30 Co 531/2024 - 131

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Knotkové, soudce Mgr. Zdeňka Váni a soudkyně JUDr. Kateřiny Kodetové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 14.300 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. září 2024 č. j. 22 C 80/2024-85 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení 5.022 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta A].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 14.300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 5. 9. 2023 do zaplacení (výrok I.) a současně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 14.291,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky z titulu postižního (regresního) práva ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „OdpVoz“). Žalovaná částka představuje pojistné plnění, které žalobkyně vyplatila coby pojistitel vozidla zn. [název], RZ [SPZ] (dále jen „[název]“), jehož provozovatelem je žalovaný, v souvislosti se škodnou událostí ze dne 16. 12. 2022, kterou způsobila nezjištěná řidička vozidla [název] na vozidle zn. [název 2], RZ [SPZ] (dále jen „[název 2]“), které řídil poškozený [jméno FO] (dále jen „poškozený“). Žalobkyně po žalovaném požaduje náhradu toho, co za něho poškozenému z titulu povinného ručení plnila v souladu s § 10 odst. 1 písm. e) OdpVoz, neboť žalovaný nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 OdpVoz, tedy bez zbytečného odkladu neoznámil žalobkyni, že došlo ke škodní události, a nesdělil skutkový stav události, zejména kdo vozidlo řídil, čímž ztížil možnost řádného šetření žalobkyně coby pojistitele dle § 9 odst. 3 OdpVoz.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Učinil nesporným, že se dne 16. 12. 2022 stala dopravní nehoda, které se účastnila řidička vozu žalovaného. Namítal však, že nehoda byla minimálně z části způsobena poškozeným, že řidička vozidla [název] volala na [správní orgán], avšak z důvodu vytíženosti [funkce] [správní orgán] a absence viditelného poškození vozidel a zranění osob se oba řidiči nakonec dohodli, že [správní orgán] volat nebudou. Žádná škodní událost nevznikla, a proto nevznikla ani povinnost sepsat záznam o dopravní nehodě, ani povinnost nahlásit škodu žalobkyni. Skutečnost, že by byl žalovaný odpovědný za dopravní nehodu či povinný k náhradě škody, pak nevyplývá ani z šetření [správní orgán], kdy nebylo nijak prokázáno, že by žalovaný způsobil škodu poškozenému a nedošlo ani ke spáchání přestupku žalovaným. Dle žalovaného měla být škoda na vozidle [název 2] hrazena v rámci pojištění odpovědnosti poškozeného.

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 16. 12. 2022 v 18:40 hod se stala dopravní nehoda, které se účastnilo vozidlo [název], které řídila [jméno FO] (dále jen „řidička“), a vozidlo [název 2], řízené poškozeným. Střet vozidel způsobila řidička vozidla [název], neboť s ohledem na povětrnostní podmínky neubrzdila své vozidlo a zezadu narazila do stojícího vozidla [název 2], jehož kryt zadního nárazníku tím byl poškozen. V 18:42 hod řidička telefonovala na linku [správní orgán], kdy uvedla, že jela na [adresa] ulici a brzdila a ťukla do pána před ní, pročež byla odkázána na linku [správní orgán]. Následně po laickém ohledání vozidel a kratší výměně názorů s poškozeným – poškozený trval na tom, že by hlídka měla být přivolána, a to jak z důvodu poškození jeho vozidla, tak proto, že si stěžoval na bolesti v oblasti krku a zad – řidička z místa odjela. Dopravní nehodu [správní orgán] nahlásil dodatečně dne 16. 12. 2022 ve 23:15 hod poškozený, poté co vyhledal lékařskou pomoc a nechal se ošetřit. Na místě nehody bylo provedeno ohledání se zjištěním, že na vozovce se nenacházely žádné stopy od účastníků nehody, vozidlo se nenacházelo v konečném stavu a ani v něm nebylo označeno. Dne 21. 12. 2022 poškozený nahlásil žalobkyni škodní událost, k níž mělo dojít dne 16. 12. 2022 s poškozením zadní části vozidla [název 2], kdy uvedl, že nehodu způsobila řidička vozidla [název], a to tak, že narazila do zadní části jeho vozu, když stál před přechodem pro chodce. Téhož dne byla provedena prohlídka poškozeného vozidla [název 2], kdy technik shledal, že je nutno vyměnit zadní kryt nárazníku a ozdobnou lištu na pravém zadním nárazníku, a dále nalakovat zadní kryt nárazníku. Škoda na vozidle [název 2] byla kalkulována na částku 14.299,86 Kč (náklady na opravu poškozeného zadního nárazníku). Dne 24. 1. 2023 žalobkyně coby pojistitel vozidla [název], jehož provozovatelem je žalovaný, poskytla poškozenému z titulu pojistného plnění, na základě pojistné smlouvy č. [číslo] uzavřené s žalovaným dne 8. 10. 2021, částku ve výši 14.300 Kč. Výzvou ze dne 17. 4. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě regresního nároku ve výši 14.300 Kč s tím, že jí nebylo známo jméno řidičky a v důsledku neohlášení pojistné události nemohla provést šetření ve smyslu § 9 odst. 3 OdpVoz. V přestupkovém řízení byla věc usnesením ze dne 27. 7. 2023 odložena s odůvodněním, že existují dvě verze vzniku dopravní nehody, které jsou z technického hlediska přijatelné, jsou však rozdílné a chybějí k nim důkazy jako řidiči sepsaný protokol o dopravní nehodě či videozáznam o nehodě, nejsou tedy prokázány skutečnosti, které by vedly k odůvodněnému podezření, že přestupek spáchala určitá osoba.

5. Po právní stránce soud prvního stupně takto zjištěný skutkový stav posoudil podle § 2927 a § 2923 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 10 odst. 1 písm. e) OdpVoz. Uvedl, že podmínkou vzniku regresního nároku žalobkyně je jednak prokázání skutečnosti, že žalovaný odpovídá za vzniklou škodu, již žalobkyně kryla z titulu pojištění, jednak naplnění podmínek § 10 odst. 1 písm. e) OdpVoz, tedy že žalovaný jako pojištěný nesplnil bez zřetele hodného důvodu povinnost oznámit pojistiteli, že došlo ke škodní události a poskytnout nezbytnou součinnost k šetření o ní, a to kromě jiného i sdělením identifikace řidiče.

6. Pokud jde o první podmínku, pak soud prvního stupně konstatoval, že příčinou dopravní nehody bylo, že řidička vozidla [název] s ohledem na povětrnostní podmínky neubrzdila své vozidlo a zezadu narazila do stojícího vozidla poškozeného [název 2]. Škoda na vozidle [název 2] byla způsobena zvláštní povahou provozu vozidel a okolnostmi, které v provozu mají původ – střet vozidel při brždění, kinetická energie po zastavení vozidla – pročež žalovaný coby provozovatel vozidla [název] nese odpovědnost z provozu dopravního prostředku dle § 2927 odst. 1 o. z. (možné liberační důvody v řízení nebyly ani tvrzeny, natož prokázány), a to vedle řidičky vozidla, která odpovídá dle § 2910 o. z. V řízení nebylo prokázáno, že by nehoda byla, byť jen z části, způsobena jednáním poškozeného (viz audiozáznam zachycující autentický rozhovor řidičky a poškozeného, při němž řidička přišustila, že své vozidlo přes brzdění včas nezastavila a narazila do již stojícího vozidla poškozeného). Škodu na vozidle [název 2] v podobě poškození zadního krytu nárazníku měl soud prvního stupně za prokázanou z provedeného audiozáznamu a fotodokumentace, kdy v tomto směru zdůraznil, že vzniklá škoda plně odpovídá charakteru nehody, tedy poškození zadního nárazníku při nárazu vozidlem zezadu, přičemž oprava si vyžádala výměnu a lakování této části vozidla. Výši škody pak měl za dostatečně prokázanou kalkulací nákladů na opravu i samotným pojistným plněním, jež bylo poškozenému pojišťovnou vyplaceno.

7. Stran druhé podmínky soud prvního stupně dospěl k závěru, že tato byla splněna, když řidička vozu [název] svým bezdůvodným odjezdem z místa nehody, a to i přes prokázaný zjevný nesouhlas řidiče poškozeného vozu [název 2], znemožnila prošetření možného přestupku (nemohla se podrobit dechové zkoušce a řádnému vyšetření nehody a jejích příčin) a dále, žalovaný jako pojištěný nesplnil svou oznamovací povinnost (v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by škodní událost žalobkyni hlásil nebo že by na jeho straně existoval důvod zřetele hodný, pro který svou ohlašovací povinnost nemohl či nebyl povinen splnit), čímž znemožnil šetření pojistné události žalobkyní.

8. S ohledem na uvedené soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně má nárok na úhradu jí poskytnutého pojistného plnění v doložené výši 14.300 Kč, která odpovídá rozsahu opravy poškozeného vozu, pročež žalobě v plném rozsahu vyhověl a o nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

9. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný velmi rozsáhlé odvolání s odkazem na § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. Namítal, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, když při posouzení regresního nároku aplikoval normy občanského práva, a nikoli výlučně normy zákona o pojištění odpovědnosti. Rozhodnutí o samotném vzniku škody poškozeného navíc založil na nepřípustném důkazu v podobě audiovizuálního záznamu z dopravní nehody ze dne 16. 12. 2022, který upřednostnil před výslechem řidičky, jejíž důvěryhodnost zpochybnil jen proto, že je osobou blízkou žalovaného, aniž by se však v odůvodnění rozsudku otázkou nedůvěryhodnosti blíže zabýval. Uvedeným postupem tak soud prvního stupně zatížil celé řízení vadou, jenž měla za výsledek nesprávní posouzení věci a napadený rozsudek učinila nepřezkoumatelným. Dále žalovaný v odvolání namítal, že z doloženého videozáznamu ani z předložených fotografií není zřejmé, že by k jakékoli škodě na vozidle poškozeného vůbec došlo, natož, že by byla způsobena žalovaným, resp. řidičkou vozidla [název]. Údajné poškození vozidla [název 2], na jehož opotřebení a přítomnost mnoha škrábanců, odřenin a dalších vad žalovaný v řízení opakovaně poukazoval, navíc mohlo vzniknout kdykoli mezi okamžikem nehody a jejím nahlášením poškozeným [správní orgán] (cca 5 hodin), resp. žalobkyni (5 dnů). Pokud tedy poškozenému žádná škoda nevznikla, nevznikl mu ani nárok na pojistné plnění, a bylo by zcela absurdní, aby byl žalovaný sankcionován za to, že si žalobkyně nesprávně zhodnotila svoji případnou povinnost k vyplacení pojistného plnění poškozenému. Pokud jde o tvrzené nesplnění povinností podle § 8 odst. 1 až 3 OdpVoz, pak žalovaný zdůraznil, že mu nelze vyčítat, že nenahlásil škodní událost, o které nevěděl – na vozidle poškozeného nebyla patrná jakákoli škoda a oba účastníci nehody se dohodli, že nejen že nebudou čekat na přejezd [správní orgán], ale ani nebudou sepisovat protokol o dopravní nehodě, jelikož v zásad k žádné nehodě nedošlo a ani následně poškozený na žalovaném ničeho nepožadoval – a ani že neposkytl žalobkyni informace o jménu řidičky, když k tomuto ani jinému sdělení nebyl žalobkyní nikdy vyzván a navíc tato informace nemohla ztížit nebo znemožnit šetření žalobkyně, protože na posouzení nehody ani na rozsah nahlášené škody vliv neměla vliv (žalobkyně navíc měla veškeré potřebné informace a podklady k prošetření od poškozeného, který je u ní rovněž pojištěn). V neposlední řadě žalovaný uvedl, že jeho odpovědnost za škodní událost by neměla být dána i z toho důvodu, že byly naplněny důvody zvláštního zřetele, které spatřuje jednak v tom, že on ani řidička o škodní události nevěděli, jednak v těhotenství řidičky, které v době nehody začaly nastupovat bolesti a celodenní nevolnosti, znemožňující její běžné fungování, a navíc se nehoda odehrála těsně před vánočními svátky, což je jedno z nejstresovějších období v roce. Ze všech uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že bude žaloba v plném rozsahu zamítnuta a žalovanému bude přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

10. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. K použití norem občanského zákoníku uvedla, že soud prvního stupně nepochybil, neboť z nich toliko dovodil osobu pasivně legitimovanou, tedy osobu pojištěného. Pokud jde o žalovaným tvrzenou nepřípustnost provedeného audiozáznamu, pak žalobkyně tuto námitku označila za účelovou, když v průběhu řízení před soudem prvního stupně žalovaný nic takového nenamítal a jeho tvrzení je tak i nepřípustným novem. Dle žalobkyně bylo před soudem prvního stupně dostatečně prokázáno, že vozidlo poškozeného [název 2] bylo při dopravní nehodě poškozeno, což vyplývá zejména z detailu relace o dopravní nehodě č. j. [spisová značka], hlášenky dopravní nehody pojistiteli, zápisu o poškození motorového vozidla, fotodokumentace a audiozáznamu. Je pravdou, že v době dopravní nehody byla na vozidle [název 2] i další poškození, která však byla technikem vyhodnocena jako nesouvisející, neboť na vozidle vznikla před předmětnou dopravní nehodou, v případ výpočtu pojistného plnění s těmito kalkulováno nebylo. K tvrzení žalovaného, že k poškození vozidla [název 2] mohlo dojít v době mezi vnikem předmětné škodní události a nahlášením dopravní nehody [správní orgán] žalobkyně uvedla, že se opět jedná o nepřípustné novum, a navíc poškozený bezprostředně po dopravní nehodě vyhledal lékařské ošetření a až po ošetření dopravní nehodu nahlásil na [správní orgán]. Stran ztížení šetření škodní události z důvodu nesplnění informační povinnosti žalobkyně akcentovala, že žalovaný nenahlášením dopravní nehody a nesdělením jména řidičky ztížil možnost řádného šetření škodní události, které se nevztahuje jenom k okolnostem, které jsou významné pro pojistné plnění poškozenému, nýbrž i k důvodům, pro které může pojistitel vůči pojištěnému uplatnit regresní nárok. Závěrem žalobkyně uvedla, že žalovaným tvrzené „důvody hodné zvláštního zřetele“ v žádném případě neopodstatňují nesplnění zákonné povinnosti žalovaným, a navíc se opět jedná o v odvolání nepřípustná nova.

11. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, pročež dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

12. Předmětem projednávané věci je postižní právo žalobkyně coby pojistitele vůči žalovanému coby pojištěnému ve smyslu § 10 odst. 1 písm. e) OdpVoz, které je judikaturou Nejvyššího soudu charakterizováno jako zvláštní, originární nárok, jenž není nárokem na náhradu škody vzniklé poškozenému proti tomu, kdo škodu způsobil, ani zákonnou cessí tohoto nároku poškozeného (srov. rozsudek ze dne 22. 4. 2008 sp. zn. 25 Cdo 799/2006, ze dne 27. 1. 2010 sp. zn. 25 Cdo 4724/2007, ze dne 29. 3. 2011 sp. zn. 25 Cdo 4321/2008 či usnesení ze dne 31. 3. 2010 sp. zn. 2 Cdo 1096/2008, či ze dne 7. 6. 2018 sp. zn. 29 Cdo 2846/2016).

13. Předpoklady vzniku postižního práva pojistitele stanoví výlučně ustanovení § 10 OdpVoz, a nelze je doplňovat dalšími předpoklady pro vznik práva na náhradu škody, ať již podle § 2910 o. z. nebo podle § 2927 a násl. o. z., případně dle jiných obecných zákonných ustanovení. Použití uvedených ustanovení občanského zákoníku upravujících vznik práva na náhradu škody má význam pouze z hlediska určení pojištěného, tedy toho, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti podle § 2 písm. f) OdpVoz vztahuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011 sp. zn. 32 Cdo 3266/2010 či Jandová Lucie, Vojtek Petr. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, § 10, marg. č. 2).

14. Předpokladem postižního práva pojistitele vůči určité osobě (pojištěnému) podle ustanovení § 10 odst. 1 OdpVoz, jako originárního práva, jenž není právem na náhradu škody, je jednak skutečnost, že pojistitel plnil poškozenému z důvodu vzniku odpovědnosti z provozu vozidla (tj. poskytl mu pojistné plnění), dále že se pojištění vztahuje na povinnost této osoby (pojištěného) nahradit újmu způsobenou provozem daného vozidla, a konečně že došlo k naplnění některé z podmínek stanovených v ustanovení § 10 odst. 1 OdpVoz. Ve stejném rozsahu, v němž pojistiteli vznikla povinnost plnit poškozenému z důvodu pojištění odpovědnosti z provozu daného vozidla, pak pojištěný odpovídá pojistiteli podle § 10 odst. 1 OdpVoz za nahrazení takto vyplacené částky. Proto za situace, kdy pojistitel plnil poškozenému (důvodně) z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (resp. z titulu pojištění odpovědnosti všech takto pojištěných osob), nejsou okolnosti vylučující odpovědnost některého z pojištěných vůči poškozenému či vedoucí ke snížení výše náhrady škody, k níž je poškozenému povinen, z hlediska postižního práva pojistitele významné, byl-li na straně tohoto pojištěného naplněn důvod podle § 10 odst. 1 OdpVoz (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2022 sp. zn. 23 Cdo 2888/2020).

15. S ohledem na takto vymezený rámec skutečností, které je třeba při posouzení vzniku postižního práva pojistitele vůči pojištěnému ve smyslu § 10 odst. 1 písm. e) OdpVoz zkoumat, odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o nároku žalobkyně, přičemž z takto zjištěného skutkového stavu lze vycházet i v řízení odvolacím. Pro přehlednost odvolací soud uvádí, že pro posouzení dané věci je zásadní zjištění, že dne 16. 12. 2022 v 18:40 hod se stala dopravní nehoda, při které vozidlo [název], jehož provozovatelem je žalovaný, narazilo do stojícího vozidla poškozeného [název 2], jehož kryt zadního nárazníku tím byl poškozen [uvedené poškození vozidla bylo dostatečně prokázáno v řízení provedenými korespondujícími listinnými důkazy, zejm. detailem dopravní nehody ze dne 27. 12. 2022, uplatněním nároku č. pojistné události [číslo] ze dne 21. 12. 2022, zápisem o poškození motorového vozidla ze dne 21. 12. 2022 a fotografiemi poškozeného vozidla [název 2], kdy navíc uvedené poškození zadního nárazníku vozidla odpovídá charakteru nehody – náraz do vozidla zezadu (viz také záznam telefonátu řidičky vozidla [název] ze dne 16. 12. 2022 v 18:42 hod na linku 156, během kterého uvedla, že brzdila vozidlem a „ťukla“ do pána před sebou)]. Hlídka [správní orgán] k nehodě volána nebyla a nebylo sepsáno ani hlášení o dopravní nehodě. Poškozený nehodu [správní orgán] nahlásil až dodatečně dne 16. 12. 2022 ve 23:15 hod, poté co vyhledal lékařskou pomoc. Žalobkyni poškozený nehodu coby škodní událost nahlásil dne 21. 12. 2022, kdy uvedl, že během nehody došlo k poškození zadní části jeho vozidla [název 2] s tím, že nehodu způsobila řidička vozidla [název], a to tak, že narazila do zadní části jeho vozu, když stál před přechodem pro chodce. Téhož dne bylo poškozené vozidlo [název 2] prohlédnuto technikem, který shledal, že je nutno vyměnit zadní kryt nárazníku a ozdobnou lištu na pravém zadním nárazníku, a dále nalakovat zadní kryt nárazníku. Škoda na vozidle [název 2] byla kalkulována na částku 14.299,86 Kč (náklady na opravu poškozeného zadního nárazníku). Dne 24. 1. 2023 žalobkyně coby pojistitel vozidla [název], jehož provozovatelem je žalovaný, poskytla poškozenému z titulu pojistného plnění, na základě pojistné smlouvy č. [číslo] uzavřené s žalovaným dne 8. 10. 2021, částku ve výši 14.300 Kč. Žalovaný dopravní nehodu ani její okolnosti, včetně jména řidičky, žalobkyni nikdy neoznámil.

16. Soud prvního stupě učinil i další skutková zjištění stran možného zavinění předmětné dopravní nehody – vycházel zejména z provedeného audiozáznamu ze dne 16. 12. 2022, který pořídil poškozený – nicméně jak vyplývá ze shora uvedeného, otázka zavinění nehody je pro posouzení regresního nároku žalobkyně podle § 10 odst. 1 písm. e) OdpVoz zcela irelevantní a uvedená skutková zjištění jsou tak pro rozhodnutí dané věci bezvýznamná. Z tohoto důvodu se odvolací soud blíže nezabýval námitkami žalovaného týkající se těchto skutkových zjištění (nepřípustnost důkazu v podobě audiozáznamu, nesprávného hodnocení svědecké výpovědi řidičky vozidla [název] a také z těchto důvodů namítaná nepřezkoumatelnost rozsudku), neboť tato na rozhodnutí dané věci nemohou ničeho změnit.

17. Pokud jde o právní posouzení věci, pak soud prvního stupně správně uzavřel, že předpoklady pro vznik postižního práva žalobkyně vůči žalovanému ve smyslu § 10 odst. 1 písm. e) OdpVoz byly naplněny.

18. Jak již bylo shora uvedeno, předpokladem postižního práva pojistitele vůči určité osobě (pojištěnému) je jednak skutečnost, že pojistitel plnil poškozenému z důvodu vzniku odpovědnosti z provozu vozidla – o naplnění této podmínky v řízení není sporu.

19. Dále skutečnost, že se pojištění vztahuje na povinnost této osoby (pojištěného) nahradit újmu způsobenou provozem daného vozidla – v tomto směru soud prvního stupně správně aplikoval ustanovení občanského zákoníku, konkrétně § 2927 odst. 1 o. z., neboť za užití tohoto ustanovení určil osobu, na jejíž odpovědnost za újmu vzniklou provozem vozidla se pojištění odpovědnosti vztahuje (§ 2 písm. f/ OdpVoz), tedy žalovaného coby provozovatele vozidla [název]. Provozovatel vozidla za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku odpovídá na principu objektivní odpovědnosti, která není založena na porušení zákonné povinnosti ani nepočítá se zaviněním, má zohledňovat, že provoz dopravních prostředků je zdrojem zvýšeného nebezpečí vzniku újem, takže právní úprava přináší poškozenému snadnější možnost uplatnit nároky na jejich náhradu. Pokud jde o další úvahy soudu prvního stupně stran možného zavinění dopravní nehody řidičkou vozidla [název] nebo řidičem vozidla [název 2], pak se jedná o úvahy nepřiléhavé, a navíc zcela nadbytečné, jak již bylo shora uvedeno.

20. A konečně skutečnost, že došlo k naplnění některé z podmínek stanovených v ustanovení § 10 odst. 1 OdpVoz. V dané věci konkrétně ustanovení § 10 odst. 1 písm. e), které zakládá postižní právo pojistitele vůči pojištěnému, za nějž pojistitel plnil, jestliže tento bez zřetele hodného důvodu nesplnil svoji povinnost podle § 8 odst. 1, 2 a 3, a v důsledku toho byla ztížena možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 OdpVoz (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017 sp. zn. 23 Cdo 3751/2016). Podle § 8 odst. 1 OdpVoz má pojištěný oznamovací povinnost vůči pojistiteli, jež jej zavazuje oznámit pojistiteli, že došlo ke škodné události s uvedením skutkového stavu týkajícího se této události. Součástí této oznamovací povinnosti popisující skutkový stav pojistné události je i sdělení totožnosti řidiče vozidla během dopravní nehody v případě, že tímto řidičem nebyl sám pojištěný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 23 Cdo 5008/2015). Co se týče posouzení tohoto posledního předpokladu vzniku postižního práva žalobkyně odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, tedy že žalovaný coby pojištěný nesplnil svoji oznamovací povinnost podle § 8 odst. 1 OdpVoz, zejména když nesdělil totožnost řidičky, která řídila jeho vozidlo v okamžiku, kdy došlo k dopravní nehodě, čímž jednoznačně zmařil možnost žalobkyně coby pojistitele zjišťovat okolnosti pojistné události, a to nikoli z hlediska části šetření, jehož výsledkem by mělo být získání podkladů pro poskytnutí pojistného plnění (v tomto směru lze dát zapravdu žalovanému, že žalobkyně měla k tomuto podklady i bez součinnosti žalovaného), ale z hlediska části šetření stran možného naplnění podmínek pro uplatnění regresního nároku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017 sp. zn. 23 Cdo 5008/2015 či usnesení téhož soudu ze dne 5. 4. 2017 sp. zn. 23 Cdo 3751/2016).

21. Pokud jde o žalovaným v odvolání namítané důvody zvláštního zřetele, pro které by jeho odpovědnost v dané věci neměla být dána, pak odvolací soud uvádí, že tato tvrzení, jimiž žalovaný odůvodňuje nenaplnění podmínek pro vznik regresního práva žalobkyně (těhotenské bolesti a nevolností řidičky vozidla [název], nejstresovější období v roce) poprvé zazněla až v rámci odvolacího řízení, kdy však není splněn žádný z důvodů taxativně vypočtených v § 205a o. s. ř., který by umožňoval je v odvolacím řízení uplatnit, a že se tedy jedná o tzv. nepřípustné novoty, ke kterým nelze v odvolacím řízení přihlížet. Je sice pravdou, že v rámci výslechu řidička vozidla uvedla, že byla těhotná, nikoli však již to, že by měla těhotenské nevolnosti a bolesti, pro které by žalovaný nemohl splnit svou oznamovací povinnost dle § 8 odst. 1 OdpVoz, přičemž žalovaný v řízení před soudem prvního stupně ani nic takového netvrdil. Pokud jde o tvrzenou nevědomost řidičky i žalovaného o vzniku škodní události, pak odvolací soud toto tvrzení považuje za čistě účelové, neboť skutečnost, že dne 16. 12. 2022 došlo k předmětné dopravní nehodě byla v řízení nesporná (žalovaný i řidička vozidla tedy o dopravní nehodě věděli) a poškození vozidla [název 2] pak bylo v řízení dostatečně prokázáno (tvrzení řidičky, že nehodu nehlásila, neboť vozidlo [název 2] nejevilo žádné známky poškození v řízení ničím prokázáno nebylo, resp. provedenými důkazy bylo vyvráceno).

22. Odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně nepochybil, když na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na regres vůči žalovanému ve smyslu § 10 odst. 1 písm. e) OdpVoz je dán.

23. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to včetně nákladového výroku, který odpovídá ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

24. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Náklady žalobkyně činí celkem 5.022 Kč a sestávají z z odměny advokáta ve výši 3.400 Kč podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 advokátního tarifu za 2 úkony právní služby po 1.700 Kč (vyjádření k odvolání ze dne 12. 12. 2024, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]), z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 750 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, ve znění do 31. 12. 2024 za 1 úkon po [částka] (vyjádření k odvolání ze dne 12. 12. 2024) a podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025 za 1 úkon po 450 Kč (účast na jednání odvolacího soudu dne 28. 1. 2025) a dále z 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 872 Kč. Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud stanovil podle § 160 o. s. ř.

25. Při vyhlášení rozsudku odvolacího soudu došlo ke zjevné nesprávnosti spočívající v chybě v počtech, když jako výše náhrady nákladů odvolacího řízení žalobkyně byla ve výroku II. nesprávně uvedena částka 5.203 Kč. Nechť je proto písemné vyhotovení tohoto rozsudku současně považováno za opravné usnesení ve smyslu § 164 o. s. ř.

Poučení