31 C 103/2017

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Stamidisovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] se sídlem [adresa], [obec] zast. JUDr. [jméno] [příjmení] [anonymizováno], advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] se sídlem [adresa], [obec a číslo], zast. JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa], [obec a číslo] o nahrazení projevu vůle žalovaného takto:

Výrok

I. Žaloba, že se nahrazuje souhlas žalované s dohodou o vydání jiných věcí, než zemědělských nemovitostí ve smyslu zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů mezi stranami [název žalobkyně], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], za kterého jedná [titul] [jméno] [příjmení], statutární zástupce, jakožto oprávněná osoba ve smyslu zákona o majetkovém vyrovnání a [anonymizováno] národního písemnictví, [IČO], se sídlem [adresa], jakožto povinná osoba ve smyslu zákona o majetkovém vyrovnání, (anonymizován seznam věcí – 56 548 slov) se zamítá.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 16 200 Kč k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou, podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 22. 6. 2017, domáhá nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením dohody na vydání ve výroku specifikovaných movitých věcí (dále jen„ předmětné movité věci“) s tím, že dne 23. 12. 2013 zaslal žalované výzvu k vydání věci ve smyslu ustanovení § 10, odst. 2 zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen zákon č. 428/2012 Sb.). Na tuto výzvu reagovala žalovaná dopisem ze dne 22. 1. 2014 a 27. 6. 2014. Žalovaný s žalobcem dohodu o vydání předmětných věcí neuzavřel. Žalobce tvrdí, že je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 3, písm. b) zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů. Předmětem žaloby je soubor movitých věcí, pocházejících z [anonymizováno] kláštera v [obec] a nacházející se u povinné osoby. Žalobce v žalobě tvrdil, že součástí souboru jsou zejména, nikoliv však výlučně, movité věci, a to za prvé soubor starých tisků a rukopisů z knihovny [anonymizováno] kláštera v [obec], za druhé dvoje stojací hodiny skříňové a za třetí, hodiny nástěnné zlacené bez hodinového stroje. Žalobce je přesvědčen, že jsou splněny všechny podmínky pro vydání věcí dle ustanovení § 7 ZMV pro vydání jiných věcí, než zemědělských nemovitostí. Předmětné věci náležely do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností (§ 2 písm. a) ZMV). Tato skutečnost vyplývá z toho, že se jednalo o příslušenství kláštera v [obec] u [obec], který v rozhodném období byl a v současné době je ve vlastnictví žalobce. Skutečnost původního církevního vlastnictví je žalovanému dobře známa, což dokládá i dopis ze dne 11. 5. 2007, [číslo jednací] [spisová značka]. Předmětné věci se staly v rozhodném období předmětem majetkové křivdy, utrpěné v důsledku některé ze skutečností, uvedených v § 5 ZMV. Z přílohy výzvy k vydání vyplývá, že předmětné věci byly do dispozice státu převedeny Náboženskou maticí, obdobně jako v případě dalších částí původní osecké knihovny. Předmětné knihy se tudíž staly předmětem majetkové křivdy podle ustanovení § 5, písm. c) ZMV, neboť ke skutečnostem, zakládajícím majetkovou křivdu, došlo v důsledku úkonů, učiněných náboženskou maticí, jimiž nakládala s majetkem, který nevlastnila, zejména při postupu podle vyhlášky [číslo] ÚL, o převzetí správy některých majetkových podstat náboženským fondem. Žalobce je totožným subjektem, který utrpěl majetkovou křivdu ve smyslu ustanovení § 5 ZMV. Předmětné věci funkčně souvisely s komplexem [anonymizováno] kláštera v [obec], neboť tvořily jeho příslušenství. Žalobce tudíž požaduje žalobou, aby soud nahradil souhlas žalovaného se shora uvedenou dohodou.

2. Soud vyzval žalobce k doplnění žalobních tvrzení v tom směru, aby specifikoval veškeré položky, jejichž vydání se domáhá. Žalobce toto učinil a tyto položky učinil přílohou [číslo] žaloby, pokud se týká původně žalovaných položek dle žaloby, tyto nebyly přesně specifikovány.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, s tím, že původní žaloba byla nekonkrétní, žalobce je povinen v žalobě uvést seznam věcí, které žádá vydat. Pokud jde o troje požadované hodiny, žalovaný má pouze dvoje, obojí jsou to hodiny stojací. Nelze však učinit závěr, že se jedná o hodiny, které patřily žalobci nebo jiné osobě, s ohledem na uplynulou dobu, nedostatek označení a nízkou konkrétnost popisu věci. Pokud se týká požadovaných knih, žalovaný prováděl rozsáhlou identifikaci v dřívějších letech. Byl vytvořen soupis knih, které by žalobci mohly patřit, jedná se o více než 11 000 kusů knih. S ohledem na velké množství všech identifikovaných knih z tzv. svozů, jednalo se cca o 300 000 knih, u kterých bylo zkoumáno, zda a kterému církevnímu řádu patří, avšak v pořízeném seznamu mohou být nepřesnosti. Podle informací, které má žalovaný k dispozici, byly knihy svezeny od církevních řádů bez jakékoliv identifikace, byly shromážděny společně na hromadách a následně přemísťovány, rozdělovány do různých organizací a následně těmito organizacemi zakládány bez další identifikace do jejich depozitářů. Žalobci byl konfiskován majetek podle dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku a fondech národní obnovy. Dále se vyjadřuje k právnímu nástupnictví a statutárnímu zástupci žalobce. Žalobce by měl doložit listinami svou právní kontinuitu, tj. že je právním nástupcem původního vlastníka, resp., že se v průběhu času různě přejmenovával. Žalovaná dále argumentuje tím, že na předmětné movité věci se vztahuje výluka z možnosti jejich vydání, neboť byly zkonfiskovány na základě dekretu prezidenta republiky, č. 108/1945 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku a fondech národní obnovy (dále jen dekret č. 108/1945 Sb.).

4. Soud vycházel v řízení z těchto důkazů: Z výpisu z rejstříku ze dne 21. 6. 2017 a 24. 11. 2017 vyplynulo, že od 1. 1. 1994 je v Evidenci právnických osob Ministerstva kultury ČR, vedeno [název žalobkyně], [IČO], sídlem [adresa žalobkyně], jehož zřizovatelem je Biskupství [anonymizováno], [IČO], sídlem [adresa]. Z výpisu z rejstříku s datem ověření 8. 9. 1999, podepsaného ředitelem odboru církví Ministerstva kultury, vyplynulo, že právnická osoba, [název žalobkyně] je součástí Římskokatolické církve, registrované v ČR podle ustanovení § 22 odst. 1, zákona č. 308/1991 Sb. o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností. Z potvrzení ze dne 6. 12. 2013, [číslo jednací], vydaného předsedou [anonymizováno 7 slov] vyplynulo, že [název žalobkyně] bylo historicky označováno jako [anonymizováno 5 slov] [příjmení] [příjmení], [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] [obec], [anonymizována dvě slova] v [obec], [anonymizováno] řád v [obec] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] u [obec]. Z vyhlášky ze dne 18. 6. 1948, [číslo jednací], která byla vydána Okresním národním výborem v [obec] vyplynulo, že podle ustanovení § 1, § 2 a § 3 Dekretu prezidenta republiky ze dne 25. 10. 1945, č. j. 108/1945 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku, byla vyhlášena konfiskace na objekt v obci [obec], jehož majitelem je klášter řádu [anonymizováno] v [obec], a to objekt vlastního kláštera, tj. veškeré budovy církevně kulturní povahy, které sloužily k účelům církevním, náboženským a řádovým, čili opatství, konvent, konventní nemocnice, budovy interního hospodářství a veškeré dvory a zahrady za opatskou branou a ohraničené jednotnou, celistvou, klášterní zdí, která uzavírá zahrady ovocné, zelinářské a park, patřící k internímu účelu kláštera a klášterního kostela s předzahrádkou. Z vyhlášky vyplývá i poučení o možnosti podat odvolání do 15 dnů, počínaje dnem sejmutí k Okresnímu národnímu výboru v [obec] a dále údaje o vyvěšení ze dne 25. 6. 1948 a sejmutí dne 11. 7. 1948. Na vyhlášce je uvedeno jméno a příjmení předsedy Okresního národního výboru v [obec], který ji vydal. Z potvrzení ze dne 1. 11. 2017, [číslo jednací], vydaného generálním sekretářem České biskupské konference vyplynulo, že [název žalobkyně] bylo historicky označováno také jako klášter [anonymizováno] v [obec], klášter [anonymizováno] [obec], klášter [anonymizováno] [obec] u [obec] a [anonymizováno] klášter [obec]. Z rozsudku Krajského soudu [obec] ze dne 11. 1. 2016, č. j. 34 C 63/2015-195 vyplynulo, že žalobce se domáhal vydání zemědělských nemovitostí v katastrálních územích [obec] u [obec], [obec] a [obec], blíže tam specifikovaných s tím, že je oprávněnou osobou podle zákona č. 428/2012 Sb. a řádně uplatnil u jednotlivých povinných osob výzvu k vydání, avšak s ním dohodu o vydání neuzavřeli, a proto se obrátil na Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro [anonymizováno] kraj s návrhem na zahájení řízení o vydání zemědělských nemovitostí, přičemž rozhodnutím ze dne 25. 2. 2015, č. [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] bylo rozhodnuto tak, že zemědělské nemovitosti se nevydávají. Žalobce se obrátil na Krajský soud v Ústí nad Labem se žalobou podle části páté zákona č. 99/1963 Sb. o. s. ř., řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem probíhalo vedle žalobce za účasti těchto účastníků:

1. Česká republika [anonymizována dvě slova]; 2. Česká republika [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]; 3. [anonymizována dvě slova], [anonymizováno]; 4. [anonymizována dvě slova], státní podnik; 5. [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno]; 6. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu o vydání zemědělských nemovitostí v celém rozsahu zamítl. Z odůvodnění rozsudku vyplynulo, že Krajský soud v Ústí nad Labem se podrobně zabýval procesem konfiskace zemědělských nemovitostí právního předchůdce žalobce podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého, slovenského národa, přičemž zjistil, že výměrem Ministerstva zemědělství ze dne 17. 5. 1946, [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] bylo rozhodnuto, že řád [anonymizováno] v [obec] spadá pod ustanovení § 3, odst. 1, písm. b) dekretu č. 12/1945 Sb., tedy zrádce a nepřátelé Československé republiky, neboť vyvíjel germanizační činnost proti zájmům Československé republiky, prováděl protičeskou agitaci, v důsledku čehož došlo ke konfiskaci jeho veškerého zemědělského majetku ve smyslu ustanovení § 1, dekretu č. 12/1945 Sb. s účinky k datu účinnosti dekretu č. 12/1945, a to 23. 6. 1945, kdy přešel do vlastnictví Československého státu, přičemž na základě výměru Ministerstva zemědělství ze dne 17. 5. 1946, [číslo jednací] [číslo] [spisová značka], byl pak jen proces konfiskace završen a realizován (17. 5. 1946). Krajský soud v Ústí nad Labem tak dospěl k závěru, že ke konfiskaci veškerého zemědělského majetku právního předchůdce žalobce došlo před rozhodným obdobím, vymezeným v ustanovení § 1 zákona č. 428/2012 Sb. s počátečním datem 25. 2. 1948, že žalobce je sice právním nástupcem původního vlastníka zemědělských nemovitostí, podle pozemkových knih jím byl [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], avšak ho nelze považovat za oprávněnou osobu ve smyslu ustanovení § 3, zákona č. 428/2012 Sb. z důvodu nesplnění podmínky utrpění majetkové křivdy v důsledku skutečností, uvedených v ustanovení § 5 zákona č. 428/2012 Sb., v rozhodném období, vymezeném v ustanovení § 1, zákona č. 428/2012 Sb. a dále dle ustanovení § 8, odst. 1, písm. h zákona č. 428/2012 Sb., zabraňuje vydání majetku ve všech případech konfiskací podle Benešových dekretů, tedy i dekretu č. 12/1945 Sb. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2017, č. j. 4 Co 82/2016-249 vyplynulo, že jím byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 1. 2016, č. j. 34 C 63/2015-195 jako věcně správný. Vrchní soud v Praze přitom vyslovil názor, že je nutno zohlednit zvláštní výluku z restitučního vydávání věcí v ustanovení § 8, odst. 1, písm. h zákona č. 428/2012 Sb. tak, že se nevydává věc konfiskovaná na základě dekretu č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb., kde svým systematickým výkladem lze dovodit, že tato výluka se musí vztahovat na majetek, který nebyl oprávněné osobě konfiskován ještě před 25. 2. 1948, neboť v opačném případě by se vůbec nejednalo o tzv. historický církevní majetek ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 428/2012 Sb. a uvedená výluka by byla již k samotné účinnosti zákona č. 428/2012 Sb. obsolentní. V důsledku uvedené výluky pak nepřísluší soudu rozhodujícímu podle zákona č. 428/2012 Sb. přezkoumávat správnost důvody, či procesní náležitosti, ani u takových konfiskačních rozhodnutí, vydaných na základě dekretů č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb. až po 25. 2. 1948, tedy ani z hlediska možného způsobení majetkové křivdy tímto postupem ve smyslu ustanovení § 5 zákona č. 428/2012 Sb. Z tohoto důvodu není zcela aplikovatelná judikatura, vydaná podle dřívějších restitučních předpisů, neboť tyto předpisy uvedenou výluku nestanovily. Z připojené doložky právní moci vyplynulo, že rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 1. 2016, č. j. 347 C 63/2015-195 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2017, č. j. 4 Co 82/2016-249, nabyl právní moci dne 27. 6. 2017. Z usnesení NS ze dne 3.4.2018 č.j. 28Cdo 458/2018-352 vyplynulo, že bylo odmítnuto dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2017, č. j. 4 Co 82/2016-249 a že nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. IV.ÚS 2056/18, byla odmítnuta ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2018, č. j. 28 Cdo 458/2018-352. Z žádosti právního zástupce žalovaného ze dne 29. 3. 2018, č. j. 13-Cist-14 vyplynulo, že žalobce požádal Státní oblastní archiv v [obec] o poskytnutí archivních listin, které podávají jakékoliv bližší informace o svozu starých tisků a rukopisů z [anonymizováno] kláštera v [obec] a pokud možno také o nakládání s knihami, docházejícími z kláštera v období od roku 1948. Z další korespondence vyplynulo, že totožnou žádost zaslal právní zástupce žalobce dne 29. 3. 2018 Státnímu oblastnímu archivu v [obec] a Národnímu archivu v [obec]. Z výpisu z rejstříku evidovaných právnických osob Ministerstva kultury, výmaz z evidence vyplynulo, název [ulice] [anonymizována čtyři slova], řádu [anonymizováno], sídlo [obec], [ulice a číslo], [IČO], datum evidence 1. 1. 1994, č. evidence [číslo], způsob jednání statutárního orgánu, každý statutární zástupce jedná samostatně, zřizovatel církev Římskokatolická, zrušení evidence 31. 10. 2013, zánik 31. 10. 2013, právní nástupce [název žalobkyně], [IČO]. Ze zprávy Ministerstva školství a kultury, odbor pro věci církevní, [anonymizována dvě slova] ze dne 23. 11. 1956 vyplynulo, že Náboženská matice předkládá Ministerstvu školství a kultury, odboru pro věci církevní ke schválení podle ustanovení § 10 zákona č. 218/1949 Sb. a podle ustanovení § 27 vládního nařízení č. 219/1949 Sb. v příloze připojená 4 vyhotovení zápisu ze dne 10. 10. 1996, čímž bylo převedeno vlastnictví k budovám [adresa] v [obec] u [obec] z dosavadního vlastníka konventu řádu [anonymizováno] v [obec] na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] Stavební a pozemkové parcely jsou přesně specifikovány. Z odpovědi na výzvu ze dne 22. 1. 2014 vyplynulo, že ředitel [anonymizována tři slova], Mgr. [jméno] [příjmení] odpověděl právnímu zástupci žalobce na výzvu k vydání majetku s tím, že 30. 12. 2013 výzvu obdrželi, zaevidovali a prověřují uplatněný nárok na vydání movitých věcí. Z přípisu [anonymizována tři slova], [číslo jednací] ze dne 27. 6. 2014 vyplynulo, že žalovaný nárok žalobce odmítl, přičemž se jednalo o vydání movitých věcí, souboru starých tisků a rukopisů z knihovny [anonymizováno] kláštera v [obec], dvoje hodiny skříňové a jedny hodiny nástěnné bez hodinového stroje. Z výpisu rejstříku evidovaných právnických osob vyplynulo, název [název žalobkyně], sídlo [ulice a číslo], [obec], [IČO], datum evidence 1. 1. 1994, statutární zástupce [jméno] [příjmení] od 10. 1. 2013, zřizovatel Biskupství [anonymizováno]. Z výzvy žalovaného ze dne 23. 12. 2013, sp. zn. [anonymizováno] vyplynulo, že žalobce požádal žalovaného, [anonymizována tři slova], o vydání movitých věcí, a to předmětnou výzvou. Z odpovědi [anonymizována tři slova] ze dne 11. 5. 2007 vyplynulo, že o vydání tisku a rukopisů bylo několikrát se zástupci kláštera v [obec] jednáno. Dle současné právní úpravy není dle názoru žalovaného, možné tisky a rukopisy vydat. Z výpisu protokolu [anonymizována dvě slova] vyplynulo, že tam byly deponovány dvoje stojací hodiny skříňové, 4 000 Kč a jedny hodiny nástěnné, zlacené bez hodinového stroje, 200 Kč. Z přípisu ze dne 7. 12. 1953 vyplynulo, že ukladatelem je Náboženská matice v [obec] schovatelem [anonymizována tři slova] v [obec] s tím, že je rekapitulováno, že se jednalo o svoz tří položek ve statistické ceně 8 000 Kč z kláštera [obec]. Dále z přípisu Náboženské matice v [obec] vyplynulo, že dne 25. 10. 1954 z chovací smlouvy [anonymizována tři slova] [obec], že bylo uloženo dle inventurního seznamu pro základní prostředky [obec a číslo] z kláštera [anonymizováno] [obec] troje hodiny. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 21. 6. 2017 vyplynulo, že na [příjmení] vlastnictví 821, katastrální území 712 981 [obec] u [obec], jsou zapsány nemovitosti, vlastnické právo [název žalobkyně], [ulice a číslo], [obec]. Ze zprávy [obec] biskupské konference ze dne 1. 11. 2017, č. j. 716/2017 vyplynulo, že [ulice] a biskupská konference potvrzuje, že [název žalobkyně] bylo historicky označováno také následujícími názvy, a to ve všech případech se jedná o totožný subjekt, a to klášter [anonymizováno] v [obec], klášter [anonymizováno] [obec], klášter [anonymizováno] [obec] u [obec], [anonymizováno] klášter [obec]. Ze smlouvy, uzavřené mezi Náboženskou maticí v [obec], [ulice a číslo] a Českou kongregací nejčistšího srdce Mariina řádu [anonymizováno], se sídlem v oseckém klášteře, [obec] u [obec], vyplynulo, že mezi těmito účastníky byla uzavřena darovací smlouva, Náboženská matice v [obec] prohlašuje, že prostřednictvím svého zástupce a prokazuje jednak výpisem z evidence nemovitostí katastrálního území, obec Osek, okres [okres], [list vlastnictví], výpis z evidenčního listu [číslo] strana 1, 2, 3, 4 a jednak předložením nabývacího titulu, že je vlastníkem nemovitostí, zapsaných u střediska geodézie pro obec Osek, okres [okres] v odhadní ceně 37 114 149,0 Kč. Náboženská matice, jako darující na straně jedné, [ulice] kongregace nejčistšího srdce jako obdarovaní na straně druhé, přičemž předmětem darování jsou nemovitosti, uvedené v této smlouvě ze dne 25. 2. 1992. Soud provedl další listinné důkazy, navržené žalovaným, ze kterých však soud nezjistil žádné skutečnosti, významné pro rozhodnutí ve věci, neboť zjištěný skutkový stav shledal soud dostatečným pro rozhodnutí ve věci.

5. Při rozhodování soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, zákona č. 99/1963 o. s. ř., zákona č. 428/2012 Sb., dekretu č. 12/1945 Sb. a dekretu č. 108/1945 Sb. a dále z následujících zákonných ustanovení: Podle ustanovení § 13 občanského zákoníku každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut, obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Podle ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř. otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. Podle ustanovení § 1 zákona č. 428/2012 Sb. tento zákon opravuje zmírnění některých majetkových křivd, které byly spáchány komunistickým režimem církevním a náboženským společnostem, které jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona státem registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi podle jiného právního předpisu v období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 2090 a vypořádání majetkových vztahů mezi státem a registrovanými církevními a náboženskými společnostmi. Podle ustanovení § 2 písm. a zákona č. 428/2012 Sb. se pro účely tohoto zákona rozumí původním majetkem registrovaných církví a náboženských společností věci, majetková práva a jiné majetkové hodnoty, včetně spoluvlastnických podílů a součástí a příslušenství věcí, které byly alespoň část rozhodného období ve vlastnictví, nebo které příslušely registrovaným církvím a náboženským společnostem, právnickým osobám, zřízeným nebo založeným, jako součásti registrovaných církví a náboženských společností. Náboženské matici nebo dalším právnickým osobám zřízeným nebo založeným za účelem podpory činnosti registrovaných církví a náboženských společností k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým a vzdělávacím nebo administrativním účelům, nebo jejich právním předchůdcům. Podle ustanovení § 3 písm. b zákona č. 428/2012 Sb. je oprávněnou osobou právnická osoba, zřízená nebo založená jako součást registrované církve a náboženské společnosti. Podle ustanovení § 4 písm. b zákona č. 428/2012 Sb. je povinnou osobou státní příspěvková organizace, státní fond, státní podnik a jiná organizace za podmínky, že tato osoba je oprávněna hospodařit s majetkem státu nebo vykonávat správu majetku státu, který se stal v rozhodném období předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností, uvedených v ustanovení § 5. Podle ustanovení § 5 písme. c zákona č. 428/2012 Sb. jsou skutečnostmi, v jejichž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám, úkony učiněné Náboženskou maticí, jimiž nakládá s majetkem, který nevlastnila, zejména při postupu podle vyhlášky [číslo] [anonymizováno], o převzetí správy některých majetkových podstat náboženským fondem. Podle ustanovení § 5 písmeno j zákona č. 428/2012 Sb. jsou skutečnostmi, v jejichž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám politická nebo náboženská perzekuce anebo postup, porušující uznávané principy demokratického právního státu nebo lidská práva a svobody, včetně odepření nebo poskytnutí ochrany vlastnického práva, nebo odmítnutí ukončení procesu rozhodování o majetkových nárocích před soudem nebo jiným orgánem veřejné moci. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 428/2012 Sb. vydá povinná osoba podle § 4, písm. c a d oprávněné osobě movitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností, uvedených v § 5, pokud funkčně souvisela nebo souvisí s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní nebo která se vydává podle tohoto zákona. Podle ustanovení § 8 odst. 1, písm. h zákona č. 428/2012 Sb. nelze věc vydat v případě, že se jedná o věc konfiskovanou na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa nebo dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. o konfiskaci nepřátelského majetku a fondech národní obnovy. Podle ustanovení § 3 odst. 1, písm. b dekretu č. 12/1945 Sb. za zrádce a nepřátele ČR jest považován z právnických osob ty, jejichž správa aktivně a záměrně sloužila německému nebo maďarskému vedení války nebo fašistickým a nacistickým účelům. Podle ustanovení § 1 odst. 1 dekretu č. 108/1945 Sb. se konfiskuje bez náhrady – pokud se tak již nestalo – pro Československou republiku majetek nemovitý i movitý, zejména i majetková práva (jako pohledávky, cenné papíry, vklady, práva nehmotná), který ke dni faktického skončení německé a maďarské okupace, byl nebo ještě je ve vlastnictví: 1. německé říše, království maďarského, osob veřejného práva podle německého nebo maďarského práva, německé strany nacistické, politických stran maďarských a jiných útvarů, organizací, podniků, zařízení, osobních sdružení, fondů a účelových jmění dle těchto režimů nebo s nimi souvisejících, jakož i jiných německých nebo maďarských osob právnických, nebo 2. osob fyzických národnosti německé nebo maďarské s výjimkou osob, které prokáží, že zůstaly věrni Československé republice, nikdy se neprovinily proti národům českému a slovenskému a buď se účinně zúčastnily za jejich osvobození nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem, nebo 3. osob fyzických, které vyvíjely činnost směřující proti státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti nebo demokraticko republikánské státní formě bezpečnosti a obraně Československé republiky, které takové činnosti podněcovaly nebo jiné osoby svésti hleděly, záměrně podporovaly jakýmkoliv způsobem německé nebo maďarské okupanty nebo které v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu prezidenta republiky ze dne 19. 6. 1945 č. 16 Sb. o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech), nadržovaly germanizaci nebo maďarizaci na území Československé republiky, nebo se chovaly nepřátelsky k Československé republice, nebo českému nebo slovenskému národu, jakož i osob, které strpěly takovou činnost u osob spravujících jejich majetek nebo podnik. Podle ustanovení § 1 odst. 2 dekretu č. 108/1945 Sb. ustanovení odstavce 1, č. 3 platí i pro osoby právnické, pokud lze fysickým osobám, které jsou jejich členy nebo podílníky na majetku nebo podniku (kapitálovým účastníkům), přičítati vinu na postupu orgánu zastupujícího právnickou osobu nebo pokud tyto osoby zanedbaly přiměřenou opatrnost při jeho volbě a dozoru naň. Podle ustanovení § 1 odst. 3 dekretu č. 108/1945 Sb. konfiskaci podléhá rovněž veškerý majetek, který náležel v době po 29. září 1938 subjektům uvedeným v odstavcích 1 a 2 a byl v době rozhodné podle odstavce 1, věta první, po případě je ještě, ve vlastnictví osob, v jejichž rukou by konfiskaci nepodléhal, leč by podrobení takového majetku konfiskaci neodpovídalo zásadám slušnosti. Podle ustanovení § 1 odst. 4 dekretu č. 108/1945 Sb. o tom, jsou-li splněny podmínky pro konfiskaci podle tohoto dekretu, rozhoduje příslušný okresní národní výbor. Rozhodnutí lze doručiti veřejnou vyhláškou, i když nejsou splněny předpoklady § 33 vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízení). Z rozhodnutí okresního národního výboru lze se odvolati k zemskému národnímu výboru (na Slovensku k příslušnému orgánu Slovenské národní rady). Zemský národní výbor (na Slovensku příslušný orgán Slovenské národní rady) může, a to i během řízení, převzíti vedení řízení a rozhodnouti v první stolici o věci. Rozhoduje-li takto v první stolici zemský národní výbor (na Slovensku příslušný orgán Slovenské národní rady), lze se z jeho rozhodnutí odvolati k ministerstvu vnitra. Ministr vnitra může způsob rozhodování podle tohoto odstavce blíže upraviti směrnicemi. V souladu s ustanovením § 13 občanského zákoníku a ustanovením § 135 odst. 2 o. s. ř. soud vychází z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 1. 2016, č. j. 34 C 63/2015-195, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2017, č. j. 4 Co 82/2016-249 (dále jen„ předmětné rozsudky“), jimiž bylo pravomocně rozhodnuto o obdobném případu týkajícím se žalobce, který se v podstatných znacích shoduje s právním případem řešeným v nyní projednávané věci. Věcná správnost předmětných rozsudků přitom nedoznala změny v řízení před Nejvyšším soudem (sp. zn. 28 Cdo 458/2018) ani Ústavním soudem (sp. zn. IV. ÚS 2056/18).

6. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žalobce vyzval včas žalovaného k vydání předmětných movitých věcí a mezi účastníky nedošlo k dohodě o jejich vydání (§ 10, odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb.). Žalobce se proto obrátil včasnou žalobou na soud, aby nahradil chybějící projev vůle žalované s uzavřením dohody o vydání předmětných věcí movitých (§ 10, odst. 4 zákona č. 428/2012 Sb.).

7. Soud má za prokázané, že žalobce je církevní právnickou osobou, zřízenou Biskupstvím litoměřickým, která je od 1. 1. 1994 v evidenci právnických osob Ministerstva kultury ČR. Jde o organizační jednotku Římskokatolické církve, která je registrována v ČR podle ustanovení § 22, odst. 1 zákona č. 308/1991 Sb. o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností. Historicky byl označován také jako [anonymizováno 5 slov] [příjmení] [příjmení], Cistencienser Stifer in Osseg, Řád [anonymizováno] v [obec], [anonymizováno] řád v [obec], [anonymizováno] řád osecký v [obec] u [obec], klášter [anonymizováno] v [obec], klášter [anonymizováno] [obec] u [obec] a [anonymizováno] klášter [obec]. Dále bylo prokázáno, že řád [anonymizováno] v [obec] byl shledán jako zrádce a nepřítel Československé republiky, neboť jeho správa záměrně a aktivně sloužila německému vedení války nebo fašistickým a nacistickým účelům, vyvíjel germanizační činnost pro zájmům Československé republiky, prováděl protičeskou agitaci, v důsledku čehož došlo ke konfiskaci jeho majetku, na základě dekretu č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb. Dekretem č. 12/1945 Sb. byl konfiskován veškerý jeho zemědělský majetek, včetně zemědělských nemovitostí v katastrálních územích [obec] u [obec] a [obec] a [obec], což bylo předmětem řízení, v němž byly vydány předmětné rozsudky. Dekretem č. 108/1945 Sb. byl konfiskován jak objekt vlastního kláštera v katastrálním území Osek u Duchcova, tj. veškeré budovy církevně duchovní povahy, které sloužily k účelům církevním, náboženským a řádovým, čili opatství, konvent, konventní nemocnice, budovy interního hospodářství a veškeré dvory a zahrady za opatskou branou a ohraničené jednotnou celistvou klášterní zdí, která uzavírá zahrady ovocné, zelinářské a patřící k internímu účelu kláštera a klášterního kostela s předzahrádkou tak, jako veškerý inventář, tj. nemovité věci, což je předmětem tohoto řízení. Soud má dále za prokázané, že předmětný klášter sloužil jako centrální sběrna pro konfiskované movité věci (nábytek, obrazy, grafika a jiné umělecké předměty) a že žalovaná převzala do úschovy od Náboženské matice umělecké předměty, pocházející z předmětného kláštera. Již sama skutečnost, že k předmětné konfiskaci došlo na základě dekretu č. 108/1945 Sb., zabraňuje ve smyslu ustanovení § 8, odst. 1, písm. h zákona č. 428/2012 Sb., vydání předmětných movitých věcí, tj. tvrzeného inventáře předmětného kláštera, které jsou předmětem žaloby. Toto samo je důvodem pro zamítnutí žaloby. Nebylo tedy zapotřebí, aby se soud zabýval otázkou, zda předmět nemovité věci skutečně tvořily inventář předmětného kláštera, dále, zda skutečně jsou v držení žalovaného. Soud se spokojil s tvrzením, že se jedná o majetek právního předchůdce žalované žalobcem s tím, že dle zápisu na zemských deskách z roku [rok - polovina 16. stol.] byl vlastníkem předmětného kláštera [anonymizována čtyři slova]. Soud také považuje toto v souladu s předmětnými posudky a nemá důvod pochybovat o právním nástupnictví žalobce ve vztahu k předmětnému klášteru, včetně jeho veškerého inventáře.

8. Soud též nemá pochybnosti, pokud žalovaný namítá, že žalobce nemá statutárního zástupce. Bylo prokázáno, že statutárním zástupcem žalobce je [jméno] [příjmení].

9. Základním zákonným předpokladem aplikace zákona č. 428/2012 Sb. je skutečnost, že k majetkové křivdě došlo v rozhodném období s počátkem 25. 2. 1948, tedy datem nástupu režimu, který již zcela vědomě, programově a trvale porušoval principy právního státu. Právním důvodem konfiskace majetku podle dekretu č. 12/1945 Sb. a dekretu č. 108/1945 Sb. byly dekrety samotné. Ke konfiskaci docházelo ke dni nabytí jejich účinnosti, tj. v případě dekretu č. 12/1945 Sb. ke dni 23. 6. 1945 a v případě dekretu č. 108/1945 Sb. ke dni 30. 10. 1945, čímž se konfiskované věci staly majetkem Československého státu, což v případě předmětné konfiskace znamená, že následné konfiskační rozhodnutí, vyhláška ONV v [obec] ze dne 18. 6. 1948, č. j. [číslo] [spisová značka], měla již pouze deklaratorní charakter, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4716/2016. Vzhledem k tomu, že k předmětné konfiskaci podle dekretu č. 108/1945 Sb. došlo ke dni jeho účinnosti, 30. 10. 1945, nastal majetkový přesun, ačkoliv realizovaný až na podkladě konfiskačního správního aktu, 18. 6. 1948, zjevně již před počátkem rozhodného období, vymezeného v ustanovení § 1 zákona č. 428/2012 Sb. a právnímu předchůdci žalobce, nemohla být tudíž způsobena majetková křivda ve smyslu ustanovení § 5 zákona č. 428/2012 Sb., neboť v rozhodném období, tj. 25. 2. 1948 – 1. 1. 1990, nebyl vlastníkem tvrzeného inventáře předmětného kláštera. Žalobce tudíž nelze považovat za osobu oprávněnou ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 428/2012 Sb., neboť k tvrzené majetkové křivdě nedošlo v rozhodném období, když v něm jeho právní předchůdce tvrzený inventář předmětného kláštera již nevlastnil (usnesení NS ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 458/2018, usnesení NS ze dne 15. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1962/2019, nález Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2056/2018). Ze shora uvedených důvodů soud žalobu, jako nedůvodnou zamítl.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla ve věci úspěch, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, které sestávají z odměny za poskytování právních služeb ve výši 16 200 Kč Celkem se jednalo o 9 úkonů po 1 500 Kč (§ 9/1, § 7), tj. 13 500 Kč, což byly úkony dle § 11/1 a. t., a to 1 úkon převzetí a příprava zastoupení, 3 úkony písemné podání ve věci samé, vyjádření žalovaného a závěrečný návrh ze dne 5. 10. 2021, účast na ú.j. - 5 úkonů, a to 2. 11. 2018, 19. 2. 2021, 14. 4. 2021, 17. 9. 2021 a 13. 10. 2021, včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Právní zástupce žalovaného není plátcem DPH.