31 A 24/2022–60

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Magdalenou Ježkovou ve věci žalobce: F. Z. zastoupen JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem se sídlem Telečská 1720/7, 586 01 Jihlava proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2022, č. j. KUKHK–7731/SKZ/2022–15, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 22. 7. 2022, č. j. KUKHK–7731/SKZ/2022–15, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 954 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 7. 2022, č. j. KUKHK–7731/SKZ/2022–15 (dále jen „napadené rozhodnutí), bylo rozhodnutí Městského úřad Vrchlabí, kanceláře starosty a tajemníka (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 18. 1. 2022, č. j. MUVR/1771/2022/SCHJA (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) v části výroku I. písm. d) zrušeno a řízení zastaveno, ve výroku II. změněno a ve zbytku potvrzeno. Výrokem I. písm. c) prvostupňového rozhodnutí byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen „zákon o některých přestupcích“), neboť se dopustil narušení občanského soužití vyhrožováním újmou na zdraví, když na e–mailovou adresu zaměstnankyně Správy Krkonošského národního parku (dále jen „Správa parku“) paní Mgr. A. S. odeslal dne 4. 5. 2021 zprávu, ve které bylo uvedeno, že pokud v jeho přítomnosti bude zmiňovat zvýrazněný text tohoto e–mailu „dostane od něj facku, že vezme druhou o zem“. Za zmíněný přestupek byl žalobci uložen správní trest napomenutí dle § 35 písm. a) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“).

II. Obsah žaloby

2. Žalobce tvrdí, že byl napadeným rozhodnutím (konkrétně výrokem II. a III.) zkrácen na svých právech. Dle žalobce spočívá zásadní vada řízení ve skutečnosti, že žalobci nebylo umožněno klást otázky svědkyni paní Mgr. A. S.

3. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaný v odůvodnění svého původního rozhodnutí ze dne 1. 3. 2022, č. j. KUKHK–7731/SKZ/2022–2[1] (dále jen „rozhodnutí zrušené krajským soudem“) uvedl, že „vzhledem ke gradujícím sporům, které obviněný měl s A. S., nelze uvěřit tomu, že by svou výhružku mínil jako legraci, že by přeháněl a zveličoval své možnosti.“ Žalovaný tedy v rozhodnutí zrušeném krajským soudem hodnotil skutečnosti na straně Mgr. A. S., aniž by se jí přímo zeptal. Žalovaný ani prvostupňový orgán nemohli dostát zásadě stanovené ustanovením § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť bez výslechu klíčové svědkyně nemohli zjistit stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Tato skutečnost dle přesvědčení žalobce sama o sobě odůvodňuje zrušení napadeného rozhodnutí.

4. Žalobce dále v žalobě uvedl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí v podstatě vůbec neodůvodnil výrok, kterým potvrdil prvostupňové rozhodnutí (výrok III. napadeného rozhodnutí) a pouze uvedl, že „na druhou stranu ani správní soud neměl pochybnosti o tom, že obviněný se jednáním vůči Mgr. A. S. [skutek popsaný ve výroku I. písm. c) napadeného rozhodnutí] dopustil přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 1. zákona o některých přestupcích. V této části rozhodl prvostupňový orgán správně a v souladu se zákonem, takže do výroku I. písm. c) nebylo třeba jakkoli zasahovat.“ Dle přesvědčení žalobce je takové rozhodnutí o odvolání naprosto nedostačující, neboť nijak nevysvětluje, jakými úvahami se žalovaný řídil při rozhodování o tom, zda prvostupňové rozhodnutí v předmětné části zrušit či potvrdit. Pouhé konstatování, že soud neměl pochybnosti, nemůže dle přesvědčení žalobce obstát, neboť pokud nyní žalobce rozhodnutí napadá, pak vlastně ani neexistují argumenty žalovaného, se kterými by žalobce mohl polemizovat. Takové argumenty byly obsaženy v rozhodnutí zrušeném krajským soudem. Situace je tedy nyní taková, že neexistuje rozhodnutí žalovaného, ve kterém by byl vyjádřen jeho vlastní názor na otázku skutku týkajícího se Mgr. A. S. a napadené rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné.

5. Dále žalobce v žalobě popisuje vztahy mezi ním a Mgr. A. S. a též mezi ním a Správou parku.

6. K prokázání svých tvrzení navrhl žalobce provedení následujících důkazů: – prvostupňové rozhodnutí, – napadené rozhodnutí, – rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 6. 2022, č. j. 31 A 10/2022–51 (dále jen „rozsudek krajského soudu ze dne 24. 6. 2022“), – výslech Mgr. A. S. (k prokázání, že ve vztahu k Mgr. A. S. nedošlo ke spáchání přestupku) a – výslech L. V. (k prokázání psychických problémů Mgr. A. S.).

7. Žalobce navrhl, aby krajský soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

8. Žalovaný má za to, že i bez výslechu Mgr. A. S. bylo možné dojít k závěru, že obviněný vůči ní spáchal stíhaný přestupek proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona o některých přestupcích. Dle žalovaného není sporu o tom, že e–mailovou zprávu ze dne 4. 5. 2021, jejímž obsahem je zřejmá výhružka, zaslal Mgr. S. právě žalobce. Výslechu této svědkyně se žalobce domáhal i v prvním řízení před Krajským soudem v Hradci Králové vedeném pod sp. zn. 31 A 10/2022, když jeho důkazní návrh soud při jednání zamítl (ač byla svědkyně přítomna). V rozsudku ze dne 24. 6. 2022 krajský soud konstatoval, že správní orgány shromáždily důkazy v dostatečném množství a skutkový stav byl zjištěn náležitě. Interpretace obsahu sporného e–mailu ze strany adresátky je irelevantní pro posouzení, zda byl spáchán přestupek (bod 16 odůvodnění předmětného rozsudku). Krajský soud tuto otázku uzavřel s tím, že dostatečná skutková zjištění správních orgánů není třeba nadbytečně doplňovat výslechem Mgr. S.

9. Pokud jde o spory žalobce se Správou parku, jejich existenci žalovaný nijak nezpochybnil, naopak k nim přihlédl ve prospěch žalobce při ukládání správního trestu. K tomu, že dlouhodobé spory žalobce s pracovníky Správy parku nemohou mít vliv na právní posouzení stíhaného jednání, se vyjádřil i krajský soud v bodě 21 odůvodnění svého rozsudku ze dne 24. 6. 2022.

10. Dále žalobce namítá, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobce však přehlíží procesní vývoj v dané věci, a to jak na sebe navazují jednotlivá rozhodnutí a jejich odůvodnění. Žalovaný na str. 3 napadeného rozhodnutí odkázal na odůvodnění rozsudku krajského soudu ze dne 24. 6. 2022. Zde se krajský soud ztotožnil se skutkovými zjištěními správních orgánů i s právním posouzením té části žalobcova jednání, které směřovalo vůči Mgr. S. Ke zrušení prvního rozhodnutí žalovaného přistoupil soud z důvodu nesprávného právního posouzení jednání žalobce, namířeného vůči Mgr. B. [zrušený výrok I. písm. d) napadeného rozhodnutí]. V části týkající se jednání žalobce vůči Mgr. S. odůvodnění rozsudku navázalo na rozhodnutí správních orgánů. Vyhrožování ženě fackou podle soudu nebylo nadsázkou, jak tvrdil žalobce, nýbrž přestupkem proti občanskému soužití. Krajský soud výslovně uvedl, že byly naplněny formální znaky i materiální znak skutkové podstaty stíhaného přestupku (bod 20 odůvodnění rozsudku ze dne 24. 6. 2022). Jestliže krajský soud jednání žalobce vůči Mgr. S. posoudil jako přestupkové, přičemž se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným správními orgány, stěží mohl žalovaný tento závěr revidovat. Podle § 78 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “s. ř. s.“) je naopak žalovaný vázán právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku a v navazujícím řízení jej musí respektovat. Žalobce nemohl být zkrácen na svých právech tím, že žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázal na odůvodnění rozsudku soudu, kde je srozumitelně vysvětleno, jakým způsobem žalobce naplnil znaky skutkové podstaty stíhaného přestupku, a to ve vazbě na přechozí rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 3. 2022. To sice soud odkazovaným rozsudkem zrušil, ovšem ne proto, že by přetrvávaly jakékoli pochybnosti o spáchání přestupku vůči Mgr. S..

11. Další část žalobních námitek podle názoru žalovaného nesouvisí s předmětem souzené věci, popř. jen okrajově. Prostřednictvím žaloby se žalobce snaží řešit svůj vztah ke Správě parku a stěžuje si na nesprávné hospodaření s penězi. Přestupek, z nějž byl uznán vinným, však s touto jeho občanskou aktivitou nesouvisí, jelikož spočíval v tom, že Mgr. S. vyhrožoval újmou na zdraví. Důkazní návrhy žalobce na výslech svědků Mgr. S. a L. V. považuje žalovaný za nadbytečné.

12. Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Jednání soudu

13. Během jednání konaného dne 11. 1. 2023 zástupce žalobce odkázal na podanou žalobu. Zástupce žalovaného odkázal na písemné vyjádření k žalobě a současně uvedl, že v dané věci není třeba doplňovat dokazování. Dle zástupce žalovaného není napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť žalovanému bylo dostatečně vysvětleno (v přechozích řízeních před správním orgánem a krajským soudem), proč byl uznán vinným ze spáchání předmětného přestupku. Následně samosoudkyně zrekapitulovala průběh řízení a vynesla usnesení, kterým zamítla návrh žalobce na provedení důkazů před soudem – výslech svědků Mgr. A. S. a L. V. Na dotaz samosoudkyně, zda mají strany další důkazní návrhy, odpověděly, že nikoliv.

14. Zástupce žalobce v závěrečném návrhu uvedl, že žalobce byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech. V prvé řadě lze zkrácení na právech žalobce spatřovat v tom, že byl postižen za přestupek, který nespáchal. Žalobce vysvětlil, proč předmětný email napsal a co jím myslel. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nadsázku, nelze žalobce odsuzovat za přestupek. I kdyby se však o nadsázku nejednalo, je nutné, aby žalovaný důsledně provedl kontextovou analýzu. Kdyby tak učinil, musel by dospět k závěru, že se nejednalo o exces, za který by měl být žalobce postižen. Dále došlo k procesnímu zkrácení práv žalobce, neboť nedošlo k výslechu Mgr. A. S. Dále zástupce žalobce zopakoval námitky uvedené v žalobě. Zástupce žalovaného v závěrečném návrhu uvedl, že ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu by se nemělo vykládat takovým způsobem, že by se do rozhodnutí správního orgánu měl opisovat rozsudek soudu.

V. Posouzení věci krajským soudem

15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. Krajský soud dospěl k rozhodnutí uvedenému v záhlaví a odůvodňuje jej následovně.

16. Podle správních orgánů se žalobce dopustil přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona o některých přestupcích. Přestupek měl být spáchán prostřednictvím e– mailové zprávy, kterou měl žalobce zaslat dne 4. 5. 2021 na služební e–mailovou adresu pracovnice Správy parku Mgr. A. S.

17. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí.

18. Podle § 68 odst. 3 věty první správního řádu se v odůvodnění uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

19. Podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.

20. Z ustálené judikatury správních soudů vyplývá, že z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů a – v případě rozhodování o relativně neurčité sankci – jaké úvahy jej vedly k uložení sankce v konkrétní výši (viz např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 1993, č. j. 6 A 48/1992–23, publikovaný ve Správním právu pod č. 27/1994, nebo rozsudek NSS ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008–71). Z odůvodnění správního rozhodnutí tedy musí jednoznačně vyplývat, že se správní orgán posuzovanou věcí zabýval, neopomenul žádné účastníkovy námitky a přihlédnul i k námitkám druhé strany. Užité argumenty a závěry správního orgánu nesmí vzbudit pochybnosti o jeho nezávislosti a odbornosti. Z odůvodnění musí plynout vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Pokud by tomu tak nebylo, rozhodnutí by bylo nepřezkoumatelným, neboť by nedávalo dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle (viz Komentář: ŠEBEK, Petr. § 76 Rozhodování bez nařízení jednání. In: BLAŽEK, Tomáš, JIRÁSEK, Jan, MOLEK, Pavel, POSPÍŠIL, Petr, SOCHOROVÁ, Vendula, ŠEBEK, Petr. Soudní řád správní. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016.).

21. O nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů tak lze hovořit v situaci, kdy se správní orgán v rozhodnutí řádně nevypořádá se všemi námitkami účastníků řízení, případně své rozhodnutí neodůvodní vůbec nebo nedostatečně vzhledem k požadavkům zákona (viz např. rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2006, sp. zn. 2 As 37/2006), či pokud v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu nejsou uvedeny důkazy, na jejichž podkladě správní orgán dovodil své závěry (viz rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2004, sp. zn. 4 Azs 55/2003). Tyto vady přitom nelze zhojit ve vyjádření k žalobě, případně v kasační stížnosti (viz např. rozsudky NSS ze dne 19. 12. 2008, sp. zn. 8 Afs 66/2008, a ze dne 13. 10. 2004, sp. zn. 3 As 51/2003). Z pohledu předestřených judikaturních názorů přistoupil krajský soud k přezkoumání napadeného rozhodnutí.

22. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí k výroku, kterým mj. potvrdil výrok I. písm. c) prvostupňového rozhodnutí zabývající se přestupkem proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona o některých přestupcích vůči Mgr. A. S., pouze uvedl „Na druhou stranu ani správní soud neměl pochybnosti o tom, že obviněný se jednáním vůči Mgr. A. S. [skutek popsaný ve výroku I. písm. c) napadeného rozhodnutí] dopustil přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 1. zákona o některých přestupcích. V této části rozhodl prvostupňový orgán správně a v souladu se zákonem, takže do výroku I. písm. c) nebylo třeba jakkoli zasahovat.“ 23. Krajský soud konstatuje, že napadené rozhodnutí musí obstát samo o sobě (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013 – 25). V daném případě nejsou v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedeny dostačující důkazy, na jejichž podkladě žalovaný dovozuje své závěry a absentuje i samotná přiléhává úvaha ohledně spáchání předmětného přestupku. Je tedy nutno dospět k tomu, že nejsou splněny podmínky ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu a napadené rozhodnutí je třeba považovat za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

24. Dále krajský soud konstatuje, že je třeba se vždy vypořádat s návrhem účastníka na provedení důkazů. Pakliže správní orgán navržený důkaz neprovede, musí v odůvodnění rozhodnutí uvést důvod, pro který důkaznímu návrhu nevyhověl. V opačném případě jde o tzv. opomenutý důkaz, jenž zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2018, č. j. 4 As 21/2007 – 80).

25. Žalobce v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí navrhl provedení důkazu, a to výslech Mgr. A. S. Žalovaný námitku neprovedeného důkazu výslechem této svědkyně odůvodnil pouze v rozhodnutí zrušeném krajským soudem. K naplnění podmínky přezkoumatelnosti rozhodnutí je ovšem s ohledem na výše uvedené nutné vypořádat se s tímto navrženým důkazem i v napadeném rozhodnutí.

26. Krajský soud tak došel k závěru, že napadené rozhodnutí je nutné zrušit, neboť předmětné rozhodnutí je dle výše uvedeného nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

27. Ke sporům mezi žalobcem a zaměstnanci Správy parku a namítaným psychickým problémům Mgr. A. S. krajský soud uvádí, že tyto skutečnosti jsou pro posouzení dané věci irelevantní, neboť ani ty (v případě jejich prokázání) neopravňují k jednání kladenému žalobci za vinu.

28. Závěrem krajsky soud podotýká, že napadené rozhodnutí je sice nepřezkoumatelné, což ovšem nemění názor soudu na předchozí hmotněprávní posouzení dané věci, jenž jednoznačně zazněl již v rozsudku krajského soudu ze dne 24. 6. 2022. Nedostatky napadeného rozhodnutí se pohybují pouze na procesní linii a nelze z nich dovozovat hmotněprávní závěry, které by svědčily názoru žalobce. Je ovšem nezbytné v rámci zachování zákonnosti, aby rozhodnutí žalovaného splňovalo zákonné náležitosti, tj. aby žalovaný své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem zdůvodnil.

VI. Závěr a náklady řízení

29. S ohledem na shora uvedené důvody přistoupil krajský soud ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a současně dle § 78 odst. 4 s. ř. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je v dalším řízení vázán právním názorem, který soud vyslovil v tomto zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

30. Ohledně nákladů řízení postupoval krajský soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s., dle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Krajský soud napadené rozhodnutí zrušil, tudíž měl ve věci úspěch žalobce. Žalobci se přiznává náhrada nákladů řízení ve výši 18 954 Kč. Odměna za zastupování se u soudních řízení dle s. ř. s. stanoví podle zásad pro mimosmluvní odměny, tedy podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif). Důvodně vynaloženými náklady žalobce byl zaplacený soudní poplatek (3 000 Kč), dále odměna zástupci a jeho režijní výlohy. Zástupce učinil celkem 3 úkony právní služby po 3 100 Kč, a to převzetí věci, sepsání žaloby a účast na soudním jednání (celkem 9 300 Kč). Dále krajský soud přiznal žalobci nárok na úhradu 3 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (celkem 900 Kč), náhradu za promeškaný čas v rozsahu 2 x 4 započatých půlhodin dle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu (celkem 800 Kč). Dále krajský soud žalobci přiznal jízdné v celkové částce 2 185,20 Kč za cestu Jihlava – Hradec Králové a zpět. Zástupce žalobce předložil doklad plátce DPH, která činí v daném případě částku 2 768,89 Kč.