31 Az 3/2022 – 67

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Magdalenou Ježkovou ve věci žalobce: S. S. zastoupen: Organizace pro pomoc uprchlíkům, z.s. se sídlem Kovářská 4, Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. března 2022, č. j. OAM–792/ZA–ZA11–ZA17–2021, ve věci mezinárodní ochrany takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. března 2022, č. j. OAM–792/ZA–ZA11–ZA17–2021, se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Včas podanou žalobou namítal žalobce nezákonnost shora identifikovaného rozhodnutí, jímž žalovaný rozhodl o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany tak, že se mezinárodní ochrana podle § 12 až § 14b zákona č. 325/1999 Sb., zákona o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje.

I. Obsah žalobního tvrzení

2. Žalobce vyslovil přesvědčení, že v jeho případě existují důvody pro udělení mezinárodní ochrany dle ustanovení § 12 až § 14a zákona o azylu, když důvody sdělil správnímu orgánu svou věrohodnou výpovědí a doložil listinnými důkazy. Neztotožnil se s názorem že, mu v zemi původu nehrozí pronásledování, respektive vážná újma. Naopak měl za to, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci a tím zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností a nezákonností.

3. Žalobce měl za to, že v průběhu správního řízení jasně a konzistentně formuloval své obavy z návratu do vlasti. V pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že byl politicky a společensky aktivní, byl členem strany HDP a členem lidskoprávní organizace IHD, účastnil se akcí pořádaných těmito organizacemi. Osobně se znal a stýkal s významnými regionálními představiteli HDP a pro tyto osoby také vykonával činnost ochranky a řidiče. Někteří z těchto představitelů jsou nyní ve vězení stejně jako ti, kdo podobně jako žalobce vykonávali činnost ochranky na akcích pořádaných HDP. V souvislosti s popsanou činností žalobce byl kontaktován tajnou policií, která po něm chtěla informace o výše uvedených osobách, zejména o místním předsedovi HDP. Žalobce rovněž zažil policejní represi v souvislosti se svou účastí na protestu proti stavbě tábora, který oficiálně měl být určen pro syrské uprchlíky, ale neoficiálně se dle žalobce mělo jednat o tábor Islámského státu. Během tohoto protestu byl zasažen slzným plynem a utrpěl psychické trauma, od kterého si začaly odvíjet stávající psychické potíže. V souvislosti s protestem je hledán policií, dle jeho názoru je na něj vydán zatykač. Žalobci bylo rovněž vyhrožováno prostřednictvím sociálních sítí.

4. Žalobce dále uvedl, že jako důvod žádosti rovněž explicitně zmiňoval svůj zdravotní stav. V důsledku prožité policejní represe a stresu vyplývajícího ze strachu z dalšího pronásledování se u něho projevily potíže psychického charakteru. Žalobce rovněž zmínil nepřátelský postoj vládnoucího režimu vůči Alevitům. V souvislosti s touto činností na něj byl vydán zatykač, návrat do země původu by tedy vyústil v omezení jeho osobní svobody, přičemž člověk s jeho národnostním, náboženským a politickým profilem se může důvodně obávat mučení či jiného nelidského ponižujícího zacházení ze strany tureckých orgánů během jeho detence. K tomuto nebezpečí je třeba přičíst zdravotní stav žalobce, který by se vlivem završení a omezení osobní svobody zcela jistě podstatně zhoršil.

5. Dále žalobce uvedl, že pokud v řízení vyjde najevo, že žadatel je v zemi původu pronásledován pro uplatňování jeho politických práv a svobod, pak jsou splněny podmínky pro udělení azylu dle § 12 písm. a) zákona o azylu. Toto ustanovení vychází z čl. 34 Listiny základních práv a svobod, a pro jeho aplikaci postačí, pokud je žadatel v okamžiku rozhodnutí o žádosti v zemi původu z uvedených důvodů pronásledován, nevyhodnocuje se možnost pronásledování v budoucnu. Takové hodnocení je žalovaný povinen učinit pokud shledá, že azylové důvody žadatele nespadají pod ustanovení § 12 písm. a) o azylu, ale spadají pod písm. b) zákona o azylu. Toto ustanovení vychází z Úmluvy o právním postavení uprchlíků a zásady non–refoulement. Žalovaný v takovém případě povinen zkoumat, nakolik jsou obavy žadatele z pronásledování odůvodněné a jaká je pravděpodobnost, že by žadatel byl pro případ návratu do země vystaven pronásledování z azylově relevantních důvodů. Žalobce přitom odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu – rozsudek ze dne 26. 7. 2018, č. j. 7 Azs 162/2018–47, rozsudek ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006–82. Dále odkázal na zásadu „v pochybnostech ve prospěch žadatele“ – rozsudek č. j. 4 Azs 69/2006–47, č. j. 4 Azs 103/2007 nebo č. j. 5 Azs 66/2008–70, pokud je tedy žalobce věrohodně pronásledován ve smyslu ustanovení § 12 písm. a) zákona o azylu nebo že mu pro případ návratu hrozí pronásledování ve smyslu ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu, je třeba z jeho tvrzení vycházet a mít je za pravdivá za pomoci dostatečně přesných a aktuálních zpráv o zemi původu – rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2998, č.j. 4 Azs 103/2007–63 a ze dne 25. 7. 2007, č.j. 1 Azs 41/2007–103 a ze dne 30. 8. 2008, č.j. 5 Azs 66/2008–70.

6. Dále žalobce připomenul, že ve stejné věci již jednou rozhodoval Nejvyšší správní soud, když svým rozsudkem ze dne 24. 11. 2020, č. j. 4 Azs 175/2020–49 zrušil rozhodnutí krajského soudu i rozhodnutí žalovaného o zamítnutí jeho původní žádosti. V nově otevřeném správním řízení se však žalovaný dle názoru žalobce dopustil takřka stejných pochybení. Dle přesvědčení žalobce žalovaný nerespektoval právní názor Nejvyššího správního soudu. a) Žalovaný opět vycházel ve valné většině pouze ze zpráv státních institucí. Některé z těchto zpráv jsou přitom již 2 roky staré a tedy neaktuální. Toto pochybení nebylo možno zhojit ani tím, že mezi zprávy byla zařazena jedna informace IOM, ze které čerpá žalovaný toliko poznatky o dostupnosti zdravotní péče nebo dílčí zprávy ČTK o návštěvě tureckého diplomata. V odůvodnění rozhodnutí pak žalovaný se zprávami prakticky nepracuje a není jasné, o jaké zprávy, konkrétně své závěry opírá, vychází ze svých subjektivních domněnek o logičnosti či pravděpodobností určitých tvrzených skutečností. b) Žalovaný si tendenčně opatřil toliko podklady s argumenty pro zamítnutí žádosti. Navíc do odůvodnění rozhodnutí nezahrnul informace získané z předchozích pohovorů, přestože z nich dle výčtu podkladů pro vydání rozhodnutí vycházel. c) Co se týče psychického stavu žalobce žalovaný nesplnil závazný právní názor soudu, když opět na základě neodborného zhodnocení psychického stavu žalobce činí úsudky o věrohodnosti jeho výpovědi a také důsledně neoddělil skutková tvrzení a domněnky žalobce. Navzdory zásadě „benefit of doubt“ pak žalovaný své pochybnosti ohledně některých tvrzení žalobce vykládá v jeho neprospěch. Skutečnost, že žalobce psychologické vyšetření odmítl, přitom na nutnosti aplikace této zásady azylového řízení nic nemění. d) Žalovaný se dle žalobce opět soustředí na účel protestu, kterého se žalobce účastnil a znovu dlouze pojednává o tom, jak je tvrzení žalobce, že se mělo jednat o stavbu výcvikového tábora Islámského státu, fake news. Nejvyšší správní soud přitom žalovanému jasně vysvětlil, že tato otázka není pro jeho posouzení relevantní a že se má soustředit na konsekvence účasti na tomto protestu. Žalovaný však ani tento požadavek nesplnil. Nad rámec toho žalobce uvedl, že Turecko při své vojenské operaci proti kurdským silám na severu Sýrie prokazatelně spolupracovalo s džihádisty, včetně bývalých bojovníků Islámského státu. Džihádistům pod vedením Turecka jsou přitom připisovány zločiny v podobě zabíjení civilistů. e) Žalovaný vychází ze stejného hodnocení strany HDP a jejího postavení v Turecku jako ve svém předchozím rozhodnutí, a to i přesto, že takové hodnocení označil Nejvyšší správní soud na základě zpráv o zemi za nepřesvědčivé. Žalovaný opět tvrdí, že jsou pronásledováni jen vysocí představitelé strany, což Nejvyšší správní soud výslovně označil za nepravdu. f) Žalovaný přistoupil k prospektivnímu hodnocení možného pronásledování ve smyslu ustanovení 12 písm. b) zákona o azylu zcela nedostatečně a bez zřetele k individuálním okolnostem případu. Žalobce se obává pronásledování pro svůj politický názor ve spojení s etnickou náboženskou příslušností. Nejvyšší správní soud uložil žalovanému, aby zohlednil tyto individuální faktory ve vzájemné souvislosti. To však žalovaný ani napodruhé neučinil. Žalovaný pouze uvedl, že žalobce nebyl dostatečně politicky exponován, aby mu hrozilo pronásledování z politických důvodů. Dále se žalovaný věnuje obecné situaci kurdského etnika. Takové posouzení ve světle výpovědí žalobce, citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu i zpráv o zemi původu zcela zavádějící a nedostatečné. Je zřejmé, že žalobci může být z důvodu účasti na protestu i z důvodu napojení na politiky HDP přisuzován opoziční politický názor, přičemž toto přesvědčení státních orgánů země pouze podpořilo žalobcovo odmítnutí spolupráce s tajnou policií. Nejvyšší správní soud dal žalovanému za úkol, aby tyto okolnosti hodnotil ve vzájemné souvislosti, což však nebylo učiněno. g) Žalovaný vůbec nezjistil, jaké konsekvence do budoucna by mohlo žalobcovo jednání v minulosti mít. Ani slovem se nezmiňuje o tom, že by se zabýval situací občanů Turecka, kteří odmítnou spolupráci s tajnou policií. Tím méně pak mohl správně a přezkoumatelně zhodnotit, jak takovou situaci v případě žalobce ovlivní jeho kurdský etnický původ či příslušenství k náboženské menšině Alevitů.

7. V rozhodnutí dle žalobce zcela absentuje jakékoliv zohlednění jeho tvrzení a individuálních okolností na straně žalobce. Zmínil jeho důvodné obavy z politicky motivované trestní represe. Přitom dle jeho názoru není nepravděpodobné, že by žalobce mohl být objektem zájmu tureckého trestního a justičního systému. Na podporu svých tvrzení žalobce navrhl jako důkaz internetové zprávy o zemi původu, které v žalobě na str. 6 a 7 přesně označil a stručně shrnul jejich obsah.

8. Žalobce navrhl, aby soud nevracel jeho věc k řízení zpět žalovanému, ale namísto toho přímo rozhodl o mezinárodní ochraně. Vyslovil přesvědčení, že jsou v jeho případě podmínky pro udělení mezinárodní ochrany splněny.

II. Vyjádření žalovaného

9. Žalovaný ve věci plně odkázal na své vydané rozhodnutí. Žalovaný vynaložil dostatečné snahy k tomu, aby žalobce přiměl podstoupit psychologické vyšetření, ten však důsledně odmítl s tím, že se již cítí po psychické stránce v pořádku. To nicméně žalobci nebránilo v tom, aby v jiných částech protokolu o pohovoru (strana 10 – 13 správního spisu) opět vyslovil pochybnosti o svém duševním stavu a možné paranoie. Podle názoru žalovaného netrpí napadené rozhodnutí namítanými vadami. Veškeré zprávy, na které je v žalobě odkazováno, mají s azylovým příběhem žalobce pramálo společného. Zprávy obecně hovoří o možném výskytu mučení ze strany policie a armády, o soudním systému závislém na vládnoucím aparátu, horším zacházení s Kurdy aj. Žalobce nicméně nijak neprokázal, že by mu hrozilo trestní stíhání nebo uvěznění a tedy že je důvodné se domnívat, že by mohl být žalobce výše uvedenému vystaven. Sám žalobce na konci protokolu o pohovoru uvedl, že asi není zase tak důležitý, aby se o něj turecká policie nějak pořádně zajímala. To ostatně odpovídá i samotnému azylovému příběhu žalobce, který stojí jen na pouhých hypotézách a domněnkách. Žalobce své obavy staví na dvou událostech. Jednak se účastnil protestu, který byl rozehnán policií, a také měl schůzku s tajným policistou, který po něm chtěl spolupráci a informace o místním předsedovi strany HDP.

10. Žalovaný k první události konstatoval, že přítomnost policie na demonstracích není ničím výjimečným ani v ČR, naopak se jedná o žádoucí postup z důvodu, kdyby se davové chování vyhrotilo a představovalo riziko pro bezpečnost a pořádek. Stejně tak i v ČR ve výjimečných případech došlo k rozehnání demonstrací za použití síly ze strany bezpečnostních složek. Skutečnost, že se obdobný postup stal i v Turecku na demonstraci, kde se protestovalo proti údajnému táboru Islámského státu (který je ve skutečnosti uprchlický tábor) není sama o sobě důvodem pro udělení žádné z forem mezinárodní ochrany, což žalovaný rozebral v napadeném rozhodnutí. Žalobci z účasti na této demonstraci nevznikly žádné problémy, byl „pouze“ zasažen slzným projektilem. Bezpečností složky se o něj nijak víc nezajímaly a žalobce nedoložil, proč by se to mělo jakkoli změnit.

11. Druhým stěžejním důvodem pro podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla schůzka žalobce s tajným policistou, který po něm chtěl informace o členovi HDP. Žalobce znovu s ohledem na tuto schůzku nevypověděl, že by pro něj měla jakýkoli negativní důsledek. Samotná zkušenost žalobce tak neodpovídá ani tomu, co se autor žaloby snaží prokázat pomocí několika zpráv, na které odkazuje, tj. že snad nebezpečí mučení a špatného zacházení hrozí každému Kurdovi bez výjimky. Žalobce v zemi původu nebyl vystaven žádnému azylově relevantnímu jednání a není důvod se domnívat, že by tomu mělo být po návratu jinak. Veškeré jeho obavy jsou založeny na nepodložených domněnkách, a to jak již obavy z pronásledování, tak žalobcova spekulace o tom, že je proti němu vedeno trestní stíhání.

III. Jednání před soudem

12. Při nařízeném jednání zástupkyně žalobce shrnula základní body žaloby. Dále zdůraznila skutečnost, že se žalovaný neřídil názory vyslovenými Nejvyšším správním soudem a uvedenými ve zrušujícím rozsudku ze dne 24. 11. 2020, č.j. 4 Azs 175/2020–49. Žalovaný vůbec nevyužíval zprávy od nestátních organizací, když věnoval pozornost pouze jedné zprávě od neziskové organizace. Dále Nejvyšší správní soud žalovanému vytkl, že bagatelizoval žalobcovy politické aktivity. Ze zpráv o zemi původu dle žalobce vyplývá, že hrozba násilí není nerealistická, týká se i regionálních politiků, politická persekuce se může týkat i řadových členů politických organizací. Žalovaný dle názoru žalobce dostatečně nepodložil svůj názor, že žalobce není zájmová osoba. Pokud by byl žalobce v Turecku zadržen, mohl by být mučen, došlo by k nelidskému a ponižujícímu zacházení. Má obavy i proto, že je kurdské národnosti a má výrazné psychické potíže. Zástupkyně žalobce připomenula, že oběti násilí v Turecku se bojí o nelidském zacházení hovořit. Dle názoru zástupkyně žalobce žalovaný nevzal v úvahu kumulaci důvodů – náboženství, národnost a politické přesvědčení. I tento nedostatek mu byl rozsudkem Nejvyššího správního soudu vytknut. Zástupkyně žalobce vyslovila přesvědčení, že žalovaný psychický stav žalobce nedostatečně posoudil. Uvedla, že zdravotní pomoc žalobce odmítl ze strachu, neboť se bojí neznámých lidí. Psychiatrické vyšetření mu zařídila zástupkyně (termín vyšetření stanoven na den 27. 9. 2022).

13. Žalobce k věci vypověděl, že pokud by se vrátil do vlasti, byl by bezpochyby ihned uvězněn, uvedl, že předseda HDP je stále ve vězení. Omluvil se, že při svém projevu koktá, tento handicap se zintenzivnil po zážitcích s policií. Připomněl, že při mítincích byl fotografován, takže jeho účast lze lehce identifikovat. Dále vzpomenul další příkoří, jež byla připomenuta v podané žalobě. Má za to, že ho někdo sleduje, dostává výhrůžky přes sociální média. Uvedl, že má psychické problémy, v minulosti měl i sebevražedné úmysly. Na psychiatrické vyšetření nešel, protože mu nebylo dobře. Uvedl, že jeho zdravotní stav se po příjezdu do ČR zlepšil, i když v žádném případě není v pořádku.

14. Pověřený pracovník žalovaného odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a na písemné vyjádření k žalobě. Měl za to, že žalobce svoje tvrzení dostatečně neprokázal, vyslovil přesvědčení, že mu při návratu do vlasti újma nehrozí. Žalobce pouze poukázal na svoji účast při demonstraci a kontakt s tajným agentem. Svoje tvrzení však nikterak neprokázal. K namítaným zdravotním potížím žalovaný uvedl, že především vycházel z jeho sdělení při pohovoru, v němž uvedl, že je zdráv, psychiatrické vyšetření odmítl, důvody neuvedl. Žalovaný měl za to, že se zdravotním stavem žalobce zabýval dostatečně, vycházel z toho, co žalobce uváděl při pohovorech. Vyslovil přesvědčení, že lékařská péče může být žalobce poskytnuta i v jeho domovské zemi. Připomenul rovněž, že žalobce při pohovorech nežádal, aby podkladové materiály pro vydání napadeného rozhodnutí byly jakkoliv doplněny.

15. Krajský soud při nařízeném jednání provedl důkaz internetovými zprávami o zemi původu identifikovanými na str. 6 a 7 žaloby. Dále k důkazu konstatoval přímluvný dopis od tureckého spisovatele a politika A. T., který měl dle žalobce potvrdit jeho aktivní roli ve straně HDP a současně poukázat na to, že aktivní role v této straně je důvodem pro uvěznění. Dále byl proveden při nařízeném jednání důkaz posudkem všeobecného praktického lékaře v oboru homeopatie a psychoterapie, M. Sch.. K těmto důkazům zástupce žalobce uvedl, že dopis spisovatele ukazuje, že aktivní role v HDP je důvodem pro uvěznění. Pověřený pracovník žalovaného k důkazům konstatoval, že se dostatečně zabýval zdravotním stavem žalobce, který opakovaně do protokolů uváděl, že je zdráv. Upozornil, že lékařská péče může být žalobci poskytnuta i v jeho domovské zemi. Žalobce konstatoval, že jeho zdravotní stav se po příjezdu do ČR zlepšil, současně však není v pořádku. Zdravotní péče v Turecku dle jeho názoru není dobrá.

IV. Posouzení věci krajským soudem

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu právního zákona č. 150/2002Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a po prostudování obsahu správního spisu v kontextu s žalobními námitkami pak usoudil následovně.

17. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce v rámci azylového řízení uvedl, že je kurdské národnosti a vyznává alevitskou větev islámu. Od roku 2015 je členem organizace IHD (sdružení pro lidská práva), která je napojena na opoziční politickou stranu HDP, jíž je rovněž členem. Uvedl, že pro organizaci IHD roznášel brožurky a letáčky. Rovněž se stýkal se členy politické strany HDP, kteří potom byli zatčeni, účastnil se politických mítinků a protestů, z nichž některé byly násilně rozehnány, a dělal ochranku regionálním představitelům strany HDP. Z těchto důvodů se o něj měla zajímat tajná policie. Dva její příslušníci si jej údajně pozvali do kavárny, kde mu nabídli tajnou spolupráci. Chtěli po něm informace o jeho dvou uvězněných přátelích. Jedním z nich byl místní předseda strany HDP E. Y., který jezdil přednášet i do žalobcovy vesnice a žalobce mu dělal osobního řidiče. Tajní policisté se zajímali o to, proč se s ním žalobce stýkal a o čem se bavili. Vlast opustil v dubnu 2017 letecky z Istanbulu do České republiky (měl české schengenské vízum). V průběhu řízení žalobce předložil fotografie, jimiž prokazoval svoji známost s představiteli strany HDP i účast na politickém životě. Rovněž předložil dopis od starosty obce, z nějž vyplývá, že po něm bylo dne 20. 4. 2017 vyhlášeno pátrání. Dále uvedl, že v době předcházející jeho odjezdu ze země mu policisté oblečení v civilu každý den vyhrožovali. Nyní mu vyhrožují přes sociální média. Dále žalobce uvedl, že zdravotně se cítí občas stresován, jinak je vše v pořádku. K psychologovi nedochází a ani žádnou pomoc v tomto směru nevyhledal. Žádné léky neužívá. Za důvod žádosti o udělení mezinárodní ochrany označil žalobce jeho obavu ze sledování policií z důvodů jeho protestů proti stavbě uprchlického tábora na východě Turecka.

18. Daná věc je před zdejším soudem přezkoumávána již podruhé, když Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti rozsudek zdejšího soudu i napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení – rozsudek ze dne 24. 11. 2020, č.j. 4 Azs 175/2020–49. Žalovanému vytkl, že jeho názory na psychické zdraví žalobce byly učiněny bez jakéhokoliv psychologického či psychiatrického posudku a žalovaný pouze na základě svých úvah dospěl k názoru, že žalobce je psychicky nemocen a trpí množstvím paranoidních bludů. Nejvyšší správní soud konstatoval, že není možné, aby žalovaný na základě svého neodborného posouzení psychického stavu stěžovatele zásadním způsobem zpochybňoval věrohodnost jeho výpovědi. Tento názor by neobstál ani v případě, kdy by jeho úsudek o psychické porušen žalobce byl správný. Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že „Je–li tomu skutečně tak, že stěžovatel trpí paranoiou a vnímá nebezpečí, které mu hrozí, jako vážnější, než jaké ve skutečnosti existuje, není možné na základě tohoto zjištění dospět k závěru, že stěžovateli žádné skutečné nebezpečí nehrozí. Bylo povinností žalovaného od sebe důsledně oddělit skutková tvrzení a domněnky stěžovatele a následně posoudit, jaké nebezpečí by mu mohlo reálně v popsané situaci hrozit.“ 19. Z průběhu správního řízení nově otevřeného na základě zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu vyplynulo, že se žalovaný otázkou psychického stavu žalobce znovu zabýval. Žalobci opakovaně nabídl psychologickou pomoc, svoji snahu však označil za marnou, když žalobce jakoukoliv pomoc odmítl a vzpomenul nepříjemné zážitky, které měl při návštěvě u německého lékaře. Sám psychologickou ani jinou zdravotní pomoc v ČR nevyhledal, vyšetření odmítal s prohlášením, že je zdráv.

20. Teprve v průběhu následně započatého soudního řízení předložil zástupce žalobce zdejšímu soudu lékařskou zprávu všeobecného praktického lékaře – homeopatie a psychoterapie – M. S. o způsobilosti žalobce k vycestování. Vyplynulo z ní, že během několikatýdenní doby ošetření byla zjištěna podrobná anamnéza, provedena tělesná vyšetření a rovněž byly vedeny další průzkumné konzultace. Bylo konstatováno, že žalobce byl zpočátku krajně úzkostlivý, panovalo u něho napětí z očekávání a stav paniky. Zřetelně vykazoval chování lidí, kteří mají špatnou zkušenost ze situací, které jsou pro ně nekontrolovatelné. Zpráva uváděla, že žalobce je aktuálně v psychicky nestabilním stavu zejména proto, že je značně znepokojen kvůli hrozícímu navrácení do země původu, kde byl kvůli svému fyzickému omezení v důsledku nehody vystaven situacím, které ho opakovaně fyzicky i psychicky traumatizovaly.

21. Ke shora uvedeným skutkovým okolnostem krajský soud uvádí, že je nepochybné, že zdravotní posudek předložil žalobce opožděně a to až v soudním řízení, žalovaný tedy k jeho obsahu nemohl ve správním řízení přihlédnout. Vzhledem k tomu a právě proto, že lze v případě žalobce usuzovat na jeho psychické problémy, nepovažuje krajský soud za vyloučené, že právě jeho špatný zdravotní stav byl důvodem pro několikeré odmítání podrobit se lékařskému vyšetření a lze považovat za možné, že se k tomu žalobce odhodlal až později, po opětovném negativním rozhodnutí správního orgánu. Odborné lékařské posouzení tak mění pohled na věc do té míry, že s ohledem na možné zdravotní problémy žalobce totiž nelze vyloučit, že jeho neochota podrobit se psychologickému či psychiatrickému vyšetření byla způsobena právě jeho špatným psychickým stavem.

22. Za této situace považuje krajský soud, i s ohledem na závěry vyslovené ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu, za důvodné, aby v nově otevřeném správním řízení zařadil žalovaný mezi posuzované důkazy i shora zmiňovaný lékařský posudek hovořící o nestabilním psychickém stavu žalobce a současně i vyčkal závěrů psychiatrického vyšetření, které by se dle slov zástupkyně žalobce mělo uskutečnit k datu 27. 9. 2022. Tyto odborné posudky pak budou podkladem pro posouzení, zda žalobcem zmiňované psychické problémy mohou mít svůj odraz v řízení o udělení mezinárodní ochrany. Výsledky tohoto důkazního řízení nemohou být zdejším soudem jakkoliv předjímány. Bude tedy úkolem žalovaného, aby shora vzpomínané důkazní prostředky zhodnotil a zvážil tak, zda mohou dokládat věrohodnost tvrzení žalobce.

23. Výsledky psychiatrických vyšetření pak mohou být i dalším podkladem pro zvážení hodnověrnosti tvrzení žalobce o možném pronásledování ze strany tureckých státních orgánů pro jeho politické názory a rovněž pronásledování z důvodů etnických či náboženských. Při posouzení těchto otázek přihlédne žalovaný i k důkazům žalobcem vzpomínaným v podané žalobě na str. 6 – 7.

24. Krajskému soudu proto nezbylo, než dle ust. § 78 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. V něm bude žalovaný ve smyslu ust. § 78 odst. 5 uvedené právní úpravy vázán shora vysloveným právním názorem.

25. Ohledně nákladů řízení postupoval krajský soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s., dle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl úspěch žalobce, ten však náhradu nákladů řízení nepožadoval. Krajský soud tedy rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení

I. Obsah žalobního tvrzení II. Vyjádření žalovaného III. Jednání před soudem IV. Posouzení věci krajským soudem