dvě hodiny/; [anonymizováno] před odvolacím soudem: sepis odvolání; účast na jednání k odvolání) dle § 7 bod 5 a § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) a 15 paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 4 vyhlášky). O povinnosti žalobce zaplatit tuto náhradu nákladů [anonymizováno] (včetně příslušné DPH ve výši [částka] a zaplaceného soudního poplatku za odvolání [částka]) v celkové částce [částka] k rukám zástupce žalované bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. v , o lhůtě splnění povinnosti dle § 160 odst. 1 o. s. ř.