30 CO 98/2021-1230

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Soltanové a soudců JUDr. Pavlíny Havelkové a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobce: ; MUDr. jméno příjmení , narozený dne datum , bytem adresa , zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení , sídlem adresa proti; žalované: ; jméno příjmení , narozená dne datum , bytem adresa , zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa o vypořádání společného jmění manželů, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č.j. 53 C 39/2010-1171 ze dne 12. 2. 2021

I. Rozsudek Okresního soudu v Liberci č.j. 53 C 39/2010-1171 ze dne 12. února 2021 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I přikázal ze společného jmění manželů do výlučného vlastnictví žalobce pozemek p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře [výměra], jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa] (dále jen pozemek p. [číslo]) a pozemek p. [číslo] – orná půda, o výměře [výměra] (dále jen pozemek p. [číslo]), zapsané u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrálního pracoviště Liberec, pro k.ú. [anonymizováno] u [obec], část obce Liberec [anonymizováno] – [anonymizováno], obec Liberec a okres [okres] [list vlastnictví] a výrokem II pozemek p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře [výměra], jehož součástí je stavba – bytový dům [adresa] (dále jen pozemek p. [číslo]), zapsaný u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrálního pracoviště Liberec, pro k.ú. [obec], část obce Liberec [anonymizováno] – [anonymizováno], obec Liberec a okres [okres] [list vlastnictví]. Výrokem III přikázal do výlučného vlastnictví žalované pozemek p. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře [výměra], jehož součástí je stavba – objekt bydlení [adresa] (dále jen pozemek p. [číslo]), a pozemek p. [číslo] – trvalý travní porost, o výměře [výměra] (dále jen pozemek p. [číslo]), zapsané u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrálního pracoviště Liberec, pro k.ú. [obec], část obce Liberec [anonymizováno] – [anonymizováno], obec Liberec a okres [okres] LV [číslo] výrokem IV pozemkovou parcelu [číslo] – zahrada, o výměře [výměra] (dále jen pozemek p. [číslo]), zapsaná u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], pro k.ú. [obec], [územní celek], okres [okres] na [list vlastnictví]. Výrokem V do výlučného vlastnictví žalobce přikázal obchodní podíl ve výši 80 %, odpovídající vkladu 80 000 Kč na základním kapitálu 100 000 Kč, ve společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a výrokem VI do výlučného vlastnictví žalované přikázal obchodní podíl ve výši 20 %, odpovídající vkladu 20 000 Kč na základním kapitálu 100 000 Kč, ve společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. Výrokem VII uložil žalobci zaplatit žalované na vyrovnání podílů částku 4 310 000 Kč, a to do 6 měsíců od právní moci rozsudku. Výrokem VIII uložil žalobci povinnost nahradit České republice náklady řízení placené státem ve výši 35 576,50 Kč a výrokem IX uložil žalované nahradit České republice náklady řízení placené státem ve výši 35 576,50 Kč. Konečně výrokem X žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud prvního stupně ve věci rozhodoval poté, co předchozí dvě jeho rozhodnutí byla zrušena a věc mu vrácena k dalšímu řízení, a po doplnění dokazování dospěl k následujícímu závěru. Manželství účastníků trvalo ode dne [datum] do dne [datum]. Součástí společného jmění manželů, a tedy i předmětem vypořádání, byl pouze žalobcem označený nemovitý majetek a podíly účastníků v [právnická osoba] spol. s r.o. Soud prvního stupně při vypořádání společného jmění nezohlednil žalobcem uplatněné vnosy s odůvodněním, že žalobce tvrzení ohledně vnosů neprokázal, což bylo potvrzeno i v rámci doplněného dokazování. Taktéž výnosy z pronájmu nemovitostí, které učinila předmětem vypořádání žalovaná, se soud prvního stupně nezabýval, neboť byly uplatněny po uplynutí tříleté lhůty od zániku manželství.

3. Při stanovení hodnoty jednotlivých nemovitostí soud prvního stupně vycházel z obvyklých cen určených znaleckým posudkem ze dne [datum] vypracovaným znaleckým ústavem A - Consult plus, spol. s r.o., s tím, že proti znaleckému posudku účastníci žádné výhrady nevznesli, nepožadovali aktualizaci cen nemovitostí, přestože jejich hodnota ode dne vypracovávání znaleckého posudku výrazně vzrostla, a výslovně souhlasili s cenou stanovenou ke dni [datum]. Pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] byly oceněny na částku 10 780 000 Kč, pozemek p. [číslo] byl oceněn na částku 4 850 000 Kč, pozemek p. [číslo] byl oceněn na částku 7 900 000 Kč a pozemek p. [číslo] byl oceněn na částku 420 000 Kč. Při stanovení hodnoty obchodních podílů ve společnosti [právnická osoba] vycházel soud prvního stupně ze znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem A – Consult plus, spol. s r.o., dle kterého obchodní podíly nemají žádnou hodnotu. Soud prvního stupně přikázal žalobci pozemky p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] s odůvodněním, že žalobce výlučně užívá rodinný dům [adresa], který je postaven na pozemku p. [číslo] u domu [adresa], který je postaven na pozemku p. [číslo] provedl rozsáhlou a nákladnou rekonstrukci. Žalované pak přikázal pozemky p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] s tím, že zvolené řešení představuje co nejmenší zásah do stávajícího faktického stavu, nebrání účelnému využití jednotlivých nemovitých věcí a alespoň částečně vyhovuje zásadě rozdělení majetku s co nejmenším dorovnáváním podílů v penězích. Žalobcem požadované přikázání všech nemovitostí do jeho výlučného vlastnictví považoval soud prvního stupně za nesouladné s těmito kritérii. Soud prvního stupně dále rozhodnul o přikázání obchodních podílů ve společnosti [právnická osoba] do výlučného vlastnictví účastníků v poměru dle výše jejich vkladů a konstatoval, že vzhledem k nulové hodnotě obchodních podílů nemá jejich přikázání na výši vypořádacího podílu žádný vliv.

4. Ohledně disparity vypořádacích podílů soud prvního stupně dospěl k závěru, že v dané věci jsou naplněny podmínky dle § 149 odst. 3 obč. zák., a to v poměru 60 % ve prospěch žalobce a 40 % ve prospěch žalované. Důvody vedoucí k disparitě podílů spatřuje soud prvního stupně ve skutečnosti, že mimořádnou zásluhu na finančním zabezpečení rodiny a nabytí společného majetku lze jednoznačně přičítat žalobci, který byl po celou dobu trvání manželství (i před jeho uzavřením) mimořádně pracovně aktivní. Zejména se intenzivně věnoval nákupu, opravám a prodeji starožitných hodin s tím, že v tomto oboru byl považován, a to již před uzavřením manželství, za světovou kapacitu. Soud prvního stupně dále konstatoval, že díky zcela unikátním schopnostem a obchodnímu talentu v tomto oboru byl žalobce po celou dobu trvání manželství schopen generovat příjmy, které umožňovaly financovat velmi nákladný životní styl rodiny (luxusní auta, exotické dovolené, kvalitní jídlo a oblečení, nákladné zájmové aktivity), financovat další podnikatelské aktivity a pořídit rozsáhlý nemovitý majetek. Soud prvního stupně také přihlédl k tomu, že žalobce se snažil v rámci svých časových možností věnovat dětem účastníků. Byla to však zejména žalovaná, která pečovala o společnou domácnost a zajišťovala péči o tři nezletilé děti. Ve prospěch žalované pak, dle soudu prvního stupně, svědčí i to, že po rozvodu manželství užívá nevypořádaný společný majetek výlučně žalobce. Soud prvního stupně dále uvedl, že žádný vliv na disparitu podílů nemá případná nevěra žalované, neboť tato by mohla být zohledněna pouze v případě, že by vedla k výrazně snížené péči o děti a rodinu, měla za následek negativní promítnutí do hospodaření se společným majetkem nebo by byla v rozporu s dobrými mravy, což se v daném případě nestalo. Nepodstatná je taktéž skutečnost, který z účastníků a v jakém rozsahu zajišťuje potřeby jejich zletilých dětí. Soud prvního stupně na základě uvedeného uzavřel, že žalované byly do výlučného vlastnictví přikázány nemovitosti v hodnotě 5 270 000 Kč, ačkoliv má nárok na majetek v hodnotě 9 580 000 Kč (40 % z částky 23 950 000 Kč), zatímco žalobci byly přikázány nemovitosti v hodnotě 18 680 000 Kč, ačkoliv má nárok na majetek v hodnotě 14 370 000 Kč (60 % z částky 23 950 000 Kč). Uložil proto žalobci povinnost zaplatit žalované na vypořádací podíl částku 4 310 000 Kč, a to ve lhůtě 6 měsíců od právní moci rozsudku s ohledem na jeho výši.

5. O náhradě nákladů řízení placených státem v celkové výši 71 153 Kč bylo soudem prvního stupně rozhodnuto s odkazem na ustanovení § 148 o.s.ř. tak, že každému z účastníků byla uložena povinnost tyto nahradit jednou polovinou (35 576,50 Kč) ‬. Náklady představují znalečné uhrazené soudem ve výši 62 861 Kč (po odpočtu zaplacených záloh ve výši 28 000 Kč), svědečné v celkové výši 6 892 Kč a tlumočné ve výši 1 400 Kč.

6. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 142 o.s.ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť oba účastníci mají postavení žalobce i žalovaného, a proto nelze poměřovat úspěch či neúspěch některého z účastníků.

7. Žalobce podal proti rozsudku soudu prvního stupně včasné odvolání. V odvolání žalobce opakuje svá tvrzení týkající se vnosů (na pořízení pozemku p. [číslo] pozemku p. [číslo] stavbu rodinného domu na tomto pozemku byla použita částka za prodej konkrétních hodin ve výlučném vlastnictví žalobce a částka vyplacená za investici do domu v ulici [ulice], která byla realizována z výlučných prostředků žalobce, na pořízení pozemku p. [číslo] domu [adresa], pozemku p. [číslo] domu [adresa] a pozemku p. [číslo] byla použita částka, která byla„ získána zápočtem zápůjček, které poskytl žalobce společnosti [právnická osoba]“ ze svých výlučných prostředků a„ pořízení pozemku p. [číslo] bylo vypořádání investice do [anonymizováno] ulice“), vyjadřuje nesouhlas se závěry soudu prvního stupně ohledně neprokázání vnosů, a vytýká soudu prvního stupně, že z provedeného dokazování učinil nesprávný závěr. Nesouhlasí s hodnocením svědeckých výpovědí ze strany soudu prvního stupně, poukazuje na rozpory mezi jednotlivými svědeckými výpověďmi a vytýká soudu, že nehodnotil další listinné důkazy (smlouvu o půjčce ze dne [datum], smlouvu o půjčce ze dne [datum] a účetní závěrku [právnická osoba] s.r.o.). Odvolatel opětovně namítá, že finanční prostředky ve výši 11,5 mil. Kč získal z prodeje hodin, které vlastnil již před uzavřením manželství, neboť v průběhu manželství neexistoval žádný jiný zdroj příjmů, ze kterého by mohl tyto finanční prostředky získat. Má za to, že důkazní prostředky (zejména svědecké výpovědi svědků [příjmení] a [příjmení]) jednoznačně prokazují, že starožitné hodiny vlastnil před uzavřením manželství, přičemž byla prokázána existence konkrétních hodin v celkové částce přibližně 3 600 000 Kč, která by dle odvolatele měla být jako vnos zohledněna. Odvolatel dále namítá, že se soud prvního stupně nijak nevypořádal s půjčkami do [právnická osoba] s.r.o. v celkové výši 6 000 000 Kč. Odvolatel má s ohledem na uvedené za to, že důkazní prostředky jednoznačně vnosy prokazují.

8. Žalobce dále nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně týkajícími se disparity vypořádacích podílů, neboť to byl on, kdo se zasloužil o nabytí společného majetku účastníků. Žalobce zdůraznil, že nemovitosti nalezl, projektově vymyslel, realizoval stavbu a prováděl rekonstrukce nemovitostí vedoucí ke zhodnocení nemovitostí. Hlavním zdrojem příjmů po dobu celého manželství byl prodej starožitných hodin, který je oblastí zcela specifickou. Dle odvolatele je třeba přihlédnout k tomu, že majetek byl pořízen v druhé polovině 90. let, přičemž se jednalo o období, kdy nemovitosti získat, rekonstruovat, udržovat a zhodnocovat vyžadovalo poměrně dlouhodobé angažmá některého z manželů. Žalobce nabyl zkušenosti, které představovaly velmi oceňovanou konkrétní schopnost získat finanční prostředky, která byla přímo spojena jednak s jeho aktivní a podnikatelskou povahou, ale zejména se specifickou orientací v segmentu, který počátkem 90. let v České republice prakticky neexistovala. Odvolatel uvedl, že získal před uzavřením manželství kontakty na konkrétní zahraniční kupce a vztahy s nimi udržoval i po uzavření manželství, což mu umožnilo s nimi pravidelně obchodovat a získávat tím finanční prostředky. Odvolatel měl vědomosti, které mu zajišťovaly vyhodnotit, do které aukce se přihlásit, které hodiny zařadit do prodeje, ve kterém období a jakým způsobem hodiny prezentovat. Dále disponoval schopností udržet hodiny v co nejlepším technickém stavu, což zajišťovalo nejvyšší kupní ceny. Tato specifičnost, kterou nelze porovnat s běžným podnikáním v kterékoliv oblasti, umožňovala získat vysoké finanční prostředky, které žalobce dále investoval.

9. Odvolatel dále zejména namítá, že soud prvního stupně opomenul provést dokazování k prokázání výlučných zásluh ze strany žalobce o získání a udržování společného majetku. Konstatoval, že na výzvu soudu prvního stupně předložil listinné důkazy svědčící o tom, že to byl výlučně žalobce, který pořizoval stavební materiál na výstavbu nemovitostí a nakupoval vybavení do těchto nemovitostí. Veškerá fakturace, příjmové doklady a další listinné důkazy svědčí o tom, že to byla právě nadstandardní aktivita žalobce, která umožnila získat majetek. Odvolatel má za to, že pokud soud prvního stupně zohlednil i další okolnosti spočívající v péči žalované o děti a společnou domácnost, nemohl opomenout, že žalovaná nikdy nepracovala a nepodílela se na využití a údržbě majetku. Odvolatel namítá, že mu nemůže být kladeno k tíži, že užívá a spravuje majetek po zániku manželství, neboť to bylo nutné s ohledem na nezájem žalované o správu nemovitostí. Odvolatel má tak za to, že jsou dány důvody pro výrazně vyšší disparitní podíl, tedy v poměru 80 % ve prospěch žalobce a 20 % ve prospěch žalované. Žalobce dále doplnil odvolání podáním ze dne [datum], jehož obsahem je polemika se závěrem soudu prvního stupně o neprokázání vnosů, s tím, že žalobce považuje za nespravedlivé, aby vzhledem k dlouhodobým nemanželským vztahům žalované vedoucím k rozvrácení rodiny a výlučným zásluhám žalobce o nabytí a udržení majetku byly do vlastnictví žalované přikázány nemovitosti, které nabyl před uzavřením manželství nebo z majetku, který získal prodejem věcí nabytých před uzavřením manželství. Na základě uvedeného navrhl, aby odvolací soud při zohlednění vnosů žalobce rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že všechny nemovitosti budou přikázány do jeho výlučného vlastnictví a uložil mu zaplatit na vypořádací podíl částku představující 20 % odhadované ceny nemovitostí.

10. Žalovaná ve vyjádření k odvolání se se závěry soudu prvního stupně ztotožnila a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

11. Odvolací soud při jednání dle ustanovení § 214 o.s.ř. přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení před soudem prvního stupně.

12. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež považoval za dostatečná a vyplývající z řádně provedených důkazů. Manželství účastníků trvalo ode dne [datum] do dne [datum]. Předmětem vypořádání se staly podíly účastníků v [právnická osoba] spol. s r.o. a pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] tedy nemovitosti, které se staly součástí společného jmění manželů. Pokud odvolatel v tomto směru vytýkal, že soud prvního stupně učinil předmětem vypořádání nemovitosti, které byly nabyty před uzavřením manželství (a které navíc sám označil v žalobě jako nemovitosti, jež jsou součástí společného jmění manželů), tak tato námitka nemůže obstát, neboť z provedeného dokazování naopak vyplývá, že předmětné nemovitosti nabyty za trvání manželství byly. Celková cena nemovitosti byla stanovena na částku 23 950 000‬ Kč. Jestliže soud prvního stupně vycházel v době rozhodování z této ceny, stanovené znaleckým posudkem již v roce 2014, a nepřistoupil vzhledem k postoji účastníků k zadání aktualizace znaleckého posudku, považuje to odvolací soud za postup v dané věci procesně přípustný. Účastníci totiž shodně navrhovali při jednání dne [datum], které předcházelo vyhlášení napadeného rozsudku, aby soud při stanovení hodnoty předmětných nemovitostí vycházel z cen stanovených ve znaleckém posudku, tedy z celkové ceny 23 950 000 Kč. Soud prvního stupně proto mohl vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) ohledně ceny předmětných nemovitostí.

13. Co se týká vnosů, odvolací soud v druhém kasačním rozhodnutí uvedl, že se ztotožňuje s hodnocením prvostupňového soudu o tom, že žalobce svá tvrzení ohledně vnosů neprokázal. Žalobce, přestože byl řádně poučen podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř., neprokázal své výlučné vlastnictví jednotlivých starožitných hodin, z jejichž prodeje uplatňoval vnosy, a proto soud prvního stupně správně žádný z jím uplatněných vnosů při vypořádání společného jmění účastníků nezohlednil. Odvolací soud tak již v tomto ohledu vyslovil svůj první názor, kterým je povinen se zásadně řídit, což jednoznačně vyplývá z nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. II. ÚS 1688/10 ze dne [datum]:„ Tato vázanost se, inter alia, projevuje též v tom, že tentýž odvolací soud je povinen respektovat právní názor, který v téže věci vyslovil dříve, přičemž jediným relevantním důvodem odchýlení se od něj, odhlédne-li se od kasačního zásahu Nejvyššího soudu doprovázeného závazným právním názorem, může představovat podstatná změna v obsahu skutkového základu, která by zapříčinila vlastní neaplikovatelnost takového dříve vysloveného právního názoru“. K takové změně v projednávané věci však od vydání kasačního rozhodnutí nedošlo. Naopak lze přisvědčit soudu prvního stupně, že provedené důkazy, zejména výpověď [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], podpořily tvrzení žalované; tito svědci totiž shodně uváděli, že v průběhu manželství žalobce mnoho času věnoval nakupování, opravám a prodeji starožitných hodin, čímž zajistil rodině nadstandardní finanční podmínky. O vnos se tak v těchto případech jednat nemůže, neboť soustavná činnost žalobce spočívající v nakupování, opravách a prodeji hodin v průběhu manželství měla povahu podnikatelské činnosti, a peněžní prostředky získané touto podnikatelskou činností spadají do masy společného jmění manželů (obdobně viz například rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2296/2004 ze dne 18. 4. 2005).

14. Soud prvního stupně se dále při opětovném projednání věci správně zaměřil na zjišťování skutkových okolností, které by odůvodňovaly nerovnost podílů účastníků při vypořádání jejich společného jmění. Odvolací soud v tomto směru v kasačním rozhodnutí již vyslovil názor, že to byl výlučně žalobce, kdo využil svých mimořádných schopností a dovedností při své podnikatelské činnosti k nashromáždění rozsáhlého majetku a taktéž se zasloužil o udržení, zhodnocení a správu tohoto majetku, a proto je na místě zvážit možnost odchylky od zásady rovnosti vypořádacích podílů.

15. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně účastníky vyzval podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř., aby doplnili skutková tvrzení rozhodná pro disparitu vypořádacích podílů, k prokázání doplněných skutkových tvrzení předložili důkazy, a poučil účastníky o následcích neuposlechnutí výzvy. Soud prvního stupně provedl při jednáních dne [datum], dne [datum] a dne [datum] dokazování listinami (prohlášení [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] o péči v rodině, osvědčení o rekvalifikačním kurzu žalované, zápis provozovny v evidenci živnostenského úřadu, potvrzení o výši výdělku žalované, pracovní smlouva žalované, daňové přiznání žalované, prohlášení svědka [jméno] [příjmení] evidenční listy důchodového pojištění žalované a zápočtový list žalované) a výslechy svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

16. Návrhy na provedení dalších důkazních prostředků soud prvního stupně zamítl. Jednalo se o důkazní prostředky k prokázání tvrzení žalobce o zásluhách o nabytí a udržení společného jmění manželů (výpis z účtu u ČSOB, fotografie hodin, faktury a jejich soupis tvořící přílohu vyjádření žalobce ze dne [datum], fotografie předmětných nemovitostí a znalecký posudek). Dále žalobce navrhoval provedení důkazů k prokázání tvrzení o příčinách rozpadu manželství a vlivu na společné jmění manželů (výslech svědků [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [příjmení] a [příjmení]), k prokázání tvrzení, že žalobce a žalovaná pečovali o rodinu (fotografie z dovolené založené ve spise na č.l. 1011-1019, č.l. 1021-1023, č.l. 1036 – [číslo] a č.l. 1055-1057) a k prokázání tvrzení, že žalobce hradil náklady na zvelebení a údržbu předmětných nemovitostí v období po rozvodu manželství a že se podílel na péči o děti a o společnou domácnost (faktury za pobyt syna [jméno] v USA z roku 2010, rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č.j. 35 Co 171/2013-192 ze dne 24. 9. 2013, fotografie nového hlavního rozdělovače vody, fotografie parkovací plochy, seznam částek bez bližší konkretizace nadepsaný - splátky banka, fotografie pokoje a potrubí bez bližší konkretizace, rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne [datum] o změnu výše výživného nezl. [jméno] a [jméno] [příjmení], rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne [datum] o změnu výše výživného nezl. [jméno] a [jméno] [příjmení], listiny týkající se nemovitosti v k.ú. [část obce] v [obec], usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne [datum] o zastavení řízení o úpravě poměrů k nezletilému [jméno] [příjmení] (nyní [jméno] [příjmení]), rekapitulace stavu pojistné smlouvy k [datum], upozornění na platby daně z nemovitostí z [datum], souhlas s mimořádnou splátkou ze dne [datum], vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí dne [datum] dle listiny: potvrzení o zániku zástavního práva, usnesení Okresního soudu v Liberci o přerušení řízení o zaplacení částky 815 952,35 Kč ze dne [datum] do pravomocného skončení tohoto řízení, rekapitulace stavu pojistné smlouvy k datu [datum], zápis z jednání valné hromady spol. [příjmení] [okres] s r. o. ze dne [datum], zápis z jednání valné hromady spol. [příjmení] [okres] s r. o. ze dne [datum], vyjádření k návrhu na zrušení [právnická osoba] [okres] s r. o. ze dne [datum], [anonymizováno] příkaz Okresního soudu v Liberci ze dne [datum]). Žalobce dále učinil návrh, aby soud prvního stupně vyžádal u společnosti [právnická osoba] k důkazu výpis z účtu [právnická osoba] – stavební firma spol. s r.o. k prokázání tvrzení, že žalobce v roce 2016 z výlučných prostředků vložil na účet této společnosti částku 1 200 000 Kč. Žalobce posléze předložil další důkazy k prokázání tvrzení, že zajišťoval péči o rodinu (návrh na nezrušitelné osvojení dítěte manželem (žalobcem) ze dne [datum], prohlášení žalobce, že jeho [anonymizováno] stav nebrání nezrušitelnému osvojení [jméno] [příjmení], protokol o jednání o nezrušitelném osvojení, pravomocný rozsudek Okresního soudu v Liberci č.j. Nc 1519/96-9 ze dne 26. 6. 1996 o nezrušitelném osvojení s doručenkami, referát soudce z řízení o nezrušitelném osvojení). Konečně žalobce předložil dne [datum] listiny, které dle žalobce zpochybňují věrohodnost výpovědi žalované (e-mail [jméno] [příjmení] k prokázání mimomanželského vztahu žalované, protokol o jednání ze dne [datum] v řízení o zvýšení a snížení výživného, předávací protokol ze dne [datum] o předání kupní smlouvy ze dne [datum] a návrhu na vklad do katastru nemovitostí, informace o stavu řízení u Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha ze dne [datum], informace z katastru nemovitostí o bytové jednotce ze dne [datum], odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Liberci č.j. 9 P 7/2008-273, kterým bylo rozhodnuto o předběžném opatření v řízení o péči o nezletilou [jméno] [příjmení], první strana protokolu ze dne [datum] z řízení o zvýšení a snížení výživného vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 9 P 7/2008 a kopie sms zpráv žalované se třetími osobami týkající se zejména zprostředkování prodeje nemovitostí žalovanou z let 2011 a 2012).

17. V řízení před soudem prvního stupně bylo provedení shora uvedených důkazních prostředků zamítnuto, aniž by byl z protokolu o jednání zřejmý důvod zamítnutí, přičemž v rámci odvolacích námitek žalobce bylo soudu prvního stupně vytýkáno právě to, že neprovedl důkazy navržené žalobcem, které dle něj mají prokázat skutkové okolnosti důležité pro rozhodnutí o nerovnosti podílů účastníků. Odvolací soud proto vyzval žalobce, aby upřesnil, který konkrétní důkaz k prokázání jakých konkrétních skutečností týkajících se právě důvodu rozhodného pro disparitu podílů nebyl podle jeho názoru proveden. Neboli neprovedením jakého konkrétního důkazu soud prvního stupně zatížil řízení vadou v neprospěch žalobce tak, že nezjistil dostatečně skutkový stav pro rozhodnutí o disparitě podílů, a co konkrétně tímto důkazem mělo být prokázáno. Žalobce poté uvedl, že se jedná o důkazy, které dle jeho mínění prokazují zásluhovost žalobce o nabytí, udržení a zvyšování hodnoty nemovitostí, které jsou předmětem vypořádání, tedy bytového domu [adresa], objektu k bydlení [adresa] a rodinného domu [adresa], v takovém rozsahu, že je na místě stanovit disparitu podílů v poměru 80 % ve prospěch žalobce a 20 % ve prospěch žalované. Žalobce upřesnil, že se jedná o důkazní prostředky, které označil jako„ složka: rekonstrukce [adresa]“,„ složka: rekonstrukce [adresa]“ a„ složka: výstavba rodinného domu [adresa]“, tedy listiny obsahující důkazy k prokázání vynaložených nákladů ze strany žalobce a osobního zapojení žalobce, pokud jde o nabytí, výstavbu, udržení a zvyšování hodnoty předmětných nemovitostí. Z obsahu spisu se pak podává, že se jedná o důkazní prostředek, který byl navrhován žalobcem k provedení v průběhu řízení před soudem prvního stupně a označen obecně jako„ faktury a jejich soupis tvořící přílohu vyjádření žalobce ze dne [datum]“. Odvolací soud po objasnění této odvolací námitky provedení těchto důkazů pro nadbytečnost zamítl, neboť z již provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků byl skutkový stav v tomto směru náležitě zjištěn. Není pochyb o tom, že to byl výlučně žalobce, kdo se zasloužil o nabytí, udržení, zhodnocení a správu předmětných nemovitostí, představujících část celkové masy společného jmění manželů. Za této situace není na místě provádět k důkazu faktury, dodací listy a další dokumenty, jež by měly, dle žalobce, prokázat výši finančních prostředků vynaložených ve prospěch předmětných nemovitostí, neboť zjištění těchto okolností není pro posouzení míry disparity podílů relevantní.

18. Odvolací soud tak ve světle výše uvedeného uzavírá, že i ohledně skutkových okolností relevantních pro posouzení, zda jsou dány důvody pro disparitu podílů, lze rovněž v době jeho rozhodování vycházet ze skutkového stavu zjištěného dostatečně soudem prvního stupně. Byl to výlučně žalobce, kdo využil svých mimořádných schopností a dovedností při své podnikatelské činnosti k pořízení, udržení, zhodnocení a správě tak rozsáhlého majetku, který v tomto případě je předmětem vypořádání společného jmění manželů. Taktéž zcela obstojí závěr soudu prvního stupně o tom, že to byla zejména žalovaná, kdo pečoval o společnou domácnost a zajišťoval péči o děti, a že žalobce péči nezanedbával, neboť ji zajišťoval v rozsahu, který mu jeho podnikatelská činnost umožnovala. Tento stav v době soužití účastníků vycházel z jejich konsensu v dané věci.

19. Co se týká právního posouzení věci, soud prvního stupně správně aplikoval, vzhledem k ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, právní úpravu zákona [číslo] občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), účinného k datu zániku společného jmění účastníků, tj. ke dni [datum].

20. Podle § 143 odst. 1 obč. zák. společně jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. Podle odst. 2 téhož ustanovení stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.

21. Podle § 149 odst. 1 obč. zák. společné jmění manželů zaniká zánikem manželství. Podle odst. 2 téhož ustanovení zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem. Podle odst. 3 citovaného ustanovení při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti.

22. Podle § 150 odst. 3 obč. zák. neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud. Podle odst. 4 téhož ustanovení nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.

23. Ze shora uvedených ustanovení vyplývá, že pokud nedojde mezi účastníky k dohodě o vypořádání společného jmění manželů, jak se stalo v tomto případě, musí na základě podané žaloby vypořádání provést soud. Jelikož žalobce podal dne [datum] žalobu na vypořádání společného jmění účastníků, soud prvního stupně správně podle § 150 odst. 3 obč. zák. rozhodoval o vypořádání společného majetku nabytého za trvání manželství (§ 143 odst. 1 písm. a) obč. zák.), tedy v období ode dne [datum] do dne [datum], a které žalobce zároveň učinil předmětem žaloby. V daném případě soud prvního stupně správně předmětem vypořádání učinil pouze v žalobě označený nemovitý majetek v celkové částce 23 950 000‬ Kč a podíly účastníků v [právnická osoba] spol. s r.o., jejichž hodnota byla nulová. Ve shodě se soudem prvního stupně má i odvolací soud za to, že výnosy z pronájmu nemovitostí, které učinila předmětem vypořádání žalovaná, nemohly být v tomto řízení zohledněny, neboť žalovaná tento nárok uplatnila po uplynutí tříleté lhůty od zániku manželství stanovené v ustanovení § 150 odst. 4 obč. zák.

24. Žalobce uplatnil dále vůči celkové mase společného jmění vnosy s tím, že se jedná o finanční prostředky, které získal z postupného prodeje své sbírky starožitných hodin nabyté před uzavřením manželství. Za část těchto peněz měly být pořízeny nemovitosti náležející do společného jmění manželů. Další jejich část byla poskytnuta obchodní společnosti účastníků formou půjčky, tato pohledávka žalobce byla následně započtena na kupní cenu nemovitého majetku. Z toho žalobce dovozuje další vnos z jeho výlučného majetku do majetku náležejícího do společného jmění.

25. Vnosem se podle § 149 odst. 2 obč. zák. rozumí hodnota vynaložená z prostředků náležejících výlučně jednomu z manželů na majetek patřící do společného jmění, ať už slouží ke zhodnocení existujícího majetku ve společném jmění manželů nebo k pořízení nového společného majetku. Jak už uváděl odvolací soud ve svém předchozím rozhodnutí, pokud žalobce tvrdí, že výlučné prostředky získal prodejem starožitných hodin (respektive prodejem jednotlivých kusů hodin z této sbírky čítající 40 až 50 kusů), které vlastnil před uzavřením manželství s žalovanou, a poté tyto prostředky vynaložil na majetek patřící do společného jmění, musí jeho tvrzení popisovat celý řetězec jednotlivých na sebe navazujících událostí od počátku nabytí vlastnictví (ať již celé sbírky či jednotlivých hodin), přes okolnosti prodeje každého kusu hodin, až po konečnou investici takto utržených prostředků do konkrétního majetku ve společném jmění manželů, a tato svá tvrzení prokázat. Ohledně těchto skutečností výhradně žalobce nese tzv. břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Odvolací soud však předesílá k samotné tvrzené skutečnosti vlastnictví hodin, že žádný ze slyšených svědků nepotvrdil, že by žalobce rozsáhlou sbírku hodin před uzavřením manželství vlastnil. Svědek [příjmení] sice potvrdil, že žalobce měl doma ucelenou sbírku 10 kusů renesančních hodin a 3 až 5 regulátorů, současně však vypověděl, že všechny hodiny z této privátní sbírky žalobce ještě před uzavřením sňatku prodal panu [příjmení] Poslední renesanční hodiny z této sbírky za cenu 200 000 [příjmení] prodal nejpozději do roku 1991. Navíc z jeho výpovědi i výpovědí ostatních svědků, kteří s žalobcem obchodovali či spolupracovali, vyplývá, že hlavním předmětem činnosti žalobce byl výkup, prodej a především opravy starožitných hodin. Všichni svědci potvrzovali, že tuto činnost žalobce provozoval před uzavřením manželství, v jeho průběhu, ale i po jeho zániku. Stanovit tak časový okamžik nabytí vlastnictví žalobce k jednotlivým hodinám, pokud vyvíjel tuto podnikatelskou činnost soustavně, je o to těžší. Žádný svědek nebyl schopen potvrdit z časového hlediska výlučné vlastnictví žalobce ke konkrétním hodinám. Odvolací soud má za to, že na tomto závěru nemůže nic změnit ani identifikace některých hodin na základě fotografií, provedená svědky [příjmení] a [anonymizováno]. Samo ztotožnění hodin však neobjasňuje, kdo je jejich vlastníkem k určitému časovému okamžiku, a nelze proto dovodit, že konkrétní hodiny náležely do výlučného majetku žalobce. Nebylo-li žalobcem v řízení jeho výlučné vlastnictví konkrétních hodin prokázáno, bylo zcela bezpředmětné prokazovat, jaký výtěžek z nich při aukčních prodejích žalobce získal a stejně tak vést dokazování k tomu, zda a jak byl případný výtěžek investován do majetku ve společném jmění manželů. Protože nebylo prokázáno, že žalobce byl v době před uzavřením manželství výlučným vlastníkem konkrétních starožitných hodin, neobstojí ani verze, že z jeho výlučných prostředků byla splácena kupní cena za jeho spoluvlastnický podíl k domu v [anonymizováno] ulici v [obec] a že výlučné prostředky žalobce byly půjčeny obchodní společnosti účastníků. Odvolací soud proto stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce svá tvrzení ohledně vnosů v řízení neprokázal.

26. Odvolací soud dále podrobil přezkumu úvahy soudu prvního stupně, zda byla dodržena judikatorní hlediska určující, které součásti vypořádávaného majetku budou každému z manželů přikázány. Jedná se zejména o účelné využití majetku, dále to, kdo věc po rozvodu manželství užívá, jakož i to, aby částka, kterou je jeden z manželů povinen zaplatit druhému na vyrovnání jeho podílu, byla pokud možno co nejnižší (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1280/2011 ze dne 23. 11. 2011). Jestliže soud prvního stupně nepřikázal veškeré nemovitosti žalobci, jak žalobce navrhoval, ale přikázal mu pozemky p. [číslo] (s rodinným domem [adresa]), p. [číslo] p. [číslo] (s bytovým domem [adresa]), postupoval právě v souladu se zmíněnými judikatorními zásadami, neboť přikázání všech nemovitostí by bylo v rozporu s kritériem co nejmenší výše vypořádacího podílu. Zároveň nelze ničeho vytknout úvaze soudu prvního stupně, že z předmětných nemovitostí přikázal do výlučného vlastnictví žalobce právě pozemek p. [číslo] s rodinným domem [adresa], který žalobce výlučně užívá, pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] s bytovým domem [adresa], který rekonstruoval, a že zbývající nemovitosti přikázal žalované.

27. V rovině právního posouzení disparity podílů se odvolací soud ztotožňuje se soudem prvního stupně v tom, že na danou věc je třeba aplikovat ustanovení § 149 odst. 3 obč. zák., tj. výjimečně se odchýlit od obecného pravidla o rovnosti podílů pro vypořádání společného jmění účastníků zakotveného v ustanovení § 149 odst. 2 obč. zák. Odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že v případě, kdy by v řízení byla prokázána existence vnosů do společného majetku, nebylo by tyto použité výlučné finanční prostředky do společného jmění manželů možno zohlednit v rámci úvahy o disparitě podílů právě proto, že k jejich promítnutí se do vypořádání společného jmění manželů slouží zákonný nárok na vypořádání tohoto vnosu (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1821/2004 ze dne 17. 5. 2005).

28. Zjištěná skutková okolnost, spočívající v navázání mimomanželského vztahu žalovanou, splnění podmínky pro odklon od principu rovnosti podílů při vypořádání nepředstavuje. V daném případě totiž nebylo zjištěno, ale ani tvrzeno, že by nevěra jednoho z manželů negativně ovlivnila rodinné a majetkové poměry účastníků. Nevěra jednoho z manželů ve spojení s dalšími skutečnostmi může vést soud k úvaze o disparitě podílů, a to např. tehdy, pokud by vedla k výrazně snížené péči o děti a rodinu, měla za následek negativní promítnutí do hospodaření se společným majetkem nebo by se jednalo o momenty morálně tak silné, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, kdyby k nim soud při vypořádání přiměřeně nepřihlédl (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1683/2013 ze dne 26. 2. 2014), což však není tento případ. Taktéž nebylo zjištěno, že by žalobce své povinnosti týkající se rodiny a společného majetku bez důvodu přijatelného z hlediska dobrých mravů zanedbával. Obstojí i závěr soudu prvního stupně o tom, že to byla převážně žalovaná, kdo zajišťoval péči o děti a společnou domácnost.

29. S ohledem na tvrzené skutkové okolnosti v posuzované věci však přichází do úvahy disparita podílů pro mimořádné zásluhy žalobce o nabytí společného majetku (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1096/2011 ze dne 28. 11. 2012). Odvolací soud má za to, že odklon od principu rovnosti podílů je opodstatněn konkrétními okolnostmi případu spočívajícími v tzv. principu zásluhovosti žalobce, neboť to byl výlučně žalobce, kdo svým zvýšeným úsilím za využití mimořádných dovedností při své podnikatelské činnosti (nákup, restaurování a prodej starožitných hodin) zajistil nabytí a udržení majetku ve společném jmění manželů značné hodnoty.

30. Odvolací soud předesílá, že určení výše disparity vypořádacích podílů je zcela na úvaze soudu, přičemž relevantní okolnosti se se musí do této úvahy promítnout. Odvolací soud v rámci přezkumu neshledal, že by úvahy soudu prvního stupně, jež jsou na základě jím zvolených kritérií podkladem pro stanovení výše disparity vypořádacích podílů, neodpovídaly okolnostem případu. Je třeba si uvědomit, že posouzení výše disparity, založená na úvaze soudu, je kategorii objektivně jen obtížně zjistitelnou a zcela jistě nespočítatelnou (odvolací soud, jenž hodnotil, zda obstojí napadený rozsudek, založený – v otázce výše disparity – výhradně na úvaze soudu prvního stupně, považuje za přiměřeně aplikovatelné závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4539/2011 ze dne 30. 1. 2013, byť byly přijaty ve věci skutkově i právně odlišné). S ohledem na výše popsané skutkové okolnosti věci, jakož i na to, že v úvahách soudu prvního stupně neshledal odvolací soud prvek libovůle či excesu, nebyly shledány důvody pro změnu rozhodnutí soudu, jenž považoval za přiměřenou výši disparity vypořádacích podílů v poměru 60 % ve prospěch žalobce a 40 % ve prospěch žalované.

31. S ohledem na výše uvedené odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně správně uložil žalobci zaplatit žalované na vypořádací podíl částku 4 310 000 Kč (rozdíl mezi částkou odpovídající 40 % celkové hodnoty vypořádávaného majetku a hodnotou nemovitostí, které byly žalované přikázány), přičemž i odvolací soud má za to, že je vzhledem k výši vypořádacího podílu na místě určit pariční lhůtu delší než zákonem obecně stanovenou třídenní (160 odst. 1, věta za středníkem, o.s.ř.).

32. Rovněž o náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně správně s odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. v situaci, kdy je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o.s.ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle § 142 odst. 3 o.s.ř. (obdobně nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 262/20 ze dne [datum]).

33. Odvolacímu přezkumu bylo podrobeno i rozhodnutí o nákladech státu. Soud prvního stupně správně s odkazem na ustanovení § 148 o.s.ř. každému z účastníků uložil povinnost nahradit státu náklady řízení, které stát platil, a to jednou polovinou. Tyto náklady sestávají ze znalečného uhrazeného soudem ve výši 62 861 Kč, svědečného v celkové výši 6 892 Kč a tlumočného ve výši 1 400 Kč, a tedy na každého z účastníků připadá částka 35 576,50 Kč.

34. Odvolací soud proto napadený rozsudek v celém rozsahu jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

35. Pro rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení platí shodné závěry, které odůvodňují nepřiznání náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně žádnému z účastníků, a proto i odvolací soud s odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.