31 A 82/2012 - 148
Citované zákony (30)
- České národní rady o ochraně přírody a krajiny, 114/1992 Sb. — § 26 odst. 1 § 50 § 56 odst. 1
- o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), 100/2001 Sb. — § 10
- soudní řád správní, 150/2002 Sb. — § 51 odst. 1 § 60 odst. 1 § 60 odst. 5 § 65 § 65 odst. 1 § 65 odst. 2 § 68 § 70 § 72 odst. 1 § 75 odst. 1 § 75 odst. 2 § 76 odst. 1 písm. a +4 dalších
- správní řád, 500/2004 Sb. — § 3 § 50 odst. 3 § 50 odst. 4 § 56 § 68 odst. 3 § 70 § 73 odst. 2 § 82 odst. 4 § 140 § 140 odst. 1
Rubrum
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka a JUDr. Lukáše Hloucha, Ph.D. v právní věci žalobce Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu, se sídlem Brno, Cejl 48/50, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, za účasti osob zúčastněných na řízení I.) Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 56, II.) obec Moravský Písek, se sídlem Moravský Písek, Velkomoravská 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2012, č. j. 860/560/12 29803/ENV/12, takto:
Výrok
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právona náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznávánáhrada nákladů řízení.
IV. Osoby zúčastněné na řízení I.) a II.) ne m a jí právona náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
I. Předmět řízení a průběh správního řízení
1. Rozhodnutím žalovaného Ministerstva životního prostředí ze dne 31. 8. 2012, č. j. 860/560/12 29803/ENV/12 (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo zamítnuto odvolání žalobce občanského sdružení Dětí Země – Klubu za udržitelnou dopravu podané proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, č. j. JMK 7534/2012, sp. zn. S-JMK 19663/2009 OŽP/Kuč (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), ze dne 23. 1. 2012 a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno.
2. Krajský soud v Brně rozhodl v dané věci svým rozsudkem ze dne 21. 5. 2014, č. j. 31A 82/2012-113, tak, že žalobu zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který svým rozsudkem ze dne 12. 2. 2015, č. j. 3 As 140/2014-52, zrušil citované rozhodnutí zdejšího soudu z důvodu, že se krajský soud řádně nezabýval všemi uplatněnými žalobní body a tím zatížil svůj rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“ nebo jen „s.ř.s.“). V nyní řešené věci se tedy jedná již o opakované rozhodování zdejšího soudu po zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu, ve kterém kasační soud jednoznačně uvedl: „Vzhledem k tomu, že je systém správního soudnictví založen na kasačním principu, nemohl se Nejvyšší správní soud věcně vyjádřit k námitkám nesprávného posouzení věci, neboť by tím chybějící úvahu krajského soudu nepřípustně nahrazoval. V žádném případě tak nelze předjímat, zda byla kompenzační opatření uložená v souladu se zákonem tak, aby byla účinná a zároveň stěžovateli umožnila realizaci práva na ochranu přírody, a zda neměl žalovaný prvoinstanční rozhodnutí zrušit z důvodu chybějících náležitostí vyplývajících z § 68 odst. 3 správního řádu. V dalším řízení to totiž bude krajský soud, který bude povinen skutkovou i právní podstatu těchto otázek přezkoumatelným způsobem vyřešit.“ Nejvyšší správní soud tedy nezavázal zdejší soud závazným právním názorem stran věcného (hmotněprávního) posouzení dané věci ve smyslu § 110 odst. 4 s.ř.s., jelikož tak ani učinit nemohl, neboť zrušil rozsudek zdejšího soudu z důvodu nepřezkoumatelnosti dle § 103 odst. 1 písm. d) s.ř.s.
3. Rozhodnutím správního orgánu I. stupně byla povolena investoru stavby – Ředitelství silnic a dálnic ČR výjimka ze základních podmínek ochrany zvláště chráněných živočichů, zařazených v kategorii ohrožených druhů, pro účely stavby ,,Rychlostní silnice R55, stavba 5509 Moravský Písek – Bzenec“ v k. ú. Moravský Písek a Bzenec.
4. Touto výjimkou bylo povoleno: - škodlivé zasahování do přirozeného vývoje neurčeného počtu jedinců druhů čmelák (Bombus spp.) a mravenec (Formica spp.), spočívající v jejich rušení, zraňování, usmrcování, poškozování či ničení jimi užívaných sídel a pro účely záchranného přenosu též přemisťování jejich vývojových stádií či jimi užívaných sídel, - škodlivé zasahování do přirozeného vývoje blíže neurčeného počtu jedinců druhů ropucha obecná (Bufo bufo) a užovka obojková (Natrix natrix), spočívající v jejich rušení, zraňování a usmrcování, k poškozování či ničení jimi užívaných sídel a pro účely záchranného přenosu též přemisťování jejich vývojových stádií, - škodlivé zasahování do přirozeného vývoje blíže neurčeného počtu jedinců druhů koroptev polní (Perdix perdix), moták pochop (Circus aeruginosus), ťuhýk obecný (Lanius Collurio), ťuhýk šedý (Lanius excubitor), bramborníček černohlavý (Saxicola torquata), chocholouš obecný (Galerida cristata), lejsek šedý (Muscicapa striata), vlaštovka obecná (Hirundo rustica) a strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), spočívající v jejich rušení a poškozování či ničení jimi užívaných sídel.
5. Výjimka byla povolena za podrobně stanovených podmínek rozpracovaných do bodů 1- 13 uvedených v napadeném rozhodnutí. Z důvodu obsáhlosti na tyto body v napadeném rozhodnutí soud odkazuje.
6. Investor stavby požádal dne 9. 2. 2009 Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor životního prostředí, o udělení výjimky ze základních podmínek ochrany stanovených v § 50 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“ nebo jen „ZOPK“), pro zvláště chráněné živočichy, zařazené v kategorii ohrožených druhů. Krajský úřad výjimku vydal pro účely přípravy a realizace stavby ,,Rychlostní silnice R55, stavba 5509 Moravský Písek – Bzenec“ v délce 4,2 km (dále jen „stavba 5509“) svým rozhodnutím ze dne 22. 7. 2009 č. j. JMK 19663/2009. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal s tím, že nebyla prokázána neexistence jiného uspokojivého řešení. Odvolací orgán MŽP poukázal na to, že nelze předvídat, zda budou uděleny výjimky pro navazující úseky stavby 5510 a 5511, které procházejí ptačí oblastí Bzenecká doubrava – Strážnické Pomoraví a svou realizací podmiňují realizaci stavby 5509 a zrušení výše uvedeného rozhodnutí podmínil neprokázáním neexistence jiného uspokojivého řešení. Zároveň odvolací orgán doporučil spojení všech řízení o druhových výjimkách v tomto úseku do jednoho řízení s tím, že řízení o udělení výjimek by nemělo předcházet fázi koncepčního hledání vhodné varianty, když není vyloučena možnost jiného řešení (např. v souvislosti s neukončeným procesem EIA v úseku 5511) a navíc nebyla ukončena činnost skupiny odborníků jmenované na základě usnesení vlády č. 1064 ze dne 19. 9. 2007.
7. Po doplnění žádosti (prokázání výrazné převahy jiného veřejného zájmu nad dotčeným zájmem ochrany přírody za současného prokázání neexistence jiného uspokojivého řešení) pak bylo vydáno rozhodnutí, kterým byla výjimka povolena.
8. I proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání, které bylo vypořádáno napadeným rozhodnutím. Odvolací orgán konstatoval, že správní orgán I. stupně odstranil vytýkané nedostatky svého předešlého rozhodnutí tak, že se zevrubně vypořádal s návrhy a námitkami žalobce včetně jejich vyjádření k podkladům a důkladně zdůvodnil své postupy. Při stanovení podmínek vyšel primárně z návrhu investora, přičemž jeho správní úvahy jsou seznatelné a srozumitelné, a tím byly odstraněny pochybnosti MŽP ohledně rozdílného přístupu ke stanovení obdobných podmínek (např. u stavby 5508), podrobně se vypořádal s namítanými nedostatky podmínek, jak byly žalobcem uplatněny, včetně jejich namítané nejasnosti a nevymahatelnosti a do odůvodnění rozhodnutí byly zahrnuty správní úvahy, které vedly k formulaci konkrétních podmínek, jak požadoval odvolací orgán ve svém zrušovacím rozhodnutí.
II. Obsah žaloby
9. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce rozsáhlou žalobu, ze které byly soudem zjištěny níže uvedené žalobní námitky.
10. Především žalobce tvrdí, že postup žalovaného při vydání stanoviska EIA dne 30. 6. 2006 je tak závažný, že způsobuje nezákonnost obou rozhodnutí při vydání výjimky dle § 56 ZOPK. Postupem žalovaného došlo k nezákonnosti obou rozhodnutí a k jejich nepřezkoumatelnosti. Stanovisko EIA ze dne 30. 6. 2006 bylo nezbytným odborným podkladem dle § 10 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „zákon EIA“). Nesprávný postup žalovaného spatřuje žalobce v tom, že ve správním řízení uplatnil celou řadu písemných i ústních vyjádření a k těmto nebylo přihlédnuto. Napadá souhlasné stanovisko uvedené v EIA ze dne 30. 6. 2006 v celém rozsahu, zejména výrok týkající se ochrany přírody a krajiny, tj. ochrany flóry, fauny, eko systémů a krajiny. Souhlas spočívá mimo jiné v tom, že nová čtyřproudová rychlosti silnice R55 o šířce 25,5 m a délky 17,917 km ve variantě ,,B“ v délce 12 km má být z důvodu, že prochází ,,Ptačí oblastí Bzenecká Doubrava – Strážnické Pomoraví“, umístěna do povrchového tubusu výšky 2,5 m. Dotčená oblast byla Nařízením vlády č. 21/2005 stanovena chráněnou oblastí a předmětem ochrany jsou druhy: čáp bílý, moták pochop, strakapoud prostřední, strakapoud jižní, lelek lesní a skřivan lesní. Pro poslední dva druhy ptáků a jejich biotopy se dá očekávat, že silnice R55 ve variantě ,,B“ způsobí jejich likvidaci, neboť nebylo hodnoceno žádné alternativní řešení jejího vedení mimo ptačí oblast a dále správným způsobem zohledněna rizika, na níž byly upozorňovány orgány státní ochrany přírody. Ptačí sídliště dle žalobce jsou ohrožena, neboť stanoveným způsobem dojde k likvidaci chráněných druhů ptáků. Došlo tak k porušení směrnice o ptácích (79/409/EEC) a o stanovištích (92/43/EEC).
11. Dle těchto směrnic má být předmětem hodnocení plánů a projektů z důvodu převažujícího veřejného zájmu. Mají být zvážena alternativní opatření a veškerá kompenzační opatření, což v případě EIA se nestalo, proto byla vydána v rozporu s popsanými procesy.
12. Schválená varianta ,,B“ likviduje stanoviště pro lelka lesního a skřivana lesního a byla vybrána bez relevantního posouzení s reálnou variantou R55 mimo ptačí oblast a neprokázala kompenzační opatření k ochraně ohrožených ptáků. Odporuje publikaci ,,Natura 2000“, kterou vydalo Ministerstvo životního prostředí.
13. Dle žalobce nebylo prověřeno alternativní řešení, které by zohledňovalo ekologické hledisko nad ekonomickými. Dle směrnice o stanovištích 92/43/EHS (čl. 6 odst. 4) je nutno zkoumat naléhavost důvodu převažujícího veřejného zájmu a kompenzační opatření a jejich správné využití, tím je myšleno minimalizování a odstraňování negativních dopadů na předmětnou lokalitu. Dle této směrnice by měla být vybrána taková alternativa, která by vyloučila rušení lelka lesního a skřivana lesního, neměla by ničit biotopy, ani negativně je ovlivňovat.
14. Tento postup nebyl naplněn. Stanovisko EIA obsahuje vyjádření, podle kterého nebude možno vyloučit negativní vliv výstavby komunikace R55 na životní prostředí. Žalovaný měl od 30. 6. 2004 k dispozici studii od společnosti EVERNIA s. r. o. Liberec o vlivu výstavby a provozu rychlostní silnice R55 na ptačí oblast Bzenecká Doubrava – Strážnické Pomoraví (zpracovatel RNDr. P. A., CSc.), který je držitelem autorizace o odborné způsobilosti pro oblast pozorování vlivu na životní prostředí.
15. Dle této studie by realizace silnice R55 měla negativní vliv na výše uvedenou ptačí oblast. Jako alternativu bylo navrženo vedení stavby koridorem jihovýchodně od stávající silnice I/55, takže žalovanému bylo od roku 1998 známo (tj. ještě před zahájením procesu EIA v roce 2005), že navržená trasa je neprůchodná. Přitom „územní plán velkého územního celku“ je neplatný, neboť ,,Zásady rozvoje pro Jihomoravský kraj“ zatím neexistují, trasa R55 není v žádném nadřazeném územním plánu.
16. Zároveň žalobce uvedl podrobně v žalobě výsledky dílčích studií o vlivu průtahu silnice R55 na ptačí oblasti, dokládající negativní vlivy na ptačí populaci s tím, že je vysoký stupeň rizika k přímé likvidaci ptáků.
17. Ze shora uvedených důvodů měly záměry v zjišťovacím řízení vycházet ze studie RNDr. A., a jelikož k tomu nedošlo, bylo porušeno ust. § 7 odst. 1 písm. c) a i odst. 5 zákona EIA, neboť nebylo přihlédnuto k autorizované studii. Žalovaný žádné alternativní varianty nenavrhl.
18. Žalovaný měl k dispozici další studie např. Petrov, Vyhledávací studie trasy silnice I/55 společnosti Urbanistické středisko s. r. o. Brno ze srpna 2002, kde bylo uvedeno 5 variant řešení. Byla vybrána varianta červená (v souladu se závěry RNDr. A.), ale ta žalovaným nakonec vybrána nebyla.
19. Žalovaný ani nevyužil svých pravomocí daných ust. § 7 odst. 5 zákona EIA, čili v procesu EIA nebyly posouzeny relevantní varianty R55, nýbrž jen varianta ,,B“. Tento postup výše uvedené ustanovení porušil. Žalovaný dále také porušil ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „správní řád“), neboť stanovisko EIA vydal na základě nespolehlivě zjištěného stavu věci.
20. Žalobce dále namítal, že žalovaný se nedostatečně vypořádal s námitkami a připomínkami jiných účastníků. Žalobce nesouhlasí s formulací podmínky č. 10, neboť tato podmínka má za úkol provést kompenzační opatření za zničené hektary Hrubého háje a má být splněna mimo předmět řízení a bez účasti žalobce. Tím žalobce nemůže hájit svá práva a zájmy podle § 70 ZOPK a vzhledem k tomu, že správní orgán I. stupně se nevěnoval námitkám žalobce, je přesvědčen, že toto rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Vydané rozhodnutí je v rozporu s ust. § 56 ZOPK a § 3, § 50 odst. 3 a 4 správního řádu. Dle žalobce měl žalovaný i správní orgán I. stupně, uzavřít dohodu dle § 56 odst. 5 a 6 ZOPK dle návrhu žalobce. Tím by došlo k přijatelnému kompromisu.
21. Další námitky žalobce spočívají v argumentaci, že postup správních orgánů v tomto řízení byl v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu, neboť v odůvodnění rozhodnutí I. stupně nejsou uvedeny podklady, které pro rozhodnutí byly použity, ani nebyl k rozhodnutí připojen jejich seznam. Nebylo odůvodněno, proč byly použity. Naopak nebyly použity podklady žalobce, i když jím byly předloženy.
22. Dále další námitka směřuje do nerespektování právního názoru žalovaného o spojení řízení o výjimce s úseky R5509, 5510 a 5511, v čemž žalobce spatřuje porušení § 73 odst. 2 správního řádu. To způsobilo, že se účastníci řízení vyjadřovali pouze k podkladům na úseku R5509.
23. Žalobce si je vědom toho, že podle převažující judikatury nemá být nositelem hmotných práv na ochranu přírody a krajiny a životního prostředí, nýbrž jen práv procesních, avšak, plyne-li z judikatury, že stanovisko EIA není samostatně přezkoumatelné, je možné ho napadnout pouze s jiným správním rozhodnutím, využívá této možnosti.
III. Vyjádření žalovaného
24. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 2. 1. 2013 odkazuje především na odůvodnění napadeného rozhodnutí a dodává, že výjimka z ochrany přísněji chráněných – silně a kriticky ohrožených – druhů v souvislosti se stavbou rychlostní silnice R55, stavba 5509 Moravský Písek – Bzenec, byla udělena rozhodnutím Správy Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty č. j. 294/BK/2009/roz/Ko ze dne 5. 6. 2009 ve znění odvolacího rozhodnutí Ministerstva životního prostřední, odboru výkonu státní správy VIII. č. j. 5624/570/09, 58179/ENV/09 ze dne 4. 2. 2010.
25. Největší prostor ve své žalobě dává žalobce žalobnímu důvodu označenému jako ,,nezákonnost hodnocením vlivů R5509 na životní prostředí procesem EIA“. K tomu poznamenává, že žalovaný jako odvolací orgán rozhodující v řízení o výjimce dle § 56 ZOPK v tomto ohledu nedisponoval pravomocí se tvrzenou nezákonností stanoviska EIA jakkoliv zabývat a vypořádat námitky účastníka proti němu směřující. Je toho názoru, a současná judikatura tomu nasvědčuje, že námitky žalobce proti průběhu a výsledkům procedury posuzování vlivu na životní prostředí – hodnocení EIA nebylo namístě řešit v rámci rozhodování o udělení výjimky dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, jak např. vyplývá z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2009, č. j. 7Ca 99/2006 – 65. Obdobně i NSS ve svém rozsudku ze dne 20. 5. 2009 č. j. 1As 111/2008 – 363 dovozuje, že ,,ve fázi poměřování dvou zmíněných veřejných zájmů (tj. zájmu na výstavbě dálnice a zájmu ochrany přírody) se již nezvažuje, jaká z variant dálnice by byla v souhrnu nejrůznějších hledisek nejvhodnější, neboť toto srovnávání již proběhlo.“
26. Žalovaný se zasadil o to, aby bylo ve věci důsledně vyčkáno výsledku procesu posuzování vlivu záměru ,,rychlostní silnice R55 stavba 5511 Bzenec Přívoz – Rohatec“ na životní prostředí – EIA (jeho součástí bylo i hodnocení vlivu na evropsky významné lokality a ptačí oblasti). Žalovaný připomněl, že procesu EIA se žalobce aktivně účastnil s tím, že z tohoto procesu vzešla i odpověď na otázku celkového vedení koridoru R55, když z hlediska posuzovaných zájmů ochrany životního prostředí hodnocení dospělo k akceptovatelnému řešení v podobě výstavby R55 úseku 5511, v souběhu s železniční tratí SŽDC č. 330 v mírně odsunuté poloze se dvěma hloubenými tunely Bzeneckým o délce 6,8 km a Rohateckým o délce 1,575 km, a provedeným posouzením byl vyloučen významný negativní vliv na předměty ochrany a celistvost konkrétních ptačích oblastí, resp. evropský významných lokalit.
27. Pokud jde o námitku nejasnosti realizace kompenzačního opatření v podmínce č. 10 včetně žalobcem tvrzeného ,,zabránění účasti se k němu vyjádřit“, dle žalovaného je tato námitka nedůvodná. Uvedenou námitkou se již podrobně vypořádal ve svém žalobou napadeném rozhodnutí na str. 6, 7 a 11. K tomu dodává, že podmínka byla formulována v obecnosti, která odpovídá fázi projednávání předmětného záměru a bude precizována v rámci dalšího nezbytného schvalovacího procesu, jehož se může žalobce aktivně účastnit.
28. K námitce absence uvedení podkladů pro rozhodování žalovaný uvádí, že z napadeného rozhodnutí je dostatečně zřejmé, z jakých podkladů správní orgány vycházely. Právní úprava nestanoví požadavek vymezení seznamu podkladů v rámci rozhodnutí, jak požaduje žalobce. Správní spis obsahuje veškeré podklady, ze kterých správní orgány vycházely a krom toho správní spis obsahuje spisový přehled jako nedílnou součást spisu a do tohoto spisu mohli účastníci řízení nahlížet; mohl tak činit i žalobce.
29. Žalovaný je toho názoru, že došlo k dostatečnému porovnání obou konkurenčních veřejných zájmů a tím k naplnění smyslu řízení o udělení výjimky dle § 56 ZOPK. Správní orgány identifikovaly příslušné střetávající se veřejné zájmy a přesvědčivě zdůvodnily, že míra dotčení chráněných druhů živočichů zařazených v nejméně přísně chráněné kategorii ,,ohrožených“ je přijatelná a negativní vlivy na jejich populace umístěním stavby R5509 v úseku o délce 4,2 km v k. ú. Moravský Písek a Bzenec je možno adekvátně kompenzovat. Krajský úřad povolil výjimku k zásahu do biotopů živočichů uvedených v § 50 odst. 1 a 2 ZOPK za dodržení podmínek stanovených ve výrokové části předmětného rozhodnutí, přičemž rozsah dotčení předmětných zvlášť chráněných ohrožených druhů bude tím minimalizován.
30. Podle žalovaného je nedůvodná i námitka ohledně nespojení řízení o výjimce z úseku R5509, R5510 a R5511, neboť i s touto námitkou se žalobce vypořádal v posledním odstavci na str. 12 napadeného rozhodnutí. Zde nezbývá než zdůraznit, že je plně na uvážení správního orgánu, zda přistoupí ke spojení řízení (§ 140 správního řádu), a pokud tak v konkrétním případě neučiní, nelze v tom spatřovat nezákonnost, která by měla mít za následek zrušení rozhodnutí.
31. Žalovaný ze všech shora uvedených důvodů navrhuje žalobu zamítnout.
IV. Replika žalobce, další vyjádření účastníků řízení a osob zúčastněných na řízení
32. Žalobce ve své replice k vyjádření žalovaného ze dne 6. 2. 2013 setrval na svých žalobních námitkách a navrhuje zrušení napadených rozhodnutí.
33. Žalovaný ve svém vyjádření k replice ze dne 20. 3. 2013 v podstatě setrval na svém vyjádření k žalobě, především na svém názoru, že případné vady procesu EIA je možno přezkoumávat až v rámci přezkumu rozhodnutí vydaného v územním nebo stavebním řízení a že ve fázi poměřování dvou veřejných zájmů (řízení o výjimkách dle ZOPK pro výstavbu dálnice) se již nezvažují varianty silnice. Odkázal na citovanou judikaturu Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu v Brně.
34. Ohledně podmínky č. 10 je podle žalovaného současně fází projednávání stavby dostatečně konkrétní, precizována bude v rámci dalšího schvalovacího procesu, jehož se žalobce může aktivně zúčastnit. Stavba bude moci být zahájena až po úspěšném završení územního a stavebního řízení a do provozu bude moci být uvedena až po splnění všech podmínek charakteru zmírňujících a kompenzačních opatření, tedy i podmínky č. 10 (podle podmínky č. 13). K ostatním námitkám se dostatečným způsobem vyjádřil již v napadeném rozhodnutí a ve vyjádření k žalobě.
35. Žalobce se opětovně k replice žalovaného vyjádřil dne 23. 6. 2013 věcně shodně jako v žalobě a v první replice.
36. Žalovaný se ke druhé replice vyjádřil dne 21. 8. 2013, na svých stanoviscích setrval a pouze zdůraznil, že žalobce pomíjí časové hledisko a vývoj situace, kdy žalovaný trval na spojení řízení v době, kdy existovaly důvodné pochybnosti o průchodu silnice R55 ptačí oblastí Bzenecká Doubrava – Strážnické Pomoraví. K odstranění těchto pochybností znamenalo, že pominuly důvody trvat na spojení řízení. Žalovaný je přesvědčen, že dostatečně zřetelně a přesvědčivě vyvrátil žalobní návrh žalobce ve všech bodech, proto setrval na svém stanovisku, kdy navrhuje zamítnutí žaloby.
37. Žalobce v třetí replice ze dne 10. 9. 2013 poukázal na bohatou judikaturu v jiných obdobných řízeních, kde byla stanoviska EIA zrušena.
38. Osoba zúčastněná na řízení II.) s napadeným rozhodnutím souhlasí a dodává, že stavbu rychlostní silnice R55 dlouhodobě vítá a v minulosti dávala již připomínky k úseku stavba 5509 Moravský Písek. Požadavky, zejména řešení křížení silnice s Domanickým potokem, byly zahrnuty v podmínkách, za kterých byly výjimky povoleny a ze znalostí místních poměrů považuje osoba zúčastněná na řízení II.) i další stanovené podmínky za přínosné a dostatečné pro zajištění podmínek ochrany všech živočichů zde žijících, nejen v rozhodnutí výslovně jmenovaných. Za rozhodující přínos považuje osoba zúčastněná na řízení II.) vyřešení dopravy přes své území, která je co do hustoty enormní. Osoba zúčastněná na řízení II.) navíc přistupuje ke zlepšování stavu krajiny, tedy potencionálních nových hnízdíš a nových klidových zón pro všechny živočichy ve svém katastru velmi zodpovědně a tyto nové koridory, bio pásy, extenzivní sady, revitalizované polní cesty, revitalizované mokřady a napajedla v katastru buduje a podporuje. To vše je navíc nad plánovanou výsadbu, kterou má investor přímo uloženou v podmínkách a v krajině tedy žádné zhoršení nenastane a obavy žalobce, že k tomu dojde, jsou neopodstatněné a ničím nepodložené. Vedle chráněných živočichů získají ochranu i občané, kteří dosud hustotou provozu velmi trpí.
39. Osoba zúčastněná na řízení I.) se věcně nevyjádřila.
V. Obsah správního spisu
40. Ze správního spisu zdejší soud zjistil, že rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru životního prostředí, ze dne 23. 1. 2012, č. j. JMK 7534/2012, byla povolena investoru stavby, osobě zúčastněné na řízení I.), výjimka ze základních podmínek ochrany zvláště chráněny živočichů, zařazených v kategorii ohrožených druhů pro účely stavby ,,Rychlostní silnice R55, stavby 5509 Moravský Písek – Bzenec“ v k. ú. Moravský Písek a Bzenec.
41. Touto výjimkou se povoluje škodlivé zasahování do přirozeného vývoje blíže neurčeného počtu jedinců druhů čmelák, mravenec, ropucha obecná, užovka obojková, koroptev polní, moták pochop, ťuhýk obecný, ťuhýk šedý, bramborníček černohlavý, chocholouš obecný, lejsek šedý, vlaštovka obecná a strakapoud prostřední. Škodlivé zasahování spočívá v jejich rušení, poškozování jimi užívaných sídel. Výjimka byla povolena za podmínek v rozhodnutí vyjmenovaných, tj. kácení porostů dřevin, skrývky zeminy budou probíhat v období mimo hnízdění ptáků a zemní práce v období od října do konce února následujícího roku, dále budou vytvořeny dočasné podchody z rámových propustků typu Beneš zajišťující cestu pro migraci živočichů, zejména obojživelníků. Stavebními pracemi nebude dotčen pás křovin s hnízdištěm ťuhýka obecného a budou vytvářeny nové hnízdní biotopy pro tohoto ptáka i dalších druhů ptáků za podmínek přímo vymezených v těchto bodech. V prostoru Domanického potoka, lesa Hrubý háj a sadu v místě budoucí mimoúrovňové křižovatky u silnice Bzenec – Moravský Písek i v blízkosti těchto lokalit nebudou zakládány stavební dvory, skládky materiálu či zeminy atd. Tyto podmínky byly zahrnuty do bodu (podmínek) 1-10 a budou zapracovány do realizační dokumentace stavby, projektů organizace výstavby a projektů rekultivace. Uvedenou dokumentaci předloží investor zdejšímu orgánu ochrany přírody před zahájením k odsouhlasení, jak je uvedeno v bodech (podmínkách) 11 až 13. Dále bude zajištěn odborný dozor a všechny podmínky charakteru zmírňujících a kompenzačních opatření budou splněny nejpozději k datu uvedení stavby do provozu.
42. Ze správního spisu vyplynulo, že komunikace má být vedena v co nejkratším směru, pokud možno v souběhu se železničním koridorem. Takto koncipované řešení je zapracováno do územních plánů obcí i do zásad územního rozvoje krajů. Vytváření územně plánovací dokumentace je spojeno s prověřováním variantních řešení, včetně jejich vlivů na životní prostředí. Toto srovnání variant proběhlo už v roce 1991, kdy ještě neexistoval zákon o posuzování vlivů na životní prostředí, a to formou tzv. krajinářského hodnocení. Jako východisko ze střetu stavby silnice se zájmy ochrany přírody se nabízel kompromis ponechání trasy ve schváleném koridoru za přijetí technických opatření, která zabrání střetu ptáků s vozidly. Tímto kompromisem byl návrh na zakrytí komunikace v prostoru ptačí oblasti betonovým tubusem. Toto technické řešení prošlo procesem posuzování vlivu na životní prostředí a ministerstvo životního prostředí pro ně vydalo 30. 6. 2006 souhlasné stanovisko EIA. Poté byla ČR upozorněna Evropskou komisí na konflikt mezi schválenou trasou a evropskými směrnicemi, proto byla ustanovena komise odborníků, která na základě srovnávací studie vyhodnotila jako nejlepší řešení oficiální variantu ŘSD s ochranou nadzemní galerií. Byly zpracovány další dvě studie, které měly prověřit výsledky hodnocení EIA a jejichž výsledkem bylo zpracování nového technického řešení v podobě hloubeného tunelu, kterým by byla silnice převedena přes územní ptačí oblasti. Na tomto řešení se shodli zástupci ministerstva životního prostředí, ministerstva dopravy i dotčených měst a obcí. Toto technické řešení bylo v rozsahu stavby 5511 následně posouzeno v procesu EIA a 31. 8. 2010 pro ně vydalo MŽP souhlasné stanovisko, které ŘSD doložilo k doplnění žádosti.
43. Při prokazování výrazné převahy jiného veřejného zájmu ŘSD uvádí, že nutnost řešení problémů spojených s dopravou v trase silnice I/55 nebyla nikdy zpochybněna, stejně jako potřeba vybudování nové trasy této komunikace. Střety záměru se zájmy ochrany přírody byly posuzovány řadou odborníků a v závěru prošly hodnocením v procesu EIA. Veřejný zájem spatřuje investor v převedení dopravy vysoké intenzity s obcí na plánovanou silnicí R55, které významně přispěje ke zvýšení bezpečnosti silničního provozu a odstraní negativní vlivy přetížené dopravy na obyvatelstvo, tedy vysoký hluk, prašnost, emise a vibrace. Stavba R55 je stavbou základní komunikační sítě a stavbou veřejně prospěšnou, která významně přispěje ke zlepšení dopravní obslužnosti regionů. Investor nezpochybňuje ochranu přírody jako veřejný zájem, vyjadřuje však přesvědčení, že díky zmírňujícím a kompenzačním opatřením nepřesáhne poškození tohoto zájmu přijatelnou míru. Je nepochybné, že význam R55 je ve výrazné převaze nad zájmem ochrany přírody.
44. Prvostupňový správní orgán konstatoval, že zájem ochrany přírody je vymezen přímo zákonnou ochranou předmětných zvláště chráněných druhů, jejíž výskyt a rozsah dotčení této ochrany vyplývá z biologického průzkumu dodaného společnosti HBH Projekt, s. r. o. a ornitologického posudku K. P. Tyto materiály byly použity pro vymezení rozsahu poškozených předmětných druhů i pro stanovení zmírňujících a kompenzačních opatření. Rozsah dotčených ochranných podmínek těchto druhů přímo vyplývá z výroku rozhodnutí a dle názoru správního orgánu nevyžaduje další specifikace. Veřejný zájem zastoupený stavbou 5509 jako součástí silnice R55 je popsán v příslušné části odůvodnění a správní orgán pokládá jeho specifikaci za dostatečnou. Zpochybňování přínosu nové silnice v základních ukazatelích, kterými jsou bezpečnost, hlučnost, produkce emisí či rychlost dopravy, s poukazem na to, že tyto vlastnosti má každá nová silnice včetně jejích variant, považuje správní orgán za nepřijatelné. Žalobce tyto vlastnosti silnice také uznal a potvrdil tak existenci specifikovaného veřejného zájmu u všech variant trasy R55 včetně tzv. oficiální trasy zastoupené i stavbou 5509.
45. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, přičemž jeho odvolací námitky spočívaly v tom, že nebyla prokázána výrazná převaha jiného veřejného zájmu, kterým je stavba rychlostní komunikace nad zájmem ochrany přírody. V průběhu řízení žalobce považoval využít při rozhodování o výjimce další podklady, tj. studie společnosti Evernia z roku 2004, závěry zjišťovacího řízení pro koncepci ,,Generální plán rozvoje dopravní infrastruktury“, vydané Ministerstvem životního prostředí dne 22. 12. 2005, studii hodnocení důsledku koncepce politiky územního rozvoje na území a stav ochrany významných lokalit a ptačích oblastí v ČR z roku 2006 vypracované Ing. M. a studii Mgr. O. V. roku 2006, odborné vyjádření k podkladům procesu posuzováním vlivů na životní prostředí rychlostní silnice R55 v úseku Moravský Písek – Rohatec. Dále se žalobce odvolával na studii profesora RNDr. V. B. ze srpna 2008, stanovisko MŽP k politice územního rozhodnutí z roku 2009, srovnávací studii společnosti HBH Projekt, s.r.o. z června 2008 a studii společnosti Ekora, s.r.o.
46. Žalobce argumentačně využívá i uvedených studií k prokazování škodlivosti oficiální trasy R55 preferované osobou zúčastněnou na řízení I.) a k prosazování některé z tzv. levobřežních variant vedení silnice, a to i v případě, kdy novější studie připouštějí průchod silnice ptačí oblastí v zahloubeném tunelu (profesor B., studie společnosti Ekora). Tyto studie byly přijaty ještě před oficiálním přijetím technického řešení spočívajícím v převedení silnice R55 přes ptačí oblast hloubeným tunelem, k němuž došlo až v průběhu správního řízení. Tato varianta byla podrobena hodnocení v procesu EIA a shledána přijatelnou z hlediska dopadu na životní prostředí. K dispozici byl i ornitologický posudek K. P., který se zabýval i stavbou 5509 a byl využit k formulaci podmínek tohoto rozhodnutí, neboť ohrožené druhy ptáků tvoří podstatnou část seznamu druhů, jichž se toto řízení týká. Na základě doporučení žalobce osoba zúčastněná na řízení I.) doplnila žádost o pět nových druhů ptáků tak, jak byly navrhovány žalobcem.
47. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatuje, že základním podkladem prokazujícím průchodnost silnice ptačí oblasti jsou uvedené nikoli výše uvedené studie, nýbrž výsledek posouzení stavby 5511 v procesu EIA, který hodnotí technické řešení vycházející ze studie profesora B. a společnosti Ekora, s.r.o. Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje byly vydány opatřením obecné povahy Jihomoravského kraje, v němž ze dvou variant vedení R55 byl vybrán koridor Moravský Písek – Rohatec – Břeclav procházející ptačí oblasti Bzenecká Doubrava – Strážnické Pomoraví a v němž jsou stanoveny podmínky pro realizaci stavby. Tento dokument byl k datu vyhotovení rozhodnutí správního orgánu I. stupně schválen a je platný (ZÚR JMK byly vydány zastupitelstvem Jihomoravského kraje dne 22. 9. 2011 na 25. zasedání usnesením č. 1552/11/Z25 a nabyly účinnosti 17. 2. 2012).
48. Prokázání převahy jiného veřejného zájmu nad zájmy ochrany přírody v souvislosti s hledáním jiného uspokojivého řešení bylo jedním z hlavních důvodů, proč předchozí napadené rozhodnutí bylo odvolacím orgánem vráceno k novému projednání. V současné době je míra škodlivého zásahu v prostoru ptačí oblasti významně snížena úseky vedenými zahloubeným tunelem. Míra zásahu do základních ochranných podmínek ohrožených druhů srovnávána s veřejným zájmem se touto technickou změnou prostoru stavby 5509 sice nezmění, z hlediska hodnocení celého úseku mezi Starým Městem a Rohatcem však znamená zásadní změnu ve prospěch stavby R55. V rozsahu stavby 5509 se pak míra škodlivých zásahů vzhledem k areálu rozšíření předmětných druhů a přijatým zmírňujícím opatřením, jeví jako přijatelná a ve srovnání s významem stavby R55 vede správní orgány k přesvědčení, že zákonná podmínka převahy tohoto veřejného zájmu nad zájmy ochrany přírody je splněna.
49. Správní orgán I. stupně konstatoval, že vydáním souhlasného stanoviska EIA pro stavbu 5511 byla potvrzena možnost převedení silnice ptačí oblastí a tím odstraněna hlavní překážka v rozhodování pro všechny stavby úseku mezi Starým Městem a Rohatcem, a který nelze nyní považovat z hlediska vyhledávání směrových či technických alternativ silnice za uzavřený. Prokázáním existenci přijatelného technického řešení pro průchod silnice R55 ptačí oblastí je zároveň doložena reálnost zajištění kontinuity komunikace v celém prostoru mezi Starým Městem a Rohatcem a tím i opodstatněnost etapy 5509.
50. V procesu EIA byla hodnocena varianta povrchová a varianta tunelová, jako referenční byla použita varianta nulová. Ze závěru stanoviska EIA vyplývá, že z hlediska střetu stavby 5511 se zájmy ochrany přírody je nejvhodnější varianta tunelová, u níž je vliv na faunu a flóru minimalizován díky tunelovým úsekům. Tato varianta je doporučena k dalšímu projekčnímu zpracování a má plnou podporu i u skupiny odborníků a zástupců dotčených rezortů, tedy ministerstva dopravy a ministerstva životního prostředí, jak je patrné z předložených záznamů z jednání skupiny odborníků ze dne 8. 9. 2009 a zápisu z jednání zástupců z těchto ministerstev a investora ze dne 4. 9. 2009.
51. Nalezením řešení průchodu silnice ptačí oblastí, jehož dopad na ochranu přírody byl technickými opatřeními minimalizován na přijatou míru, byly zároveň odstraněny pochybnosti o tom, zda řízení o výjimkách podle § 56 ZOPK mají opodstatnění v situaci, kdy není s jistotou rozhodnuto o trase komunikace v prostoru ptačí oblasti. Na základě ukončeného procesu EIA lze v rámci řízení o výjimce posoudit celý úsek mezi Starým Městem a Rohatcem, i když správní orgán nepřistoupil ke spojení již běžících řízení o výjimce pro stavby 5508, 5509 a 5510 jak bylo dříve doporučeno odvolacím orgánem.
52. V lokálním měřítku, tj. na úrovni samotné stavby 5509, se v souvislosti s otázkou jiného uspokojivého řešení správní orgán zabýval vedle biologického průzkumu společnosti HBH Projekt, s.r.o., především závěry ornitologického posudku K. P., který hodnotí dopady staveb 5509 a 5510 na avi faunu. Autor posudku doporučuje, pokud to dovolí technické podmínky, v prostoru lesa Hrubý háj vést silnici po okraji lesa, ať již ze severní nebo jižní strany, čímž dojde k jeho menšímu záboru a tím i zásahu do hnízdního biotopu ptáků. Přesto však orgán ochrany přírody dospěl k závěru, že lokální změna trasy v prostoru Hrubého háje dle doporučení studie K. P. není možná, navržená stavba 5509 proto v tomto ohledu splňuje podmínku neexistence jiného uspokojivého řešení.
53. Co se týče výskytu řady druhu ptáků a hmyzu byla zde významným podkladem studie K. P., která se zabývá přímým vyhodnocením dopadu stavby 5509 na místní populace ptáků a současně navrhuje kompenzační a zmírňující opatření. Výše uvedené podklady, tj. průzkum dodaný společnosti HBH Projekt, s.r.o. a ornitologický posudek K. P., byly respektovány dokonce i žalobcem a oba materiály obsahují vedle vlastního hodnocení také návrh zmírňujících a kompenzačních opatření. Podmínky byly rozšířeny o relevantní podmínky stanoviska EIA a doplněny na základě úvahy správního orgánu. Vyhodnocením shromážděných podkladů a výše uvedenými úvahami dospěl správní orgán I. stupně a orgán ochrany přírody k závěru, že zákonem stanovené podmínky pro povolení výjimky z ochranných podmínek výše uvedených zvláště chráněných druhů v souvislosti se stavbou rychlostní silnice R55, stavba 5509 Moravský Písek – Bzenec jsou splněny. Proto byla výjimka udělena.
54. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul, že se řádně vypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobce a konstatoval, že všechny odvolací námitky jsou neopodstatněné. Žalovaným bylo zjištěno, že všechny potřebné náležitosti byly dodrženy a byly stanoveny podmínky, aby při budování a provozu silnice R55 v úseku 5509 byly biotopy (jakož i jedinci) chráněných živočichů s ohledem na veřejný zájem na jejich ochraně v potřebné míře zachovány a ochráněny.
55. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dále konstatoval, že žalobce byl vždy považován za účastníka řízení, měl kdykoliv možnost se se všemi podklady ve správním spise seznámit, a tudíž pokud by se s podklady seznámil, mohl by žalobce zjistit, že jako podklad sloužila odborná studie K. P., a to jako dostatečný podklad pro stanovení potřebných podmínek (č. 2, 7, 8 a 9); podmínka č. 10 není s opatřeními navrženými K. P. v žádném případě v rozporu a tato podmínka je dostatečně jasná, konkrétní a zákonná. Ze spisu je podle žalovaného dostatečně zřejmé, že žádná reálná varianta v předmětném úseku 5509 neexistuje, ani nebylo prokázáno jiné uspokojivé řešení. Je nutno si uvědomit, že toto řízení se týká stavby 5509 a podle žalovaného prvostupňovému rozhodnutí nelze nic vytknout. Úsek 5509 je součástí silnice R55 a je s ní tedy smísen.
56. Podle žalovaný pak správní orgán I. stupně stanovil ve svém rozhodnutí dostatečně konkrétní a vymahatelné podmínky, aby byly při stavbě i provozu úseku silnice 5509 dotčené zájmy ochrany přírody a krajiny v potřebné míře respektovány a ochráněny.
57. Žalovaný dále uvedl, že netrvá na svém doporučení ohledně spojení řízení o povolení výjimek pro jednotlivé úseky silnice R55 mezi Starým Městem a Uherským Hradištěm a Rohatcem do řízení jednoho, neboť jednak pominuly pochybnosti o reálnosti průchodu silnice R55 přes ptačí oblast Bzenecká Doubrava – Strážnické Pomoraví a současně trvá situace, kdy příprava jednotlivých úseků se nachází v různé fázi. Udělení výjimky je tedy v souladu se zákonem.
VI. Posouzení věci krajským soudem
58. Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě dle § 72 odst. 1 s.ř.s. osobou k tomu oprávněnou dle § 65 odst. 1 s.ř.s. a jde o žalobu přípustnou ve smyslu § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.
59. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a na základě § 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítl. O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z § 51 odst. 1 s.ř.s. poté, kdy účastníci řízení s tímto postupem vyslovili souhlas, resp. v zákonné lhůtě nevyjádřili svůj nesouhlas.
60. V dané věci soud nejprve posoudil aktivní žalobní legitimaci žalobce a poté se postupně vypořádal s jednotlivými čtyřmi uplatněnými žalobními námitkami. VI.I. – Aktivní žalobní legitimace žalobce
61. Ustanovení § 65 odst. 2 s.ř.s. zakotvuje aktivní žalobní legitimaci procesní („žalobu proti rozhodnutí správního orgánu může podat i účastník řízení před správním orgánem, který není k žalobě oprávněn podle odstavce 1, tvrdí-li, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí“). Ustanovení § 65 odst. 1 s.ř.s. pak upravuje aktivní žalobní legitimaci hmotnou („kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.“). Z podané žaloby je patrné, že žalobce se domáhá jak procesní, tak také hmotné aktivní žalobní legitimace v tomto řízení.
62. Zdejší soud zcela souhlasí s názorem žalobcem, že je dána jeho aktivní žalobní legitimace procesní ve smyslu § 65 odst. 2 s.ř.s. Mezi stranami je nesporné, že žalobcem byl účastníkem předmětného správního řízení o udělení výjimky a žalobce ve své žalobě výslovně tvrdí, že byl postupem žalovaného dotčen na svých procesních právech takovým způsobem, že toto porušení procesních předpisů mohlo způsobit nezákonnost napadaného i prvostupňového rozhodnutí. V souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2009, č. j. 1 As 40/2009-251, podle něhož „k založení aktivní žalobní legitimace musí občanské sdružení ve smyslu § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny v řízení před soudem tvrdit zkrácení na svých procesních právech v předchozím správním řízení. Procesní práva žalobce v sobě přitom zahrnují i právo na to, aby se správní orgány s jeho námitkami i odvolacími důvody řádně vypořádaly.“ soud konstatuje, že byly naplněny všechny zákonem předpokládané skutečnosti pro procesní aktivní žalobní legitimaci žalobce, a tedy zdejší soud se bude meritorně zabývat jednotlivými žalobními body, týkají-li se procesních práv žalobce.
63. Žalobce dovozoval svou aktivní žalobní legitimaci hmotnou s přihlédnutím k obsahu čl. 9 Aarhuské úmluvy. V této otázce zdejší soud odkazuje zejména na rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 8. 3. 2011 ve věci C-240/09 (Lesoochranárske zoskupenie VLK v. Ministerstvo životného prostredia Slovenskej republiky) a na množství na něj navazujících rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 3. 3. 2011, č. j. 1 As 7/2011- 397), ze kterých vyplývá, že Aarhuská úmluva nemá povahu „self-executing“ smlouvy, tedy smlouvy samovykonatelné a přímo aplikovatelné. Judikatorně tedy bylo dovozeno, že nevládní organizace založené za účelem ochrany přírody a krajiny musí splnit požadavky vnitrostátních předpisů, aby měly přístup k soudu dle čl. 9 odst. 2 Aarhuské úmluvy, a že nelze dovozovat aktivní žalobní legitimaci přímo z této mezinárodní smlouvy (která je i sekundárním pramenem evropského práva).
64. Dále žalobce dovozoval svou aktivní žalobní legitimaci s odkazem na čl. 10a směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. 6. 1985, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES ze dne 26. 5. 2003. Aby mohla být žalobní legitimaci dovozována přímo z uvedené směrnice, musely by být splněny podmínky pro její přímý účinek. Vzhledem ke skutečnosti, že došlo k řádné implementaci směrnice do českého právního řádu v podobě § 70 ZOPK, a také se její ustanovení projevují v § 23 zákona EIA, nejsou dány podmínky pro její přímý účinek, jak bylo dovozeno v rozhodnutí Soudního dvora ze dne 5. 4. 1979 ve věci 148/78 (Ratti).
65. Ve vztahu k § 65 odst. 1 s.ř.s. je nezbytné, aby subjekt domáhající se této aktivní žalobní legitimace byl nositelem veřejného hmotného subjektivního práva. Zdejší soud odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu (např. rozhodnutí ze dne 4. 2. 2010, č. j. 7 As 2/2009-80; rozhodnutí ze dne 2. 9. 2009, č. j. 1 As 40/2009-251; rozhodnutí ze dne 7. 12. 2005, č. j. 3 As 8/2005-118 a další) a také ustálenou judikaturu Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 6. 1. 1998, sp. zn. I. ÚS 282/97; usnesení ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. III. ÚS 3118/07), ze kterých vyplývá, že práva vztahující se k životnímu prostředí přísluší pouze osobám fyzickým, jelikož se jedná o biologické organismy, které, na rozdíl od právnických osob, podléhají eventuálním negativním vlivům životního prostředí.
66. Nicméně zdejší soud při posouzení věci také musel vycházet z nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14. Zdejší soud uvádí, že Ústavní soud se zabýval toliko aktivní žalobní legitimací spolků (občanských sdružení) v návrzích na zrušení územního plánu jakožto opatření obecné povahy dle § 101a s.ř.s. Ústavní soud nikterak nezpochybňuje absenci přímého účinku Aarhuské úmluvy, pouze dovozuje nutnost výkladu předmětného § 101a s.ř.s. v souladu s Aarhuskou úmluvou, a na základě toho pak dovozuje aktivní žalobní legitimaci spolků (občanských sdružení) v těchto procesech, a to nikoliv generálně, ale pouze za splnění určitých podmínek. V řešeném případě se však nejedná o návrh na zrušení územního plánu jakožto opatření obecné povahy, ale o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu.
67. Nicméně i v tomto případě (tedy žalobě proti rozhodnutí správního orgánu) se judikatura Nejvyššího správního soudu nově přiklání k možnosti posouzení dotčení hmotných práv žalobce, a to konkrétně v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2015, č. j. 1 As 13/2015-302, kde Nejvyšší správní soud konstatoval následující: „V souvislosti s otázkou aktivní legitimace spolku ke vznášení věcněprávních námitek Nejvyšší správní soud poukazuje na usnesení rozšířeného senátu zdejšího soudu ze dne 21. července 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 120, ve kterém soud konstatoval, že „… musí navrhovatel především plausibilně tvrdit, že existuje vztah mezi jeho právní sférou a územím, jež je územním plánem regulováno, a dále musí tvrdit, že dotčení je z povahy věci myslitelné právě danou formou právní regulace… Územním plánem mohou tedy ve svéprávní sféře být dotčeny ty osoby, které mají práva k nemovitostem nacházejícím se na území tímto plánem regulované.“ Soud dále uvedl, že navrhovatelem „… může… být zásadně jen taková osoba, která má přímý a nezprostředkovaný vztah k nějaké části území, které je územním plánem regulováno… Výjimečně je též představitelné, aby aktivní procesní legitimace byla dána i tehdy, tvrdí-li navrhovatel, který sám není vlastníkem nemovitosti ani nemá právo k takové cizí věci na území regulované územním plánem, že jeho vlastnické právo nebo jiné absolutní právo k nemovitosti nacházející se mimo území regulované územním plánem by bylo přímo dotčeno určitou aktivitou, jejíž provozování na území regulované územním plánem tento plán (jeho změna) připouští.“ Věcnou správnost uvedeného usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu následně potvrdil Ústavní soud v nálezu ze dne 30. května 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14, ve kterém rovněž konstatoval, že „[p]odstatným kritériem zde musí nepochybně být místní vztah navrhovatele k lokalitě regulované územním plánem. Má-li spolek sídlo na tomto území nebo jsou-li jeho členové vlastníky nemovitostí potenciálně dotčených opatřením plynoucím z územního plánu, pak by mu v zásadě měla svědčit aktivní legitimace k podání návrhu. Věcné (materiální) legitimační důvody, vycházející z předmětu činnosti spolku, se pak odvozují od místního vztahu k napadenému opatření obecné povahy. …z hlediska posouzení zákonné podmínky zkrácení na právech bude věrohodnější místní “zavedenost“…“ Nejvyšší správní soud si je vědom, že výše citovaná judikatura se týká oblasti přezkumu opatření obecné povahy, avšak závěry ohledně dotčenosti ve hmotněprávní sféře potenciálního navrhovatele a nezbytnosti lokálního prvku lze použít i na otázku možné aplikace § 65 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud posoudil, zda mohl být stěžovatel, který má sídlo v Brně, avšak působí v rámci území celé České republiky, napadeným rozhodnutím zasažen do své hmotněprávní sféry, což je předpokladem pro existenci jeho aktivní věcné legitimace. Ústavní soud v nálezu ze dne 30. května 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14 konstatoval, že „… aktivní legitimace spolků, které byly založeny za účelem ochrany přírody a krajiny, nemůže být bez hranic.“ Touto hranicí je již zmíněný lokální prvek, resp. možná dotčenost na hmotných právech. Pokud by tento závěr nebyl správný, bylo by hypoteticky možné přiznat aktivní legitimaci ke vznášení věcných námitek každému spolku, který má předmět činnosti stanoven bez dalšího jako ochranu přírody a krajiny či životního prostředí. V takovém případě by byl teoreticky jakýkoli spolek s uvedeným předmětem činnosti oprávněn vznášet věcné námitky proti příslušnému záměru bez ohledu, zda může být reálně dotčen na hmotných právech, tedy i spolek se sídlem mimo Českou republiku či na jiném kontinentě. Smyslem vnitrostátní právní úpravy i interpretačního vodítka v podobě Aarhuské úmluvy je poskytnutí soudní ochrany dotčeným osobám, nikoli však neomezeně. Proto není možné paušalizovat presumpci dotčenosti ve hmotných právech spolků u všech záměrů, nýbrž je nutné vždy posuzovat každý případ individuálně.“
68. Zdejší soud tedy ve smyslu výše uvedeného právního názoru, který vykládá tak, že i v případě řízení o žalobě podle § 65 s.ř.s. může svědčit spolkům ochrana jejich hmotných práv, posoudil, jestli žalobce naplňuje kritéria uvedená v nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14 (rozvedena v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2014, č. j. 5 Aos 3/2012-70), tak, aby měl aktivní žalobní legitimaci hmotnou. Těmito kritérii jsou především dotčení na subjektivních právech spolku, dále místní vztah spolku k lokalitě či zaměření spolku na aktivitu, která má lokální opodstatnění.
69. Po prozkoumání činnosti spolku (na základě jeho stanov a registračního listu přiložených k žalobě a ostatně i ze znalosti zdejšího soudu založené na dlouhodobé rozhodovací činnosti soudu v právních věcech žalobce) má zdejší soud za jednoznačné, že činnost žalobce má prokazatelný místní vztah k řešené lokalitě, jelikož stavba bezpochyby má vliv na udržitelnou dopravu a ekologické vazby v rámci celého Jihomoravského kraje, ve kterém žalobce působí, a také zdejší soud konstatuje, že žalobce je zaměřen na tuto konkrétní posuzovanou aktivitu (udržitelnou dopravu v regionu). Zdejší soud má tedy za to, že v případě daného záměru s dopady na území minimálně celého Jihomoravského kraje je možné dovodit dotčenost ve hmotněprávní sféře žalobce, který vyvíjí aktivitu v rámci celého regionu, resp. že je v tomto konkrétním případě naplněno kritérium dostatečně silného vztahu žalobce k předmětnému území i dané aktivitě.
70. Žalobce má tedy i aktivní žalobní legitimaci hmotnou podle § 65 odst. 1 s.ř.s. VI.II. – Žalobní bod č. 1: Nezákonnost hodnocení vlivů silnice R5509 na životní prostředí procesem EIA
71. Žalobce v tomto žalobním bodu požaduje, aby soud přezkoumal posuzování vlivů na životní prostředí (proces EIA), a to jak jeho průběh, tak jeho výsledek jakožto odborný podklad pro předmětné řízení.
72. Zdejší soud shledává, že případné vady procesu (i jeho výsledek jako odborného pokladu) posuzování vlivu stavby na životní prostředí (proces EIA) nelze úspěšně namítat v řízení dle zákona o ochraně přírody a krajiny (ZOPK), nýbrž v rámci přezkumu rozhodnutí vydaného až v rámci územního řízení (jehož podkladem je právě i rozhodnutí o výjimce, o kterém je rozhodováno v dané věci), což je v souladu s čl. 9 odst. 2 písm. b) Aarhuské úmluvy, čl. 10 směrnice č. 85/337/EHS, které odkazují na vnitrostátní právo, a čl. 1 odst. 2 směrnice č. 85/337/EHS ohledně definice povolení, neboť postačuje jejich přezkoumání až ve fázi, kdy takovýmito úkony dochází k zásahu do právní sféry fyzických a právnických osob. Tento závěr zdejšího soudu je zcela souladný s právním názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeným v rozsudku ze dne 14. 6. 2007, č. j. 1 As 39/2006-55, kde bylo rozhodnuto: „Stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle § 10 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, není samostatně přezkoumatelné ve správním soudnictví. V souladu s čl. 9 Aarhuské úmluvy a čl. 10a směrnice 85/337/EHS lze toto stanovisko přezkoumávat až v rámci konečného rozhodnutí, jehož je stanovisko podkladem.“ Tímto konečným rozhodnutím v nyní posuzované věci je až právě územní rozhodnutí, jelikož posuzované napadené rozhodnutí o výjimce dle § 56 ZOPK je právě také podkladovým rozhodnutím (řetězícím se správním aktem) pro konečné územní rozhodnutí. Tento právní názor je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu – srov. např. rozsudek ze dne 25. 2. 2010, č. j. 6 As 42/2008-509, podle něhož: „Ke skutečnosti, že rozhodnutí o povolení výjimky z ochrany kriticky ohrožených druhů je podkladem (a řetězícím se) rozhodnutím pro územní řízení, se Nejvyšší správní soud v minulosti ve své judikatuře již jasně vyjádřil. V rozhodnutí č. j. 1 As 37/2005 - 154 ze dne 14. 2. 2008, Nejvyšší správní soud vyslovil závěr, že „rozhodnutí o povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 56 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. musí být vydáno již před vydáním rozhodnutí o umístění stavby.“ Od tohoto právního názoru neshledal důvod se odchýlit ani první senát v rozhodnutí č. j. 1 As 47/2007 - 134 ze dne 2. 9. 2009, který vyšel z toho, že umístění stavby je podle § 32 odst. 1 písm. a) stavebního zákona (zákon č. 50/1976 Sb.) možné jedině na základě pravomocného rozhodnutí o umístění stavby. […] Je-li umístění stavby možné pouze na základě pravomocného rozhodnutí o umístění stavby, přičemž v tomto rozhodnutí se určí konkrétní stavební pozemek a podmínky pro umístění stavby, mj. i požadavky na ochranu životního prostředí, vyplývá z toho nutnost předchozího povolení výjimky podle § 56 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, má-li být stavba umístěna v místě s výskytem zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin. Pokud by výjimka podle § 56 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny nebyla povolena, nemohla by na daném území ani být umístěna stavba. První senát v citovaném rozhodnutí dospěl k závěru: „Musí-li dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu rozhodnutí o povolení výše uvedené výjimky předcházet vydání územního rozhodnutí a být podkladem pro toto rozhodnutí, tím spíše je třeba trvat na tom, že územnímu rozhodnutí musí předcházet podrobný biologický průzkum (podmínka č. 16 stanoviska EIA), kterým by bylo zjištěno, zda posuzovaná stavba zasahuje do biotopů zvláště chráněných rostlin a živočichů či nikoliv.“ Rovněž k otázce statutu rozhodnutí o povolení výjimky z ochrany kriticky ohrožených druhů jako podkladového rozhodnutí pro územní řízení o umístění stavby se tedy judikatura již vyjádřila jasně a konzistentně a šestý senát neshledal důvod se od citovaného ustáleného právního názoru odchýlit.“
73. Zdejší soud tedy zdůrazňuje, že uvedenou námitku je třeba uplatnit až v územním řízení, jelikož stanovisko EIA je v prvé řadě podkladem pro územní řízení, v němž se také rozhoduje o umístění stavby na přesně dané pozemky (k tomu např. také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2004, č. j. 5 A 137/2000-37 nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2010, č. j. 8 As 2/2010-67). Obsahové námitky žalobce ke stanovisku EIA tak mohou být předmětem až územního řízení. Jejich posouzení ze strany správních orgánů může být přezkoumáno soudem pouze v souvislosti s žalobou proti územnímu rozhodnutí.
74. Zdejší soud tedy shledává, že v dané věci není oprávněn posuzovat průběh a výsledek procesu EIA, jelikož tak může činit až případně v přezkumu konečného rozhodnutí v dané věci, což je územní rozhodnutí. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2010, č. j. 1 As 91/2009-83, jelikož to se týkalo řízení podle stavebního zákona z roku 1967 a procesu EIA před účinnosti zákona č. 100/2001 Sb., tedy závěry v něm vyřčené jsou pro danou věc irelevantní.
75. K tomuto žalobnímu bodu pak soud dodává, že je třeba vycházet při posouzení dané věci také z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2009, č. j. 1 As 111/2008-363, ve kterém Nejvyšší správní soud dovodil: „nemají žalobci pravdu v tom, že zhodnotit, zda veřejný zájem na výstavbě dálnice výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody ve smyslu § 26 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., není možné bez současného porovnávání několika možných variant či koridorů dálnice. Toto srovnávání se má odehrávat před vydáním stanoviska SEA; po vydání stanoviska SEA, jehož obsahem je doporučení či výběr jedné z několika možností, se pak pracuje již jen s jednou variantou (resp. zde se dvěma variantami téhož koridoru), a na tom není nic závadného. […] Ve fázi poměřování dvou zmíněných veřejných zájmů se již nezvažuje, jaká z variant dálnice by byla – v souhrnu nejrůznějších hledisek – nejvhodnější, neboť toto srovnávání již proběhlo; posuzuje se už jen to, zda by měl standardně vyžadovaný zájem na ochraně přírody ve zvláště chráněných územích ustoupit konkrétní variantě dálnice (která už v předchozí fázi prošla „předvýběrem“ z více variant).“ Podle právního názoru zdejšího soudu stejné závěry lze učinit také pro stanovisko EIA ve vztahu k územnímu řízení a rozhodování o výjimce dle § 56 ZOPK. Jinými slovy řečeno: ve fázi poměřování dvou veřejných zájmů podle § 56 ZOPK se již nezvažuje, jaká z variant dálnice (rychlostní komunikace) by byla – v souhrnu nejrůznějších hledisek – nejvhodnější, neboť toto srovnávání již proběhlo během procesu vydávání stanoviska EIA.
76. Zdejší soud zdůrazňuje, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2009, č. j. 7 Ca 99/2006-65, podle něhož by se i v řízení podle § 56 ZOPK měly zkoumat jiné varianty trasy, vyjadřuje ojedinělý postoj, který nedošel většího uplatnění. Zdejší soud naopak setrvale zastává názor, že námitky ve vztahu k SEA lze uplatňovat v průběhu územního plánování, případně v návrhu na zrušení příslušného územně plánovacího dokumentu; námitky ve vztahu k EIA pak mají své místo v územním řízení, resp. v návrhu na zrušení vydaného územního rozhodnutí (viz ostatně také výše v tomto rozsudku). Ostatně stejný názor zastává i Nejvyšší správní soud, jak je patrné z jeho rozsudku ze dne 20. 5. 2009 vydaného ve věci sp. zn. 1 As 111/2008. Lze poukázat i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2011, č. j. 6 As 8/2010-323, v němž kasační soud uvedl, že stanovení konkrétní trasy komunikace (zde dálnice D8) bylo předmětem územního řízení a soud může přezkoumávat její posouzení ze strany správních orgánů jen v řízení o žalobě proti územnímu rozhodnutí; v řízení týkajícím se povolení výjimky podle § 56 ZOPK se však nelze vracet k procesu EIA.
77. Zdejší soud tedy nesouhlasí s tím, že poté, co bylo rozhodnuto o výběru varianty, by se měl orgán ochrany přírody v řízení podle § 56 ZOPK znovu vracet o krok zpět a vedle varianty trasy, s níž přichází žadatel o výjimku, zkoumat i to, jaký dopad na zvláště chráněné druhy budou mít i varianty jiné, v předchozích procesech již „vyloučené“: tím by se popírala logická návaznost jednotlivých kroků a procesy SEA a EIA by ztrácely smysl, pokud by jejich výsledek neměl být závazný pro další postupy.
78. To, že v řízení o výjimce se již nepřezkoumává „správnost“ či obecně pojatá „vhodnost“ zvolené trasy, platí i tehdy, jestliže některý z podkladů, z něhož správní orgán vycházel v řízení o výjimce podle § 56 ZOPK a v němž byla právě příslušná trasa zvolena jako závazná pro další postupy, byl zrušen, resp. byla autoritativně vyslovena jeho nezákonnost. To platí i ve vztahu k Zásadám územního rozvoje Jihomoravského kraje, které byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526, tedy přede dnem vydání napadeného rozhodnutí. Zdejší soud konstatuje, že podle rozsudku, jímž Nejvyšší správní soud zrušil ZÚR JMK, kraj správně převzal do návrhu zásad územního rozvoje koridor R55 a prověřil jeho proveditelnost. Posouzení vlivů návrhu na území zařazená do soustavy NATURA 2000 přitom ukázalo, že koridor R55 v úseku Břeclav – státní hranice má významný negativní vliv na evropsky významnou lokalitu (Soutok – Podluží) a ptačí oblast (Soutok – Tvrdonicko). Tento záměr byl tak ze ZÚR JMK vypuštěn, neboť by s sebou nesl kompenzační opatření. Naproti tomu v případě koridoru R55 v trase „Olomouc – Přerov – Hulín – Břeclav“, jehož součástí je i zamýšlená, v tomto soudním řízení řešená, stavba (5509 Moravský Písek – Bzenec), žádná obdobná překážka proveditelnosti záměru zjištěna nebyla, a proto nemohl být tento koridor ze zásad územního rozvoje vyřazen. Jiným slovy řečeno, Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje nebyly autoritativně zrušeny Nejvyšším správním soudem z důvodu, že by daná stavba, resp. celý koridor R55 v trase „Olomouc – Přerov – Hulín – Břeclav“, nebyl v souladu se zákonem.
79. Nad rámec výše uvedeného zdejší soud souhlasí také se stanoviskem žalovaného, podle něhož musí orgán ochrany přírody a krajiny při svém rozhodování vycházet z podkladů platných v dané době. Je nad rámec rozhodování žalovaného v rámci řízení o výjimce podle § 56 ZOPK, aby hodnotil různé žalobcem namítané a dokládané vady předcházejících aktů, pokud tyto akty v době rozhodování existovaly a svědčila jim presumpce správnosti, případně hodnotil každý další dokument předložený žalobcem. Chybí-li tu tedy takové hodnocení či vyjádření k dodaným podkladům žalobce, nesvědčí to o vadném vypořádání odvolací námitky. Žalovaný výslovně nereagoval na všechny námitky žalobce, zaujal však k věci souhrnné stanovisko, které soud považuje za dostačující. Podle soudu není nutné, aby správní úřad jednotlivě reagoval na každý z podkladů předložených v řízení (z různých hledisek zpochybňujících vhodnost a prospěšnost zvolené trasy silnice R55), pokud dá najevo, že v tomto druhu řízení není možné zvažovat další dopravní řešení v jiných trasách a hodnotit jejich výhodnost z různých hledisek, a tento svůj postoj zdůvodní. Zaujme-li správní orgán takový postoj, není pak třeba, aby se zmínil o každém jednotlivém podkladu a ve vztahu ke každému podkladu uváděl, že ani tento podklad nemůže nic změnit na jeho celkovém postoji. V souhrnu tedy zdejší soud konstatuje, že první žalobní bod je nedůvodný. VI.III. – Žalobní bod č. 2: Nejasnost realizace kompenzačního opatření v podmínce č. 10 a zabránění účasti žalobce se k němu vyjádřit – porušení § 70 odst. 1 ZOPK a § 3, § 50 odst. 3 a odst. 4 správního řádu
80. Úvodem, krom již výše uvedeného, musí zdejší soud konstatovat, že jako mylnou je třeba odmítnout představu, že druhostupňový správní úřad (zde žalovaný) se musí povinně vypořádat odvolacími námitkami kasuisticky „bod po bodu“ a že vždy opakovaně by se měl námitkami každého odvolatele zabývat zvlášť. Za podstatné je třeba považovat přezkoumání všech námitek po věcné stránce. Nicméně je odpovědností žalovaného, že se bude zabývat všemi odvoláními v celém rozsahu, uvede, které námitky jsou nepřípustné a proč, přípustné námitky poté věcně vypořádá. Není proto důvodné spatřovat pochybení žalovaného v tom, že se ke strukturovaným odvolacím námitkám ke každému ze zákonných kritérií nevyjádřil taktéž strukturovaně (srov. zdůvodnění podané Nejvyšším správním soudem v obdobné situaci v rozsudku ze dne 30. 9. 2014 č. j. 6 As 155/2013-34). Jestliže se určité námitky účastníků řízení překrývají, má i soud za to, že se lze s těmito námitkami vypořádat souhrnně a že tak učinil v dostatečné míře jak prvostupňový správní orgán, tak i správní orgán druhostupňový. Takové vypořádání námitek soud nevylučuje a nejedná se o jejich paušální odmítnutí. Podstatné je, že účastníkům včetně žalobce byl dán dostatečný prostor k vyjádření se k podkladům, ať už v prvním nebo ve druhém stupni správního řízení, a že s námitkami žalobce se žalovaný věcně vypořádal.
81. V dané věci se jedná především o námitku žalobce stran posouzení podmínky č. 10 tak, jak je uvedena v napadeném rozhodnutí: „Investor zajistí zpracování návrhu s následnou realizací náhradní výsadby za odstraněné lesní porosty v prostoru Hrubého háje, a to nejméně o výměře odstraněných porostů. Zastoupení dřevin musí vycházet z přirozené druhové skladby a nesmí obsahovat geograficky nepůvodní druhy. Pro náhradní výsadbu bude preferována lokalita s obdobnými stanovištními podmínkami co nejblíže lesa Hrubý háj.“ Danou podmínku je však dle právního názoru zdejšího soudu nutno vykládat také společně s podmínkou č. 11, která stanoví: „Podmínky uvedené v b. 2 – 10 budou zapracovány do realizační dokumentace stavby, projektu organizace výstavby a projektu rekultivace. Uvedenou dokumentaci předloží investor zdejšímu orgánu ochrany přírody před zahájením prací k odsouhlasení.“ a také s podmínkou č. 13, která stanoví: „Všechny podmínky charakteru zmírňujících a kompenzačních opatření budou splněny nejpozději k datu uvedení stavby do provozu“. Danou podmínku je však třeba posuzovat také s ohledem na všechny dále stanovené podmínky, a to z důvodu, že při stanovování těchto podmínek bylo vycházeno z odborného vyjádření – Ornitologického posudku K. P. (založen ve správním spise) a tyto podmínky na sebe navazují a jejich obsah je spolu imanentně spjat.
82. Zdejší soud shledává, že není pravdivý názor žalobce, že předmětný ornitologický posudek K. P. jednoznačně odmítá průchod silnice přes Hrubý háj. Tento posudek sice podmíněně doporučuje odklon přes prostor Hrubého háje, ale pouze tehdy „dovolí-li to technické podmínky.“ Žalovaný v napadeném rozhodnutí (na str. 7) s odkazem na vyjádření žadatele o výjimku jednoznačně uvedl, proč tyto technické podmínky nedovolují úpravu trasy jinou možností než vedením přes Hrubý háj. Toto vysvětlení považuje zdejší soud za zcela dostatečné a nezbývá, než na něj odkázat. V tomto případě pak autor ornitologického posudku navrhl omezení a kompenzační opatření, která umožní i tuto variantu řešení předmětné silnice, která pak bude akceptovatelná i z hlediska veřejného zájmu na ochraně biotopu ptáků. Zdejší soud konstatuje, že správní orgán (a také žalovaný) zcela správně a zákonně převzali do svých rozhodnutí tato kompenzační opatření konkrétně se pak projevující v podmínce č. 2, č. 7, č. 8 a č.
9. Tyto podmínky jsou tedy podmínkami převzatými z ornitologického posudku K. P. a v žádném případě s nimi není podmínka č. 10 v rozporu, naopak je spíše dle názoru zdejšího soudu vhodně doplňuje.
83. Zdejší soud musí konstatovat, že v současné fázi přípravy předmětné stavby má za to, že podmínka č. 10 je zcela konkrétní, dostatečná a vymahatelná, a to čtyřmi jasně v ní stanovenými parametry, kterými jsou: - návrh a realizace náhradní výsadby za odstraněné lesné porosty nejméně o výměře odstraněných porostů; - zastoupení dřevin vycházející z přirozené druhové skladby; - zákaz použití nepůvodních dřevin a - preference lokalit s obdobnými stanovištními podmínkami co nejblíže Hrubému háji. Tím, že současně správní orgány stanovily v podmínce č. 11 povinnost zpracování těchto podmínek do realizační dokumentace a také fakt, že v podmínce č. 13 je stanovena povinnost splnění těchto podmínek nejpozději k datu uvedení stavby do provozu, je bezpochyby zajištěna také včasnost splnění těchto podmínek (jednoznačně stanovené a určitelné časové hledisko) a je zde precizně dána možnost orgánům ochrany přírody na jejich vymáhání (zajištění vynutitelnosti daných podmínek).
84. Zdejší soud tedy shledává, že podmínka č. 10 tak, jak je formulována, plně odpovídá fázi projednávání předmětného záměru, v současné situaci je zcela konkrétní a dostatečná a bude dále precizována v rámci dalšího nezbytného schvalovacího procesu, jehož se může žalobce aktivně účastnit, a to nejen účastenstvím ve správním řízení, ale také možnými námitkami v rámci soudního přezkumu. Těmito procesy jsou zejména řetězící se správní akty ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, a to zejména územní řízení (s výsledným územním rozhodnutím) a následně řízení stavební (s finálním aktem v podobě stavebního povolení) či dokonce možnost soudní ochrany proti kolaudačnímu souhlasu. Ve všech těchto procesech se pak může žalobce aktivně bránit proti případnému nesplnění dané podmínky. Nyní (v současné procesní situaci a v současném stavu řízení) je tak podle právního názoru zdejšího soudu zcela zajištěno, že stavba bude moci být do provozu uvedena až po splnění všech podmínek charakteru zmírňujících a kompenzačních opatření, tedy i podmínky č. 10 (citovaná podmínka č. 13).
85. Podle názoru zdejšího soudu tedy není možno po žalovaném (a ostatně ani po investorovi stavby) spravedlivě požadovat, aby uvedená podmínka byla preciznější, jelikož v této fázi řízení, když ještě nejsou připraveny a schváleny následné dokumenty – realizační dokumentace stavby, projekt organizace výstavby či projekt rekultivace – není možné stanovit tuto podmínku zcela konkrétně (např. s uvedením přesných lokalit, kde bude náhradní výsadba realizována). Zdejší soud tedy shrnuje, že došlo k obsahovému převzetí navržených opatření v ornitologickém posudku K. P., tato jsou obsažena jako podmínky v napadeném rozhodnutí a všechny tyto podmínky (včetně podmínky č. 10) jsou srozumitelné, jasné a pro současnou fázi řízení zcela dostatečné. Žalobce také měl prokazatelně možnost se v průběhu správního řízení se všemi podklady seznámit a vyjádřit se k nim; o dostatečné znalosti všech podkladů a stanovených podmínek ostatně svědčí také podaná žaloba.
86. Zároveň zdejší soud musí také odmítnout odkaz žalobce na řízení o výjimce týkající se stavby plavebního kanálu Přelouč II na Labi, jehož analogie s předmětem řízení je nepoužitelná a argumentace rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2006, č. j. 7 Ca 25/2004-34, je na danou věc nepřípadná, jelikož se jednalo o zásadně odlišnou procesní situaci. Městský soud v Praze totiž citovaným rozsudkem zrušil rozhodnutí ministra životního prostředí, kterým bylo změněno prvostupňové rozhodnutí o neudělení výjimek v opak – tedy, že druhostupňovým rozhodnutím byly výjimky uděleny. Žalobce pak v dané věci úspěšně a oprávněně namítal, že neměl možnost seznámit se s dokumentací a s podmínkami, které byly druhostupňovým rozhodnutím stanoveny. V dané věci je situace však zcela jiná, napadené (druhostupňové) rozhodnutí zcela potvrdilo prvostupňové rozhodnutí i se stanovenými podmínkami a žalobce v nyní řešené kauze tedy měl jednoznačnou možnost se s použitou dokumentací i s jednotlivými podmínkami před odvolacím řízením řádně seznámit. Z tohoto důvodu je rozsudek Městského soudu v Praze pro nyní řešenou věc irelevantní.
87. S ohledem na výše uvedené zdejší soud shledává, že vypořádání námitek žalovaným způsobem pojatým v napadeném rozhodnutí v žádném případě nemohlo způsobit nezákonnost napadeného rozhodnutí, o to víc, když zdejší soud vezme do úvahy právní názory vyslovené v bodech [80] tohoto rozsudku. Z těchto důvodů ani v tomto žalobním bodě nemohl být žalobce úspěšný. VI.IV. – Žalobní bod č. 3: Absence seznamu podkladů ze správního spisu, na základě kterých bylo rozhodnuto a z jakých jejich částí – porušení § 68 odst. 3 správního řádu
88. Úvodem zdejší soud konstatuje, že je mylný takový názor žalobce, že by správní orgány měly účastníky upozorňovat na veškeré „zdroje informací“ pro své rozhodování před vydáním rozhodnutí. Správní orgán má vždy jistou znalost problematiky v rámci oblasti působnosti, která je mu svěřena a kterou při rozhodování aplikuje. Teprve pokud nejde o všeobecně známé skutečnosti, měl by v rozhodnutí uvést zdroj svého poznání. Účastník pak může ve správním řízení namítat, že „fakta“ jsou jiná, a zpochybnit věcnou správnost tvrzení správního orgánu. Tomu přisvědčil i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 11. 2008 č. j. 5 As 40/2008-52: „Každý správní orgán do rozhodnutí vždy vtělí i své odborné znalosti, to je předpokladem každého hodnocení důkazů, k němuž je třeba určitých odborných znalostí. Seznámení s nimi pak je před rozhodnutím prakticky vyloučeno; ostatně nejedná se o podklady rozhodnutí, ale už o způsob jejich hodnocení. Své odborné znalosti […] vtělí správní orgán do důvodů rozhodnutí. To účastníkovi řízení umožňuje proti nim brojit v odvolání, zpochybnit odborné závěry a případně i navrhovat důkazy, které odbornou úvahu vyvrátí.“
89. Zájem ochrany přírody je dán existencí populace určených živočichů. Dle soudu správní orgány vycházely z podkladů získaných ve správním řízení, tj. ze závazného stanoviska EIA ze dne 30. 6. 2006 (stanovisko k posouzení vlivu záměru na životní prostředí silničních úseků 5509, 5510 a 5511) modifikovaného pak v roce 2010. Dále správní orgány vycházely z celé řady odborných stanovisek ministerstva životního prostředí ze dne 4. 2. 2009, České společnosti ornitologické – Jihomoravské pobočky, rozhodnutí zprávy CHKO Bílé Karpaty, ornitologického posudku K. P. a dalších odborných stanovisek. Dle názoru soudu byla porovnána všechna omezení a kompenzační opatření a následně byla začleněna do uvedených podmínek č. 1 – 13. Podmínkami č. 1 – 13 byly kompenzovány všechny negativní vlivy na ochranu přírody způsobenou předmětnou stavbou.
90. Zdejší soud jednoznačně shledává, že je v přezkoumávaném správním řízení patrné, z jakých odborných dokumentů, jak jsou ostatně také shrnuty v části V. tohoto rozsudku a jsou založeny ve správním spise, žalovaný i prvostupňový správní orgán vycházel, jak je zhodnotil, a na základě kterých těchto podkladů rozhodl v dané věci. Názor žalobce, že je nutnou povinností uvést výslovný seznam podkladů, ze kterých správní orgány vycházejí, nemá oporu v právní úpravě. Navíc správní orgány pečlivě vedly spisový přehled jako nedílnou součást správního spisu a žalobce měl právo do celého spisu v průběhu správního řízení nahlížet, tudíž mohl být se všemi odbornými podklady bezpochyby seznámen. Zdejší soud setrvale ve své rozhodovací praxi zastává právní názor, že „správní spis musí být veden uživatelsky přívětivě tak, aby se každý průměrně rozumný člověk byl schopen, po nahlédnutí do něj, v něm zorientovat a eventuálně vyhledat potřebné dokumenty“ (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2014, č. j. 29A 80/2011-101 nebo ze dne 21. 1. 2015, č. j. 31A 10/2013-46; potvrzeno také Nejvyšším správním soudem rozsudkem ze dne 23. 7. 2015, č. j. 9 As 28/2015-46). V nyní řešeném případě je tento požadavek správními orgány bezezbytku naplněn.
91. Dle krajského soudu je tedy z napadeného rozhodnutí jednoznačně seznatelné, jakými úvahami se žalovaný řídil, z jakých odborných podkladů při svém rozhodnutí vycházel, a k jakým závěrům dospěl. Napadené rozhodnutí je tedy bez jakýchkoliv pochybností přezkoumatelné a je z něj patrné, o jaké podklady se opírá, o čemž ostatně svědčí i to, že s jeho závěry žalobce ve své žalobě bez obtíží polemizuje, a to včetně precizně formulovaných námitek nad užitými odbornými podklady. Uvedená žalobní námitka je tak nedůvodná.
92. Zdejší soud pak pro komplexnost svého rozhodnutí a stran otázky veřejného zájmu na výstavbě předmětné komunikace konstatuje, že o intenzitě veřejného zájmu vypovídá souhrn dokumentů a všech skutečností tak, jak jsou shrnuty v části V. tohoto rozsudku. Podle názoru soudu nelze z úvah o veřejném zájmu vyloučit politickou vůli, zde vyjádřenou na nejvyšší úrovni usnesením vlády ve formě Politiky územního rozvoje – už proto, že představitelé moci výkonné jsou – byť nepřímými – reprezentanty veřejnosti a jejich úkolem je právě formulovat zájmy veřejnosti a uvádět je do praxe. I zásady územního rozvoje (byť později zrušené) jsou dokumentem politickým (na nižší regionální úrovni); politická je ve své podstatě celá hierarchie nástrojů územního plánování od politiky územního rozvoje přes zásady územního rozvoje k územním plánům (nejobecnější pravidla územního plánování stanoví Ministerstvo pro místní rozvoj a schvaluje je vláda ve formě Politiky územního rozvoje; podrobněji je pak rozpracovávají krajské úřady a obecní úřady v přenesené působnosti, ovšem schvalují je zastupitelstva kraje či obce, tedy politická reprezentace na regionální či místní úrovni). Nelze tedy pojmu „politický“ připisovat jakýsi prvek svévole či jej vyhradit pro popis jednání bez ohledu na věcná a odborná kritéria; takový pohled není namístě. Dokumenty územního plánování jednak vznikají na základě odborných územně analytických podkladů; jednak ani zásady územního rozvoje nejsou samy o sobě zárukou toho, že zamýšlená stavba nakonec vznikne, a především územní plán detailně nestanoví, za jakých podmínek a omezení (například právě ve vztahu ke zvláště chráněným druhům) se tak stane.
93. Vedle dokumentů ryze politické povahy a zásad územního rozvoje a územních plánů jednotlivých obcí, na které lze nahlížet i jako na odborné podklady, i jako na politickou vůli určité územní samosprávné korporace, poukázaly správní orgány zejména na stanovisko EIA – odborný podklad, v jehož rámci byly hodnoceny různé varianty stavby zamýšlené komunikace R55, tak také na další odborné podklady výše uvedené. Také nelze pominout vyjádření osoby zúčastněné na řízení II.), která s postupem správních orgánů souhlasila zvláště s ohledem na životní prostředí obyvatel této oblasti, které právě vysokou hustotou motoristického provozu vidí v této stavbě i ozdravění životního prostředí pro obyvatele v regionu. Dále zdůraznila, jakým způsobem se podílí na zmírnění negativních vlivů vysazováním stromových lesních porostů i vytváření podmínek pro život ohroženého ptactva i nad rámec jejich závazků (srov. v bodě [38] tohoto rozsudku).
94. Soud má tedy za to, že souhrnem dokumentů, na něž poukázaly správní orgány, byl doložen veřejný zájem na výstavbě R55 a je naprosto zřejmé, z jakých dokumentů (odborných podkladů) správní orgány při svém rozhodování vycházely. Při poměřování tohoto zájmu se zájmem na ochraně přírody a krajiny správní orgány nepochybily, a jejich tvrzení o tom, že výstavba bude mít na dotčené živočichy pouze nevýznamný vliv, není nepřezkoumatelné. Krajský úřad, resp. žalovaný, se jednotlivě zabýval dotčenými druhy živočichů, vždy zvážil jejich rozšíření v rámci ČR i to, jaký biotop v dotčeném území vyhledávají, zda mohou ke svým aktivitám využívat i jinou blízkou lokalitu, zda se výstavba vůbec dotkne jejich životního cyklu (často totiž budou rušivé práce probíhat mimo vegetační období, resp. mimo hnízdní období) a vycházeli z odborných podkladů, které ve svých rozhodnutích jasně uvedli. Nezbývá než zopakovat, že v tomto řízení nebylo úkolem správních orgánů posuzovat, zda by při jiném vedení trasy vznikaly jiné vlivy na chráněné živočichy a zda by byly větší či menší, ani jaké dopady na zájmy ochrany přírody a krajiny budou mít další úseky R55, které nejsou předmětem žádosti v projednávané věci. Postup správních orgánů tedy shledává zdejší soud za správný. VI.V. – Žalobní bod č. 4: Nerespektování právního názoru žalovaného o spojení řízení o výjimce s úseky R5509, R5510 a R5511 – porušení § 73 odst. 2 správního řádu
95. Zdejší soud úvodem uvádí, že dle ustálené judikatury soudů ve správním soudnictví je třeba vnímat obě správní rozhodnutí jako celek. Za tímto účelem zdejší soud odkazuje na své předchozí rozhodnutí, které bylo publikováno jako rozhodnutí sbírkové, ze dne 29. 5. 2007, č. j. 62Ca 20/2006-65 (publikováno ve Sbírce NSS pod č. 1296/2007 Sb.), ve kterém zdejší soud uvedl: „Soubor podkladů rozhodnutí opatřovaných za účelem zjištění skutečného stavu věci může zásadně vznikat ve všech stupních správního řízení, a tedy ve všech těchto stupních mohou být utvářena i jednotlivá skutková zjištění opírající se o tyto podklady [§ 59 odst. 1 správního řádu z roku 1967 (pozn. krajského soudu – bezpochyby použitelné i pro § 82 odst. 4 správního řádu z roku 2004)]. Dospěje-li správní orgán vyšší instance k závěru, že jednotlivá východiska dalších úvah správního orgánu nižší instance a nadto i jeho závěry vyplývající z těchto východisek jsou opodstatněné, nic mu nebrání, aby v té části, v níž se s rozhodnutím vydaným v nižší instanci ztotožní, na příslušné závěry odkázal, vyslovil s nimi souhlas, a tím je do svého rozhodnutí převzal. Takový postup sám o sobě nečiní rozhodnutí vydané ve vyšší instanci nepřezkoumatelným [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].“ Soudní praxe jde ve výkladu ještě dál, a to dokonce tak, že lze v druhostupňovém rozhodnutí korigovat závěry rozhodnutí prvostupňového. Tento postup lze např. vypozorovat z rozsudku zdejšího soudu ze dne 19. 1. 2010, č. j. 62Ca 31/2008-114 (rozhodnutí potvrzeno Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 15. 9. 2010, č. j. 1 Afs 45/2010-159), ve kterém bylo rozhodnuto, že „Na rozhodnutí žalovaného je pak třeba hledět jako na celek, který je tvořen jak rozhodnutím prvního stupně, tak rozhodnutím druhého stupně. Jinak řečeno ve druhostupňovém řízení a rozhodnutí je žalovaný oprávněn napravovat pochybení a nesrovnalosti prvního stupně.“ V intencích těchto právních názorů pak byla mj. posuzována uvedená žalobní námitka.
96. Pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí na str. 12 uvedl, že „netrvá dále na svém doporučení ohledně spojení řízení o povolení výjimek pro jednotlivé úseky silnice R55 mezi Starým Městem u Uherského Hradiště a Rohatcem do řízení jednoho, neboť jednak pominuly pochybnosti o reálnosti průchodu silnice R55 přes ptačí oblast Bzenecká Doubrava – Strážnické Pomoraví a současně trvá situace, kdy příprava jednotlivých úseků se nachází v různé fázi“, jedná se o stav, kdy žalovaný v rámci správního řízení, které tvoří jeden celek, najisto postavil, že na spojení správních řízení již není třeba trvat, a že již není v dané věci toto spojení důvodné. Z tohoto hlediska je pak jakýkoliv předchozí postup správního orgánu I. stupně (stav, kdy se neřídil předchozím právním názorem žalovaného) v dané věci irelevantní, jelikož žalovaný přechozí procesní postup prvostupňového správního orgánu bezpochyby v napadeném rozhodnutí aproboval. Pokud žalobce namítá předchozí nerespektování právního názoru žalovaného prvostupňovým správním orgánem, měl tak činit v odvolání proti danému prvostupňovému rozhodnutí. Zdejší soud zdůrazňuje, že žalovaný v napadeném rozhodnutí výslovně shledal postup prvostupňového správního orgánu za správný. V tomto soudním řízení již může tedy žalobce namítat toliko to, že rozhodnutí žalovaného o nespojení správních řízení je nezákonné. Tento argument lze ze žalobcova podání a předmětné žalobní námitky také vyvodit a soud jej posoudil následovně.
97. Zdejší soud nejprve v tomto ohledu musí připomenout dikci § 140 odst. 1 správního řádu, které stanoví: „Správní orgán může na požádání účastníka nebo z moci úřední usnesením spojit různá řízení, k nimž je příslušný, pokud se týkají téhož předmětu řízení nebo spolu jinak věcně souvisejí anebo se týkají týchž účastníků, nebrání-li tomu povaha věci, účel řízení anebo ochrana práv nebo oprávněných zájmů účastníků. Spojit řízení lze i v průběhu řízení za předpokladu, že tím nevznikne nebezpečí újmy některému z účastníků.“ Z dikce předmětného ustanovení je tedy patrné, že se jedná o možnost správního orgánu spojit předmětná správní řízení, nikoliv o jeho povinnost, tedy na toto spojení různých správních řízení není pro účastníky předmětných řízení právní nárok a toto rozhodnutí o spojení různých řízení tudíž záleží toliko na diskreci správního orgánu. V dané věci žalovaný jednoznačně vysvětlil (odůvodnil), proč již není spojení řízení potřebné a z tohoto hlediska mu nemůže zdejší soud nic vytknout, jelikož žalovaný řádně užil svého správního uvážení, které také přezkoumatelně odůvodnil. Nelze tedy jeho postup v dané věci hodnotit jako svévolný. Postup žalovaného tak zdejší soud hodnotí jako zcela zákonný i z toho důvodu, že žalobce neuvedl žádné relevantní argumenty svědčící o opaku. Žalobcovy argumenty se týkaly spíše vhodnosti spojení daných řízení, nikoli však protizákonnosti postupu opačného. Žalobce tedy i v tomto ohledu nemůže být s předmětnou žalobní námitkou úspěšný a zdejší soud ji tak hodnotí jako nedůvodnou.
VII. Shrnutí a náklady řízení
98. Zdejší soud závěrem shrnuje, že ze spisového materiálu je zřejmé, že v území dotčeném předmětnou stavbou byly realizovány odborné průzkumy, jejichž výsledky a závěry byly promítnuty do výsledného rozhodování a to jak v prvostupňovém, tak napadeném rozhodnutí, a správní orgány v nich uplatnily také své odborné znalosti o území, jakož i obecně známé skutečnosti (srov. také bod [88] tohoto rozsudku). V dané věci dle posouzení zdejšího soudu došlo k dostatečnému porovnání obou konkurenčních veřejných zájmů (na stavbě dopravní infrastruktury a na ochraně životního prostředí), správní orgány identifikovaly příslušné střetávající se veřejné zájmy a zcela zákonně a přesvědčivě zdůvodnily, že míra dotčení chráněných druhů živočichů je přijatelná a negativní vliv na jejich populace umístěním předmětné stavby je možno adekvátně kompenzovat, a to tím způsobem, jak, dle posouzení zdejšího soudu, bylo dostatečně provedeno a zajištěno v prvostupňovém a napadeném rozhodnutí.
99. S ohledem na vše shora uvedené dospěl soud k závěru, že rozhodnutí žalovaného, kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto, bylo vydáno v souladu se zákonem a shora uvedené žalobní námitky uplatněné žalobcem nejsou důvodné. Soudu tedy nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnout.
100. Výrok o nákladech řízení má oporu v § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce v řízení úspěšný nebyl, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému, který měl v řízení plný úspěch, však žádné náklady spojené s tímto řízením nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
101. Osoby zúčastněné na řízení I.) a II.) nemají právo na náhradu nákladů řízení, protože soud osobám zúčastněným na řízení neuložil žádnou povinnost, nebylo proto možné jim přiznat právo na náhradu nákladů řízení, jelikož jim žádné náklady ve smyslu § 60 odst. 5 věta první s.ř.s. nevznikly.
Poučení
Citovaná rozhodnutí (17)
- NSS 9 As 28/2015 - 46
- NSS 1 As 13/2015 - 295
- Soudy 31 A 10/2013 - 46
- Soudy 29 A 80/2011 - 101
- NSS 6 As 155/2013 - 34
- NSS 5 Aos 3/2012 - 70
- ÚS I.ÚS 59/14
- Soudy 31 A 82/2012 - 113
- NSS 6 As 8/2010 - 323
- NSS 1 Afs 45/2010 - 159
- NSS 8 As 2/2010 - 67
- NSS 6 As 42/2008 - 509
- NSS 1 As 91/2009 - 83
- Soudy 62 Ca 31/2008-114
- NSS 1 As 40/2009 - 251
- NSS 1 As 111/2008 - 363
- NSS 5 As 40/2008 - 52