31 Af 28/2023 – 74

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Ondřeje Bartoše ve věci žalobce: ZEPOS RS s. r. o. se sídlem Libuň 225, PSČ 507 zastoupen: JUDr. Lucií Horčičkovou, advokátkou se sídlem Jednořadá 1051/53, 160 00 Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2023, č. j. 30915/23/5000–10611–712427, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou ze dne 14. 11. 2023 žalobce napadá shora identifikované rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzen platební výměr Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 17. 3. 2023, č. j. 374786/23/2700–31471–609444, kterým byl žalobci vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně do Národního fondu ve výši 766 063 Kč. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a současně uplatňuje nárok na náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaný dospěl k názoru, že žalobce nepostupoval při zadávání veřejné zakázky v souladu se zákonem, když: a) Neumožnil dílčí plnění zakázky (prostřednictvím rozdělení zakázky na části), čímž se měl dopustit skryté diskriminace a porušení zásady zákazu diskriminace zakotvené v § 6 zákona č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek, ve znění účinném v době zahájení řízení (dále jen „ZZVZ“). b) Nevyřadil nabídku uchazeče FORNAL trading, s.r.o., a tohoto uchazeče nevyloučil z účasti v zadávacím řízení, ačkoli jeho nabídka neměla dle tvrzení žalovaného obsahovat prokázání požadavku na záruční a pozáruční autorizovaný servis u veškerého dodaného vybavení, čímž při posouzení nabídky porušil zásadu transparentnosti a zásadu zákazu diskriminace stanovené v § 6 ZZVZ.

3. Důsledkem shora uvedeného mělo dojít ve smyslu § 3 písm. e) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „rozpočtová pravidla“) k porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 písm. b) uvedené právní úpravy. II. Žalobní tvrzení Ad a) K vytýkanému neumožnění dílčího plnění zakázky.

4. Žalobce uvedl, že zvážil, zdali zadá veřejnou zakázku jedinou, nebo dílčí. Do výběrového řízení se přihlásil jeden dodavatel, přičemž důvody, pro které se tak stalo, jsou žalovaným pouze předpokládány. Správce daně nemůže bez pochybností tvrdit, že kdyby byl býval žalobce rozdělil veřejnou zakázku na dílčí plnění, pak by se přihlásilo více dodavatelů. Takovou jistotu žalovaný nemá a ani mít nemůže. Výběrové řízení zadané v rámci jedné veřejné zakázky není jediným hlediskem, které může mít vliv na zájem potenciálních dodavatelů o předmětnou veřejnou zakázku. Žalobce rovněž poukazuje na hledisko omezeného rozpočtu, které je zde nezanedbatelné.

5. Žalobce odkázal na ustálenou judikaturu, dle níž zadavatel sám nejlépe ví, jaké vybavení potřebuje a co se od něho očekává (rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 57/2011–96 ze dne 1. 11. 2012), podle něhož vymezení předmětu veřejné zakázky (tj. co přesně zadavatel od dodavatelů potřebuje a jaké plnění tak v rámci zadávacího řízení poptává) je otázkou, jejíž zodpovězení závisí výlučně na potřebách zadavatele, neboť je to právě zadavatel, který nejlépe zná své vlastní potřeby a je schopen je nejpřesněji a věcně nejlépe definovat. Krajský soud judikoval, že je na zadavateli, aby se on sám na základě svých vlastních potřeb rozhodl, v jakém rozsahu bude plnění v zadávacím řízení poptávat. Zadavatel poptával plnění, které tvoří technologickou ligu, tj. soubor na sebe navazujících technologií, které po předchozím zvážení zadavatele nebylo žádoucí řešit dílčími plněními.

6. Žalobce k tomu doplnil, že s ohledem na technickou provázanost plnění nepřipouští povaha předmětné veřejné zakázky rozdělení na části z toho důvodu, že jednotlivé podsystémy spolu úzce souvisí. Odkázal na rozhodnutí ÚOHS ze dne 13. 12. 2019, ROI 83/2019/VZ, dle něhož platí, že je to primárně zadavatel, kdo zná nejlépe své potřeby, a proto je na něm, jak zadávací podmínky koncipuje. Zadavatel pro tuto veřejnou zakázku stanovil cíl, který vychází z projektu, jehož předmětem je intenzifikace sběru bioodpadu v obcích na Semilsku, jenž je vázán v rozsahu všech podmínek poskytnutí dotace. Důvody, pro které žalobce uskutečnil veřejnou zakázku v jejím celku, jsou proto zcela kompetentní a zákonné, a jako takové nemohou být kladeny žalobci k tíži ze strany daňových orgánů. Pokud je veřejná zakázka zadána jako celek, je dodavatel, který se do zadávacího řízení přihlásil, povinen naplnit projekt v jeho celku. Takový dodavatel si je již v okamžiku podání nabídky vědom toho, že je schopen podmínky zadávacího řízení splnit. Cíl tohoto dodavatele je totožný s cílem, který sleduje žalobce. Výhodou veřejné zakázky zadané v jejím celku je skutečnost, že projekt je plněn v jeho celku, čímž žalobce získává technicky kompatibilní plnění bez nutnosti řešení nesrovnalostí způsobených odlišnými dodávkami. V tomto ohledu je pro žalobce zcela irelevantní, zdali k naplnění projektu došlo přímo tímto dodavatelem, anebo jiným poddodavatelem.

7. Žalobce zvážil, zdali je vhodné v daném případě umožnit dílčí plnění veřejné zakázky, dospěl však k závěru, že v takovém případě by se vystavoval nemalému riziku, že bude dodáno vybavení, které je technicky či technologicky odlišné a jehož obsluha klade vyšší nároky na pořízení dodatečné strojní techniky, která je k obsluze daného vybavení určena. V případě, že by veřejná zakázka byla rozdělena na jednotlivé části, pak jednotliví dodavatelé sledují pouze dosažení cíle v rámci každého z těchto jednotlivých dílčích plnění. Dosažení účelu celého projektu by v takovém případě nebylo pro jednotlivé dodavatele relevantní. Každý z dodavatelů by plnil pouze část celkového plnění bez potřeby znalosti projektu v jeho celku a bez snahy vzájemné koordinace s ostatními dodavateli. Žalobce proto nesouhlasil s názorem žalovaného o možnosti rozdělit veřejnou zakázku na jednotlivé části, neboť by se v takovém případě vystavoval nezanedbatelnému riziku nesplnění projektu. Výsledkem plnění jednotlivých dílčích částí by byla faktická nesourodost plnění bez jakékoliv vzájemné provázanosti. Povinností žalobce bylo, s odkazem na rozhodnutí č. j. ÚOHS–S0112/2016/VZ–18309/2016/541/PDz, zvážit, zdali předmět plnění, který poptává v rámci jednoho zadávacího řízení, nepřipouští rozdělit předmětnou veřejnou zakázku na části ve smyslu ZZVZ, což žalobce učinil. Na podporu svého tvrzení odkazuje na komentářovou literaturu, která se povinností zadavatele v souvislosti s dělením veřejných zakázek podrobně zabývá.

8. Žalobce poukázal především na to, že naplnil účel poskytnuté dotace, čímž došlo k naplnění hlavního smyslu poskytnuté dotace a úspěšné realizaci projektu jako takového, přičemž sám žalovaný i správce daně shrnují, že tuto okolnost považují za velmi důležitou. Vzhledem ke skutečnosti, že došlo k naplnění hlavního smyslu poskytnuté dotace a jediná otázka ve vztahu k pochybení se týká sporné skutečnosti, zda mělo být předmětné plnění rozděleno na více veřejných zakázek nebo zda mělo být zadáno jako jednotný celek, považuje žalobce případně za marginální pochybení. Ad b) Žalobce v rozporu s bodem 4. zadávací dokumentace nevyřadil nabídku uchazeče FORNAL trading, s.r.o.

9. Žalovaný žalobci vytkl, že tohoto uchazeče nevyloučil z účasti v zadávacím řízení, ačkoli jeho nabídka neobsahovala prokázání požadavku na záruční a pozáruční autorizovaný servis u veškerého dodaného vybavení, tím došlo k porušení zásady transparentnosti a zásady zákazu diskriminace stanovené v § 6 ZZVZ.

10. Žalobce k tomuto uvedl, že předmětný uchazeč zajistil autorizovaný servis u veškerého dodaného vybavení. Žalobce již v rámci svého vyjádření doložil, že autorizovaný servis byl zajištěn u vybavení typu: i. traktorový nosič kontejnerů; dodala společnost FORNAL trading, s.r.o., ii. nakladač; dodala společnost Arte, spol. s r.o. iii. štěpkovač; dodala společnost LASKI, s.r.o. iv. kontejnery v počtu 8 ks; společnost MULTITEC Český Brod, s.r.o. v. kontejnery v počtu 2 ks; společnost FORCONT product, s.r.o.

11. Žalobce shrnul, že pochybnost o splnění zadávací podmínky nesprávně dovozuje pouze žalovaný. Žalobce měl tuto zadávací podmínku za splněnou, neboť mu ze strany poddodavatelů byly doloženy listy, které autorizovaný servis prokázaly. Potvrzení příslušných dodavatelů žalobce žalovanému již doložil.

12. Žalobce nesouhlasil s tvrzením žalovaného, že se dopustil porušení zásady zákazu diskriminace a zásady transparentnosti. Určení o tom, kdy žalobce prohlášení od společností LASKI, s.r.o., a MULTITEC český Brod, s.r.o., obdržel, lze určit podle data vystavení na příslušném dokumentu. Dokumenty vztahující se k zajištění autorizovaného servisu předal žalobci pan P. F., zmocněný zaměstnanec společnosti FORNAL trading, s.r.o., a to na jednání komise pro otevírání obálek, kterého se osobně zúčastnil. Žalobce doložil k důkazu plnou moc společnosti FORNAL trading, s.r.o., zastoupenou E. F., jednatelem společnosti, ze dne 20. 11. 2017, která dokládá, že společnost FORNAL trading, s.r.o., zmocnila k zastupování svého zaměstnance, pana P. F. Žalobce dále doložil Protokol o otevírání obálek s nabídkami ze dne 23. 11. 2017, Protokol o jednání hodnotící komise a Zprávu o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 23. 11. 2017 a také Prezenční listinu uchazečů z téhož data. Tyto dokumenty dokládají, že se zmocnitel, pan P. F. těchto jednání osobně zúčastnil.

13. Žalobce dále rozporuje vyjádření žalovaného, který shrnul obsah nabídky vítězného uchazeče a v této souvislosti nesprávně uvedl, že součástí nabídky nebyla prohlášení k poskytnutí autorizovaného servisu od společností LASKI, s.r.o., a MULTITEC Český Brod, s.r.o. Žalobce podotýká, že žalovaný bud' vůbec nevyhodnotil, anebo opomenul vyhodnotit obě doložená prohlášení k poskytnutí autorizovaného servisu, která žalobce předal k důkazu pro společnosti LASKI, s.r.o., a MULTITEC Český Brod, s.r.o., jako přílohu svého vyjádření žalobce k dosavadnímu výsledku kontrolního zjištění ze dne 7. 2. 2023 k č. j. 9994/23/2700–31471–609444. Žalovaný se sice zabýval obsahem nabídky vítězného uchazeče, avšak ze zcela nepochopitelných důvodů nezkoumal tyto související důkazy předložené žalobcem. Žalovaný jím tvrzené pochybnosti dostatečně neprokázal, a tedy dostatečně neodůvodnil. Závěr žalovaného je v důsledku jeho neodůvodněných pochybností nesprávný a zůstává tak pouze v rovině neprokázaného tvrzení. Žalobce přitom nad rámec důkazů již dříve předložených předložil Prohlášení k poskytnutí autorizovaného servisu ze dne 20. 11. 2017, vystavené společností Arte, spol. s r.o., které potvrzuje zajištění záručního a pozáručního servisu dodaného vybavení v souvislosti s předmětnou zakázkou.

14. Žalobce shrnul, že došlo k naplnění hlavního smyslu poskytnuté dotace, a zároveň naplnění zadávacích podmínek veřejné zakázky, když uchazeč zajistil autorizovaný servis u veškerého dodaného vybavení. Dále uvedl, že za čistě teoretického připuštění opaku, tedy za situace, kdy by k žalovaným předpokládanému pochybení došlo, by toto pochybení mělo pouze marginální charakter. Ze strany žalovaného se tak jedná o přepjatě formalistický výklad zákona, který navíc odporuje jeho účelu, neboť tím je právě dodání plnění za splnění stanovených zadávacích podmínek a nikoli značná penalizace žalobce stanovením nejvyšší možné výše odvodu.

15. Žalobce nad rámec shora uvedeného poukázal na přílohu Pokynu Č. GFŘ–D–55 pro stanovení odvodů za porušení rozpočtové kázně dle zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů (dále jen „zákon č. 250/2000 Sb.“). Dle článku I. bodu 13. této přílohy stanoví že: „neodůvodněné nerozdělení veřejné zakázky na jednotlivé části, připouští–li to povaha předmětu veřejné zakázky odvod: 10 % z částky použité na financování předmětné veřejné zakázky s možností snížení až na 5 %”. Jak ovšem vyplývá z napadeného rozhodnutí, žalobce byla v daném případě uložena povinnost odvodu ve výši 25 % z částky použité na financování předmětné veřejné zakázky, což je částka mnohem vyšší, než stanovuje shora citovaná pasáž přílohy Pokynu č. GFŘ–D–55.

16. Žalobce závěrem shrnul, že i. Zakázka byla zadána jako celek z důvodu potřeby kompatibility, technické a omezenosti rozpočtu. ii. Vybavení jsou propojená a v případě dílčího plnění zakázky by tak byla podstatně ztížena možnost reklamace zařízení z důvodu složitosti prokazování příčiny. iii. Žalobce zvažoval rozdělení zakázky, ale z důvodů uvedených výše se rozhodl zadat předmětnou zakázku jakožto celek, což je v souladu výše uvedenou judikaturou Nejvyššího správního soudu. iv. ZZVZ ani související prováděcí právní předpisy nestanovují povinnost rozdělit veřejnou zakázku. v. Správce daně nikterak neprokázal dosažení příznivější ceny rozdělením. Nelze se přitom ztotožnit s tvrzením žalovaného, že správce daně nemusí takové tvrzení ničím podložit. vi. Došlo k naplnění hlavní smyslu poskytnuté dotace a zároveň naplnění zadávacích podmínek veřejné zakázky, když žalobce zajistil autorizovaný servis u veškerého dodaného vybavení. Jedinou spornou skutečnost, zda mělo být předmětné plnění rozděleno na více veřejných zakázek nebo zda mělo být zadáno jako jednotný celek, považuje žalobce případně za marginální pochybení. vii. Za shora uvedené byl uložen odvod v rozporu s pokynem GFŘ–D–55, který stanoví za dané porušení zakázky odvod v maximální výši 10 %. Uložený odvod za porušení rozpočtové kázně je tak rovněž v rozporu se zásadou subsidiarity a legality, když je zcela výrazně v nepoměru k závažnosti domnělého porušení rozpočtové kázně a zároveň je v rozporu se shora uvedeným pokynem GFŘ–D–55.

III. Vyjádření žalovaného

17. Žalovaný úvodem uvedl, že nepřehlédl, že žalobce k podané žalobě přiložil několikero příloh, jejichž konkrétní výčet provádí v rámci jejích bodů 1.4 a 5.

7. K tomu uvádí, že ve všech těchto případech se jedná o listiny, které jsou založeny v předávaném správním spise. Ad a) Kontrolní zjištění č. 1 18. Žalovaný uvedl, že vypořádání námitek směřujících proti závěru o tomto porušení rozpočtové kázně tvoří body 28 – 42 napadeného rozhodnutí.

19. Namítá–li žalobce na prvním místě, že nelze s jistotou tvrdit, že v případě umožnění dílčího plnění předmětu zakázky by se do zadávacího řízení přihlásilo vícero uchazečů, žalovaný upozorňuje, že v souladu s letitou rozhodovací praxí správních soudů není za účelem závěru o existenci porušení rozpočtové kázně nutno prokázat, že fakticky došlo k ovlivnění výsledku zadávacího řízení, nýbrž postačí už jen to, že za nastalé situace k němu potenciálně mohlo dojít (např. v bodě [25] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2023, č. j. 1 Afs 92/2022–78, a to následovně: „Při posuzování jednání zadavatele na úseku zadávání veřejných zakázek (jakož i zakázek, které sice nepodléhají režimu zákona, ale řídí se dotačními pravidly založenými na stejných zásadách) je třeba mít na paměti, že se zásadně nevyžaduje prokazování faktických dopadů porušení povinností do hospodářské soutěže a výsledku zadávacího řízení. Postačí pouze potenciální možnost, že by daným jednáním mohlo být konkurenční prostředí mezi dodavateli omezeno a tím i ovlivněn výsledek zadávacího řízení.“ V konkrétním případě to znamená, že pro účely závěru o porušení zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace není nutno nade vší pochybnost prokázat, že existoval konkrétní subjekt (či subjekty), který by se s jistotou o část předmětu dané veřejné zakázky ucházel, pokud by bylo umožněno její dílčí plnění, avšak současně nebyl s to dodat celý soubor v ní poptávaného vybavení, nýbrž „postačí“ provést a zdůvodnit racionální úvahu, že počínáním žalobce byla vyvolána situace, v níž tento scénář potenciálně hrozil. Tyto požadavky byly v nyní projednávané věci bezezbytku naplněny, když správce daně provedl demonstrativní výčet subjektů, které s ohledem na charakter své ekonomické činnosti, resp. charakter jimi běžně nabízeného a dodávaného vybavení, objektivně mohly zajistit dodání některého v rámci předmětné zakázky požadovaného vybavení, avšak jejichž ekonomická činnost nezahrnovala obchodování se všemi složkami poptávaného souboru. Tento závěr byl založen na racionální a přezkoumatelně formulované úvaze, vystavěné na objektivně daných a jasně popsaných skutečnostech.

20. Brojí–li v tomto směru žalobce krátce též proti úvaze, že v případě umožnění dílčího plnění předmětu zakázky a tím vytvoření prostoru pro přihlášení většího počtu specializovaných dodavatelů, by se otevírala možnost dosažení nižší ceny, žalovaný podotýká, že ani pro účely konstatování tohoto potenciálního důsledku není nutno nade vší pochybnost prokázat, že by k dosažení výhodnější ceny reálně došlo, a dodal, že je obecně známou skutečností, jež nachází svůj odraz též v rozhodovací praxi správních soudů, že větší množství dodavatelů zásadně přináší větší konkurenci a v důsledku toho také výhodnější nabídkové ceny, a tedy v konečném důsledku úsporu finančních prostředků.

21. Uvádí–li žalobce, že ZZVZ zadavateli nestanoví striktní povinnost u zakázky, jejíž předmět je z povahy dělitelný, za všech okolností umožnit její dílčí plnění, žalovaný tuto skutečnost nerozporuje; naopak v daňovém řízení byla opakovaně uznána. Dodává však, že sama neexistence této přímé povinnosti nijak nevylučuje, aby opačný postup v konkrétním případě (s přihlédnutím k individuálním skutkovým okolnostem) vedl k naplnění skutkové podstaty porušení rozpočtové kázně. Dokonce žalovaný nerozporuje ani to, že variantu umožnění dílčího plnění předmětu zakázky žalobce v nyní projednávané věci reálně zvážil. Upozorňuje však, že takovou úvahu nelze v praxi provádět zcela libovolně, a zadavatelé jsou naopak rovněž při tomto počínání striktně vázáni úpravou ZZVZ a jinými relevantními předpisy a pravidly. K tomu, aby zadavatel dostál požadavkům na něj při zadávání veřejných zakázek kladeným, tak nepostačí pouhé provedení úvahy, zda je namístě poptávat předmět veřejné zakázky jako celek, či umožnit jeho dílčí plnění, nýbrž výsledek této úvahy (rozhodnutí zadavatele) musí být s ohledem na individuální okolnosti konkrétního případu souladný se ZZVZ, zásady zakotvené v jeho § 6 nevyjímaje.

22. Žalovaný předně trval na tom, že poptávaný soubor vybavení byl ze své podstaty snadno dělitelný, což ostatně nepopírá ani žalobce. Tomuto závěru, jakož i umožnění dílčího plnění tohoto předmětu, pak bez dalšího nebrání ani skutečnost, že onen soubor představoval určitý funkční celek, neboť letitá rozhodovací praxe správních soudů dovozuje reálnou nemožnost dílčího plnění předmětu zakázky toliko ve výjimečných případech, kdy je takový krok objektivně vyloučen z důvodu absolutní kompatibility dílčích částí jejího předmětu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2020, č. j. 7 As 196/2015 – 25). Takto extrémní situace v nyní projednávané věci bezesporu dána nebyla, když jednotlivé složky onoho souboru vybavení sice představovaly různé výrobky (vyprodukované různými výrobci), které jsou sice navzájem kompatibilní, nicméně stejně tak jsou kompatibilní rovněž s mnohým jiným vybavením a běžně jsou nabízeny, poptávány a provozovány zcela samostatně.

23. Dále žalovaný konstatoval, že za relevantní důvod pro neumožnění dílčího plnění předmětu zakázky v nyní projednávané věci nelze mít ani poukaz na obtížnější průběh její realizace (naplnění cíle projektu), a další jí spatřovaná rizika, která by byla se zapojením většího počtu dodavatelů nevyhnutelně spjata. V tomto směru, jako již v napadeném rozhodnutí, poukazuje na právní názor, vyslovený v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2010, č. j. 62 Af 7/2010–135, dle nějž „případná vyšší administrativní a logistická náročnost, která by s rozdělením veřejné zakázky na části a s umožněním podávání nabídek na jednotlivé části mohla být spojena, by neměla být důvodem, který by ospravedlňoval případné omezení konkurence.“ Jakkoli tedy umožnění dílčího plnění předmětu zakázky s sebou potenciálně neslo nutnost jednat namísto jediného dodavatele s více subjekty a koordinovat jejich činnost, jakož i logisticky komplikovanější řešení vad a nedostatků (a s nimi spojených reklamací) a další takovému stavu přirozeně vlastní konsekvence, žalovaný důrazně konstatoval, že požadavek na dodání jejího předmětu jako celku neospravedlňují a ze své podstaty ani ospravedlňovat nemohou. V nyní projednávané věci se navíc nejednalo o vybavení ze své podstaty natolik specifické či unikátní, že by hrozba ryzí vzájemné nekompatibility jednotlivých nabízených složek byla vysoce pravděpodobná, ba právě naopak. Nelze pak pominout, že ať už by byl dodavatel jediný či by jich bylo více, bylo jen na žalobci coby zadavateli veřejné zakázky a příjemci dotace, aby zajistil realizaci financovaného projektu, a to včetně koordinace dodavatelů a vymáhání plnění jejich smluvních povinností. V neposlední řadě pak žalovaný nerozuměl tomu, jak přesně mělo případné umožnění dílčího plnění předmětu příslušné zakázky ohrozit omezený rozpočet, neboť jeho splnění ani v takovém případě bez dalšího nic nebránilo, a to už jen s ohledem na možnost určit předpokládanou hodnotu pro každou jeho dílčí část a stanovit ji jako maximální a nepřekročitelnou.

24. Poukazuje–li pak na závěr žalobce na faktické naplnění účelu příslušné dotace, žalovaný nepopírá, že k tomu skutečně došlo, což ostatně uznal již v průběhu daňového řízení – viz bod 49 a 50 napadeného rozhodnutí. Ad b) Kontrolní zjištění č. 2 25. Žalovaný uvedl, že žalobce dále brojil proti závěru, že nabídka společnosti FORNAL trading, s. r. o., neobsahovala doložení zajištění záručního a pozáručního autorizovaného servisu u veškerého dodaného vybavení. Žalovaný odmítl tvrzení, dle nějž nebyly hodnoceny důkazy předložené žalobcem v průběhu daňového řízení. Naopak, jak jasně plyne ze zprávy o daňové kontrole (str. 19 a 20), tak z napadeného rozhodnutí (body 43 až 46), správce daně i žalovaný se obsahem listin, jež za tímto účelem žalobce předložil, věcně zabývali, přičemž jasně vysvětlili, proč ani na jejich podkladu nelze mít tvrzení o naplnění požadavku (zadávací podmínky) doložení zajištění záručního a pozáručního autorizovaného servisu veškerého dodaného vybavení za prokázané. Dále pak žalovaný zdůraznil, že podstatou tohoto porušení rozpočtové kázně nebyla otázka, zda byl onen záruční a pozáruční autorizovaný servis v praxi reálně zajištěn, nýbrž otázka, zda bylo jeho zajištění v době vedení zadávacího řízení vybraným uchazečem řádně doloženo, potažmo otázka, zda na obsah předložené nabídky v průběhu zadávacího řízení žalobce reagoval v souladu se zákonem.

26. Žalovaný uvedl, že žalobce byl povinen tvrdit a prokázat, že při výběru dodavatele v zadávacím řízení postupoval v souladu se ZZVZ především pak s jeho § 6 definujícím zásady, jež musí zadavatel veřejné zakázky respektovat, a to včetně zásady transparentnosti a zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace. V jejich světle byl pak mimo jiné povinen dbát o to, aby zadávací podmínky, upravené v rámci zadávací dokumentace nebyly stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže a aby tyto zadávací podmínky byly v zadávacím řízení fakticky respektovány a bylo v tomto duchu řádně dohlíženo na jejich reálné naplňování. Typickým nástrojem k naplnění tohoto zákonného požadavku je pak možnost zadavatele vyloučit účastníka zadávacího řízení, pokud předložená nabídka nesplňuje zadávací podmínky a tento nedostatek nebyl odstraněn ani na jeho žádost. Sám žalobce na předestřené požadavky v rovině formální reagoval, když v rámci čl. 4 zadávací dokumentace vyhotovené pro konkrétní projekt, striktně stanovil, že zadávací podmínky uvedené v zadávací dokumentaci jsou závazné a určující, přičemž jejich nesplnění uchazečem vede k vyřazení nabídky a vyloučení uchazeče ze zadávacího řízení. Úlohou správce daně a žalovaného pak bylo prověřit, zda této zákonné povinnosti žalobce v praxi dostál.

27. Při tomto prověření správce daně v první fázi vycházel z obsahu dokumentů evidovaných v Monitorovacím systému 2014+, jehož prostřednictvím jsou administrovány dotační programy z Evropských strukturálních a investičních fondů, a to včetně zadávaní jednotlivých žádostí o poskytnutí dotace z těchto programů a jejich následné správy, a ve kterém jsou s ohledem na tuto jeho funkci jednotlivými žadateli zakládány rovněž dokumenty mající prokazovat reálné splnění podmínek pro poskytnutí požadovaných dotací. Po prostudování listin založených v tomto monitorovacím systému správce daně shledal, že nabídka v zadávacím řízení předložená společností FORNAL trading, s.r.o., nesporně zadávací podmínky, jak byly vymezeny v zadávací dokumentaci, nesplňovala, když v rámci její podrobné technické specifikace nebylo v souladu čl. 15 bodem 4) zadávací dokumentace doloženo zajištění záručního a pozáručního autorizovaného servisu u veškerého dodávaného vybavení; ke splnění této podmínky došlo jen u části souboru nabízeného vybavení. Žalovaný nepopírá, že na toto zjištění žalobce reagoval předložením dvojice prohlášení právnických osob, deklarujících zajištění záručního a pozáručního autorizovaného servisu ve vztahu k dalším dílčím složkám nabízeného souboru vybavení. Přestože se však jedná o listiny datované ke stejnému dni, k jakému je datována nabídka učiněná společností FORNAL trading, s.r.o., správce daně výstižně poznamenal, že z obsahu této nabídky, jak byla následně samotným žalobcem vložena do Monitorovacího systému 2014+, především pak s ohledem na její jasnou strukturu a nepřerušené číslování jednotlivých listů, je zcela zřejmé, že tyto listiny nebyly její součástí; stejný stav je pak dán rovněž v případě třetího prohlášení, předloženého v průběhu odvolacího řízení. Ostatně žalovaný dodává, že pokud by tomu bylo naopak a rovněž ona prohlášení v učiněné nabídce, z níž bylo vycházeno při výběhu dodavatele, zahrnuta byla, jednoduše by nedávalo smysl, aby žalobce coby žadatel za účelem dosažení na požadovanou ex post vyplácenou dotaci vložil do příslušného monitorovacího systému její „neúplnou verzi“ a zcela zbytečně se tak vystavil riziku pro něj negativního výsledku. V tomto směru je pak vhodné připomenout, že hloubka závěrů správce daně byla v rozhodující míře determinována procesní pasivitou žalobce, který v reakci na dosavadní výsledek kontrolního zjištění toliko předložil samotné listiny, aniž by k nim učinil jakýkoli komentář, vysvětlení, či argumentaci proti dosavadním zjištěním.

28. Žalovaný rovněž nepopírá, že v průběhu odvolacího řízení žalobce předestřel skutkovou verzi, dle níž mělo k předložení předmětných tří prohlášení dojít v průběhu jednání hodnotící komise. Žalovaný uznal, že z předložených listin plyne, že zplnomocněný zástupce společnosti FORNAL trading, s. r. o., se tohoto jednání skutečně účastnil, ne již však to, že v rámci něj došlo k předání jakýchkoli listin nad rámec obsahu již podané nabídky. K tomu žalovaný upozornil, že pro případy, kdy nabídka předložená v zadávacím řízení postrádá zadávacími podmínkami vyžadované náležitosti, a to včetně příslušných dokladů, počítá § 46 ZZVZ s možností zadavatele žádat od uchazeče, aby zjištěný nedostatek odstranil (absentující náležitosti doplnil) ve stanovené lhůtě. Podotkl pak, že z žádného dokumentu nevyplývá, že by žalobce tohoto procesního nástroje využil a žádný z dokumentů ani nezachycuje, že by k doplnění absentujících listin v průběhu zadávacího řízení, tím spíše pak předání na konaném jednání hodnotící komise, reálně došlo. Žalobce tak tváří v tvář kontrolnímu zjištění, že nabídka učiněná společností FORNAL trading s. r. o. neobsahovala doložení zajištění záručního a pozáručního autorizovaného servisu u veškerého dodávaného vybavení, netvrdil, tím méně pak doložil, nic o tom, že by v reakci na onen stav postupoval v souladu s úpravou ZZVZ, využil v ní zakotveného institutu k odstranění nedostatků podané nabídky, a aktivoval tak postup, v rámci nějž mohlo k dodatečnému předložení absentujících listin dojít. Především pak v obsahu spisového materiálu, a to jak v listinách založených do něj z Monitorovacího systému 2014+, tak v listinách předložených samotným žalobcem, nelze dohledat žádný záznam či alespoň zmínku o tom, že by ze strany společnosti FORNAL trading, s.r.o., byly dodatečně předkládány jakékoli listiny, a to dokonce ani v rámci dvojice protokolů pořízených o průběhu otevírání obálek a jednání hodnotící komise, na němž se tak mělo stát. Obdobně jako v předcházejícím bodě tohoto vyjádření, žalovaný podotýká, že pokud by tomu bylo naopak a absentující prohlášení již v průběhu zadávacího řízení doplněna byla, nejenže by bylo stěží uvěřit, že by o takto zásadním počinu neexistoval jakýkoli záznam, a to už jen proto, že tento mohl hrát podstatnou roli při rozhodování o poskytnutí požadované ex post vyplácené dotace. Především by pak také zde nedávalo smysl, aby žalobce coby žadatel za účelem dosažení na tuto dotaci vložil od příslušného monitorovacího systému pouze „původní text“ nabídky bez těchto pro její úplnost nezbytných listin a zcela zbytečně se tak vystavil riziku pro něj negativního výsledku. Jediným logickým vysvětlením, které se za popsané skutkové situace přirozeně nabízí, je, že k předložení předmětných listin v průběhu zadávacího řízení (včetně konaného jednání hodnotící komise) nedošlo, přičemž žalobce na tento stav nijak nereagoval, kruciální nedostatky nabídky mlčky přešel a tuto akceptoval.

29. Žalovaný zdůraznil, že s ohledem na uvedené tedy navzdory obsahu žalobcem v daňovém řízení předložených prohlášení nelze mít za prokázané, že tato představovala součást nabídky společností FORNAL trading, s.r.o., předložené v rámci zadávacího řízení, a že onen uchazeč v dané rozhodné době naplnil jasně stanovené zadávací podmínky. V důsledku toho pak nelze mít za prokázané ani to, že žalobce při výběru tohoto dodavatele postupoval v souladu se zásadami transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, a naopak je namístě konstatovat, že nevyloučením tohoto uchazeče z výběrového řízení a nevyřazením jeho nabídky (naopak jejím akceptováním) za prokázaných skutkových okolností jednal v rozporu s těmito zásadami.

30. Dále žalovaný vzpomenul, že listiny žalobcem předložené ve vztahu ke kontrolnímu zjištění č. 2, byly ze strany správce daně a žalovaného zkoumány nejenom z pohledu jejich samotného obsahu, ale rovněž (jakož i tvrzení k němu žalobcem vznesená) konfrontovány se skutečnostmi vyplývajícími z ostatních podkladů založených ve správním spise. Ad c) Rozpor s Pokynem č. GFŘ – D – 55 31. Žalobce na závěr namítá, že výše odvodu za porušení rozpočtové kázně je v rozporu s Pokynem č. GFŘ–D–55. K tomu žalovaný uvedl, že předmětem nyní projednávané věci nebylo zkoumání, zda se žalobce dopustil porušení rozpočtové kázně v režimu rozpočtových pravidel územních rozpočtů v režimu zákona č. 250/2000 Sb. (a právě této problematiky se daný pokyn týká), nýbrž v režimu rozpočtových pravidel, za což mu byl stanoven odvod za porušení rozpočtové kázně podle § 44a rozpočtových pravidel a nikoli podle § 22 odst. 4 až 7 rozpočtových pravidel územních rozpočtů.

32. Žalovaný uvedl, že otázkou, jakou výši odvodu je v nyní projednávané věci možno považovat za přiměřenou, se správce daně zabýval samostatně ke každému ze shledané dvojice porušení rozpočtové kázně, přičemž své závěry v tomto směru přehledně předestřel ve zprávě o daňové kontrole (str. 14 až 16 a str. 18 a 19). Výši odvodu za porušení rozpočtové kázně, zvolenou na podkladu takto komplexní a individualizované úvahy, rozhodně nelze dle žalovaného považovat za jakkoli nepřiměřenou a žalovaný je přesvědčen, že odvod v rozsahu 25 % z příslušné části poskytnuté dotace je zcela přiléhavý jak charakteru a míře závažnosti shledaných porušení rozpočtové kázně, tak dalším souvisejícím okolnostem. Závěry správce daně stran výše odvodu za porušení rozpočtové kázně byly pak plně aprobovány žalovaným, přičemž ten na svém postoji nadále trvá (body 48 až 51 napadeného rozhodnutí).

IV. Přezkoumání věci krajským soudem

33. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez nařízení jednání, když žalobce i žalovaný vyslovili s tímto postupem ve smyslu ust. § 51 odst. 1 uvedené právní úpravy souhlas konkludentně a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

34. Z průběhu správního řízení krajský soud zjistil, že žalobci byla Ministerstvem životního prostředí v rámci Operačního programu životní prostředí poskytnuta dotace na základě Registrace akce a Rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 30. 8. 2017, č. 115D314020542, ve znění změnového rozhodnutí ze dne 19. 1. 2018, jehož nedílnou součástí jsou Podmínky poskytnutí dotace a Stanovení finančních oprav, které se použijí pro výdaje spolufinancované z OPŽP v případě porušení povinností při zadávání zakázek/veřejných zakázek, a to na projekt s názvem Intenzifikace sběru bioodpadu v obcích na Semilsku (dále jen „projekt“). Cílem projektu bylo vybudování systému separace a sběru odpadů, spočívající v nákupu sběrných nádob (velkoobjemových kontejnerů) na separaci biologicky rozložitelného komunálního odpadu a mechanizace sloužící pro efektivní využití potenciálu těchto sběrných nádob.

35. Dne 6. 4. 2022 zahájil správce daně u žalobce daňovou kontrolu, jejímž předmětem bylo ověření skutečností rozhodných pro správné zjištění a případné stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně podle § 44 a § 44a rozpočtových pravidel, a to u prostředků poskytnutých v rámci předmětného projektu.

36. Na základě provedeného dokazování dospěl správce daně k závěru, že se žalobce dopustil porušení podmínky uvedené v části II. čl. 6 Podmínek poskytnutí dotace, jelikož při realizaci zadávacího řízení na „Dodávku vybavení pro společnost ZEPOS RS s.r.o.“ nepostupoval v souladu se ZZVZ, když neumožnil dílčí plnění zakázky (rozdělení na části), čímž se dopustil skryté diskriminace a porušení zásady zákazu diskriminace podle v § 6 odst. 1 ZZVZ, a když v rozporu s bodem 4. zadávací dokumentace nevyřadil nabídku uchazeče FORNAL trading, s.r.o., a tohoto uchazeče nevyloučil z účasti v zadávacím řízení, ačkoli jeho nabídka neobsahovala prokázání požadavku na záruční a pozáruční autorizovaný servis u veškerého dodaného vybavení, čímž při posouzení nabídky měl porušit zásadu transparentnosti a zásadu zákazu diskriminace podle v § 6 odst. 1 a 2 ZZVZ, a vyhodnotil, že tímto jednáním došlo k porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 3 písm. e) ve spojení s § 44 odst. 1 písm. b) rozpočtových pravidel.

37. Tyto závěry pak správce daně předestřel a zdůvodnil v písemném vyhotovení dosavadního výsledku kontrolního zjištění ze dne 6. 1. 2023, č. j. 9719/23/2700– 31471–609444, na jehož doručení žalobce reagoval. Navzdory učiněné reakci setrval správce daně na svých dosavadních závěrech, které zdůvodnil ve zprávě o daňové kontrole ze dne 1. 3. 2023, č. j. 293014/23/2700–31471–609444. S ohledem na uvedené pak správce daně vydal platební výměr, proti němuž podal žalobce odvolání. Žalovaný se v odvolacím řízení se závěry správce daně ztotožnil.

38. Předmětem řešeného sporu je posouzení otázky, zda se žalobce dopustil porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 44 rozpočtových pravidel a zda tak bylo zákonně přistoupeno k vyměření příslušného odvodu do Národního fondu ve smyslu § 44a zmiňovaného zákona, a dále to, zda mu byl onen odvod vyměřen ve správné výši. Dále je z průběhu daňového řízení zřejmé, že zakázka byla z více než 50 % hrazena z veřejných zdrojů, proto byl zadavatel povinen postupovat dle ZZVZ.

39. Z právní úpravy vztahující se na projednávanou věc, tedy z § 6 odst. 1 a 2 ZZVZ, lze dovodit, že při zadávání veřejných zakázek je jejich zadavatel povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásadu transparentnosti a zásadu přiměřenosti a ve vztahu k dodavatelům musí dodržovat zásadu rovného zacházení a zásadu zákazu diskriminace. Ad a)

40. Správce daně i žalovaný zastávali na základě výsledků proběhlého daňového řízení závěr, že žalobce neumožnil dílčí plnění zakázky a tím se měl dopustit skryté diskriminace a porušení zásady zákazu diskriminace zakotvené v § 6 ZZVZ.

41. Správce daně v průběhu daňového řízení dospěl k závěru, že předmětem veřejné zakázky byla dodávka techniky pro intenzifikaci sběru odpadů, tedy technologická vybavení, z nichž každé lze samostatně využívat. Jednalo se o štěpkovač na rozštípání větví, kmenů a dalšího dřevního odpadu, dále o nakladač jakožto motorové vozidlo se specifickým vybavením, dále o kontejnery sloužící k ukládání nebo přepravě různých materiálů a rovněž o traktorový nosič kontejnerů. Dle názoru správce daně se tak jednalo o různé předměty různého charakteru plnící různé funkce, když každý předmět byl schopen pracovat samostatně, takže veřejnou zakázku bylo možné rozdělit na části ve smyslu ust.§ 3 a § 101 ZZVZ. V projednávané věci dodal veškeré vybavení jeden hlavní vítězný dodavatel, společnost FORNAL trading, s.r.o., který ovšem většinu vybavení pořídil prostřednictvím čtyř různých poddodavatelů – společnosti Arte, spol. s r.o., společnosti LASKI, s.r.o., společnosti MULTITEC Český Brod, s.r.o., a společnosti FORCONT product, s.r.o.

42. Správce daně provedl u žalobce daňovou kontrolu, při níž dospěl k závěru, že žalobce v předmětném zadávacím řízení postupoval v rozporu se ZZVZ. Správce daně hodnotil jeho pochybení jako porušení rozpočtové kázně a vyměřil žalobci odvod v částce 766 063 Kč. Významným pochybením, kterého se žalobce dle správce daně dopustil, je neumožnění dílčího plnění zakázky. Správce daně shledal, že mezi poptávanými zařízeními neexistuje provázanost natolik úzká, aby musel všechny stoje nutně dodat jediný dodavatel. Za této situace tak mohli existovat dodavatelé, kteří nebyli schopni nabídnout zadavateli kompletní plnění celého předmětu veřejné zakázky, avšak byli by zřejmě schopni podat nabídku na některou z jejich částí. Také vítězný dodavatel pořídil jednotlivá zařízení prostřednictvím subdodavatelů. Daná veřejná zakázka by podle žalovaného rozdělením na části byla zpřístupněna širšímu okruhu dodavatelů. Postup žalobce tak žalovaný považoval za diskriminační (viz body 28 – 42 napadeného rozhodnutí).

43. Krajský soud k věci uvádí, že zákaz diskriminace zahrnuje jednak formu zjevnou, jednak formu skrytou. Smysl zákazu diskriminace vyjádřeného v § 6 ZZVZ spočívá zejména v „zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky. Zákon tohoto cíle dosahuje především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli.“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2008, č. j. 1 Afs 20/2008 – 166). Příkladem takového porušení zákazu diskriminace pak může být právě i situace, kdy zadavatel veřejné zakázky vymezí příliš široce její předmět a v důsledku toho se o zakázku mohou ucházet jen někteří dodavatelé. Jak také dovodil Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 2. 3. 2010, č. j. 62 Af 7/2010–135, takové omezení zpravidla může způsobit skrytou diskriminaci. Zabránit této diskriminaci je možné buď tím, že zadavatel poptává plnění ve více veřejných zakázkách (pokud spolu tato plnění vzájemně nesouvisejí), případně tím, že zadavatel veřejnou zakázku ve smyslu ust. § 35 ZZVZ rozdělí a umožní podávání nabídek i na její jednotlivé části.

44. Podle uvedené právní úpravy zadavatel může rozdělit veřejnou zakázku na více částí, pokud tím neobejde povinnosti stanovené tímto zákonem. Jak konstatoval Krajský soud v Brně ve zmíněném rozsudku č. j. 62 Af 7/2010–135, zákon sice výslovně nestanoví, že by měl zadavatel povinnost veřejnou zakázku rozdělit. Je však při zadávání veřejné zakázky povinen postupovat vždy tak, aby neporušil základní zásady stanovené v § 6 zákona. Z toho Krajský soud v Brně dovodil, že v určitých případech je zadavatel povinen využít institut rozdělení veřejné zakázky na části upravený v § 101 ZZVZ. V opačném případě by totiž omezil hospodářskou soutěž mezi dodavateli a porušil tak § 6 téhož zákona. Rozdělení veřejné zakázky na části přichází dle Krajského soudu v Brně v úvahu obecně tehdy, „pokud plnění v rámci jednotlivých částí budou plněními svým charakterem odlišnými. Naopak rozdělení veřejné zakázky na části vhodné nebude zejména tehdy, pokud bude předmět zakázky tvořen plněními navzájem s neodlišujícími nebo plněními, která na sebe úzce navazují.“ Krajský soud v Brně zároveň uvedl, že pokud spolu jednotlivá plnění velice úzce souvisejí a logicky a plynule na sebe navazují, pak je takovou komplexní zakázku třeba považovat za zakázku, jejíž předmět rozdělení na části vylučuje. Pokud se však předmět zakázky „skládá z vícero druhů různých výrobků, které lze poptávat i samostatně a u nichž je pravděpodobné (aniž by bylo třeba činit podrobnou analýzu), že by v případě samostatného zadávání bylo podáno více nabídek, je namístě takovou veřejnou zakázku rozdělit na části a umožnit podávání nabídek i na tyto části“. Krajský soud v Brně následně dospěl ke shodnému právnímu názoru např. také v rozsudcích ze dne 1. 11. 2012, č. j. 62 Af 57/2011–96, a ze dne 26. 9. 2018, č. j. 30 Af 105/2016–68. Závěry Krajského soudu v Brně potvrzuje rovněž judikatura Nejvyššího správního soudu – viz např. rozsudky ze dne 18. 1. 2011, č. j. 2 Afs 59/2010–183, a ze dne 19. 11. 2020, č. j. 4 As 337/2018–84.

45. Krajský soud se s těmito závěry ztotožňuje a k uvedenému dodává, že žalobcem uplatněná argumentace je zčásti polemikou s těmito obecnými východisky. Shora vzpomínaná judikatura však vychází právě z předpokladu, že větší množství dodavatelů zásadně přináší větší konkurenci a v důsledku toho také výhodnější nabídkové ceny vztahující se k jednotlivým dílčím plněním. Rozdělení veřejné zakázky na části by tak zásadně mělo vést k úspoře veřejných prostředků.

46. Krajský soud také přisvědčil názoru žalovaného poukazujícímu na závěry vyslovené v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2010, č. j. 62 Af 7/2010–135, dle nějž „případná vyšší administrativní a logistická náročnost, která by s rozdělením veřejné zakázky na části a s umožněním podávání nabídek na jednotlivé části mohla být spojena, by neměla být důvodem, který by ospravedlňoval případné omezení konkurence.“ Jakkoli tedy umožnění dílčího plnění předmětu zakázky s sebou potenciálně neslo nutnost jednat s namísto jediným dodavatelem i s více subjekty a koordinovat jejich činnost, jakož i logisticky komplikovanější řešení vad a nedostatků (a s nimi spojených reklamací), lze mít nepochybně za to, že požadavek na dodání předmětu jako celku není opodstatněný.

47. Rozdělení veřejné zakázky tedy bylo v daném případě namístě. Pokud je žalobce vyloučil, porušil zákaz diskriminace stanovený v § 6 ZZVZ.

48. Krajský soud ve shodě s finančními orgány konstatuje, že mezi žalobcem poptávanými zařízeními neexistuje natolik úzká provázanost, aby je musel všechny nutně dodat jediný dodavatel. Za takovou úzkou provázanost nelze považovat skutečnost, že jednotlivé stroje musí být z velké části vzájemně kompatibilní, neboť existují dodavatelé zaměřující se na prodej pouze některých z těchto strojů. Není přitom problém dosáhnout vzájemné kompatibility jednotlivých strojů i jiným způsobem než tím, že by všechny stroje dodal jeden dodavatel. Tohoto cíle bylo možné dosáhnout i stanovením požadavku na jejich vzájemnou kompatibilitu v textu zadávací dokumentace, případně prostřednictvím podrobného stanovení parametrů jednotlivých strojů v zadávací dokumentaci.

49. Shora vyslovený názor nemůže být vyvrácen ani žalobní námitkou, dle níž by se žalobce v případě rozdělení veřejné zakázky vystavoval riziku nesplnění projektu, kdy výsledkem plnění jednotlivých částí by byla faktická nesourodost. V projednávané věci se totiž předmět zakázky skládal z vícero druhů různých výrobků, které však lze poptávat i samostatně. Za takové situace je pak pravděpodobné, že by v případě samostatného zadávání bylo podáno více nabídek. Bylo tedy namístě umožnit podávání nabídek i na tyto části. Ad b)

50. Z průběhu daňového řízení krajský soud dále zjistil, že zadávací dokumentace ve výběrovém řízení vyžaduje, aby nabídka uchazečů obsahovala podrobnou technickou specifikaci, v níž budou doloženy skutečnosti specifikované pod body 1 – 4. Bod 3 pak uvádí, že uchazeč zajistí záruční a pozáruční autorizovaný servis u veškerého dodaného vybavení. Uchazeč tuto skutečnost prokáže ve své nabídce přiložením certifikátu, autorizace od výrobce nebo jiným průkazným způsobem, např. smlouvou o zajištění autorizovaného servisu. Následně v bodě 16 zadávací dokumentace si zadavatel vyhradil právo vyloučit uchazeče v případě chybějících dokumentů v nabídce. Bod 4 zadávací dokumentace pak uvádí, že zadávací podmínky v zadávací dokumentaci jsou závazné a jejich nesplnění uchazečem vede k vyřazení nabídky a vyloučení uchazeče ze zadávacího řízení.

51. Správce daně tedy v rámci daňové kontroly posuzoval, zda se v nabídce nacházejí všechny vyžadované dokumenty. Dospěl ke zjištění, že uchazeč měl zajistit autorizovaný servis u veškerého dodaného vybavení a tuto skutečnost v nabídce prokázat. Této povinnosti však dle názoru správce daně nedostál, neboť prokázal zajištění autorizovaného servisu pouze pro výrobky, které sám vyrábí pod značkou FORNAL, tedy pouze pro dodaný traktorový nosič kontejnerů. Zajištění záručního a pozáručního autorizovaného servisu tak nebylo dle správce daně prokázané u veškerého dodaného vybavení, tedy u kontejnerů, nakladače a štěpkovače.

52. K této otázce krajský soud z obsahu správního spisu zjistil, že v nabídce vítězného uchazeče ze dne 20. 11. 2017 je uvedeno, které dokumenty jsou v nabídce obsaženy a na kterých listech. Nabídka obsahuje 34 listů, přičemž na listu č. 33 se nachází dokument s názvem „Prohlášení autorizace servisů“ a je zde obsažen dokument: „Prohlášení výrobce: Tímto prohlašuji, že společnost FORNAL trading, s.r.o., IČ 26229650, jako výrobce nástaveb nákladních automobilů, traktorových návěsů nosičů kontejnerů a dalších nástaveb značky FORNAL je zároveň i autorizované servisní středisko pro tyto výrobky“. Jiné dokumenty týkající se zajištění autorizovaného servisu nejsou v uvedeném dokumentu obsaženy.

53. Krajský soud se přiklonil k názoru žalovaného, že žalobce porušil zásadu transparentnosti, neboť v rozporu s bodem 4 zadávací dokumentace nevyřadil nabídku, která nesplňovala požadavek na prokázání zajištění autorizovaného servisu u veškerého dodaného vybavení a vybral ji jako vítěznou. Nezajistil tak, aby zadávání veřejných zakázek probíhalo průhledným, právně korektním a předvídatelným způsobem za předem jasně a srozumitelně stanovených podmínek.

54. Krajský soud přisvědčil názoru žalovaného, že nabídka v zadávacím řízení předložená společností FORNAL trading, s.r.o., nesporně zadávací podmínky nesplňovala, když v rámci její podrobné technické specifikace nebylo v souladu čl. 15 bodem 4) zadávací dokumentace doloženo zajištění záručního a pozáručního autorizovaného servisu u veškerého dodávaného vybavení; ke splnění této podmínky došlo jen u části souboru nabízeného vybavení.

55. Z průběhu správního řízení je sice zřejmé, že na toto zjištění finančních orgánů žalobce reagoval předložením dvojice prohlášení právnických osob, deklarujících zajištění záručního a pozáručního autorizovaného u dalších dílčích složek nabízeného souboru vybavení. Tyto listiny jsou sice datované ke stejnému dni, k jakému je datována nabídka učiněná společností FORNAL trading, s.r.o., nicméně z obsahu této nabídky, jak byla následně samotným žalobcem vložena do Monitorovacího systému 2014+, je zřejmé, že tyto listiny nebyly její součástí. Stejná situace nastala i v případě třetího prohlášení, které žalobce předložil v průběhu odvolacího řízení. Krajský soud ve shodě s názorem žalovaného dospěl ke zjištění, že z listin předložených žalobcem plyne, že zplnomocněný zástupce společnosti FORNAL trading, s.r.o., se tohoto jednání skutečně účastnil, ne již však to, že v rámci něj došlo k předání jakýchkoli listin nad rámec obsahu již podané nabídky. K tomu žalovaný upozornil, a krajský soud tomuto názoru přisvědčil, že pro případy, kdy nabídka předložená v zadávacím řízení postrádá zadávacími podmínkami vyžadované náležitosti, a to včetně příslušných dokladů, počítá § 46 ZZVZ s možností zadavatele žádat od uchazeče, aby zjištěný nedostatek odstranil (absentující náležitosti doplnil) ve stanovené lhůtě. Z žádného dokumentu však nevyplývá, že by žalobce tohoto procesního nástroje využil a žádný z dokumentů ani nezachycuje, že by k doplnění absentujících listin v průběhu zadávacího řízení, tím spíše pak předání na konaném jednání hodnotící komise, reálně došlo. Lze tak v souladu s názorem žalovaného uzavřít, že z obsahu správního spisu, a to z listin založených v Monitorovacím systému 2014+ a dále z důkazů předložených samotným žalobcem, nelze dohledat žádný záznam, či alespoň zmínku o tom, že by ze strany společnosti FORNAL trading, s.r.o., byly dodatečně předkládány jakékoli listiny.

56. Krajský soud tedy zdůrazňuje, že navzdory obsahu žalobcem předložených prohlášení nelze mít za prokázané, že tato prohlášení představovala součást nabídky společností FORNAL trading, s. r.o., předložené v rámci zadávacího řízení. Nelze tak dojít k závěru, že uvedený uchazeč v rozhodné době naplnil jasně stanovené zadávací podmínky. V důsledku toho pak nelze mít za prokázané ani to, že žalobce při výběru tohoto dodavatele postupoval v souladu se zásadami transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, a naopak je namístě konstatovat, že nevyloučením tohoto uchazeče z výběrového řízení a nevyřazením jeho nabídky (naopak jejím akceptováním) za prokázaných skutkových okolností jednal v rozporu s těmito zásadami. Ad c)

57. Žalobce rovněž namítal, že výše odvodu za porušení rozpočtové kázně je v rozporu s Pokynem č. GFŘ–D–55. Ani této námitce nemohl krajský soud přisvědčit.

58. Žalobcem vzpomínaný pokyn se totiž dotýká porušení rozpočtové kázně v režimu rozpočtových pravidel územních rozpočtů dle zákona č. 250/2000 Sb. V nyní projednávané věci však byl žalobci stanoven odvod za porušení rozpočtové kázně podle § 44a rozpočtových pravidel a nikoli podle § 22 odst. 4 až 7 zákona č. 250/2000 Sb.

59. Rovněž tak námitku žalobce zdůrazňující, že uložený odvod za porušení rozpočtové kázně je v rozporu se zásadou subsidiarity a legality, neshledal krajský soud důvodnou. Správce daně své závěry ohledně samotné výše odvodu podrobně uvedl na str. 14 až 16 a str. 18 a 19 zprávy o daňové kontrole. Žalovaný pak k této otázce zaujal stanovisko v bodech 48 až 51 napadeného rozhodnutí. S takto prezentovanými názory se krajský soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně. Žalobce postup finančních orgánů při stanovení samotné výše odvodu nezpochybnil žádnou konkrétní námitkou. Je tak zřejmé, že žalobce vznesl proti tomuto postupu pouze námitku v obecné rovině. Žalobcem namítaný rozpor se zásadou subsidiarity a legality v uložení odvodu nebyl shledán. Krajský soud tak ve vazbě na shora uvedené přisvědčil názoru žalovaného, že výše odvodu za porušení rozpočtové kázně byla stanovena na základě komplexní a individualizované úvahy. Je tak zřejmé, že ji nelze považovat za jakkoli nepřiměřenou a odvod v celkové výměře 25 % z příslušné části poskytnuté dotace je zcela přiléhavý jak charakteru a míře závažnosti shledaných porušení rozpočtové kázně, tak dalším souvisejícím okolnostem.

60. Na základě shora uvedeného krajský soud žalobu jako nedůvodnou ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

61. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

I. Vymezení věci II. Žalobní tvrzení III. Vyjádření žalovaného IV. Přezkoumání věci krajským soudem