31 A 172/2020 –154

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: Ing. J. L., nar. X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Tomášem Rašovským sídlem Kotlářská 989/51a, 602 00 Brno proti žalovanému: Magistrát města Brna, odbor územního a stavebního řízenísídlem Malinovského náměstí 3, 601 67 Brno za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Společenství vlastníků pro dům Třískalova 571/18, IČ 29192820 sídlem Třískalova 571/18, 638 00 Brno zastoupeno advokátkou JUDr. Lenkou Dörrovou Čepkovou sídlem Domažlická 145/6, Brno II) M. O. bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 8. 2020, č. j. MMB/0352629/2020, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 26. 10. 2020 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 8. 2020, č. j. MMB/0352629/2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“), a rozhodnutí Úřadu městské části města Brna, Brno–sever, odbor stavební (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 15. 8. 2018, č. j. MCBSev/029517/18 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí, kterým správní orgán prvního stupně vydal stavební povolení na stavbu „Změna stavby stavebními úpravami pro umístění osobního výtahu v bytovém domě, X, poz. parc. č. X v k. ú. L.“.

II. Obsah žaloby

3. Žalobce v žalobě předně namítá, že žádost o vydání stavebního povolení měla být odmítnuta, nebo měl být stavebník vyzván k jejímu doplnění, neboť byla podepsána pouze předsedou výboru, přestože z výpisu z rejstříku společenství vlastníků jednotek bylo zřejmé, že písemné právní jednání, které činí výbor, musí být podepsáno předsedou a dalším členem výboru. Žádost o vydání stavebního povolení stavebníka byla opravena až na základě výzvy stavebního úřadu po zrušení stavebního povolení odvolacím orgánem, tedy žádost o vydání stavebního povolení byla řádně podána až 11. 7. 2018. Proto žalobce vznáší otázku, zda se jedná o řízení, které bylo zahájené do 31. 12. 2017, či řízení, které bylo zahájené po 1. 1. 2018 a mělo tak být přihlédnuto k novelizovanému znění § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona, které odkazuje na ustanovení § 184a stavebního zákona. Přitom stavební úřad Úřadu městské části Brno–sever vyzval stavebníka, aby doplnil žádost o vydání stavebního povolení o souhlas společenství vlastníků jednotek se stavbou v souladu s § 184a stavebního zákona a doplnil k žádosti další podpis člena výboru společenství v souladu s výpisem z rejstříku společenství. Z výše uvedeného vyplývá, že i stavební úřad postupoval dle stavebního zákona ve znění účinném po 1. 1. 2018.

4. Na druhém místě žalobce upozorňuje, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí nevypořádal s námitkou žalobce týkající se prokázání práva stavebníka k realizaci stavební úpravy pro budování výtahu. Konkrétně se nezabýval tím, zda lze souhlas spoluvlastníků se záměrem stavby nahradit rozhodnutím shromáždění vlastníků jednotek. Ustanovení § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona ukládá stavebníkovi doložit doklad prokazující jeho vlastnické právo a rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek přijaté podle zvláštního právního předpisu. Toto ustanovení nehovoří o tom, že by bylo možné vlastnické právo stavebníka nahradit rozhodnutím shromáždění vlastníků jednotek. Kromě toho se žalovaný nevypořádal ani s dalšími odvolacími námitkami žalobce, které uvedl v odvolání týkající se zvýšeného hluku v důsledku provozu výtahu, zhoršení přístupu k jednotkám, požárního zabezpečení, technických rozvodů, ale pouze v rozhodnutí uvedl, že k žádosti o vydání stavebního povolení byla předložena souhlasná stanoviska dotčených správních orgánů, a tudíž tyto námitky považuje za nedůvodné.

5. Na třetím místě žalobce namítá porušení zásady zákonnosti a materiální pravdy, neboť správní orgán prvního stupně nepostupoval v souladu s právními předpisy. K tomu žalobce upřesnil také porušení těchto zásad v souvislosti s nejednotným výkladem týkajícím se žádosti o vydání stavebního povolení. Ze strany stavebního úřadu v předmětné věci bylo vyžadováno pouze rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek, naopak v jiných případech stavební úřad vyžadoval smlouvu o provedení stavby přijatou všemi vlastníky jednotek v bytovém domě.

6. Na čtvrtém místě žalobce upřesňuje, že dle jeho názoru je výstavba výtahu změnou prohlášení, která se dotýká všech vlastníků jednotek. Mělo být tudíž postupováno dle § 1169 odst. 2 občanského zákoníku. Výtah není uveden v prohlášení vlastníka budovy, kterým došlo k vymezení jednotek v budově č. p. X a definování společných částí domu. Dle názoru žalobce by do něj měl být výtah přidán, dohoda by měla být uzavřena mezi všemi vlastníky jednotek v domě č. p. X a následně by měla být schválena na shromáždění vlastníků jednotek, přičemž není jasné, jaká kvalifikovaná většina má na shromáždění vlastníků rozhodovat. Rozhodnutí shromáždění ze dne 28. 6. 2018, kterým bylo odsouhlaseno provedení stavebního záměru instalace výtahu, mělo být dle názoru žalobce přijato 100 % hlasů všech členů společenství, nikoli 55 % většinou hlasů všech členů společenství, neboť se jedná o takový zásah do společných prostor, který vyžaduje kvalifikovanou většinu hlasů.

7. Nakonec má žalobce také za to, že stavebník v řízení neprokázal právo k realizaci stavební úpravy pro vybudování výtahu, a proto bylo namístě rozhodnutí stavebního úřadu zrušit. Stavebníkem je v daném případě sice Společenství vlastníků jednotek, nicméně společenství vlastníků jednotek není vlastníkem společných částí domu. Tímto vlastníkem jsou všichni vlastníci jednotek v daném domě. K tomu, aby mohlo společenství nakládat s cizím majetkem, potřebuje souhlas vlastníka a tento princip odpovídá i Listině základních práv a svobod, kde je nedotknutelnost vlastnictví zakotvena.

III. Vyjádření žalovaného

8. Dne 8. 12. 2020 bylo Krajskému soudu v Brně doručeno vyjádření žalovaného k žalobě.

9. K aplikaci správného znění stavebního zákona uvedl, že žádost o vydání stavebního povolení byla podána 31. 10. 2017 a projednána již v říjnu 2017 a následně doplněna o podpis dalšího člena statutárního orgánu dne 11. 7. 2018. Tento postup koresponduje s § 45 odst. 2 správního řádu. Nedostatek podpisu další oprávněné osoby je typickou vadou žádosti, kterou lze odstranit jejím doplněním, aniž by to mělo vliv na den podání žádosti. Řízení je přitom zahájeno dnem podání žádosti a muselo proto být postupováno podle stavebního zákona ve znění do 31. 12. 2017.

10. Dále se žalovaný uvedl, že se podle jeho názoru řádně vypořádal s odvolacími námitkami žalobce. Odkázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 5. 2020, č. j. 8 Cmo 45/220 – 126, ve kterém soud potvrdil správnost postupu společenství vlastníků, které na svém shromáždění potřebnou většinou odsouhlasilo možnost realizace stavby výtahu a souhlasilo s předloženou projektovou dokumentací k jeho výstavbě. Žalovaný tento souhlas považuje za dostatečný k tomu, aby byla splněna povinnost stavebníka podle § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona účinného do 31. 12. 2017. Podobně ke způsobu rozhodování o změně stavby ve společných částech domu žalovaný nad rámec již citovaného usnesení Vrchního soudu v Olomouci odkazuje na usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2019, č. j. 50 Cm 215/2018 – 104, ve kterém soud potvrdil, že usnesení shromáždění vlastníků plně vyhovuje požadavkům stavebního zákona ohledně prokázání práva k realizaci stavby.

11. Co se týče nevypořádání konkrétních odvolacích námitek, žalovaný upřesnil, že tyto nebyly v odvolání uplatněny. Žalobce pouze uvedl, že žádá, aby byl přezkoumán způsob, jak se s jeho námitkami uplatněnými v řízení vypořádal správní orgán prvního stupně, což žalovaný učinil a nezjistil nezákonný způsob jejich vypořádání.

12. K poslední žalobní námitce žalovaný toliko doplnil, že žalobce nekonkretizuje údajnou nejednotnost postupu stavebního úřadu a žalovaný sám si takového jednání z jeho strany není vědom.

IV. Vyjádření osob zúčastněných na řízení

13. Dne 25. 11. 2020 bylo krajskému soudu doručeno taktéž vyjádření Společenství vlastníků pro dům Třískalova 571/18, ve kterém předestřelo důvody svého nesouhlasu s jednáním žalobce i samotnou žalobou.

14. Následně dne 17. 2. 2021 bylo krajskému soudu doručeno také vyjádření M. O., ve kterém se ztotožnil s námitkami žalobce v tom, že správní orgán prvního stupně se nedostatečně vypořádal s námitkami uvedenými v odvolání. Nadto stavebním neprokázal právo k realizaci stavební úpravy pro vybudování výtahu. Jedná se přitom o zásah do práv všech vlastníků domu a podle usnesení soudů je stavba výtahu změnou prohlášení vlastníka, která ze své podstaty vyžaduje právní akt, který nespadá do gesce shromáždění.

V. Replika žalobce

15. Na vyjádření žalovaného žalobce reagoval replikou doručenou krajskému soudu dne 19. 2. 2021. Předně nesouhlasil s vyjádřením žalovaného, že žádost o vydání stavebního povolení byla řádně podána v říjnu 2017. Správní řád v § 45 odst. 1 uvádí, že žádost musí mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí z ní být patrné, co žadatel žádá nebo čeho se domáhá. Dle § 164 občanského zákoníku „Právnickou osobu zastupuje ve všech záležitostech statutární orgán.“ Statutárním orgánem Společenství vlastníků pro dům Třískalova 571/18 je výbor s tím, že v rejstříku společenství je výslovně uvedeno, že jde–li o písemný právní úkon, který činí výbor, musí být podepsán předsedou nebo v jeho zastoupení místopředsedou a dalším členem výboru. Pakliže žádost nebyla řádně podepsána statutárním orgánem společenství, nebylo postupováno v souladu s § 37 odst. 2 správního řádu a žádost neměla být vůbec přijata, neboť nebyla řádně podepsaná. Nepřipadal tak v úvahu ani postup dle § 45 odst. 2 správního řádu, tedy odstranění vad podání.

16. K vypořádání čtvrté námitky žalobce doplnil, že usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 5. 2020, č. j. 8 Cmo 45/2020 – 126, je předmětem dovolání podaného u Nejvyššího soudu. Vrchní soud v Olomouci navíc rozhodoval o odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně, č. j. 50 Cm 215/2018, kterým byl zamítnut návrh žalobce na určení neplatnosti usnesení shromáždění Společenství vlastníků pro dům Třískalova 571/18 konaného dne 28. června 2018. Krajský soud v Brně se v citovaném rozhodnutí vůbec nezabýval požadavky stavebního zákona. Žalovaný se pak vůbec nezabýval naplněním podmínek § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2017. Pouze uvedl, že stavebník doplnil svoji žádost dne 11. 7. 2018 o zápis ze shromáždění vlastníků. Již však neuvádí, o jaký zápis se mělo jednat, co bylo jeho předmětem a zda lze tento zápis považovat za „doklad prokazují vlastnické právo stavebníka“. Nelze tak souhlasit s vyjádřením žalovaného, že se s námitkou žalobce dostatečně vypořádal.

17. Stejně tak žalovaný řádně nepřezkoumal a nevypořádal další uvedené námitky uplatněné žalobcem v řízení před správním orgánem prvního stupně. V případě námitky č. 1 a 2 správní orgán prvního stupně uvedl, že ověří, zda společenství vlastníků jako právnickou osobu zastupuje statutární orgán. Pokud by tak učinil, zjistil by, že žádost nebyla řádně podepsána statutárním orgánem. Stejně tak stavební úřad uvedl, že není oprávněn posuzovat soukromoprávní vztahy. Stavební úřad by však měl posoudit, zda je splněna povinnost stavebníka, a to prokázání vlastnického práva. K námitce č. 6 správní orgán prvního stupně pouze konstatoval, že dospěl k závěru, že nejde o zdroj znečištění a nebudou vznikat emise. Toto své uvážení však řádným způsobem nezdůvodnil. Dále k námitce č. 9 uvedl, že zásahem nebudou dotčeny rozvody společnosti Teplárny Brno. Ani v tomto případě však stavební úřad neuvádí, o co své uvážení opírá.

VI. Posouzení věci krajským soudem

18. Krajský soud na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, a to za podmínek vyplývajících z § 51 odst. 1 s. ř. s.

19. Na prvním místě se krajský soud zabýval namítanou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí uplatněnou žalobcem v druhé žalobní námitce, neboť se jedná o takovou vadu, kterou se musí zabývat i z úřední povinnosti a která by ze své podstaty bránila přezkumu napadeného rozhodnutí. Takové rozhodnutí by bylo na základě § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nutné zrušit.

20. V obecné rovině lze nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v nedostatku důvodů shledat, pokud se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku nevypořádá se všemi uplatněnými námitkami. Z ustálené judikatury správních soudů vyplývá, že z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Rozhodnutí, jehož odůvodnění obsahuje pouze obecný odkaz na to, že napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno a jeho důvody shledány správnými, je nepřezkoumatelné, neboť důvody, o něž se výrok opírá, zcela chybějí. Nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo zejména tehdy, opomene–li správní orgán na námitku účastníka zcela reagovat (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012 – 45). Institut nepřezkoumatelnosti přitom nelze rozšiřovat a vztahovat jej i na případy, kdy se správní orgán podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, i když výslovně nereaguje na všechny myslitelné aspekty odvolacích námitek a dopustí se dílčích nedostatků odůvodnění.

21. Žalobce spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v nevypořádání se s námitkou týkající se prokázání práva stavebníka k realizaci stavební úpravy pro budování výtahu. Konkrétně se podle žalobce žalovaný nezabýval tím, zda lze souhlas spoluvlastníků se záměrem stavby nahradit rozhodnutím shromáždění vlastníků jednotek.

22. V odvolání žalobce namítal, že rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek přijaté podle zvláštního právního předpisu není způsobilým dokumentem, který by nahradil souhlas všech spoluvlastníků společných prostor, a proto žalobce podá návrh podle § 1209 občanského zákoníku. Navrhl proto, aby bylo prvostupňové rozhodnutí zrušeno a řízení přerušeno do doby rozhodnutí o uvedeném návrhu.

23. Na s. 3 napadeného rozhodnutí žalovaný odkázal na usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2019, č. j. 50 Cm 215/2018 – 104, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 5. 2020, č. j. 8 Cmo 45/20230/–126 (správně 8 Cmo 45/2020 – 126 – pozn. soudu), a uzavřel, že z nich kromě jiného vyplývá, že „vzhledem k tomu, že se nejedná o změnu účelu užívání stavby a o změnu velikosti podílu na společných částech domu, ale jedná se o změnu stavby – stavební úpravy pro vybudování výtahu, souhlas všech vlastníků jednotek k jeho přijetí zapotřebí nebylo.“ Na usnesení Vrchního soudu v Olomouci žalovaný odkázal také na s. 4 napadeného rozhodnutí v rámci vyjádření k námitkám žalobce. Uzavřel, že stavebník prokázal právo k realizaci, neboť pro předmětnou změnu stavby nebyl vyžadován souhlas všech vlastníků jednotek. Na s. 4 napadeného rozhodnutí pak žalovaný shrnul, že stavebník svoji žádost doplnil o zápis ze shromáždění vlastníků Společenství vlastníků jednotek Třískalova 571/18 včetně příloh a plných mocí.

24. Z uvedeného, stejně jako z obsahu správního spisu, vyplývá, že žalovaný vypořádal námitku žalobce týkající se prokázání práva stavebníka k realizace stavební úpravy pro budování výtahu. Především uvedl, proč má tuto podmínku za splněnou, tedy z důvodu předložení zápisu ze shromáždění vlastníků Společenství vlastníků jednotek, které bylo následně aprobováno Vrchním soudem v Olomouci. Z toho je také zřetelné, že tímto zápisem je právě zápis ze shromáždění Společenství vlastníků pro dům Třískalova 571/18 ze dne 28. 6. 2018, který žalobce zpochybnil v řízení před civilními soudy.

25. To považuje krajský soud za plně dostačující a přezkoumatelný způsob vypořádání odvolací námitky žalobce, která nadto směřovala k tomu, že žalobce za účelem (ne)možnosti nahrazení souhlasu všech spoluvlastníků společných prostor rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek podá návrh k soudu, přičemž do doby jeho rozhodnutí by mělo být řízení přerušeno. Tak se ostatně také stalo, neboť žalovaný usnesením ze dne 18. 12. 2018, č. j. MMB/053615/2018 řízení přerušil do doby pravomocného ukončení soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 215/2018, ve věci o určení neplatnosti usnesení shromáždění ze dne 28. 6. 2018 o provedení stavebního záměru instalovat výtah v domě X.

26. Dále se pak podle žalobce žalovaný nevypořádal ani s dalšími odvolacími námitkami žalobce, které uvedl v odvolání týkající se zvýšeného hluku v důsledku provozu výtahu, zhoršení přístupu k jednotkám, požárního zabezpečení, technických rozvodů. V replice žalobce svou námitku konkretizoval tak, že se žalovaný vůbec nezabýval naplněním podmínek § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2017. Dále doplnil, že se podle jeho názoru žalovaný nevypořádal s dalšími námitky uplatněnými žalobcem v řízení před správním orgánem prvního stupně, konkrétně námitkami č. 1, 2, 6 a 9.

27. Žalobce v odvolání uvedl, že „má za to, že stavební úřad se nedostatečně vypořádal s jeho námitkami, které v řízení uplatnil a způsob, kterým se stavební úřad s těmito námitkami vypořádal, považuje za nezákonný. Z tohoto důvodu žádá účastník řízení, aby bylo stavební povolení přezkoumáno odvolacím orgánem, a to zejména s ohledem na jeho námitky uplatněné v předchozím řízení.“ Dále ve svém odvolání žalobce odkázal na své dřívější námitky a požádal žalovaného, aby přezkoumal, jak se s těmito námitkami vypořádal stavební úřad.

28. Žalovaný se na s. 5 napadeného rozhodnutí zabýval také žalobcem namítanou nepřezkoumatelností. Tuto námitku posoudil tak, že protože žalobce svou námitku blíže nespecifikoval, může pouze uvést, že „dle jeho názoru se stavební úřad s uplatněnými námitkami vypořádal dostatečně a s jejich odůvodněním se lze ztotožnit.“ Dále shrnul, že prvostupňové rozhodnutí dle jeho názoru „velice obsáhlým způsobem shrnuje důvody jeho výroku, jsou uvedeny podklady, na jejichž základě bylo rozhodováno včetně úvah a myšlenkových pochodů stavebního úřadu, jimiž se při hodnocení podkladů a výkladu právních předpisů ubíral“.

29. Jak vyplývá z citovaného textu, žalobce ve svém odvolání nikterak nespecifikoval, jaké konkrétní námitky považuje za nedostatečně vypořádané, ani v čem spatřuje nezákonnost jejich vypořádání. Stejně tak neuvedl žádné námitky týkající se zvýšeného hluku v důsledku provozu výtahu, zhoršení přístupu k jednotkám, požárního zabezpečení a technických rozvodů.

30. Stručnost odůvodnění napadeného rozhodnutí tak vyplývá již ze samotného odvolání žalobce. Ten v něm vymezil pouze několik obecných odvolacích námitek, aniž by je blíže upřesnil, a proto bylo přiměřené, aby na ně žalovaný coby odvolací orgán reagoval taktéž v obecné rovině tak, jak učinil. Není povinností žalovaného domýšlet si důvody odvolání. Jak bylo uvedeno výše, nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí pro nedostatek důvodů by byla založena, pokud by správní orgán opomněl na námitku účastníka zcela reagovat. Jestliže však vyložil, proč se s danou námitkou neztotožňuje, nelze již hovořit o nepřezkoumatelnosti. Tak se stalo také v projednávaném případě, neboť žalovaný, byť stručně, reagoval na všechny odvolací námitky žalobce a vyložil, proč je považuje za nedůvodné.

31. Vzhledem k tomu, že krajský soud nedošel k závěru, že by bylo napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, přistoupil k jeho přezkumu v rámci žalobních námitek uplatněných žalobcem v žalobě.

32. V první žalobní námitce žalobce namítá, že žádost o vydání stavebního povolení měla být odmítnuta, nebo měl být stavebník vyzván k jejímu doplnění. V této souvislosti žalobce vznesl pochybnost o správnosti aplikované právní úpravy. Dle jeho názoru měla být aplikovaná právní úprava účinná od 1. 1. 2018. V návaznosti pak v třetí námitce upozorňoval na porušení zásady zákonnosti a zásady materiální pravdy, které dále spatřoval také v nejednotném výkladu dokladů vyžadovaných jako přílohu žádosti o stavební povolení.

33. Ze správního spisu vyplynulo, že dne 31. 10. 2017 byla správnímu orgánu prvního stupně doručena žádost o stavební povolení stavebního záměru realizace výtahu u bytového domu X (dále jen „žádost“). Za stavebníka je v žádosti označeno Společenství vlastníků pro dům Třískalova 571/18 (dále také jako „Společenství vlastníků“ či „stavebník“), za které jedná předseda výboru Ing. F. Z. (a JUDr. M. K. – doplněno 11. 7. 2018 – pozn. soudu). Přílohou žádosti je projektová dokumentace realizace výtahu u bytového domu X, vypracovaná společností STAVOPROJEKTA v září 2017 včetně statického výpočtu z prosince 2017.

34. K žádosti byl připojen zápis ze shromáždění Společenství vlastníků pro dům Třískalova 571/18 ze dne 21. 3. 2017, jehož součástí bylo hlasování o instalaci výtahu s výsledkem pro realizaci 79,23% všech vlastníků a proti 13,19% všech vlastníků.

35. Po projednání žádosti vydal správní orgán prvního stupně stavební povolení, které však bylo následně k odvolání žalobce zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 5. 2018, č. j. MMB/0193442/2018. Důvodem zrušení byl podpis žádosti pouze jednou osobou, přestože z výpisu z rejstříku společenství vlastníků jednotek vyplývala nutnost podpisu také dalším členem výboru, a doložení zápisu ze shromáždění ze dne 21. 3. 2017, na kterém byl schválen toliko záměr instalovat výtah, nikoli samotná projektová dokumentace, která byla nadto vypracovaná až v září 2017.

36. Správní orgán prvního stupně tak dne 8. 6. 2018, č. j. MCBSev/019984/18, vyzval stavebníka k doplnění podkladů pro vydání stavebního povolení. Ze záznamu do spisu ze dne 11. 7. 2018 vyplývá, že se ke správnímu orgánu prvního stupně dostavili Ing. F. Z. a JUDr. M. K.. Doplnili do spisu zápis ze shromáždění Společenství vlastníků pro dům Třískalova 571/18 včetně příloh a plných moci a JUDr. M. K. doplnil svůj podpis do žádosti a tím odstranil její vady. Následně tak správní orgán prvního stupně vydal prvostupňové rozhodnutí a žalovaný jej potvrdil napadeným rozhodnutím.

37. Protože byla žádost podána 31. 10. 2017, byl pro její projednání stěžejním právním předpisem zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2017. V průběhu správního řízení vstoupil v účinnost zákon č. 225/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „novela“), který mimo jiné novelizoval také v projednávané věci aplikovaný § 110 odst. 2 stavebního zákona.

38. V části první se novela věnuje změně stavebního zákona, přičemž v přechodných ustanoveních zakotvených v čl. II stanovuje, že správní řízení, která nebyla pravomocně ukončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí stavební úřad podle dosavadních právních předpisů.

39. V části třicáté čtvrté se novela věnuje změně správního řádu, přičemž v přechodných ustanoveních zakotvených v čl. XLII odst. 1 stanovuje, že správní řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.

40. Žalovaný vydal napadené rozhodnutí 24. 8. 2020, na projednávaný případ přitom správně aplikoval stavební zákon účinný k 31. 12. 2017, neboť z přechodných ustanovení novely vyplývá, že na řízení, která nebyla pravomocně ukončena přede dnem nabytí její účinnosti, se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že předmětné řízení bylo zahájeno dnem 31. 10. 2017, bylo nutno aplikovat právní úpravu účinnou do 31. 12. 2017. Námitka žalobce stran aplikované právní úpravy je proto nedůvodná.

41. Podle § 37 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění účinném do 31. 17. 2017 (dále jen „správní řád“) musí být z podání patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Právnická osoba dále uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování.

42. Řízení o žádosti je podle § 44 odst. 1 správního řádu zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení, došel věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. Správní řád tak spojuje zahájení řízení i se žádostí, která nemá všechny předepsané náležitosti. Pokud nejde o vady zásadního charakteru, správní orgán v souladu s § 45 odst. 2 správního řádu, § 111 odst. 3 stavebního zákona a principem dobré správy pomůže žadateli nedostatky odstranit (srov. POTĚŠIL, L. a kol. Stavební zákon – online komentář. 4. aktualizace. Praha: C. H. Beck, 2015). O vady zásadního charakteru by se jednalo např. v případě, že by byla žádost zjevně právně nepřípustná. V takovém případě by nebylo možné nedostatky odstranit.

43. Žádost musí mít podle § 45 odst. 1 správního řádu náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 správního řádu a musí z ní být patrné, co žadatel žádá nebo čeho se domáhá. Žadatel je dále povinen označit další jemu známé účastníky. Pokud nemá žádost předepsané náležitosti nebo trpí jinými vadami, podle § 45 odst. 2 správního řádu správní orgán pomůže žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě. Podle odst. 3 stejného ustanovení správní orgán neprojednává zjevně právně nepřípustnou žádost a řízení zastaví.

44. Specifika žádosti o stavební povolení upravuje stavební zákon. Podle § 110 odst. 1 stavebního zákona obsahuje „identifikační údaje o stavebníkovi, o pozemku, základní údaje o požadovaném záměru, jeho rozsahu a účelu, způsobu a době provádění, údaj o tom, kdo bude stavební záměr provádět, a vyjádření vlastníka sousední nemovitosti, je–li třeba, aby umožnil provedení stavebního záměru ze své nemovitosti; u dočasné stavby rovněž dobu jejího trvání a návrh úpravy pozemku po jejím odstranění.“ 45. Podle odst. 2 písm. a) stejného ustanovení stavebník k žádosti připojí „doklady prokazující jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření anebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě, pokud nelze tato práva ověřit v katastru nemovitostí dálkovým přístupem, a je–li stavebníkem společenství vlastníků jednotek, také smlouvu o výstavbě nebo rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek přijaté podle zvláštního právního předpisu (dále jen „doklad o právu“)“.

46. Pokud žádost neobsahuje požadované náležitosti, podle § 111 odst. 3 stavebního zákona stavební úřad vyzve stavebníka k jejímu doplnění a řízení přeruší.

47. Jak vyplývá z citované právní úpravy, řízení o žádosti je zahájeno jejím podáním, a to i v případě, že v době podání nesplňovala všechny předepsané náležitosti jako v projednávaném případě. Není tak pravdou, že žádost byla účinně podána až v okamžiku odstranění vad, jak uvádí žalobce. Po podání žádosti měl správní orgán prvního stupně vyzvat stavebníka k doplnění žádosti.

48. Správní orgán prvního stupně tak skutečně pochybil, když nepostupoval podle právních předpisů a vydal stavební povolení, aniž ověřil doložení dokladů podle § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona. Toto pochybení však bylo napraveno žalovaným, který rozhodnutím ze dne 9. 5. 2018, č. j. MMB/0193442/2018, toto stavební povolení zrušil a věc vrátil správnímu orgánu k novému projednání. Správní orgán prvního stupně následně vyzval stavebníka k doplnění samotné žádosti o druhý podpis a doložení podkladů pro vydání stavebního povolení. Tak se dne 11. 7. 2018 také stalo.

49. Na základě uvedeného lze uzavřít, že pochybení správního orgánu prvního stupně byla napravena. Krajský soud pak v takovém postupu neshledal ani porušení zásady zákonnosti, ani zásady materiální pravdy, jak žalobce zmiňuje v žalobě.

50. Co se týče tvrzení žalobce o nejednotném výkladu týkajícím se žádosti o vydání stavebního povolení, žalobce nijak nespecifikuje, v jakých jiných případech správní orgán prvního stupně vyžadoval smlouvu o provedení stavby přijatou mezi všemi vlastníky jednotek v bytovém době a ze správního spisu odlišnost přístupu v projednávaném případě nijak nevyplývá. Krajský soud je ve shodě s žalovaným i správním orgánem prvního stupně, že v projednávaném případě byla naplněna podmínka § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona tím, že stavebník k žádosti doložil zápis ze shromáždění Společenství vlastníků pro dům Třískalova 571/18 ze dne 28. 6. 2018, na kterém proběhlo hlasování o udělení souhlasu s provedením stavebního záměru s podílem hlasů 77,36% pro realizaci stavebního záměru. Dostatečnost počtu hlasů a platnost usnesení vyplývá ze stanov Společenství vlastníků a bylo potvrzeno taktéž soudy (k tomu více viz dále bod 52 a následující tohoto rozsudku).

51. První a třetí námitku žalobce proto krajský soud shledal nedůvodnými.

52. Ve čtvrté žalobní námitce žalobce namítá, že mělo být postupováno podle § 1169 odst. 2 občanského zákoníku. Nadto rozhodnutí ze shromáždění Společenství vlastníků konaného dne 28. 6. 2018 mělo být přijato 100% hlasů všech členů Společenství vlastníků.

53. K tomu krajský soud nejdříve shrnuje, že v projednávané věci bylo vydáno stavební povolení, a proto vede žalobce svůj spor jako veřejnoprávní a přinesl ho před správní soud. V této části se však jedná o výklad stanov společenství vlastníků, tedy soukromoprávního dokumentu, nikoli výklad veřejného práva. Orgánem, který je příslušný odpovědět na spornou otázku, tedy zda k přijetí usnesení společenství vlastníků jednotek byl zapotřebí souhlas všech vlastníků, není správní soud, nýbrž soud v občanském soudním řízení (srov. také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 3. 2021, č. j. 10 As 336/2019 – 46). Na něj se žalobce mohl obrátit, což také učinil. Civilní soudy se námitkami žalobce zabývaly a Krajský soud v Brně ve svém usnesení ze dne 21. 11. 2019, č. j. 50 Cm 215/2018 – 104, ani Vrchní soud v Olomouci ve svém usnesení ze dne ze dne 13. 5. 2020, č. j. 8 Cmo 45/2020 – 126, se s názorem žalobce neztotožnily.

54. Vrchní soud v Olomouci v citovaném usnesení uvedl, že ze stanov Společenství vlastníků vyplývá, že „všech hlasů společenství je třeba pouze pro přijetí rozhodnutí o změně účelu užívání stavby a o změně velikosti podílu na společných částech domu. V tomto případě se však o žádné z takových rozhodnutí nejedná, protože nedojde ani ke změně užívání domu, ani ke změně podílu jednotlivých členů společenství na společných částech domu, ale jde o změnu stavby, jak vyplývá z vydaného stavebního povolení“. Neshledal pak ani „tvrzený rozpor napadeného rozhodnutí se stavebním zákonem (z.č. 183/2006 Sb.), protože podle ustanovení § 184a odst. 1 tohoto zákona, na něž odkazuje ustanovení § 110 odst. 2 téhož zákona, se souhlasem s provedením stavebního záměru, který se přikládá k žádosti o vydání stavebního povolení, rozumí souhlas společenství vlastníků, jde–li o změnu dokončené stavby v bytovém spoluvlastnictví“.

55. Krajský soud se seznámil též s usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 4. 2021, č. j. 26 Cdo 3923/2020–154, kterým Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu ze dne 13. 5. 2020, č. j. 8 Cmo 45/2020 – 126. Žalobce považoval za dovolacím soudem dosud neřešenou otázku, jaký počet hlasů členů společenství je nutných k přijetí rozhodnutí o výstavbě výtahu ve vazbě na ustanovení § 1206 občanského zákoníku a § 1169 občanského zákoníku, a dále otázku, kdo podává za společenství souhlas dle § 184a odst. 1 stavebního zákona, jde–li o změnu dokončené stavby. Nejvyšší soud dovolání odmítl, neboť obě otázky již byly v jeho rozhodovací praxi vyřešeny.

56. K první otázce žalobce uvedl, že „[r]ozhodnutí o změně společných částí stavební úpravou je rozhodnutím, které lze je podřadit pod správu domu a pozemku v bytovém spoluvlastnictví dle § 1189 o. z. a které patří do působnosti shromáždění [§ 1208 písm. f) bod 7 o. z.]. Od správy domu a pozemku je třeba odlišit rozhodnutí, která souvisejí s vlastnictvím či spoluvlastnictvím jednotlivých vlastníků jednotek (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3553/2017, a ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 26 Cdo 379/2019, uveřejněný pod č. 70/2020 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), k nimž patří změna prohlášení, kterou lze učinit pouze postupem podle § 1169 o. z. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1301/2019). Z uvedených rozhodnutí také plyne, že vlastnictví bytu nebo nebytového prostoru je z podstaty věci nutně omezeno v rozsahu, ve kterém je třeba respektovat nutnost hospodaření s budovou jako celkem (srov. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 51/2000). Práva jednotlivých vlastníků jsou pak omezena stejným vlastnickým právem ostatních vlastníků jednotek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze 17. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 2323/2016 – ústavní stížnost podanou proti citovanému rozsudku Ústavní soud odmítl usnesením z 23. 5. 2017, sp. zn. II. ÚS 1066/17).“ 57. K druhé otázce žalobce uvedl, že „[k] otázce, zda náleží do pravomoci shromáždění vlastníků vyjádřit souhlas se stavebním záměrem, je–li stavebníkem společenství, dovolací soud předesílá, že podle skutkových zjištění vyplývajících z obsahu spisu bylo řízení o vydání stavebního povolení zahájeno dne 31. 10. 2017, proto se aplikuje stavební zákon ve znění účinném do 31. 12. 2017 (srov. čl. II, bod 10 přechodných ustanovení zákona č. 225/2017 Sb.). Z § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona pak mimo jiné plyne, že je–li stavebníkem společenství vlastníků, předloží k žádosti o vydání stavebního povolení také smlouvu o výstavbě nebo rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek přijaté podle zvláštního předpisu (dále jen doklad o právu). Z textu zákona tak přímo plyne oprávnění i povinnost společenství vlastníků doložit k žádosti o vydání stavebního povolení na změnu stavby rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek (přijaté počtem hlasů, který – jako v daném případě – obvykle vyplývá ze stanov společenství). V tomto duchu ostatně vyznívá i judikatura správních soudů (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 2 As 426/2018, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2018, sp. zn. 48 A 23/2016).“ 58. Na námitku žalobce týkající se potřebné většiny hlasů tak odpověděly již příslušné soudy v občanském soudním řízení a dospěly k závěru, že nebylo třeba souhlasu všech vlastníků jednotek.

59. Krajský soud přitom nepovažoval za potřebné provádět citovanými rozhodnutími dokazování, neboť v nyní projednávané věci není sporné, jaké závěry Vrchní soud v Olomouci ve svém usnesení ze dne ze dne 13. 5. 2020, č. j. 8 Cmo 45/2020 – 126, vyslovil. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci je stejně jako usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2019, č. j. 50 Cm 215/2018 – 104, založeno ve správním spise a není pochyb o tom, že se s ním žalobce i žalovaný seznámili, neboť jej oba citují (viz např. s. 3 a 5 žaloby a s. 3 a 4 napadeného rozhodnutí). Obě usnesení jsou pravomocná a vykonatelná, na čemž nic nezměnilo ani dovolání podané žalobcem, neboť se jedná o mimořádný opravný prostředek. Nejvyšší soud nadto ve svém usnesení ze dne 13. 5. 2020, č. j. 8 Cmo 45/2020–126, závěry Vrchního soud v Olomouci potvrdil.

60. Dále žalobce namítá, že výtah by měl být přidán do prohlášení vlastníka budovy, přičemž by dohoda měla být schválena všemi vlastníky jednotek a následně schválena na shromáždění vlastníků jednotek. Opětovně se však jedná o námitku závislou na výkladu soukromého práva, kterou zdejší soud nemůže posuzovat. V nyní posuzované věci se navíc jedná o rozhodnutí o změně společných částí stavební úpravou, nikoli rozhodnutí související s vlastnictvím či spoluvlastnictvím jednotlivých vlastníků jednotek, jak ostatně taktéž předestřel Nejvyšší soud ve výše citovaném usnesení.

61. Taktéž čtvrtá námitka žalobce je proto nedůvodná.

62. Nakonec žalobce v páté žalobní námitce upozorňoval, že stavebník neprokázal právo k realizaci stavby.

63. Ve správním spise jsou založeny tři zápisy ze shromáždění Společenství vlastníků. Konkrétně se jedná o zápis ze dne 21. 3. 2017, jehož součástí bylo hlasování o instalaci výtahu s výsledkem pro realizaci 79,23% všech vlastníků a proti 13,19% všech vlastníků. Dále je součástí spisu také zápis ze dne 15. 3. 2018, jehož součástí bylo hlasování o zahájení výběrového řízení s výsledkem pro zahájení 82,28% z přítomných, tedy 74, 51% ze všech vlastníků a proti 7, 28% z přítomných, tedy 6, 59% ze všech vlastníků. Nakonec je ve spise také zápis ze dne 28. 6. 2018, jehož součástí bylo hlasování o udělení souhlasu s provedením stavebního záměru s výsledkem pro udělení souhlasu 77,36% ze všech vlastníků a proti 11,32% ze všech vlastníků.

64. Jak již bylo uvedeno výše, podle § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona stavebník k žádosti připojí „doklady prokazující jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření anebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě, pokud nelze tato práva ověřit v katastru nemovitostí dálkovým přístupem, a je–li stavebníkem společenství vlastníků jednotek, také smlouvu o výstavbě nebo rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek přijaté podle zvláštního právního předpisu (dále jen „doklad o právu“)“. Za tento zvláštní předpis je přitom nutné považovat také zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

65. Z citovaného ustanovení vyplývá, že stavebník musí k žádosti o stavební povolení připojit také doklady prokazující jeho vlastnické právo, pokud toto není možné ověřit v katastru nemovitostí. Dále pokud je stavebníkem společenství vlastníků jednotek, je povinností stavebníka připojit k žádosti o stavební povolení také smlouvu o výstavbě nebo rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek přijaté podle zvláštního předpisu.

66. V projednávaném případě bylo možné ověřit vlastnické právo členů Společenství vlastníků z katastru nemovitostí, a jak vyplývá z výpisů z katastru nemovitostí založených ve správním spise, správní orgán prvního stupně tak i učinil. K žádosti proto nebylo nutné doložit vlastnické právo stavebníka.

67. Namítá–li žalobce, že stavebníkem je Společenství vlastníků, které však není vlastníkem jednotlivých společných částí domu, odkazuje krajský soud na již výše uvedené a shrnuje, že správním orgánem prvního stupně bylo ověřeno vlastnické právo členů Společenství vlastníků, které je za ně dle stanov bylo oprávněno jednat.

68. Právě protože v projednávaném případě bylo stavebníkem Společenství vlastníků, bylo nutné k žádosti doložit smlouvu o výstavbě nebo rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek přijaté podle zvláštního předpisu. Po procesu odstranění vad žádosti naznačeném výše (viz body 35 a 36 tohoto rozsudku) byl k žádosti připojen zápis ze shromáždění Společenství vlastníků pro dům Třískalova 571/18 ze dne 28. 6. 2018, jehož součástí bylo hlasování o udělení souhlasu s provedením stavebního záměru s výsledkem pro udělení souhlasu 77,36% ze všech vlastníků a proti 11,32% ze všech vlastníků. Není tak pravdou, že stavebník nepředložil stavebnímu úřadu doklad podle § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona, neboť bylo předloženo rozhodnutí přijaté shromážděním vlastníků jednotek, jak je požadoval zákon (srov. též již výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 3. 2021, č. j. 10 As 336/2019 – 46).

69. Ani tato námitka žalobce proto není důvodná.

VII. Shrnutí a náklady řízení

70. S ohledem na vše shora uvedené dospěl soud k závěru, že rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce, bylo vydáno v souladu se zákonem a shora uvedené žalobní námitky uplatněné žalobcem nejsou důvodné. Proto soud v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl jako nedůvodnou.

71. Výroky o nákladech řízení mají oporu v § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce v řízení úspěšný nebyl, a proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovaný měl v řízení plný úspěch, ale v souvislosti s tímto řízením mu žádné náklady nad rámec jeho administrativní činnosti nevznikly, a proto krajský soud rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

72. O náhradě nákladů osob zúčastněných na řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. V tomto řízení žádná povinnost osobám zúčastněným na řízení uložena nebyla, a proto na náhradu nákladů řízení právo nemají.