31 A 109/2015 - 104

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: V. M., zast. Mgr. Radimem Němečkem, advokátem se sídlem Kollárova 447, Uherské Hradiště, proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Květná 15, Brno, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 30. 10. 2015, č.j. SZPI/AD736-27/2015, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právona náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznávánáhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 18. 12. 2015 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2015, č. j. SZPI/AD736-27/2015 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorát v Brně (dále též „prvostupňový orgán“), ze dne 11. 5. 2015, č. j. SZPI/AD736-20/2015 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), kterým prvostupňový orgán podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění do 30. 9. 2016 (dále též „zákon o přestupcích“) a dle ustanovení § 39 odst. 6 písm. c) zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění do 31. 3. 2017 (dále též „zákon o vinohradnictví“) uložil žalobci pokutu ve výši 650.000 Kč spolu s paušální částkou ve výši 1.000 Kč na úhradu nákladů. Žalobce navrhuje v podané žalobě taktéž zrušit prvostupňové rozhodnutí. Navrhuje přiznání odkladného účinku žalobě, který nebyl žalobci dne 13. 1. 2016 usnesením č. j. 31A 109/2015-71, přiznán.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí žalovaného je nezákonné.

3. K přítomnosti syntetického glycerolu v Müller Thurgau a Veltlínské zelené žalobce zdůrazňuje, že bezprostředně poté co Inspektorát v Brně zjistil přídavek syntetického glycerolu ve víně, nechal si žalobce zapečetěný vzorek vína Müller Thurgau č. D003- 70394/14/A01 a zapečetěný vzorek vína Veltlínského zeleného č. 70394/14/A02 sám testovat v akreditované chemické laboratoři Salayová, Velké Bílovice. Dle protokolu o zkoušce č. 32834/2014 nebyl přídavek syntetického glycerolu ve víně zjištěn. Žalobce konstatuje, že provedeným vlastním rozborem je zpochybněna věrohodnost rozborů žalovaného. Má za to, že žalovaný neprokázal spáchání správního deliktu a porušil tak zásadu materiální pravdy dle ustanovení § 3 správního řádu.

4. K přítomnosti dalších nepovolených látek žalobce uvádí, že není výrobcem předmětných vín, nýbrž pouze jejich prodejcem a že není objektivně v jeho možnostech provádět podrobné preventivní laboratorní zkoumání každé odebrané dodávky vína, přičemž veškeré odběry prováděl s přesvědčením, že odebírá bezvadné zboží, které odpovídá kvalitativním požadavkům předepsaným příslušnými předpisy. Žalobce zdůrazňuje, že se jedná o vady skryté, které nelze bez nejmodernějšího vybavení odhalit a je zcela nereálné každou odebranou dávku zkoumat, jak z časových důvodů, tak finančních. Žalobce přijal maximální možná preventivní opatření, jako je zejména provedení senzorických zkoušek nebo namátkové analytické rozbory. Žalobce zdůrazňuje, že objektivní odpovědnost provozovatele potravinářského podniku není absolutní. Vynaložil maximální úsilí, aby vytýkanému pochybení zabránil. Dále konstatuje, že se jedná o minimální překročení limitů. Navíc uvádí, že přítomnost syntetického glycerolu nemá žádný vliv na kvalitu vín a tyto tedy nejsou objektivně způsobilé poškodit spotřebitele po zdravotní ani ekonomické stránce. Nedošlo k reklamaci vín, nebylo prokázáno finanční poškození spotřebitele v rámci správního řízení.

5. K nesprávnému označení na etiketě KEG sudu žalobce uvádí, že na etiketě KEG sudu i na fakturách bylo víno správně označeno jako víno PAVLA. Údaj Pálava byl uveden na etiketě KEG sudu pouze v závorce za názvem PAVLA, tak aby bylo odběratelům zřejmé, že se nejedná o víno Pálava, nýbrž o víno vykazující k vínu Pálava určitou podobnost zejména v chuťových aspektech. Zdůrazňuje, že se jedná o formální nedostatek, který není objektivně způsobilý poškodit spotřebitele po zdravotní ani ekonomické stránce. Žalobce považuje nebezpečnost tohoto správního deliktu za minimální a pokutu za zcela nepřiměřenou.

6. K neodpovídající zjištěné hodnotě cukru žalobce konstatuje, že není výrobcem předmětných vín a není objektivně v jeho možnostech provádět preventivní laboratorní zkoumání každé odebrané dodávky vína. Žalobce předpokládal, že víno odpovídá dodacím dokladům. Tento nedostatek, dle něj, nemá vliv na kvalitu vín ani na jejich zdravotní nezávadnost.

7. K nepředložení evidenčních knih žalobce uvádí, že se jedná pouze o formální pochybení ryze administrativního charakteru. Uvádí, že společenská nebezpečnost tohoto správního deliktu je minimální. Považuje uloženou pokutu ve vztahu k tomuto provinění za zcela nepřiměřenou.

8. K opakovanému porušení povinností žalobce tvrdí, že mu nelze přičítat k tíži, že se během druhé poloviny roku 2013 kvalita vín uváděných žalobcem do oběhu nelepšila, a to v žádném z případů, které jsou předmětem tohoto sporu. Žalobce považuje postup žalovaného za zcela účelový, když žalovaný uvádí, že nelze žalobci přičítat v plném rozsahu k tíži skutečnosti uvedené, ale přičítá žalobci skutečnosti jiné, které první stupeň žalobci k tíži nepřičítá.

9. K porušení zásady ne bis in idem v případě vína Veltlínské zelené, Müller Thurgau, Pálava 2, Pavla 2, Rose 3 žalobce uvádí, že za stejné skutky byl potrestán žalobce a společnost BM INI s.r.o., přičemž se jedná o zásah do majetkové sféry stejných osob, když v jednom případě dopadá přímo na žalobce a v druhém dopadá na žalobce a na manžela žalobce jakožto na jediné společníky společnosti BM VINI s.r.o.

10. K posouzení majetkových poměru žalobce uvádí, že uložená pokuta má likvidační charakter.

11. K závažnosti vytýkaných pochybení a k nepřiměřenosti pokuty žalobce konstatuje, že je třeba při ukládání pokuty přihlížet k závažnosti správního deliktu, ke způsobu spáchání a jeho následkům a okolnostem dle ustanovení § 40 odst. 2 zákona o vinohradnictví. Žalobce zdůrazňuje, že se jedná o nezaviněné jednání žalobce, které nebylo způsobilé vyvolat závažné ohrožení obecného zájmu společnosti, kterým je zdraví spotřebitelů, případně poškození zájmů spotřebitele v ekonomické rovině. Žalobce nesouhlasí s posuzováním skutečností, které žalovaný považoval za přitěžující a zhodnotil je v neprospěch žalobce. Poukazuje na nepřiměřenost pokuty a na porušení zásady proporcionality.

12. K porušení zásady předvídatelnosti žalobce uvádí, že žalovaný nepřiměřeně ukládá pokuty. Žalobce poukazuje na rozhodnutí z roku 2007 u společnosti VINOP a.s. kde byla uvedenému subjektu uložena pokuta ve výši 150.000 Kč a množství závadného vína bylo 28.128 l, což je množství mnohonásobně vyšší než v nyní projednávaném případu. Dle žalobce žalovaný porušil zásadu předvídatelnosti.

III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce

13. Žalovaný ve svém vyjádření, doručeném soudu dne 25. 1. 2016, odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, jelikož žalobce opakuje své odvolací námitky. Žalovaný je přesvědčen, že se odvolacími námitkami zabýval dostatečně a neshledal důvody pro zrušení prvoinstančního rozhodnutí. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

14. K přítomnosti syntetického glycerolu v Müller Thurgau a Veltlínské zelené žalovaný zdůrazňuje, že v případě rozboru SZPI se jednalo o množství cyklických diglycerolů 0,35 mg/l jak u Müller Thurgau, tak u Veltlínského zeleného; v případě rozborů žalobce se jednalo o množství 0,39 mg/l u Müller Thurgau a 0,40 mg/l u Veltlínského zeleného. Nálezy cyklických diglycerolů neumožňují jinou interpretaci než tu, že uvedená vína obsahovala přídavek syntetického glycerolu. K protokolům žalovaný uvádí, že se jedná zjevně o interpretaci, která je svými závěry v rozporu s výsledkem měření i použitou metodou OIV, jelikož výsledky rozborů provedené žalovaným a žalobcem jsou obdobné.

15. K přítomnosti dalších nepovolených látek žalovaný konstatuje, že žalobce neuvádí, v čem konkrétně preventivní opatření měla spočívat. V průběhu správního řízení žalobce nedoložil žádné výsledky namátkových kontrol. Spoléhání na vyjádření výrobce nepovažuje žalovaný za vynaložení veškerého úsilí a nevede ke zproštění odpovědnosti žalobce. Pokud právní předpisy nepovolují jakýkoli přídavek určité látky do vína, pak případné zjištění takové látky lze jen stěží hodnotit jako minimální překročení limitu. Přidané látky a zvýšená hodnota etanolu z přidaného cukru svědčí o umělém dotváření vína a nelze případné důsledky takového jednání bagatelizovat.

16. K nesprávnému označení na etiketě KEG sudu, k nepředložení evidenčních knih žalobce, k neodpovídající zjištěné hodnotě cukru žalovaný zdůrazňuje, že v tomto případě nelze dovozovat poškození spotřebitelů po zdravotní stránce, jelikož se nejedná o prvek skutkové podstaty, který se v tomto případě posuzuje. Žalobce má povinnost označit víno dle právních předpisů a spotřebitel má právo na to, aby mu byly poskytnuty veškeré informace o produktu. Argumentace žalobce, že na sudu bylo napsáno Pálava v závorce z důvodu určité podobnosti s vínem Pavla, zejména v chuťových aspektech, je nelogická. K namítané nepřiměřenosti sankce ve vztahu k danému protiprávnímu jednání, žalovaný uvádí, že nelze uloženou pokutu rozdělovat na menší částky a vztahovat je k jednotlivým správním deliktům a na základě toho posuzovat přiměřenost pokuty. Sankce byla uložena jako úhrnný trest za použití tzv. absorpční zásady a vztahuje se k protiprávnímu jednání žalobce jako celku.

17. K opakovanému porušení povinností žalovaný konstatuje, že žalobce se mýlí, tvrdí-li, že poté, co s ním byly dne 8. 11. 2013 projednány nedostatky ve vínech Pálava a Ryzlink Rýnský proběhl už pouze odběr jednoho produktu, který by byl v některém z daných ukazatelů nevyhovující, a to dne 20. 11. 2013 odběr produktu „sudové víno bíle bez CHOP, směs vín z EU, polosladké“, kde byl prokázán přídavek maltosy a aspartamu. Z obsahu spisu vyplývá, že kromě produktu zmiňovaného žalobcem byl v uvedeném období dále dne 25. 11. 2013 proveden odběr produktu Sylvani, víno bez CHOP bílé, polosuché, původ: Itálie a dne 6. 12. 2013 odběr produktu sudové víno Pavla, víno bílé bez CHOP, CHZO, polosladké, původ: EU, v nichž byl rozborem zjištěn přídavek aspartamu. Dne 3. 12. 2013 byl proveden odběr produktů sudové víno Rose, polosladké, směs vín z EU“ a PAVLA (Pálava), víno bez CHOP bílé, polosladké, směs vín z EU, v nichž byl rozborem zjištěn přídavek maltosy a aspartamu. Žalovaný má za to, že daným postupem neporušil zásadu zákazu reformatio in peius, když fakticky nezměnil rozhodnutí v neprospěch žalobce.

18. K porušení zásady ne bis in idem v případě vína Veltlínské zelené, Müller Thurgau, Pálava 2, Pavla 2, Rose 3 žalovaný setrvává na své argumentaci a odlišuje subjekty BM VINI s.r.o. a V. M. Uvádí, že každý z těchto subjektů nese za porušení svých právních povinností objektivní odpovědnost. Porušení zásady žalovaný v projednávané věci neshledal.

19. K posouzení majetkových poměru žalovaný uvádí, že majetkové poměry byly dostatečně zhodnoceny. Žalobce měl možnost požádat o splátkový kalendář, což také udělal. Žalovaný konstatuje, že se jedná o zásah do majetkových poměrů, ale tato zátěž není tak vysoká, aby pro žalobce měla z ústavního hlediska nepřípustný likvidační charakter.

20. K závažnosti vytýkaných pochybení a k nepřiměřenosti pokuty žalovaný uvádí, že přihlédl v souladu s požadavky zákona k závažnosti správních deliktů, zejména ke způsobu jejich spáchání, jejich následkům a okolnostem, za nichž byly spáchány. Výše uložené pokuty je vyváženě preventivní a represivní. Byla uložena při dolní hranici zákonného rozpětí. Žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu většího počtu správních deliktů, přičemž úhrnná pokuta mu byla uložena v souladu s absorpční zásadou. Žalovaný se neztotožňuje se žalobcem, že jím spáchané správní delikty nemohly ohrozit spotřebitele v ekonomické rovině, neboť spotřebitelé oprávněně mohli očekávat vína jiné kvality, než jaká ve skutečnosti žalobce uváděl do oběhu.

21. K porušení zásady předvídatelnosti žalovaný konstatuje, že odlišné výše sankci v jednotlivých případech plynou primárně z odlišných konkrétních charakteristik toho kterého správního řízení, kdy jsou řešena porušení různých ustanovení právních předpisů, kterými jsou naplněny skutkové podstaty různých správních deliktů. Žalovaný dále uvádí, že praxe Státní zemědělské a potravinářské inspekce, jako orgánu dozoru, dochází k postupnému navyšování výměry sankcí. Dále poznamenává, že zásada předvídatelnosti či legitimního očekávání účastníků správních řízení nemá absolutní hodnotu a je omezena mimo jiné dalšími zásadami, které je nezbytné během vedení správního řízení respektovat (zásada legality, účelnosti a souladu zvoleného řešení s veřejným zájmem.

22. Dne 10. 3. 2017 byla doručena zdejšímu soudu replika žalobce, kde žalobce setrvává na svém vyjádření ohledně rozborů kontra vzorků předmětného vína v laboratoři Salayová a má za to, že rozbory jednoznačně prokazují, že se ve vínech nevyskytuje syntetický glycerol a jsou tak zpochybněny rozbory provedené žalovaným. K přítomnosti dalších látek odkazuje na svoji dosavadní argumentaci a zdůrazňuje, že přijal maximální možná preventivní opatření prostřednictvím senzorických zkoušek enologa Bc. M. P. a technologa L. S. a dále namátkových analytických rozborů daných vín prostřednictvím výrobce vína společnosti VINOP a.s. Svá tvrzení podložil protokoly o analytických rozborech vína. Žalobce proto odmítá tvrzení žalovaného ohledně přítomnosti dalších látek. Pro vyloučení pochybností žalobce dále konstatuje, že společnost VINOP a.s. není v daném případě výrobcem žádného z předmětných vín. Žalobce setrvává na tvrzení, že vynaložil maximální možné úsilí, aby vytýkanému pochybení zabránil, a má za to, že jsou splněny důvody pro vyvinění se dle ustanovení § 17i odst. 1 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích dle ustanovení § 40 odst. 1 zákona o vinohradnictví. Žalobce nad rámec konstatuje, že pokud nebyly shledány důvody pro vyvinění, mělo by k tomuto jednání být přihlédnuto v rámci ukládání pokuty. Zdůrazňuje, že žalovaný v rámci správního uvážení má zvážit i míru překročení stanoveného zákonného limitu a je jeho povinností přihlédnou k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu spáchání a jeho následkům a okolnostem. K nesprávnému označení na etiketě KEG sudu žalobce zdůrazňuje, že takové označení vína nebyla způsobilé poškodit spotřebitele. K opakovanému porušení povinností žalobce konstatuje, že mu nelze přičítat k tíži, že se během druhé poloviny roku 2013 kvalita vín do oběhu nelepšila. Odkazuje na dosavadní argumentaci a má za to, že nelze žalobci v plném rozsahu přičítat k tíži takové jednání, jelikož je takové jednání pak účelové a v rozporu s ustanovení § 90 odst. 3 správního řádu. K porušení zásady ne bis in idem odkazuje na svoji argumentaci uvedenou v žalobě. K posouzení majetkových poměrů žalobce zdůrazňuje, že doložil veškeré důkazy, které jednoznačně podporují tvrzení, že se jedná o likvidační pokutu. Žalobce uvádí, že v současné době je na mateřské dovolené a měsíční příjmy tak činí 7.600 Kč. Žalobce dále nesouhlasí s argumentací žalovaného týkající se závažnosti správních deliktů a ohledně charakteru pokuty. Zdůrazňuje, že se ve většině případů jedná o nezaviněné jednání žalobce, které nebylo způsobilé vyvolat závažné ohrožení obecného zájmu společnosti, kterým je zdraví spotřebitelů. Žalobce setrvává na argumentaci týkající se zásady předvídatelnosti.

IV. Posouzení věci krajským soudem

23. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Zdejší soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem. O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s.

24. Ze spisového materiálu vyplývá, že se žalobce měl dopustit správního deliktu dle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví, které zní: „Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako výrobce nebo jako osoba uvádějící produkt do oběhu dopustí správního deliktu tím, že poruší povinnost stanovenou předpisem Evropské unie upravujícím oblast vinohradnictví, vinařství nebo obchodu s produkty“.

25. Žalobce měl výše uvedené ustanovení na základě kvalifikace správních orgánů porušit tím, že dne 16. 7. 2013 uvedl do oběhu víno označená jako Pálava, víno bez CHOP bílé, polosladké, víno původem: Slovensko (označení šarže: pal 20-813, 200 l). Víno nevyhovělo požadavkům stanoveným v příloze č. XVb. oddílu A bodu 1 nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty, ve znění 15. 12. 2010 (dále též „Nařízení Rady č. 1234/2007“ nebo „NR č. 1234/2007“), když v něm byl laboratorním rozborem prokázán přídavek vody ve výši 67 % obj., ve znaku ethanol z přidaného cukru nevyhovělo požadavku stanovenému v příloze č. XVa část A bod 2 písm. a) NR č. 1234/2007, když v něm laboratorní rozbor prokázal ethanol z přidaného cukru ve výši 7,63 % obj., přičemž uvedená příloha nařízení umožňuje maximálně 2 % ve vinařské zóně B, nevyhovělo dále požadavkům na povolené enologické postupy ve znacích: přídavek maltosy (2,2 g/l), přídavek aspartamu (44 mg/l). Uvedené víno tak bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům a jeho uváděním do oběhu žalobce měl porušit ustanovení čl. 120c odst. 4 NR č. 1234/2007.

26. Žalobce měl dále výše uvedené ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví na základě kvalifikace správních orgánů porušit tím, že dne 16. 7. 2013 uvedl do oběhu víno označené jako Ryzlink Rýnský, víno bez CHOP bílé, suché, víno původem: Rakousko (označení šarže: Rr22-813, 50 l). Víno nevyhovělo požadavkům stanoveným v příloze č. XVb, oddílu A bodu 1 nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, když v něm byl laboratorním rozborem prokázán přídavek vody ve výši 22 % obj., ve znaku ethanol z přidaného cukru nevyhovělo požadavku stanovenému v příloze č. Xva část A bod 2 písm. a) NR č. 1234/2007, když v něm laboratorní rozbor prokázal ethanol z přidaného cukru ve výši 5 % obj., přičemž uvedená příloha nařízení umožňuje maximálně 2 % ve vinařské zóně B. Uvedené víno tak bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům a jeho uváděním do oběhu žalobce měl porušit ustanovení čl. 120c odst. 4 NR č. 1234/2007.

27. Ke dni 8. 11. 2013 se měl žalobce dopustit, jako obchodní zprostředkovatel, správního deliktu dle § 39 odst. 5 zákona o vinohradnictví, když nevedl evidenční knihy v Registru vinic, čímž porušil § 30 odst. 1 v návaznosti na § 30 odst. 3 a 4 zákona o vinohradnictví.

28. Žalobce měl dále výše uvedené ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví na základě kvalifikace správních orgánů porušit tím, že v listopadu 2013 ve své provozovně Polešovice 446, 687 37, uvedl do oběhu víno označená jako Sylvani, víno bez CHOP bílé, polosuché, víno původem: Itálie, alk. 10,5 % (označení šarže: Sz-17-1313- 1, 300 l). Víno nevyhovělo dle Protokolu o zkoušce D039-70758/13/A01 ze dne 14. 1. 2014 požadavkům na povolené enologické postupy ve znacích: přídavek aspartamu (14 mg/l). Uvedené víno tak bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům a jeho uváděním do oběhu žalobce měl porušit ustanovení čl. 120c odst. 4 NR č. 1234/2007. Dále v uvedeném víně byla naměřena hodnota obsahu cukru 2,5 g/l, což je hodnota, kvůli které i s přihlédnutím k odchylce 1 g/l povolené ustanovením čl. 64 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 607/2009 ze dne 14. července 2009, kterým se stanovení některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o chráněná označení původu a zeměpisná označení, tradiční výrazy, označování a obchodní úpravu některých vinařských produktů, ve znění platném a účinném v době spáchání správního deliktu (dále jen „NK č. 607/2009“) musí být předmětné víno v souladu s přílohou XIV v části B NK č. 607/2009 označeno jako suché a nikoliv polosuché. Uváděním předmětného špatně označeného vína do oběhu tak porušil žalobce zákaz stanovený v čl. 52 odst. 1 NK č. 607/2009 a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu dle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví.

29. Žalobce měl dále výše uvedené ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví na základě kvalifikace správních orgánů porušit tím, že v září a říjnu 2013 ve své provozovně Polešovice 446, 687 37, uvedl do oběhu víno označené jako PAVLA, víno bez CHOP bílé, víno původem: SK, alk. 10,5 % (označení šarže: pal 20-1213, 600 l). Víno nevyhovělo dle Protokolu o zkoušce D028-70072/13/A01 ze dne 10. 12. 2013, když u něj byla naměřena hodnota cukru 4,4 g/l, což je hodnota, kvůli které i s přihlédnutím k odchylce 1 g/l povolené ustanovením čl. 64 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 607/2009 musí být předmětné víno v souladu s přílohou XIV v části B NK č. 607/2009 označeno jako polosuché a nikoliv polosladké. Uváděním předmětného špatně označeného vína do oběhu tak porušil žalobce zákaz stanovený v čl. 52 odst. 1 NK č. 607/2009 a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu dle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví. Víno dále nevyhovělo požadavkům na povolené enologické postupy ve znacích: přídavek maltosy (4,8 g/l), aspartamu (37 mg/l), přídavek syntetického glycerolu, přičemž tyto nejsou dle čl. 3 odst. 2 NK č. 606/2009, resp. přílohou č. I A NK č. 606/2009 povoleny. Uvedené víno tak bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům a jeho uváděním do oběhu žalobce měl porušit ustanovení čl. 120c odst. 4 NR č. 1234/2007.

30. Žalobce měl dále výše uvedené ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví na základě kvalifikace správních orgánů porušit tím, že dne 16. 12. 2013 ve své provozovně Polešovice 446, 687 37, uvedl do oběhu víno označená jako Veltlínské zelené, víno bílé suché, alk. 11 % obj. Země původu: Maďarsko, (označení šarže: VZ20 137), plněno v: VINOP a.s. Polešovice 446, dodavatel Veronika Berková, Polešovice 291, (balené víno v obalu určeném pro konečného spotřebitele sklo o objemu 1 litr, zátka, termokapsle, etiketa) 504 ks, které dle Posudku a Protokolu o zkoušce D003-70394/14/A02 ze dne 14. 3. 2014 nevyhovělo požadavkům na enologické postupy ve znaku: přídavek syntetického glycerolu přičemž tyto nejsou dle čl. 3 odst. 2 NK č. 606/2009, resp. přílohou č. I A NK č. 606/2009 povoleny. Uvedené víno tak bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům a jeho uváděním do oběhu žalobce měl porušit ustanovení čl. 120c odst. 4 NR č. 1234/2007.

31. Žalobce měl dále výše uvedené ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví na základě kvalifikace správních orgánů porušit tím, že dne 16. 12. 2013 ve své provozovně Polešovice 446, 687 37, uvedl do oběhu víno označená jako Müller Thurgau, víno bílé suché, alk. 11 % obj. Země původu: Maďarsko, (označení šarže: MT20 138), plněno v: VINOP a.s. Polešovice 446, dodavatel Veronika Berková, Polešovice 291, (sklo o objemu 1 litr, zátka, termokapsle, etiketa) 1008 ks, které dle Posudku a Protokolu o zkoušce D003-70394/14/A02 ze dne 14. 3. 2014 nevyhovělo požadavkům na enologické postupy ve znaku: přídavek syntetického glycerolu přičemž tyto nejsou dle čl. 3 odst. 2 NK č. 606/2009, resp. přílohou č. I A NK č. 606/2009 povoleny. Uvedené víno tak bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům a jeho uváděním do oběhu žalobce měl porušit ustanovení čl. 120c odst. 4 NR č. 1234/2007.

32. Žalobce měl dále výše uvedené ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví na základě kvalifikace správních orgánů porušit tím, že dne 9. 9. 2013 ve své provozovně Polešovice 446, 687 37, uvedl do oběhu sudové víno označené jako Pálava, víno bez CHOP bílé, polosladké, alk. 11,0 % obj. země původu Slovensko (šarže č. pal 20- 1213), celkové množství 250 l. Víno nevyhovělo dle Posudku a Protokolu o zkoušce D035- 80738/13/A01, oba ze dne 5. 11. 2013, ve vzorku byl prokázán přídavek maltosy (3,1 g/l) a sacharinu (48 mg/l), přičemž tyto nejsou dle čl. 3 odst. 2 NK č. 606/2009, resp. přílohou č. I A NK 606/2009 povoleny. Dále ve znaku ethanol z přidaného cukru nevyhovělo požadavku stanovenému v příloze č. XVa část A bod 2 písm. b) NR č. 1234/2007, když v něm laboratorní rozbor prokázal ethanol z přidaného cukru ve výši 4,51 % obj., přičemž povoleno je maximálně 2 % obj. ve vinařské zóně B. Uvedené víno tak bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům a jeho uváděním do oběhu žalobce měl porušit ustanovení čl. 120c odst. 4 NR č. 1234/2007. Dále v uvedeném víně byla naměřena hodnota obsahu cukru 4,95 g/l, což je hodnota, kvůli které i s přihlédnutím k odchylce 1 g/l povolené ustanovením čl. 64 odst. 3 NK č. 607/2009 musí být předmětné víno v souladu s přílohou XIV v části B NK č. 607/2009 označeno jako polosuché a nikoliv polosladké. Uváděním předmětného špatně označeného vína do oběhu tak porušil žalobce zákaz stanovený v čl. 52 odst. 1 NK č. 607/2009 a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu dle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví.

33. Žalobce měl dále výše uvedené ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví na základě kvalifikace správních orgánů porušit tím, že od 25. 9. 2013 do 10. 10. 2013 ve své provozovně Polešovice 446, 687 37, uvedl do oběhu sudové víno označené jako PAVLA, víno bílé bez CHOP, CHZO, víno původem: EU, polosladké, alk. 10,5 % (označení šarže: 20-1213-1, 200 l). Víno nevyhovělo dle Protokolu a Posudku o zkoušce D036-70072/13/A01, oba ze dne 21. 1. 2014, naměřena hodnota cukru 2,49 g/l, což je hodnota, kvůli které i s přihlédnutím k odchylce 1 g/l povolené ustanovením čl. 64 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 607/2009 musí být předmětné víno v souladu s přílohou XIV v části B NK č. 607/2009 označeno jako suché a nikoliv polosladké. Uváděním předmětného špatně označeného vína do oběhu tak porušil žalobce zákaz stanovený v čl. 52 odst. 1 NK č. 607/2009 a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu dle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví. Víno dále nevyhovělo požadavkům na povolené enologické postupy ve znacích: přídavek aspartamu (18 mg/l) přičemž tento není dle čl. 3 odst. 2 NK č. 606/2009, resp. přílohou č. I A NK č. 606/2009 povolený. Uvedené víno tak bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům a jeho uváděním do oběhu žalobce měl porušit ustanovení čl. 120c odst. 4 NR č. 1234/2007.

34. Žalobce měl dále výše uvedené ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví na základě kvalifikace správních orgánů porušit tím, že od 1. 10. 2013 do 5. 11. 2013 ve své provozovně Polešovice 446, 687 37, uvedl do oběhu sudové víno označené jako Rose, směs vín z EU, alk. 10,5 % (označení šarže: ROS-1213-1, 830 l). Víno nevyhovělo dle Protokolu a Posudku o zkoušce D053-80738/13/A03 oba ze dne 21. 1. 2014, jelikož u něj byl prokázán přídavek maltosy (3,0 g/l), aspartamu (39 mg/l), přičemž tyto nejsou dle čl. 3 odst. 2 NK č. 606/2009, resp. přílohou č. I A NK č. 606/2009 povoleny. Uvedené víno tak bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům a jeho uváděním do oběhu žalobce měl porušit ustanovení čl. 120c odst. 4 NR č. 1234/2007. Dále byla u vína naměřena hodnota cukru 4 g/l, což je hodnota, kvůli které i s přihlédnutím k odchylce 1 g/l povolené ustanovením čl. 64 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 607/2009 musí být předmětné víno v souladu s přílohou XIV v části B NK č. 607/2009 označeno jako suché a nikoliv polosladké. Uváděním předmětného špatně označeného vína do oběhu tak porušil žalobce zákaz stanovený v čl. 52 odst. 1 NK č. 607/2009 a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu dle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví.

35. Žalobce měl dále výše uvedené ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví na základě kvalifikace správních orgánů porušit tím, že od 4. 10. 2013 do 5. 11. 2013 ve své provozovně Polešovice 446, 687 37, uvedl do oběhu sudové víno označené jako PAVLA, víno bílé bez CHOP, polosladké, směs vín z EU, alk. 10,5 % (označení šarže: 20-1313-1, 580 l). Víno nevyhovělo dle Protokolu a Posudku o zkoušce D053- 80738/13/A01, oba ze dne 21. 1. 2014, jelikož byl zjištěn přídavek maltosy (4.6 g/l), aspartamu (37 mg/l) přičemž tyto nejsou dle čl. 3 odst. 2 NK č. 606/2009, resp. přílohou č. I A NK č. 606/2009 povoleny. Uvedené víno tak bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům a jeho uváděním do oběhu žalobce měl porušit ustanovení čl. 120c odst. 4 NR č. 1234/2007. Dále byla u vína naměřena hodnota cukru 2,56 g/l, což je hodnota, kvůli které i s přihlédnutím k odchylce 1 g/l povolené ustanovením čl. 64 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 607/2009 musí být předmětné víno v souladu s přílohou XIV v části B NK č. 607/2009 označeno jako suché a nikoliv polosladké. Uváděním předmětného špatně označeného vína do oběhu tak porušil žalobce zákaz stanovený v čl. 52 odst. 1 NK č. 607/2009 a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu dle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví. Víno bylo na etiketě KEG sudu označeno odrůdou Pálava, ačkoli dle čl. 118z odst. 2 písm. c) NR č. 1234/2007 směsi vín z různých členských států EU nenesou označení moštové odrůdy, uváděním předmětného špatně označeného vína do oběhu porušil žalobce zákaz stanovený v čl. 52 odst. 1 Nk č. 607/2009 a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu dle § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví.

36. Žalobce měl dále výše uvedené ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví na základě kvalifikace správních orgánů porušit tím, že 2. 9. 2013 ve své provozovně Polešovice 446, 687 37, uvedl do oběhu sudové víno označené jako Rose, země původu Itálie, polosladké, alk. 11 % (označení šarže: ros-1213, 100 l). Víno nevyhovělo dle Protokolu a Posudku o zkoušce D035-80738/13/A03 oba ze dne 2. 12. 2013, jelikož u něj byl prokázán přídavek maltosy (3,4 g/l), aspartamu (43 mg/l), přičemž tyto nejsou dle čl. 3 odst. 2 NK č. 606/2009, resp. přílohou č. I A NK č. 606/2009 povoleny. Uvedené víno tak bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům a jeho uváděním do oběhu žalobce měl porušit ustanovení čl. 120c odst. 4 NR č. 1234/2007. Dále byla u vína naměřena hodnota cukru 5,43 g/l, což je hodnota, kvůli které i s přihlédnutím k odchylce 1 g/l povolené ustanovením čl. 64 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 607/2009 musí být předmětné víno v souladu s přílohou XIV v části B NK č. 607/2009 označeno jako polosuché a nikoliv polosladké. Uváděním předmětného špatně označeného vína do oběhu tak porušil žalobce zákaz stanovený v čl. 52 odst. 1 NK č. 607/2009 a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu dle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví. Dále víno ve znaku ethanol z přidaného cukru nevyhovělo požadavku stanovenému v příloze č. XVa část A bod 2 písm. c) NR č. 1234/2007, když v něm laboratorní rozbor prokázal ethanol z přidaného cukru ve výši 2,80 % obj., přičemž uvedená příloha nařízení umožňuje maximálně 1,5 % ve vinařské zóně C uvedené v dodatku přílohy XIb NR č. 1234/2007. Uvedené víno tak bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům a jeho uváděním do oběhu žalobce měl porušit ustanovení čl. 120c odst. 4 NR č. 1234/2007.

37. Žalobce měl dále výše uvedené ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví na základě kvalifikace správních orgánů porušit tím, že dne 10. 10. 2013 ve své provozovně Polešovice 446, 687 37, uvedl do oběhu víno označené jako víno bílé bez CHOIP, směs vín z EU, poloskladké, alk. 10,5 % (označení šarže: pal20-1213-1, 50 l). Víno nevyhovělo dle Protokolu a Posudku o zkoušce P165-41016-13/A01 oba ze dne 15. 1. 2014, jelikož u něj byl prokázán přídavek maltosy (2,5 g/l), aspartamu (40 mg/l), přičemž tyto nejsou dle čl. 3 odst. 2 NK č. 606/2009, resp. přílohou č. I A NK č. 606/2009 povoleny. Uvedené víno tak bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům a jeho uváděním do oběhu žalobce měl porušit ustanovení čl. 120c odst. 4 NR č. 1234/2007. Dále byla u vína naměřena hodnota cukru 6,34 g/l, což je hodnota, kvůli které i s přihlédnutím k odchylce 1 g/l povolené ustanovením čl. 64 odst. 3 nařízení Komise (ES) č. 607/2009 musí být předmětné víno v souladu s přílohou XIV v části B NK č. 607/2009 označeno jako polosuché a nikoliv polosladké. Uváděním předmětného špatně označeného vína do oběhu tak porušil žalobce zákaz stanovený v čl. 52 odst. 1 NK č. 607/2009 a naplnil tak skutkovou podstatu správního deliktu dle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví.

38. K jednotlivým námitkám se zdejší soud vyjadřuje následovně. IV. a) Přítomnost syntetického glycerolu

39. Žalobce tvrdí, že v produktu Müller Thurgau nebyl zjištěn syntetický glycerol, argumentaci podložil výsledky z provedených testů z akreditované laboratoře Salayová, Velké Bílovice (Protokol o zkoušce č. 32834/2014 a č. 2014/358 ze dne 16. 4. 2014 – Veltlínské zelené, protokol o zkoušce č. 2015/069 ze dne 10. 2. 2015 – Müller Thurgau).

40. Glycerol (též glycerin) se vyznačuje svojí bezbarvostí a nasládlou chutí, ve víně vzniká v procesu kvašení glukózy za přítomnosti většího množství siřičitanů. Množství ve víně je závislé na vlastnostech kvasinek a na podmínkách procesu kvašení. Glycerol se tak objevuje ve víně automaticky. Syntetický glycerol je však projevem průmyslového zásahu a nejčastěji se vyrábí z ropy. Nařízení č. 606/2009 stanovuje v příloze I A, jaké enologické postupy jsou povolené u výroby vín, jaké jsou mezní hodnoty a podmínky pro užití určitých látek. Mezi povolenými enologickými postupy není přidání syntetického glycerolu do vína uvedeno. Přidání syntetického glycerolu tak není nařízením povolen. Ke zjištění, zda je syntetický glycerol ve víně, je třeba laboratorních zkoušek. Laboratorní zkouška se skládá ze speciální metody SZPI 4810 – Compendium of international methods of wine and must analysis, OIV MA-AS315-15:R2007 (OIV – doporučené enologické postupy Mezinárodní organizací pro révu a víno). Jak uvádí žalovaný, k tomu, aby byl prokázán syntetický glycerol ve víně je dostačující, pokud laboratoř ve víně odhalí tzv. markery. Mezi tyto markery jsou zařazeny 3- methoxy-1,2-propandiol a dále cyklické diglyceroly cis-2-hydroxy methyl-1,4-dioxepan, trans- 2-hydroxy methyl-1,4-dioxepan, cis-2,5-bis-hydroxymethyl-1,4-dioxan, trans-2,5-bis- hydroxymethyl-1,4-dioxan, cis-2,6-bis-hydroxymethyl-1,4-dioxan a trans-2,6-bis-hydroxymethyl- 1,4-dioxan.

41. Žalovaný vycházel ve svých závěrech z Protokolu o zkoušce č. D003-70394/14/A01 ze dne 14. 3. 2014, která byla provedena Odbornou zkušební laboratoří inspektorátu v Brně, zkušební laboratoř č. 1058.8 akreditovaná ČIA, o.p.s. Zkouška byla provedena u výrobku Müller Thurgau víno bílé suché, alk: 11 % (č.š. MT20138). Z protokolu o zkoušce plyne, že víno bylo podrobeno enologickému postupu přídavkem syntetického glycerolu, jelikož hodnota naměřená u 3-methosy-1,2,-propandiolu byla <0,10 mg/l a u cyklických diglycerolů byla naměřena hodnota 0,35 mg/l.

42. Žalobce doložil Protokol o zkoušce č. 2015/069 ze dne 20. 1. 2015, která byla provedena Chemickou laboratoří-Salayová, Velké Bílovice, zkušební laboratoř akreditovaná ČIA, pod č. 1083. Zkouška byla provedena (lab. č. 9056) u výrobku Müller Thurgau víno bílé suché, alk: 11 % (č.š. MT20138). I z protokolu o zkoušce žalobce plyne, že víno bylo podrobeno enologickému postupu přídavkem syntetického glycerolu, jelikož hodnota naměřená vína u 3-methosy-1,2,-propandiolu byla 0,08 mg/l a u cyklických diglycerolů byla hodnota naměřena 0,39 mg/l.

43. Žalobce dále doložil protokol o zkoušce č. 32834/2014 ze dne 16. 4. 2014 z laboratoře Eurofins BEL/NOVAMANN s.r.o., Nové Zámky. Tento uvedený protokol o zkoušce však nelze identifikovat s odebranými vzorky, jelikož na protokolu je uvedeno u identifikace výrobku pouze víno bílé. I tento protokol, který nelze jako podklad pro argumentaci žalobce použít, prokazuje, že se ve víně nachází syntetický glycerol, jelikož z tabulky fyzikální a chemické zkoušky vyplývá, že u 3-methosy-1,2,-propandiolu byla naměřena hodnota 0,07 mg/l a u cyklických diglycerolů byla hodnota naměřena 0,40 mg/l. V samotném textu pod tabulkou je uvedeno, že tyto sloučeniny jsou indikátory přídavku průmyslového glycerinu. Závěr však odporuje výše uvedenému, který zní: „Na základě výsledků zkoušek můžeme konstatovat, že přídavek průmyslového glycerinu nebyl zjištěn.“ Což zcela koliduje s logikou uvedených výsledků v protokolu. Ačkoliv zdejší soud k druhému citovanému protokolu nepřihlížel, jelikož nelze s jistotou říct, o který odebraný vzorek vína se jedná, tak i z něj vyplývá, že testované, blíže neurčené víno, obsahovalo přídavek syntetického glycerolu, což opět podporuje závěry žalovaného.

44. Žalovaný dále vycházel i z Protokolu o zkoušce č. D003-70394/14/A02 ze dne 14. 3. 2014, která byla provedena Odbornou zkušební laboratoří inspektorátu v Brně, zkušební laboratoř č. 1058.8 akreditvaná ČIA, o.p.s. Zkouška byla provedena u výrobku Veltlínské zelené víno bílé suché, alk: 11 % (č.š. VZ20137). Z protokolu o zkoušce plyne, že víno bylo podrobeno enologickému postupu přídavkem syntetického glycerolu, jelikož hodnota naměřená vína u analýzy 3-methosy-1,2,-propandiolu byla <0,10 mg/l a u cyklických diglycerolů byla hodnota naměřena 0,35 mg/l.

45. Žalobce doložil Protokol o zkoušce č. 2014/358 ze dne 16. 4. 2014, která byla provedena Chemickou laboratoří-Salayová, Velké Bílovice, zkušební laboratoř akreditovaná ČIA, pod č. 1083. Zkouška byla provedena (lab. č. 7949) u výrobku Veltlínské zelené víno bílé suché, alk: 11 %. I z protokolu o zkoušce žalobce plyne, že víno bylo podrobeno enologickému postupu přídavkem syntetického glycerolu, jelikož hodnota naměřená vína u analýzy 3-methosy-1,2,-propandiolu byla 0,07 mg/l a u cyklických diglycerolů byla hodnota naměřena 0,40 mg/l.

46. Právní úprava nepovoluje přidání žádné látky výše uvedené (syntetický glycerol), a to ani v minimálním množství. Přidání syntetického glycerolu je tak nepovoleným enologickým postupem a na základě výše uvedených protokolů o zkoušce, dodaných jak žalobcem, tak žalovaným, bylo dostatečně prokázáno, že se v uvedených vzorcích vína nachází přidaný syntetický glycerol. Zjištění syntetického glycerolu je založeno na identifikaci tzv. markerů, které byly u vzorků vína v hodnotě u analýzy 3-methosy-1,2,-propandiolu více než 0,07 mg/l a u cyklických diglycerolů více než 0,35 mg/l.

47. Na základě výše uvedených a dostatečně doložených výsledků z odborných laboratoří, zdejší soud námitku žalobce o tom, že uvedená vína neobsahují syntetický glycerol, považuje za nedůvodnou. Žalovaný prokázal, že žalobce správní delikt spáchal a nedošlo tak k porušení ustanovení § 3 správního řádu. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný vycházel z laboratorních zjištěních, což považuje soud za dostatečné a nemá pochyb o tom, že by žalobce správní delikt nespáchal. IV. b) Přítomnost dalších látek

48. U žalobce byl zjištěn v rámci kontroly u vybraných vzorků vín laboratorním rozborem výskyt vody, ethanolu z přidaného cukru, maltosy a aspartamu.

49. Žalobce namítá, že není výrobcem uvedených vín a jako prodejce nemá objektivně možnost podrobovat každou odebranou dodávku vína laboratornímu zkoumání. Zdůrazňuje, že vady byly skryté a jejich odhalení bylo možné pouze za použití velmi nákladných rozborů v laboratořích s nejmodernějším vybavením. Veškeré zboží přebíral s přesvědčením, že je bezvadné a odpovídající požadavkům dle právních předpisů. Žalobce tvrdí, že přijal veškerá opatření a uvádí, že u některých látek se jedná o minimální porušení, které nemá vliv na zdravotní ani ekonomickou stránku spotřebitele.

50. U žalobce byl prokázán u vzorku vína Pálava, víno bez CHOP bílé, polosladké, původem: Slovensko, přídavek vody 67 % obj. a u produktu Ryzlink Rýnský, původem: Rakousko, přídavek vody 22 % obj. Přídavek vody je dle zákonné evropské právní úpravy nepovoleným enologickým postupem a jedná se tak o porušení jak evropské právní úpravy, tak vnitrostátní právní úpravy, a to ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví. Voda není uvedena v taxativním výčtu přílohy č. I A nařízení č. 606/2009, která uvádí povolené enologické postupy. V příloze XVb písm. A odst. 1 nařízení č. 1234/2007 ve znění ze dne 15. 12. 2010 je výslovně uvedeno, že „všechny povolené enologické postupy vylučují přidání vody, kromě případů, kdy existuje zvláštní technická potřeba“. Z evropské právní úpravy tak plyne, že přídavek vody do vína, a to v jakémkoli procentu, je zakázaným postupem.

51. Dále byla zjištěna přítomnost látek, které jsou zakázané, a to aspartamu (produkt Sylvani a Pavla) a maltosy (produkt Pálava, Pavla, Rose, sudové víno bílé). Aspartam je umělé náhradní sladidlo, které je pravděpodobně 200násobně sladší než sacharóza. Označován je jako E951 a používá se ke zvýraznění aroma. Vyrábí se synteticky z aminokyseliny fenylanin a z kyseliny asparaginové. Maltóza je sladovým cukrem, který se využívá jako výživný přídavek v potravinářském průmyslu. Obě výše uvedené látky jsou právní úpravou zakázány a nejsou zařazeny do výčtu povolených enologických postupů dle přílohy č. I A nařízení č. 606/2009. Z laboratorních zjištění tak vyplývá, že žalobce enologickým postupem (přídavkem cizích látek) ovlivnil uvedená vína a dopustil se tak správního deliktu, který byl ze strany žalovaného dostatečně prokázán a v napadeném rozhodnutí odůvodněn.

52. U předmětných vín byl dále zjištěn ethanol z přidaného cukru (Pálava, Ryzlink Rýnský, Rosé). Evropská právní úprava umožňuje zvyšování minimálního přirozeného obsahu alkoholu v procentech objemu, ale nesmí překročit uvedené mezní hodnoty. Uvedená vína, kde byl ethanol z přidaného cukru zjištěn, jsou z oblasti vinařské zóny B dle přílohy XIb nařízení č. 1234/2007 (Slovensko, Rakousko). Tato oblast povoluje maximálně 2 % obj. (Příloha XVa písm. A odst. 2 písm. b) nařízení č. 1234/2007. U předmětných vín byla zjištěna hodnota u Pálavy 7,63 % obj. a u Ryzlinku Rýnského 5% obj. Prokazatelně tak žalobce překročil zákonem stanovený limit. U vína Rosé, které pochází z vinařské zóny C, laboratorní rozbor prokázal ethanol z přidaného cukru ve výši 2,80 % obj., přičemž uvedená příloha nařízení umožňuje maximálně 1,5 % ve vinařské zóně C uvedené v dodatku přílohy XIb NR č. 1234/2007. Žalobce tak prokazatelně překročil zákonem stanovené limity.

53. Argumentace žalobce, že není možné zjistit přítomnost těchto látek běžnými laboratorními postupy je zcela irelevantní, jelikož jako prodejce má vynaložit veškeré úsilí proto, aby nedošlo k porušení právních předpisů a překročení stanovených norem. Pokud sám, v rámci vlastního zařízení, není schopen tyto látky odhalit, je jeho povinností, a především v jeho zájmu, využít jiná zařízení, která obsah těchto látek prokážou a v surovinách je identifikují. V případě, že žalobce argumentuje tím, že provedl veškerá opatření, senzorické zkoušky apod. je třeba, aby svoji argumentaci dostatečně podpořil důkazy, které nelze zpochybnit.

54. Zdejší soud dále k námitce konstatuje, že je základní povinností prodávajícího jakýchkoli potravin, nést odpovědnost za jejich kvalitu, ať je sám vypěstoval či odkoupil. Nelze odkazovat ani na to, že v minulosti byly suroviny od určitého dodavatele zcela bezzávadné.

55. Ustanovení § 17i potravinářského zákona oprošťuje od odpovědnosti tu právnickou osobu, která vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. Obdobně upravuje odpovědnost § 40 odst. 1 zákona o vinohradnictví „právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení povinnosti zabránila.“ V tomto případě však aktivita žalobce přišla až po kontrole, žalobce neprokázal, jak jednal, aby k porušení nedošlo. V případě, že by žalobce opravdu vykonal veškeré úsilí, tak by k tak rozsáhlému porušení evropských právních předpisů a tudíž vzniku správního deliktu, nedošlo. Zároveň není důvodem pro liberaci ani tvrzení, že nedošlo objektivně k poškození spotřebitele po zdravotní ani ekonomické stránce, neboť k naplnění materiální stránky deliktu postačí již to, že nesplní zákonem stanovenou povinnost a nikoli důsledek v podobě ekonomického nebo zdravotního poškození spotřebitele.

56. Žalobce tvrdí, že není odpovědný za obsah cizích látek, které jsou syntetického, a ne přírodního původu, které se dle žalobce měly nacházet v zakoupeném produktu. Žalobce poukazuje na to, že pouze přeprodává produkt a nemůže tak být odpovědný za surovinu, kterou odkoupil od prodejce. Zdejší soud zdůrazňuje, jak již výše uvedl, že se u potravinového práva jedná o objektivní odpovědnost. Žalobce se nemůže zbavit odpovědnosti za prodávaný produkt s tím, že provedl veškerá opatření, jako jsou senzorické zkoušky a s tvrzením, že nemůže za to, že prodejce dodal nekvalitní produkt. Žalobce však v rámci správního řízení nedoložil žádné důkazy, které by jeho případné vyvinění podporovaly. Nedoložil žádné výsledky o senzorických zkouškách, které měl žalobce u kupovaných surovin provádět a které měly dokládat, že se jedná o nezávadnou surovinu. Tvrzení žalobce, že provedl veškerá opatření, aby nedošlo k poškození spotřebitele a k porušení právních norem, tak není podloženo žádnými důkazy.

57. Je pravdou, že žalobce provedl následná opatření, a to ve smyslu ustanovení čl. 19 odst. 2 nařízení (ES) č. 178/2002, které zní: „provozovatel potravinářského podniku odpovědný za maloobchodní nebo distribuční činnost, která nemá vliv na balení, označování, bezpečnost nebo neporušenost potraviny, zahájí v mezích své činnosti postupy, jimiž se z trhu stahují výrobky nesplňující požadavky na bezpečnost potravin, a přispívá k bezpečnosti potraviny tím, že předá významné informace nezbytné ke sledování potraviny, přičemž spolupracuje na opatřeních producentů, zpracovatelů, výrobců nebo příslušných orgánů.“ Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, žalovaný vzal v potaz jednání žalobce a konstatuje na str. 11 napadeného rozhodnutí „porušení tohoto ustanovení evropského potravinového práva ji také není v rámci daného správního řízení kladeno za vinu, a není za něj trestána. Účastnice řízení při nápravě zjištěných nedostatků de facto postupovala v souladu s jí uloženými opatřeními.“

58. Zdejší soud však závěrem k výše uvedené námitce konstatuje, že odpovědnost za prodej obecně (jak za potraviny, tak za jiné produkty a suroviny), v rámci zákona o potravinách a tabákových výrobcích, je koncipována jako objektivní, tedy bez ohledu na zavinění (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2005, č. j. 4 As 49/2004). Možnost zprostit se odpovědnosti je pouze, pokud je dostatečně prokázáno, že prodávající vynaložil veškeré úsilí, které lze požadovat, aby porušení povinnosti zabránil. V souzené věci však žalobce vynaložení takového úsilí neprokázal. Spoléhal se totiž pouze na solidnost dodavatele.

59. Tvrzení o tom, že uvedené jednání nemůže poškodit spotřebitele finančně ani zdravotně, je v předmětné věci nerelevantní. Zásadní je porušení právních norem, za které je žalobce sankcionován a u kterých při posuzování skutkové podstaty není posuzován dopad na spotřebitele. Zdejší soud však nad rámec uvádí, že spotřebitel je již z podstaty věci poškozen, jelikož neobdržel produkt, který očekával, i když o tomto nedostatku nevěděl. Takovým jednáním ze strany žalobce došlo k poškození spotřebitele tím, že mu nedal možnost si vybrat takové víno, které chtěl. Kdyby o nedostatcích uvedeného vína spotřebitel věděl, mohlo by dojít k tomu, že by si takové víno nevybral. Tím, že žalobce do vína zasahoval nepovolenými postupy, ovlivnil hodnotu vína a spotřebitel tak byl klamán, když očekával jiný výrobek, než jak se prezentuje navenek. Poškození spotřebitele tak v tomto případě vzniklo, i když mohl být samotný zásah minimální. Nelze argumentovat tím, že spotřebitel v konečném důsledku nemusel ani poznat, že je kvalita vína tímto jednáním ošizena, jelikož se jedná o vína v nízké cenové kategorii.

60. K námitce minimálního úrovně porušení zákonných povinností zdejší soud konstatuje, že u tohoto typu porušení právní úpravy nelze uvažovat o porušení minimálním, či případně větším nad zákonem stanovený limit. Je jasně daný rozptyl hodnot, které jsou případně považovány za povolené. Jasně tak je stanovena hranice, která vyznačuje maximum možné přítomnosti stanovených látek a jakékoliv hodnoty, které překračují zákonem stanovou hranici, je nutné považovat za porušení zákona. V takových případech není možné uvažovat nad porušením „méně závažným“ či „více závažným“ z hlediska nástupu odpovědnosti za správní delikt. Hodnoty nad stanovený limit jsou bez dalšího porušení zákona a možnost zohlednění intenzity případného překročení povolených limitů je maximálně v rovině správního uvážení u ukládání pokuty. K samotnému prokázání správního deliktu postačuje překročení zákonem stanovené hranice.

61. Žalobce u předmětných vín prokazatelně porušil evropskou právní úpravu a použil nepovolené enologické postupy a u povolených enologických postupů překročil zákonem stanovenou hranici. Žalovaný své závěry dostatečně odůvodnil a zdejší soud se s nimi zcela ztotožňuje. Zdejší soud tak námitku žalobce považuje za nedůvodnou. IV.c) Nesprávné označení na etiketě KEG sudu

62. V případě námitky týkající se nesprávného označení zboží na etiketě KEG sudu není mezi stranami sporné to, že na předmětném sudu bylo uvedeno kromě označení vína Pavla v závorce za oficiálním názvem i označení Pálava. Žalobce však toto označení v závorce komentuje tak, že se jedná pouze o přiblížení chutě vína Pavla, které se nacházelo v sudu, spotřebiteli. Nejednalo se o oficiální název produktu, ale pouze o připodobnění. Žalobce dodává, že nebylo úmyslem klamání spotřebitelů a především nemohlo dojít objektivně ke klamání odběratelů.

63. Označení produktu na sudu však neodpovídalo právní úpravě. Nařízení č. 1234/2007 v ustanovení čl. 118z odst. 2 písm. c) jednoznačně uvádí, že u „směsi vín z různých členských státu nenesou označení moštové odrůdy nebo odrůd, ledaže se dotyčné členské státy rozhodnou jinak a zajistí proveditelnost příslušných certifikačních, schvalovacích a kontrolních postupů.“ Žalobce svým jednáním porušil pravidlo označování, když u vína Pavla (směs vín z EU) připsal do závorky Pálava, čímž spotřebitele mohl uvést v omyl. Žalobce porušil citované ustanovení čl. 118z odst. 2 písm. c) nařízení č. 123/2007 tím, že připsal na sud moštovou odrůdu, která však v označení u vína ze směsi být nesmí. Jelikož mezi stranami není způsob označení zboží na KEG sudu sporný, tak podle soudu není pochyb o tom, že žalobce porušil zákonem stanovenou povinnost pro označení prodávaného vína. Zákon jednoznačně vymezuje podmínky pro označení vína. Žalobce prokazatelně porušil zákonem stanovené ustanovení. V projednávané věci, na základě právní úpravy, nelze přihlížet k tomu, že nebylo cílem žalobce spotřebitele klamat. Názor, či vnímání žalobce o tom, že je víno podobné vínu Pálava, může vést spotřebitele k zakoupení vína, které nebude odpovídat jeho představám, jelikož bude očekávat víno Pálava, nebo alespoň víno, které mu bude podobné. Podle názoru zdejšího soudu se proto jedná o klamání spotřebitele a námitku proto soud považuje za nedůvodnou. IV.d) Neodpovídající zjištěná hodnota cukru

64. Nařízení Komise (ES) č. 607/2009 ze dne 14. 7. 2009, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č.479/2008, pokud jde o chráněná označení původu a zeměpisná označení, tradiční výrazy, označování a obchodní úpravu některých vinařských produktů, v příloze XIV v části B uvádí, že víno se označuje jako suché v případě, že obsah cukru nepřesahuje 4 g/l, víno se označuje jako polosuché, jestliže nepřesahuje obsah cukru 12 g/l, víno se označuje jako polosladké, jestliže obsah cukru nepřesahuje 45 g/l, a víno se označuje jako sladké v případě, že obsahuje nejméně 45 g/l obsahu cukru.

65. U vína Sylvani, které bylo označeno jako polosuché, byl zjištěn obsah cukru 2,5 g/l, což odpovídá označení vína suchého a to i s přihlédnutím k odchylce 1 g/l dle čl. 64 odst. 3 nařízení č. 607/2009. U produktu Pavla, polosladké, původem SK byla zjištěna hodnota obsahu cukru 4,4 g/l, což odpovídá označení polosuché. U produktu označeném jako Pálava, polosladké, byl zjištěn obsah cukru 4,95 g/l, což dle právní úpravy odpovídá označení polosuché, případně s odchylkou suché. U produktu víno Pavla, polosladké, šarže č. 20-1213- 1, byl zjištěn obsah cukru 2,49 g/l, tudíž jeho označení mělo být suché. U vína označeném Rosé, byla zjištěna hodnota cukru 4 g/l což odpovídá označení suché, případně polosuché (v případě započítání odchylky) a nikoli polosladké. U vína Pavla (Pálava) byl taktéž zjištěn obsah cukru v hodnotě 2,56 g/l a víno tak mělo být označeno jako víno suché a nikoli polosladké. U vína Rosé, polosladké, původem z Itálie, byl zjištěn obsah cukru 5,43 g/l a mělo být označeno jako polosuché a nikoli polosladké. Poslední případ byl zjištěn u sudového vína bílého, které mělo hodnotu cukru 6,34 g/l a mělo tak být označeno jako víno polosuché nikoli polosladké.

66. Ze zjištění správního orgánu je tak zřejmé, že se v uvedených případech jednalo o porušení evropské právní normy, která vymezuje označení o obsahu cukru. Limity jsou jasně stanovené a zjištění u jednotlivých vín potvrzují, že jejich označení neodpovídá zjištěnému obsahu cukru ve výrobku. Argumentace žalobce o tom, že se v jeho případě týká o prodejce a ne o výrobce vína je v projednávané věci bezpředmětná a zdejší soud odkazuje na odůvodnění výše, kde se zabývá objektivní odpovědností prodejce. Námitku týkající se označování, tak zdejší soud považuje za nedůvodnou. IV. e) Nepředložení evidenčních knih

67. Ustanovení § 30 odst. 1 zákona o vinohradnictví uvádí, že „Fyzická nebo právnická osoba, která drží nebo zprostředkovává produkt za účelem výkonu svého podnikání nebo k obchodním účelům, je povinna vést evidenční knihy v rozsahu, způsobem a ve lhůtách stanovených předpisy Evropské unie, tímto zákonem a prováděcím právním předpisem.“ Ustanovení § 30 odst. 3 a 4 zní „ (3) Obchodní zprostředkovatelé vedou evidenční knihy v Registru. (4) Vzor pro vedení evidenčních knih obchodních zprostředkovatelů zveřejní ministerstvo na svých internetových stránkách. Vzor pro vedení evidenčních knih obchodních zprostředkovatelů bude též zveřejněn v Registru.“

68. Žalobce, jako právnická osoba, která zprostředkovává produkt za účelem výkonu svého podnikání je povinna vést evidenční knihy a dle zákona je má vést v Registru vinic. I přestože se dle žalobce jedná o formální a ryze administrativní pochybení, porušil zákonem stanovenou povinnost. Nejednal na základě zákonem stanovených podmínek a negativní dopad do práv žalobce v podobě uložené sankce je pouze a jedině zákonným důsledkem, které ho si žalobce mohl a měl být vědom, při respektování zásady neznalost zákona neomlouvá.

69. Vedení evidenčních knih má sloužit „k zaznamenávání pohybu produktů, jejich vstupů a výstupů, jejich provedených ošetření a uchovávání informací z dokladů, které daný produkt doprovázejí při jeho uvádění do oběhu v Evropské unii, a tím k zajištění jeho dohledatelnosti“ viz RADA, Tomáš a kol. Zákon o vinohradnictví a vinařství: komentář k § 30 odst.

1. Vyd.

1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, Komentáře Wolters Kluwer ČR).

70. Na základě výše uvedeného zdejší soud konstatuje, že je povinností vést evidenční knihy v Registru a je na samotném žalobci, aby požadavek splnil. Soud považuje námitku týkající se nepředložení evidenčních knih za nedůvodnou. IV.f) Porušení zásady zákazu reformation in peius

71. Žalobce má za to, že mu nelze přičítat k tíži, že se kvalita vín, které uváděl do oběhu, nelepšila za určité časové období, jelikož se jednalo o tak krátké časové období, ve kterém nebylo možné změnu k lepšímu provést. Zdůrazňuje, že žalovaný k tíži žalobce přičetl takové skutečnosti, které však prvostupňový orgán k tíži žalobce při ukládání pokuty nepřičítal.

72. Z napadeného rozhodnutí ale plyne, že žalovaný nepřičetl v neprospěch žalobce skutečnost, že se kvalita vín uváděných do oběhu v druhé polovině roku 2013 nelepšila. Zdejší soud konstatuje, že na str. 12 napadeného rozhodnutí je uvedeno, že „za těchto okolností se odvolacímu orgánu nejeví jako zcela přiléhavé hodnotit v neprospěch účastnice řízení při úvaze o výši sankce obecně v čase se nezlepšující kvalitu vín. Tuto úvahu lze dle názoru odvolacího orgánu výslovně vztáhnout pouze na ty produkty, které byly odebrány v tržní síti po datu 8. 11. 2013(datum seznámení účastnice řízení s výsledky laboratorních rozborů prvních dvou produktů – viz tabulka) a toliko na ty ukazatele, ve kterých byly první dva produkty nevyhovující, což byl přídavek vody, překročená hodnota etanolu z přidaného cukru, přídavek maltosy a aspartamu. V tomto smyslu tedy odvolací orgán koriguje úvahu prvoinstančního orgánu ohledně okolností, za nichž byly delikty spáchány.“

73. Žalovaný k tíži žalobce přičetl jinou skutečnost a to, že bylo rozbory prokázáno, že žalobce u řady produktů použil více enologických postupů a v této části rozhodnutí prvostupňového rozhodnutí doplnil.

74. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2003, č. j. 7 A 124/2000-39 uvádí, že „správní řízení tvoří jeden celek do pravomocného rozhodnutí; vady prvostupňového řízení i rozhodnutí lze odstranit v řízení odvolacím. S tím také počítá institut změny rozhodnutí v odvolacím řízení, v němž odvolací orgán podle § 59 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů, přezkoumává napadené rozhodnutí v celém rozsahu a je-li to nutné, dosavadní řízení doplní, popřípadě vady odstraní. Není tedy vázán jen důvody podaného odvolání a může rozhodnutí změnit, shledá-li k tomu důvody. Rozhodnutí o odvolání tak jako jakékoliv jiné správní rozhodnutí musí ovšem odpovídat zákonu (§ 46 spr. řádu). Výrok rozhodnutí odvolacího orgánu musí obsahovat základní náležitosti správního rozhodnutí ve smyslu § 47 spr.ř.; jeho výrokem-rozhodnutím ve věci-je rozhodnutí o tom, zda se výrok prvostupňového rozhodnutí potvrzuje a odvolání zamítá, či zda se tento výrok mění (a jak). Pokud tedy ustanovení § 59 odst. 2 spr. řádu předpokládá, že odvolací orgán rozhodnutí změní nebo zruší, jinak odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí, jedná se o tři možné alternativy rozhodnutí, které se navzájem vylučují. Pokud některé z nich odvolací orgán spojí, jde o rozhodnutí nesrozumitelné, trpící logickým rozporem. Není tedy možné v odvolacím řízení současně zamítnout odvolání a prvostupňové rozhodnutí v jeho výroku změnit, což ovšem žalovaný učinil a jednalo se podstatnou změnu ve vymezení odpovědnosti za skutek.“ V projednávaném případě však došlo pouze o doplnění argumentace podporující konečný závěr správního orgánu. To, že odvolací orgán podpořil svoji argumentací dalším tvrzením týkajícím se více enologických postupů, neznamená zásadní doplnění či případně změnu rozhodnutí v neprospěch žalobce. K tomuto závěru dospěl žalovaný na základě totožných podkladů, jaké měl k dispozici prvostupňový orgán. Rozhodnutí jako takové se nezměnilo, žalovaný nezměnil výši sankce a nezměnil výrok rozhodnutí prvostupňového orgánu. Nemůže se tak jednat, dle tvrzení žalobce, o přičítání k tíži nezlepšení se kvality vín, když to v neprospěch žalobce žalovaný vůbec nepřičetl.

75. V samotném napadeném rozhodnutí je jednoznačně uvedeno, že v prvním případě žalovaný pouze koriguje úvahu prvostupňového orgánu a v druhém případě se jedná pouze o doplnění argumentace. Nedošlo tak jednáním odvolacího orgánu k zásadní změně či k zásadnímu doplnění odůvodnění, které by mělo za následek nezákonnost jednání žalovaného.

76. V projednávaném případě, se nejedná o porušení zásady zákazu reformation in peius, když prvostupňový orgán uložil žalobci pokutu ve výši 650.000 Kč a odvolací orgán prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Zásadní je, ve vztahu k výše uvedené námitce, zda samotné napadené rozhodnutí zůstává i s tímto doplněním žalovaného srozumitelné a přezkoumatelné (viz srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2007, č. j. 2 As 72/2006-44). Napadené rozhodnutí nevykazuje znaky nepřezkoumatelnosti, jelikož je zřejmé, na základě jakých skutečností dospěl žalovaný ke konečnému závěru a z jakých důkazů vycházel. Konečný výrok odpovídá odůvodnění rozhodnutí a samotné rozhodnutí je přehledné a je zřetelné, proč žalovaný rozhodl tak, že prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalovaný nezměnil rozhodnutí v neprospěch žalobce, jelikož výrok rozhodnutí prvostupňového rozhodnutí nezměnil a uloženou pokutu ve výši uložené prvostupňovým orgánem nezvýšil. Zdejší soud námitku považuje za nedůvodnou. IV.g) Porušení zásady ne bis in idem

77. Žalobce má za to, že v případě, že je spolumajitelem obchodní korporace BM VINI spolu se svým manželem, a tato společnost byla potrestána za stejné správní delikty jako podnikající fyzická osoba V. M., nelze potrestat i podnikající fyzickou osobu V. M. tedy žalobce. Žalobce má za to, že se jedná o opětovné trestání za stejné skutky u totožných subjektů, jelikož je žalobce podnikající fyzickou osobou a spolumajitelem společnosti BM VINI s.r.o. Ve výše uvedeném jednání žalobce spatřuje porušení zásady ne bis in idem.

78. Zdejší soud k námitce konstatuje, že pro uplatnění zásady ne bis in idem je nutné, aby byla splněna alespoň jedna ze dvou podmínek, a to podmínka litispendence nebo podmínka rei iudicatae. Ani jedna z podmínek v tomto případě splněna není a o uplatnění zásady ne bis in idem tak nelze ve věci uvažovat. Překážka litispendence znamená, že před soudem probíhá další řízení o téže věci (dané identických předmětem řízení a identickými účastníky řízení). V tomto případě se však jedná o dva právní subjekty, které jsou svojí právní formou odlišené. K námitce soud uvádí, že v projednávaném případě je trestán subjekt - právnická osoba/podnikající fyzická osoba a ne jednatel či společník této právnické osoby/podnikající fyzické osoby. Právnická osoba BM VINI s.r.o., má identifikační číslo 01697374, čímž se odlišuje od žalobce, který má identifikační číslo jako podnikající fyzická osoba 76247945. U uvedené námitky je zcela irelevantní poukazování na totožné osoby na pozici společníků. Jedná se prokazatelně o dva odlišné subjekty, které nelze považovat za totožné. Druhá podmínka – rei iudicatae, věc již pravomocně rozhodnutá, v tomto případě taktéž nebyla splněna. Zdejší soud námitku považuje za nedůvodnou. IV.h) Majetkové poměry žalobce a likvidační charakter pokuty

79. Na základě rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008-133 povinen správní orgán při ukládání pokuty posoudit majetkové a osobní poměry pachatele. Správní orgán vychází z údajů doložených samotným žalobcem, ze skutečností ze správního řízení či z podkladů, které si získá sám správní orgán bez součinnosti účastníka řízení. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce doložil přiznání k dani z příjmů fyzických a právnických osob za rok 2013 a za rok 2014.

80. Z odůvodnění a ze samotných doložených podkladů je zřejmé, že uložená pokuta znamená pro žalobce zásadní zásah, ale nemůže se jednat o pokutu likvidačního charakteru. Žalovaný dostatečně zvážil a přihlédl ke všem podkladům týkající se majetku žalobce a vyhodnotil situaci žalobce tak, že se o pokutu likvidačního charakteru nejedná. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se žalovaný zaobíral veškerými skutečnostmi, které by mohly ovlivnit výši uložené pokuty.

81. K charakteru a ukládání likvidačních pokut se vyjadřuje ve svém usnesení Nejvyšší správní soud ze dne 20. 4. 2010, č.j. 1 As 9/2008 - 21, kde nejvyšší správní soud tvrdí, že „[s]právní orgán musí v uvedeném rozsahu k osobním a majetkovým poměrům pachatele přihlédnout, aby se vyhnul uložení likvidační pokuty. Likvidační pokutou přitom rozšířený senát rozumí sankci, která je nepřiměřená osobním a majetkovým poměrům pachatele deliktu do té míry, že je způsobilá mu sama o sobě přivodit platební neschopnost či ho donutit ukončit podnikatelskou činnost, nebo se v důsledku takové pokuty může stát na dlouhou dobu v podstatě jediným smyslem jeho podnikatelské činnosti splácení této pokuty a zároveň je zde reálné riziko, že se pachatel, případně i jeho rodina (jde-li o podnikající fyzickou osobu) na základě této pokuty dostanou do existenčních potíží.“ Nejvyšší správní soud dále uvádí, že „[a]by pokuta za jiný správní delikt naplnila svůj účel z hlediska individuální i generální prevence, musí být citelným zásahem do majetkové sféry pachatele. Odpovídající intenzita majetkové újmy bude v konkrétních případech záviset na řadě faktorů, v prvé řadě však na závažnosti spáchaného deliktu. Ta v sobě vždy zahrnuje jak typovou závažnost, kterou zákonodárce vyjádřil již rozpětím zákonné sazby pro uložení pokuty, tak individuální závažnost protiprávního jednání v konkrétním případě.“ Nejvyšší správní soud konstatuje v usnesení, že „[v] obecné rovině je navíc třeba zdůraznit, že nutnost účinně sankcionovat protiprávní jednání naplňující skutkové podstaty jiných správních deliktů vyplývá pro Českou republiku v řadě oblastí také z práva Evropské unie. V mnoha případech se totiž jedná o postih za porušení povinností uložených právními předpisy Evropské unie, a to ať již přímo (nařízeními Unie), nebo nepřímo na základě vnitrostátních právních předpisů transponujících unijní směrnice. Přitom Soudní dvůr Evropské unie vždy zdůrazňuje povinnost členských států postihovat porušení povinností vyplývajících z unijního práva dostatečně efektivními sankcemi a zajistit tak „užitečný účinek“ (effet utile) unijního práva. Udělená sankce tak musí mít podle Soudního dvora dostatečně odrazující účinek, a to jak z hlediska případné recidivy ze strany samotného delikventa, tak z hlediska ostatních subjektů (viz např. v oblasti soutěžního práva rozsudek Soudního dvora ze dne 7. 6. 1983, Musique Diffusion française, spojené věci 100/80 až 103/80, Recueil, s. 1825, bod 106). Rozšířený senát tedy musí přisvědčit prvnímu senátu v jeho závěru, že nejen pro oblast trestního práva, ale i pro správní trestání, ať již jde o přestupky či o jiné správní delikty, platí zásada, že trest za protiprávní čin nesmí být příliš přísný, ale ani příliš mírný. “ K intenzitě uložené sankce závěrem Nejvyšší správní soud tvrdí, že „[v] rámci úvah o odpovídající intenzitě sankce by tedy měl správní orgán přihlédnout v nezbytném rozsahu také k osobním a majetkovým poměrům pachatele, a to v případech, kdy takový požadavek vyplývá ze zákona nebo, jak již bylo řečeno, z ústavního pořádku. Přitom ovšem nemusí nutně postupovat za použití až matematicky přesné metody, jakou předpokládá pro vyměřování peněžitého trestu trestní zákoník. Takovou metodu totiž ze současné právní úpravy jiných správních deliktů při nejlepší vůli vyvodit nelze. Tento způsob výpočtu peněžité sankce není jediným možným pro naplnění principu materiální rovnosti, jak mu rozumí Ústavní soud. Tam, kde zákon s poměry pachatele jako se zvláštním hlediskem pro určení výše pokuty nepočítá, měla by informace o majetkové situaci pachatele působit jako „záchranná brzda“, tedy zmíněný korektiv, který vstupuje do hry spíše výjimečně, a to až ve chvíli, kdy hrozí natolik vysoká pokuta, že by mohla mít pro pachatele správního deliktu z ústavního hlediska nepřípustný likvidační charakter. Správní orgán se tedy nebude muset při ukládání pokuty za jiné správní delikty, u nichž zákon neupravuje zvláštní kritérium v podobě osobních a majetkových poměrů pachatele, zabývat podrobným zjišťováním těchto poměrů tam, kde bude s ohledem na výši do úvahy přicházející pokuty a na základní poznatky o osobě pachatele, které vyplynuly z dosavadního průběhu správního řízení, zřejmé, že nehrozí existenční ohrožení pachatele či jeho podnikání. Naopak tam, kde si závažnost spáchaného deliktu či další relevantní okolnosti vyžádají v rámci rozmezí, které zákon pro daný delikt předpokládá, takovou intenzitu sankce, že nebude možné riziko likvidačního působení pokuty na osobu pachatele bez dalšího vyloučit, bude nutné, aby se správní orgán zjišťováním osobních a majetkových poměrů pachatele důkladněji zabýval a přihlédl k nim do té míry, aby výsledná pokuta byla sice citelným zásahem do jeho majetkové sféry, nikoli však zásahem vzhledem ke svému účelu nepřiměřeným, který má likvidační účinky. Správní orgán by měl přitom hodnotit osobní a majetkové poměry pachatele správního deliktu ke dni svého rozhodování, nikoliv k okamžiku spáchání deliktu.“ Z výše uvedené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že sankce uložená za správní delikt, a to také ve vztahu k právní úpravě Evropské unie, musí být citelná tak, aby se pachatel svým jednáním již správního deliktu nedopouštěl. Musí být zajištěn efektivní účinek uložené sankce. Dle výše uvedeného usnesení Nejvyššího správního soudu je nutné v případě, že je zřejmé, že by mohlo dojít k takovému zásahu do majetkových poměrů uložením pokuty, že by došlo k úplné platební neschopnosti či ukončení podnikatelské činnosti, musí přihlédnout správní orgán k majetkovým poměrům pachatele.

83. Správní orgán se v projednávané věci dostatečně zabýval dopadem uložené pokuty na žalobce. Na základě výše uvedeného shledal uloženou pokutu přiměřenou, která by mohla představovat značnou zátěž pro žalobce, avšak nejedná se o pokutu likvidační. Žalobce měl možnost, které využil, a to, že přistoupil k měsíčnímu splácení uložené pokuty. Plnění tak bylo rozloženo na 35 měsíčních splátek a poslední splátka bude uhrazena v měsíci říjnu 2018.

84. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce za rok 2013 vykázal příjmy 17.655.017 Kč a výdaje související s příjmy 16.826.

545. Zisk za rok 2013 tedy činil 828.487 Kč. Z přehledu o majetku a závazcích za rok 2013 je zřejmé, že žalobce vlastnil hmotný majetek ve výši 4.411.012 Kč, peněžní prostředky v hotovosti 191.093 Kč, peněžní prostředky na bankovních účtech 59.414 Kč, pohledávky 1.047.921 Kč a závazky 4.383.133 Kč. Za rok 2014 vykázal žalobce příjmy 2.362.126 Kč a výdaje související s příjmy 2.371.

584. Ztráta za rok 2014 činila 9.458 Kč. Z přehledu o majetku a závazcích za rok 2013 je zřejmé, že žalobce vlastnil hmotný majetek ve výši 4.411.012 Kč, peněžní prostředky v hotovosti 0 Kč, peněžní prostředky na bankovních účtech 1.768 Kč, pohledávky 300.000 Kč a závazky 2.796.970 Kč.

85. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2012, č. j. 6 Ads 129/2011-119, které uvádí, že „[N]ejvyšší správní soud na rozdíl od stěžovatele zastává stanovisko, že trest v podobě pokuty lze ukládat nejen těm subjektům, které mají k jejímu okamžitému uhrazení dostatečné, volné finanční prostředky. Nejvyšší správní soud tu připomíná, že správní trestání plní nejen funkci preventivní, ale rovněž i represivní, přičemž nelze ohlédnout od toho, že primárním významem trestání, sankcí a pokut je z povahy věci potrestání pachatele, který musí sankci ve své právní a majetkové sféře adekvátním způsobem pocítit – srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008 - 133. I v takovém případě však nelze ve smyslu citovaného usnesení rozšířeného senátu odhlédnout od toho, že sankce nesmí být likvidační.“ Zdejší soud na základě výše uvedeného konstatuje, že byť byl žalobce ve ztrátě v roce 2014, nelze záporný hospodářský výsledek podnikatele vést k jeho beztrestnosti za jakékoli jím spáchané správní delikty.

86. Samotná otázka likvidačního charakteru pokuty je otázkou zkoumání majetkových poměrů účastníka řízení, které ale nejsou samostatnou otázkou zkoumání dle ustanovení § 40 odst. 2 zákona o vinařství, jelikož tento zavazuje správní orgán pouze přihlédnout k závažnosti správního deliktu, způsobu spáchání a jeho následkům a okolnostem, za nichž byl delikt spáchán. Lze shrnout, že správní orgán jednal dle zákona a v mezích zákonných ustanovení, které se ukládání pokut týkají, především také v rámci ustanovení § 50 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s.ř.“) a to tak, že podkladem pro vydání rozhodnutí mohou být i skutečnosti obecně známé a veškeré podklady hodnotí správní orgán dle své úvahy, přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Ze správního spisu vyplývá, že výše pokuty neměla likvidační charakter.

87. Pokud měl žalobce za to, že pokuta likvidační charakter má, jeho povinností bylo výši pokuty rozporovat již v prvostupňovém řízení s dostatečnými důkazy, které prokazují takové tvrzení. Zdejší soud odkazuje na ustanovení § 36 s. ř., kde jsou zřetelně vymezeny práva účastníka, kdy může až do vydání rozhodnutí učinit své návrhy důkazů. Žalobní námitku týkající se případného likvidačního charakteru uložené sankce považuje zdejší soud za nedůvodnou. IV.ch) Závažnost pochybení - zásada proporcionality

88. Žalobce namítá, že při posuzování výše pokuty má správní orgán přihlédnout k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu spáchání a jeho následkům a okolnostem, za nichž byl správní delikt spáchán. Žalobce zdůrazňuje, že se jedná o nezaviněné jednání. Žalobce konstatuje, že provedl všechna maximální možná preventivní opatření spočívající především v provádění senzorických a analytických zkoušek a že s ohledem na své technické a ekonomické možnosti nemohl vytýkané nedostatky odhalit.

89. Zdejší soud předně zdůrazňuje, že v případě projednávané věci není možnost přihlédnutí k zavinění, když zákon o vinohradnictví, potažmo právní úprava potravinového práva, je založena na tzv. objektivní odpovědnosti.

90. Zdejší soud se u uvedené námitky nejdříve zabýval obecným ukládáním pokut a správním uvážením. K ukládání pokut se vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 13. 12. 2007, č. j. 3 As 32/2007 – 48, tak, že „[u]kládání pokut za správní delikty se děje ve sféře volného správního uvážení (diskrečního práva správního orgánu), tedy zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout ve vymezených hranicích, resp. volit některé z více možných řešení, které zákon vymezuje. Správní orgán přitom dbá na přiměřenost sankce z hlediska jejího účelu. Pro správné a spravedlivé ukládání sankce je významné dodržování principu zákonnosti trestání a principu individualizace sankce. Zásada zákonnosti trestání spočívá v tom, že se správní orgán musí důsledně řídit pravidly pro ukládání sankcí, která jsou obsažena v obecné i zvláštní části přestupkového zákona. Zásada individualizace sankce pak ukládá, aby druh, kombinace a intenzita sankcí odpovídaly všem okolnostem a zvláštnostem konkrétního případu. Správní orgán je proto povinen zabývat se jednotlivými kritérii pro stanovení sankce, opatřit si za tím účelem potřebné důkazní prostředky, provést jimi důkazy, vyvodit z těchto důkazů skutková a právní zjištění a poté správním uvážením, nicméně při respektování smyslu a účelu zákona a v souladu s pravidly logického usuzování, dospět k rozhodnutí o druhu a výměře sankce. Vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby správní uvážení bylo přezkoumatelné soudem a současně i srozumitelné účastníkům řízení, musí pak být tento postup objasněn v odůvodnění rozhodnutí.“ Z judikatury Nejvyššího správního soudu tak vyplývá, že při posuzování výše pokuty musí správní orgán vycházet ze základních principů zákonnosti a individualizace sankce. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2010, č. j. 7 As 71/2010 – 97, publ. pod č. 2209/2011 Sb. NSS, vyplývá, že „[m]ezi hlediska individualizace trestu v dané věci patří zejména závažnost správního deliktu, význam chráněného zájmu, který byl správním deliktem dotčen, způsob spáchání správního deliktu, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán.“ Projevem individualizace v projednávané věci je zhodnocení a započítání jak polehčujících, tak přitěžujících okolností, které správní orgán do napadeného rozhodnutí zahrnul. Správním orgánem byly zhodnoceny skutečnosti a okolnosti projednávaného případu. Dále byla z hlediska spáchání správních deliktů uvážena i míra možného poškození oprávněných zájmů spotřebitele.

91. V napadeném rozhodnutí žalovaný dostatečně zdůrazňuje, že zanalyzoval veškeré skutečnosti, které mohly ovlivnit výši pokuty, a především poukazuje na závažnost spáchaného správního deliktu. Žalovaný ve svém napadeném rozhodnutí dostatečně analyzuje skutečnosti polehčující i přitěžující a odůvodnění v rámci výše pokuty je dostatečně přezkoumatelné (napadené rozhodnutí str. 18 až 20). Dle ustanovení § § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví lze uložit pokutu až do výše 5.000.000 Kč, za správní delikt porušení povinnosti stanovené předpisem Evropské unie upravujícím oblast vinohradnictví, vinařství nebo obchodu s produkty. Samotná výše sankce zdůrazňuje, že se jedná o delikt závažný. Tudíž výši pokuty, která byla žalobci uložena a nedosahuje ani 13 % horní hranice sazby pokuty, ve vztahu ke spáchanému správnímu deliktu, je nutno považovat za nízkou, a to zejména s ohledem na to, že se jedná o třináct jednotlivých správních deliktů spočívajících v porušení povinnosti stanovené předpisem Evropské unie upravujícím oblast vinohradnictví, vinařství nebo obchodu s produkty.

92. Správní uvážení nemá vykazovat znaky libovůle, musí být řádně odůvodněno a výstup uplatněné diskreční pravomoci správního orgánu musí být v kontextu a ve vztahu logického vyplývání se skutkovými okolnostmi, které daný případ individualizují. To ostatně vyplývá rovněž z ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu: Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Správní orgán má přitom povinnost přezkoumat a vyhodnotit relevanci důkazů a argumentů předložených žadatelem. Z toho plyne, že každé správní uvážení má své meze. A úkolem správního soudu je zkoumat nejen to, jestli je správní orgán nezneužil ale i to, zda meze správního uvážení nepřekročil. Správní uvážení je vždy limitováno principy vyplývajícími z ústavního pořádku České republiky a v případě projednávané věci je limitováno stanovenou zákonnou hranicí. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé na str. 18, kde žalovaný odůvodňuje, způsob spáchání správních deliktů, okolnosti, které u žalobce posuzovány ve prospěch, okolnosti, které jsou posuzovány v neprospěch, okolnosti, za nichž byly správní delikty spáchány, následky spáchání správních deliktů, že se veškerými skutečnosti dostatečně zabýval a posoudil. V dané věci žalovaný posoudil veškeré poměry žalobce a na základě toho, že každou okolnost posoudil individuálně a následně pak jednotlivé skutečnosti vzájemně, dospěl k závěru o potvrzení rozhodnutí prvostupňového orgánu. Argumentace žalovaného je dostatečná a správní uvážení žalovaného je v rámci zákonem stanovených limitů. Z obsahu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že zásadu proporcionality v uvedené věci žalovaný neporušil. Uložená pokuta je v rámci správního uvážení zvolena v dolní hranici, jedná se o 13 % z možné maximální výše pokuty.

93. U uložené pokuty se nejedná o exces, který by byl výjimečný, případně nelogický. V případě, kdy žalovaný zhodnotil veškeré správní delikty, které žalobce dle něj spáchal, je výše uložené pokuty odpovídající a nelze hovořit o porušení zásady proporcionality.

94. Zdejší soud uvádí, že funkce správního trestání není jen preventivní a výchovná, ale i represivní tak, aby účastník řízení nepáchal do budoucna protiprávní jednání a neporušoval tak právní normy stanovené zákonodárcem. Vzhledem k výše uvedenému byla pokuta stanovena v legitimní výši v rozmezí zákonem stanoveném a správní orgán tak při ukládání pokuty nepochybil a vzal v potaz veškeré okolnosti, které výši pokuty odůvodňují.

95. Žalobní námitku týkající se zásady proporcionality tak zdejší soud považuje za nedůvodnou, jelikož pokuta byla uložena v zákonném rozmezí s dostatečným odůvodněním správního uvážení správním orgánem s přihlédnutím ke všem okolnostem a závažnosti spáchání deliktu, následkům a okolnostem. IV. i) Porušení zásady předvídatelnosti

96. Žalobce dále uvádí, že žalovaný ukládá nepřiměřené pokuty v porovnání s rozhodnutím z roku 2007 u společnosti VINOP a.s. K námitce zdejší soud uvádí, že je zřejmé, že se jedná o jiné vymezení správních deliktů a nelze vzájemně posuzovat odlišné případy a odlišné žalobce. Každý správní delikt musí být posuzován individuálně, a to ve vztahu k porušení právní normy, okolnostem, důsledkům případu a nelze předpokládat, že za odlišné správní delikty u stejného účastníka budou uloženy pokuty v podobné výši. Žalobce poukazuje na případ z roku 2007, což je již deset let starý případ a je zřejmé, že v průběhu této doby se vyvíjela praxe správních orgánů. Nelze předpokládat, že ukládání pokud bude stále stejné, když se okolnosti mění, situace se v praxi stále rozvíjí a správní orgány na tyto nové skutečnosti musí reagovat a to na základě stále stejné právní normy. Z těchto důvodů je v zákoně uvedena hranice a limit pro ukládání pokut, který umožňuje veškeré zohlednění okolností, které jednotlivé případy ovlivňují.

97. Zdejší soud dále zdůrazňuje, že žalobce poukazuje na jiný právní subjekt, který porušil ustanovení z jiných důvodů, které nejsou totožné jako u projednávaného případu.

98. Na základě výše uvedeného zdejší soud považuje námitku porušení zásady předvídatelnosti za nedůvodnou a zcela bezpředmětnou. IV.j) Moderace

99. Žalobce ve své žalobě požaduje případně moderaci výše uložené sankce za správní delikty. K moderaci uvádí Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 13. 12. 2007, č. j. 3 As 32/2007 – 48, že „[m]oderační právo soudu upravené v § 78 odst. 2 s. ř. s. umožňuje soudu v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu k návrhu žalobce buď snížit uložený trest, nebo od něj upustit. Soud však takto může učinit jedině v případě, kdy jde o postih zjevně nepřiměřený.“ Dále zdejší soud odkazuje na další rozhodnutí Nejvyššího správního soudu týkající se moderačního práva ze dne 5. prosince 2013, č. j. 9 Afs 4/2013, kde Nejvyšší správní soud uvedl, že „[p]ro možnost uplatnění moderačního práva soudu je však nutno splnit zákonem stanovené podmínky. Musí se jednat o rozhodnutí, jímž byl uložen trest; nejsou dány podmínky pro zrušení rozhodnutí správního orgánu, kterým byl trest uložen; trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši; zákonná úprava výslovně umožňuje upuštění od trestu nebo jeho snížení a o snížení trestu lze rozhodnout na základě skutkového stavu, z něhož vycházel správní orgán. O moderaci sankce rozhoduje soud pouze na návrh žalobce.“ Ke zkoumání moderačního práva soudem konstatuje Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 30. 9. 2010, č. j. 7 As 71/2010 – 97, že „[s]oud v rámci moderačního práva zkoumá, zda nedošlo k excesu při individualizaci trestu, tedy zda a jak bylo přihlédnuto ke všem specifikům konkrétního případu a zda byl v rámci zákonné trestní sankce vybrán pro pachatele takový druh trestu a v té výměře, která splní účel trestu a není zjevně nepřiměřená.“ Z výše uvedené judikatury vyplývá, že zdejší soud při posuzování moderačního práva vychází z každého projednávaného případu individuálně s přihlédnutím ke specifikům a zákonné výši sankce. K moderaci může soud přistoupit v případě, že se jedná o postih zjevně nepřiměřený. V projednávané věci na základě všech výše uvedených skutečností soud konstatuje, že se nejedná o postih nepřiměřený a po posouzení skutečností vyplývající ze spisového materiálu dospěl k závěru, že výše pokuty uložená žalobci byla úměrná deliktnímu jednání.

V. Shrnutí a náklady řízení

100. S ohledem na vše shora uvedené soud neshledal žalobu důvodnou a zamítl ji postupem dle § 78 odst. 7 s. ř. s.

101. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce v řízení úspěšný nebyl, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému, který měl v řízení plný úspěch, však žádné náklady spojené s tímto řízením nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015 č.j. 7 Afs 11/2014-47).

Poučení