31 A 83/2014 - 90

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Lukáše Hloucha, Ph.D. v právní věci žalobce: Ing. J. K., proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, se sídlem Žerotínovo nám. 3, Brno, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Mgr. M. D., 2) Mgr. M. D., o žalobě proti rozhodnutí ze dne 22. 9. 2014, č.j. JMK 109660/2014, sp.zn. S-JMK 141088/2011 OUPSŘ, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 22. 9. 2014, č.j. JMK 109660/2014, sp.zn. S-JMK 141088/2011 OUPSŘ, ve znění opravného rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 13. 10. 2014, č.j. JMK 118037/2014, sp.zn. S-JMK 141088/2011 OUPŘ, a rozhodnutí Městského úřadu Šlapanice, odboru výstavby, ze dne 10. 5. 2011, č.j. OV/31394-11/612-2009/MEL, se zrušují a věc se vracížalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinenzaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3.000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právona náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení Žalobce se včas podanou žalobou domáhal vydání rozsudku, kterým by soud zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí a jemu předcházející rozhodnutí Městského úřadu Šlapanice, Odboru výstavby, (dále jen “správní orgán prvního stupně“) ze dne 10. 5. 2011, č.j. OV/31394-11/612-2009/MEL, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a současně jej zavázal k povinnosti nahradit žalobci náklady řízení. Předmětem žalobou napadených rozhodnutí bylo dodatečné stavební povolení a užívání stavby „Terénní úpravy pozemku parc. č. 302/17 v kat. území Vranov u Brna u rodinného domu č. p. 284 v obci Vranov umístěného na pozemku parc. č. st. 400 v kat. území Vranov u Brna sloužící ke stabilizaci svahu a k vytvoření vodorovných ploch u rodinného domu“ stavebníků (osoby zúčastněné na řízení), kde stavební úpravy jsou představovány opěrnou zdí z gabionů, založenou na štěrkovém podsypu a umístěnou při hranici s pozemkem žalobce. Na pozemku žalobce je umístěn jeho rodinný dům, jehož zadní stěna je zapuštěna do svahu, a vystavěna zárubní zeď. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného Žalobce podanou žalobu odůvodnil tím, že správní orgány nepostupovaly podle § 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen „správní řád“) nestranně, objektivně a v souladu s právními předpisy definujícími veřejný zájem, který měl spočívat v tom, aby stavba na sousedním pozemku neohrožovala jeho rodinný dům. Měl za to, že správní orgány nepostupovaly v souladu s § 50 odst. 2, 3 a 4 správního řádu, neboť nedodržely zásadu vyšetřovací a volného hodnocení důkazů a porušily zásadu zákazu zneužití správního uvážení, v důsledku čehož v rozporu s ustanovením § 3 správního řádu nezjistily stav bez důvodných pochybností. Žalobce očekával prokázání závad ve stavebním provedení opěrné zdi a škodlivý vliv její hmotnosti na jeho zárubní zeď a konstrukci jeho rodinného domu. Odvolával se na znalecký posudek Ing. V. W. ze dne 11. 8. 2014, č. 5322-067/14, z jehož fotodokumentace měly být patrny nově vzniklé praskliny v jeho rodinném domě, a poukazoval na provedení stavby opěrné zdi v rozporu s projektovou dokumentací. Upozornil, že při kontrolní prohlídce dne 30. 8. 2007 bylo povoleno rozšíření opěrné zdi, aniž měl možnost se k tomu vyjádřit, k odvodnění zdi nebyla vybudována drenáž a na ústním jednání 14. 9. 2010 bylo zjištěno nedodržení projektovaného sklonu opěrné zdi. Správním orgánům vytkl, že se dle jeho názoru nezabývaly obsahem jím předložených posudků Ing. K., Ing. M. a Ing. H., a žalovaný se nezabýval statickým posouzením vlivu zatížení zpracovaným Ing. N., CSc. Namítal nedostatečné založení opěrné zdi a nesouhlasil ani se znaleckými posudky doc. B. a Bestex, spol. s r.o., protože neobsahovaly statické výpočty vlivu působení hmotnosti opěrné zdi na jeho rodinný dům a zárubní zeď a nebyla jim předložena geologická zpráva, která není ani ve spise. Měl za to, že jako účastník řízení měl být vyrozuměn a přizván k provedení sondy, při jejímž provedení bylo zkoumáno založení opěrné zdi a závěry následně shrnuty v dodatku č. 1 ke znaleckému posudku vyhotoveného spol. Bestex, spol. s r.o. Dále uvedl, že dne 13. 5. 2011 obdržel sdělení správního orgánu prvního stupně ze dne 10. 5. 2011 o možnosti seznámit se s předloženou projektovou dokumentací a podklady pro rozhodnutí s tím, že lze uplatnit námitky proti doplněné projektové dokumentaci ve lhůtě do 8. 6. 2011. Namítl, že dne 7. 6. 2011 byly správnímu orgánu prvního stupně doručeny jeho námitky, na něž v žalobě odkázal a k této je připojil, avšak správní orgán prvního stupně vydal rozhodnutí již dne 10. 5. 2011. Žalobce se neztotožňoval s tím, jak se žalovaný vypořádal s odvolací námitkou neprovedení územního řízení. Stanovisko žalovaného měl za rozporné se závaznou podmínkou č. 20 územního rozhodnutí Stavebního úřadu Kuřim ze dne 11. 11. 2002, č. j. 6029/výst./2213/2002, a stavebního povolení vydaného stejným správním orgánem dne 17. 3. 2014 (pozn.: zřejmě se má jednat o 17. 3. 2004), stanovujícího jako minimální třímetrovou vzdálenost terénních úprav od hranice jeho pozemku, která dle jeho názoru nebyla dodržena. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl ji jako nedůvodnou zamítnout. Postup ve správním řízení označil za souladný s právními předpisy, shromážděné důkazy byly vyhodnoceny, námitky žalobce vypořádány a závěry uvedeny v napadených rozhodnutích, proto v dalším odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Z ustanovení § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění do 31. 12. 2012 (dále jen „stavební zákon“) dovozoval, že územní rozhodnutí se při postupu podle § 129 stavebního zákona již nevydává. Také podotkl, že v odvolacím řízení měl za potřebné doplnit znalecké posudky opatřené správním orgánem prvního stupně o závěr, zda je příčinná souvislost mezi stavbou opěrné zdi a technickým stavem domu žalobce, proto byly vyhotoveny znalecké posudky zpracované znaleckým ústavem Bestex, s.r.o. a Ing. V. W., s jejichž výsledky se žalovaný ztotožnil. Žalobce následně předložil soudu Zprávu o šetření Zástupce veřejné ochránkyně práv Ing. S. K. ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 3580/2013/VOP/MKČ. III. Obsah správního spisu Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným vyplynuly následující skutečnosti. Městský úřad Šlapanice oznámením ze dne 4. 12. 2008, č. j. PV/58145-08/2940-2008/BEZ, zahájil řízení o odstranění stavby opěrná zeď z gabionů na pozemku parc. č. 302/17 v k.ú. Vranov u Brna, vystavěné v létě 2007, neboť Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 2. 2008, č. j. 31 Ca 137/2007-56, zrušil vydané stavební povolení ze dne 12. 2. 2007. V řízení, jehož výsledkem bylo Krajským soudem v Brně později zrušené stavební povolení, stavebníci doložili statický posudek Ing. J. H., dle kterého zeď v tehdy navržené podobě neměla ohrozit okolní nemovitosti. Žalobce doložil odborný posudek Ing. P. K., znalce z oboru ekonomika, cen a odhady stavby obytné a průmyslové, jímž se snažil prokázat svá tvrzení o statickém narušení jeho nemovitosti plánovanou výstavbou opěrné zdi. Žalobce předložil posudek Ing. J. H. ze dne 29. 10. 2007 jako důkaz k prokázání výše škody a stavebníci statické posouzení Ing. J. E. a další vypracované Ing. J. H., na jejichž základě bylo stavebníkům nařízeno provedení nutných zabezpečovacích prací rozebráním části opěrné zdi a jejím opětovným sestavením, které byly následně provedeny. Stavebníci dne 4. 2. 2009 podali žádost o dodatečné povolení stavby a doložili technickou zprávu o zaměření skutečného stavu opěrné zdi ze dne 4. 6. 2009 a plán zaměření (obojí TRIGEO). Následně, 11. 5. 2009 a 2. 2. 2011, žádost doplnili o dokumentaci skutečného provedení stavby opěrné zdi, zpracovanou Ing. arch. J. G. Po podání žádosti o dodatečné stavební povolení správní orgán prvního stupně za účelem zjištění stability a vlivu opěrné zdi na sousední nemovitosti dne 8. 9. 2009 ustanovil znalecký ústav BESTEX, spol. s r.o. Žalobce, který namítal podjatost znalce, tomuto opakovaně neumožnil vstup do svého domu, pročež znalec vyšel pouze ze stavu zjištěného z veřejného prostranství. Ve znaleckém posudku ze dne 15. 7. 2010 znalec vyloučil vliv opěrné zdi na nemovitost žalobce a vznik deformací zdi. Žalobce doložil Odborné posouzení ze dne 5. 12. 2008 Ing. R. M., autorizovaného inženýra z oboru statika a dynamika staveb, který dospěl k závěru, že vychýlení opěrné zdi je s největší pravděpodobností příčinou poruch v rodinném domě žalobce. V podání ze dne 18. 8. 2010 pak žalobce oponoval závěrům znalce BESTEX, spol. s r.o. a odvolával se na závěry Ing. K., Ing. H. a Ing. M. S podáním ze dne 29. 11. 2010 žalobce doložil kopii znaleckého posudku Ing. J. H. ve věci statických poruch (dodatek č. 1 ke znaleckému posudku) z dubna 2009, jehož obsahem je zdokumentování stavu oproti stavu k 14. 9. (5. 10.) 2007. Po místním šetření spojeným s ústním jednáním dne 14. 9. 2010 stavebníci na základě výzvy správního orgánu prvního stupně předložili znalecký posudek č. 5/2011 ze dne 28. 2. 2011 zpracovaný doc. Ing. Z. B., který příčinnou souvislost mezi poškozením domu žalobce a opěrnou zdí nepotvrdil a konstatoval statickou spolehlivost opěrné zdi. Účastníkům řízení bylo následně sdělením ze dne 10. 5. 2011, žalobci doručeným dne 13. 5. 2011, umožněno seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a uplatnit námitky proti doplněné projektové dokumentaci ve lhůtě do 8. 6. 2011 s tím, že k později uplatněným námitkám se nepřihlíží a rozhodnutí ve věci nebude vydáno dříve než 15. 6. 2011. Dne 10. 5. 2011 správní orgán prvního stupně ve spojeném územním a stavebním řízení rozhodl ve věci tak, že stavbu dodatečně povolil a vydal souhlas s užíváním stavby. Proti tomuto rozhodnutí, žalobci doručenému dne 12. 8. 2011, tento uplatnil odvolání podáními datovanými 17. 8. 2011 a 25. 8. 2011. Dne 7. 6. 2011 byly správnímu orgánu prvního stupně doručeny námitky žalobce, obsahově totožné s odvoláním ze dne 17. 8. 2011. Žalobce tvrdil existenci nedostatků opěrné zdi (neřešení odvodnění a rozpor s vyhláškou č. 268/2009 Sb., nesprávná hloubka založení opěrné zdi, přenos tlaků opěrné zdi na jeho nemovitost), nepromítnutí obsahu stavebních deníků do projektové dokumentace a měl výhrady proti znaleckému posudku č. 5/2011 doc. B. Projektová dokumentace na rozdíl od původní projektové dokumentace nepředepisuje povinný sklon zdi, neobsahuje odůvodnění řešení a informace o vlivu stavby na okolní pozemky a stavby, v souhrnné technické zprávě se nevypořádává se znaleckými posudky dokládajícími statické poruchy na nemovitosti žalobce. V dodatku č. 1 ze dne 7. 5. 2012 ke znaleckému posudku znalecký ústav BESTEX, spol. s r.o. vyloučil vlivem působení opěrné zdi a jejího přitížení navezenou zeminou k závadám na stavebně konstrukčních prvcích RD žalobce a provedl u opěrné zdi kopanou sondu. V průběhu odvolacího řízení pak žalovaným ustanovený znalec Ing. V. W., jehož úkolem bylo zjistit, zda dodatečně povolovaná stavba má vliv na technický stav domu žalobce, vypracoval znalecký posudek ze dne 11. 8. 2014, v němž dospěl k závěru, že příčinnou souvislost mezi opěrnou zdí a trhlinami obvodových konstrukcí na rodinném domě žalobce nelze potvrdit ani vyvrátit, přičemž poukázal na nedoložení stavu rodinného domu před výstavbou opěrné zdi a skutečnost, že mu nebyl umožněn vstup do domu žalobce. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný brojil proti ustanovení znalců vybraných správními orgány, nesouhlasil se zjištěními a závěry těchto znalců, ani se závěry znaleckých posudků a odborných posouzení předložených stavebníky, které vyznívaly v neprospěch žalobce. Naopak žalobcem předložené znalecké posudky nebo odborná posouzení naopak svědčila v jeho prospěch závěry shodujícími se v tom, že opěrná zeď z gabionů vykazuje žalobcem uváděné nedostatky a má negativní vliv na konstrukci jeho domu. Ze spisu je též patrné, že žalobce při kontrolních prohlídkách a místních šetřeních neposkytoval součinnost, když opakovaně neumožnil vstup do svého domu (6. a 30. 11. 2009, 26. 4. 2010, 1. 7. 2010, 5. 6. 2013). IV. Posouzení věci krajským soudem Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s. ř. s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání. Uplatněné žalobní námitky lze rozdělit do dvou skupin. Obsahově převažující směřují zejména proti nedostatečnému zjištění skutkového stavu v důsledku chybných postupů a hodnocení důkazů správními orgány. Druhou část tvoří námitka upozorňující na procesní postup správního orgánu prvního stupně spočívající ve vydání rozhodnutí před uplynutím poskytnuté lhůty pro podání námitek k doplněné projektové dokumentaci a vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí ve věci. Klíčové pro rozhodnutí ve věci je dle názoru soudu posouzení žalobního bodu týkajícího se předčasného vydání prvostupňového rozhodnutí a na to navazujícího postupu správních orgánů. Podle § 129 odst. 2, věta osmá stavebního zákona na uplatňování námitek účastníků řízení o dodatečném povolení stavby se obdobně použijí ustanovení o uplatňování námitek v územním a stavebním řízení. Podle § 114 odst. 1 stavebního zákona účastník řízení může uplatnit námitky proti projektové dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavby nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud je jimi přímo dotčeno jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření nebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě. Podle § 115 odst. 1, věta první stavebního zákona ve stavebním povolení stavební úřad stanoví podmínky pro provedení stavby, a pokud je to třeba, i pro její užívání, a rozhodne o námitkách účastníků řízení. Podle § 36 odst. 3 správního řádu nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. Z výše citovaného obsahu správního spisu soud zjistil závažné procesní pochybení v postupu správního orgánu prvního stupně a navazujícího postupu žalobce jako orgánu odvolacího spočívající v porušení § 36 odst. 3 správního řádu a v souvislosti s tím i § 114 odst. 1 stavebního zákona. K důsledkům navazujícího pochybení správního orgánu prvního stupně, který ve věci rozhodl, aniž by reálně umožnil stěžovateli využít jeho procesního oprávnění vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, se Nejvyšší správní soud vyjádřil v rozsudku ze dne 9. 3. 2016, č.j. 3 As 167/2014-141. V uvedené věci se zabýval případem, kdy v důsledku procesního pochybení správního orgánu prvního stupně bylo třeba posoudit uplatnění námitek účastníkem (stěžovatelem) v ještě otevřené lhůtě a zabývat se jimi před vydáním rozhodnutí, avšak správní soud s procesním pochybením, v jehož důsledku došlo k předčasnému vydání rozhodnutí, „nespojoval nezákonnost následně vydaných správních rozhodnutí s odkazem na princip dvojinstančnosti správního řízení, neboť naznal, že předmětný procesní deficit mohl být plně zhojen v řízení před odvolacím orgánem“. Nejvyšší správní soud s uvedeným závěrem v dané věci nesouhlasil. Konstatoval, že „[j]e sice pravdou, že podle ustálené judikatury zdejšího soudu (například usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, či rozsudky ze dne 28. 12. 2007, č. j. 4 As 48/2007-80, ze dne 26. 3. 2008, č. j. 9 As 64/2007-98, a ze dne 29. 11. 2012, č. j. 4 Ads 97/2012-66) tvoří rozhodnutí správních orgánů I. a II. stupně z hlediska soudního přezkumu jeden celek a případné nedostatky prvostupňového řízení proto mohou být napraveny až řízení odvolacím (zásada jednotnosti správního řízení), takovým postupem odvolacího orgánu nicméně nesmí dotčena zásada dvoustupňovosti (dvojinstančnosti) správního řízení, v důsledku čehož by stěžovatel byl zkrácen o jednu instanci (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2013, č. j. 6 Ads 134/2012-47).“ Podle Nejvyššího správního soudu jsou tyto závěry aplikovatelné na správní řízení vedená v procesním režimu správního řádu. Soud neshledává důvod, proč by uvedené závěry nebyly použitelné i na řízení vedené v posuzované věci podle stavebního zákona. Nejvyšší správní soud měl v uvedené věci (sp. zn. 3 As 167/2014) dále za „zřejmé, že porušení povinnosti vyplývající pro správní orgán I. stupně z ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu zásadně představuje vadu řízení, která má vliv na zákonnost následně vydaného rozhodnutí; není nicméně vyloučeno, že v konkrétním případě tato vada řízení nemusí dosáhnout intenzity, která by ke zrušení napadeného rozhodnutí musela nutně vést (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2010, č. j. 5 As 60/2009-163). Účelem ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu je poskytnout účastníkům řízení možnost vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí a je jím pro ně vytvářen prostor činit vlastní procesní návrhy v zájmu zajištění spolehlivého zjištění stavu věci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2014, č. j. 4 As 165/2013-50). Za situace, kdy účastník správního řízení existenci této vady v odvolání neuplatní, případně na ní poukáže, aniž by však konkretizoval, v jakém směru považuje skutková zjištění správního orgánu I. stupně za nedostatečná (například konkrétními návrhy na doplnění dokazování, námitkou nepoužitelnosti některého důkazu, rozdílnou interpretací jeho obsahu, apod.), nepůjde zpravidla o vadu řízení, která by musela vést odvolací orgán ke zrušení prvoinstančního rozhodnutí (§ 89 odst. 2 věta první správního řádu) a bez dalšího nezakládá ani nezákonnost konečného správního rozhodnutí [§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. ].“ K tomu soud podotýká, že ani účel námitek ve stavebním řízení není odlišný. Ve shora předestřené věci Nejvyšší správní soud dospěl k závěru o tom, že předmětná vada řízení měla vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného, když stěžovatelem řádně uplatněné výhrady ke skutkovému stavu věci vyhodnotil až odvolací správní orgán, v důsledku čehož byla stěžovateli odňata jedna instance posouzení jeho námitek. V projednávané věci správní orgán prvního stupně vyzval účastníky k vyjádření k podkladům pro rozhodnutí výzvou ze dne 10. 5. 2011 a téhož dne vydal rozhodnutí ve věci, ač ve výzvě k vyjádření z 10. 5. 2011 avizoval nevydání rozhodnutí před datem 15. 6. 2011. Ve věci tak rozhodl, aniž by vyčkal uplynutí lhůty pro podání námitek, stanovené do 8. 6. 2011. Nemůže být proto pochyb o tom, že se tím dopustil nesprávného procesního postupu. Uvedená skutečnost by sama o sobě ještě nemusela způsobit nezákonnost takového postupu, pro niž by bylo nutno zrušit ve věci vydané rozhodnutí. Žalobce totiž ve stanovené lhůtě dne 7. 6. 2011 uplatnil námitky. Zcela totožné námitky pak žalobce použil i v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Nutno podotknout, že vzhledem k tomu, že žalobce již v průběhu správního řízení prosazoval svá tvrzení shodnými argumenty (námitky ze dne 13. 9. 2010 týkající se dodatečného povolení opěrné zdi), v obsahu prvostupňového rozhodnutí jsou (náhodou) rozebrány i některé námitky žalobcem uplatněné právě v podání ze dne 7. 6. 2011. Sám žalovaný pak v žalobou napadeném rozhodnutí konstatuje, že většinu z odvolacích (a tedy i v podání ze dne 7. 6. 2011 uplatněných) argumentů vypořádal již správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí. Soud má za to, že námitkami žalobce ze dne 7. 6. 2011 se prvostupňové rozhodnutí nezabývá v plném rozsahu a této úlohy se fakticky chopil až odvolací orgán v rámci vypořádání s obsahově překrývajícími se odvolacími námitkami. Žalobce mimo jiné nesouhlasil s tím, že by projektová dokumentace řešila vliv opěrné zdi z gabionů na okolní pozemky a nemovitosti, kteroužto námitkou se rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nezabývá, přitom žalovaný měl za potřebné znalecky posoudit vliv dodatečně povolované stavby opěrné zdi na rodinný dům žalobce, za uvedeným účelem ustanovil znalce Ing. W. a ten k jednoznačnému závěru nedospěl. Nutno také podotknout, že z rozhodnutí žalovaného nevyplývá, že by nesprávný procesní postup prvostupňového správního orgánu spočívající v předčasném vydání rozhodnutí odhalil, ačkoliv jednou z odvolacích námitek žalobce učinil i tu výhradu, že se správní orgán prvního stupně nezabýval mimo jiné i jeho námitkami ze dne 7. 6. 2011. Ze shora citované judikatury lze dovodit, že v odvolacím správním řízení mají být napraveny vady, kterých se správní orgán prvního stupně dopustil, avšak odvolací správní orgán nemá nahrazovat nalézací funkci správního orgánu prvního stupně. Pokud se žalobcem uplatněnými námitkami z podání ze dne 7. 6. 2011 zabýval až žalovaný, fakticky vstoupil do pozice správního orgánu prvního stupně. Žalobce tak připravil o jeden stupeň řízení, neboť jeho rozhodnutí nemohlo být dále přezkoumáno druhostupňovým orgánem a napraveny případné vady. Tím byla založena podstatná vada řízení, která mohla mít vliv na zákonnost vydaných rozhodnutí. Ačkoliv pro rozhodnutí v nyní posuzované věci bylo určující zhodnocení námitky týkající se předčasného vydání rozhodnutí ve věci a nedodržení dvojinstančnosti řízení vedeného podle stavebního zákona, jak bylo vyloženo shora, výhrady žalobce ke zjištěnému skutkovému stavu a procesu jeho zjišťování nelze bez dalšího přehlédnout. Žalobce od počátku správního řízení tvrdil nedostatky a závady dodatečně povolované stavby a její negativní vliv na stavební konstrukci jeho rodinného domu na pozemku sousedícím s pozemkem, na němž se nachází dodatečně povolovaná opěrná zeď. Ze samotného postupu správních orgánů, které přes odmítavý postoj žalobce opakovaly místní šetření, opatřovaly znalecké posudky a v rozhodnutích důkazy předkládané žalobcem nepomíjely, je zřejmé, že správní orgány usilovaly o zjištění skutkového stavu, když současně nelze přehlédnout, že to byl právě žalobce, který neposkytováním součinnosti správním orgánům znemožňoval zjistit skutkový stav v plném rozsahu, pročež zjištěný skutkový stav nelze mít za dostatečný. Avšak za situace, kdy soud přistoupil ke zrušení rozhodnutí správních orgánů a vrácení věci k dalšímu řízení, přičemž žalobcem uplatněné námitky v dosud vedeném stavebním řízení nebyly řádně vyhodnoceny, konkrétními žalobními námitkami týkajícími se nedostatečného zjištění skutkového stavu a tudíž i nedodržení žalobcem uváděných zásad správního řízení, zejména pokud jde o posouzení jednotlivých znaleckých posudků a odborných vyjádření, se blíže nezabýval. Soud tak učinit ani nemohl, neboť by tím nepřípustně nahradil činnost správních orgánů, čímž by výše popsané porušení principu dvojinstančnosti ad absurdum ještě umocnil. Pro úplnost soud podotýká, že pokud jde o Zprávu o šetření Zástupce veřejné ochránkyně práv, předloženou žalobcem bez jeho bližšího komentáře, závěry v ní obsaženými není vázán, byť by k těmto zjištěním bylo možné přihlédnout jako k jednomu z důkazů. Z uvedené zprávy, zaměřené na zkoumání nečinnosti správního orgánu, však nevyplývají pro rozhodnutí soudu ve věci žádné relevantní skutečnosti, když tyto jsou obsaženy ve správním spise, a proto se jí soud blíže nezabýval. V. Závěr a náklady řízení S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud shrnuje, že dle jeho názoru žalovaný fakticky nepřípustně nahradil činnost prvostupňového správního orgánu, čímž bylo zasaženo do práv žalobce porušením zásady dvojinstančnosti správního řízení. Na základě shora uvedeného právního posouzení žalobních námitek dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Proto žalobou napadené rozhodnutí a rozhodnutí jemu předcházející zrušil pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (§ 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.). V dalším řízení bude na správním orgánu prvního stupně, aby napravil shora popsané procesní pochybení stanovením nové lhůty pro podání námitek a vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí a teprve po jejím uplynutí ve věci znovu rozhodl. O nákladech řízení mezi účastníky řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci plný úspěch a ze spisu vyplynulo, že v souvislosti s řízením před soudem důvodně vynaložil náklady ve výši 3.000 Kč na soudním poplatku, k jejichž náhradě ve lhůtě 30 dnů je povinen neúspěšný žalovaný (II. výrok). Podle § 60 odst. 5 s. ř. s. osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Osobám zúčastněným na řízení soud žádné povinnosti neuložil, tudíž jim ani nemohly náklady ve smyslu věty první citovaného ustanovení vzniknout. Z obsahu spisu pak ani nevyplývá, že by osobám zúčastněným na řízení v souvislosti se soudním řízením vznikly další náklady ve smyslu věty druhé citovaného ustanovení, proto soud rozhodl, že na náhradu nákladů řízení nemají právo (III. výrok).

Poučení