31 C 1/2022 - 162

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní JUDr. Dagmar Stamidisovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátkou [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: Česká republika - [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro: zadostiučinění za nemajetkovou újmu takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 60 140 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím od 29. 12. 2021 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku

II. Pokud žalobce požaduje zaplacení dalších 79.999,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím od 29. 12. 2021 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady ve výši 36 000 Kč, k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokátky sídlem [adresa] , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

Odůvodnění

1. Žalobce podal u zdejšího soudu žalobu, kterou se domáhá na žalované poskytnutí omluvy a zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 140.000,- Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeným před Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 1/2015 a to jeho nepřiměřenou délkou.

2. Žalobce podal žádost [Anonymizováno] o předběžné projednání nároku dne 28.6.2021. Tato nebyla ve lhůtě 6 měsíců vyřízena a nárok žalobce nebyl ani zčásti uspokojen (§ 15 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb.).

3. Žalobce tvrdil, že dne 20. 5. 2014 uplatnil u Ministerstva spravedlnosti v rámci povinného předběžného projednání nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu vznikla nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Kanceláře veřejného ochránce práv a u Krajského soudu v Brně o jeho žádosti o informace ze dne 10. 9. 2009, podle zákona č. 106/1999 Sb. Celé řízení namísto poskytnutí informací v zákonné lhůtě 15 dnů bylo vedeno po dobu několika let, a během něho byla opakovaně vydávána Kanceláří Veřejného ochránce práv nezákonná správní rozhodnutí, jimiž mu bylo poskytnutí informací nezákonně odmítáno (dvakrát zrušená správním soudem).

4. Jeho žádost byla postoupena k vyřízení Ministerstvu financí, které žádosti nevyhovělo.

5. Nárok žalobce nebyl v předběžném projednání mimosoudně uspokojen, uplatnil jej proto žalobou podanou dne 2. 1. 2015 u Obvodního soudu pro [adresa]. Žádal, aby soud konstatoval, že došlo k porušení práv žalobce a aby uložil České republice - Ministerstvu financí povinnost se mi písemně omluvit a zaplatit mu peněžitou náhradu nemajetkové újmy ve výši 100.000,- Kč s příslušenstvím.

6. Věc byla ku dni podání této žaloby projednávána Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 1/2015.

7. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 5. 2016 bylo žalobě částečně vyhověno, avšak pouze co do morálního zadostiučinění a až dne 13. 10. 2016 vydal Obvodní soud doplňující rozsudek. Na základě odvolání žalobce i odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 3. 2017 rozsudek Obvodního soudu ro [adresa] částečně potvrdil a částečně změnil tak, že žalobu zamítl zcela. Proti tomuto rozsudku žalobce podal dovolání, na základě kterého Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. 10. 2019 oba rozsudky zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.

8. V pořadí druhým rozsudkem ze dne 14. 12. 2020 uložil Obvodní soud pro Prahu 1 žalované povinnost se písemně omluvit; co do zbývající části žalobu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.

9. Na základě odvolání obou účastníků Městský soud v Praze o věci rozhodl již druhým rozsudkem ze dne 2. 6. 2021, kterým rozsudek soudu prvního stupně ve věci potvrdil a změnil jej tak, že přiznal žalobci proti žalované náhradu nákladů řízení.

10. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne 1. 11. 2021 dovolání, o kterém ku dni podání žaloby nebylo rozhodnuto.

11. Řízení o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 1/2015 (do jehož délky je nutno včítat i dobu předběžného projednávání nároku, ku dni podání této žaloby probíhalo již déle než 7 let a 6 měsíců, - a to aniž by dosud bylo skončeno. Řízení je vedeno s průtahy a je samo nepřiměřeně dlouhé.

12. Takováto délka řízení obecně, natož řízení kompenzačního, je nepřiměřená, protože jde o řízení se zvýšeným významem pro poškozeného, které má probíhat urychleně, tzn. nanejvýš v řádu měsíců a nikoliv let.

13. Nepřiměřenou délkou tohoto kompenzačního řízení probíhajícího s průtahy již po dobu delší nežli 7 let a 6 měsíců a dosud neskončeného, žalobci vznikla a nadále vzniká nemajetková újma, pociťovaná jako opakovaný pocit frustrace z reálné nevymahatelnosti práva a jeho tvrzené opakované dehonestace ze strany orgánů veřejné moci.

14. Jedná se o nesprávný úřední postup, za který odpovídá stát podle § 13 odst. 1, § 31a zákona č. 82/1998 Sb.

15. Písemnou žádostí ze dne 28. 6. 2021 žalobce uplatnil u Ministerstva spravedlnosti nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu z nesprávného úředního postupu, která mu vznikla nepřiměřenou délkou (kompenzačního) řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 1/2015, a podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. žalobce požádal o jeho předběžné projednání. Žádal, aby mu Ministerstvo spravedlnosti zaplatilo náhradu nemajetkové újmy ve výši 140.000,- Kč a aby mi byla zaslána písemná omluva, jejíž formu a znění uvedl v žádosti. Žádal zároveň, abych byl vyrozuměn o výsledku předběžného projednání uplatněného nároku s tím, že tato, ze zákona povinná, žádost o předběžné projednání nároku je zároveň předžalobní výzvou podle § 142a o.s.ř.

16. Ministerstvo spravedlnosti dopisem ze dne 30. 6. 2021 potvrdilo přijetí žádosti a žádné další sdělení či stanovisko již žalobci nesdělilo, žádost nevyřídilo a nárok v zákonné šestiměsíční lhůtě podle § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. neuspokojilo, a to ani zčásti.

17. Žalobce proto podal dne žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 1, kde se domáhal omluvy, zaplacení částky 140 000 Kč spolu s úroky z prodlení.

18. Uplatnil přitom nárok za celou délku řízení podle stavu ku dni vyhlášení rozsudku.

19. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že neuznává žalobou tvrzený nárok co do důvodu, ani co do výše, a to ani částečně. Žalobce u ní přípisem, doručeným žalované dne 28. 6. 2021, uplatnil svůj tvrzený nárok na poskytnutí omluvy a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, přičemž důvod nároku spatřoval v nesprávném úředním postupu v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 1/2015.

20. Žalovaná uplatněný nárok v rámci mimosoudního projednání posoudila tak, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu v tom směru, že celková délka řízení nebyla přiměřená a ve smyslu ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb., v platném znění, poskytla žalobci zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Samostatným dopisem byla žalobci zaslána omluva v požadovaném znění.

21. K tvrzenému nesprávnému postupu uvádí, že žalobce dne 20. 5. 2014 požádal Ministerstvo spravedlnosti o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Dne 2. 1. 2015 podal žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Ve dnech 11. 2. 2016 a 25. 5. 2016 proběhla jednání. Dne 25. 5. 2016 byl vyhlášen rozsudek, proti němu byla podána odvolání. Dne 13. 10. 2016 byl vyhlášen doplňující rozsudek, proti kterému bylo také podáno odvolání. Městský soud v Praze nařídil jednání na den 20. 3. 2017 a vyhlásil rozsudek. Ve věci bylo podáno dovolání. Dne 30. 10. 2019 bylo rozhodnuto tak, že Nejvyšší soud ČR a zrušil rozhodnutí soudu odvolacího i soudu prvního stupně. Další jednání proběhla ve dnech 29. 6. 2020, 9. 11. 2020 a 14. 12. 2020. Na posledním jednání byl vyhlášen rozsudek. Proti němu bylo podáno odvolání. Městský soud nařídil jednání na den 2. 6. 2021 a vyhlásil rozsudek. Proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno dovolání. Řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] probíhá ke dni vydání stanoviska žalované po dobu 7 let a 9 měsíců, a to včetně předběžného projednání uplatňovaného nároku u příslušného ústředního úřadu státní správy. Délka řízení je hodnocena až ke dni stanoviska, neboť ve vztahu k otázce existence nesprávného úředního postupu není řízení dosud ukončeno, žalobce v žádosti o odškodnění přesné období, které by mělo být hodnoceno nevymezil. Řízení probíhá na třech stupních soudní soustavy. Soud prvního stupně rozhodl ve věci dvakrát, odvolací soud také dvakrát a soud dovolací prozatím jednou. Je nutné konstatovat, že v prvním dovolacím řízení došlo k prodlevě, kterou už nelze ani s ohledem na to, že se jednalo o řízení před Nejvyšším soudem ČR, tolerovat.

22. Předmětem posuzovaného řízení je žaloba na náhradu nemajetkové újmy, která měla žalobci vzniknout v důsledku nepřiměřené délky správního řízení o poskytnutí informace vedeného u Kanceláře veřejného ochránce práv a soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně. V průběhu posuzovaného řízení docházelo k vývoji soudní judikatury v tom směru, zda lze na správní řízení o poskytnutí informace aplikovat znění čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod či nikoli. S tím souvisela také otázka určení organizační složky příslušné jednat za stát v soudním řízení. Řízení tak lze hodnotit jako složité po právní stránce. Po stránce skutkové lze řízení označit za složitější ve směru tvrzení a prokazování vzniku nemajetkové újmy, která by měla žalobci vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve správním řízení podle § 13 odst. 1 věta druhá zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce, ani žalovaná strana se na délce posuzovaného řízení nepodíleli.

23. Poukazuje na to, že přiměřenost délky řízení je jen jedním z aspektů práva na spravedlivý proces, který nelze uplatňovat na úkor aspektů dalších, jimiž je zejména zájem na řádném zjištění skutkového stavu věci, který je cílem každého procesu. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Teprve posouzení délky konkrétního řízení z hlediska kritérií uvedených v § 31a odst. 3 zákona umožňuje vyřešit otázku, zda v konkrétní věci bylo či nebylo porušeno právo na projednání v přiměřené lhůtě, zda tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu či nikoliv. Pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů.

24. Délku řízení lze označit za nepřiměřenou tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících výlučně z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv žadatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. V této souvislosti Ministerstvo spravedlnosti dále odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, dle které stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků řízení a jsou vyvolány okolnostmi, které nemají původ v povaze soudů a jejich institucionálním a organizačním vybavení.

25. Pokud jde o podíl účastníků řízení na délce řízení, nelze jim přičítat k tíži použití zákonných prostředků procesní obrany. Jestliže účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů. Ať se jedná o uplatnění opravných prostředků nebo o nutnost rozhodování nadřízeného soudu v jiných otázkách, skutečnost, že rozhoduje soud vyššího stupně, objektivně prodlužuje celkovou dobu řízení o dobu nutnou k vydání rozhodnutí soudem vyšší instance, k jeho vyhotovení a rozeslání účastníkům.

26. Kompenzační řízení nepatří dle judikatury Nejvyššího soudu ČR k řízením s typově zvýšeným významem pro jeho účastníky (např. rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]). Žalovaná zhodnotila význam posuzovaného řízení pro žalobce jako zcela minimální. Důvodem pro takový závěr je zejména okolnost, že žalobce vede velmi vysoké množství řízení s obdobným předmětem a velmi vysoké množství dalších soudních a správních řízení. Osoba, která se účastní takového množství řízení pak zjevně nemůže pociťovat z případné nepřiměřené délky jednotlivého konkrétního řízení nijak intenzivní nemajetkovou újmu, kterou by bylo možné srovnávat s případnou újmou u osoby, která se účastní řízení například jen jednoho. Přihlédnuto bylo i k významu původně žalobcem napadeného o poskytnutí informace, který byl také hodnocen jako nízký. Dle judikatury Nejvyššího soudu konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění, předpokládanou ustanovením § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., kterou není na místě žádným způsobem bagatelizovat. Na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce. Peněžní satisfakce připadá v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmě adekvátní.

27. V průběhu tohoto řízení bylo dovolací řízení skončeno a rozsudek Nejvyššího soudu ČR č. j. 30 Cdo 760/2022-389 ze dne 20. 4. 2023 nabyl právní moci dne 22. 5. 2023, přičemž žalobce požadoval finanční satisfakci k ukončení tohoto řízení. Řízení trvalo od 20. 5. 2014, kdy byl podán návrh na předběžné projednání, žaloba byla podána 2. 1. 2015 a řízení bylo pravomocně skončeno 22. 5. 2023. Trvalo tedy 9 let a 2 dny.

28. Z výpovědi žalobce vyplynulo, že ku dni 12. 5. 2023 nebylo prvotní řízení ve věci 26C 1/2015 pravomocně ukončeno. S rozsudkem se žalobce seznámil na úřední desce Nejvyššího soudu ČR s tímto se neztotožňuje a hodlá podat ústavní stížnost, neboť má za to, že NS bagatelizuje význam řízení, které trvalo 5 a roku. Žalobce je dlouhá léta členem spolku Šalamoun a v současné době je i jeho místopředsedou. [právnická osoba] se věnuje ochraně lidských práv a základních svobod. V řízení OS Praha sp. zn 29 C 1/2015 poukazoval na to, že s informacemi, které žádal, chtěl dále pracovat, a tudíž je potřeboval v tu určitou dobu, kdy předmětný případ byl aktuální. Pokud pak informace jsou poskytnuty po pěti letech, a polovina zpráv byla začerněna, bylo to žalobci k ničemu. Žalobce dále poukázal na nález Ústavního soudu, ve kterém je naznačeno, že se má rozlišovat mezi tím, jestli někdo žádá o informace z osobní zvědavosti nebo v roli společenského hlídacího psa. V řízení vedeném dnes se posuzuje to, jak dlouho předchozí řízení, ve věci 26C 1/2015, trvalo, přičemž trvá 9 let. Bylo zahájeno v květnu 2014. S poukazem na tuto délku se žalobce domnívá, že takovou újmu nebo frustraci z vymahatelnosti práva, by pociťoval každý, notabene někdo, kdo je dlouhá léta činný na úseku nebo v oblasti ochrany lidských práv a základních svobod. Žalobce, jako dlouholetý člen a nyní místopředseda spolku Šalamoun, má zájem o věci veřejné. Poukazuje na to, že, pokud se týká obdobných sporů, je pravda, že jich vedl řadu a orgány moc dobře ví, že ty informace odmítají poskytnout neoprávněně, ale kalkulují s tím, že co se vleče, neuteče a řada žadatelů to vzdá. Žalobce je urputný, jde do odvolání, do správní žaloby, do kasační stížnosti, má za to, že se možná tímto odlišuje od většiny žadatelů. Žalobce se ve spolku Šalamoun angažuje pro bono, radí a pomáhá bezplatně lidem, kteří se na něj obrátí, kteří potřebují nějakou pomoc ve sporech s orgány veřejné moci. Pokud se týká požadované satisfakce ve výši 140 000 Kč, žalobce vychází z judikatury, vycházel z toho, že v době, kdy žalobu podal, řízení nebylo skončeno. Poukazuje dále na stanovisko NS Cpjn 206/2010, které stanoví základní částku odškodnění, která se modifikuje podle jednotlivých kritérií. Poukazuje též na to, že řízení v žádném řízení neskončí, rozsudek dosud není pravomocný a bude dále pokračovat Ústavní stížnosti, která se do délky řízení započítává. Při stanovení výše částky vycházel z toho, že řízení dosud není skončeno a ještě dlouhou dobu potrvá. Z výpovědi žalobce dále vyplynulo, že 13. 4., jako spolek Šalamoun, na půdě parlamentu, ve spolupráci s Ústavně-právním výborem a ve spolupráci s prof. Válkovou, bývalou ministryní spravedlnosti, uskutečnili seminář ohledně nevymahatelnosti práva v ČR. Sešlo se tam mnoho zajímavých příspěvků, žalobce sám se svým příspěvkem vystoupil.

29. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] vyplynulo, že žalobce zastupoval ve věci 26 C 1/2015, která není dosud skončena. Jednalo se o náhradu škody za nesprávný úřední postup, spočívající v nepřiměřené délce řízení, které bylo vedeno u Ombudsmana, kde si žalobce žádal informace o dvou kauzách, dvou lidech. Řízení o té informaci bylo dlouhé. Pokud jde o kompenzační řízení, trvá už od roku 2015. Jedná se o standardní řízení. Svědek zastupuje žalobce v několika řízeních, obdobných této projednávané věci. Pokud se týká významu věci pro žalobce, nevyjádřil se konkrétně k tomuto řízení, k tomuto specifickému případu. Pokud se týká rozhovorů svědka s žalobcem, hovory jsou vedeny z 80-90% času, který spolu tráví, buď ve fyzickém kontaktu, nebo telefonicky s tím, že se baví o tom, že mají deziluzi z toho, jakým způsobem funguje justice, jakým způsobem se v podstatě nakládá s některými záležitostmi, jak se vytváří rezistence při šeření problémů, které jsou relativně jednoduché a daly by se vyřešit jednoduše. Všechny tyto kauzy mají pro žalobce význam, protože jednak si je sám nějakým způsobem prožil a vnímá to útok na svoji vlastní osobu a integritu. Má za to, že ve většině případů lze hovořit o tom, že zde je nějaká předpojatost při projednávání jeho kauz, a to ze strany soudu a soudců. Má za to, že se šíří negativní informace o tom, kdo je špatný. Vytváří se rozhodnutí ad hoc, je to prostě jiné právo. Špadrna právo a pak je normální právo, což takto svědek vnímá. Význam řízení pro žalobce je vždy poměrně značný. Snaží se dostat na úroveň ostatních, normálních, ke kterým je přistupováno jinak a je u něj výjimkou, pokud se k němu někdo z justice staví normálním způsobem. V tomto duchu se nese rozhovor mezi žalobcem a svědkem s tím, že už je to tu zase. A začíná debata o tom, co se bude dít. Dále následuje debata o průběhu řízení, jak jim hodili klacky pod nohy a jak se vytváří speciální rozhodování pro Špadrnu. Pokud se týká významu řízení pro žalobce v daném řízení, bere to úkorně, že se proti němu vytváří odpor, který by tam neměl být. To je také vidět na délce kompenzačního řízení. Svědek dále poukázal na to, že pokud žalobce přijde s nějakým nárokem, tak je to vždycky boj, kdy svědek říká, že to nemá cenu. K těmto nárokům je vždycky skeptický, protože zná rozhodování. Svědek dále tvrdil, že v podobných sporech, kde zastupuje jiné účastníky u stejných senátů, uspívá a u těchto senátů žalobce úspěch nemá. Z uvedených důvodů má za to, že je to ze strany žalobce deziluze ohledně podávání podobných nároků. Pokud se týká obdobných sporů na soudech I. stupně, má svědek často úspěch včetně přiznání nákladů řízení, ale úspěch v odvolacích senátech má malý. Pokud se týká podaných žalob, žalobce, jimi nesleduje žádné osobní obohacení. Jde mu o principiální věc, aby se neporušovalo právo. A pokud se porušuje, tak aby za to někdo odpovídal. Žalobci svědek řekl, že v podstatě se jedná o osobní záležitost. Člověk, který nemá rodinný život, který nemá normální život, což žalobci už několikrát řekl, a tím zřejmě strádá jeho osobnost, žije v tomto justičním marasmu, sedm dní v týdnu se tím zabývá, dělá tyto věci a bere je naprosto jinak, než by je braly jiné osoby. Svědek má několik vlastních věcí, kde jde o odškodňování za nepřiměřenou délku řízení, jeho psychická újma v těchto věcech je, řekněme, standardní. Žalobce však tím žije, je to podstata jeho života. Pokud se týká nároku žalobce, svědek má za to, že většina jeho nároků je oprávněných. Do některých věcí by svědek nešel, protože se dle jeho názoru jedná jenom o princip.

30. Z výpovědi svědka [jméno FO] vyplynulo, že se s žalobcem zná ještě z dob z totality. Svědek byl chartistou, žalobce ne. Potkal se s ním a skupinou mladých lidí, kteří založili společenství, kde se snažili pomáhat lidem, kteří byli obviněni, že se chovali při demonstracích agresivně. Tito lidé sháněli svědectví proti svědectví tehdejších příslušníků VB nebo STB. V té souvislosti svědek narazil na žalobce. Po listopadu založili, společně s paní Procházkovou, spolek Šalamoun. Po nějaké době žalobce vystudoval práva i jiné oblasti a nakonec se stal i členem spolku Šalamoun a to i členem aktivním, aby lidem pomáhal. Tento spolek nejsou kverulanti, ale jsou to lidé, kteří zažili bezpráví v době totality a následně vstupovali do nové doby s naivní vírou, že teď to bude bezvadné. Časem se ukázalo, že tomu tak není. Jsou však již 20 let spolkem, který se snaží pomáhat lidem, které se stávají i oběťmi orgánů činných v trestním řízení a za ta léta se jim podařilo řadě osob pomoci. Dosáhli i několika milostí u prezidenta Václava Havla a Václava Klause na základě toho, že stát selhal. Pokud se týká původní kauzy, kterou žalobce řešil, jednalo se o banální věc, kterých spolek Šalamoun řešil řadu. Ke konkrétní projednávané věci se svědek nevyjádřil. Pokus se týká žalobce, má zvýšený práh citlivosti, na nespravedlivost ze strany veřejných orgánů. Zvýšenou citlivost má žalobce proto, že se zúčastňuje kauz, které probíhají, mnohé jsou mediální, některé jsou nemediální. Je to proto, když vidí, jak člověk se stává obětí bezohlednosti a z vůle končí dokonce v kriminálech a zasáhne to celou rodinu. Není to přecitlivělost, ale je to normální citlivost, kdy ostatní část společnosti má tuto citlivost sníženou. Pokud se týká žalobce, je pedant.

31. Z přípisu ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 30. 6. 2021 vyplynulo, že žalovaná potvrzuje, že jí bylo dne 28. 6. 2021 doručeno podání žalobce, týkající se právní věci projednávané před OS P-1, pod sp. zn.: 26C 1/2015. Toto bylo zařazeno do rejstříku MSP-ODSK-ODSK, pod sp. zn. uvedenou v záhlaví dopisu.

32. Ze stanoviska žalované MSP-1712/2021-ODSK-ODSK ze dne 28. 2. 2022 vyplynulo, že zrekapitulovala průběh řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 1, pod sp. zn.: 26 C 1/2015. Pokud se týká posouzení žádosti, žalovaná konstatovala, že v řízení vedeném u OS pro Prahu 1, sp. zn. 26 C 1/2015, došlo k porušení práva žadatele na projednávání věci v přiměřené lhůtě. Žalovaná dále konstatovala, že kompenzační řízení nepatří dle judikatury NS ČR k řízením s typově zvýšeným významem pro jeho účastníky. (např. rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 4320/2014). Ministerstvo spravedlnosti hodnotí význam posuzovaného řízení pro žadatele jako minimální. Důvodem pro takový závěr je zejména okolnost, že žadatel vede velmi vysoké množství řízení s obdobným předmětem a velmi vysoké množství dalších soudních a správních řízení. Osoba, která se účastní takového množství řízení, pak zjevně nemůže pociťovat s případně nepřiměřené délky jednotlivého konkrétního řízení, nijak intenzivní nemajetkovou újmu, kterou by bylo možno srovnávat s případnou újmou u osoby, které se účastní řízení, např. jen jednoho. Přihlédnuto bylo i k významu, původně žalobcem napadeného, o poskytnutí informace, který byl také hodnocen jako nízký. Požadovaná omluva byla zaslána dopisem.

33. Z podání ministerstva spravedlnosti ČRMSP-1712/2021-ODSK-ODSK/8 ze dne 28. 2. 2022 vyplynulo, že žalovaná poskytla žalobci omluvu v tomto znění: „Česká republika, ministerstvo spravedlnosti se Vám omlouvá za opětovné selhání orgánů státu a za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení, vedeného u OS pro [adresa], pod sp. zn.: [spisová značka], které dosud není skončeno a které ke dni 28. 6. 2021 probíhá již po dobu delší, než 7 let a jeden měsíc, ve kterém se domáháte odškodnění za nepřiměřenou délku řízení proti žalované České republice – ministerstvu financí, a ve kterém znovu došlo k průtahům a nepřiměřené délce řízení“.

34. Z žádosti žalobce, adresované ministerstvu spravedlnosti ČR ze dne 28. 6. 2021 vyplynulo, že žalobce požádal žalovanou o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle zákona č. 82/1998 Sb. Jedná se o věc stále projednávanou OS pro Prahu 1, vedenou pod sp. zn. 26 C 1/2015.

35. Z obsahu spisu OS pro Prahu 1 sp. zn. 26 C 1/2015 vyplynulo, že žalobce požádal dne 20. 5. 2014 žalovanou o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu. 2. 1. 2015 byla podána žaloba k obvodnímu soudu pro Prahu 1, jednání proběhlo 11.2.20216 a 25. 5. 2016, kdy byl vyhlášen rozsudek, proti kterému byla podána odvolání. Dne 13. 10. 2016 byl vyhlášen doplňující rozsudek, proti kterému bylo podáno odvolání. Městským soudem bylo jednání nařízeno na den 20. 3. 2017 a byl vyhlášen rozsudek. Ve věci bylo podáno dovolání. 30. 10. 2019 rozhodl NS ČR a zrušil rozhodnutí soudu odvolacího a soudu I. stupně. Dále probíhalo jednání před soudem I. stupně, a to ve dnech 29. 6. 2020, 9. 11. 2020 a 14. 12. 2020. Na tomto jednání byl vyhlášen rozsudek, proti kterému bylo podáno odvolání. Městským soudem bylo jednání nařízeno na den 2. 6. 2021 a byl vyhlášen rozsudek. Proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno dovolání, když rozsudkem NS č. j. [spisová značka] bylo dovolání žalobce proti rozsudku MS v Praze, ze dne 2. 6. 2021, č. j. 68Co 126/2021-352, zamítnuto. Rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2023 nabyl právní moci.

36. Ze spisu Kanceláře veřejného ochránce práv sp.zn. 17/2009 (dále také jen „správní spis“), vyplynulo, že žalobce podal dne 19.10.2009 žádost o poskytnutí informace „o obsahu Zprávy veřejného ochránce práv ze dne 29. srpna 2007 o šetření ve věci postupu Policie ČR při odběru biologických vzorků odsouzeným a obviněným, která byla uveřejněna a je dostupná na webových stránkách veřejného ochránce práv www.ochrance.cz.“ Žalobce požádal o zaslání kopie této zprávy, z níž bude zřejmá její autentičnost. Téhož dne žalobce požádal o poskytnutí informací „o obsahu zprávy o průběhu šetření veřejného ochránce práv ze dne 30. března 2004 a o obsahu závěrečného stanoviska veřejného ochránce práv ze dne 20. prosince 2004 ve věci sp.zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], týkající se šetření postupu příslušníků Policie ČR, k němuž došlo ve dnech 15. – 16.12.2002 nejprve v Praze 1, na rohu [adresa] a [Anonymizováno], a poté na Místním oddělení Policie ČR v [adresa], [Anonymizováno]“. Požádal o zaslání kopie této zprávy a tohoto stanoviska, z nichž bude zřejmá jejich autentičnost. Na tuto žádost reagoval dopisem ze dne 20.10.2009 vedoucí Kanceláře veřejného ochránce práv tak, že poskytnutí obsahu zprávy o průběhu šetření a závěrečného stanoviska sp.zn. [Anonymizováno] není s ohledem na povinnost mlčenlivosti možné. Zpráva ze dne 29.8.2007, stejně tak i závěrečné stanovisko z 31.1.2008 jsou uveřejněny na www.ochrance.cz/stanoviska.php a je možno je považovat za autentické. Žalobce však trval na tom, aby mu byly zaslány kopie zpráv a stanovisek, z nichž bude zřejmá jejich autentičnost, a to i přesto, že se jedná o zveřejněné informace. Současně podal dne 5.11.2009 odvolání proti sdělení Kanceláře veřejného ochránce práv ze dne 20.10.2009. Rozhodnutím Kanceláře veřejného ochránce práv ze dne 19.11.2009, č.j. [Anonymizováno] bylo napadené „sdělení“ potvrzeno. Současně s rozhodnutím o odvolání byly žalobci doručeny i dva z materiálů, o které si žádal, a sice zpráva veřejného ochránce práv z 29.8.2007 a závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv z 31.1.2008. Proti rozhodnutí o odvolání z 19.11.2009 podal žalobce dne 4.1.2010 správní žalobu ke Krajskému soudu v Brně, která byla projednávána pod sp.zn. [spisová značka]. Krajský soud v Brně svým rozsudkem ze dne 8.8.2011, č.j. 31 A 2/2010-130, rozhodnutí Kanceláře veřejného ochránce práv ze dne 19.11.2009, č.j. [Anonymizováno], zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. V dalším řízení vedoucí Kanceláře veřejného ochránce práv rozhodnutím ze dne 19.8.2011, č.j. [Anonymizováno], zrušil rozhodnutí (sdělení) Kanceláře veřejného ochránce práv ze dne 20.10.2009, č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno], kterým byla žalobcova žádost o informaci odmítnuta a věc vrátil k novému projednání Kanceláři veřejného ochránce práv. Dne 9.9.2011 vydala Kancelář veřejného ochránce práv rozhodnutí č.j. [Anonymizováno], kterým žalobcovu žádost „o informaci poskytnutím obsahu zprávy o průběhu šetření a obsahu závěrečného stanoviska veřejného ochránce práv ve věci sp.zn. [Anonymizováno]“ opět odmítla s tím, že poskytnutí informace bez vědomí či souhlasu stěžovatelů, kteří se na veřejného ochránce práv obrátili, by bylo v rozporu s jejich oprávněnými zájmy. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí dne 10.10.2011 odvolal. O jeho odvolání rozhodl veřejný ochránce práv dne 19.10.2011 pod č.j. [Anonymizováno] tak, že odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Žalobce napadl rozhodnutí veřejného ochránce práv ze dne 19.10.2011 správní žalobou, která byla projednávána Krajským soudem v Brně pod sp.zn. 31 [právnická osoba]/2012. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1.8.2013, č.j. 31 A 1/2012-69, rozhodnutí veřejného ochránce práv ze dne 19.10.2011, č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno], zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dne 9.9.2013 vedoucí Kanceláře veřejného ochránce práv zrušil rozhodnutí ze dne 9.9.2011, č.j. [Anonymizováno] a věc vrátil Kanceláři veřejného ochránce práv k dalšímu řízení. Kancelář veřejného ochránce práv vydala dne 10.9.2013 rozhodnutí, č.j. [Anonymizováno], kterým žalobcovu žádost o informaci poskytnutím obsahu zprávy o průběhu šetření veřejného ochránce práv ze dne 30.3.2004 a obsahu závěrečného stanoviska veřejného ochránce práv ze dne 20.12.2004 ve věci sp.zn. [Anonymizováno] částečně odmítla, a to tak, že v kopii požadovaných písemností nebudou poskytnuty informace o bydlišti stěžovatelů, [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], a dále informace o osobnosti, projevech osobní povahy a soukromí stěžovatelky, [tituly před jménem] [jméno FO]. V připojené kopii zprávy ze dne 30.3.2004, která čítá 19 stran, pak byly některé údaje začerněny. Žalobce se proti rozhodnutí Kanceláře veřejného ochránce práv ze dne 10.9.2013 odvolal (napadl pouze jeho odmítavou část). O jeho odvolání rozhodl dne 4.11.2013, č.j. [Anonymizováno], vedoucí Kanceláře veřejného ochránce práv, který žalobcovo odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Dne 1.1.2014 žalobce zahájil u Krajského soudu v Brně v pořadí již třetí řízení o žalobě proti rozhodnutí Kanceláře veřejného ochránce práv ve věci jeho žádosti o informaci ze dne 19.10.2009. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31.10.2014, č.j. 31 A 1/2014-93, žalobu směřující proti rozhodnutí vedoucího Kanceláře veřejného ochránce práv ze dne 4.11.2013, č.j. [Anonymizováno], zamítl, když shledal, že byly naplněny všechny formální i materiální podmínky pro omezení přístupu k informacím dle zákona č. 106/1999 Sb. Žalobce napadl zamítavý rozsudek Krajského soudu v Brně kasační stížností, o které rozhodl Nejvyšší správní soud dne 11.3.2015, č.j. 1 As 229/2014-48, tak, že ji zamítl. Tento rozsudkem nabyl právní moci dne 8.4.2015.

37. Soud vycházel z těchto zákonných ustanovení a judikatury:

38. Podle ust. §1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

39. Podle ust. §1 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., stát a územní celky samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

40. Podle ust. §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti, učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon, nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

41. Podle ust. §31a) odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

42. Podle ust. §31a) odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., se za dostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

43. Podle ust. §31a) odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem dle §13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení b) složitosti řízení c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení d) postupu orgánu veřejné moci během řízení e) významu předmětu řízení pro poškozeného 44. Podle ust. čl. 6 odst. 1 úmluvy, každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, řízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu nemravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když si to vyžádají zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by vzhledem ke zvláštním okolnostem veřejnost řízení mohla být na újmu zájmu společnosti.

45. Podle ust. § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

46. Podle ust. §14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona, je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

47. Podle Usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 3076/2012 ze dne 27. 12. 2012, Konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění, předpokládanou ustanovením § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., kterou není na místě žádným způsobem bagatelizovat. Právní úprava stanoví určitá pravidla, podle kterých musí soud (případně již příslušný orgán v rámci předběžného projednání nároku) při stanovení formy zadostiučinění postupovat, a to s ohledem na přiměřenost zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmě. Forma peněžité satisfakce přichází do úvahy jako prostředek odškodnění závažné nemajetkové újmy za současného splnění dvou podmínek, a sice že nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jiným způsobem a konstatování porušení práva se samo o sobě nejevilo jako dostatečné. Soud tedy rozhodne o konkrétní formě zadostiučinění podle pořadí určeného v ustanovení § 31a odst. 2 zákona za současného posouzení přiměřenosti zvolené formy zadostiučinění utrpěné nemajetkové újmě.

48. Podle Rozsudku NS sp. zn. 30 Cdo 1684/2010, ze dne 29. 6. 2011; Ustanovení § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je případem způsobu vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývajícím z právního předpisu a proto soud rozhodne o konkrétní formě zadostiučinění podle pořadí určeného označeným ustanovením. Považuje-li poškozený za účelnější formu satisfakce pouhé konstatování porušení práva, žádá po žalované tuto formu zadostiučinění a soud je takovým jeho návrhem vázán.

49. Podle Rozsudku NS 30 Cdo 1337/2010 1. Odpovědnost za dodržení práva účastníka řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě leží především na státu a ten ji nemůže přenášet na účastníky řízení tím, že po nich bude požadovat, aby se v případě hrozící či nastalé nepřiměřené délky řízení domáhali nápravy a dojde-li k porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě, sankcionovat jej při stanovení výše odškodnění za to, že se nápravy nedomáhal. Při zkoumání toho, zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, je třeba z uvedeného vycházet a jejich využití přičíst poškozenému k dobru, nikoliv mu přičítat k tíži, že je nevyužil.

2. Závěr o nepřiměřenosti délky konkrétního řízení musí vycházet z celkové doby řízení ve vztahu ke konkrétnímu účastníkovi. Musí být tedy nejprve postaveno na jisto, jak dlouho dané řízení trvalo. Platí přitom, že v případě osob, které přistoupily do řízení vlastním jménem, se celková doba řízení odvíjí až od toho okamžiku, kdy se taková osoba stala účastníkem řízení, nikoliv od okamžiku, kdy řízení bylo zahájeno.

50. Provedené důkazy soud hodnotil podle ust. § 132 o.s.ř. a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlížel k tomu, co vyšlo v řízení najevo a k tvrzení účastníků a dospěl k těmto skutkovým a právním závěrům 51. Aby bylo možno dovodit odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb., za nemajetkovou újmu, způsobenou nesprávným úředním postupem, je třeba, aby byly splněny tři zákonné podmínky: 1. nesprávný úřední postup; 2. vznik újmy; 3. příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem újmy 52. Všechny podmínky musí být splněny kumulativně, což znamená, že bez splnění, byť jedné z nich, nedochází ke vzniku odpovědnosti státu. Vznik nemajetkové újmy, v důsledku nepřiměřené délky vedeného řízení, zpravidla nelze prokazovat, neboť jde o stav mysli poškozeného a proto se v řízení obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody k tomu, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Zadostiučinění má pak sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, na níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden, a v níž byl tak udržován. Odškodňuje se tedy újma způsobená nejistotou ohledně výsledku řízení a s ním souvisejícím právním postavením poškozeného. Významnou roli při tom hraje důležitost předmětu řízení pro poškozeného, tedy toho, co je pro něj „v sázce“.

53. Podle Stanoviska NS platí, že odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění, musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky, stanovené násobkem celkové doby řízení v letech, či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením, či odečtením vlivu skutečnosti vyplývající z kritérií obsažených v ust. §31 a) odst. 3 písm. b-e zák. č. 82/1998 [právnická osoba] poměry ČR je přiměřené, jestli se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč, za jeden rok v řízení, tj. 1 250 Kč – 1 667 Kč za jeden měsíc řízení. Přitom je nezbytné zohlednit, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou), byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Je rozumné, jestliže první dva roky řízení budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky 15 000 Kč až 20 000 Kč, tedy za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč. Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok v řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení spočítané v letech, či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů, uvedených pod písmenem b) – e) ust. §31 a) odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Základní částku je možno přiměřeně zvýšit, či snížit, přičemž by měla být v obecné rovině dostačující zvýšení, či snížení, nepřesahující 50%, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ní poskytovaným odškodněním.

54. V této projednávané věci byla splněna podmínka předběžného uplatnění nároku u příslušného úřadu a žaloba byla podána včas.

55. Soud veden úvahou, že na tento případ dopadá čl. 6 odst. 1 úmluvy a stanoviska při hodnocení okolností tohoto případu (§ 31a) odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb.) shledal, že délka posuzovaného řízení ve věci 26C 1/2015, které bylo vedeno před Obvodním soudem pro Prahu 1, bylo zahájeno podáním žaloby dne 2. 1. 2015 a bylo pravomocně skončeno dne 22. 5. 2023. To znamená, že řízení probíhalo 9 let a 2 dny. (§31 odst. 3 písm. a) zák. č. 82/1998 Sb.) Posuzované řízení nevykazovalo žádnou skutkovou ani procesní, či právní složitost, větší, než standardní. Žalobce se na délce posuzovaného řízení nijak významně nepodílel. Ve stádiu před soudem došlo v řízení k dílčí nečinnosti, což bylo hlavní příčinou délky posuzovaného řízení a dále vliv na délku posuzovaného řízení měla být i ta okolnost, že probíhalo řízení před soudem 1. stupně, následně řízení odvolací, následně opět řízení před soudem 1. stupně, dále řízení odvolací, řízení dovolací a nyní, jak vyplynulo z výpovědi, žalobce, bude podána ústavní stížnost. Řízení tedy není dosud skončeno. Dále soud přihlédl i k té okolnosti, že v případě řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka], bylo již řízením kompenzačním, které bylo vedeno ohledně délky řízení vedeného pro nepřiměřenou délku řízení, vedeného u kanceláře veřejného ochránce práv a u krajského soudu v Brně o žádosti žalobce o informace, ze dne 10. 9. 2009, kterou podal podle zákona č. 106/1999 Sb. Řízení bylo vedeno po dobu několika let, ač má být odpovězeno na dotaz dle zákona 106 ve lhůtě 15 dnů. Opakovaně, jak vyplynulo ze spisu byla vydávána kanceláří veřejného ochránce práv, nezákonná správní rozhodnutí, a žalobci bylo poskytnutí informací nezákonně odmítáno, což bylo 2x zrušeno správním soudem. Nyní posuzované řízení sice nelze považovat za řízení s typově zvýšeným významem, tzn. trestní, vazební, o ochranu osobnosti, péče o nezl., o výživné, o osobním stavu, nebo o pracovních nárocích. U posuzovaného případu nepřipadá v úvahu ani jeho zvýšený význam z důvodu věku, zdravotního stavu, či jiné tíživé situace. Význam posuzovaného řízení pro žalobce soud v tomto případě považoval spíše za snížený, a to vzhledem k okolnosti, jak vyplynulo z výpovědi svědků, se z jeho pohledu se jednalo spíše o subjektivní stav, nikoliv o objektivní, kdy žalobce pociťoval a pociťuje v obdobných případech újmu výrazněji, než ostatní osoby v jeho postavení. Proto také soud zvolil ve smyslu Stanoviska nejnižší částku, která by měla být za průtahy přiznána, a ještě tuto krátil o 50%. Nicméně soud přihlédl k tomu, že se jedná již o řízení kompenzační, které by mělo proběhnout bezprůtažným způsobem. Žalobce měl o průběh řízení zájem, byl ve věci zastoupen advokátem a kromě jednoho řízení, kterého se neúčastnil ze zdravotních důvodů, se účastnil všech řízení. Sám žalovaný zkonstatoval, v rámci mimosoudního jednání, že v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu v tom směru, že celková délka řízení nebyla přiměřená. Ve smyslu ust. § 31 a), zák. 82/1998 Sb., v platném znění, byla žalobci poskytnuta omluva, tedy zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na projednávání věci v přiměřené lhůtě. Tato omluva byla žalobci zaslána. Pokud tedy žalobce považoval tuto omluvu za nepřiměřenou, požadoval finanční satisfakci ve výši 140 000 Kč. Soud zvážil všechny okolnosti a dospěl k závěru, že je na místě přiznat žalobci nemajetkovou újmu v částce počítané dle shora uvedeného stanoviska. Soud dospěl k závěru, že za dané situace je délka posuzovaného řízení nepřiměřená. Nemajetková újma, kterou žalobce v důsledku toho utrpěl, se presumuje a není třeba ji prokazovat. Jelikož posuzované řízení trvalo 9 let a 2 dny a ještě nekončí, ač právní moci nabyl rozsudek NS ČR č. j. 30 CdO 760/2022-389 ze dne 20. 4. 2023 právní moci dne 22.5.2023 , nemůže být dostačující kompenzací pouze konstatování, že došlo k nepřiměřené délce posuzovaného řízení a je na místě přiznání kompenzace ve formě zadostiučinění v penězích. V souladu se Stanoviskem je pro výpočet východiskem částka 15 000 Kč za rok posuzovaného řízení, částka 7 500 Kč v prvních dvou letech a částka 1 250 Kč za měsíc. Délce posuzovaného řízení odpovídá základní částka 120.082,20 Kč, což představuje 7 500 Kč v prvních dvou letech, částka 15 000 Kč za rok, posuzovaného řízení a částka 1 250 Kč za měsíc, částka 41,60 Kč za den. (výpočet 7 500 Kč x 2 + 15 000 Kč x 7 + 41,60 Kč x 2). Tuto částku, soud, z hlediska sníženého významu pro žalobce, snížil o 50%. Důvody pro snížení, či zvýšení základní částky z ostatních hledisek, soud neshledal. Konečná částka 60 040 Kč respektuje zachování vztahu přiměřenosti mezi utrpěnou morální újmou a za ni poskytnutým zadostiučiněním a zcela odpovídá konkrétním okolnostem případu a je v souladu se závěry zaujatými ve stanovisku. Soud ještě zmiňuje důvod, z jakého snížil částku o 50% s tím, že sice žalovaný tvrdil, že pokud žalobce požadoval podle ust. § 106 informace, požadoval tyto, nikoliv pro sebe, ale pro spolek Šalamoun, s čímž se soud ztotožňuje, nicméně tyto informace, jak vyplynulo z jeho výpovědi, požadoval pro další práci v tomto spolku. V prodlení s platbou, se žalovaná ocitla dne 29. 12. 2021. Žalobce má tudíž nárok, kromě zaplacení uvedené částky, i na příslušenství, tedy zákonný úrok z prodlení z této částky, ve výši 8,25% ročně od 9. 12. 2020. Soud proto částečně žalobě vyhověl, a pokud žalobce požadoval zaplacení dalších 79 999,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení, v této části soud, žalobu, jako nedůvodnou, zamítl.

56. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce byl co do základu nároku úspěšný a rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Žalobci pak náleží náhrada nákladů řízení, které se stávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [právnická osoba] Kč, dále ušlého výdělku vypočteného dle § 29 odst. 3, vyhl. č. 37/1992 Sb. o jednacím řádu, za osobní účast při jednání u soudu ve dnech 15. 2. 2023 a 12. 5. 2003 a za dobu strávenou na cestě z bydliště k jednání soudu a zpět. Poslední pravomocný platební výměr na daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2021, ze dne 1. 7. 2002, byl předložen. Základ daně pro rok 2022 byl 482 400 Kč. Počet pracovních hodin v roce 2021, 2016. 482 400 Kč děleno 2016 je 239, ušlý výdělek je 239 Kč za hodinu. Doba účasti na jednání soudu a strávená doba cestou dne 15. 2. 2023 od 13:00 hodin do 14:50 + 2x 1 hodina cesty, rovná se 3 hodiny a 50 minut a doba účasti na jednání soudu a doba strávená cestou dne 12. 5. 2023 od 10:30 do 11:10 hodin + 2x1 hodina cesty, rovná se 2 hodiny a 40 minut, celkem [hodnota] hodin a 30 minut, rovná se 6,5 hodiny x 239 Kč, celkem na ušlém výdělku se jedná o 1 554 Kč a soudní poplatek z žaloby tedy 3.554 Kč 57. V řízení byl žalobce zastoupen advokátkou, soud proto přiznal náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem za tyto úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení dne 7. 1. 2022; písemné částečné zpětvzetí žaloby ze dne 23. 3. 2023; písemná replika k vyjádření žalované ze dne 6. 6. 2022; účast při jednání dne 21. 10. 2022; písemné vyjádření a označení důkazů na výzvu soudu ze dne 14. 11. 2022; účast při jednání dne 15. 2. 2023, ;účast při jednání dne 12. 5. 2023; písemný závěrečný návrh ze dne 28.8.2023; účast při jednání dne 6.9.2023; účast při jednání dne 13.9.2023 (vyhlášení rozsudku) – úkonu, .Jednalo se tedy o celkem [hodnota] a úkonu právní služby po á 3.100,- Kč za 1 úkon právní služby [podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu] = 29.450,- Kč, a 10 x paušální náhrada hotových výdajů á 300,- Kč za každý úkon právní služby [podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu] = 3.000,- Kč, celkem náklady za zastoupení advokátem činí 32.450 Kč

Poučení