31 Ad 17/2015 - 61

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a JUDr. Jany Kábrtové ve věci žalobkyně společnosti ALBA servis, s. r. o., se sídlem v Praze 9 – Kbely, Toužimská 588/70, zast. JUDr. Šárkou Veskovou, advokátkou v Hradci Králové, Brněnská 300/31, proti žalovanému Státnímu úřadu inspekce práce, se sídlem v Opavě, Kolářská 451/13, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. srpna 2015, č. j. 4729/1.30/15 – 3, sp. zn. S8 – 2015 – 289, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Včas podanou žalobou namítala žalobkyně nezákonnost shora identifikovaného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl její odvolání do rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Královéhradecký kraj Pardubický kraj o uložení pokuty ve výši 20 000 Kč a nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč. I. Obsah žalobních námitek Žalobkyně označila napadené rozhodnutí za nesprávné a nezákonné, neboť měla za to, že jí pokuta byla uložena ve správním řízení za situace, kdy povinnost stanovená zákonem nebyla porušena žalobkyní, ale jiným subjektem. Pro vyjasnění uvedla, že žalobkyně na základě smluvního vztahu se společností CZSH stavební, s. r. o., jako zhotovitelem stavby, působila jako jeden ze subdodavatelů při provádění stavebních prací na stavbě označené „Výstavba bytového domu B4, v Litomyšli“. Aby mohla zahájit provádění sjednaných stavebních prací, musela potvrdit, že převzala stanoviště od generálního dodavatele stavby, společnosti CZSH stavební, s.r.o. Stavební práce zahájila a staveniště přebírala v situaci, kdy nebyla budova ani ve stadiu rozestavěnosti. Přebírala tedy staveniště, na kterém nebyla budova a tedy ani schodiště a ani jiné stavební prvky, u kterých by mohla žádat zjednání nápravy před přijetím nějakých opatření v protokole o předání staveniště. Nebylo na místě ani nijak staveniště vymezovat či omezovat rozsah s ohledem na zahájení stavby na pozemku, když žádná, ani rozestavěná budova, nestála. K tomu došlo až následně. Dále uvedla, že v průběhu provádění stavby působilo na staveništi vedle generálního dodavatele více subdodavatelů. Jednotliví subdodavatelé převzali též staveniště pro účely provádění s nimi sjednaných prací. Žalobkyně převzala staveniště za účelem provádění sjednaných prací dle smlouvy v rozsahu tomu odpovídajícím. Na stavbě působilo více subdodavatelů, tedy i více zaměstnavatelů. Žalobkyně nebyla generálním dodavatelem stavby, nepůsobila na celém staveništi a dodávala zednické práce pouze jako subdodávku. Další subdodavatelé zajišťovali pro generálního dodavatele dodávku dalších prací, například instalatérských, betonářských, dodávku elektroinstalace a střešní konstrukce a podobně. Žalobkyně nebyla dodavatelem předmětného schodiště, které nebylo v době kontroly zajištěno. Neměla tedy povinnost předmětné schodiště vybudovat, když nebylo předmětem sjednaného plnění. Z toho důvodu ani neměla povinnost jej zajistit. Nebyla vlastně ani oprávněna dělat na schodišti jakékoliv změny či zásahy. Při předání staveniště dne 15. 12. 2014 nebylo schodiště součástí stavby, protože stavba nestála. Žalobkyně dále upozornila, že odpovídá za stavební prvky, které dodávala na základě vlastní činnosti. Ve vztahu k nim by měla upozorňovat ostatní subjekty na možná rizika. Připustila, že jako zaměstnavatel má povinnost zajistit bezpečnost zaměstnanců, a to také činí. Pokud by bylo třeba užívat předmětné schodiště zaměstnanci v době, kdy nebylo zajištěno, používala by žalobkyně individuální prvky ochrany, tedy individuální jištění zaměstnanců. Při kontrolách nebylo zjištěno, že by nějaký zaměstnanec žalobkyně nebyl dostatečně zajištěn. Při kontrole se na schodišti nepohyboval žádný zaměstnanec žalobkyně. Nebylo zjištěno pochybení žalobkyně jako zaměstnavatele. Kontrolní orgán se nezabýval dle žalobkyně tím, zda je schodiště určeno někomu k používání jako dopravní trasa, co je důvodem skutečnosti, že není zabezpečeno v daný okamžik, ani jinými skutečnostmi. Pokud se nějaká osoba při kontrole měla pohybovat po schodišti, potom měl kontrolní orgány zjišťovat zejména, z jakého důvodu se taková osoba pohybuje po nezajištěném schodišti a zda jí bylo někým určeno, že má nezajištěné schodiště používat jako dopravní trasu a jakým způsobem. Žalobkyně zdůraznila, že jí nelze bez dalšího šetření přičítat odpovědnost za nesprávné či nezodpovědné chování kohokoliv na staveništi, a to včetně cizích osob či zaměstnanců jiných zaměstnavatelů, kteří postupují v rozporu s bezpečnostními pokyny. Poukázala na skutečnost, že kontrolní orgán nezjišťoval dostatečně stav věci. Postup žalovaného označila za účelový, nesprávný a nespravedlivý. Znovu připomněla, že nebyla zhotovitelem schodiště a nebyla ani subjektem, který by schodiště v dané době používal ani prostřednictvím svých zaměstnanců. Dále v žalobě uvedla, že tyto skutečnosti namítala již od počátku šetření, kdy předkládala písemné vyjádření pana P. P., jednatele společnosti CZSH stavební, s.r.o., ze dne 22. 6. 2000, v němž je uvedeno, že žalobkyně neprováděla dodávku, montáž a zabezpečení schodiště. K těmto skutečnostem však kontrolní orgán nepřihlédl. Žalobkyně předkládala rovněž předávací protokol sepsaný mezi objednatelem - společností CZSH, a.s., a zhotovitelem – společností CZHS stavební, s.r.o., o převzetí staveniště. Generální dodavatel, společnost CZSH stavební, s.r.o., si staveniště před započetím všech prací převzal od objednatele a umožnil na staveniště přístup jednotlivým subdodavatelům na základě protokolů o předání potvrzených každým z nich. Celé staveniště měl tedy předáno objednatelem po celou dobu provádění stavebních prací generální dodavatel a ten opět staveniště předal objednateli po dokončení prací. Generální dodavatel koordinuje průběh všech stavebních prací a postup všech subjektů na staveništi, určuje technologické přestávky na přerušení některých stavebních prací v závislosti na postupu jiných. Subdodavatelům na základě jednotlivých protokolů o předání pouze umožnil přístup na staveništi v rozsahu, který byl potřebný pro výkon s nimi sjednané činnosti. Žalobkyně proto navrhla, aby bylo zjištěno stanovisko generálního dodavatele stavby a rozsah převzetí staveniště touto společností po dobu trvání stavebních prací. Žalovaný se totiž dle jejího názoru dostatečně nezabýval uváděnými skutečnostmi a předloženými důkazy. Žalobkyně se domáhala zrušení napadeného rozhodnutí a stejně tak i zrušení rozhodnutí prvoinstančního. Navrhla provést důkaz připojením spisu vedeného správním orgánem a vyžádáním stanoviska společnosti CZSH stavební, s.r.o. II. Obsah žalobou napadeného rozhodnutí V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že prvoinstanční správní orgán zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a svůj závěr dostatečně odůvodnil. Žalovaný tak měl za to, že ke spáchání správního deliktu došlo tak, jak je uvedeno v prvoinstančním rozhodnutí. Žalovaný se dále vyjádřil k dokumentu ze dne 23. 10. 2014 nazvaném „Zápis o předání a převzetí stanoviště“, který žalobkyně předložila v průběhu odvolacího řízení. V něm je jako předávající (objednatel) uvedena společnost CZSH, a.s., a jako přejímající (zhotovitel) společnost CZSH stavební, s.r.o. Podle tohoto dokumentu přejímající společnost převzala celé předmětné staveniště. K tomuto dokumentu žalobkyně doložila ještě vyjádření pana P. P., jednatele společnosti CZSH stavební, s.r.o., v němž jmenovaný uvedl, že žalobkyně neprováděla dodávku, montáž a zabezpečení schodiště. Není zde však uvedeno, o jaké schodiště se jedná, nicméně se dá dle žalovaného předpokládat, že jmenovaný měl na mysli schodiště uvnitř budovy bytového domu B4 v Litomyšli. K tomu žalovaný uvedl, že žalobkyně již dříve v průběhu řízení doložila prvoinstančnímu orgánu „Protokol o předání staveniště“, v němž je uveden jako objednatel CZSH stavební, s.r.o., a jako zhotovitel žalobkyně. Na základě tohoto protokolu došlo k předání staveniště žalobkyni dne 15. 12. 2014. Z toho žalovaný dovodil, že nejprve došlo dne 23. 10. 2014 k předání celého staveniště společnosti CZSH stavební, s.r.o., a následně tato společnost předala opět celé staveniště dne 15. 12. 2014 žalobkyni. Na žádném z obou předávací dokumentů není nikde uvedeno, že by snad vnitřní schodiště bytového domu bylo vyňato z předávaného staveniště a že by byl rozsah předávaného staveniště zúžen o vnitřní schodiště s nezajištěným okrajem a taková skutečnost nevyplynula ani z doloženého vyjádření pana P.. Žalovaný tak dospěl k závěru, že to byla právě žalobkyně, kdo odpovídal za bezpečnost práce na celém předmětném staveništní a není podstatné, jaký výkon a druh pracovní činnosti si obě strany mezi sebou nasmlouvaly. Žalobkyně nemusela ve skutečnosti dané vnitřní schodiště vůbec stavět, nicméně měla i přesto povinnost zajistit bezpečnost fyzických osob pohybujících se na tomto schodišti, které bylo situováno uvnitř bytového domu B4 a nemělo zajištěný volný okraj, čímž vznikalo riziko pádu pro všechny fyzické osoby pohybující se po tomto schodišti. V posledním předávacím protokole ze dne 15. 12. 2014 není uvedena žádná poznámka o tom, že by schodiště uvnitř bytového domu bylo vyňato z předání, naopak v dalším textu tohoto dokumentu je uvedeno, že zhotovitel, tedy žalobkyně, je povinna se zásadami BOZP a možnými riziky na pracovišti seznámit své pracovníky, případně své subdodavatele a určit ochranu a prevenci proti úrazům či jinému poškození zdraví. Žalovaný z toho dovodil, že za bezpečnost a ochranu zdraví na předmětném staveništi jednoznačně nesla odpovědnost žalobkyně, která měla volný okraj schodiště zabezpečit vhodnou konstrukcí, zábranou či zábradlím, aby bylo eliminováno riziko pádu z volného okraje schodiště. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyjádřil také k výši sankce a kritériím pro její stanovení. Vzpomenul, že za správní delikt na úseku bezpečnosti práce podle ust. § 30 odst. 1 písm. q) zákona číslo 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce“) lze v souladu s ust. § 30 odst. 2 písm. c) této právní úpravy uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč. Při určení výše pokuty je prvoinstanční orgán povinen postupovat v souladu s ust. § 36 odst. 1 této právní úpravy a přihlédnout k poměrům účastníka řízení, k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a okolnostem, za nichž byl spáchán. Jeho povinností je rovněž v souladu s ust. § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) dbát, aby při rozhodování o skutkově stejných nebo podobných případech nevznikaly nedůvodné rozdíly. Žalovaný byl názoru, že prvoinstanční orgán správně zhodnotil závažnost spáchaného správního deliktu, když za tento správní delikt, jímž byly porušeny právní předpisy na úseku bezpečnosti práce, uložil pokutu ve výši 20 000 Kč, tedy při samé spodní hranici zákonného rozmezí, když pokuta tvoří pouhá 2 % maximálních zákonné sazby sankce za spáchaný správní delikt. Prvoinstanční orgán dle názoru žalovaného podrobně odůvodnil, jakým způsobem došlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu. Vyjádřil se rovněž k závažnosti, způsobu a k okolnostem spáchání správního deliktu, včetně následku. Přihlédl rovněž k ekonomické situaci žalobkyně, zohlednil i polehčující okolnosti. Odůvodnění prvoinstančního orgánu proto žalovaný považoval za plně dostačující. Vyslovil tak přesvědčení, že uložená pokuta nijak nevybočuje z mezí přezkoumatelného správního uvážení, neboť byla uložena po právu za spáchaný správní delikt a je způsobilá naplnit své funkce – preventivní a represivní. Odkázal přitom na judikaturu Nejvyššího správního soudu – rozsudek č. j. 1 Afs 50/2005 – 97. III. Písemné vyjádření k žalobě V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že žalobkyně dokumentem „Protokol o předání staveniště“, v němž je uveden jako objednatel CZSH stavební, s. r. o., a jako zhotovitel žalobkyně právně převzala předmětné stanoviště bez závad, a to dne 15. 12. 2014, když předtím podobně převzala toto stanoviště společnost CZSH stavební, s.r.o., od objednatele stavby, společnosti CZSH, a.s., zápisem ze dne 23. 10. 2014. Na žádném z obou předávacích dokumentů není nikde uvedeno, že by snad vnitřní schodiště bytového domu bylo vyňato z předávaného stanoviště a že by byl rozsah předávaného stanoviště zúžen o vnitřní schodiště s nezajištěným okrajem a tato skutečnost ani nevyplývá z doloženého vyjádření pana P.. Za uspořádání vymezeného pracoviště odpovídá tedy zhotovitel, kterému bylo předáno a který je převzal. Skutečnost, že na staveništi působilo více subdodavatelů, je vzhledem k řádnému předání staveniště žalobkyni vedlejší a nepodstatná, a skutečnost, že žalobkyně snad nebyla jediným subjektem, který staveniště převzal, může hrát roli pouze v tom směru, že i případní další subdodavatelé nesou také odpovědnost za zajištění bezpečnosti práce na daném staveništi, a to v tom rozsahu, v jakém staveniště převzali, nikoliv v rozsahu jejich smluvního plnění. Žalovaný souhlasil s žalobkyní v tom, že neměla povinnost předmětné schodiště vybudovat a dodat, měla však povinnost jej zajistit, neboť na základě výše uvedeného dokumentu převzala celé staveniště, bez vynětí některých částí či stavebních prvků dané stavby. Byť nebylo kontrolou prokázáno, že by osoby pohybující se po nezajištěném schodišti v okamžiku kontroly byly zaměstnanci žalobkyně, z pořízené fotodokumentace však jednoznačně vyplývá, že se minimálně jedna osoba v okamžiku kontroly na nezajištěném schodišti pohybovala, a to bez jakéhokoliv osobního jištění. Vliv na odpovědnost žalobkyně nemá dle žalovaného ani okolnost, zda předmětné schodiště bylo či nebylo stanovené a užívané jako dopravní trasa, a to kýmkoliv z dalších subdodavatelů. Podstatná je okolnost, že se zde osoby pracující na stavbě pohybovat mohly. Podstatnou roli nehraje ani ta okolnost, že žalobkyně nebyla oprávněna dělat na schodištích jakékoliv změny či zásahy, neboť bylo pouze její věcí, jakým způsobem schodiště zajistí. Jestliže bylo schodiště v době kontroly nedokončené, a tedy nezabezpečené, měla žalobkyně dost možností, jak zajistit, aby vstupu na schodiště bylo zabráněno. Závadný a z hlediska bezpečnosti práce protiprávní stav na schodišti byl inspektorem při kontrole zdokumentován přesně v tom okamžiku, kdy schodiště bylo používáno fyzickou osobou, a za bezpečnost na schodišti v daném okamžiku nesla odpovědnost žalobkyně. Ve správním řízení pak nevyšla najevo žádná skutečnost ani okolnost, která by žalobkyni zbavovala odpovědnosti za daný správní delikt. Žalobkyni není přičítáno porušení povinností jiných osob na daném staveništi, ale porušení jejich vlastních povinností na úseku bezpečnosti práce. IV. Jednání před krajským soudem Zástupkyně žalobkyně při nařízeném jednání zdůraznila, že žalobkyně byla na stavbě jedním z mnoha dodavatelů a jejím úkolem bylo zajistit zednické práce. Předmětné schodiště její zaměstnanci nepoužívali, ani používat nemuseli. Dále upozornila, že podle zák. č. 309/2006 Sb. bylo povinností zadavatele zajistit koordinátora bezpečnosti práce, který by v případě pohybu více subjektů na stavbě bezpečnost práce zajišťoval. Žalovaný ve svém rozhodnutí použil nepřípustně rozšiřující výklad pro to, aby zdůvodnil uloženou pokutu, a nepřihlédl k tomu, že s ohledem na rozsah stavebních prací žalobkyně dodávala pouze marginální část. Z těchto důvodů i z důvodů uvedených v žalobě označila uloženou pokutu za nezákonnou. Na dotaz soudu dále zástupkyně žalobkyně uvedla, že v době kontroly pracovali zaměstnanci žalobkyně pouze v přízemí, to byl také důvod, proč schodiště nepoužívali, jak bylo shora uvedeno. Později se jistě do patra přesunuli, ale v době kontroly schodiště nepoužívali. V. Posouzení věci krajským soudem Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s“) a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že žalobkyně byla shledána vinnou ze spáchání správního deliktu dle ust. § 30 odst. 1 písm. q) zákona o inspekci práce, kterého se měla dopustit tím, že dne 18. 3. 2015 na staveništi bytového domu „Výstavba bytového domu B4 v Litomyšli“ neplnila povinnosti týkající se pracoviště a pracovního prostředí, neboť nezajistila, aby dolní okraj schodiště do prvního patra stavěného objektu byl zajištěn osazením konstrukce ochrany proti pádu, například zábradlím. Nebyl tak dle žalovaného splněn požadavek ust. § 4 odst. 1 nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí (dále jen „nařízení č. 101/2005 Sb.“) ve spojení s čl. 5.10 přílohy tohoto nařízení k ust. § 5 odst. 1 písm. c) zákona číslo 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 309/2006 Sb.“). Žalovaný měl za to, že v provedeném správním řízení bylo dostatečně prokázáno spáchání správního deliktu specifikovaného ve výroku prvoinstančního rozhodnutí. Ke spáchání tohoto správního deliktu došlo dle jeho mínění tím, že žalobkyně nedodržela své povinnosti na úseku bezpečnosti práce zakotvené ve výše uvedeném kogentním ustanovení zákonného a podzákonného právního předpisu. Žalovaný měl za to, že žalobkyně v průběhu kontroly ani v průběhu správního řízení neprokázala a nedoložila žádné doklady ani jiné důkazy, které by skutečně prokazovaly, že se předmětných porušení právních předpisů v oblasti bezpečnosti práce nedopustila. Ze skutkových okolností projednávané věci je dále zřejmé, že dne 23. 10. 2014 sepsala společnost CZSH, a.s., jakožto objednatel se společností CZSH stavební, s.r.o., jakožto zhotovitelem, zápis o předání a převzetí staveniště bytového domu označeného jako B4 v Litomyšli. Oba subjekty si dojednaly období, v němž měly být stavební práce prováděny, a to v termínu 30. 10. 2014 – 30. 11. 2015. Následně sepsal, k datu 15. 12. 2014, shora uvedený zhotovitel (nyní v pozici objednatele) další protokol o předání staveniště, tentokrát byla za zhotovitele označena žalobkyně. Předmětem díla byly stavební a zednické práce ve staveništi vymezeném oplocením. Součástí protokolu bylo prohlášení, dle něhož byl zhotovitel seznámen s možnými riziky na pracovišti objednatele, zásadami BOZP, PO a péče o životní prostředí s tím, že byl dále zavázán seznámit s uvedenými skutečnostmi své pracovníky a subdodavatele a určit ochranu a prevenci proti úrazům či jinému poškození zdraví dle zákona č. 309/2006 Sb. Dále bylo ujednáno, že zhotovitel předá jmenný seznam pracovníků, kteří na stavbě budou pracovat, včetně jejich písemného potvrzení o seznámení se s uvedenými skutečnostmi, přičemž jiné osoby nesmějí na stavbě pracovat. Dále krajský soud ze správního spisu zjistil, že Oblastní inspektorát práce pro Královéhradecký a Pardubický kraj provedl ve dnech 18. 3. 2015 a 26. 3. 2015 na shora uvedeném staveništi kontrolu. Za kontrolovanou osobu označil žalobkyni, když měl za to, že předmětné staveniště na základě protokolu o předání řádně převzala. Žalobkyně se proti tomuto postupu ohradila a namítala, že zhotovitelem stavby je CZSH stavební, s.r.o., jemuž investor (CZ STAVEBNÍ HOLDIN, a.s.) předal staveniště a že tento zhotovitel najal a najímá subdodavatele na veškeré činnosti, jedná se asi o 10 subdodavatelů. Jedním ze subdodavatelů byla i žalobkyně, která prováděla stavební práce dle smlouvy o dílo. Její činností však nebyla, jak uvedla, dodávka schodiště ani stropu v předmětné stavbě. Měla tedy za to, že zhotovitel stavby je tedy povinen zajistit bezpečnost pro ostatní subdodavatele, včetně jejich zaměstnanců a také pro vlastní zaměstnance. Žalobkyně zdůraznila, že nemůže svévolně zasahovat do objektu schodiště, které je majetkem cizího subjektu. Měla za to, že zabezpečení předmětného schodiště by měl provést zhotovitel stavby. Posouzením naznačených skutkových okolností v kontextu s žalobními námitkami dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že se na staveništi shora označeném nacházelo v době kontroly příslušného správního orgánu rozestavěné schodiště, které nebylo řádně zajištěno proti pádu osob z volného okraje. Žalobkyně nabyla přesvědčení, že jakožto subdodavatel stavebních a zednických prací neměla povinnost dbát na zajištění bezpečnosti práce v této oblasti, žalovaný a prvoinstanční správní orgán byli naopak přesvědčeni, že odpovědnost v této oblasti nese právě žalobkyně. Krajský soud přisvědčil názoru žalovaného. Z listinných důkazů ve spise založených totiž vyplynulo, že žalobkyně, jakožto zhotovitel, převzala staveniště na základě protokolu o předání ze dne 15. 12. 2014. Současně byla seznámena s možnými riziky na pracovišti objednatele, zásadami BOZP, PO a péče o životní prostředí s tím, že byla dále zavázána seznámit s uvedenými skutečnostmi své pracovníky a subdodavatele a určit ochranu a prevenci proti úrazům či jinému poškození zdraví dle zákona č. 309/2006 Sb. Součástí protokolu bylo rovněž ujednání, že žalobkyně, jakožto zhotovitel, předá jmenný seznam pracovníků, kteří na stavbě budou pracovat, včetně jejich písemného potvrzení o seznámení se s uvedenými skutečnostmi, přičemž jiné osoby nesmějí na stavbě pracovat. Lze tak souhlasit s názorem žalovaného, že za uspořádání vymezeného pracoviště odpovídá zhotovitel, kterému bylo staveniště předáno a který je převzal, v daném případě tedy žalobkyně. Za těchto okolností není rozhodující skutečnost, že na staveništi působilo v daný okamžik více subdodavatelů. Rovněž není pochyb o tom, že žalobkyně neměla povinnost předmětné schodiště vybudovat a dodat. Jelikož však na základě shora vzpomínaného protokolu ze dne 15. 12. 2014 celé staveniště převzala, měla z tohoto titulu za povinnost jej řádně zajistit. Ve správním řízení pak nevyšla najevo žádná skutečnost, která by žalobkyni zbavovala odpovědnosti za daný správní delikt. Za důkaz vyvracející uvedené závěry nelze považovat ani vyjádření pana P. P., jednatele CZSH stavební, s.r.o., ze dne 22. 6. 2015, dle něhož žalobkyně neprováděla dodávku, montáž a zabezpečení schodiště. Tato skutečnost ani totiž nebyla předmětem sporu. Žalobkyně se tedy mýlí, když se domnívá, že její odpovědnost se týkala pouze těch stavebních prvků, které dodávala na základě vlastní činnosti. Krajský soud znovu upozorňuje, že protokol o předání staveniště o tomto tvrzení nesvědčí. Nelze rovněž přisvědčit názoru žalobkyně, že by důkazní řízení mělo být doplněno o stanovisko společnosti CZ SH stavební, s.r.o. Nelze než konstatovat, že projevy vůle obsažené v předávacím protokolu jsou zřejmé a nesporné, není tudíž důvodu jej jakkoliv doplňovat. Uvedená písemná ujednání tak dle krajského soudu svědčí ve prospěch závěru, že žalobkyně byla shledána vinnou za spáchání správního deliktu oprávněně. Krajský soud proto žalobu ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl jako nedůvodnou. Za těchto okolností, ve vazbě na shora uvedené, neshledal důvod pro snížení pokuty a rovněž ani důvod pro upuštění od uložení pokuty. VI. Náklady řízení Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení jí proto nevzniklo. Ze spisu nevyplynulo, že by žalovanému náklady v souvislosti s tímto řízením vznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.

Poučení