31 Af 58/2015 - 66

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a JUDr. Jany Kábrtové ve věci žalobkyně společnosti AWECO spol. s r.o., se sídlem Holín 150, 506 01 Holín, zast. JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem, Sokolovská 49/5, 18600 Praha, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, Masarykova 427/31, 602 00 Brno , v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 11.08.2015, č.j. 26217/15/5000-10470-711175 a č.j. 26218/15/5000-10470-711175, takto:

Výrok

I . Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Včas podanou žalobou namítala žalobkyně nezákonnost shora identifikovaných rozhodnutí, jimiž žalovaný změnil rozhodnutí Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj, kterým byl žalobkyni vyměřen odvod do státního rozpočtu a do Národního fondu za porušení rozpočtové kázně. I. Žalobní námitky Žalobkyně uvedla, že z napadených rozhodnutí vyplývá, že byla na základě Rozhodnutí o poskytnutí dotace č.j. 4301-09/5.3NM01-255/10/08200 povinna dodržet Podmínky poskytnutí dotace v rámci prioritní osy 5, Prostředí pro podnikání a inovace, oblasti podpory 5.3, Infrastruktura pro podnikání, programu Nemovitosti, číslo vydání/aktualizace 6/0, platnost od 15.10.2009 (dále jen „Podmínky“). Dle čl. II odst. 1 písm. d) Podmínek byla žalobkyně povinna postupovat při výběru dodavatelů v souladu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“) a podle Pravidel pro výběr dodavatelů (dále jen „Pravidla“), která tvoří přílohu Podmínek, číslo vydání/aktualizace 5/0, platnost od 16. 3. 2009. Tento dokument stanovil pravidla pro výběr dodavatelů v závislosti na druhu zakázky a jejím rozsahu. Žalovaný se v žalobou napadených rozhodnutích ztotožnil s žalobkyní v tom, že pro účely posouzení, zda se žalobkyně dopustila porušení rozpočtové kázně, je rozhodující právě ta verze Pravidel, která byla přílohou Podmínek poskytnutí dotace. Žalobkyně zastávala názor, že napadená rozhodnutí jsou nezákonná, neboť Pravidla, která byla součástí Podmínek udělení dotace, neporušila, a proto ani nebyly splněny zákonem stanovené podmínky pro uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně. Namítla, že tato Pravidla stanovená jako součást Podmínek jsou nejednoznačná a neurčitá, takže žalobkyně nemohla, ani při vynaložení náležité péče, s dostatečným stupněm jistoty předpokládat, že v jejím počínání bude shledáno porušení těchto pravidel. Odvod za porušení rozpočtové kázně pak byl dle jejího názoru stanoven v rozporu se zásadou proporcionality, neboť povaha porušení podmínek poskytnutí dotace tvrzená žalovaným je ve zjevném nepoměru s výší odvodu. Dále žalobkyně konstatovala, že nebylo sporu o tom, že nebyla dotovaným zadavatelem a při výběru dodavatele proto nebyla povinna postupovat podle zákona o veřejných zakázkách. Shrnula, že dokumentem rozhodným pro posouzení, zda porušila podmínky poskytnutí dotace, jsou Pravidla, která byla přílohou Podmínek, tj. Pravidla ve verzi 5/0. Žalobkyně zdůraznila, že nesouhlasí s názory žalovaného, který do neurčitých pojmů použitých v bodě 3 Pravidel fakticky vtahuje zákonnou úpravu obsaženou v zákoně o veřejných zakázkách, a to včetně rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, aniž pro takový postup existuje opora v textu Pravidel. Činí tak např. na str. 7 žalobou napadených rozhodnutí. Správci daně (ani žalovanému) v žádném případě nepříslušelo učinit si správní úvahu o tom, zda jsou podmínky poskytnutí dotace, resp. pravidla pro výběr dodavatelů, nastavena podobně jako úprava zákona o veřejných zakázkách, a následně obecné pojmy Pravidel interpretovat v duchu konkrétní úpravy zákona. Žalobkyně byla názoru, že správce daně a žalovaný jsou zákonem povoláni toliko k tomu, aby posoudili, zda žalobkyně postupovala v souladu s Pravidly, a to tak, jak tato pravidla byla poskytovatelem dotace stanovena. Žalovanému tedy nepřísluší tato pravidla měnit či rozšiřovat, a to ani na základě jejich extenzivního výkladu či analogie. Žalobkyně v této souvislosti připomněla, že Pravidla stanoví, v jakých případech je příjemce dotace povinen postupovat podle zákona o veřejných zakázkách, přičemž v případě žalobkyně tomu tak nebylo. Pravidla dále v některých bodech výslovně odkazují na zákon o veřejných zakázkách, zatímco v jiných bodech tak nečiní. Pokud by poskytovatel dotace měl v úmyslu podmínit poskytnutí dotace tím, že příjemce dotace bude při výběru dodavatele postupovat podle zákona o veřejných zakázkách, mohl tak velice snadno učinit. To, že poskytovatel dotace Pravidla strukturoval a stanovil, v jakých případech je příjemce dotace povinen postupovat podle zákona o veřejných zakázkách, a v jakých případech je povinen postupovat podle Pravidel, svědčí zcela jednoznačně o tom, že měl v úmyslu od sebe tyto situace odlišit. Žalobkyně přitom odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.2.2014, č.j. 5 Afs 90/2012-33 a rozsudek ze dne 29.10.2009, 1 Afs 100/2009-63. Pokud tedy poskytovatel dotace měl v úmyslu podmínit poskytnutí dotace tím, že žalobkyně při výběru dodavatele neuplatní pro stanovení kvalifikace a pro hodnocení nabídek totožná kritéria (tj. bude postupovat podle ust. § 50 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách), jistě byl oprávněn tak učinit a tento požadavek učinit součástí Pravidel. Pokud tak však neučinil, není možné jeho vůli domýšlet či dokonce nahrazovat interpretací zásady transparentnosti. Žalobkyně uvedla, že pokud tedy žalovaný aprobuje postup správce daně, který hodnotí její postup retrospektivně na základě vzorových dokumentů Ministerstva průmyslu a obchodu vzniklých až v průběhu roku 2012, když uvádí, že správce daně vedle vzorové dokumentace „používá i konkrétní rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (…) týkající se sice postupů podle zákona, nicméně s obecně použitelnými závěry ke kvalifikaci a hodnotícím kritérií,“ postupuje nezákonně, neboť součástí Pravidel činí požadavky, které v Pravidlech vyjádřeny nejsou. Samotná skutečnost, že Pravidla jsou v mnoha ohledech podobná úpravě zákona o veřejných zakázkách, v žádném případě neodůvodňuje závěr, že pokud v Pravidlech chybí ustanovení, jež v zákoně o veřejných zakázkách obsaženo je, je třeba toto chybějící ustanovení dovodit výkladem obecných zásad transparentnosti a nediskriminace. Žalobkyně shrnula, že Pravidla nejsou postačujícím právním základem pro závěr, že žalobkyně byla na jejich základě povinna fakticky dodržet ustanovení § 50 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách. Z tohoto důvodu nelze postup žalobkyně přezkoumávat prizmatem tohoto ustanovení zákona ani rozhodovací praxí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vztahující se k tomuto ustanovení. Zcela irelevantní jsou pak poukazy na později vzniklé dokumenty, jakými jsou pozdější verze Pravidel či dokonce vzorové dokumenty pocházející z roku 2012. Tutéž námitku směřovala žalobkyně vůči právnímu závěru žalovaného, že pochybila, pokud nabídky hodnotila pomocí subjektivních hodnotících kritérií. Pravidla použití těchto kritérií nezakazují ani nestanoví, že mají být upřednostněna objektivní hodnotící kritéria. K tvrzenému porušení dotačních podmínek žalobkyně namítla, že dotační podmínky neporušila, a proto nelze dospět k závěru, že porušila rozpočtovou kázeň. Jak vyplynulo ze shora uvedeného, žalobkyni bylo vytýkáno porušení zásady transparentnosti a rovného zacházení. Ani žalovaný ani správce daně však neuvádějí, co netransparentního lze na postupu žalobkyně, která stanovila, že při výběru dodavatele bude hodnotit a) nabídnutou cenu, b) termín dodání a c) zkušenosti (reference) uchazeče, shledat. Žalobkyně naplnila požadavek Pravidel, zejména bod 10 písm. a) a c), jejichž porušení je jí vytýkáno, když stanovila požadavky na splnění kvalifikačních předpokladů (tj. nutné minimum, které musí každý potenciální dodavatel splnit, aby se o zakázku vůbec mohl ucházet) i kritéria pro hodnocení nabídek (tj. jak bude vybrána nejvhodnější nabídka), přičemž přitom předem stanovila váhu dílčích kritérií, jakož i způsob hodnocení nabídek. Porušení těchto povinností není žalobkyni vytýkáno. Žalovaný však, jak žalobkyně konstatovala, v napadeném rozhodnutí ke způsobu užití hodnotících kritérií uvedl, že „… bylo možné a z hlediska transparentnosti i žádoucí, je vyhodnotit bez použití subjektivní bodovací stupnice zadavatele.“ Žalovaný však již neuvedl, na jakém základě dospěl k závěru, že postup žalobkyně byl v rozporu s dotačními podmínkami. Samotná skutečnost, že bylo lze využít i řešení jiné, neznamená, že řešení, které bylo použito žalobkyní, bylo v rozporu s dotačními podmínkami. Úkolem žalovaného nebylo zkoumat, zda se žalobkyni teoreticky nabízela řešení jiná či dokonce vhodnější, nýbrž jen a pouze to, zda řešení zvolené žalobkyní porušilo dotační podmínky, či nikoli. Dále žalobkyně uvedla, že pokud jde o hodnocení zkušeností dodavatele při výběru nabídek, neuvádí žalovaný žádné důvody, které by tento postup činily netransparentním. Žalobkyně legitimně upřednostnila žadatele, kteří mají s realizací podobných zakázek zkušenosti, a tento svůj požadavek vtělila do zadávacích podmínek. Současně umožnila méně zkušeným uchazečům, aby tento svůj nedostatek kompenzovali jinými aspekty nabídek. Nebo, z jiného úhlu nazíráno, žalobkyně vyjádřila preferenci, že obdrží-li cenově podobné nabídky více uchazečů, upřednostní dodavatele, který doloží více zkušeností. Na tomto řešení není nic netransparentního ani diskriminačního. Žalobkyně zacházela se všemi dodavateli shodně a svůj postup dopředu avizovala způsobem, který měrou své určitosti výrazně převyšoval určitost dotačních podmínek. Za zcela nepodložené pak označila tvrzení žalovaného, že kvalita dodávky není hodnotitelná referencemi uchazeče. Je obecně známou skutečností, že zadavatel zakázky (ať se jedná o dodavatele podnikajícího či nepodnikajícího) zcela běžně zkoumá, zda potenciální dodavatel má s realizací zakázek daného druhu zkušenosti a podle toho mezi možnými dodavateli vybírá. Racionalita takového postupu je nezpochybnitelná. Poskytovatel dotace sice má možnost takový postup vyloučit a pravidly zakázat, nicméně musí tak učinit způsobem nevzbuzujícím pochybnosti. Úkolem správce daně pak není případnou vůli poskytovatele dotace domýšlet či dokonce nahrazovat. K otázce dopadu daného jednání na hospodárnost nakládání s veřejnými prostředky žalobkyně poukázala na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek NSS 2 Afs 49/2013-34). Dle tohoto soudu je zásadním momentem pro určení neoprávněného použití peněžních prostředků jejich výdej v rozporu s účelem jejich poskytnutí (rozsudek Nejvyššího správního soudu 5 Afs 8/2012-42 ze dne 27.6.2012). Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci 4 As 117/2014-39 ze dne 10.10.2014 pak vyplývá, že poměřování rozsahu a míry závažnosti porušení stanovených podmínek smyslem a účelem dotace je nezbytně nutné pro ústavně konformní, rozumnou a proporcionální aplikaci rozpočtových pravidel. Žalovaný dle žalobkyně sice tyto zásady částečně reflektoval, když snížil správcem daně vyměřený odvod ta porušení rozpočtové kázně, nicméně řešení zvolené žalovaným pokládá žalobce za nepřezkoumatelné a arbitrární, neboť žalobkyni neměl být vyměřen žádný odvod či tento odvod měl být výrazně nižší. Žalovaný správně (v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu) přihlédl ke skutečnosti, že účel dotace byl splněn, neboť výrobní hala byla postavena. Při daňové kontrole bylo dle žalovaného zjištěno jediné dílčí pochybení žalobkyně při formulování zadávacích podmínek a porušení jediné podmínky Ministerstva průmyslu a obchodu, přičemž toto domnělé porušení neovlivnilo závažným způsobem naplnění účelu dotace a samotný žalovaný hodnotí toto porušení za méně závažné. Žalovaný však opomněl zohlednit skutečnost, že žalobkyně dodržela podmínky poskytnutí dotace, když dodavatele vybírala ve výběrovém řízení podle Pravidel, jak jí rozhodnutí o poskytnutí dotace ukládalo. Žalovaným tvrzené porušení pravidel je založeno na interpretaci neurčitých pojmů pravidel pro výběr dodavatelů, kterou žalobkyně nemohla předjímat. Žalobkyně se také domáhala zohlednění skutečnosti, že samotný poskytovatel pokládá výběrové řízení za řádně provedené, což dokládá jeho dopis ze dne 10.11.2014, že výběrové řízení provedené žalobkyní bylo poskytovatelem dotace hodnoceno jako správné, z čehož vyplývá, že samotný poskytovatel pokládá dotační podmínky za splněné. Povinností žalovaného pak bylo stanovisko poskytovatele dotace při svém rozhodování zohlednit. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný ve svém rozhodnutí dále uvedl, že „porušení podmínky provést výběrové řízení v souladu s Pravidly sice nemělo dopad na daný účel poskytnutých prostředků, ale porušení zásad transparentnosti a nediskriminace, jak správce daně konstatoval ve zprávě o daňové kontrole (…), mohlo ve svém důsledku vést k částečně nehospodárnému a neefektivnímu naložení s veřejnými prostředky, přičemž jejich hospodárné a efektivní využití patří mezi nejzákladnější zásady nakládání s těmito prostředky.“ Tento závěr žalobkyně považovala za zcela spekulativní a nepodložený. Žalobkyně svým postupem vytvořila podmínky pro soutěž dodavatelů o získání zakázky, čímž bylo zajištěno, že výsledná cena bude odpovídat na trhu běžně dosahované ceně. Žalobkyně byla oprávněna přihlédnout i k jiným kritériím než k nabídkové ceně (což není zpochybněno), avizovala, že tak učiní a sama postupovala v souladu se soutěžními podmínkami. Je zřejmé, že pokud by zvolila jiné řešení (např. formou přísnějších kvalifikačních předpokladů), byl by její postup považován za správný, ovšem jeho naplnění by vedlo k navýšení ceny dodávky. Konstatovala, že postup příjemců dotací a zadavatelů veřejných zakázek nelze podřizovat totožným pravidlům, neboť na rozdíl od posléze uvedených příjemce dotace hospodaří vedle původně veřejných finančních prostředků též s prostředky vlastními, čímž je zajištěno hospodárné nakládání s prostředky určenými k naplnění účelu dotace. Žalobkyně v závěru uvedla, že po celou dobu realizace projektu byla vedena snahou dodržet podmínky čerpání dotace a žalovaným tvrzené porušení pravidel pro výběru dodavatelů, je dle jejího názoru výsledkem nejednoznačné úpravy Pravidel, neboť žalobkyně neměla žádný zájem na tom, aby Pravidla nedodržela či obcházela. Žalovaným tvrzená nedůslednost žalobkyně při rozlišování pojmů kvalifikační předpoklad a hodnotící kritérium, pak nemohla mít žádný vliv na nakládání s veřejnými prostředky, a proto k této terminologické nedůslednosti nelze přihlížet v neprospěch žalobkyně. II. Písemné vyjádření žalovaného V písemném vyjádření k žalobě žalovaný k bodu IV., tedy k námitce nazvané „Nejednoznačnost dotačních podmínek“ uvedl, že dokumentem rozhodným pro posouzení, zda žalobkyně porušila podmínky poskytnutí dotace, jsou Pravidla, která byla přílohou Podmínek poskytnutí dotace verze 5/0. Tato pravidla stanovují závazný postup příjemce dotace jako zadavatele při zadávání veřejných zakázek, který se nemusí řídit zákonem o veřejných zakázkách. Pravidla pro výběr dodavatelů, číslo vydání/aktualizace 5/0, platnost od 16. 3. 2009, obsahují shodné znění dotčených podmínek jako pravidla pro výběr dodavatelů, číslo vydání/aktualizace 7/0, platnost od 1. 1. 2010. Tato pravidla stanovují závazný postup příjemce dotace jako zadavatele při zadávání veřejných zakázek, který se nemusí řídit zákonem o veřejných zakázkách. Žalobkyně tedy při výběrovém řízení nebyla povinna postupovat podle toho zákona, byla však povinna postupovat podle Pravidel pro výběr dodavatelů, číslo vydání/aktualizace 5/, platnost od 16. 3. 2009. Správce daně na straně 7 zprávy o daňové kontrole vyslovil předpoklad, že uvedená Pravidla jsou nastavena podle § 50 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách, který vylučuje ekonomické a finanční kvalifikační předpoklady a technické kvalifikační předpoklady z předmětu hodnotících kritérií. Tato správní úvaha vychází ze znění Pravidel, konkrétně bodu 10 písm. a) a c), podle nichž musí zadavatel zvlášť stanovit požadavky na splnění kvalifikačních předpokladů uchazečů – bod 10 písm. a) Pravidel ( tedy způsob prokázání kvalifikačních předpokladů a minimální úroveň kvalifikačních předpokladů odpovídající druhu rozsahu a složitosti zakázky) a zvlášť kritéria pro hodnocení veřejné zakázky včetně způsobu hodnocení nabídek – bod 10 písm. c) Pravidel. Tomu, že kvalifikační předpoklady nemohou být hodnotícím kritériem, odpovídá i bod 18 Pravidel, který odkazuje na § 22 zákona o veřejných zakázkách, jenž upravuje výčet nepřijatelných nabídek dodavatelů. Do tohoto výčtu je mimo jiné zahrnuta taková nabídka, u které uchazeč neprokázal splnění kvalifikace. Jinak řečeno, není-li vyloučen uchazeč z důvodu nedostatečného prokázání kvalifikace, hodnotí se jeho nabídka pomocí hodnotících kritérií, které již v sobě kvalifikaci nezahrnují. Požadavky na kvalifikaci musí být stanoveny tak, aby uchazeč věděl, že jeho kvalifikace je dostatečná a že jeho nabídka bude hodnocena. V daném případě zadavatel – žalobkyně- nijak nekonkretizoval v bodě 6 písm. b) zadávací dokumentace, jaká kvalifikace ještě pro hodnocení vyhovuje, nicméně žádného z uchazečů z hodnocení nevyřadil. V rámci hodnotících kritérií, která mají vyjadřovat ekonomickou výhodnost dané nabídky, musí zadavatel stanovit dostatečně konkrétní dílčí kritéria, která bude hodnotit, jejich váhu a způsob jejich hodnocení. Jak vyplývá z bodu 8 „hodnocení nabídek“ zadávací dokumentace u dílčího kritéria „reference (zkušenosti uchazeče)“ absentuje jakékoliv zadání, co bude hodnoceno, za jaké časové období a jak budou přidělovány body, což je zcela v rozporu se zásadou transparentnosti. Správce daně proto zcela odůvodněně konstatoval porušení bodu 3 Pravidel, podle něhož musí být výběr dodavatele transparentní, nediskriminační a v souladu s principem rovného přístupu. K bodu V. žaloby, tedy k tvrzenému porušení dotačních podmínek, žalovaný uvedl, že správce daně na straně 9 zprávy o daňové kontrole poukázal na to, že dílčí kritérium „ekonomická výhodnost“, kterou se podle popisu odůvodnění hodnocení nabídek ve zprávě z výběrového řízení ze dne 27. 5. 2009 stala výhradně nabízená cena, a dílčí kritérium „termín dodání“ jsou kritéria kvantitativní. Proto bylo možné a z hlediska transparentnosti i žádoucí vyhodnotit je bez použití subjektivní bodovací stupnice zadavatele. Ta byla u těchto dvou kritérií nedůvodná, protože výši ceny i termíny dodání mohl zadavatel porovnat standardním způsobem na základě proporcionálně stanovených bodů vynásobených váhou kritéria. Tím, že tak neučinil a použil jím nastavenou stupnici, mohly v tomto okamžiku vzniknout neodůvodněné disproporce v hodnocení. Oproti předchozímu nepředstavuje dílčí kritérium „reference“ kvantitativní kritérium, nýbrž kritérium kvalitativní, u něhož žalobkyně přezkoumatelným způsobem nestanovila, jakým způsobem či postupem určí, která nabídka toto kritérium nejlépe splňuje. Aplikovala na něj svojí subjektivní bodovací stupnici, přičemž k hodnocení využila specifikaci uvedenou u kvalifikačních předpokladů. Uvedený způsob vymezení předmětného hodnotícího kritéria a způsob jeho hodnocení, který je bezesporu jedním z úkonů při zadávání předmětných veřejných zakázek, však nelze považovat za jednoznačný, průhledný, odpovídající podmínkám Pravidel. Takto stanovené hodnotící kritérium není transparentní, což v konečném důsledku vede k natolik závažnému pochybení, které mohlo podstatným způsobem ovlivnit výsledek zadávacího řízení, výběr nejvhodnějšího uchazeče, respektive ekonomicky nejvhodnější nabídku a její cenu, ale i samotný seznam potenciálních uchazečů, kteří se vlivem netransparentně stanoveného hodnotícího kritéria výběrového řízení vůbec nezúčastnili. Kromě předchozího si zúčastnivší uchazeči nemohli při přípravě své nabídky utvořit dostatečnou a jednoznačnou představu nejen o tom, jaké konkrétní skutečnosti bude zadavatel v rámci předmětného kritéria hodnotit, ale ani jakým způsobem bude hodnocení probíhat a neměli tak ze svého pohledu možnost připravit pro zadavatele co nejvhodnější nabídku. Žalobkyně se ve svém žalobním návrhu snaží zpochybnit zjištění správce daně zkreslováním jeho argumentace použité ve zprávě o daňové kontrole a následně v žalobou napadených rozhodnutích. Přitom nesprávně spojuje pojmy „kvalifikační předpoklad“ a „hodnotící kritérium“ veřejné zakázky. Žalovaný přitom odkázal na bod 6 písm. b) zadávací dokumentace. Zde je totiž vyjádřen popis technického kvalifikačního předpokladu, který se vztahuje k selekci jednotlivých uchazečů, nikoliv popis hodnotícího kritéria, jímž jsou následně posuzovány a hodnoceny nabídky způsobilých uchazečů. Kromě toho není popsaný kvalifikační předpoklad zcela jednoznačně specifikován, a to ani ve vztahu k požadavku na charakter předpokládaných referencí či jejich počet, ani ve vztahu k požadavku na bodové hodnocení. Naprostá absence toho, co sám zadavatel preferuje a co chce v rámci nabídek hodnotit, neumožňuje zjistit, za co byly body poskytnuty nebo odebrány. Tím se stává zadávací řízení nekontrolovatelné a neprůhledné, což je v rozporu se zásadou transparentnosti a v konečném důsledku i v rozporu se zákonem o rozpočtových pravidlech. K bodu VI. žaloby, tedy k otázce dopadu jednání žalobkyně na hospodárnost nakládání s neveřejnými prostředky, žalovaný uvedl, že má za to, že napadené rozhodnutí je zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu. Uvedl, že žalobkyně byla vázána při čerpání dotace rozhodnutím o poskytnutí dotace, jehož součástí byly Podmínky v rámci prioritní osy 5 Prostředí pro podnikání a inovace, oblasti podpory 5.3 Infrastruktura pro podnikání, programu Nemovitosti, kde pod písmenem d) je výslovně uvedeno, že při výběru dodavatelů je příjemce dotace povinen postupovat podle Pravidel, která tvoří přílohu Podmínek. Argumentaci žalobkyně neurčitými pojmy proto považoval za nedůvodnou. K námitce žalobkyně, aby byla zohledněna skutečnost, že samotný poskytovatel dotace pokládá výběrové řízení za řádně provedené, odkázal žalovaný na ust. § 44a odst. 9 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“) které zcela jednoznačně určuje, že správu odvodů za porušení rozpočtové kázně vykonávají finanční úřady. Stanovisko poskytovatele dotace ke zjištěnému porušení rozpočtové kázně proto považoval za irelevantní. III. Posouzení věci krajským soudem Zástupce žalobkyně při nařízeném jednání konstatoval, že žalobkyně byla povinna řídit se jen těmi podmínkami, které poskytovatel jednoznačně stanovil v rozhodnutí, a je přesvědčena, že takto postupovala. Pověřená pracovnice žalovaného odkázala na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí, zdůraznila, že důvody, které vedly správce daně k vydání rozhodnutí, byly podrobně rozebrány ve zprávě o daňové kontrole. Uvedla, že poskytovatel dotace hodnotil splnění jen těch podmínek, které byly součástí rozhodnutí. Připomněla také snížení vyměřeného odvodu v odvolacím řízení a z pohledu těchto skutečností označila žalobu za nedůvodnou. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) a po prostudování obsahu správního spisu v kontextu s žalobními námitkami pak usoudil následovně. K projednávané věci krajský soud předně konstatuje, že při přezkoumání napadeného rozhodnutí vycházel ze závazné judikatury Nejvyššího správního soudu. Z ní dovodil (rozsudek ze dne 29. 10. 2009, čj. 1 Afs 100/2009-63), že „Dle ust. § 14 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech není na dotaci právní nárok, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak….., podstatné je, že poskytování dotací ze státního rozpočtu je ovládáno vrchnostenským postavením poskytovatele dotace….. Záleží pak na příjemci dotace, zda požadované podmínky akceptuje. Samotným smyslem aktu přijetí dotace totiž je, že příjemce přijímá určité dobrodiní ze strany státu a jakousi protiváhou tohoto dobrodiní není na rozdíl od soukromoprávních vztahů jeho protiplnění ve prospěch poskytovatele dotace, ale právě akceptace podmínek, za nichž je dotace přijímána…… Poskytovatel dotace je povinen v rozhodnutí rozlišit podmínky pro použití poskytnutých prostředků, jejichž porušení bude postihováno odvodem za porušení rozpočtové kázně. Z toho vyplývá, že podle uvedeného právního předpisu poskytovatel podpory může stanovit, jaké jednání či opomenutí jejího příjemce považuje za porušení rozpočtové kázně.“ Dále krajský soud připomíná judikaturu Nejvyššího správního soudu obsaženou v jeho rozsudku ze dne 28. 2. 2014, čj. 5 Afs 90/2012-33, dle níž „Za dodržení podmínek, které se vážou k udělené dotaci, přitom nese odpovědnost právě příjemce dotace.“ Ze skutkových okolností projednávané věci krajský soud zjistil, že dne 25. 10. 2013 byla u žalobkyně zahájena daňová kontrola, jejímž předmětem bylo ověření skutečností rozhodných pro stanovení povinnosti odvodu za porušení rozpočtové kázně dle ust. § 44 a § 44a zákona o rozpočtových pravidlech. Vyplynul z ní závěr správce daně, dle něhož žalobkyně porušila podmínky čerpání dotace, a to pravidla pro výběr dodavatelů, dle nichž výběr dodavatele musí být transparentní, nediskriminační a musí dodržovat rovný přístup. Mezi účastníky řízení není sporné, že žalobkyně vystupovala v rámci provedeného výběrového řízení jako zadavatel, který nebyl povinen postupovat při výběru dodavatelů podle zákona o veřejných zakázkách, neboť nesplňoval definici dotovaného zadavatele dle ust. § 2 odst. 3 tohoto zákona. Je nepochybné, že žalobkyně však byla povinna postupovat podle Pravidel (číslo vydání/ aktualizace 5/0, platných od 16. 3. 2009, respektive podle Pravidel pro výběr dodavatelů číslo vydání/ aktualizace7/0, platnost od 1. 1. 2010). Dále je z podkladů založených ve správním spise zřejmé, že žalobkyni byla dotace poskytnuta rozhodnutím Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 8. 1. 2010 na projekt pod názvem „Výstavba výrobní haly AWECO, spol. s r. o.“. V daném rozhodnutí bylo konstatováno, že jeho nedílnou součástí jsou Podmínky potvrzené podpisem příjemce dotace. Tyto Podmínky pak v hlavě I., čl. II. odst. 2 písm. d) stanovily povinnost příjemce dotace postupovat podle Pravidel a v čl. VII. odst. 4 uvedly, že porušení rozpočtové kázně v ostatních případech bude postiženo odvodem ve výši, v jaké byla rozpočtová kázeň porušena. Uvedená Pravidla stanovila v čl. 10 obsah zadávací dokumentace, která musela obsahovat požadavky na splnění kvalifikačních předpokladů uchazečů, přesnou charakteristiku zakázky, kritéria pro hodnocení, obsah a způsob zpracování nabídek, obchodní podmínky a další informace podle potřeb zadavatele. V kapitole „Hodnocení“ obsažené v čl. 18 pak bylo uvedeno, že zadavatel je vždy povinen posuzovat pouze vhodné nabídky dodavatelů. Za vhodné nelze považovat nabídky, a které jsou v rozporu se zadávací dokumentací. Nabídky dle § 22 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách je možno rovněž považovat za nepřijatelné. Za tyto nabídky pak byly označeny v písmeně c) této kapitoly takové nabídky, u kterých uchazeč neprokázal splnění kvalifikace. Krajský soud na základě stanovených požadavků a kritérií dále hodnotil, zda žalobkyně shora vzpomínaným požadavkům uvedeným v Podmínkách a Pravidlech dostála. Vycházel přitom ze zásady, která nebyla žalovaným ani prvoinstančním orgánem sporována, tedy že žalobkyně nebyla povinna zadávat veřejnou zakázku podle zákona o veřejných zakázkách. Z přiložených důkazů ve správním spise pak zjistil, že žalobkyně ve výzvě k předkládání cenových nabídek mimo jiné uvedla, že nabídky uchazečů budou hodnoceny hlavně podle ekonomické výhodnosti, termínu dodání a referencí – zkušeností uchazeče, přičemž pořadí nabídek bude stanoveno pomocí numerické stupnice s váhovým rozlišením. Přitom ekonomické výhodnosti přiřadila žalobkyně váhu kritéria 60 %, termínu dodání 20 % a referencím – zkušenostem uchazeče 20 %. Z takto naznačeného postupu žalobkyně považoval krajský soud, ve shodě s názorem žalovaného, za zřejmé, že žalobkyně nerozlišuje mezi obsahem pojmů „kvalifikační předpoklad“ a „hodnotící kritérium“, když obě kritéria zařadila při hodnocení nabídek vedle sebe. Nevzala přitom v úvahu povinnost uloženou jí v bodě 18 Pravidel, dle níž za nepřijatelné je nutno považovat nabídky, u kterých uchazeč neprokázal splnění kvalifikace. Žalobkyně tedy nevzala tuto podmínku v potaz a naopak ve svých pravidlech pro hodnocení nabídek zahrnula kvalifikační předpoklady do celkového souhrnu kritérií. Její povinností naopak bylo v souladu s podmínkami Pravidel vyřadit takové nabídky, které požadované reference nesplnily. Pokud tak neučinila, stává se zadávací řízení nekontrolovatelné a neprůhledné, což je, jak ostatně konstatoval i žalovaný, v přímém rozporu se zásadou transparentnosti, neboť v rámci hodnocení nabídky, jako fáze zadávacího řízení, se již kvalifikace uchazeče nehodnotí. Pokud se tedy žalobkyně domnívala, že při obdržení cenově podobných nabídek více uchazečů upřednostní dodavatele, který doloží více zkušeností, pak tento její postup neodpovídal podmínkám Pravidel. Krajský soud ve vazbě na shora uvedené nemohl přisvědčit názoru žalobkyně, která se domnívá, že Podmínky a Pravidla pro poskytnutí dotace neporušila a že jejich obsah je nejednoznačný a neurčitý. Naopak lze konstatovat, že žalobkyně se obsahem daných Pravidel neřídila, což způsobilo porušení podmínek, jimiž byla rozhodnutím Ministerstva průmyslu a obchodu při poskytnutí dotace zavázána. Porušila přitom zásadu transparentnosti a nediskriminace, což mohlo vést k nehospodárnému a neefektivnímu naložení s veřejnými prostředky. Lze se přitom přiklonit k názoru žalovaného, že při porušení Pravidel, zejména jejich bodu 18, se jednalo o jediné porušení v rámci uskutečněné veřejné zakázky a tedy jediné podmínky rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu, přičemž takové porušení lze kvalifikovat jako méně závažné. Je přitom nepochybné, že účel dotace byl naplněn, nebyl tudíž dán důvod k vyměření odvodu za porušení rozpočtové kázně dle ust. § 44a odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech v plné výši. Krajský soud má rovněž za to, že postup žalovaného při stanovení odvodu za porušení rozpočtové kázně byl v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Nelze se rovněž přiklonit k žalobní námitce, dle níž postup žalovaného je založen na interpretaci neurčitých pojmů pravidel pro výběr dodavatelů. Žalovaný naprosto zřetelně objasnil, jaké body Pravidel a v jakém rozsahu žalobkyně nedodržela a z toho pak dovodil, v jaké míře je důvodné uložit za toto pochybení odvod do příslušného rozpočtu. Tento postup nemůže být vyvrácen ani názorem poskytovatele dotace vysloveným v průběhu daňové kontroly svědčícím ve prospěch žalobkyně. Je totiž nepochybné, že správu odvodů za porušení rozpočtové kázně provádějí dle ust. § 44a odst. 9 zákona o rozpočtových pravidlech finanční orgány, které prověřují dodržení zákonných podmínek. Předmětný právní předpis přitom neumožňuje, aby do tohoto procesu poskytovatel dotace jakkoliv vstupoval. Na základě těchto skutečností dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je nedůvodná, a proto ji ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení jí proto nevzniklo. Žalovaný právo na náhradu nákladů při tomto řízení neuplatnil. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.

Poučení