31 Af 15/2014 - 159

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců JUDr. Lukáše Hloucha, Ph.D. a Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. v právní věci žalobce SLOT Group, a.s., se sídlem Karlovy Vary, Jáchymovská 142, zastoupeného Mgr. Alešem Smetankou, advokátem se sídlem Praha 1, Jungmannova 745/24, proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, odboru právního a Krajského živnostenského úřadu, se sídlem Zlín, třída Tomáše Bati 21, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2013, č. j. KUZL/28094/2012, sp. zn. KUSP/28094/2012/PŽÚ/Du, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru právního a Krajského živnostenského úřadu, ze dne 18. 12. 2013, č. j. KUZL/28094/2012, sp. zn. KUSP/28094/2012/PŽÚ/Du a rozhodnutí Městského úřadu Otrokovice ze dne 26. 3. 2012, č. j. EKO/12326/2010/SVI, sp. zn. EKO/101/2011, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 19.456 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Aleše Smetanky, advokáta se sídlem Praha 1, Jungmannova 745/24.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 18. 2. 2014 domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2013, č. j. KUZL/28094/2012, sp. zn. KUSP/28094/2012/PŽÚ/Du (dále jen „napadené rozhodnutí“), a žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.

2. Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce (proti) a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Otrokovice (dále také „správce poplatku“) ze dne 26. 3. 2012, č. j. EKO/12326/2010/SVI (dále jen „platební výměr“), kterým byl společnosti APEX On-line a.s., IČ: 26106451, právnímu předchůdci žalobce, Městským úřadem Otrokovice, vyměřen místní poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené Ministerstvem financí ČR.

3. Krajský soud v Brně rozhodl o podané žalobě svým rozsudkem ze dne 16. 12. 2015, č. j. 31Af 15/2014-76, tak, že prohlásil napadené rozhodnutí za nicotné. Tento rozsudek byl ke kasační stížností žalovaného rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2016, č. j. 2 Afs 19/2016-25, zrušen a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Nyní se tedy jedná o druhé projednání dané věci před zdejším soudem.

II. Obsah žaloby

4. Žalobce považuje rozhodnutí žalovaného a platební výměr za nepřezkoumatelné, nezákonné a protiústavní. Žalovaný, jakož i správce poplatku, předmětnou věc nesprávně posoudili po právní stránce, když v rozporu se zákonem č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o místních poplatcích“) a zákonem č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o loteriích“), nesprávně posoudili předmět zpoplatnění místními poplatky, resp. otázku, co má být v případě provozování centrálního loterijního systému s interaktivními videoloterijními terminály (dále též jen „CLS“) považováno za technické herní zařízení povolené Ministerstvem podle jiného právního předpisu ve smyslu § 1 písm. g) zákona o místních poplatcích (a tudíž předmětem místního poplatku), a namísto CLS jako celku zpoplatnili místním poplatkem jednotlivé koncové (interaktivní videoloterijní) terminály, byť jsou tyto koncové terminály pouhými neoddělitelnými součástmi CLS, coby jednoho funkčně nedělitelného technického herního zařízení, jehož prostřednictvím jsou provozovány loterie a jiné podobné hry povolené Ministerstvem dle § 50 odst. 3 zákona o loteriích. Navíc správní orgány nesprávně vyhodnotily předpoklady vzniku poplatkové povinnosti, když za takovýto předpoklad nepovažovaly uvedení jiného technického herního zařízení do provozu. Žalovaný, jakož i správce poplatku, navíc při svém výkladu předmětu zpoplatnění místními poplatky nezohlednili, v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu ČR a Nejvyššího správního soudu týkající se problematiky existence více výkladů veřejnoprávní normy, obecné právní zásady in dubio pro libertate, resp. in dubio pro mitius. Tuto svou argumentaci pak v žalobě dále rozvádí.

5. Žalovaný, dle žalobce, navíc zatížil napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, čímž porušil ústavně a mezinárodněprávně garantované právo žalobce na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tuto svou argumentaci pak v žalobě dále rozvádí.

6. Napadené rozhodnutí, resp. platební výměr, trpí pak dalšími vadami způsobujícími nezákonnost těchto správních rozhodnutí, a to zejména stran nesprávné aplikace zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „daňový řád“) z hlediska splatnosti místního poplatku zakotvené ve vyhlášce města Otrokovice č. 9/2007, ve znění pozdějších vyhlášek, na základě které byl vydán platební výměr a následně napadené rozhodnutí, jelikož tato splatnost je v rozporu s daňovým řádem. Tuto svou argumentaci pak v žalobě dále rozvádí.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě a doplňující vyjádření žalobce

7. Žalovaný ve vyjádření doručeném zdejšímu soudu dne 26. 3. 2014 odkazuje na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, kde se s jednotlivými žalobcem uplatněnými žalobními body vypořádal a konstatuje, že při posouzení předmětu zpoplatnění jiných technických herních zařízení místním poplatkem vycházel ze zákona a ze závěrů Ústavního soudu. Žalovaný se neztotožnil ani s procesními námitkami stran nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí a uvádí, že označení „rozhodnutí“ namísto „platební výměr“ nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí, stejně tak, že je patrné, jaká je výše vyměřeného poplatku a jaká je stanovená výše nedoplatku. Navrhuje tedy zamítnutí žaloby.

8. Žalobce ve svém doplnění žaloby, doručené soudu dne 4. 5. 2015, odkazuje na svou právní argumentaci obsaženou v žalobě, na které setrvává a dodává, že podle něj je rozhodnutí také nicotné, jelikož adresátem poplatkové povinnosti ukládané napadeným rozhodnutím ve spojitosti s platebním výměrem nemohla být zaniklá společnost APEX On- line a.s., jak mj. vyplývá z rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 31Af 12/2013. Stran problematiky vyměření (a doměření) místního poplatku odkazuje žalobce na řadu rozhodnutí zdejšího soudu, podle kterých by mělo být napadené rozhodnutí zrušeno.

9. Žalobce ve svém přípise, doručeném soudu dne 26. 5. 2016, po rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2016, č. j. 2 Afs 19/2016-25, se k předmětnému rozsudku Nejvyššího správního soudu vyjádřil tak, že trvá na podané žalobě a vymezil dvě varianty okolnosti daného případu s tím, že obě tyto varianty směřují ke stejnému závěru, tedy, že odvolací řízení trpělo vadami, které mělo za následek vydání nezákonného rozhodnutí, a proto navrhuje jeho zrušení.

10. Žalovaný se, i přes dvě výzvy zdejšího soudu, k okolnostem řešeného případu po rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2016, č. j. 2 Afs 19/2016-25, k projednávané věci nevyjádřil.

IV. Posouzení věci krajským soudem

11. Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) osobou k tomu oprávněnou dle ustanovení § 65 odst. 1 s.ř.s. a jde o žalobu přípustnou ve smyslu ustanovení § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.

12. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Vázán právním názorem vyjádřeným Nejvyšším správním soudem v jeho rozsudku ze dne 13. 4. 2016, č. j. 2 Afs 19/2016-25 (§ 110 odst. 4 s.ř.s.) dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a na základě ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. napadené i prvostupňové rozhodnutí (§ 78 odst. 3 s.ř.s.) bez nařízení jednání zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. IV.A. Právní posouzení zdejším soudem v původním řízení

13. Nejprve se soud zabýval námitkou nicotnosti. Dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí je nicotné. K dalším námitkám se soud vyjádřil již pouze obiter dictum.

14. Aby se soud mohl zabývat námitkou nicotnosti, bylo nutné nejdříve vymezit nicotnost a její podstatu, neboť soudní řád správní výslovně pojem nicotnost rozhodnutí používá, ale nepodává jeho legální definici a charakteristiku. Nicotnost (někdy též označována jako nulita, paakt, právní nullum, neexistence) představuje specifickou kategorii vad správních rozhodnutí. Tyto vady jsou však vzhledem ke své povaze vadami nejzávažnějšími, nejtěžšími a rovněž i nezhojitelnými. Rozhodnutí, které jimi trpí je rozhodnutím nicotným. Nicotné rozhodnutí však není „běžným“ rozhodnutím nezákonným, nýbrž „rozhodnutím“, které pro jeho vady vůbec nelze za veřejně-mocenské rozhodnutí správního orgánu považovat, a které není s to vyvolat veřejnoprávní účinky. Zatímco v případě „běžných“ vad správních rozhodnutí se na tato, s ohledem na uplatnění zásady presumpce platnosti a správnosti správních aktů, hledí jako na rozhodnutí existující a způsobilá vyvolávat příslušné právní důsledky a působit tak na sféru práv a povinností jejich adresátů, v případě nicotných správních rozhodnutí se ani tato zásada neuplatní. Z povahy vad způsobujících nicotnost pak plynou i příslušné právní následky. S nejtěžšími vadami jsou tak nutně spojeny i ty nejtěžší následky. Proto není nikdo povinen nicotné správní rozhodnutí respektovat a řídit se jím. Hledí se na něj, jako by vůbec neexistovalo, pročež tedy jde o nezhojitelné právní nic. Nicotnost nelze zhojit ani uplynutím času.

15. Rozhodnutí Městského úřadu Otrokovice ze dne 26. 3. 2012, č. j. EKO/12326/2010/SVI, bylo vydáno vůči společnosti APEX On-line a.s., IČ: 26106451, se sídlem Strašnická 3165/1b, Praha 10 – Záběhlice.

16. Rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 18. 12. 2013, č. j. KUZL/28094/2012, sp. zn. KUSP/28094/2012/PŽÚ/Du (tedy napadené rozhodnutí), bylo vydáno taktéž vůči společnosti APEX On-line a.s., IČ: 26106451, se sídlem Strašnická 3165/1b, Praha 10 – Záběhlice, jelikož ve výroku napadeného rozhodnutí nebyl změněn adresát platebního výměru na právního nástupce výše uvedené společnosti, kterým je žalobce (tedy společnost SLOT Group, a.s.). Obchodní korporace APEX On-line a.s., IČ: 26106451, totiž zanikla již dne 31. 10. 2012, kdy byla vymazána z obchodního rejstříku. Druhostupňové (napadené) rozhodnutí správního orgánu ovšem bylo vydáno až dne 18. 12. 2013 vůči již neexistujícímu subjektu.

17. Správní řízení sice bylo zahájeno se správným subjektem a rovněž platební výměr byl vydán správně vůči obchodní korporaci APEX On-line a.s., IČ: 26106451, ale žalovaný následně procesně pochybil, když v řízení nepokračoval se správným subjektem – žalobcem (společností SLOT Group, a.s.), kdy měl nejpozději ve výroku napadeného rozhodnutí změnit platební výměr (rozhodnutí správce daně) tak, že adresátem poplatkové povinnosti je žalobce. Soud se tedy zabýval otázkou, zda vada, kdy je řízení vedeno již s neexistujícím subjektem a daňová (poplatková) povinnost je ukládána neexistující osobě, způsobuje nicotnost či „pouhou“ nezákonnost daného rozhodnutí.

18. Touto otázkou se již v minulosti zabýval Nejvyšší správní soud, a to v rozsudku ze dne 13. 5. 2008, č. j. 8 Afs 78/2006-80, podle kterého: „Podle ustálené judikatury správních soudů a teorie správního práva, je jedním z důvodů nicotnosti skutečnost, že rozhodnutí ukládá povinnost někomu, kdo nemá právní subjektivitu, kdo není způsobilým adresátem práv a povinností (srov. rozsudky Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 1993, č. j. 6 A 14/93 - 26, podle kterého skutečnost, že rozhodnutí správního orgánu uložilo povinnost někomu, kdo není osobou v právním slova smyslu a není způsobilý mít práva a povinnosti, má za následek nulitu správního aktu; dále rozsudek ze dne 29. 10. 1993, sp. zn. 6 A 25/92, kde nicotným bylo shledáno rozhodnutí ukládající povinnost obchodnímu jménu stejně jako v rozsudcích ze dne 16. 12. 1996, č. j. 7 A 111/94 - 31; ze dne 21. 2. 1997, č. j. 7 A 170/94 - 28; ze dne 21. 3. 1997, sp. zn. 7 A 155/94; a ze dne 19. 12. 1997, č. j. 6 A 26/95 – 29). Nelze proto uložit povinnost někomu, kdo k tomu není způsobilý, není osobou v právním smyslu, někomu, kdo neexistuje. Z hlediska právní úpravy obsažené v § 77 odst. 2 správního řádu, který je do určité míry odrazem tradičních důvodů nicotnosti lze tuto vadu podřadit pod jiné vady, pro něž rozhodnutí nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. Uložení povinnosti non- subjektu, neboli absolutní omyl v osobě adresáta je tedy již tradičním důvodem nicotnosti. Představuje zásadní pochybení, pro které je nutno na taková rozhodnutí nahlížet jako na rozhodnutí nicotná.“

19. Jak již soud uvedl výše, v nyní souzené věci byla daňová povinnost ukládána již neexistujícímu subjektu. Takové rozhodnutí tedy soud označil za nicotné podle ustanovení § 76 odst. 2 soudního řádu správního, podle kterého zjistí-li soud, že rozhodnutí trpí takovými vadami, které vyvolávají jeho nicotnost, vysloví rozsudkem tuto nicotnost i bez návrhu. Pokud se důvody nicotnosti týkají jen části rozhodnutí, soud vysloví nicotnou jen tuto část rozhodnutí, jestliže z povahy věci nevyplývá, že ji nelze oddělit od ostatních částí rozhodnutí. IV.A.a) Obiter dictum

20. Pouze obiter dictum soud konstatuje, že hodnocení otázek vznesených žalobcem v rámci podané žaloby je v obecné rovině součástí již konstantní judikatury správních soudů (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Brně ve věcech sp. zn. 29Af 33/2011, event. sp. zn. 29Af 60/2011 či ev. sp. zn. 31Af 113/2011 nebo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 2 Afs 37/2013 a další). Soud by proto při hodnocení námitek žalobce vycházel mimo jiné ze závěrů zaujatých i ostatními senáty zdejšího soudu, ve kterých zejména odkazuje na rozsudky v řízeních totožných účastníků řízení vedených pod sp. zn. 29Af 53/2013, sp. zn. 29Af 59/2013 nebo sp. zn. 29Af 61/2013 a Nejvyšším správním soudem, a to s ohledem na zásadu jednoty rozhodování a předvídatelnosti soudního rozhodnutí.

21. Při zohlednění výše uvedeného soud nad rámec svého rozhodnutí konstatuje, že neoznačení „platebního výměru“ jako platebního výměru, ale jako „rozhodnutí“, jak učinil správce poplatku, by neshledal nezákonným (kdyby nebylo rozhodnutí nicotné), jelikož sice správce poplatku po formální stránce označil akt, jímž je vyměřen místní poplatek jako „rozhodnutí“, avšak z celého textu je jednoznačně a bez dalších pochybností zřejmé, že se jím vyměřuje místní poplatek. Platební výměr lze z hlediska teorie považovat za jednu z forem rozhodnutí, a byť uvedený akt správce poplatku byl po formální stránce označen jako „rozhodnutí“, i když se fakticky jednalo o platební výměr, nezpůsobovalo by to podle právního názoru soudu důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí.

22. Důvodnou by musel ovšem shledat námitku (kdyby rozhodnutí nebylo nicotné), že správce místního poplatku doměřil nedoplatek, ačkoli správně měl místní poplatek vyměřit. Vyměřením daně se totiž rozumí zjištění základu místního poplatku a následně jeho stanovení v celé jeho výši, tak jak uváděl žalobce.

23. Podle ustanovení § 11 odst. 1 zákona o místních poplatcích nebudou-li poplatky zaplaceny poplatníkem včas nebo ve správné výši, vyměří mu obecní úřad poplatek platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem. Úprava postupu pro vyměření je potom obsažena v ustanovení § 139 a násl. daňového řádu. Od této právní úpravy je třeba ovšem odlišovat právní úpravu doměřování daně v ustanovení § 141 a násl. daňového řádu. Při doměření daně dochází k následnému, dodatečnému doměření daně, tj. jakémukoli dalšímu než prvnímu vyměření daně.

24. S ohledem na výše zmíněná ustanovení zákona o místních poplatcích a daňového řádu je správce poplatku povinen v rozhodnutí vyměřit celý místní poplatek za rozhodné období s tím, že v tomto rozhodnutí vyznačí rozdíl mezi tvrzeným a vyměřeným místním poplatkem, přičemž dále stanoví poplatníkovi náhradní lhůtu splatnosti tohoto rozdílu s ohledem na ustanovení § 139 odst. 3 daňového řádu.

25. Platebním výměrem vyměřil správce poplatku místní poplatek ve výši 319.342 Kč, jak je patrné z výroku platebního výměru. Nicméně, jak je patrné z odůvodnění platebního výměru, skutečná výše vyměřeného poplatku správně činí 359.342 Kč, od které pak správce poplatku odečetl platbu ve výši 40.000 Kč z toho důvodu, že mj. zohlednil již dříve uhrazené místní poplatky za CLS (dne 27. 1. 2011 uhrazena částka 20.000 Kč; dne 28. 7. 2011 uhrazena částka 20.000 Kč).

26. Kvůli postupu správce poplatku ovšem k vyměření celé částky poplatku vlastně nikdy nedošlo, neboť byl „vyměřen“ fakticky pouze nedoplatek. Zvolený postup správce poplatku tak učinil platební výměr zmatečným a nezákonným.

27. K této problematice se vyjádřil také Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 14. 6. 2013, č. j. 2 Afs 29/2013-34, kde uvedl, že „úvahy nad předmětem poplatku mají dosah i na případné posouzení, zda je daný platební výměr platebním výměrem zcela novým (řádným), zpoplatňujícím dosud nezpoplatněné VLT, či zda se jedná o platební výměr dodatečný, ve smyslu § 46 odst. 7 zákona o správě daní a poplatků (nyní § 143 daňového řádu), v němž správce daně místní poplatek koriguje ve vztahu k již vyměřeným místním poplatkům. V návaznosti na výše uvedené pojetí dospívá Nejvyšší správní soud k závěru, že dodatečný platební výměr nedostál požadavkům určitosti a srozumitelnosti, pokud alespoň v jeho odůvodnění nebyla specifikována jednotlivá zpoplatňovaná JTHZ; pouhé konstatování, že důvodem doměření je (blíže nespecifikované) sdělení Ministerstva financí o vyšším počtu povolených JTHZ, než stěžovatel správci poplatku deklaroval, je zcela bezobsažné. Proto bylo na místě, aby krajský soud z těchto důvodů rozhodnutí žalovaného (případně i dodatečný platební výměr) zrušil. Pokud tak neučinil, jedná se o pochybení, na které dopadá kasační důvod uvedený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.“

28. Výrokem platebního výměru tak nebyla vůbec stanovena žalobci celková poplatková povinnost ve správné výši za předmětné období, čili nebylo skutečně uvedeno a na jisto postaveno, kolik předmětný poplatek za příslušné poplatkové období vlastně činí, tedy jak velkou má žalobce poplatkovou povinnost – správce poplatku se tedy dopustil této závažné vady, kterou způsobil nepřezkoumatelnost platebního výměru. Nic na tomto závěru nezmění ani fakt, že v odůvodnění platebního výměru je celková poplatková povinnost uvedena správně (po provedení matematické operace součtu), jelikož z hlediska posouzení zákonnosti je pro soud klíčový samotný výrok platebního výměru. IV.B. Právní posouzení zdejším soudem v řízení navazujícím na rozsudek Nejvyššího správního soudu

29. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 13. 4. 2016, č. j. 2 Afs 19/2016-25, kterým zrušil rozsudek zdejšího soudu v původním řízení, vyslovil k výše uvedeným důvodům nicotnosti zejména následující právní závěry: „Prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno dne 26. 3. 2012 poplatníkovi APEX On-line a. s., odvolání bylo podáno 26. 4. 2012 společností SLOT Group, a. s., společnost APEX On-line a. s. zanikla dne 31. 10. 2012, a rozhodnutí žalovaného bylo vydáno dne 18. 12. 2013. To zjevně nejde dohromady. Jednou z možností je, že k právnímu nástupnictví došlo již v důsledku smlouvy konstatované ve výpisu z obchodního rejstříku, který je založen ve spise žalovaného, tj. smlouvy ze dne 20. 12. 2011 (z ní zřejmě vycházel žalobce při podání odvolání), pak by ovšem již prvostupňové rozhodnutí bylo adresováno nesprávnému subjektu; zde je třeba připomenout znění § 241 daňového řádu o zákazu přenosu daňové povinnosti, vyjma zajištění daně. Druhou možností je právní nástupnictví navázané na den zániku původního poplatníka (z něhož vychází žalobce v doplnění žaloby i krajský soud v rozsudku), pak by ovšem odvolání bylo podáno někým, kdo jeho právním nástupcem ještě nebyl a nebyl k podání odvolání oprávněn. Třetí možností je rozdílný okamžik nástupnictví v procesních a ve hmotných právech (jemuž odpovídá postoj krajského soudu). Pro závěr, která z těchto možností je správná, event., že rozhodné skutečnosti jsou ještě jiné, postrádá spis skutkové podklady, tvrzení účastníků i právní hodnocení krajského soudu. Na vyjasnění ovšem záleží posouzení zákonnosti průběhu řízení i zákonnosti (či naopak dokonce neexistence) obou správních rozhodnutí. Krajský soud tedy vycházel při svém rozhodnutí z neúplně zjištěného skutečného stavu věci, přičemž se jednalo o důkazy, které mohl doplnit sám postupem podle § 77 odst. 2 s. ř. s."

30. Zdejší soud na základě závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu (§ 110 odst. 4 s.ř.s.) dospěl k následujícím závěrům.

31. Z předložené spisové dokumentace (a mezi účastníky řízení) je nesporné, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno dne 26. 3. 2012 poplatníkovi APEX On-line a.s., odvolání bylo podáno 26. 4. 2012 společností SLOT Group, a. s.; společnost APEX On-line a.s. zanikla dne 31. 10. 2012, a rozhodnutí žalovaného bylo vydáno dne 18. 12. 2013.

32. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 11452, pro obchodní společnost APEX On-line a.s., vyplývá, že na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 20. 12. 2011 došlo k převodu podniku společnosti APEX On-line a.s. na společnost SLOT Group, a.s. (tedy žalobce). Tento údaj byl zapsán do obchodního rejstříku dne 10. 1. 2012.

33. Zdejší soud shledává, že podle projektu vnitrostátní fúze sloučením mezi uvedenými společnostmi založené ve sbírce listin v obchodním rejstříku obchodní společnosti APEX On- line a.s. je podle bodu 6.1. rozhodným dnem fúze 1. 1. 2012. Od tohoto rozhodného dne se jednání zanikajících společností považují z účetního hlediska za jednání uskutečněná na účet nástupnické společnosti. Bod 14 projektu vnitrostátní fúze sloučením označeného jako „Vstup do právního postavení dle zákona o loteriích“ pak v bodě 14.2. stanoví následující: „V důsledku fúze Zúčastněných společností vstupuje Nástupnická společnost ve smyslu ustanovení § 61 Zákona [pozn. krajského soudu: myšlen zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění rozhodném pro projednávanou věc] do právního postavení všech Zanikajících společností, nestanoví-li zvláštní zákon něco jiného. Protože Zákon o loteriích nevylučuje přechod práv a povinností nabytých na základě Zákona o loteriích z důvodu, který stanoví Zákon, veškerá povolení a práva a povinnosti Zanikajících společností podle Zákona o loteriích přejdou v důsledku Fúze sloučením z příslušných Zanikajících společností na Nástupnickou společnost, která okamžikem zápisu Fúze do obchodního rejstříku vstoupí do právního postavení, tj. všech práv a povinností, uvedených zanikajících společností.“

34. Na základě výše uvedeného krajský soud činí závěr, že dnem 10. 1. 2012 vstoupil žalobce (společnost SLOT Group, a.s.) do právního postavení, tj. všech práv a povinností, zanikající společnosti APEX On-line a.s., tedy (pro danou věc důležitých) i těch práv a povinností vyplývajících ze zákona o loteriích a ze zákona o místních poplatcích.

35. Ustanovení § 239 odst. 1 daňového řádu stanoví: „Přechodem daňové povinnosti se pro účely tohoto zákona rozumí přechod práv a povinností daňového subjektu.“

36. Při aplikaci daných závěrů na nyní projednávanou věc soud shledává, že jestli správce poplatku vydal prvostupňové rozhodnutí dne 26. 3. 2012 společnosti APEX On-line a.s., vydal jej subjektu, který již nebyl povinným subjektem pro placení předmětného poplatku ve smyslu výše uvedených právních předpisů, jelikož všechna práva a povinnosti přešla dnem 10. 1. 2012 na žalobce. Prvostupňové rozhodnutí tedy bylo vydáno nesprávnému subjektu, který neměl daňovou (poplatkovou) povinnost ve smyslu předmětných právních předpisů.

37. V souladu s právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným ve zrušujícím rozsudku ze dne 13. 4. 2016, č. j. 2 Afs 19/2016-25, že podle ustanovení § 241 daňového řádu je zakázán přenos daňové povinnosti, vyjma zajištění daně, musí zdejší soud konstatovat, že správce poplatku pochybil a zatížil své rozhodnutí podstatnou vadou řízení spočívající v porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, když nepostupoval v souladu s Hlavou VII daňového řádu (ustanovení týkající se právního nástupnictví) a vydal prvostupňové rozhodnutí vůči subjektu, který již nebyl povinný k platbě místního poplatku. Žalovaný toto pochybení nenapravil, čímž i on zatížil své rozhodnutí podstatnou vadou řízení, která je důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí.

38. Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2009, č. j. 1 Aps 2/2008-76: „Přezkoumává-li soud rozhodnutí odvolacího správního orgánu v daňovém řízení a shledá-li důvody k jeho zrušení, může zrušit zároveň i platební výměr vydaný správcem daně prvního stupně tehdy, pokud neměl být vůbec vydán nebo pokud předchozí daňové řízení trpělo takovými vadami, že v něm nelze dále pokračovat.“ Zdejší soud na základě výše uvedeného shledává, že předmětný platební výměr neměl být vůči společnosti APEX On-line a.s. vůbec vydán (jelikož měl být vydán vůči společnosti SLOT Group, a.s.), a tudíž zde byl dán prostor pro aplikaci ustanovení § 78 odst. 3 s.ř.s. a zrušení také prvostupňového rozhodnutí.

39. Zdejší soud zdůrazňuje, že v dané věci se nejednalo o důvod pro vyslovení nicotnosti předmětných rozhodnutí, protože prvostupňové rozhodnutí bylo sice vydáno vůči nesprávnému subjektu, ale nikoliv vůči subjektu, který by v té době neexistoval (společnost APEX On-line a.s. zanikla až dnem 31. 10. 2012).

V. Shrnutí a náklady řízení

40. S ohledem na vše výše uvedené, tedy při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, zdejší soud zjistil, že v dané věci došlo k vydání rozhodnutí, které bylo zatíženo vadami spočívající v podstatném porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mělo za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Soud tedy zrušil žalobou napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. S ohledem na výše učiněné závěry krajský soud dle ustanovení § 78 odst. 3 s.ř.s. zrušil také prvostupňové rozhodnutí, které napadenému rozhodnutí předcházelo. Krajský soud věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, ve kterém budou správní orgány vázány právními názory zdejšího soudu dle ustanovení § 78 odst. 5 s.ř.s.

41. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Jelikož byl úspěšný žalobce zastoupen advokátem, tak mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení dle Vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění k datu podání jednotlivých podání (§ 15 advokátního tarifu), které představuje odměna za právní zastoupení advokátem (tarifní hodnota dle § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu) a to za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí zastoupení, žaloba, doplnění žaloby, vyjádření po rozsudku NSS) a 4x režijní paušál dle § 13 advokátního tarifu, celkově ve výši vyčíslené na částku 13.600 Kč bez DPH, tj. 16.456 Kč s DPH, a dále pak zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč. Vše tedy celkem vyčísleno na částku 19.456 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci v soudem stanovené třicetidenní lhůtě.

Poučení