31 Af 63/2016 - 71

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Jany Kábrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci žalobce Středisko ekologické výchovy a etiky Rýchory – SEVER, Brontosaurus Krkonoše se sídlem v Horním Maršově, Horská 175 proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství se sídlem v Brně, Masarykova 31 v řízení o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 10. října 2016, čj. 44433/16/5000-10470-700290 a č.j. 44421/16/5000-10470-700290, takto:

Výrok

I. Žaloby se zamítají.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Včas podanou žalobou namítal žalobce nezákonnost shora identifikovaných rozhodnutí, jimiž byla zamítnuta odvolání žalobce do rozhodnutí Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj, kterými byl žalobci vyměřen odvod do státního rozpočtu a do Národního fondu za porušení rozpočtové kázně.

I. Žalobní námitky

2. Žalobce označil napadené rozhodnutí zcela nesrozumitelné a nepřezkoumatelné. Z jeho výroku totiž není zřejmé, o porušení jakých rozpočtových pravidel se v této projednávané věci mělo jednat. Zda měl žalovaný na mysli rozpočtová pravidla za rok 2006, 2007, 2009, 2011 či rok 2013. Rovněž nebylo zřejmé, podle jakých právních předpisů mělo být porušení rozpočtových pravidel správně posuzováno. Uvedená nesrozumitelnost zasahuje do práv stěžovatele, není totiž najisto postaveno, podle jakých právních předpisů byla vlastně věc posuzována. Tato skutečnost brání žalobci v pregnantní formulaci možných výtek na nezákonnost aplikovaných právních předpisů. Uvedené platí tím spíše, že z napadených rozhodnutí vyplývá, že ani správce daně ani žalovaný věc neposuzovali podle dikce právních předpisů, které zde byly ke dni poskytnutí dotace, tedy v roce 2009. Pokud tedy žalovaný posuzoval zákonnost rozhodnutí správce daně podle rozpočtových pravidel (§ 44a) ve znění pozdějších předpisů, aplikoval nadto na věc nesprávný právní předpis, respektive předpis v nesprávném znění, než jaký měl být na věc správně aplikován.

3. Napadené rozhodnutí označil žalobce za nepřezkoumatelné i pro nedostatek důvodů. Žalobce již ve svém odvolání namítal, že správce daně nedostatečně zjistil skutkový stav věci, a nehodnotil 5 sloučených projektů ve všech podstatných souvislostech. Zejména se dostatečně neujistil, od jakého okamžiku vzniká vlastně povinnost žalobci plánovat výdaje z veřejných prostředků – tedy zda již od podání žádosti nebo od jiného okamžiku komunikace s poskytovatelem. Na tuto výtku o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci žalovaný nereagoval, resp. pouze konstatoval, že výhrady žalobce jsou irelevantní. Žalobce podotkl, že nikdy nerozporoval, že příručka obsahuje povinnost sčítat spolu související plnění, která zamýšlí pořídit v jednom účetním období a že zakazuje rozdělit taková plnění s cílem snížit hodnotu zakázky. K tomu však žalovaný vždy pouze konstatoval, že se jedná o plnění spolu související, o plnění v době vypsání předmětné zakázky pro dané účetní období zamýšlená a rozdělená s cílem snížit hodnotu zakázky. Toto tvrzení se však dle žalobce zásadně liší od zveřejněných metodických výkladů veřejné správy. Metodický newsletter výslovně uvádí, že „Stejně tak je možno pro účely sčítání veřejných zakázek brát v úvahu pouze projekty, na které má příjemce v okamžiku zahájení zadávacího výběrového řízení podepsaný platný právní akt. Samotné podání žádosti o finanční podporu na projekt, ve kterém se předpokládá realizace nákupu zboží či služeb, není pro zahrnutí do předmětu zakázky relevantní.“(viz http//www.msmt.cz/file/11643 1 1). Žalovaný přitom v přímém rozporu s tímto jednoznačným výkladem poskytovatele dotace založil svůj závěr na tvrzení, že u projektů „Profesní vzdělávání pracovníků NNO“ do zamýšlených plnění měl daňový subjekt započítat předpokládané hodnoty těchto zařízení, a to již na základě toho, že dle původního rozpočtu daného projektu zamýšlel pořídit 3 notebooky a 1 multifunkční zařízení, ačkoliv na základě pouhého podání žádosti nelze plánovat, zda vůbec a v kterém účetní období bude moci taková zařízení pořizovat. Žalovaný tak v rozporu s výkladem poskytovatele dotace výslovně tvrdil, že do zamýšlených plnění měl daňový subjekt započítat předpokládané hodnoty těchto zařízení, a to již na základě pouhého podání žádosti. Správce daně se rovněž vůbec nezabýval zjišťováním, zda žalobce nákupy opravdu plánoval ve svém rozpočtu na dané účetní období. Přitom metodika zadávání veřejných zakázek uvádí, že při vymezení toho, jaké obdobné, spolu související dodávky či služby, hodlá zadavatel pořídit v průběhu účetního období, je třeba vyjít zejména z příslušného rozpočtu nebo plánu zadavatele. Žalobce podotkl, že výkladem správce daně by se organizace jeho typu dostaly do režimu permanentního výběrového řízení s velmi obtížně vypočitatelnou hodnotou. Správce daně rovněž dostatečně nezjistil, co je možno považovat za „spolu související plnění“ a spokojil se bez zdůvodnění s tvrzením, že o takové plnění šlo, jen na základě velmi obecného odůvodnění, že cíl projektu byl společný, protože se jednalo o environmentální vzdělávání studentů či učitelů. Ani toto obecné tvrzení přitom neodpovídá skutečnosti, protože se jednalo o několik různých programů, z nichž každý měl jiné cíle a jinou cílovou skupinu - projekt profesní vzdělávání se vůbec netýkal učitelů a studentů, jak mylně uvádí správce daně a žalovaný, ale pracovníků neziskových organizací. Stejně tak se ne všechny projekty týkaly jen environmentálního vzdělávání. Správce daně a žalovaný rovněž nijak neposuzoval, zda zakázky na různé druhy přístrojů (od počítačů po fotoaparáty) pro různá pracoviště, různé účely, v různých regionech a s různými cílovými skupinami jsou spolu souvisejícím plněním. Tyto skutečnosti však správce daně nijak nezjišťoval a svůj závěr postavil pouze na velmi obecném a zároveň věcně nesprávném vymezení znaku spolu souvisejících plnění. Přitom metodika zadávání veřejných zakázek MMR explicitně uvádí příklad, že např. péče o veřejné prostranství není dostatečným znakem spolu souvisejících plnění: „nebude třeba sčítat, například předpokládané hodnoty zakázek na zajištění čištění chodníků a zajištění údržby zeleně, jelikož tyto 2 zakázky nejsou svým charakterem obdobné“. Správce daně se rovněž nijak nezabýval námitkou, že Příručka formuluje povinnost tak, že porušením povinnosti je stav, kdy zadavatel dělí předmět zakázky s cílem snížit hodnotu zakázky a že žalobce dle všech souvislostí žádný takový záměrný cíl evidentně neměl. Pokud by měly být správcem daně vyloučené nákupy považovány za jedinou zakázku, nedošlo by k naplnění podmínky, že šlo z jeho strany o cílené jednání.

4. Dále žalobce namítal vady řízení před správními orgány. Byl názoru, že v daném případě došlo k absenci řádného projednání kontrolních zjištění správcem daně s žalobcem, tedy porušení § 92 odst. 5 písm. c) a d) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Žalobce upozornil, že již v průběhu daňové kontroly namítal, že správce daně dostatečně nezjistil skutkový stav věci a nepřihlédl k podstatným okolnostem projednávané věci. Hodnocení důkazů a rovněž rozhodných skutečností považoval za nelogické a protichůdné. Správce daně nebral v úvahu, že žalobce jako zadavatel správcem daně nesprávně slučované projekty sčítat. Řada těchto projektů totiž spolu nesouvisela místně, věcně ani časově a řádně nebylo vyhodnoceno, zda jde o spolusouvisející plnění. Zdůraznil, že správcem daně slučované zakázky netvořily jeden celek. Správce daně se s výhradami žalobce k doplnění skutkového stavu věci ve skutečnosti nezabýval, a odůvodnění napadeného rozhodnutí na tento požadavek žalobce nereflektuje. Takové právní posouzení odvolací námitky považuje žalobce nejen za nesprávné nedostatečné, ale hraničící z nepřezkoumatelností. Žalobce má za to, že správce daně nedostatečně zjistil skutkový stav věci a v průběhu daňové kontroly se s návrhy důkazních prostředků nevypořádal zákonným způsobem. Takto nezákonně postupoval i žalovaný v odvolacím řízení. Žalobce se proto v soudním řízení domáhá doplnění skutkového stavu věci, a to provedení důkazních prostředků, které nebyly provedeny správními orgány. Odkázal přitom na své vyjádření k daňové kontrole a dále na odvolání.

5. Poslední žalobní námitkám se dotýkala nesprávného posouzení žalovaného a správce daně, kteří opřeli svůj názor o chybný výklad bodu 7.4.3 Dělení zakázky uvedeného ve shora vzpomínané Příručce. Žalobce zdůraznil, že správce daně nevykládal Příručku v celém jejím v kontextu, smyslu a účelu, ale pouze z ní vytrhával jednotlivá ustanovení a na nich založil své vadné myšlenkové pochody. Správní orgány vycházely z nesprávného předpokladu, že žalobce má ještě před vydáním příslušného právně závazného aktu (smlouvy, rozhodnutí) pouze na základě předběžných informací předvídat, zda a kdy a s jakým konkrétním schváleným rozpočtem s ním bude uzavřena smlouva či vydáno rozhodnutí a podle toho plánovat výdaje, respektive zamýšlet pořízení plnění ve smyslu Příručky. Žalobce připustil, že v době vypsání výběrového řízení sice jednal s Královéhradeckým krajem jako poskytovatelem další dotace o přípravě smlouvy a dodal k tomu i podklady, avšak veškeré písemnosti byly právně nezávazné a na základě toho nemohl vzhledem k dostupným informacím o samotném projektu i vzhledem k jiným srovnatelným zkušenostem s projekty, které správce daně posuzuje společně, předjímat, zda nakonec opravdu a zejména kdy a s jakým schváleným rozpočtem bude smlouva opravdu uzavřena. Zdůraznil, že je mimo možnosti žalobce z těchto právně nezávazných dokumentů předjímat dobu uzavření smlouvy a účetní období, v nichž budou jednotlivé projekty nakonec realizovány. Naopak lze prokázat nade vší pochybnost, že u těchto projektů uvažoval žalobce původně pořídit za veřejné prostředky dodávky v jiném účetním období, avšak kvůli nepředvídatelnosti toho, zda bude právní akt skutečně vydán, se posunuly výdaje na techniku až do účetního období hodnoceného správcem daně, konkrétně se jednalo o projekty „Týden pro udržitelný život“ a „Škola pro udržitelný život“, které byly podány 27. 10. 2008 a oba počítaly se zahájením 1. 5. 2009 a nákupem techniky v účetním období 2009. Protože však ze strany poskytovatele došlo oproti poskytnutým nezávazným informacím nakonec ke zpoždění, byla rozhodnutí k podpoře těchto projektů vydána až po 13, respektive 15 a půl měsících. Projekty tak začaly být fakticky realizovány až v dalším kalendářním roce. Stejně tak nemohl žalobce s jistotou plánovat, zda mu bude schválena částka na nákup techniky a v jaké konkrétní výši. Protože v době zadání zakázky nebyla výše plnění z projektu profesní vzdělávání objektivně známa, nebylo ji možno ani sečíst. Tyto skutečnosti však správce daně ani žalovaný nijak nehodnotili. Jednu zakázku však prokazatelně nebylo možno vypsat, její součástí nemohlo být plnění v rámci projektu Profesní vzdělávání, nejen proto, že náklady na takto pořízenou techniku byly zatím nejisté, ale zejména proto, že výdaj by nebyl z časového hlediska způsobilý. Žalobce uzavřel, že může plánovat a uskutečňovat výdaje z veřejných prostředků a tedy zamýšlet pořízení ve smyslu Příručky teprve po získání právního nároku na ně a nikoliv jen na základě právně nezávazných informací a komunikace s poskytovatelem.

II. Vyjádření žalovaného

6. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že slovním spojením „ve znění pozdějších předpisů“ je řečeno, že předmětný právní předpis měl za dobu své existence více znění. O odvolání žalobce bylo odvolacím orgánem rozhodováno nejprve v roce 2014, poté znovu v roce 2016. Procesní předpis se použije aktuální, platný v době rozhodování. Žalovaný tak v žádném případě nesouhlasil s námitkou žalobce, že je napadené rozhodnutí nesrozumitelné či nepřezkoumatelné.

7. K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů žalovaný uvedl, že tuto otázku vyřešil již zdejší soud v předcházejícím zrušujícím rozsudku, když určil, že povinnost plánovat výdaje z veřejných prostředků je dána okamžikem vyhlášení výběrového řízení.

8. S odkazem na rozsudek zdejšího považoval žalovaný rovněž za nedůvodnou námitku žalobce týkající se vad řízení před správními orgány.

9. Žalovaný vyslovil nesouhlas s námitkou žalobce týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Zdůraznil, že v napadeném rozhodnutí tento původní nedostatek napravil a to konkrétně na straně 5 až 7, kde jsou projekty číslo 4 a číslo 5 blíže popsány a zařazeny systematicky do tabulky s ostatními projekty. Ačkoliv dne 12. 2. 2010, kdy došlo ke zveřejnění veřejné zakázky pro projekt „Sever školám, školy sobě – vzdělávání pro udržitelný život na školách“, smlouva o realizaci grantového projektu nebyla ještě podepsána, žalobce, jíž byl informován Královéhradeckým krajem, že projekt byl schválen k realizaci (viz přípis „Vyrozumění o schválení žádosti o finanční podporu z operačního programu vzdělávání pro konkurenceschopnost“ ze dne 17. 12. 2009). Žalobce tedy byl povinen při stanovení předpokládané hodnoty zakázky přičíst i hodnotu výpočetní techniky, kterou zamýšlel pořídit pro projekt „Profesní vzdělávání pracovníků NNO v EVVO“. Neučinil tak a porušil bod 7.4.3 Příručky, když nevzal v úvahu všechna obdobná, spolu související plnění, jejichž cíl byl společný (tedy environmentální vzdělávání studentů či učitelů), která zamýšlel pořídit v průběhu jednoho účetního období (2010) a rozdělil tuto zakázku na menší. Žalobce tak nevybral dodavatele postupem stanoveným v bodě 7.5 písm. C Příručky, který odpovídá ceně, za níž byla v roce 2010 pořízena kancelářská a didaktická technika. S tím souvisí i námitka žalobce, že žalovaný nikterak neprokázal, že šlo ze strany žalobce při rozdělení zakázek o cílené jednání. K tomu žalovaný uvedl, že odvod za porušení rozpočtové kázně není sankcí za správní delikt, jak se žalobce nesprávně domnívá. Tento odvod je sice svého druhu sankcí, znakem této sankce však není zavinění, a to ani nedbalostní. Námitka je tedy nedůvodná.

10. K namítanému nesprávnému výkladu bodu 7.4.3 Dělení zakázek v Příručce žalovaný uvedl, že výklad Příručky správcem daně považoval zdejší soud za správný a žalovaný tak na správnosti trvá. Správce daně vždy vychází z textu rozhodnutí o poskytnutí dotace a podmínek k němu se vážících ve znění, v jakém byl pro poskytovatele i příjemce dotace závazný. Zdůraznil rovněž, že sám poskytovatel oznámil podáním ze dne 9. 4. 2013 pochybení žalobce ve veřejné zakázce a předal podnět k vybrání a vymáhání odvodu za porušení rozpočtové kázně. Sám poskytovatel uvedl odvod ve výši 3 % z celkové částky dotace.

III. Projednání věci před krajským soudem

11. Při nařízeném jednání krajský soud spojil ke společnému projednání věci vedené pod sp. zn. 31 Af 2/2015 a 31 Af 3/2015, s tím, že nadále budou vedeny pod sp. zn. 31 Af 2/2015. Postupoval tak v souladu s ust. § 39 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), neboť napadená rozhodnutí spolu skutkově souvisejí.

12. Statutární zástupce žalobce při jednání uvedl, že nadále trvá na žalobních námitkách, konkrétně pak na námitce poukazující na nedostatečné zjištění skutkových okolností a nezákonný postup žalovaného, který se s odvolacími námitkami nedostatečně vypořádal. Žalobce především požadoval, aby bylo vzato v úvahu řízení, které předcházelo vydání platebních výměrů i zakázky, které předcházely této kontrolované zakázce. S těmito námitkami se ale žalovaný vypořádal pouhým tvrzením, že jsou irelevantní. To se však žalobce nedomnívá. Žalobce se proto domáhal, aby právě tyto skutečnosti byly vzaty v úvahu, což správce daně ani žalovaný neakceptovali a svůj odmítavý postup dostatečně nezdůvodnili. K tomu statutární zástupce žalobce předložil vyrozumění Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy o schválení žádosti o finanční podporu z OPVK, ze dne 8. září 2009, dále smlouvu o realizaci grantového projektu v rámci globálního grantu CZ.1.07/3.2.10 ze dne 26. 2. 2010, dále výzvu č. j. 13691/2008 – 41, kterou Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy vyhlásilo předkládání žádostí individuálních projektů z OPVK. Žalobce dále předložil Rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 15. ledna 2010, téhož ministerstva, kde je sice uveden jako příjemce dotace „společnost Partnerství, o.p.s.“, nicméně k tomuto projektu se žalobce připojil, sdělil účast na tomto projektu žalovanému, respektive správci daně, a je zahrnut ve shora zmiňovaném soupisu projektů uvedeném ve zprávě z kontroly, konkrétně pod bodem 4. K dotazu soudu statutární zástupce uvedl, že existuje listina, která účast na tomto projektu prokazuje, a on sám má tuto listinu v držení. Jak vyplývá ze zprávy z kontroly, správce daně ji zahrnul do soupisu k projektům, na kterých se žalobce podílel. Dále statutární zástupce žalobce uvádí, že shora citované podklady předkládal správci daně proto, aby podpořil své tvrzení týkající se chybného postupu správce daně, který si chybně vysvětlil skutečnost, kdy se mají zmíněné projekty sčítat, tzn., od kterého okamžiku se sčítají pro vypsání společného výběrového řízení. Bez stanovení tohoto okamžiku nemůže být rozhodnutí žalovaného přezkoumatelné, a proto tuto skutečnost žalobce v žalobě namítal. Dále k dotazu soudu statutární zástupce žalobce uvedl, že výběrové řízení na nákup kancelářské techniky a didaktických pomůcek proběhlo v únoru 2010. Nemá s sebou žádné podklady, z nichž by mohl určit přesnější datum a připouští, že žalobce nevznesl žádné námitky k žalovaným uvedenému datum 26. 2. 2010. Statutární zástupce žalobce k dotazu soudu uvedl, že pokud ve svých podáních tvrdil, že je třeba provést ještě další důkazy, nemůže navrhnout žádný konkrétní důkaz, pouze tvrdí, že správce daně ani žalovaný se nedostatečně vypořádali s jeho odvolacími námitkami a nezdůvodnili, jaké datum a proč je podstatné pro posouzení toho, která plnění mají být posuzována jako jedna zakázka a co je pokládáno za místní a věcnou časovou souvislost jednotlivých projektů. V tomto směru trvá na závěru, že s těmito odvolacími námitkami se žalovaný nevypořádal.

13. Pověřená pracovnice žalovaného k věci uvedla, že je přesvědčena, že v napadeném rozhodnutí bylo jednoznačně řečeno, že při kontrole dodržování podmínek dotace bylo zjištěno, že nebyly dodrženy podmínky jejího poskytnutí, jak byly stanoveny v rozhodnutí Ministerstva školství, kultury a tělovýchovy ze dne 4. 9. 2009, č. j. 08/1.3/18/2009. Žalovaný pak v odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že okamžik, ke kterému měly být sčítány zakázky, na které se vyhlašovalo výběrové řízení, bylo datum vyhlášení výběrového řízení. Proto se domnívá, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem.

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního s.ř.s. a usoudil následovně.

15. Daná věc je před zdejším soudem projednávána již podruhé. V předcházejícím soudním řízení označil zdejší soud napadená rozhodnutí za nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Zjistil totiž, že správce daně ani žalovaný se ve svých vyjádřeních nezabývali hodnocením všech pěti projektů uvedených ve zprávě o daňové kontrole, když hodnotili pouze kontrolovaný projekt a dále projekt „Environmentální vzdělávání pedagogů“ a krajský soud tedy nemohl zvážit, zda bylo či nebylo povinností žalobce postupovat při zadávání zakázky na kancelářskou a didaktickou techniku dle bodu 7.5 písm. C Příručky.

16. V nově otevřeném soudním řízení tedy krajský soud posuzoval jednotlivé žalobní body ve vazbě na povinnost uloženou zdejším soudem žalovanému v předcházejícím soudním řízení.

17. Z obsahu správního spisu vyplynulo, že žalobci byla na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 17. 8. 2009 poskytnuta na úhradu výdajů souvisejících s realizací projektu „SEVER školám, školy sobě – vzdělávání pro udržitelný život na školách“ dotace v celkové výši 11 808 136,10 Kč v časovém intervalu 1. 11. 2009 – 31. 10. 2012. Žalobce byl tímto rozhodnutím zavázán využívat dotaci v souladu s tímto rozhodnutím, s příručkou a metodickými dopisy č. 1, 4, 5, 6 a 11. V části V. bodu 5 rozhodnutí bylo rovněž stanoveno, že žalobce, jakožto příjemce dotace, je povinen řídit se při realizaci projektu ustanoveními příloh uvedených v části V. bodu 6. Rozhodnutí, přičemž přílohu č. 2 tvořila příručka.

18. Správce daně zahájil u žalobce k datu 2. 5. 2013 daňovou kontrolu, jejímž předmětem bylo ověření skutečností rozhodných pro stanovení povinnosti odvodu za porušení rozpočtové kázně dle ust. § 44 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“) u dotačního titulu na projekt „SEVER školám, školy sobě – vzdělávání pro udržitelný život na školách“. Na základě této kontroly vyměřil správce daně žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 3 % z celkové částky dotace, tedy v částce 354 244,08 Kč. Správce daně ověřoval splnění podmínek pro poskytnutí dotace souvisejících se zakázkou „Dodávka kancelářské a didaktické techniky“ se závěrem, že žalobce při čerpání dotace nedodržel podmínky dané body 7.4.3 a 7.4.2 příručky.

19. Touto otázkou a potažmo vznesenou žalobní námitkou k této problematice se zdejší soud zabýval již v předcházejícím řízení.

20. Při jejím posuzování dospěl ke zjištění, že shora vzpomínaná příručka v bodě 7.4.3 uvádí, že „Zadavatel je povinen postupovat tak, aby nedocházelo k dělení předmětu zakázky na menší zakázky s cílem snížit hodnotu zakázky pod stanovené limity pro jednotlivé postupy uvedené v části 7.

5. S ohledem na tento požadavek je zadavatel povinen vzít v úvahu všechna obdobná, spolu související plnění, která zamýšlí pořídit v průběhu jednoho účetního období, nebo všechna plnění, která spolu místně, věcně a časově souvisí, nebo jejich předměty plnění tvoří jeden funkční celek, a tato plnění sečíst. Při určení ceny zakázky je tedy nutno vycházet z celkové ceny plnění zakázky, nikoliv jen pouze z části, která bude vstupovat do způsobilých výdajů projektu.“ K této zásadě pak bylo u uvedeného bodu příručky pod čarou uvedeno: „například má-li příjemce záměr pořídit v jednom účetním období výpočetní techniku v celkové ceně 600 000 Kč, ze které bude pro projekt určena technika pouze v hodnotě 90 000 Kč, musí být provedeno zadání zakázky postupem pro hodnotu zakázky za 600 000 Kč.“ Dále bylo v tomto bodě příručky uvedeno, že „v případě, že zadavatel má v úmyslu uzavřít smlouvu na dobu neurčitou nebo na dobu, jejíž trvání nelze přesně vymezit, je povinen při stanovení předpokládané hodnoty zakázky sečíst veškerá obdobná, spolu související plnění, která zamýšlí pořídit v průběhu následujících 48 měsíců.“ 21. Dále daná příručka v bodě 7.5 stanoví specifikaci závazných postupů podle stanovené předpokládané hodnoty zakázky pro zadávání zakázek z prostředků finanční podpory OV PK, které se vztahují na případy, pokud zadavatel není povinen postupovat podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů. Tento bod je pak dále členěn na „zakázky malého rozsahu“ a „zakázky s vyšší hodnotou“. Přitom bod „zakázky malého rozsahu“ je dále členěn na skupiny označené A, BaC podle předpokládaných hodnoty tak, že – skupina A označuje postup pro zadávání zakázek malého rozsahu při předpokládané hodnotě plnění nedosahující 100 000 Kč bez DPH - u této zakázky nemusí být prováděno výběrové řízení, dále skupina B označuje postup pro zadávání zakázek malého rozsahu při předpokládané hodnotě plnění nejméně 100 000 Kč a nedosahující 500 000 Kč bez DPH a konečně skupina C označuje postup pro zadávání zakázek malého rozsahu při předpokládané hodnotě plnění nejméně 500 000 Kč a nedosahující 2 000 000 Kč bez DPH.

22. Výkladem citovaných ustanovení příručky pak krajský soud v předcházejícím soudním ř dospěl ve shodě s názorem žalovaného k závěru, že při určení ceny zakázky měl žalobce vycházet z celkové ceny plnění zakázky, nikoliv pouze z její části, která pak vstupovala do způsobilých výdajů kontrolovaného subjektu. Lze přisvědčit názoru žalovaného, že okamžik, ke kterému měly být sčítány zakázky, na které se vyhlašovalo výběrové řízení, bylo datum vyhlášení výběrového řízení. Povinností žalobce tedy nepochybně bylo sečíst všechna zamýšlená plnění a následně provést výběrové řízení způsobem, který je v příručce stanovený pro celkovou hodnotu zamýšlených plnění. Krajský soud tedy nepřisvědčil žalobní námitce, že žalobce nemohl pouze na základě předběžných informací předvídat, zda s ním bude uzavřena smlouva o poskytnutí dotace či vydáno rozhodnutí o této dotaci. Žalobce se mýlí, když namítá, že musel vyčkat okamžiku vydání takového právního aktu a teprve poté provést součet jednotlivých zakázek. Z výkladu bodu 7.4.3 příručky lze nepochybně dovodit, že zadavatel je povinen vzít v úvahu všechna obdobná, spolu související plnění, která zamýšlí pořídit v průběhu jednoho účetního období, nebo všechna plnění, která spolu místně, věcně a časově souvisejí. Správce daně a potažmo i žalovaný v souladu s těmito zásadami hodnotili, že není nutné, aby plánovaná plnění spolu místně, věcně a časově souvisela a tvořila jeden funkční celek, ale postačuje, že jsou to plnění obdobná, spolu související a zadavatel je zamýšlí pořídit v průběhu jednoho účetního období. Žalovaný při výkladu bodu 7.4.3 Příručky nepochybil.

23. Ke stejnému výkladovému stanovisku se zdejší soud přiklonil i v nyní proběhlém soudním řízení. Závěry, na kterých setrval, nemohly být vyvráceny námitkami, které žalobce v podané žalobě i v proběhlém soudním jednání vznášel. Navíc je nutno podotknout, že souhrnná hodnota zakázky je podstatná pro zvolení správného postupu při zadání zakázky stanoveného v bodě 7.5 Příručky. Dle tohoto bodu pak vyšší hodnota zakázky znamená logicky přísnější a složitější proceduru, v daném případě takovou, která je popsána v bodě 7.5 písm. C Příručky. V dodržení tohoto postupu přitom nelze spatřovat výraznou finanční újmu ze strany žalobce. Žalobní námitka proto byla posouzena jako nedůvodná.

24. Krajský soud rovněž nemohl přisvědčit žalobní námitce, dle níž je napadené rozhodnutí nesrozumitelné a nepřezkoumatelné, když není zřejmé, podle jakých právních předpisů byla daná věc posuzována. Soud považuje za zřejmé, že z napadeného rozhodnutí dle krajského soudu nepochybně vyplývá, že pokud správce daně i žalovaný odkazují na rozpočtová pravidla, ve znění pozdějších předpisů, týká se daný odkaz skutkového stavu daného případu. Z ničeho nelze dovodit, že by se mohlo jednat o právní předpis účinný později nebo dříve. Žalobce přitom nerozporuje, že by bylo použito špatné znění zákona. Lze rovněž přisvědčit názoru žalovaného, že procesní předpisy se použijí aktuální, platné v době rozhodování.

25. Dále krajský soud nemohl přisvědčit názoru, že by daňové řízení trpělo absencí řádného projednání výhrad žalobce ke zjištěním správce daně. Ze správního spisu vyplynulo, že dne 2. 5. 2013 byla u žalobce zahájena daňová kontrola. Dne 22. 10. 2013 sepsal správce daně zprávu o výsledku kontrolního zjištění, č.j. 1517108/13/2700-04702-602947, kterou žalobci doručil a ten na ni písemně k datu 19. 11.2013 reagoval, přičemž toto vyjádření bylo správci daně doručeno dne 21. 11. 2013. Následně byla vypracována zpráva o daňové kontrole, č.j. 78744/14/2700-04702-602947, která ke stanovisku žalobce, obsaženému v jeho vyjádření ze dne 19. 11. 2013, zaujala konečný závěr. Poté dne 22. 1. 2014 došlo k projednání zprávy o daňové kontrole, o čemž svědčí podpis žalobce k témuž datu v písemném protokolu č.j. 78879/14/2700-04702-602947. Z uvedeného tedy vyplývá, že výsledky kontrolních zjištění byly se žalobcem řádně projednány a současně mu bylo umožněno, aby na ně písemně reagoval. Jeho námitky pak byly zapracovány v konečné zprávě o daňové kontrole. Správci daně a potažmo žalovanému nelze vytýkat, že by v průběhu daňové kontroly a následného správního řízení zjistili skutkový stav nedostatečně. Krajský soud má za to, že zjištěné skutkové okolnosti byly dostatečným podkladem pro vyslovené konečné závěry.

26. Krajský soud rovněž nepřisvědčil žalobní námitce, dle níž je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

27. Ze zprávy o daňové kontrole krajský soud zjistil, že postup žalobce hodnotil správce daně v kontextu se shora uvedenými podmínkami se závěrem, že žalobce porušil rozpočtovou kázeň nedodržením podmínky uvedené v části II. bodu 7. odst. 1 rozhodnutí o poskytnutí dotace, tedy podmínku vyčleněnou podle ust. § 14 odst. 6 zákona o rozpočtových pravidlech. Za porušení rozpočtové kázně v souladu s rozhodnutím o poskytnutí dotace vyměřil žalobci odvod ve výši 3 % z celkové částky dotace. Ve zprávě o daňové kontrole správce daně konstatoval, že žalobce nakoupil v rámci realizace kontrolovaného projektu kancelářskou a didaktickou techniku v celkové ceně 230 000 Kč včetně DPH. Předmětnou část zahrnul žalobce do zjednodušené žádosti o platbu, která byla finalizována dne 15. 6. 2010. Správce daně z toho dovodil, že žalobce provedl výběr dodavatele kancelářské a didaktické techniky postupem pro zadávání zakázky s předpokládanou hodnotou v rozmezí 100 000 až 500 000 Kč, přestože za účetní období roku 2010 předpokládal nákup uvedené techniky v celkové ceně bez daně z přidané hodnoty ve výši 1 025 167 Kč. Danou úvahu podložil správce daně ve zprávě o daňové kontrole tabulkou, v níž vyjmenoval celkem 5 projektů (1/ Environmentální vzdělávání, 2/ Sever školám, 3/ Profesní vzdělávání, 4/ Škola pro udržitelný život, 5/ Týden pro udržitelný život) s výslednou částkou ve výši 1 025 167 Kč, vynaloženou na kancelářskou a didaktickou techniku v daném období v rámci uvedených pěti projektů. K tomuto přehledu pak konstatoval, že i po přihlédnutí ke skutečnosti, že zakázka na dodávku kancelářské a didaktické techniky určené pro projekt „Environmentální vzdělávání“ byla vyhlášena dne 18. 12. 2009 a v době vyhlášení předmětné zakázky pro projekt „Sever školám“ již byla vyfakturována, by cena kancelářské a didaktické techniky pořízené pro ostatní projekty v účetním roce 2010 převýšila částku 500 000 Kč. Předmětná zakázka tak měla být dle přesvědčení správce daně zadána postupem popsaným v bodě 7.5 písm. C příručky. Správce daně měl za to, že žalobce nepostupoval podle bodu 7.4.3 příručky, když nevzal v úvahu všechna obdobná spolu související plnění, která zamýšlel pořídit v průběhu jednoho účetního období, rozdělil zakázku a nevybral dodavatele postupem stanoveným v bodě 7.5 písm. C příručky, který odpovídá ceně, za níž byla v období roku 2010 pořízena kancelářská a didaktické a technika. Správce daně dále konstatoval, že k datu výzvy k podání nabídek, tedy k datu 12. 2. 2010, žalobce sice nebyl držitelem smlouvy o poskytnutí dotace na projekt „Profesní vzdělávání pracovníků EVVO“, avšak k tomuto datu již byl obeznámen se skutečností, že tento grantový projekt byl schválen k realizaci a po předložení podkladů bude uzavřena smlouva. S ohledem na tuto skutečnost měl žalobce dle správce daně do předpokládané hodnoty zakázky „dodávka kancelářské a didaktické techniky“ zahrnout i hodnotu této techniky, jejíž pořízení bylo v rámci uvedeného projektu. Povinností žalobce bylo postupovat tak, aby nedošlo k dělení zakázky, přičemž dle správce daně nebylo nutné, aby plánovaná plnění spolu místně, věcně a časově souvisela a tvořila jeden funkční celek, když pouze postačovalo, že jsou tato plnění obdobná, spolu související a zadavatel je zamýšlí pořídit v průběhu jednoho účetního období.

28. V předcházejícím soudním řízení krajský soud zjišťoval, jakým způsobem se s hodnocením jednotlivých projektů ve vazbě na zásadu danou bodem 7.4.3 příručky vypořádal žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí, a to ve vztahu k nákupu kancelářské a didaktické techniky v kontrolovaném zdaňovacím období roku 2010. Z průběhu správního řízení krajský soud zjistil, že správce daně ani žalovaný se ve svých vyjádřeních nezabývali hodnocením všech pěti projektů uvedených ve zprávě o daňové kontrole ve výsledné tabulce na str.

6. Správce daně ve zprávě o daňové kontrole hodnotil pouze kontrolovaný projekt a dále projekt „Environmentální vzdělávání“, žalovaný se pak v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyjadřoval k projektu „Profesní vzdělávání pracovníků v EVVO“. Je tedy zřejmé, že předmětem konkrétního porovnávání rozpočtu na kancelářskou a didaktickou techniku se staly mimo kontrolovaný projekt pouze dva projekty, přičemž projekty označené číslem 4. a 5. tabulky na str. 6 zprávy o daňové kontrole, tedy projekt „Škola pro udržitelný život“ a „Týden pro udržitelný život“ nebyly co do výše rozpočtu na kancelářskou a didaktickou techniku hodnoceny správcem daně ani žalovaným vůbec, a to jak v daňovém řízení, tak i v řízení soudním. Krajský soud tedy nemohl zvážit, zda bylo či nebylo povinností žalobce postupovat při zadávání zakázky na kancelářskou a didaktickou techniku dle bodu 7.5 písm. C příručky, který označuje postup pro zadávání zakázek malého rozsahu při předpokládané hodnotě plnění nejméně 500 000 Kč a nedosahující 2 000 000 Kč bez DPH. Údaje o jednotlivých projektech včetně jejich hodnocení pak absentovaly i v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Tyto nedostatky byly důvodem pro zrušení napadených rozhodnutí v předcházejícím soudním řízení.

29. V nově otevřeném soudním řízení krajský soud zjišťoval, zda žalovaný dostál požadavkům vysloveným ve zrušujícím rozsudku zdejšího soudu. Dospěl ke zjištění, že nově vydaná napadená rozhodnutí závazný právní názor zdejšího soudu akceptovala a v duchu tohoto názoru žalovaný postupoval. Na straně 5 až 7 rozhodnutí žalovaný předmětné projekty konkrétně popsal a zařadil systematicky do tabulky s ostatními projekty. Z tohoto přehledu pak bylo zřejmé, že v daném účetním období, tedy v období roku 2010, žalobce předpokládal nákup kancelářské a didaktické techniky ve výši 1 025 167 Kč a skutečně uhradil částku 972 824,99 Kč. Lze tak konstatovat, že žalobce porušil rozpočtovou kázeň tím, že zadání zakázky „Dodávka kancelářské a didaktické techniky“ vyhlášené dne 12. 2. 2010 v rámci realizace projektu „Sever školám, školy sobě – vzdělávání pro udržitelný život na školách“ provedl způsobem, který byl Příručkou stanoven pro zadávání zakázek malého rozsahu s předpokládanou hodnotou nedosahující 500 000 Kč. Z předložených dokladů přitom vyplývá, že žalobce v roce 2010 v rámci realizace tohoto projektu a dalších 4 projektů zamýšlel pořídit kancelářskou a didaktickou techniku v celkové předpokládané hodnotě 1 025 167 Kč. Žalobce porušil bod 7.4.3 Příručky, když nevzal v úvahu všechna obdobná související plnění, jejichž cíl byl společný.

30. Krajský soud nemohl přisvědčit názoru žalobce, dle něhož při výkladu zákona o rozpočtových pravidlech je možno vycházet ze zveřejněných metodických výkladů veřejné správy. Pokud totiž žalovaným provedený výklad tohoto zákona ve správním řízení neodpovídá tomuto metodickému výkladu veřejné správy, byť zveřejněnému, nelze tuto skutečnost přičítat k jeho tíži, neboť tento výklad není právně závazný.

31. Na základě shora uvedených skutečností dospěl krajský soud k závěru, že žaloby jsou nedůvodné, a proto je musel v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnout.

IV. Náklady řízení

32. Ohledně nákladů řízení postupoval krajský soud v souladu s § 60 odst. 1 s.ř.s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu proto nevzniklo. Žalovaný náklady řízení nežádal.