30Co 94/2021

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudců JUDr. Petra Wulkana a JUDr. Tomáše Němce ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa], Slovenská republika 2. [příjmení] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa], Slovenská republika 3. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa], Slovenská republika zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 16 641,24 euro s příslušenstvím o odvolání 3. žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 26. listopadu 2020, č. j. 3 C 224/2018-205, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění v části výroku I. týkající se 3. žalovaného tak, že žaloba se zamítá v části týkající se 0,05% úroku z prodlení z 13 641,24 euro od 3. 1. 2018 do 18. 4. 2018 a z 3 000 euro od 4. 1. 2018 do 18. 4. 2018 a výroku II. tak, že k náhradě nákladů řízení jsou žalovaní povinni rovným dílem; ve zbývajícím rozsahu napadené části výroku I. a ve zbývající části výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje. II. 3. žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 20 680 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 16 641 euro s 0,05% úrokem z prodlení denně z 13 641,24 od 3. 1. 2018 do zaplacení a z 3 000 euro od 4. 1. 2018 do zaplacení s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost ostatních žalovaných. Tvrdila, že 1. žalovaná převzala smlouvou z 1. 3. 2016 práva a povinnosti smlouvy o zajištění a provedení reklamy uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] ve znění dodatku č. 1 a s žalobkyní uzavřela dodatky č. 2 a 3. Tím se zavázala odebrat piva značky žalobkyně, a to pro rok 2016 50,73 hl, pro rok 2017 -2020 odebrat 240 hl a pro rok 2021 176,77 hl. Žalobkyně se zavázala poskytnout odměnu celkem 18 000 euro včetně daně z přidané hodnoty, které vyplatila 1. 9. 2015. V roce 2016 byla povinnost odběru splněna, v roce 2017 nedošlo k žádnému odběru, žalobkyně proto smlouvu k 5. 10. 2017 ukončila. V souladu se smlouvou uzavřenou na dobu do 30. 9. 2021 byla 1. Žalovaná povinna poskytnout slevu na zaplacenou odměnu, pokud minimální množství piva neodebere, v případě ukončení smlouvy byla povinna poskytnutou odměnu vrátit. Sleva z odměny do 5. 10. 2017 činí 2 198,70 euro, poměrné části odměny za období do 30. 9. 2021 odpovídá částka 13 641,24 euro. Dále požadovala smluvní pokutu za porušení povinnosti odběru ve výši 3 000 euro, na kterou vystavila fakturu se splatností 3. 1. 2018. K zaplacení celkové částky žalovanou vyzval výzvou doručenou 8. 4. 2018, úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně z dlužné částky byl sjednán. Žalovaní 2 a 3 převzali prohlášením z 1. 3. 2016 ručení za závazky 1. žalované z citované reklamní smlouvy. Dodal, že její podíl na trhu v roce 2015 činil 0,55 % a v roce 2016 0,6 %, splňuje podmínky statutu malý pivovar, navíc smlouvy neobsahuje ujednání o konečné ceně piva, omezení týkající se území nebo okruhu zákazníků, ustanovení o selektivní distribuci, možnost výpovědi byla sjednána pro obě smluvní strany. Dodala také, že 1. Žalované poskytla v souvislosti s uzavřenou smlouvou bezplatně výčepní zařízení, vybavil provozovnu sklenicemi, tácky, ubrusy a dalším propagačním materiálem a zajistil také plynulé zásobování.

2. Žalovaní 1. a 2. se k žalobě nevyjádřili.

3. Žalovaný namítal, že smlouva o zajištění reklamy i smlouva o převzetí dluhu jsou neplatné, neplatné jsou proto i na ně navazující smluvní ujednání (dodatky). Smlouva o zajištění reklamy obsahuje zakázaná ujednání narušující hospodářskou soutěž a závazky v ní uvedené představují zakázané nekalosoutěžní praktiky, neboť žalobkyně si pomocí této smlouvy získává výhodu oproti jiným soutěžitelům, u kterých je fakticky zamezena možnost do dané provozovny soutěžit, když zavazuje k odběru od konkrétního dodavatele, což je dle 3. žalovaného způsobilé poškodit zákazníky. Namítal také zneužití odborné znalosti a hospodářského postavení žalobkyně k dosažení nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech. Ke smluvní pokutě namítal, že není jasné, porušení jaké povinnosti zajišťuje, navíc je zřejmé, že jde o adhezní, typovou smlouvu, ujednání o smluvní pokutě by bylo neplatné, i kdyby bylo dostatečně určité. Výše smluvní pokuty neodpovídá možné újmě žalobkyně. Za neurčité považuje rovněž ručitelské prohlášení č. 3, neboť hovoří o nespecifikovaném dluhu do výše 15 000 euro, není jasné, zda jsou zajištěny budoucí závazky ze smlouvy o zajištění a provedení reklamy nebo ze smlouvy o převzetí dluhu. K roku 2017 uvedl, že i v tomto roce, přestože nebylo dle tvrzení žalobkyně odebráno žádné její pivo, nepochybně docházelo k poskytování reklamy, když provozovna byla vybavena předměty s logem žalobkyně. Hodnota těchto reklamních služeb za rok 2017 byla 2 198,70 euro, s opatrnosti činí kompenzační námitku v této výši.

4. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku 16 641,24 euro s 0,05% úrokem z prodlení denně z 13 641,24 od 3. 1. 2018 do zaplacení a z 3 000 euro od 4. 1. 2018 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních žalovaných (výrok I.) a dále ve stejné lhůtě, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], náhradu nákladů řízení ve výši 77 813 Kč, rovněž s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních žalovaných.

5. Při svém rozhodnutí vyšel soud prvního stupně z následujících skutkových zjištění. Žalobkyně a společnost [právnická osoba] uzavřely dne 24. 8. 2015 smlouvu o provedení a zajištění reklamy kterou se žalobkyně jako objednatel zavázala poskytovat potřebnou součinnost k zajištění reklamy a propagace a za reklamu a propagaci poskytnout odměnu 15 000 euro a společnost [právnická osoba] se jako dodavatel zavázala provádět reklamu a propagaci a odebrat ročně 250 hl piva vyráběného žalobkyní. Odměna byla vyplacena předem, nárok na ni vznikal pouze v případě řádného poskytnutí propagace a reklamy a odběru sjednaného množství piva, pro případ nižšího odběru měla být poskytnuta sleva v alikvotní výši. Pro případ porušení smluvních povinností byla sjednána smluvní pokuta ve výši 20 % z předem poskytnuté odměny. Ručitelský závazek za splnění veškerých povinnosti ze smlouvy převzal [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a 3. žalovaný. Dodatkem z 5. 2. 2016 došlo ke sjednání trvání závazku ze smlouvy do 30. 9. 2020 a dohodě o tom, že alikvotní část odměny činí pro rok 2016 -2019 částku 3 000 euro ročně za 250 hl piva. Částka 15 000 euro spolu s daní s přidané hodnoty ve výši 3 000 byla dodavateli vyplacena. Smlouvou z 1. 3. 2016 převzal práva a povinnosti z uzavřené smlouvy za původního dodavatele 1. žalovaná, která s žalobkyní uzavřela dodatek č. 2 tak, ručitelský závazek převzali žalovaní 2 a 3. Dodatkem č. 3 bylo smluveno, že odběr piva bude činit pro rok 2016 50,73 hl, pro rok 2017 -2020 240 hl ročně a v období od ledna do září 2021 176,77 hl a že při nižším odběru piva činí sleva pro roky 2017 a 2018 alikvotní část z 2 880 euro /240 hl ročně. Bylo odebráno 50,73 hl piva v roce 2016, v roce 2017 neodebrala ani hl piva a 11. 9. 2017 došlo k vypovězení smlouvy a následně k vystavení dokladu na 13 641,24 euro za neodebrané hektolitry a za období, ve kterém se smlouva nerealizovala, se splatností 2. 1. 2018 a faktura na 3 000 euro jako smluvní pokuty se splatností 3. 1. 2018. Žalovaní 2 a 3 se jako ručitelé zavázali uhradit závazky 1. žalované z výše uvedené smlouvy do výše 15 000 euro s příslušenstvím a daní z přidané hodnoty a smluvní pokutu ve výši 3 000 euro, pokud 1. žalovaná dluh sama neuhradí. Podíl žalobkyně na výstavu piva činil na Slovensku v roce 2015 [anonymizováno] a v roce 2016 [anonymizováno]. Zanedbatelný dopad na hospodářskou soutěž dle § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže mají dle oznámení Úřadu pro ochranu hospodářskou soutěž dohody v případě, že jejich cílem není narušit hospodářskou soutěž a podíl žádného ze soutěžitelů, kteří jsou účastníky vertikální dohody, nepřesahuje 15 % na kterémkoli touto dohodou dotčeném relevantním trhu.

6. Zjištěné skutečnosti posoudil soud prvního stupně podle § 1746 odst. 2, § 1888, § 2018 odst. 1, § 2048 a § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela s právní předchůdkyní 1. žalované nepojmenovanou smlouvou, splnila svou smluvní povinnost poskytnout součinnost a předem odměnu ve výši 15 000 euro 1. žalovaná, která závazky z této smlouvy převzala, však svou povinnost odebrat sjednané množství piva nesplnila, a dluží tak spolu se smluvní pokutou částku celkem 16 641,24 euro. Žalovaní 2 a 3 se za závazky 1. žalované do výše 15 000 euro a smluvní pokuty ve výši 3 000 euro písemně zaručili, stíhá je tak povinnost k zaplacení dlužné částky a dále úroku z prodlení ve sjednané výši 0,05 % denně z jistiny.

7. K námitkám 3. žalovaného dodal, že zůstaly v rovině tvrzení, rozpor s dobrými mravy soud prvního stupně neshledal, sjednanou smlouvu a její dodatky považuje za ujednání se zcela jednoznačným obsahem. Žalobkyně splňuje podmínky pro status malého pivovaru, její podíl na relevantním trhu je menší než 15 %, uzavřená smlouva není proto způsobilá hospodářskou soutěž narušit. Za platně sjednanou a přiměřenou považuje soud prvního stupně také sjednanou smluvní pokutu. Nákladový výrok odůvodnil soud prvního stupně procesním úspěchem žalobkyně, která vynaložila náklady na soudní poplatek a právní zastoupení advokátem, který provedl 2 úkony právní služby.

8. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání 3. žalovaný. Namítal, že smlouva o zajištění a provedení reklamy je neplatná, neboť se příčí dobrým mravům a odporuje také zákonu, jehož smysl a účel vyžadují, aby právní jednání takového druhu bylo neplatné, uplatnil stejné důvody neplatnosti jako ve vyjádření k žalobě. Poukazoval také na to, že ze smlouvy o převzetí dluhu není zřejmé, které dluhy mají být předmětem převzetí. Platně proto nemohl vzniknout ani jeho ručitelský závazek. Rovněž ručitelské prohlášení považuje za neurčité. Shrnul také již dříve uplatněné námitky vztahující se ke smluvní pokutě, včetně její výše. Soudu prvního stupně vytýkal, že se v odůvodněnísvého rozsudku se všemi jeho námitkami nevypořádal, zejména upozornil na to, že skutečnost, že nebylo odebráno žádné pivo, ještě nevylučuje, že ostatní reklama byla řádně prováděna. Navrhoval, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu ve vztahu k němu zamítne.

9. Žalobkyně k odvolání uvedla, že námitky 3. žalovaného nejsou podepřeny žádnou konkrétní skutečností, jde jen o spekulace. Dodala, že uzavření smlouvy bylo svobodným rozhodnutím obligačního dlužníka, převzatý závazek byl jasně specifikován, určité je i ručitelské prohlášení. Smluvní pokuta zajišťuje splnění všech povinností z uzavřené smlouvy. Reklamní smlouvy jasné stanoví každou konkrétní povinnost, nárok na odměnu je spojen s řádným plněním v plném rozsahu. Nárok na odměnu tedy v období, kdy nedošlo ke smluvenému odběru piva, nevznikl, a to bez ohledu na to, zda ostatní povinnosti plněny byly (což odvolatel ani nedokládá). Připomněla také, že právě 3. žalovaný zastupoval obligačního dlužníka. Navrhovala, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen jako věcně správný.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu - dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 odst. 2 a contr. o. s. ř.) přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212 o. s. ř., i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. V části výroku I. týkající se žalovaných 1 a 2 nebyl rozsudek soudu prvního stupně přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci.

11. Žalovaní mají sídlo a bydliště ve Slovenské republice, kde se uskutečňovalo i plnění na základě uzavřené smlouvy. Smluvní strany si však v souladu s čl. 25 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis) ve Smlouvě o zajištění reklamy dohodly, že práva a povinnosti z této smlouvy se řídí českým právním řádem a případně spory a nároky vzniklé z této smlouvy budou rozhodovat české soudy. Soud prvního stupně, i když to v odůvodněnísvého rozsudku výslovně neuvedl, posoudil otázku mezinárodní příslušnosti a rozhodného práva správně.

12. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

13. Podle § 1895 odst. 1 o. z. nevylučuje-li to povaha smlouvy, může kterákoli strana převést jako postupitel svá práva a povinnosti ze smlouvy nebo z její části třetí osobě, pokud s tím postoupená strana souhlasí a pokud nebylo dosud splněno. Má-li být plnění ze smlouvy trvající nebo pravidelně se opakující, lze smlouvu postoupit s účinky k tomu, co ještě nebylo splněno (§ 1895 odst. 2 o. z.).

14. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle § 2018 odst. 1 o. z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu (§ 2018 odst. 2 o. z.).

16. Podle § 2019 odst. 1 o. z. ručení předpokládá platný dluh dlužníka; ručení lze poskytnout i pro dluhy budoucí nebo podmíněné, jakož i za soubor dluhů určitého druhu vznikajících dlužníku v určité době nebo soubor různých dluhů z téhož právního důvodu.

17. Podle § 2021 odst. 1 o. z. věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.

18. Podle § 2027 o. z. zaručí-li se za týž dluh více ručitelů, ručí každý z nich věřiteli za dluh celý. Ručitel má vůči ostatním ručitelům stejná práva jako spoludlužník.

19. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

22. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 143/2000 Sb., o ochraně hospodářské soutěže ve znění od 1. 9. 2009 dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě (dále jen„ dohody“), jejichž cílem nebo výsledkem je narušení hospodářské soutěže, jsou zakázané a neplatné, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak nebo pokud Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen„ Úřad“) nepovolí prováděcím právním předpisem z tohoto zákazu výjimku. Dohody, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný, nejsou považovány za zakázané.

23. Podle § 1982 odst. 1 věta první o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (§ 1987 odst. 2 o. z.).

24. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním, na které odvolací soud odkazuje. Na výzvu a poučení odvolacího soudu k prokázání doručení faktur se splatností 2. 1. 2018 a 3. 1. 2018 žalobkyně důkazními návrhy nereagovala, odvolací soud proto vycházel z toho, že 1. žalovaná byla k zaplacení žalovaných částek do 10 dnů vyzvána až dopisem z 26. 3. 2018, doručeným 8. 4. 2018.

25. První žalovaná převzala smlouvou z 1. 3. 2016 práva a povinnosti ze smlouvy o provedení a zajištění reklamy (ve znění dodatků), tedy i závazek k odběru sjednaného množství piva ročně, za propagaci žalobkyně a splnění dalších závazků z uvedené smlouvy byla předem vyplacena odměna ve výši včetně daně z přidané hodnoty 18 000 euro. Pro případ nesplnění povinnosti odebrat sjednané množství piva byla sjednána sleva z uvedené odměny, pro případ prodlení byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně z dlužné částky. Žalovaní 2 a 3 převzali ručitelský závazek za splnění veškerých povinností ze smlouvy o provedení a zajištění reklamy (ve znění dodatků), a to do výše celé vyplacené odměny s příslušenstvím a smluvní pokuty do výše 3 000 euro. Ručitelský závazek je dostatečně určitý. Pokud není uvedeno, za který z možných závazků z uvedené smlouvy žalovaní 2 a 3 ručí, vztahuje se ručení na veškeré vzniklé závazky z této smlouvy a to do smluvené výše ručení. Dostatečně jasně a určitě byla sjednána také smluvní pokuta i její výše. Bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla odměnu v celé výši, pro nesplnění závazku odebrat pivo ve sjednaném množství jí vznikl nárok na vrácení částky odpovídající slevě z této odměny a v souvislosti s porušením povinností druhé smluvní strany také nárok na zaplacení smluvní pokuty. Výše žalobou uplatněné slevy a smluvní pokuty odpovídá množství smluveného a množství neodebraného piva v daném období, výši, do jaké žalovaní 2 a 3 převzali ručitelský závazek, nepřevyšuje.

26. Samotná smlouva o provedení a zajištění reklamy nepředstavuje nedovolený zásah do hospodářské soutěže. Rozhodnutí Úřadu pro hospodářskou soutěž, na která 3. žalovaný odkazuje, byla vydána před rokem 2009. Od 1. 9. 2009 ust. § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže za účelem posílení právní jistoty výslovně stanoví, že dohody, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný, nejsou považovány za zakázané. U takových dohod není s účinností od 1. 9. 2009 nadále nutné, aby docházelo k vyjmutí ze zákazu a udělení výjimky. Podíl žalobkyně nepřesahuje na českém ani slovenském trhu ani řádově výši podílu na trhu, která je dle oznámení Úřadu pro hospodářskou soutěž považována za výši se zanedbatelným dopadem na hospodářskou soutěž. Ze smlouvy rovněž neplyne, že by jejím úmyslem bylo hospodářskou soutěž narušit. Obdobnou dohodu nepovažoval za neplatnou ani Nejvyšší soud ve svém usnesení z 29. 5. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1382/2013, dostupném na www.nsoud.cz, které jako ústavně konformní shledal Ústavní soud ve svém usnesení z 8. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 2783/13, dostupném na www.nalus.usoud.cz.

27. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně neshledal v uzavřené smlouvě o provedení a zajištění reklamy nedůvodnou nerovnováhu ve vzájemných právech a povinnostech stran, tím méně dosaženou zneužitím hospodářského postavení žalobkyně. Sjednaná plnění jsou vzájemná, žalobkyně poskytla k provádění své reklamy potřebné reklamní předměty a dohodnutou odměnu zaplatila předem. Nelze navíc přehlédnout, že opakovaně přistoupila ke změně práv a povinností z uvedené smlouvy dle potřeb druhé smluvní strany.

28. Nelze sice vyloučit, že 1. žalovaný přesto, že smluvený objem piva neodebral, reklamu žalobkyni v daném období poskytoval, jak tvrdí 3. žalovaný. Výše slevy z poskytnuté odměny byla však vázána výlučně na množství neodebraného piva, případné poskytování reklamy a propagace se proto do výše takové slevy nepromítne. Úplatu za poskytování reklamy a propagace si účastníci jasně a srozumitelně sjednali, slevu z této odměny vázali výhradně na neodebrání smluveného množství piva, 1. žalovanému tak pohledávka na zaplacení (další) odměny, případně bezdůvodného obohacení za provedenou reklamu a propagaci nevzniká. I kdyby takovou pohledávkou disponoval, nebyl by k jejímu započtení oprávněn 3. žalovaný jako ručitel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 19. 5. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2475/2019, dostupný na www.nsoud.cz), nadto jde o pohledávku, která není nesporná a prokázání její existence a výše by si vyžádalo rozsáhlé dokazování, není proto ani způsobilá k započtení (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, dostupný na www.nsoud.cz).

29. Žalobou uplatněný nárok na zaplacení částky odpovídající slevě z již poskytnuté odměny a smluvní pokuty je tedy důvodný, a to i vůči žalovaným 2 a 3 jako ručitelům, prodlení se zaplacením žalovaných částek bylo prokázáno až od 19. 4. 2018. Soud prvního stupně také správně procesně neúspěšným žalovaným uložil povinnost k náhradě nákladů řízení, jejichž výši správně určil, pochybil však, když povinnost k náhradě nákladů uložil jako společnou a nerozdílnou, neboť solidarita není pro takový případ zákonem stanovena.

30. Z výše uvedených důvodů změnil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že v části výroku I. týkající se 3. žalovaného žalobu v části týkající se 0,05% úroku z prodlení z 13 641,24 euro od 3. 1. 2018 do 18. 4. 2018 a z 3 000 euro od 4. 1. 2018 do 18. 4. 2018 zamítl, a výroku II. tak, že k náhradě nákladů řízení jsou žalovaní povinni rovným dílem; ve zbývajícím rozsahu napadené části výroku I. a ve zbývající části výroku II. potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení procesně neúspěšná jen v nepatrné části (odvolání 3. žalovaného bylo vyhověno jen v zanedbatelné části příslušenství, odvolací soud jí proto vůči 3. žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů, které v odvolacím řízení vynaložila na právní zastoupení (odměna advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 10 060 Kč při tarifní hodnotě odpovídající kurzu eura k 9. 3. 2021 ve výši 26, 285 Kč za 1 euro a za jeden právní úkon ve výši 10 020 Kč při tarifní hodnotě odpovídající kurzu eura k 12. 11. 2021 ve výši 25,24 Kč za 1 euro dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu - vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem, 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu), celkem 5 600 Kč. Ostatních nákladů se žalobkyně výslovně vzdala.

32. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod., místo plnění náhrady nákladů žalovaného bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení