31 Af 30/2023–46

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Václava Štencla, MA, v právní věci žalobce: Jihomoravský kraj sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, 602 00 Brno zastoupen advokátem Mgr. Martinem Látalem sídlem Jana Babáka 2733/11, 612 00 Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/1, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2023, č. j. 18077/23/5000–10612–703694, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze 5. 6. 2023, č. j. 18077/23/5000–10612–703694, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Martina Látala.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. V této věci se soud zabýval tím, zda žalobcem provedená změna závazku byla změnou podstatnou ve smyslu § 222 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění účinném do 15. 7. 2023 („ZZVZ“), a zda tak bylo na místě vyměřit žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně.

2. Žalobci byla Ministerstvem pro místní rozvoj poskytnuta ze státního rozpočtu dotace na realizaci projektu Lávka přes řeku Moravu včetně přístupové komunikace v archeologickém parku Mikulčice – Kopčany (dále také jako „stavba“, nebo „lávka“). Ministerstvo pro místní rozvoj následně na základě provedeného auditu žalobce vyzvalo k vrácení části poskytnuté dotace; žalobce však na tuto výzvu nereagoval. Ministerstvo pro místní rozvoj proto dne 2. 6. 2021 podalo Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj („správce daně“) podnět pro podezření na porušení rozpočtové kázně. Správce daně zahájil u žalobce daňovou kontrolu, jejímž účelem byla kontrola rozhodných skutečností pro správné zjištění a případné stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně. Dospěl k závěru, že žalobce porušil § 222 odst. 1 ZZVZ, neboť ve smyslu § 222 odst. 3 písm. a) ZZVZ umožnil podstatnou změnu smlouvy o dílo ze dne 30. 7. 2018, a to prostřednictvím dodatku č. 1 ze dne 29. 3. 2019, jímž změnil harmonogram stavby a termín jejího dokončení. Tím došlo k porušení časti II bodu 5 rozhodnutí o poskytnutí dotace, což vedlo ve smyslu § 44 odst. 1 písm. j) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, k porušení rozpočtové kázně.

3. Na základě daňové kontroly správce daně platebním výměrem ze dne 29. 6. 2022, č. j. 3318167/22/3000–31471–712567, vyměřil odvod do státního rozpočtu ve výši 411 082 Kč. Žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 6. 2023, č. j. 18077/23/5000–10612–703694 („napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správce daně.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

4. Žalobce namítal, že je napadené rozhodnutí nezákonné, neboť vychází z nesprávného výkladu § 222 odst. 4 ZZVZ. Platební výměr i napadené rozhodnutí totiž vycházejí z premisy, že § 222 odst. 4 ZZVZ není možné aplikovat také na změnu doby realizace, která se uskuteční v návaznosti na provedení víceprací podle odst.

4. Správní orgány tak změnu rozsahu plnění a změnu časového harmonogramu nesprávně posoudily samostatně. Takový postup však odborná literatura i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže („ÚOHS“) pokládají za nesprávný; naopak je třeba vycházet z podstaty provedené změny a posoudit ji jako celek. Nejprve tak bylo třeba posoudit, zda je navýšení objemu prací přípustné, tedy zda hodnota změny nepřekračuje limity stanovené v odst.

4. Následně měly správní orgány posoudit, zda je prodloužení lhůty přiměřené a akcesorické k provedeným věcným změnám závazku. Pokud totiž zadavatel v souladu s odst. 4 umožnil vícepráce, a v návaznosti na tuto změnu rozsahu také přiměřeně prodloužil termín pro realizaci dohodnutého plnění, stále se jednalo o komplexní nepodstatnou změnu závazku ve smyslu § 222 odst. 4 ZZVZ. O podstatnou změnu smlouvy ve smyslu § 222 odst. 3 ZZVZ by se tak mohlo jednat pouze v případě, že by prodloužení lhůty excesivně překračovalo dobu nezbytně nutnou k realizaci sjednaných víceprací. Tak tomu ale v řešeném případě nebylo. Aplikovatelnost § 222 odst. 4 ZZVZ není ovlivněna ani tím, zda předmětné vícepráce byly či nebyly předvídatelné.

5. Podle žalovaného lze § 222 odst. 4 ZZVZ aplikovat pouze tam, kde je změna závazku vyčíslitelná v penězích. Tento opačný přístup však ignoruje základní logiku realizace jakýchkoliv plnění. Je totiž zcela běžné, že větší objem plnění objektivně vyžaduje také prodloužení doby pro jeho realizaci. Názor zastávaný žalovaným naopak vede k tomu, že § 222 odst. 4 ZZVZ bude možno aplikovat pouze na situace, kdy navýšení rozsahu plnění nevyvolá žádné (byť jen marginální) prodloužení doby jeho realizace, což bude platit pouze u zanedbatelného množství druhů plnění. Takové omezení přitom nevyplývá ani ze zákona, ani z rozhodovací praxe. Právní názor žalovaného nepotvrzují ani odkazovaná rozhodnutí předsedy ÚOHS. Je pravda, že odst. 4 nelze aplikovat v případě, kdy dojde pouze ke změně doby realizace. Ani citovaná rozhodnutí však nevyvracejí možnost akcesorického vztahu víceprací a prodloužené doby realizace.

6. Jelikož žalovaný přijal nesprávný výklad § 222 odst. 4 ZZVZ, nezabýval se otázkou přiměřenosti prodloužení doby pro realizaci plnění. Jak však vyplývá z doplňkového geologického průzkumu, bylo nezbytné přepočítat nosnou konstrukci lávky a změnit použitý materiál. Jedná se o běžně nedostupný materiál, který se vyrábí ve dvou až čtyřměsíčních cyklech, což se nutně muselo promítnout do výsledného prodloužení doby realizace. Navíc bylo třeba počítat s omezeními ze strany Ministerstva životního prostředí. Prodloužení doby tak bylo nezbytné a přiměřené. Žalobce dává otázku přiměřenosti ke zvážení soudu v zájmu urychlení dalšího postupu, neboť soud je podle něj schopen tyto skutečnosti posoudit na základě stávajícího stavu dokazování.

7. Napadené rozhodnutí je podle žalobce rovněž nepřezkoumatelné. Žalovaný totiž pouze konstatoval, že § 222 odst. 5 ZZVZ na daný případ nedopadá, aniž by uvedl jediný důvod, který jej k tomuto závěru vedl. Z popisu víceprací je přitom zřejmé, že se jedná o nezbytné dodatečné práce. Žalobce sice disponoval výsledky geologického průzkumu, podloží se však od provedení tohoto průzkumu dále zhoršilo. Skutečně nelze tvrdit, že žalobce do původního rozsahu vícepráce nezahrnul úmyslně. S ohledem na charakter víceprací je pak nezbytné, aby nedošlo ke změně zhotovitele, aby nové vyprojektování a následná realizace stavby probíhala v co největší kontinuitě.

8. Závěr o podstatné změně závazku ve smyslu § 222 odst. 3 písm. a) ZZVZ naopak žalovaný dovodil pouze na základě toho, že se v důsledku jednalo o prodloužení doby realizace o 7 a 4,5 měsíce. Taková úvaha je podle žalobce nedostatečná. Žalovaný nezohlednil důvod víceprací, na čí straně tyto důvody vznikly, ani enviromentální omezení, nezabýval se tedy ani tím, jak dlouhá doba z prodloužené doby realizace bude fakticky využitelná. K prodloužení doby přitom došlo z objektivních externích důvodů, které zhotovitel, ale ani zadavatel, nemohli ovlivnit. Ke změně závazku by tak ve stejné podobě došlo bez ohledu na to, který dodavatel by byl v pozici zhotovitele. Úvahy o tom, že byl zhotovitel zpětně zvýhodněn, jsou proto liché. Správní orgány byly odpovědné za zjištění rozhodných skutečností pro stanovení případného odvodu za porušení rozpočtové kázně. Z příslušné části odůvodnění jejich rozhodnutí by proto mělo být zřejmé, z jakých úvah jejich případný závěr o negativním vlivu postupu žalobce na průběh zadávacího řízení vychází. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí přitom nic takového nevyplývá, a rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné.

9. Žalobce rovněž napadl způsob, jakým žalovaný posoudil otázku nepředvídatelnosti ve smyslu § 222 odst. 6 ZZVZ. Žalobci totiž není zřejmé, proč by součástí standardu náležité péče měla být aktualizace existujícího geologického průzkumu a případná úprava projektové dokumentace, neboť se zcela zjevně jedná o odbornou otázku. Žalobce neměl důvod předpokládat, že taková aktualizace bude zapotřebí. Žalovaný bez bližšího zdůvodnění rozšířil standard náležité péče nad jeho přípustné hranice.

III. Vyjádření žalovaného, replika žalobce

10. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na napadené rozhodnutí a obsah spisového materiálu. Žalobce jako zadavatel porušil § 222 odst. 1 ZZVZ, aniž by prokázal oprávnění k aplikaci některé z výjimek dle následujících odstavců. Provedené změny je nutno posuzovat izolovaně. Na změnu termínu pak nelze aplikovat § 222 odst. 4 ZZVZ, jelikož hodnota takové změny není vyjádřitelná v penězích. Žalobce si jako zadavatel navíc počínal hrubě nedbale, aplikace výjimky podle odst. 4 by tak byla v rozporu s jejím smyslem a účelem. Žalovaný nesouhlasil ani s namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí. Všechny námitky žalobce byly alespoň implicitně vypořádány. Je navíc primárně na žalobci, aby prokázal, že byl oprávněn aplikovat některou z výjimek podle § 222 ZZVZ. Žalobce argumentaci směřoval na § 222 odst. 4 ZZVZ, proto se jím žalovaný zabýval v napadeném rozhodnutí. Kvůli zmiňované nepředvídatelnosti se pak žalovaný zabýval také § 222 odst. 6 ZZVZ. V posuzovaném případě pak lze opodstatněně tvrdit, že kdyby byly zadávací podmínky od počátku nastaveny tak, jak je tomu po provedené změně, účastnilo by se předmětného zadávacího řízení více dodavatelů.

11. Žalobce v replice zopakoval žalobní argumentaci. Žalovaný podle něj nepřípustně, navíc až ve vyjádření k žalobě, dovozoval další předpoklady postupu podle § 222 odst. 4 ZZVZ, pokud hodnotil „zcela zjevně nedbalý“ postup žalobce při zadání a změně veřejné zakázky. Je sice primárně na žalobci, aby tvrdil naplnění podmínek některé z nepodstatných změn závazku. Je ale nepřípustné, aby žalovaný zcela rezignoval na posouzení aplikace i jiných ustanovení, než na které žalobce výslovně odkázal. ÚOHS přitom plnohodnotně posuzuje naplnění všech podmínek.

IV. Posouzení věci

12. Žaloba je důvodná.

13. Soud považoval za vhodné nejdříve shrnout podstatné skutkové okolnosti případu. Žalobce byl zadavatelem veřejné zakázky na stavbu lávky přes řeku Moravu včetně přístupové komunikace. Za tímto účelem v květnu 2012 nechal provést inženýrsko–geologický průzkum, který se stal podkladem pro projektovou dokumentaci zpracovanou v prosinci 2012. Dne 30. 7. 2018 žalobce se zhotovitelem zakázky uzavřel smlouvu o dílo. Na základě objednávky zhotovitele byl pak v září 2018 proveden nový podrobný inženýrsko–geologický průzkum, který konstatoval, že vypočítané sedání základové konstrukce je podstatně vyšší, než uváděl původně provedený průzkum z roku 2012. V návaznosti na tato zjištění zhotovitel provedl statický přepočet a přepracoval projektovou dokumentaci. Po dohodě s žalobcem pak došlo k aktualizaci harmonogramu a uzavření dodatku č. 1 ze dne 29. 3. 2019 („dodatek č. 1“), kterým byl termín převzetí části stavby lávky změněn ze dne 31. 3. 2019 na 31. 10. 2019, a termín převzetí části stavby přístupové komunikace ze dne 31. 3. 2019 na 15. 8. 2019. Změny použitého materiálu, které byly důsledkem změn projektové dokumentace, byly provedeny formou zpracování změnových listů. Vyčísleny byly tak, aby nedošlo ke změně ceny výsledného díla. Dodatek č. 1 tak fakticky měnil pouze termín ukončení zakázky. Ten byl původně stanoven na 7 měsíců, v případě části stavby lávky byl tak prodloužen o dalších 7 měsíců, v případě části stavby pozemní komunikace o 4,5 měsíce.

14. Jádrem sporu pak byla otázka, zda žalobce umožnil podstatnou změnu závazku, čímž porušil § 222 odst. 1 ZZVZ, a byl mu tak odvod za porušení rozpočtové kázně vyměřen v souladu se zákonem. Tedy zda uzavření dodatku č. 1 představuje podstatnou, či nepodstatnou změnu závazku ve smyslu § 222 ZZVZ.

15. Podle § 222 odst. 1 ZZVZ zadavatel nesmí, není–li dále stanoveno jinak, umožnit podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku po dobu jeho trvání bez provedení nového zadávacího řízení podle tohoto zákona.

16. Podle § 222 odst. 3 ZZVZ je podstatnou změnou závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku taková změna smluvních podmínek, která by umožnila účast jiných dodavatelů nebo by mohla ovlivnit výběr dodavatele v původním zadávacím řízení, pokud by zadávací podmínky původního zadávacího řízení odpovídaly této změně (písm. a), která by měnila ekonomickou rovnováhu závazku ze smlouvy ve prospěch vybraného dodavatele (písm. b), nebo která by vedla k významnému rozšíření rozsahu plnění veřejné zakázky (písm. c).

17. Podle § 222 odst. 4 ZZVZ se za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku nepovažuje změna, která nemění celkovou povahu veřejné zakázky a jejíž hodnota je a) nižší než finanční limit pro nadlimitní veřejnou zakázku a b) nižší než 1.) 10 % původní hodnoty závazku, nebo 2.) 15 % původní hodnoty závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku na stavební práce, která není koncesí. Pokud bude provedeno více změn, je rozhodný součet hodnot všech těchto změn.

18. Podle § 222 odst. 6 ZZVZ se za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku nepovažuje změna, a) jejíž potřeba vznikla v důsledku okolností, které zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat, b) nemění celkovou povahu veřejné zakázky a c) hodnota změny nepřekročí 50 % původní hodnoty závazku; pokud bude provedeno více změn, je rozhodný součet hodnoty všech změn podle tohoto odstavce.

19. Je ve veřejném zájmu, aby byly veřejné prostředky vynakládány v souladu se zásadou rovného zacházení, transparentnosti, přiměřenosti a zákazu diskriminace. Účastníci zadávacího řízení jsou proto vázáni formalizovaným procesem ZZVZ. Vyvstane–li v průběhu realizace veřejné zakázky potřeba změny smlouvy, nesmí být tato změna zadavatelem provedena zcela libovolně. Případná změna práv a povinností musí být podrobena testu přípustnosti, tj. zda se jedná o podstatnou, či nepodstatnou změnu závazku. Podstatná změna je ve smyslu § 222 odst. 1 ZZVZ obecně zakázána. Co je to podstatná změna závazku pak obecně vymezuje § 222 odst. 3 ZZVZ. Z této definice však zákon stanoví taxativní výčet výjimek, který je uveden v odst. 4 až 7 zmíněného ustanovení.

20. Přistoupí–li tedy zadavatel ke změně závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku, musí se jednat buď o změnu nepodstatnou ve smyslu § 222 odst. 3 ZZVZ, nebo musí být zadavatel připraven prokazovat, že na danou situaci dopadá jedna z výjimek podle odst. 4 až 7. Tyto výjimky jsou využitelné přímo ex lege. Pokud tedy zadavatel prokáže skutkové okolnosti, které naplní podmínky stanovené pro aplikaci příslušného odstavce, bude se plánovaná změna považovat za změnu nepodstatnou. A to bez ohledu na skutečnost, zda by změna jinak naplnila či nenaplnila některou z obecných skutkových podstat podstatné změny dle § 222 odst. 3 ZZVZ. Jinak řečeno, zadavatel poruší povinnost dle § 222 odst. 1 ZZVZ, pokud umožní změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku, která je dle § 222 odst. 3 ZZVZ podstatná, aniž by bylo možné skutkové okolnosti případu podřadit pod odst. 4 až 7 zmíněného ustanovení.

21. Je však na žalovaném jako příslušném správním orgánu, aby prokázal, že provedená změna závazku byla změnou podstatnou, k jejímuž uskutečnění byl žalobce povinen provést nové zadávací řízení, a tedy že došlo k porušení rozpočtové kázně. Tvrdí–li přesto žalobce jako zadavatel veřejné zakázky skutkové okolnosti, z nichž dovozuje, že se jednalo o změnu nepodstatnou, je žalovaný povinen provést příslušné právní hodnocení a přednést dostatečné argumenty, proč tvrzené okolnosti nenaplní podmínky jednotlivých výjimek podle odst. 4 až 7; a proč se naopak jedná o podstatnou změnu ve smyslu § 222 odst.

3. Každou provedenou změnu je pak třeba posuzovat vždy v souvislostech daného případu jako jeden celek, a pro posouzení jejího charakteru je třeba vycházet z její podstaty. Žalobce totiž nemůže odůvodnění změny uměle rozdělit a její jednotlivé části odůvodňovat různými výjimkami.

22. Podstata změny provedené prostřednictvím dodatku č. 1 podle soudu nespočívala zejména v žalobcem tvrzené věcné změně zakázky, ale právě v prodloužení termínu plnění. Sporná změna závazku byla podle žalobce zapříčiněna inženýrsko–geologickým průzkumem z roku 2018, jehož důsledkem bylo zejména celkové zpoždění realizace stavby, na což reagoval také dodatek č.

1. Předmětem tohoto dodatku je právě a pouze výrazné prodloužení termínu plnění, nikoliv jiné věcné změny, jak tvrdil žalobce. Stěžejním tak v tomto případě bylo právě prodloužení doby pro zhotovení zakázky, které mělo být důsledkem komplikací vyplývajících ze zjištění geologického průzkumu provedeného v roce 2018. Z původního termínu ukončení a předání stavby dne 31. 3. 2019 byl termín u části stavby lávky změněn na 31. 10. 2019, a u části stavby pozemní komunikace na 15. 8. 2019. Původní termín v délce 7 měsíců byl tak v případě lávky prodloužen o dalších 7 měsíců, a v případě pozemní komunikace o 4,5 měsíce.

23. Soud nezpochybňuje, že v návaznosti na geologický průzkum došlo také k dalším dílčím věcným změnám, jako je přepracování projektové dokumentace, úprava některých technologických postupů či záměna části materiálu. Tyto změny však nebyly předmětem změny prostřednictvím dodatku č. 1, ani se fakticky, na rozdíl od prodloužení termínu plnění, na charakteru veřejné zakázky nijak neprojevily. V dodatku č. 1 je pouze zmíněno, že byly předloženy dílčí změnové listy, v jejichž důsledku však nedošlo k navýšení ceny díla. Výsledný rozdíl cen nově použitých materiálů neměl žádný vliv na cenu zakázky, fakticky nedošlo ani k žádné změně jejího rozsahu. Smyslem dodatku č. 1 tak bylo skutečně prodloužit termín plnění, a v tomto duchu je na změnu závazku také nutno nahlížet, i když je tak třeba činit v duchu konkrétních skutkových okolností daného případu.

24. Žalobcem namítaný § 222 odst. 4 ZZVZ tak nelze na předmětnou změnu závazku aplikovat. Tato výjimka totiž míří na tzv. bagatelní změny; definuje tedy přípustnou změnu závazku pouze pomocí objektivně matematicky vyjádřitelných hodnot, nikoli dalších věcných podmínek. Lze ji tak aplikovat pouze na změny v hodnotě plnění (změny v ceně závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku). Jen v takovém případě je totiž možné tuto finanční změnu porovnat se stanovenými limity. Jelikož v tomto případě hlavní podstatou provedené změny bylo prodloužení termínu, které není finanční hodnotou, není ani porovnatelné s limitem podle § 222 odst. 4 ZZVZ. S tímto závěrem soudu nejsou v rozporu ani žalobcem i žalovaným citovaná rozhodnutí ÚOHS. Ten ve všech zmíněných rozhodnutích zdůraznil, že podstatou změny musí být právě změna rozsahu plnění s vyčíslenou finanční hodnotou, kterou je možno porovnat s vymezenými limity (srov. rozhodnutí předsedy ze dne 7. 1. 2020, č. j. ÚOHS–R0187/2019/VZ–00493/2020/321/VJu, ze dne 11. 8. 2022, č. j. ÚOHS–27407/2022/500 i ze dne 4. 5. 2023, č. j. ÚOHS–15751/2023/162). Tak tomu v tomto případě nebylo. Výjimka dle § 222 odst. 4 ZZVZ není na věc aplikovatelná, a proto není na místě se zabývat dalšími souvisejícími námitkami žalobce.

25. Soud však musel dát žalobci za pravdu, že žalovaný nedostatečně posoudil možnost aplikovat výjimku podle § 222 odst. 6 ZZVZ, který míří na změny závazku v důsledku nepředvídatelných okolností. Pojem nepředvídatelné okolnosti se týká okolností, jež nemohl veřejný zadavatel předpokládat ani přes přiměřeně pečlivou přípravu zadávacího řízení na původní veřejnou zakázku při zohlednění jemu dostupných prostředků, povahy a vlastností konkrétního projektu, osvědčených postupů v dotčené oblasti a potřeby zajistit vhodný poměr mezi zdroji vynakládanými na přípravu zadání veřejné zakázky a její odhadovanou hodnotou [čl. 109 preambule Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úřední věstník L 094 28.3.2014, s. 65)]. Zpravidla se tak bude jednat o okolnosti objektivního charakteru (nepředvídané technologické, legislativní, přírodní či společenské změny; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2019, č. j. 9 As 153/2019–73). Pojem náležitá péče je pak třeba vykládat jako odpovědnost za činnost, která odpovídá odborným znalostem zadavatele. Zadavatel je tedy odpovědný za taková pochybení, která spadají do jeho odbornosti a o nichž musel vědět.

26. Provedení geologického průzkumu ani následná příprava projektové dokumentace pak mezi odborné znalosti žalobce jako zadavatele veřejné zakázky nespadají, a proto pro jejich provedení využil externí autorizovanou osobu. V roce 2012 nechal provést inženýrsko–geologický průzkum poměrů pro založení lávky a pro návrh konstrukce přístupové komunikace. Z něj vyplynula doporučení vyměnit zeminu z důvodu velmi nepříznivého vodního režimu, a také potřeba korozní ochrany stupně č. 3, jelikož se jedná o prostředí agresivní pro ocel. Vzhledem k tomu, že v době kontrolního průzkumu nebyly známy parametry staveb, byla základní ochranná opatření stanovena pro celou stavbu, pro kterou platil stupeň č. 3 ochranných opatření s rezervou. Tato doporučení byla zapracována do projektové dokumentace i smlouvy o dílo, byl stanoven požadavek geotechnického dohledu, zpracování skutečného provedení stavby a geodetického zaměření jejího skutečného provedení.

27. Závěr žalovaného, že žalobci muselo být po 6 letech jasné, že průzkum je neaktuální, je pak podle soudu poměrně zkratkovitý. Tato skutečnost totiž z žádného podkladu ve spisovém materiálu nevyplývá. Podle soudu se lze naopak oprávněně domnívat, že projektová dokumentace pro výstavbu lávky, která byla projektována na dobu minimálně 100 let, bude bez problému využitelná i po šesti letech od jejího vypracování. Ostatně žalovaným vyzdvihované nestabilní podloží bylo v projektové dokumentaci zohledněno. Závěr žalovaného by naopak ad absurdum vedl k tomu, že by zhotovitel stavbu mostu nemohl realizovat nikdy, jelikož by vždy mohl očekávat, že se každých pět let změní podloží, a bude tak nutné přepracovat potřebné podklady pro realizaci stavby.

28. Z geotechnického průzkumu z roku 2012 ani z projektové dokumentace, ze které žalobce oprávněně vycházel, navíc podle soudu nevyplývá povinnost provádět pro kontrolu další kompletní inženýrsko–geotechnický průzkum podloží. Byla stanovena pouze povinnost geotechnického dozoru a zaměření skutečného provedení. Povinnost realizovat kompletní inženýrsko–geotechnický průzkum a nutnost počítat se zcela odlišnými zjištěními, než k jakým dospěl původní průzkum z roku 2012, podle soudu neplyne ani z obecné proklamace v čl. II bodu 2 písm. h) smlouvy o dílo, že je zhotovitel stavby povinen provést veškeré nezbytné průzkumy nutné pro řádnou realizaci stavby. Žalobce tudíž nemohl předvídat situaci zapříčiněnou jinou strukturou podloží, než napovídal průzkum provedený v roce 2012. Postupoval tak s náležitou péčí, když z tohoto původního geotechnického průzkumu vycházel.

29. Žalovaný tak možnost aplikace výjimky podle § 222 odst. 6 ZZVZ posoudil nedostatečně, jelikož nesprávně uzavřel, že nutnost změny závazku v tomto případě nebyla nepředvídatelná. Vůbec se tedy nezabýval tím, zda provedená změna termínu plnění naplňuje podmínky uvedené pod písm. a) až c). Ty přitom musejí být naplněny kumulativně. Podle soudu je pak zřejmé, že podmínky uvedené pod písm. b) a c) v tomto případě naplněny byly. Ve věci není sporné, že předmětnou změnou nedošlo ke změně celkové povahy zakázky ve smyslu písm. b), jelikož předmětem smlouvy o dílo byla i nadále stavba lávky přes řeku Moravu včetně přístupové komunikace, ve stejném místě i s využitím stejného konstrukčního řešení. Podstatou změny pak bylo pouze prodloužení doby realizace, nedošlo ke změně hodnoty či rozsahu zakázky. Hodnota změny tak již ze své podstaty nemohla překročit stanovený limit ve smyslu písm. c) ve spojení s § 222 odst. 9 ZZVZ.

30. Žalovaný se měl tedy zabývat zejména naplněním podmínky podle písm. a). Jak již bylo uvedeno, žalobce nemohl předvídat jinou strukturu podloží, než jaká vyplývala z provedeného průzkumu. Změna podloží tedy byla nepředvídatelnou okolností ve smyslu odst.

6. Žalovaný se však již nezabýval otázkou, zda provedená změna jako celek skutečně vznikla v důsledku těchto nepředvídatelných okolností. Jinak řečeno, žalovaný byl povinen posoudit, zda provedená změna závazku odpovídá rozsahu nepředvídatelných okolností a zda byla těmto okolnostem adekvátní.

31. Soud z výše uvedených důvodů shledal odůvodnění napadeného rozhodnutí nedostatečným, napadené rozhodnutí proto zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, v němž je žalovaný vázán názorem zdejšího soudu. V dalším řízení se tak bude žalovaný zabývat naplněním podmínek pro uplatnění výjimky podle § 222 odst. 6 ZZVZ. Dospěje–li k závěru, že prodloužení termínu o 7, resp. o 4, 5 měsíce odpovídá zjištěným změnám v podloží stavby a skutkovým okolnostem případu, byla provedená změna závazku nepodstatnou změnou podle § 222 odst. 6 ZZVZ. Pokud však dospěje k závěru, že provedenou změnu závazku nepředvídatelné okolnosti dostatečně nepokrývají, nelze na změnu závazku, který je třeba posuzovat vždy jako jeden celek, výjimku podle odst. 6 využít. Žalovaný se pak bude muset zabývat tím, zda skutkové okolnosti umožňují uplatnění zbývajících výjimek podle § 222 ZZVZ. V této souvislosti se pak alespoň v základních obrysech bude zabývat též výjimkami podle odst. 5 a 7 zmíněného ustanovení. V napadeném rozhodnutí se totiž žalovaný omezil na konstatování, že tyto výjimky na případ nedopadají, aniž by předestřel alespoň elementární úvahu, proč tomu tak je. Dospěje–li žalovaný k závěru že žádná z výjimek není aplikovatelná, bude muset odůvodnit, proč se podle něj jedná o podstatnou změnu ve smyslu § 222 odst. 3 ZZVZ.

32. K důkazům, navrženým žalobcem v žalobě pak soud závěrem uvádí, že všechny tyto listiny jsou součástí správního spisu, kterým se v soudním řízení správním dokazování v zásadě neprovádí. Pro odlišný postup v této věci soud neshledal důvod.

V. Závěr a náklady řízení

33. Soud z výše uvedených důvodů zrušil žalobou napadené rozhodnutí ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) a § 78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního („s. ř. s“), bez jednání a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem zdejšího soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

34. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

35. Žalovaný ve věci úspěšný nebyl, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce naopak dosáhl v řízení o žalobě plného úspěchu, a proto právo na náhradu nákladů řízení má. Náklady žalobce jsou tvořeny odměnou jeho zástupce za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a žaloba) podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přičemž mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí částku 3 100 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu]. Soud žalobci nepřiznal odměnu za úkon spočívající v replice k vyjádření žalovaného. Soud žalobce k této replice nevyzýval a obsahově toto podání nepřináší k věci nic nového. Soud proto náklady na ni nepovažuje za účelně vynaložené. Dále žalobci náleží náhrada hotových výdajů jeho zástupce v paušální výši 300 Kč za každý úkon právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). K tomu soud připočetl náhradu za daň z přidané hodnoty, kterou je zástupce žalobce povinen odvést z odměny a náhrad, ve výši 1 428 Kč (§ 57 odst. 2 s. ř. s.) a zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000 Kč. Celkem tedy žalobci na náhradě nákladů řízení náleží částka ve výši 11 228 Kč. Soud žalovanému uložil zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce v přiměřené lhůtě.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě III. Vyjádření žalovaného, replika žalobce IV. Posouzení věci V. Závěr a náklady řízení