31 A 69/2015 - 92

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Lukáše Hloucha, Ph.D. v právní věci žalobce: VINOP a.s., se sídlem Polešovice 446, Polešovice, zast. Mgr. Radimem Němečkem, advokátem se sídlem Kollárova 447, Uherské Hradiště, proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Květná 15, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2015, č. j. SZPI/AK716-17/2014, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, ústřední inspektorát, ze dne 2. 7. 2015, č. j. SZPI/AK716-17/2014, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 19.456 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Radima Němečka, advokáta, se sídlem Kollárova 447, Uherské Hradiště.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 1. 9. 2015 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2015, č. j. SZPI/AK716-17/2014 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorát v Brně (dále též „prvostupňový orgán“), ze dne 16. 1. 2015, č. j. SZPI/AK716-10/2014 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), kterým prvostupňový orgán podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění účinném pro projednávanou věc (dále též „zákon o přestupcích“) a dle ustanovení § 39 odst. 6 písm. c) zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále též „zákon o vinohradnictví“) uložil pokutu ve výši 750.000 Kč spolu s paušální částkou ve výši 1.000 Kč na úhradu nákladů. Žalobce navrhuje taktéž zrušit prvostupňové rozhodnutí. V žalobě navrhuje žalobce přiznání odkladného účinku žalobě, který byl žalobci dne 30. 9. 2015 usnesením č.j. 31 A 69/2015-63 přiznán.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí žalovaného je nezákonné. a. K přítomnosti exogenního oxidu uhličitého u Sektu Ch. C. André žalobce uvádí, že oxid uhličitý nebyl v Sektu přítomen vlivem umělého dosycení, nýbrž šlo o nežádoucí saturaci oxidu uhličitého při lahvování šumivého vína vyráběného metodou Charmat (kvašením v tanku) obsaženého v protitlaku při izobarickém plnění do lahví, kterou žalobce nemohl svou činností nikterak ovlivnit. Žalobce tvrdí, že užití exogenního oxidu uhličitého je přitom při lahvování šumivého vína vyráběného metodou Charmat nezbytné, a to bez ohledu na množství oxidu uhličitého vzniklého fermentací. Žalobce konstatuje, že metoda Charmat je považována za metodu dle nařízení Komise (ES) povolenou. Žalobce dále namítá, že neměl možnost kontroly v laboratoři, kde by pro komerční účely byly prováděny rozbory schopné přítomnost exogenního oxidu uhličitého prokázat. Navíc žalobce poukazuje na to, že tato metoda u něj byla provedena poprvé a byla jednou z prvních provedených kontrol tohoto typu v České republice. Žalobce dále konstatuje, že přítomnost exogenního oxidu uhličitého v Sektu nemá žádný vliv na kvalitu Sektu a není objektivně způsobilý poškodit spotřebitele po zdravotní ani ekonomické stránce. Žalobce uvádí, že po doručení výsledků kontroly provedl rozsáhlou a nákladnou technickou rekonstrukci. Žalobce má za to, že uložená pokuta je nepřiměřená až likvidační, jelikož žalovaný v rámci správního řízení nijak nepřihlížel ke zcela specifickým důvodům nežádoucího nasycení vína exogenním oxidem uhličitým, přičemž žalobce dodržoval všechny předepsané podmínky výroby při plnění sektu metodou Charmat a nemohl žádnými objektivními dostupnými prostředky zjistit a napravit zjištěné informace než následným bezodkladným provedením rekonstrukce. b. K přítomnosti dalších látek žalovaný uvádí, že nemají vliv na kvalitu vín a nejsou způsobilé poškodit spotřebitele po zdravotní ani po ekonomické stránce. Žalobce dále tvrdí, že uvedené látky se vyskytovaly již ve vstupní surovině zakoupení od zahraničních dodavatelů. Žalobce konstatuje, že v případě vody, glycerolu, etanolu z přidaného cukru, azorubinu, patentní modře a tatrazinu nelze jejich přítomnost zjistit běžnými laboratorními postupy. Přítomnost kyseliny citronové v zásadě běžnými laboratorními postupy zjistit lze, v daném případě se ovšem jednalo o tak malý rozdíl oproti povolenému množství, že jej žalobce nebyl schopen rozpoznat ani v rámci preventivní kontroly před uvedením vína do oběhu. Žalobce zdůrazňuje, že přijal maximální možná preventivní opatření. Žalobce připomíná, že objektivní odpovědnost provozovatele potravinářského podniku není absolutní dle ustanovení § 17i odst. 1 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v účinném znění (dále jen „Potravinářský zákon“). Žalobce dále poukazuje i na možnost vzniku nepřesností v rámci kontrolní činnosti Inspektorátu v Brně. c. K nedostatkům v chuti, vůni a vzhledu žalobce uvádí, že tyto vady byly zjištěny pouze na základě subjektivního senzorického posouzení příslušného pracovníka Inspektorátu v Brně, přičemž v rámci senzorické zkoušky pracovníků žalobce byla čirost a vůně vína zcela v pořádku. Žalobce konstatuje, že senzorické zkoušky vína jsou závislé na subjektivním vnímání lidského faktoru a nejsou tedy dostatečně způsobilé vyvrátit uvedené závěry. d. K nepředložení evidenčních knih žalobce uvádí, že k předmětným vínům byly v rámci součinnosti žalovanému zaslány a v době kontroly nebylo možné knihy doručit, jelikož osoba disponujícím přístupem do evidenčních knih byla v době kontroly u lékaře. Žalobce konstatuje, že provedl ihned nápravu a zajistil zastupitelnost této funkce. Žalobce má za to, že žalovaný postupoval nepřiměřeně tvrdě a v rozporu se zásadami správního práva. e. K neuvedení provenience na lahvi žalobce uvádí, že se jednalo pouze o tiskovou chybu, kterou žalobce bezprostředně poté napravil. f. K objektivní odpovědnosti žalobce uvádí, že žalovaný má povinnost přihlédnout k závažnosti správního deliktu, okolnostem a následkům. Žalobce konstatuje, že se jednalo o nezaviněné jednání a ihned přijal maximální možná preventivní opatření. Žalobce má za to, že jsou v jeho případě splněny liberační důvody ve smyslu ustanovení § 17i odst. 1 potravinářského zákona. g. K porušení zásady předvídatelnosti žalobce uvádí, že žalovaný nepřiměřeně ukládá pokuty. Žalobce poukazuje na rozhodnutí z roku 2007. Kde mu byla uložena pokuta ve výši 150.000 Kč a množství závadného vína bylo 28.128 l, což je množství mnohonásobně vyšší než v nyní projednávaném případu.

III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce

3. Žalovaný ve svém vyjádření, doručeném soudu dne 2. 10. 2015 navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. a. K přítomnosti exogenního oxidu uhličitého u Sektu Ch. C. André žalovaný uvedl, že setrvává na způsobu vypořádání v napadeném rozhodnutí. b. K přítomnosti dalších látek žalovaný uvedl, že enologické postupy při výrobě vína jsou přísně katalogizovány včetně povolených limitů a nedodržení vede k zákazu uvádění na trh. Žalovaný konstatuje, že malé překročení limitů výskytu těchto látek v případě vína Pohoda bílá, bylo prvoinstančním orgánem hodnoceno ve prospěch žalobce při stanovení výše pokuty. Žalovaný tvrdí, že je zřejmé, že přidáním vody, a dalších látek jako syntetického glycerolu apod. je kvalita vína narušena a takové víno může poškodit spotřebitele. c. K nedostatkům v chuti, vůni a vzhledu žalovaný uvedl, že senzorické posouzení provedl proškolený hodnotitel. Žalovaný konstatuje, že senzorické nedostatky jsou zjišťovány na základě laboratorní metody akreditované Českým institutem pro akreditaci. V případě zjišťování senzorických vad jde o specifické postupy. Senzorickou analýzu provádí vždy pětičlenný panel posuzovatelů a za výsledek se považuje konsenzus tohoto panelu. Přičemž každý posuzovatel má základní senzorické zkoušky pro hodnocení vína. Dále žalovaný uvádí, že v případě, že nedošlo k poškození zdraví spotřebitelů, jistě došlo k újmě ekonomické, když za své peníze spotřebitel neobdržel víno očekávaných vlastností. d. K zpochybnění laboratorní metody žalovaný uvedl, že na základě rozboru, kde u jednoho byl zjištěn syntetický glycerol a v případě zcela totožné šarže Cabernetu Sauvignon, že syntetický glycerol neobsahuje, vyplývá, že uvedené dva vzorky Cabernetů jsou odlišné, byť je výrobce uvádí do oběhu pod označením stejného čísla šarže. e. K nepředložení evidenčních knih žalovaný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2015 č. j. 30 A 77/2013 ze kterého vzešlo, že nepřítomnost osoby s přístupem k evidenčním knihám nelze považovat za ospravedlnitelný důvod pro nesplnění povinnosti evidenční knihy předložit. f. K neuvedení provenience na lahvi žalovaný souhlasí se závěrem prvostupňového orgánu a tvrdí, že stav objektivně nastal, což je rozhodná skutečnost pro vedené správní řízení. g. K objektivní odpovědnosti (liberaci) žalovaný uvedl, že to, že žalobce přijal maximální preventivní opatření, jako je provedení senzorických zkoušek apod. žalobce uvedl v žalobě poprvé, a proto se jimi žalovaný v odvolacím řízení nezabýval a dle žalovaného tak nemohou být v této fázi řízení relevantní. h. K porušení zásady předvídatelnosti žalovaný konstatoval, že v praxi SZPI dochází k postupnému navyšování výměry sankcí, vždy s přihlédnutím ke konkrétnímu případu, již od roku 2013. Žalovaný zdůrazňuje, že sám žalobce poukázal na recidivu v jeho případě. Závěrem uvádí, že pokuta uložená v tomto případě je v linii dlouhodobého vývoje správní praxe a odpovídá potřebě kultivace prostředí obchodu s potravinami v České republice a je v souladu s cílem potravinového práva, tedy ochranou spotřebitele.

4. Dne 27. 11. 2015 byla doručena zdejšímu soudu replika žalobce, kde uvádí, že dodržoval všechny předepsané podmínky výroby při plnění sektu metodou Charmat, přičemž vytýkané pochybení bylo způsobeno v důsledku technologického procesu, který žalobce nemohl předvídat či ovlivnit a tedy ani napravit jinak, než provedením rozsáhlé a nákladné rekonstrukce. Žalobce opakuje svoji námitku s tím, že tyto skutečnosti nebyly žalovaným dostatečně zohledněny. K přítomnosti dalších látek žalobce opakuje, že se vyskytovaly již ve vstupní surovině, což je důvodem k vyvinění. Žalobce dále konstatuje, že překročení limitů a to pouze minimálně, nebylo dostatečně zhodnoceno žalovaným. Žalobce opakuje, že přítomnost uvedených látek není objektivně způsobilá poškodit spotřebitele po zdravotní stránce. Žalobce konstatuje, že námitku vyvinění lze považovat za právní námitku, kterou je možné vznést i v případě, že tato nebyla žalobcem v rámci správního řízení zmíněna. Žalobce dále uvádí, že dva vzorky vína Cabernet Sauvignon jsou totožné. K nedostatkům v chuti, vůni a vzhledu žalobce opakuje argumentaci již uvedenou v žalobě a to, že vůně i čirost byla v okamžiku uvádění do oběhu zcela v pořádku, tato zjištění jsou zcela na subjektivním lidském faktoru apod. Dále konstatuje, že nedošlo k žádné reklamaci ze stran spotřebitelů a že i v případě ekonomického poškození spotřebitele je s ohledem na cenovou kategorii předmětných vín zcela nepatrné. Žalobce opakuje i argumentaci uvedenou k nepředložení evidenčních knih a zdůrazňuje, že byly řádně vedeny, pouze nebyly předloženy a má za to, že závěry žalovaného jsou nepřiměřeně tvrdé. Žalobce má za to, že žalovaný se dostatečně nezabýval všemi předmětnými argumenty ve vztahu k výši udělené pokuty. Žalobce dále zdůrazňuje, že primární funkcí správního trestání je zejména funkce preventivní a musí výchovně působit na narušitele právní povinnosti. Žalobce konstatuje, že realizovaná pravomoc měla být přiměřená účelu, kterému slouží, a nemělo by docházet k nadměrnému zasahování do soukromoprávních poměrů osob. Žalobce nesouhlasí s tvrzením navyšování výměry sankcí, jelikož dle žalobce není možné takový rozdíl odůvodnit snahou o kultivaci poměrů v odvětví. Závěrem uvádí, že se v jeho případě nemůže jednat o recidivu.

5. Dne 6. 4. 2016 bylo doručeno zdejšímu soudu doplnění právní argumentace žalobce, kde žalobce odkazuje na právní předpisy Rady (ES) a Nařízení komise (EU), týkající se dosycení oxidem uhličitým. Žalobce konstatuje, že přítomnost oxidu uhličitého nepocházejícího z alkoholového kvašení kupáže je v šumivém víně a rovněž v jakostním šumivém víně povolena v případě, že tato přítomnost je výsledkem výměny plynů při plnění do lahví prostřednictvím protitlaku s oxidem uhličitým vzniklým alkoholovým kvašením kupáže, jestliže toto lahvování probíhá pod dohledem a tlak oxidu uhličitého se v šumivém vínu nezvýší, což je i v případě Sektu Ch. C. André v projednávané věci. Žalobce poukazuje na to, že žalovaný sankcionoval žalobce dle nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, což je dle žalobce v přímém rozporu s Nařízením rady (ES) č. 606/2009 ze dne 10. července 2009 a Prováděcím nařízením komise (EU) č. 144/2013 ze dne 19. 2. 2013 s účinností od 23. 2. 2013.

6. Žalovaný se vyjádřil ve svém vyjádření k doplnění žalobce, doručeném zdejšímu soudu dne 12. 7. 2016 tak, že definice šumivého vína se vyznačuje unikáním oxidu uhličitého pocházejícího výhradně z kvašení (primární nebo sekundární fermentace), neměl by tudíž být technický, ale přírodní. Dle žalovaného se definice nemění ani dle stávající právní úpravy. Žalovaný dále konstatuje, že z ustanovení, na základě kterého žalobce argumentuje, vyplývá, že použitý exogenní oxid uhličitý nemá ovlivňovat přirozené hodnoty izotopového složení oxidu uhličitého pocházejícího z fermentace, případně pouze minimálně a to v rámci nejistoty stanovení. Metoda OIV uvádí vyhovující hodnoty pro šumivá vína nedosycená oxidem uhličitým, pro které platí rozmezí hodnot od -29 ‰ až -10 ‰, V tomto případě bylo naměřeno – 5,39 ‰, pokud přihlédne k nejistotě stanovení (± 0,39), tato hodnota je dostatečně průkazná pro výrobek, který byl podroben nepovolenému enologickému postupu. Žalovaný nesouhlasí s názorem žalobce, že v případě přítomnosti oxidu uhličitého v sektu Ch.C. André použil pro víno označené jako jakostní šumivé víno povolený postup, a že je založen přímý rozpor mezi uvedenými nařízeními.

IV. Posouzení věci krajským soudem

7. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Zdejší soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, že napadené rozhodnutí žalovaného nebylo vydáno v souladu se zákonem. O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s.

8. Ze spisového materiálu vyplývá, že se žalobce měl dopustit správního deliktu dle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví, které zní: „Právnická nebo podnikající fyzická osoba se jako výrobce nebo jako osoba uvádějící produkt do oběhu dopustí správního deliktu tím, že poruší povinnost stanovenou předpisem Evropské unie upravujícím oblast vinohradnictví, vinařství nebo obchodu s produkty“.

9. Žalobce měl výše uvedené ustanovení porušit tím, že dne 24. 9. 2013 uvedl jednou dodávkou odběrateli Šlechtitelská stanice vinařská do oběhu Ch. C. André, moravský sekt, jakostní šumivé víno – sekt – suché – brut, alk. 11,0% obj., šarže č. 31, v celkovém množství 54 l, který ve znaku exogenního oxidu uhličitého nevyhověl v požadavku stanovenému v příloze XIb odst. 5 bod b) nařízení Rady (ES) č. 491/2009 ze dne 25. května 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty, ve znění platném a účinném v době spáchání správního deliktu (dále též „NR (ES) č. 491/2009“), čímž žalobce porušil čl. 113d odst. 1 NR (ES) č. 491/2009.

10. U uvedeného porušení však žalovaný odkazuje na ustanovení článku 113d odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty. Uvedené ustanovení je však zřejmě nesprávné, jelikož toto ustanovení v předmětném nařízení neexistuje. Správní orgán špatně označil právní normu a pravděpodobně měl na mysli Nařízení rady (ES) č. 491/2009 ze dne 25. května 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 1234/2007. Ustanovení článku 113d odst. 1 Nařízení rady (ES) č. 491/2009 ze dne 25. května 2009 (dále též „Nařízení rady (ES) č. 491/2009“) zní: „1. Označení druhu výrobku z révy vinné podle přílohy XIb lze ve Společenství použít pouze při uvádění na trh výrobku, který splňuje odpovídající podmínky stanovené v uvedené příloze. Bez ohledu na čl. 118y odst. 1 písm. a) však mohou členské státy povolit používání výrazu "víno", pokud a) je doprovázen názvem ovoce ve formě složeného názvu, pro uvádění na trh výrobků, které byly získány kvašením jiného druhu ovoce než vinných hroznů, nebo b) je součástí složeného názvu. Jakákoli záměna s výrobky odpovídajícími druhům vína v příloze XIb musí být vyloučena.“

11. Příloha XIb odst. 5 bod b) nařízení Rady (ES) č. 491/2009 zní: „Jakostní šumivé víno je výrobek, který se při otevření nádoby vyznačuje unikáním oxidu uhličitého pocházejícího výhradně z kvašení.“

12. Žalobce se měl dále dopustit spáchání správního deliktu podle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví, když dne 6. 9. 2013 uvedl do oběhu víno Pohoda bílá, víno bílé, alk. 10 % obj., šarže č. 2709 v celkovém množství 576 ks láhví á 2 l, které nevyhovělo požadavkům uvedených v č. 14 odst. 1 v návaznosti na čl. 14 odst. 2 písm. b) a čl. 14 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, ve znění platném a účinném v době spáchání správního deliktu (dále též „NEPaR (ES) č. 178/2002“) a to tak, že byla potravina označena za nebezpečnou a nevhodnou k lidské spotřebě, když bylo shledáno u předmětného vína, že nesplňuje požadavky kladené na jeho chuť a vůni. Jak chuť, tak vůně nesla stopy po nežádoucích biologických procesech (máselno-mléčné tóny).

13. Článek 14 odst. 1 až 5 NEPaR (ES) č. 178/2002 zní: „1. Potravina nesmí být uvedena na trh, není-li bezpečná.

2. Potravina se nepovažuje za bezpečnou, jeli považována za a) škodlivou pro zdraví; b) nevhodnou k lidské spotřebě.

3. Při rozhodování o tom, zda potravina je nebo není bezpečná, se berou v úvahu a) obvyklé podmínky použití potraviny spotřebitelem a v každé fázi výroby, zpracování a distribuce a b) informace poskytnuté spotřebiteli, včetně informací na štítku nebo dalších informací obecně dostupných spotřebiteli o tom, jak zamezit škodlivým účinkům určité potraviny nebo skupiny potravin na zdraví.

4. Při rozhodování o tom, zda je potravina škodlivá pro zdraví, se berou v úvahu a) pravděpodobné okamžité nebo krátkodobé nebo dlouhodobé účinky dotyčné potraviny nejen na zdraví osoby, která ji konzumuje, ale také na zdraví dalších generací; b) pravděpodobné kumulativní toxické účinky; c) zvláštní zdravotní citlivost určité skupiny spotřebitelů, jeli potravina pro tuto skupinu spotřebitelů určena.

5. Při rozhodování o tom, zda potravina není vhodná k lidské spotřebě, se bere v úvahu skutečnost, zda není potravina s ohledem na své zamýšlené použití nepřijatelná pro lidskou spotřebu z důvodu kontaminace cizorodými nebo jinými látkami nebo z důvodu hniloby, kažení nebo rozkladu.“ a. U stejného produktu bylo dále zjištěno, že celkový obsah kyseliny citrónové byl 1, 17 g/l, přičemž čl. 3 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 606/2009 ze dne 10. července 2009, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o druhy výrobků z révy vinné, enologické postupy a omezení, která se na ně použijí, ve znění platném a účinném v době spáchání správního deliktu (dále též „ NK (ES) č. 606/2009“), resp. příloha č. I A bod 24 NK (ES) č. 606/2009 uvádí, že maximální množství přídavku kyseliny citronové s ohledem na stabilizaci vína v ošetřeném vínu uvedeném na trh nesmí překročit hodnotu 1 g/l. b. Výše uvedené víno dále nevyhovělo požadavku stanovenému v příloze č. XVb, oddílu A bodu 1 NR (ES) č. 491/2009 a to tak, že ve vzorku byl laboratorním rozborem prokázán přídavek vody ve výši 21 % obj., přičemž dle přílohy je přídavek vody zcela, dle výše uvedeného nařízení, vyloučen, kromě případů, kdy existuje zvláštní technická potřeba. c. Víno nesplňovalo ani hodnoty pro zvyšování minimálního přirozeného obsahu alkoholu v procentech dle přílohy č. XVa, oddílu A bodu 2 písm. a) NR (ES) č. 491/2009, které nesmí překročit mezní hodnotu 3 %. Laboratorní rozbor prokázal ethanol z přidaného cukru ve výši 4,14 % obj. d. Víno nebylo označeno údajem o provenienci, což je v rozporu s článkem 118y odst. 1 písm. d) NR (ES) č. 491/2009, čímž žalobce porušil čl. 52 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 607/2009 ze dne 14. července 2009, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o chráněná označení původu a zeměpisná označení, tradiční výrazy, označování a obchodní úpravu některých vinařských produktů, ve znění platném a účinném v době spáchání správního deliktu (dále jen „NK (ES) č. 607/2009“), čímž naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví.

14. Žalobce se měl dále dopustit spáchání správního deliktu podle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví, když dne 12. 12. 2013 uvedl do oběhu víno Müller Thurgau, víno bílé, suché, alk. 11 % obj., země původu Maďarsko, šarže č. MT20138, v celkovém množství 504 ks láhví á 1 l, které nevyhovělo požadavkům uvedených v č. 14 odst. 1 v návaznosti na čl. 14 odst. 2 písm. b) a čl. 14 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 (dále též „NEPaR (ES) č. 178/2002“) a to z důvodu nedostatku v požadavcích kladených na jeho vzhled – opalizující, s plovoucími nečistotami. a. U uvedeného vína byl dále prokázán přídavek syntetického glycerolu, přičemž jeho použití není povoleno (čl. 3 odst. 2 NK (ES) č. 606/2009). Víno tak bylo podrobeno nepovolenému enologickému postupu a jeho uváděním do oběhu žalobce porušil článek 120c odst. 4 NR (ES) č. 491/2009 a ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví.

15. Žalobce se dle spisového materiálu měl dopustit spáchání správního deliktu podle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví, když dne 12. 12. 2013 uvedl do oběhu víno Veltlínské zelené, víno bílé, suché, alk. 11 % obj., země původu Maďarsko, šarže č. VZ20137, v celkovém množství 1008 ks láhví á 1 l, které nevyhovělo požadavkům uvedených v č. 14 odst. 1 v návaznosti na čl. 14 odst. 2 písm. b) a čl. 14 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 (dále též „NEPaR (ES) č. 178/2002“) a to z důvodu nedostatku v požadavcích kladených na jeho vzhled – opalizující, s plovoucími nečistotami. a. U uvedeného vína byl dále prokázán přídavek syntetického glycerolu, přičemž jeho použití není povoleno (čl. 3 odst. 2 NK (ES) č. 606/2009). Víno tak bylo podrobeno nepovolenému enologickému postupu a jeho uváděním do oběhu žalobce porušil článek 120c odst. 4 NR (ES) č. 491/2009 a ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví.

16. V neposlední řadě se žalobce měl dopustit spáchání správního deliktu podle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví, když dne 10. 2. 2014 uvedl do oběhu víno Frankovka, víno červené, suché, alk. 11 % obj., země původu Slovensko, šarže č. F1713, v celkovém množství 456 ks láhví á 1 l, u kterého byl prokázán přídavek azorbinu, patentní modře V a tatrazinu, přičemž není povoleno jeho užívání (čl. 3 odst. 2 NK (ES) NK (ES) č. 606/2009). Žalobce uváděním do oběhu porušil ustanovení čl. 80 odst. 2 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) 1237/2007, v platném znění (dále též „NR (EU) č. 1308/2013“).

17. Žalobce měl porušit dne 5. 5. 2014 povinnost stanovenou v ustanovení § 30 odst. 2 zákona o vinohradnictví, když nepředložil evidenční knihy, vztahující se k výrobě vín Pohoda bíla, Müller Thurgau, Veltlínské zelené a Frankovka, čímž se dopustil správního deliktu podle ustanovení § 39 odst. 5 zákona o vinohradnictví.

18. K jednotlivým námitkám se zdejší soud vyjadřuje následovně. IV. a) Přítomnost exogenního oxidu uhličitého u Sektu Ch. C. André

19. Nejdříve se zdejší soud zabýval právní úpravou týkající předmětné věci – přítomnosti exogenního oxidu uhličitého u sektů. Jednou z námitek žalobce je, že žalovaný neaplikoval směrnici ve správném znění a to po proběhlé novelizaci normy, a proto došlo k nesprávnému právnímu posouzení, tudíž nezákonnosti napadeného rozhodnutí.

20. Napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 2. 7. 2015, prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno dne 16. 1. 2015 a k předmětnému porušení u Sektu Ch. C. André mělo dojít dne 24. 9. 2013. V té době, jak už sám prvostupňový orgán ve svém rozhodnutí uvádí, došlo k novelizaci právních předpisů. V mezidobí, než došlo k vydání napadeného rozhodnutí, bylo novelizováno Nařízení rady (ES) č. 606/2009 ze dne 10. 7. 2009, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o druhy výrobků z révy vinné, enologické postupy a omezení, která se na ně použijí (dále též „Nařízení č. 606/2009“) a to Prováděcím nařízením komise (EU) č. 144/2013 ze dne 19. 2. 2013 s účinností od

21. Nařízení č. 606/2009 k oxidu uhličitému v šumivém vínu uvádí v příloze II. Povolené enologické postupy a omezení pro šumivá vína, jakostní šumivá vína a aromatická jakostní šumivá vína v části A. odst. 10, že oxid uhličitý v šumivém vínu může pocházet pouze z alkoholového kvašení kupáže, ze které je víno připravováno. Toto kvašení může být výsledkem pouze přidáním tirážního likéru, pokud se nejedná o přímé zpracování hroznů, hroznového moštu nebo částečně zkvašeného hroznového moštu na šumivé víno. Může probíhat pouze v lahvích nebo v uzavřeném tanku. Užití oxidu uhličitého při plnění do láhví prostřednictvím protitlaku je povoleno, jestliže probíhá pod dohledem a tlak oxidu uhličitého se v šumivém vínu nezvýší.

22. Novelizace výše uvedeného nařízení byla provedena Prováděcím nařízením Komise (EU) č. 144/2013 účinného od 23. 2. 2013 (dále též „prováděcí nařízení“), díky kterému byly důvody vydání nařízení doplněny o odst. 5, který uvádí, že „V důsledku výměny plynů, ke kterému dochází při užití oxidu uhličitého při plnění do láhví prostřednictvím protitlaku, může být v šumivých vínech přítomen oxid uhličitý nepocházející z alkoholového kvašení kupáže. Tato výměna nezvyšuje tlak oxidu uhličitého a nemůže v důsledku toho vést k závěru, že tato vína byla dosycena oxidem uhličitým. Je přitom třeba upřesnit, že lze akceptovat pouze výměnu plynů s oxidem uhličitým vzniklým alkoholovým kvašením kupáže, která je při plnění do láhví prostřednictvím protitlaku nevyhnutelná.“

23. Tvrzení o tom, že bylo šumivé víno lahvováno pomocí protitlaku, není žalobcem ani žalovaným v projednávané věci rozporováno. Není rozporováno ani tvrzení, že došlo k plnění láhví prostřednictvím protitlaku pod dohledem. Zásadní tudíž v předmětné věci je novelizace předmětného Nařízení Prováděcím nařízením, která zásadním způsobem doplnila důvody Nařízení, a tím reflektovala situaci v praxi při používání protitlaku u lahvování šumivého vína. Z výše uvedené novelizace vyplývá, že při lahvování může docházet k obohacení oxidem uhličitým, který nepochází z alkoholového kvašení kupáže, ale neznamená, že se jedná o cílené dosycování šumivého vína.

24. Je tudíž na základě výše uvedeného zřejmé, že žalovaný nevzal při vydání rozhodnutí v potaz novelizaci Prováděcím nařízením Komise (EU) č. 144/2013, která v době vydání napadeného rozhodnutí byla účinná.

25. Prováděcí nařízení počítá se situací, kdy se v rámci plnění láhví prostřednictvím protitlaku může objevit oxid uhličitý, který nepochází z alkoholového kvašení kupáže, a konstatuje, že proto nelze automaticky vyvozovat, že se jedná o dosycení oxidem uhličitým. V takové situaci je na správním orgánu, aby prokázal, že případné zvýšení hodnoty oxidu uhličitého v šumivém vínu je v důsledku dosycení a ne pouze v důsledku lahvování protitlakem. Správní orgán musí provést laboratorní šetření, které prokáže, jaké procento oxidu uhličitého v odebraném vzorku vzniklo kvašením, jaké procento vzniklo lahvováním a případně, jaké procento je výsledkem úmyslného dosycování vína. Je na samotném správním orgánu, aby vymezil limit u odebíraných vzorků, který bude vymezovat procento, u kterého lze předpokládat, že se jedná o oxid uhličitý vzniklý pouze lahvováním, a u kterého se jedná už o samotné dosycení. Správní orgán má určit jaké procento oxidu uhličitého je v relevanci a je projevem pouze lahvování a nad jakou procentuální hladinu se lze domnívat, že se jedná o dosycované víno. Zdejší soud tak konstatuje, že správní orgán nedostatečně zjistil skutkový stav, jelikož v rámci správního řízení nedoložil takové podklady, které by prokazovaly, v jakém poměru se v šumivém vínu nachází oxid uhličitý vzniklý z kvašení a oxid uhličitý vzniklý v rámci plnění láhví a případně oxid uhličitý, který měl vzniknout v rámci dosycení šumivého vína. Součástí správního spisu je pouze Protokol o zkoušce D034-71039/13/A01 ze dne 29. 11. 2013, který označuje předmětný vzorek šumivého vína v druhu analýzy – exogenní CO2 za nevyhovující, bližší specifikace není uvedena.

26. Žalovaný v rámci vyjádření žalovaného ze dne 12. 7. 2016 uvádí, že metoda OIV uvádí vyhovující hodnoty pro šumivá vína nedosycená oxidem uhličitým, pro které platí rozmezí hodnot od - 29‰ až - 10‰, přičemž v uvedeném vzorku bylo naměřeno - 5,39‰. Žalovaný má za to, že i s přihlédnutím k odchylce ± 5,39‰ prokazuje, že došlo k nepovolenému enologickému postupu. Zdejší soud však k uvedenému konstatuje, že uvedený výsledek nereflektuje novelizaci právní normy a není z něj zřejmé, kolik z naměřené hodnoty ze vzorku - 5,39‰ vzniklo z důvodu lahvování šumivého vína protitlakem a kolik ‰ vzniklo dosycením vína.

27. Žalovaný, jak již zdejší soud výše uvedl, ve správním spise odkazuje na porušení ustanovení článku 113d odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty. Zdejší soud zdůrazňuje, že uvedené ustanovení je však zřejmě nesprávné, jelikož toto ustanovení v předmětném nařízení neexistuje. Správní orgán špatně označil právní normu a pravděpodobně měl na mysli Nařízení rady (ES) č. 491/2009 ze dne 25. května 2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 1234/2007. I přestože ustanovení článku 113d odst. 1 Nařízení rady (ES) č. 491/2009 ze dne 25. května 2009 (dále též „Nařízení rady (ES) č. 491/2009“), které odkazuje na přílohu Příloha XIb odst. 5 bod b) nařízení Rady (ES) č. 491/2009, která uvádí, že: „Jakostní šumivé víno je výrobek, který se při otevření nádoby vyznačuje unikáním oxidu uhličitého pocházejícího výhradně z kvašení,“ musí správní orgán přihlížet k související novelizované právní úpravě Prováděcího nařízení Komise (EU) č. 144/2013, které vymezuje specifický přístup při lahvování vína, který se především objevuje u formy kvašení šumivého vína metodou Charmat.

28. Metoda Charmat u výroby šumivého vína je specifická technologií výroby, kdy druhotné kvašení probíhá v tlakové nádobě – ocelovém tanku. Všechny ostatní operace s vínem, nasyceným oxidem uhličitým, probíhají v uzavřených tlakových okruzích. Plnící stroje jsou upravené tak, aby CO2 z vína neunikl. Tlakové nádrže pro výrobu šumivého vína jsou vybaveny ventilem pro docílení isobarických podmínek a dekantačním ventilem k odstranění sedimentů. Nádrže mají pojistný ventil, stavoznak, manometr, agitátor, teploměr a dvojitý plášť, což umožňuje efektivní chlazení nebo ohřívání. Po skončení druhotného kvašení v tlakových nádobách se víno filtruje a lahvuje pod tlakem (nevyužívá se tedy tradičního kvašení v lahvi).

29. Zdejší soud tak konstatuje, že žalovaný nepostupoval dle evropského právního předpisu a dospěl tak k nesprávnému závěru, že u šumivých vín musí být vždy pouze oxid uhličitý vzniklý z alkoholového kvašení kupáže. Napadené rozhodnutí je tak nezákonné, jelikož správní orgán nevycházel z právně účinné právní normy a nedostatečně zjistil skutkový stav ve věci. Zdejší soud tak námitku žalobce týkající se nesprávné aplikace právního předpisu považuje za důvodnou a zásadní, proto z důvodu nezákonnosti soud napadené rozhodnutí zrušuje. IV. b) Přítomnost dalších látek

30. Žalobce namítá, že se v případě prokázání přítomnosti dalších látek u odebraných vzorků, jedná o minimální porušení, které nemohlo mít vliv na kvalitu vín.

31. Zdejší soud k námitce žalobce uvádí, že provedené laboratorní zkoušky a rozbor odebraných vzorků prováděl odbor zkušební laboratoře Státní zemědělské a potravinářské inspekce, který je k této činnosti v souladu se zákonem registrován a akreditován, což garantuje jeho náležitou odbornou vybavenost. Na zjištění přítomnosti cizích, nepřírodních látek, jsou stanovené technologické postupy, které nelze žádným způsobem obejít. Pokud žalovaný dospěl k tomu názoru, že odebrané vzorky obsahují nedovolené látky, není možné zpochybnit toto tvrzení, především v případě, kdy žalobce nedodává podklady, které by tvrzení vyvracely. Pokud žalovaný dospěl k závěru na základě rozboru, že žalobce použil nedovolené enologické postupy a dokládá to dostatečně protokoly, zdejší soud tak konstatuje, že přítomnost dalších látek, které dokládají nedovolené enologické postupy, jsou dostatečné a nelze tvrdit, že tyto látky nemají vliv na kvalitu vín a že nejsou způsobilé poškodit spotřebitele. Jakékoli nedodržení a porušení právní normy, přestože minimální, je porušením zákonem stanoveného limitu a jedná se tak, byť to nemusí být zřetelné, o poškození spotřebitele, který je primárně chráněn.

32. K námitce minimálního porušení zdejší soud konstatuje, že u tohoto typu porušení právní úpravy nelze uvažovat o porušení minimálním, či případně větším nad zákonem stanovený limit. Jedná se o látky, které jsou zakázané, a není relevantní, jaké množství je ve vzorku odhaleno. U odebraných vzorků u žalobce byly objeveny stopy azorubinu, patentní modře V a tartrazinu. Azorubin známý také jako E122 je syntetické červené barvivo, které se vyrábí synteticky z kamenouhelného dehtu. Patentní modř V, známá jako E131, vyráběná synteticky z uhelného dehtu a tartrazinu, známý jako E102, který se taktéž vyrábí z kamenouhelného dehtu. Je proto zcela nepřiměřené uvažovat u těchto látek o případném množství, které bylo u vzorku objeveno. Jedná se o zakázané látky, které jsou syntetického původu a nelze zohledňovat obsažené procento u odebraných vzorků. A je zřejmé, že se jedná o látky, které jsou takového původu, které spotřebitel neočekává ve vínu a jedná se tak proto vždy o poškození spotřebitele, který očekává určitou kvalitu vína, ať se jedná o víno jakékoliv šarže.

33. Argumentace žalobce, že není možné zjistit přítomnost těchto látek běžnými laboratorními postupy je zcela irelevantní, jelikož jako prodejce má vynaložit veškeré úsilí proto, aby nedošlo k porušení právních předpisů a překročení stanovených norem. Pokud sám, v rámci vlastního zařízení, není schopen tyto látky odhalit, je jeho povinností, a především v jeho zájmu, využít jiná zařízení, která obsah těchto látek prokážou a v surovinách je identifikují.

34. Námitku tak soud považuje za nedůvodnou a v rámci další argumentace týkající se objektivní odpovědnosti odkazuje na odůvodnění uvedené níže. IV. c) Zpochybnění laboratorní metody

35. Žalobce zpochybňuje postup laboratorní metody prokazující přídavek syntetického glycerolu na základě rozdílů u výsledků dvou zkoušek u vína Cabernet Sauvignon téže šarže, kdy protokolem inspektorátu v Brně o zkoušce ze dne 6. 2. 2015 syntetický glycerol prokázán byl, ale dalším protokolem inspektorátu v Brně ze dne 1. 6. 2015 totožné šarže přídavek syntetického glycerolu neobsahuje.

36. Zdejší soud k námitce uvádí, že se i přes to, že žalobce tvrdí, že se jedná o stejné víno téže šarže, ze soudního spisu, který obsahuje oba protokoly, je zřejmé, že se nemůže jednat o totožné vzorky, jelikož hodnoty jednotlivých parametrů jsou odlišné. U oxidu siřičitého je rozdíl mezi výsledky jednotlivých zkoušek o 0,7 mg/l, u oxidu siřičitého celkového je rozdíl 35 mg/l, u kyseliny těkavé je rozdíl o 8 mekv/l, u glycerolu je rozdíl o 2 g/l. Zdejší soud má tak za prokázané, že se jedná o dva rozdílné vzorky Cabernetů, přestože jsou žalobcem uváděny do oběhu pod stejnou šarží.

37. Námitku tak zdejší soud považuje za nedůvodnou. IV. d) Nedostatek v chuti, vůni a vzhledu

38. Žalobce namítá, že v případě nedostatku v chuti, vůni a vzhledu u odebraných vzorků se jedná pouze o subjektivní senzorické posouzení příslušného pracovníka inspektorátu v Brně a má za to, že jsou zcela závislé na subjektivním vnímání lidského faktoru a nemohou tak dostatečně prokázat pochybení na straně žalobce.

39. Zdejší soud k námitce žalobce opět uvádí, že provedené laboratorní zkoušky a rozbor odebraných vzorků prováděl odbor zkušební laboratoře Státní zemědělské a potravinářské inspekce, který je k této činnosti v souladu se zákonem registrován a akreditován, což garantuje jeho náležitou odbornou vybavenost. Z protokolu o zkoušce P137-60458/13/A01 ze dne 28. 11. 2013 u vzorku výrobku Pohoda bílá, víno bíle bylo zjištěno, že ve vůni a chuti je nevyhovující. Avšak ani z protokolu ani z posudku (a to i u ostatních odebraných vzorků) však není zřejmé, jak tvrdí žalovaný ve svém vyjádření ze dne 29. 9. 2015, kdo a v jakém složení posuzoval tyto faktory. Žalovaný uvádí, že senzorické nedostatky jsou zjišťovány metodou, kterou provádí pětičlenný panel posuzovatelů, ale z protokolu nevyplývá, o jaké osoby se jedná. I přestože je předpoklad, že jsou zkoušky prováděny laboratoří SZPI a osoby, provádějící zkoušky jsou akreditovaní k této činnosti, účastník správního řízení by měl být vyrozuměn o složení předmětného panelu posuzovatelů, jelikož se jedná o specifickou zkoušku, která je zcela na subjektivním posouzení a na individuálních vlastnostech každého posuzovatele. Námitku žalobce tak zdejší soud považuje za důvodnou. IV. e) Nepředložení evidenčních knih

40. Vedení evidenčních knih má sloužit „k zaznamenávání pohybu produktů, jejich vstupů a výstupů, jejich provedených ošetření a uchovávání informací z dokladů, které daný produkt doprovázejí při jeho uvádění do oběhu v Evropské unii, a tím k zajištění jeho dohledatelnosti“ viz RADA, Tomáš a kol. Zákon o vinohradnictví a vinařství: komentář k § 30 odst.

1. Vyd.

1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, Komentáře Wolters Kluwer ČR). Za tím účelem je v ust. § 30 odst. 2 zákona o vinohradnictví stanovena povinnost předložit evidenční knihy orgánu dozoru. Nutnost předání evidenčních knih bez zbytečného odkladu je pak nepochybně vyvolána snahou, aby tyto knihy nebyly dodatečně upraveny a aby odpovídaly požadavkům právních předpisů.

41. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 12. 2015, č. j. 2 As 187/2015-35 uvádí k problematice nepředložení evidenčních knih následující, že „[n]elze při zpřístupnění evidenčních knih vykládat pojem bezodkladně jako ihned, je nutno uvést, že krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku vysvětlil, že uvedený výklad platí, nejsou-li dány rozumné důvody, aby bylo bezodkladně vykládáno jinak. Takové důvody mohou nastat, ačkoliv povinný subjekt vynaloží veškerou pečlivost, kterou lze od něj očekávat. Nelze za ně však bez dalšího považovat pouhou nepřítomnost osoby, která má k evidenčním knihám přístup. Důvod pro takový závěr je zřejmý - evidenční knihy mají být k dispozici právě pro případ prováděných kontrol. Pokud by měl správní orgán vyzývat k zpřístupnění evidenčních knih pokaždé, když není přítomen oprávněný zaměstnanec, podrývalo by to účel vedení evidenčních knih a zajištění jejich přístupnosti. Krajský soud správně poukázal na skutečnost, že prováděcí vyhláška č. 323/2004 Sb. v § 14 odst. 1 umožňuje, aby byly evidenční knihy vedeny v pevné vazbě nebo v elektronické podobě. Pokud stěžovatelka svěřila přístupová práva k evidenčním knihám vedeným v elektronické podobě jediné osobě, potom na sebe vzala také odpovědnost, aby tato osoba byla k dispozici pro případ kontroly a evidenční knihy zpřístupnila. Případně bylo nutné řešit nějaký mechanismus, který by umožnil zpřístupnění evidenčních knih, i pokud se tato osoba, konkrétně jednatelka stěžovatelky, nacházela mimo provozovnu. Důvody proti svěření přístupových práv další osobě či osobám, které uvádí stěžovatelka, nejsou absolutní překážkou takovému postupu a rozhodně nejsou dostatečným důvodem, aby došlo k zásadnímu omezení přístupu k evidenčním knihám v závislosti na uvážení jednatelky stěžovatelky[…]Rozšíření přístupových práv k evidenčním knihám se tak nejeví jako nemožné, respektive neproveditelné. Povinnost provádět určité záznamy do evidenčních knih s povinností tyto knihy zpřístupnit souvisí jen volně a nemůže ji nahradit. Podobně povaha záznamu v evidenčních knihách může zvýšit vypovídací hodnotu informací obsažených v evidenčních knihách, ale není dostatečná co do úplnosti a správnosti záznamů a nemá vliv na povinnost evidenční knihy zpřístupnit.“

42. Na základě výše uvedeného zdejší soud konstatuje, že je povinností předložit evidenční knihy a je na samotném žalobci, aby požadavek předložení splnil. Této povinnosti se nelze zbavit s odkazem na nepřítomnost jediné osoby, která má k evidenčním knihám přístup. Soud považuje námitku týkající se nepředložení evidenčních knih za nedůvodnou. IV. f) Neuvedení provenience na lahvi

43. Námitku žalobce, kdy tvrdí, že neuvedené provenience na lahvi je pouze tiskovou chybou, zdejší soud konstatuje, že je zřejmé, že se jedná o tiskovou chybu, avšak touto tiskovou chybou se žalobce dopustil porušení označení údajem o provenienci, což je v rozporu s článkem 118y odst. 1 písm. d) NR (ES) č. 491/2009, čímž žalobce porušil čl. 52 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 607/2009 ze dne 14. července 2009, kterým se stanoví některá prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o chráněná označení původu a zeměpisná označení, tradiční výrazy, označování a obchodní úpravu některých vinařských produktů, ve znění platném a účinném v době spáchání správního deliktu (dále jen „NK (ES) č. 607/2009“), čímž naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví.

44. K uvedení původu vína uvádí Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 22. 9. 2011, č. j. 1 As 89/2011-69, že „[p]rimárním smyslem evropské úpravy označení (vín) je prevence klamání spotřebitele, nikoli formální požadavek na umístění údaje o původu (vína). Toto preventivní hledisko tvoří materiální podstatu povinnosti, zatímco požadavky na označení různých aspektů komodity vyjadřují prostředky, jak uvedeného cíle dosáhnout. Přesné umístění, velikost nebo barevné provedení informace o původu (vína) proto není nutné konkrétně předepisovat, nýbrž je nutné tyto informace poskytnout tak, aby klamavý dopad na spotřebitele byl minimalizován až vyloučen.“

45. U uvedení provenience se nejedná pouze o formální požadavek, jedná se o zásadní informaci, kterou má spotřebitel právo vědět. V případě, že tato informace absentuje, může spotřebitel dojít k nesprávným závěrům, odkud víno pochází a víno zakoupit s vědomím, že pochází z určité preferované oblasti, přičemž tomu tak není a tím pádem dochází ke klamání spotřebitele. Tomuto následku musí být spotřebitel vyvarován. Uvedení provenience je povinností prodejce (žalobce), kterou nesplnil. Namítání žalobce, že se jedná o tiskovou chybu tak nemění nic na tom, že naplnil skutkovou podstatu správního deliktu. Zdejší soud námitku žalobce týkající se neuvedení provenience na lahvi považuje za nedůvodnou. IV. g) Objektivní odpovědnost (liberaci)

46. Žalobce namítá, že při posuzování výše pokuty má správní orgán přihlédnout k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu spáchání a jeho následkům a okolnostem, za nichž byl správní delikt spáchán. Žalobce zdůrazňuje, že se jedná o nezaviněné jednání. Žalobce konstatuje, že provedl všechna maximální možná preventivní opatření spočívající především v provádění senzorických a analytických zkoušek a že s ohledem na své technické a ekonomické možnosti nemohl vytýkané nedostatky odhalit. Žalobce má za to, že splňuje liberační důvod ve smyslu ustanovení § 17i odst. 1 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále též „potravinářský zákon“).

47. Zdejší soud k námitce konstatuje, že je základní povinností prodávajícího jakýchkoli potravin, nést odpovědnost za jejich kvalitu, ať je sám vypěstoval či odkoupil. Nelze odkazovat ani na to, že v minulosti byly suroviny od určitého dodavatele zcela bezzávadné.

48. Ustanovení § 17i potravinářského zákona oprošťuje od odpovědnosti tu právnickou osobu, která vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. V tomto případě však aktivita žalobce přišla až po kontrole, žalobce neprokázal, jak jednal, aby k porušení nedošlo. V případě, že by žalobce opravdu vykonal veškeré úsilí, tak by k tak rozsáhlému porušení evropských právních předpisů a tudíž vzniku správního deliktu, nedošlo. Nelze ani tvrdit, že v případě, že nedošlo objektivně k poškození spotřebitele po zdravotní ani ekonomické stránce, nejedná se o porušení právní normy.

49. Žalobce nemůže tvrdit, že není odpovědný za obsah cizích látek (azorbinu, patentní modře V a tatrazinu, syntetického glycerolu), které jsou syntetického, a ne přírodního původu, které se dle žalovaného měly nacházet v zakoupeném produktu (v hroznech). V případě, že by žalobce provedl senzorické zkoušky, jak tvrdí, dospěl by k tomu, že jsou suroviny závadné. Jeho tvrzení o tom, že provedl veškerá opatření, tak není podloženo žádnými důkazy, které by vyvracely výsledky žalovaného.

50. Odpovědnost za prodej obecně (jak za potraviny či jiné produkty a suroviny), v rámci zákona o potravinách a tabákových výrobcích, je koncipována jako objektivní, tedy bez ohledu na zavinění (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2005, č. j. 4 As 49/2004). Možnost zprostit se odpovědnosti je pouze, pokud je dostatečně prokázáno, že prodávající prokáže, že vynaložil veškeré úsilí, které lze požadovat, aby porušení povinnosti zabránil. Žalobce však vynaložení takového úsilí neprokázal. Spoléhal se totiž pouze na solidnost dodavatele. Zdejší soud tak námitku žalobce považuje za nedůvodnou. IV. h) Výše uložené pokuty

51. Žalobce nesouhlasí s výší uložené pokuty, která se mu jeví jako nepřiměřená a uvádí, že správní orgán má přihlédnout zejména ke způsobu spáchání správního deliktu, k jeho následkům a okolnostem, za nichž byl správní delikt spáchán. Zákon o vinařství v ustanovení § 39 odst. 6 umožňuje uložit pokutu za správní delikt uvedený v ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) až do výše 5.000.000 Kč. Jedná se o pokutu, kterou omezuje zákonodárce hranicí nejvyšší možného uložení, přičemž minimální hranice určena není (resp. minimální hranice je nula Kč). Jedná se o prostor pro správní uvážení správního orgánu ve správním řízení.

52. Zdejší soud se proto dále zabýval obecně ukládáním pokut a správním uvážením. K ukládání pokut se vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 13. 12. 2007, č. j. 3 As 32/2007 – 48, tak, že „[u]kládání pokut za správní delikty se děje ve sféře volného správního uvážení (diskrečního práva správního orgánu), tedy zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout ve vymezených hranicích, resp. volit některé z více možných řešení, které zákon vymezuje. Správní orgán přitom dbá na přiměřenost sankce z hlediska jejího účelu. Pro správné a spravedlivé ukládání sankce je významné dodržování principu zákonnosti trestání a principu individualizace sankce. Zásada zákonnosti trestání spočívá v tom, že se správní orgán musí důsledně řídit pravidly pro ukládání sankcí, která jsou obsažena v obecné i zvláštní části přestupkového zákona. Zásada individualizace sankce pak ukládá, aby druh, kombinace a intenzita sankcí odpovídaly všem okolnostem a zvláštnostem konkrétního případu. Správní orgán je proto povinen zabývat se jednotlivými kritérii pro stanovení sankce, opatřit si za tím účelem potřebné důkazní prostředky, provést jimi důkazy, vyvodit z těchto důkazů skutková a právní zjištění a poté správním uvážením, nicméně při respektování smyslu a účelu zákona a v souladu s pravidly logického usuzování, dospět k rozhodnutí o druhu a výměře sankce. Vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby správní uvážení bylo přezkoumatelné soudem a současně i srozumitelné účastníkům řízení, musí pak být tento postup objasněn v odůvodnění rozhodnutí.“ Z judikatury Nejvyššího správního soudu tak vyplývá, že při posuzování výše pokuty musí správní orgán vycházet ze základních principů zákonnosti a individualizace sankce. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2010, č. j. 7 As 71/2010 – 97, publ. pod č. 2209/2011 Sb. NSS, vyplývá, že „[m]ezi hlediska individualizace trestu v dané věci patří zejména závažnost správního deliktu, význam chráněného zájmu, který byl správním deliktem dotčen, způsob spáchání správního deliktu, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán.“ Projevem individualizace v projednávané věci je zhodnocení a započítání jak polehčujících, tak přitěžujících okolností, které správní orgán do napadeného rozhodnutí zahrnul. Správním orgánem byly zhodnoceny skutečnosti a okolnosti projednávaného případu. Dále byla z hlediska spáchání správních deliktů uvážena i míra možného poškození oprávněných zájmů spotřebitele.

53. V napadeném rozhodnutí žalovaný dostatečně zdůrazňuje, že zanalyzoval veškeré skutečnosti, které mohly ovlivnit výši pokuty, a především poukazuje na závažnost spáchaného správního deliktu. Žalovaný ve svém napadeném rozhodnutí dostatečně analyzuje skutečnosti polehčující i přitěžující a odůvodnění v rámci výše pokuty je dostatečně přezkoumatelné. Dle ustanovení § 39 odst. 1 písm. ff) zákona o vinohradnictví až do výše 5.000.000 Kč za správní delikt porušení povinnosti stanovené předpisem Evropské unie upravujícím oblast vinohradnictví, vinařství nebo obchodu s produkty. Sazba dostatečně zdůrazňuje, že se jedná o delikt závažný. Tudíž výši pokuty, která byla žalobci uložena a nedosahuje ani 15 % horní hranice sazby pokuty, ve vztahu ke spáchanému správnímu deliktu, je nutno považovat za sazbu nízkou. A to zejména s ohledem na to, že se jedná o devět jednotlivých správních deliktů a to, porušení povinnosti stanovené předpisem Evropské unie upravujícím oblast vinohradnictví, vinařství nebo obchodu s produkty.

54. Správní uvážení nemá vykazovat znaky libovůle, musí být řádně odůvodněno a výstup uplatněné diskreční pravomoci správního orgánu musí být v kontextu a ve vztahu logického vyplývání se skutkovými okolnostmi, které daný případ individualizují. To ostatně vyplývá rovněž z ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu: Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Správní orgán má přitom povinnost přezkoumat a vyhodnotit relevanci důkazů a argumentů předložených žadatelem. Z toho plyne, že každé správní uvážení má své meze. A úkolem správního soudu je zkoumat nejen to, jestli je správní orgán nezneužil ale i to, zda meze správního uvážení nepřekročil. Správní uvážení je vždy limitováno principy vyplývajícími z ústavního pořádku České republiky a v případě projednávané věci je limitováno stanovenou zákonnou hranicí.

55. V rámci repliky žalobce uvádí, že nelze shledat pochybení jako subjektivní a primární funkcí správního trestání je funkce preventivní. K tvrzení žalobce zdejší soud uvádí, že funkce správního trestání není jen preventivní a výchovná, ale především represivní, tak, aby účastník řízení nepáchal do budoucna protiprávní jednání a neporušoval tak právní normy stanovené zákonodárcem. Vzhledem k výše uvedenému byla pokuta stanovena v legitimní výši v rozmezí zákonem stanovené a správní orgán tak při ukládání pokuty nepochybil a vzal v potaz veškeré okolnosti, které výši pokuty odůvodňují.

56. Žalobní námitku týkající se výše uložené sankce tak zdejší soud považuje za nedůvodnou, jelikož byla uložena v zákonném rozmezí s dostatečným odůvodněním správního uvážení správním orgánem s přihlédnutím ke všem okolnostem a závažnosti spáchání deliktu, následkům a okolnostem. IV. ch) Porušení zásady předvídatelnosti

57. Žalobce dále uvádí, že žalovaný ukládá nepřiměřené pokuty v porovnání s rozhodnutím z roku 2007. K námitce zdejší soud uvádí, že je zřejmé, že se jedná o jiné vymezení správních deliktů a nelze posuzovat odlišné případy, přestože je stejný účastník řízení, v podobě žalobce. Každý správní delikt musí být posuzován individuálně, a to ve vztahu k porušení právní normy, okolnostem, důsledkům případu a nelze předpokládat, že za odlišné správní delikty u stejného účastníka budou uloženy pokuty v podobné výši.

58. Zdejší soud nad rámec k námitce uvádí, že je prokázáno, že žalobce byl již za obdobné porušování předpisů týkající se vinařství stíhán, a proto by si měl být o to více vědom, že v případě, že svůj postup při výrobě vína nezmění, bude žalovaným opět stíhán.

59. Na základě výše uvedeného zdejší soud považuje námitku porušení zásady předvídatelnosti za nedůvodnou a zcela bezpředmětnou.

V. Shrnutí a náklady řízení

60. S ohledem na vše shora uvedené soud shledal žalobu důvodnou a napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení postupem dle § 78 odst. 1 s. ř. s. z důvodu nezákonnosti napadeného rozhodnutí.

61. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jelikož byl úspěšný žalobce zastoupen advokátem, tak mu dle ustanovení § 35 odst. 2 správního řádu ve spojení s ustanovením § 57 odst. 1 správního řádu přísluší právo na náhradu nákladů řízení dle Vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění k datu podání jednotlivých podání (§ 15 advokátního tarifu), které představuje odměna za právní zastoupení advokátem (tarifní hodnota dle § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu v účinném znění) a to za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí zastoupení, žaloba, doplnění žaloby a replika) á 3.100 Kč a 4x režijní paušál dle § 13 advokátního tarifu á 300 Kč, celkově ve výši vyčíslené na částku 13.600 Kč, tj. 16.456 Kč vč. DPH. Žalobci pak dále náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč. Vše tedy celkem vyčísleno na částku 19.456 Kč.

Poučení