30 Co 60/2021- 537

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudců JUDr. Petra Wulkana a JUDr. Tomáše Němce ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti žalovaným: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] oba zastoupení advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vzájemném návrhu žalovaných na uložení povinnosti zdržet se zásahu do vlastnického práva o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 24. března 2021, č. j. 10 C 161/2016-357, ve spojení s doplňujícím rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. prosince 2021, č. j. 10 C 161/2016-484, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku II. tak, že výše náhrady nákladů žalobkyně činí 51 129,50 Kč; ve zbývající části výroku II. a ve výrocích I. a III. se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 12 161 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [titul] [jméno] [příjmení], [titul].

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit České republice – Krajskému soudu v Praze náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 36 813 Kč do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem z 24. 3. 2021, č. j. 10 C 161/2016-357, zamítl soud prvního stupně návrh žalovaných, aby bylo žalobkyni uloženo zdržet se zásahů do vlastnického práva žalovaných spočívajících ve stínění, spadu prachu a pylu přerůstání větví a kořenů, vše pocházející z živého plotu tvořeného tújemi umístěného na jihozápadní straně pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] a dále zásahu do vlastnického práva spočívajícího v působení hluku ze zavlažovacího systému umístněného na pozemku žalobkyně [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] v době mezi 22. hodinou večerní a 6. hodinou ranní (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Rozsudkem 29. 12. 2021, č. j. 10 C 161/2016-484, pak soud prvního stupně rozsudek doplnil tak, že zamítl návrh žalovaných zdržet se imisí spočívajících v ptačím zpěvu a spadu trusu pocházejícího ze živého plotu žalobkyně tvořeného tújemi na jihozápadní straně jejího pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] a rozhodl o nákladech řízení.

2. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se svým návrhem domáhala odstranění plastové zástěny umístěné žalovanými na plotu žalobkyně na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] O povinnosti odstranit plastovou zástěnu bylo pravomocně rozhodnuto. Žalovaní podali vzájemný návrh, kterým se domáhali zdržení se zásahů do jejich vlastnického práva spočívajících ve stínění, spadu prachu a pylu, přerůstání větví a kořenů, vše z živého plotu tvořeného tújemi umístněného na pozemku žalobkyně, a dále v působení hluku ze zavlažovacího systému umístěného na pozemku žalobkyně v době mezi 22. hodinou večerní a 6. hodinou ranní. Tvrdili, že se s žalobkyní snažili domluvit, aby plot z tújí udržovala do výšky 2,5 m, což považují za obvyklou výši, žalobkyně však údržbu plotu dlouhodobě zanedbává, na svépomocné ostříhání túji ze strany 1. žalovaného reagovala trestním oznámením, které bylo odloženo. V roce 2018 dosahovaly túje výšky 6 m, v roce 2020 byly zkráceny na 4,5 m. Ostatní ploty v oblasti, včetně živých, jsou vysoké kolem 2 m, maximálně 3 m. Živý plot obtěžuje žalované imisemi v míře, která místním poměrům neodpovídá. Žalovaný je lékař, je mu známo, že prach, pyl a trus způsobuje zdravotní problémy, 2. žalovaná alergické problémy související s tújemi má. Mezi živým plotem a pevným plotem žalovaných je prostor o šíři 0,6-1,4 m ve vlastnictví žalovaných, dřevěný plot žalobkyně u živého plotu se rozpadá, podrosty přilehlý pozemek žalovaných znehodnotily, poškodily úrodnost pozemku žalovaných, túje rovněž stíní. Zavlažovací systém na pozemku žalobkyně běží dle žalovaných od 23 hodin večer do 4 hodin ráno, je umístěn pod okny ložnice 2. žalované, kterou ruší, v noci nemůže ani otevřít okno. Při úbytku zelené masy tvořené tújemi lze předpokládat zlepšení zdravotního stavu 2. žalované.

3. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodnutí ze znaleckých posudků znalců se specializací dendrologie, oslunění a osvětlení a akustika. Z nich zjistil, že túje jsou zanedbány, kořenový systém živého plotu však tvoří pouze jemné vlásečnice, které okolní prostředí nenarušují, pruh mezi zděným oplocením žalovaných a živým plotem je dosti zastíněný a málo zavlažovaný, nelze jej proto jakkoli využít, na pozemek žalovaných nezasahují ani větve živého plotu. Prach stromy a keře zadržují, nikoli produkují, navíc slouží jako větrolamy, produkce pylu rostlin včetně tújí je obecně známá. Oslunění pozemku žalovaných splňuje požadavky normy, k 1. 3. je více než polovina plochy osluněná více než 3 hodiny, živý plot s výškou 4,6 m nepřiměřené zastínění pozemku, které by bylo vyšší než je obvyklé v dané lokalitě, nezpůsobuje. Hluky ze zavlažovacího systému jsou hluky související s běžným užíváním domu a pozemku k němu náležejícího, proto se nehodnotí.

4. Zjištěné skutečnosti posoudil soud prvního stupně podle § 1012 a § 1013 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a dospěl k závěru, že nedochází k nadměrnému zastínění pozemku žalovaných živým plotem žalobkyně, kořenový systém tohoto živého plotu okolní prostředí nenarušuje, větve na pozemek žalovaných nezasahují, navíc pruh mezi živým a pevným plotem má jen velmi omezené využití. Túje sice produkují pyl, nicméně slouží jako větrolamy a znemožňují další šíření prachu, navíc z fotografií a výslechu 1. žalovaného je zřejmé, že živé ploty z tújí se vyskytují u dalších nemovitostí v sousedství, jde tedy o obvyklý jev, a nelze proto tvrdit, že zdravotní problémy 2. žalované jsou způsobeny živým plotem žalobkyně, invalidita 2. žalované s alergií nesouvisí. Rušení závlahovým systém jsou podle názoru soudu prvního stupně žalovaní s ohledem na povahu takového hluku povinni snášet, jde o hluk pocházející z běžné činnosti, kterou nelze zakázat. Namítané zneužití práva nebo šikanózní postup žalobkyně soud prvního stupně neshledal, u zavlažovacího systému poukázal na nedostatečný tlak vody v denních hodinách.

5. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní včasné odvolání. Namítali, že soud prvního stupně nerespektoval závazný pokyn Nejvyššího soudu, když se nezabýval tím, zda je plot z tújí svými rozměry přiměřený místním poměrům, a tím i dispozicemi plotu k působení imisí. Žalovaní přitom k prokázání toho, že živý plot žalobkyně je v hrubém nepoměru k ostatním živým plotům v obci navrhovali místní šetření. V oblasti sice existují i jiné živé ploty, nikoli však takových rozměrů. Soud prvního stupně se nezabýval ani vztahem imisí a zdravotním stavem 2. žalované, ačkoli byl navrhován posudek z oboru zdravotnictví. Invalidita 2. žalované sice souvisí s duševním zdravím, avšak právě nedostatek oslunění a osvětlení a hluk v nočních hodinách žalované přitěžují a na zhoršení jejího zdravotního stavu se mohly dokonce značnou měrou podílet. Nedostatek světla, klidu a spánku jsou totiž faktory zatěžující mentální zdraví. Na zkoumání míry alergenů soud prvního stupně zcela rezignoval, a to přes jedovatost pylu túje a skutečnost, že v takovém objemu túje je produkce jedovatého pylu vyšší než obvyklá a okna žalovaných jsou přímo u plotu, a to i do místností, kde se manipuluje s jídlem. Soudu prvního stupně žalovaní dále vytýkali, že míru imise hluku ani nezjišťoval, a to v přímém rozporu s pokynem vyššího soudu. Žalovaní poukázali i na to, že soud prvního stupně neprovedl výslech znalců, kteří podali znalecké posudky. Nedostatečná nebo nesprávná skutková zjištění se promítla i do nesprávného právního posouzení, včetně nesprávného závěru o tom, že hluk související s běžným užíváním nemovitostí se nehodnotí při posouzení míry imisí dle občanského zákoníku. Podle názoru žalovaných netvoří místní poměry jen daleké okolí, k poměrům, ke kterým je tedy v dané věci třeba přihlížet, patří i onemocnění žalované. Navrhovali, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

6. Žalobkyně k odvolání uvedla, že šetření provedené znalcem [příjmení] [příjmení] bylo dostatečné a proběhlo za účasti žalovaného. Namítala také, že Nejvyšší soud neuložil soudům povinnost zabývat se přiměřeností velikosti živého plotu, ale mírou imisí v dané věci. V řízení bylo dle žalobkyně prokázáno, že imise jsou nejen v normě stavené právními předpisy, ale také v souladu s místními poměry a obvyklé užívání pozemku podstatně neomezují. Případný specifický zdravotní stav žalované není pro posouzení přiměřenosti imisí relevantní, neboť invalidita II. či III. stupně není v populačním měřítku obvyklá. Ze znaleckého posudku ani neplyne, že pyl túje je jedovatý, znalec uvedl, že určité části rostlin túje jsou toxické při požití (konzumaci). Žalobkyně považuje za správný také závěr soudu prvního stupně o tom, že hluk ze zavlažovacího systému se nehodnotí. Navrhovala, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnými osobami (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Část rozsudku soudu prvního stupně, kterou bylo ve spojení s doplňujícím rozsudkem rozhodnuto o zamítnutí žaloby na zdržení se imise ptačího zpěvu a trusu, nebyla vzhledem k tomu, že tento výrok žalovaní odvoláním nenapadli, odvolacím soudem přezkoumávána, v této části nabyl rozsudek soudu prvního stupně samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

8. Podle § 1012 občanského zákoníku (dále jen o. z.) vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

9. Podle § 1013 odst. 1 o. z. vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů na stupně obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

10. Ustanovení § 1012 o. z. zakotvuje tzv. generální klauzuli zakazující nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob. Obranu proti imisím upravuje ustanovení § 1013 o. z. Toto ustanovení navazuje na druhou větu § 1012 o. z., podle níž vlastník nesmí nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob.

11. Podle § 1016 odst. 2 o. z. neučiní-li to vlastník v přiměřené době poté, co ho o to soused požádal, smí soused šetrným způsobem a ve vhodné roční době odstranit kořeny nebo větve stromu přesahující na jeho pozemek, působí-li mu to škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Jemu také náleží, co z odstraněných kořenů a větví získá.

12. Podle § 1042 o. z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

13. Zjevné zneužití práva nepožívá podle § 8 o. z. právní ochrany.

14. Žalovaní se domáhali zdržení se imisí pocházejících z živého plotu žalobkyně, a to stínu, prachu, alergenů, hluku ptactva, vody a sněhu, zdržení se přerůstání větví a kořenů tújí tvořících tento živý plot a dále zdržení se imise hluku pocházejícího ze zavlažovacího systému žalobkyně, a to v době mezi 22. večerní a 6. hodinou ranní. Vzájemný návrh na zdržení se imise vody a sněhu byl pravomocně zamítnut, stejně jako návrh na zdržení se imise hluku ptactva a ptačího trusu.

15. Soud prvního stupně k imisi prachu z živého plotu zjistil ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [příjmení], že keře a stromy působí jako větrolamy, prach zachycují a brání jeho dalšímu šíření. Tuto skutečnost potvrdil znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] i při výslechu před odvolacím soudem, uvedl, že z nepříznivých látek se z túje může šířit vzduchem jedině pyl. Odborný vyjádřením Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v.v.i. bylo v odvolacím řízení prokázáno, že stromy obecně nelze považovat za zdroj prachu, všechny stromy naopak prach ze vzduchu zachytávají, vysazování stromů, včetně živých plotů, ve městech může snížit znečištění ovzduší drobnými částicemi prachu až o čtvrtinu. Znalec [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] vypověděl, že obzvláště jehličnany, které jsou stále zelené, mají velký pozitivní vliv na mikroklima oblasti, jsou spíše lapače prachu, prach nechávají ulpívat na větvičkách, při dešti je pak prach smyt. Odvolací soud považuje výše uvedená zjištění k imisi prachu za dostatečná pro závěr, že z živého plotu žalobkyně na pozemek žalovaných imise prachu nevnikají.

16. Z živého plotu žalobkyně nevnikají na pozemek žalovaných v míře nepřiměřené místním poměrům ani alergeny. Znaleckým posudkem znalce [příjmení], který byl zopakován v odvolacím řízení, a to včetně výslechu znalce, odborným vyjádřením Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v.v.i. a znaleckým posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] bylo prokázáno, že z nepříznivých látek se z túje může vzduchem šířit pouze pyl. Znalec [příjmení] sice uvedl, že silice jsou jedovaté a aplikace na pokožku může vést k podráždění a při požití může dojít k otravě, jde však o součást rostliny, která se vzduchem nešíří, je obsažena v míze, listech a kůře. Znalci [příjmení] i [příjmení] shodně uvedli, že túje má i léčivé účinky a byla a je užívána k léčbě, znalec [příjmení] upřesnil, že rizikovou látkou obsaženou v zeravu západním (túji), tedy rostlině, která dle zjištění znalce živý plot tvoří, je thujon, ke způsobení nepříznivého vlivu na lidské zdraví by se ale muselo pozřít velké množství v syrovém stavu. Odvolací soud se proto zabýval mírou, s jakou vniká z živého plotu žalobkyně na pozemek žalovaných pyl. Znalec [příjmení] uvedl, že túje kvetou v měsících duben až květen, toto období je obecně obdobím kvetení rostlin. Pyly jehličnanů jsou větrosnubné, každým rokem proto uvolňují velké množství pylů, ten je větrem unášen velmi daleko, až 3000 km. Pyl větrosnubných rostlin má vzduchové měchýřky, které umožňují transport na velkou vzdálenost, pokud zvlhne, může spadnout i v místě kvetení. Při větší vlhkosti způsobené deštěm nebo mlhami však zase problém s tzv. pylovým deštěm (velkým množstvím pylu) nemusí vůbec být. Prudký déšť strhává pylová zrna na zem, pak pyl odtéká, zpět do vzduchu se pyl nedostává. V době kvetení jsou pyly všudypřítomné. Pylová zrna túje jsou kulatá, jemná a lehká, nebývá jich proto oproti jiným stromům (smrk nebo borovice) tolik a nepatří mezi významné alergeny (už s ohledem na tvar pylového zrna túje). Pyl produkují samčí květy, které jsou na špičkách větví, pravidelně stříhaný živý plot proto ani nekvete, nebo jen sporadicky. Túje kvete ve stejném období jako jiné jehličnany, včetně smrků, nebo borovice, tyto stromy jsou mnohem větším znečišťovatelem pyly než túje. Pozemky účastníků se nachází v [obec], kde je park, další stříhané ploty z tújí, různé smrky, borovice (a to i přímo u pozemku žalovaných) i další stromy, které kvetou a uvolňují pyl, pozemek s lesem sousedí. Na živém plotu žalobkyně nenašel znalec při místním šetření z jedné strany skoro žádné šištice, které by mohly kvést, z druhé strany byly sporadicky, z toho dovozuje, že tento kultivar není tak kvetoucí jako jiné volně rostoucí túje. Znalec proto dospěl k jednoznačnému závěru, že je sice možné, že pozemek žalovaných je z důvodu různých vlivů (např. díky vzdušným proudům) pylem více zamořen, než jiné pozemky v této oblasti, zcela určitě to však není způsobeno živým plotem žalobkyně. Jde o oblast s obrovským množstvím stromů v okolí, celé okolí je proto spíše znečišťováno pylem shodným způsobem. Znalci své posudky logicky a přesvědčivě odůvodnili a odvolací soud nemá důvod o jejich závěrech pochybovat. K námitce žalovaných, že prudký déšť dle zdrojů, které mají žalovaní k dispozici, pylová zrna rozbíjí, je třeba dodat, že ani v takovém případě by se vzhledem ke zjištěnému způsobu šíření pylu větrosnubných rostlin z velké části nebo vůbec nejednalo o pylová zrna z živého plotu žalobkyně, který je navíc od stavby na pozemku žalovaných oddělen plotem z KB bloků, který dle znalce [příjmení] šíření pylu u této překážky rovněž brání. Zjištěné skutečnosti považuje odvolací soud za dostatečné pro závěr o absenci imise alergenů z živého plotu žalobkyně nad míru přiměřenou místním poměrům, nepřistoupil proto k dokazování vlivu takové imise na lidské zdraví ani k měření konkrétního množství pylu z živého plotu žalobkyně na pozemku žalovaných. Takové měření je sice podle odborného vyjádření Výzkumného ústavu rostlinné výroby možné, jde však o měření finančně, časově i technologicky vysoce náročné, na které není ani tento výzkumný ústav vybaven. Nepostačuje totiž zkoumat spadlý pyl, neboť u něj by bylo možné jen zjistit, z jakého druhu stromu pochází, nikoli však z jakého konkrétního stromu toho druhu.

17. Shodně se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že důvodný není ani vzájemný návrh na zdržení se imise stínění živým plotem žalobkyně. Znaleckým posudkem znalce [příjmení] [příjmení], kterého odvolací soud rovněž vyslechl, bylo prokázáno, že míra oslunění celého pozemku žalovaných je při zastínění živým plotem žalobkyně k 1. 3. v rozsahu 58 % plochy po dobu 7 hodin a 41 minut a míra oslunění pozemku žalovaných v části jižně od domu (tedy na ploše určené k rekreaci) v rozsahu 75 % plochy po dobu 7 hodin a 47 minut, hodnota požadovaná pro oslunění ploch určených k rekreaci je přitom českou státní normou požadována v rozsahu více než poloviny posuzované plochy po dobu více než 3 hodin k 1. březnu. Oslunění stavby žalovaných ve výši 1,4 m (což odpovídá umístnění oken v prvním nadzemním podlaží, tedy v přízemí) na východní a jižní straně domu bylo znalcem určeno na východní straně (přesněji severovýchodní) v rozsahu odpovídajícím normě (tedy doba oslunění 1,5 hodiny k 1. březnu) a na jižní straně výrazně nad normu (doba oslunění 7 hodin a 6 minut k 1. březnu). Znalec přitom při šetření v místě zjistil, že v dané oblasti jsou prvky tvořící stínící překážky včetně živých plotů zcela běžné, po doplnění výpočtu k posudku na základě zadání odvolacího soudu uvedl, že při výšce živého plotu nad 4,6 m (což byla výška nejvyššího bodu při místním šetření znalce) by se míra zastínění již neměnila, a to s ohledem na úhel, z jakého slunce svítí. Při zastínění pouze zděným plotem žalovaných by byla dle výpočtů znalce míra oslunění vyšší, i tak by zděný plot způsobil, že osluněno by bylo pouze kolem 79 % plochy více než 3 hodiny k 1. březnu, hodnota oslunění pozemku žalovaných by se dle znalce začala zlepšovat při výšce plotu mezi 2 a 4 metry. Míra oslunění pozemku žalovaných je tedy i při zastínění živým plotem žalobkyně dostatečná z hlediska normativních požadavků na osvětlení pozemků určených k rekreaci, když u pozemku dosahuje více než dvojnásobných hodnot vyžadované doby oslunění, stejně jako u jižní strany domu, v přízemí východní strany domu hodnot vyžadovaných normou rovněž dosahuje.

18. Odvolací soud nezjišťoval obvyklou míru zastínění okolních pozemků a staveb znaleckým zkoumáním (měřením obvyklé míry zastínění okolních pozemků), neboť na celkové zastínění pozemků má v zastavěném území s častým výskytem živých plotů, vzrostlých stromů a jiných stínících překážek na hranici pozemků (např. pevných plotů a sousedních staveb), tak jako je tomu v dané oblasti, vliv i různá velikost pozemků a pozemek žalovaných patří rozlohou k menším pozemkům v oblasti (619 m2 zahrady). Za dostatečné zjištění míry oslunění stavby domu žalovaných v souvislosti se stíněním živým plotem žalobkyně považuje odvolací soud zjištění učiněná z provedeného měření bodů na fasádě. Živý plot žalobkyně jako překážka bránící slunečnímu svitu může mít vliv jen na množství přímého slunečního svitu, který na stavbu dopadá. Dostatek světla v místnosti potřebný pro tzv. pohodu bydlení je pak ovlivněn i velikostí a orientací místnosti a počtem a velikostí oken nebo jiných ploch, kterými může světlo proudit, tedy skutečnostmi, na které nemá překážka na pozemku žalobkyně vliv. Pokud se žalovaní dovolávají zkoumání činitele denního osvětlení, nikoli toliko stínu, je třeba připomenout, že právě ke zdržení se imise stínu směřuje jejich vzájemný návrh.

19. Odvolací soud vyšel z předpokladu, že při dodržování veřejnoprávních norem, nepůjde zpravidla o nepřípustnou imisi dle § 1013 o. z. a že není-li veřejnoprávní limit oslunění překračován a jde právě o imisi stíněním z tvrzeného nedostatku slunečního svitu, je třeba zvážit, zdali je zde dán zvláštní důvod, pro který je na pozemku žalobců nezbytný zásadně vyšší standard ochrany, tedy vyšší míra oslunění, než která je stanovena ve veřejnoprávních předpisech (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3859/2017, dostupný na www.nsoud.cz). Odvolací soud důvody pro potřebu zajištění vyššího rozsahu oslunění pozemků žalovaných, než vyžaduje odpovídající veřejnoprávní norma, neshledal, nemá tedy za to, že nepřiměřená je v daném případě imise stínu přesto, že veřejnoprávní normě odpovídá. Takto určené hodnotě se přiblížila jen hodnota oslunění severovýchodní fasády domu žalovaných na úrovni přízemí, ostatní hodnoty byly podstatně příznivější, než norma vyžaduje. Překážky způsobující stínění jsou v dané oblasti zcela běžné, včetně živých plotů nepropouštějících světlo. Ze severovýchodní strany by při odstranění živého plotu tvořila takovou překážku vlastní dvoumetrová pevná zeď žalovaných, která je s živým plotem téměř rovnoběžná. Imise stínu je imisí, která nemusí zasáhnout celý sousední pozemek nebo stavbu (tak jako tomu je v tomto případě) a která se mění i v průběhu času (roku i dne). Nejde tedy o imisi, která obvykle působí na celém sousedním pozemku, jako např. alergeny, pach, nebo hluk. Při úvaze o tom, zda imise obvyklé užívání sousedního pozemku podstatně omezuje, je proto v takovém případě třeba vzít v úvahu i možnost užívat v průběhu dne osluněnou část pozemku nebo stavby. Žalovaní spatřují potřebu zajištění vyšších hodnot oslunění ve svém špatném duševním stavu ve spojení s obecně známou skutečností, že nedostatek světla a slunečního svitu má na duševní zdraví negativní vliv a s tvrzením že nedostatek světla má souvislost se zhoršující se depresivní poruchou obou žalovaných. Živý plot je umístěn severovýchodně od pozemku žalovaných, po většinu dne by tedy přímé sluneční světlo na okna směřující k tomuto plotu nedopadalo už s ohledem na orientaci oken a obecně známou skutečnost, že na severní polokouli dopadá sluneční svit směrem od jihu. Zároveň 1. žalovaný tvrdil, že žalovaní se v průběhu dne zdržují převážně v jídelně domu, která má okno v přízemí směrem k živému plotu žalobkyně, neboť tato místnost je k tomu podle nich nejlépe uzpůsobena. Pokud se tedy žalovaní, kteří si jsou vědomi jak svého zdravotního stavu, tak negativních účinků nedostatku světla na něj, rozhodli zdržovat se převážně v místě, kde je sluneční svit nejvíce omezen (a to jen částečně z důvodu živého plotu žalobkyně), přestože jiné části pozemku a stavby jsou osluněné dostatečně, nelze v tvrzeném zdravotním stavu žalovaných shledávat důvod, pro který by bylo třeba trvat na vyšší míře oslunění jejich pozemku nebo stavby, než která je stanovena ve veřejnoprávních předpisech. Nejde přitom o posouzení střetu zájmu na ochranu duševního zdraví se zájmem na zachování„ kýčovité estetiky“, jak se domnívají žalovaní, ale o posouzení zákonných důvodů pro požadované omezení vlastnického práva žalobkyně. Důkazy navržené k prokázání vlivu nedostatku světla na zdravotní stav osob obecně a na zdravotní stav žalovaných proto odvolací soud neprováděl.

20. Soud prvního stupně pochybil, když se nezabýval mírou hluku, kterou na pozemek žalovaných působí zavlažovací systém žalobkyně, a spokojil se se sdělením znalce [příjmení] [příjmení], že zdroje hluku související s činnostmi spojenými s běžným užíváním obytné stavby a pozemku k ní náležející se nehodnotí. Rovněž imise hluku způsobená činností, která je jinak běžnou, může totiž přesahovat míru přiměřenou místním poměrům a užívání sousedního pozemku podstatně omezovat, zejména pokud by šlo o hluk, který se četností nebo intenzitou běžnému hluku v oblasti vymyká. Žalovaní tvrdí, že zavlažovací systém žalobkyně je hlučný, je v provozu téměř po celý rok, a to v době od 23. hodiny večerní do 4. hodiny ranní, a že v dané oblasti je běžná hladina hluku v době nočního klidu (tedy v době mezi 22. hodinou večerní a 6. hodinou ranní) 40 dB, tato hladina hluku je určena i místní vyhláškou. Znaleckým posudkem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] bylo v odvolacím řízení prokázáno, že hluk ze zavlažovacího systému žalobkyně nepřesahuje 37,5 dB (36 – 37,5 dB). Znalec vyšel z měření hluku provedeného pomocí akreditované laboratoře a z korekcí hluku okolí, zejména hluku z blízké dálnice, který v době prvního měření hluk závlahového systému přesahoval. Dospěl k závěru, že přestože při spuštěné závlaze docházelo v jednom okamžiku na krátký okamžik k dosažení vyšší hodnoty (patrně z důvodu zavzdušnění jedné z 6 trysek), nepřesahuje hodnota hluku při výpočtu používaném pro hygienické limity hluku hodnotu 40 dB ani v nočních hodinách, neboť hygienické limity jsou určovány pro dobu celé hodiny, nikoli pro okamžité hodnoty, s ohledem na použité korekce a jejich výši bude dle znalce hodnota reálného hluku zavlažovacího systému spíše ještě nižší. Zejména však bylo výpovědí znalce [příjmení], výpovědí svědka [jméno] [příjmení], fotografiemi a fakturami prokázáno, že zavlažovací systém žalobkyně je v provozu mimo dobu noční klidu, která je v dané oblastí určena mezi 22. hodinou večerní a 6. hodinou ranní. Znalec přistoupil k měření ve 20:30 hodin a ve 21:29 hodin, neboť mu při místním šetření bylo sděleno, že v tuto dobu je závlahový systém provozován. To potvrdil při své výpovědi i svědek [příjmení], který pro žalobkyni pracuje jako zahradník a obsluhuje její závlahu. Provádění těchto prací potvrzuje faktura vystavená v prosinci 2021. Svědek uvedl, že závlahový systém vždy na jaře spustí a na podzim vyfoukne, vypustí a vypne, jde o závlahu Rainbird s různými typy postřikovačů (rotační, výsuvné a kapénkové). Závlaha se spíná ve 20:30 hodin, zavlažování trvá maximálně 1,5 hodiny, doba trvání je jiná v létě a jiná na podzim, zavlažovací systém se spustí, jen pokud není dostatečná vlhkost, neboť obsahuje čidla. Závlahu nastavuje on. Přes den není závlaha spuštěna, neboť zahrada je užívána, jsou tam často i děti, a na zahradě je také automatická sekačka, která ve 20 hodin vypne a parkuje. Nastavení závlahy Rainbird na 20:30 hodin je doloženo i fotografiemi řídící jednotky závlahy. Svědek vypovídal spontánně, bez vnitřních rozporů, k žalobkyni má jen pracovní vztah, jeho výpověď koresponduje s údaji na fotografiích. K námitce žalovaných, že svědek nemá odbornost k programování závlahových systémů, je třeba uvést, že nastavením času a doby zavlažování nedochází přímo k programování, jde o úkon obsluhy. Ze zjištěných skutečností ani nevyplynulo, že by k takovému postupu bylo třeba odborných znalostí; to, že svědek v domácnosti [anonymizováno] další technická zařízení (např. kotel) neobsluhuje, věrohodnost jeho výpovědi nijak nesnižuje. Z technických zařízení totiž jen závlaha souvisí se zahradnickými službami, které žalobkyni poskytuje, a není nijak neobvyklé, když v rámci poskytovaných služeb nastavuje závlahu i přesto, že by toho byli žalobkyně nebo některý člen její rodiny pravděpodobně také schopni. Bylo tedy prokázáno, že v současné době není závlaha žalobkyně v nočních hodinách provozována, a to v žádném ročním období, v čase, kterého se vzájemný návrh týká, tedy žádný hluk nepůsobí. Pro případ, že by snad v budoucnu byla spouštěna v noci, lze vyjít ze zjištění, že hladina hluku pocházející z této závlahy nepřesahuje obvyklou hladinu hluku v dané oblasti v nočních hodinách (40 dB), která také odpovídá normě pro noční dobu v obydlených oblastech, a nejde ani o zdroj hluku, který by byl v dané oblasti ojedinělý, neboť v místě jsou užívány i jiné automatické závlahy zahrad, jak bylo zjištěno z výslechu svědka [příjmení], a to i v blízkém sousedství účastníků. Vzájemný návrh žalovaných není proto důvodný ani v části týkající se hluku ze závlahového systému žalobkyně.

21. Znaleckým posudkem znalce [příjmení] bylo prokázáno, že větve túje na pozemek žalovaných prakticky nezasahují, do vyhlášení rozsudku odvolacího soudu nebyly jiné skutečnosti ohledně větví živého plotu zjištěny (ani tvrzeny). Kořeny tújí tvořících živý plot žalobkyně sice na pozemek žalovaných zasahují, důvody pro uložení povinnosti zdržet se zasahování těmito kořeny na pozemek žalovaných však odvolací soud rovněž neshledal. Znaleckým posudkem znalce [příjmení], kterého odvolací soud rovněž vyslechl, bylo prokázáno, že odstranění celého kořenového systému zasahujícího na pozemek žalovaných by pro rostlinu nemělo fatální následky, neboť zbývající kořenový systém by jí měl stačit. Znalec však rovněž uvedl, že jde jen o velmi jemné vlásečnicové kořeny, které žádnou škodu nepůsobí, a to ani na pozemku ani na stavbách žalovaných, a že vlásečnicovým systémem je sice vláha čerpána, ale u této rostliny nikoli tak, aby to jakkoli ovlivnilo přítomnost jiných rostlin, kořeny nepůsobí ani jinou škodu na pozemku. Tyto jemné vlásečnicové kořeny navíc dle zjištění znalce zasahují na část pozemku žalovaných, která tvoří poměrně úzký pruh mezi živým plotem žalobkyně a pevným plotem žalovaných, kde je dle znalce pěstování jakýchkoli rostlin téměř vyloučeno, a to z důvodu silného zastínění a absence vláhy (která by však s ohledem na závěr, že vlásečnicový kořenový systém konkrétní rostliny žalované není způsobilý čerpáním vláhy přítomnost jiných rostlin ovlivnit, neměla být způsobena kořenovým systémem). Uložení povinnosti ke zdržení se přerůstání kořenů túje (které by si vyžádalo opakované odstraňování kořenového systému, který dle znalce znovu dorůstá) by tak ke zlepšení kvality pozemku žalovaných, na který zasahují, nevedlo, není třeba ani k zachování současné kvality pozemku, možnosti jeho užívání nebo předcházení škodám. Vzájemný návrh v této části tak směřuje k uložení povinnosti, která by se v poměrech žalovaných nijak pozitivně neprojevila a byla by navíc spojena s opakovanými zásahy do živé rostliny, která má (stejně jako jiné rostliny v obydlené oblasti) pozitivní vliv na mikroklima v dané oblasti. Ochranu vlastnického práva žalobců před vnikáním kořenového systému túje lze proto podle názoru odvolacího soudu v tomto konkrétním případě s odkazem na § 8 o. z. odepřít.

22. Z výše uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně rozhodl věcně správně, když vzájemný návrh žalovaných v plném rozsahu zamítl, správně také procesně neúspěšným žalovaným uložil povinnost k náhradě nákladů řízení, které žalobkyně, jež uspěla i v řízení o žalobě na odstranění plastové zástěny, vynaložila, a správně rozhodl o nákladech státu. Výši nákladů žalobkyně však nesprávně určil.

23. Žalobkyně vynaložila v řízení před soudem prvního stupně náklady na zaplacený soudní poplatky (4 000 Kč) a právní zastoupení (odměna advokáta za 16 úkonů právní služby po 1 500 Kč podle § 6 odst. 1, § 9 odst. 1 a § 7 bod 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při tarifní hodnotě 10 000 Kč ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a k ) – převzetí věci, žaloba, vyjádření k vzájemnému návrhu, 2x odvolání, 3x vyjádření k odvolání, 1x účast na ohledání, 7x započaté dvě hodiny účasti u ústního jednání soudu, odměna advokáta ve výši 750 Kč při tarifní hodnotě 10 000 Kč dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu – účast při vyhlášení rozsudku, odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 1 900 Kč při tarifní hodnotě 20 000 Kč dle § 12 odst. 3 advokátního tarifu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu – 2x ústní jednání, 1x účast na ohledání, odměna advokáta za 2 úkony právní služby po 950 Kč při tarifní hodnotě 20 000 Kč dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu – 1x účast na ústním jednání, při kterém nedošlo k projednání věci, 1x účast na vyhlášení rozsudku, 22 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada ve výši 8 179,50 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobkyně, podle § 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem náklady žalobkyně činí 51 129,50 Kč. Další písemná podání žalobkyně (jejího zástupce) nepovažuje odvolací soud za podání ve věci samé ani za jiné účelné úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu Soudní poplatek zaplacený za odvolání žalobkyně v kolcích dne 10. 9. 2018, byl vybrán v rozporu s ust. § 6a odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a měl by být proto žalobkyni dle § 10 odst. 2 zákona o soudních poplatcích vrácen. Do nákladů, které by jí žalovaní měli nahradit, nebyl proto zaplacený soudní poplatek zahrnut. Při vyhlášení rozsudku odvolacího soudu došlo po chybě v počtech také k chybnému vyhlášení rozsudku v části týkající se výše náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně. V písemném vyhotovení rozsudku odvolací soud uvedl za užití ust. § 164 o. s. ř. správnou výši této částky, jak odpovídá výpočtu shora.

24. Ze všech výše uvedených důvodů změnil odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. nákladový výrok II., že výši náhrady nákladů žalobkyně určil na 51 129,50 Kč; ve zbývající části výroku II. (určení povinné a oprávněné osoby, místa a lhůty plnění) a ve výrocích I. a III. potvrdil odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.

25. O nákladech odvolacího řízením bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní nebyli v odvolacím řízení úspěšní (jejich odvolání nebylo vyhověno), odvolací soud jim proto uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady, které v odvolacím řízení vynaložila na právní zastoupení (odměna advokáta za 5 úkonů právní služby po 1 500 Kč dle § 6 odst. 1, § 9 odst. 1 a § 7 bod 4 advokátního tarifu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d), g) a k) advokátního tarifu, vyjádření k odvolání, 2x účast na ústním jednání, z toho 1x v délce přes 2 hodiny, písemné podání na výzvu soudu, odměna advokáta za 1 úkon právní služby ve výši 750 Kč dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu – účast na vyhlášení rozsudku, 6 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada ve výši 2 111 Kč odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobkyně, podle § 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 12 161 Kč.

26. Stát vynaložil v odvolacím řízení na znalečné znalců [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení] celkem 36 813 Kč, podle § 224 odst. 1 a § 148 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost k náhradě těchto nákladů uložena procesně neúspěšným žalovaným.

27. Lhůta k plnění byla u náhrady nákladů žalobkyně určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, místo plnění bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. U povinnosti k náhradě nákladů státu byla s ohledem na výši této náhrady stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůta k plnění v trvání 3 měsíců.

Poučení