31 C 106/2023-25

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro zaplacení částky 14 664,99 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyně 7 000 Kč, a to to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhá zaplacení částky 10 960,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10960,38 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 862,72 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 10 450,06 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 545 Kč a částky 3704,61 Kč na smluvní pokutě, to vše z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi věřitelem [právnická osoba] a žalovaným. Dle smlouvy při jejím podpisu obdržel žalovaný 15 000 Kč a zavával se jí vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 12 888 Kč představující úroky, poplatek za poskytnutí, náklady vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč měsíčně se splatností poslední splátky [datum]. K posouzení úvěruschopnosti žalovaný vyplnil Žádost o úvěr, na žádosti jsou vyznačeny listiny, které žalovaný k ověření doložil, správnost údajů stvrdil svým podpisem. Před sjednáním byly poskytnuty předsmluvní informace. Žalovaný uhradil pouze 4 splátky, celkem 8 000 Kč alokované dle Předpisu splátek, který byl součástí smlouvy, na jistinu a příslušenství tak, že na jistině zbývalo zaplatit 10 960,38 Kč a na smluvním příslušenství 8 927,62 Kč. Splatnost celého závazku nastala [datum], pro prodlení od [datum] vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu 0,1% denně z dlužné částky. Dne [datum] původní věřitel s žalobcem uzavřel rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, dílčí 28.7.2022 se stejnou účinností. Z postoupené pohledávky žádá žalobce nezaplacenou jistinu 10 960,38 Kč, kapitalizované příslušenství 10 450,06 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok 766,52 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 5 241,56 Kč a náklady na vyhodnocení úvěru 994,06 Kč a inkasní poplatek 1 925,48 Kč, smluvní úrok od [datum] do [datum] 15% ročně z 10 960,38 Kč ve výši 1 522, 44 Kč a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od [datum] do [datum] ve výši 862,72 Kč a 545 Kč na nákladech mimosoudního vymáhání představující náklady za odeslaný obyčejný dopis 39 Kč, jeden telefonní hovor 72 Kč a dvě osobní návštěvy po 217 Kč Smluvní pokutu pro prodlení částkou 3 704,61 Kč nárokuje žalobce v souladu se smluvními ujednáními ve výši 0,1% denně z částky 10 960,38 Kč za dobu od [datum] do [datum].

2. Žalobkyně byla vyzvána k doložení výpisu z účtu žalovaného k tvrzení o ověření úvěruschopnosti, o výši důchodu a výdajů, zejména nákladů bydlení. Žalobce reagoval podáním ze dne [datum], v němž trval na tom, že ověření proběhlo v souladu s právní úpravou § 86 odst. 1 a 2 z.č.257/2016 Sb. na základě žádosti o úvěr, kde podpisem potvrdil žalovaný správnost údajů. I při splátce 1 992 Kč měsíčně zbývalo dostatek volných prostředků, příjmy žadatele byly doloženy při sepisu žádosti obchodnímu zástupci věřitele, vzhledem k výši úvěru byla vynaložena dostatečná odborná péče, žalovaný neměl záznam v insolvenčním rejstříku, k tomu žalobce doložil výpis účtu žalovaného s výší příjmu.

3. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v podané žalobě. Žalovaný se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřil, byl poučen o předpokládaném souhlasu s postupem dle § 115a o.s.ř., pokud se nevyjádří (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovanému byla výzva doručena [datum]. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

4. Podle písemně uzavřené smlouvy o úvěru dne [datum], kde na straně věřitele vystupuje [právnická osoba] jako osoba podnikající v poskytování spotřebitelských úvěrů a na straně dlužníka žalovaný jako fyzická osoba, spotřebitel, se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr s úrokem 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 7 350 Kč a za vyhodnocení úvěru 1 394 Kč, za inkaso plateb v hotovosti 2 700 Kč, celkem náklady 12 888 Kč, k vrácení za 14 měsíců po 1 992 Kč měsíčně, s první splátkou splatnou do měsíce od podpisu, následné do měsíce po splatnosti předchozí splátky a konečnou splatností [datum]. Alokace splátek se řídila Předpisem splátek, který je přílohou smlouvy. Pro případ prodlení se zaplacením splátky byla sjednána smluvní pokuta 0,1% denně, maximálně 500 Kč za splátku v prodlení. Účelně vynaložené náklady vymáhání byly specifikovány částkou 250 Kč za upomínku bez stanovení četnosti zasílání, 750 Kč za činnost inkasního pracovníka s výhradou dalších účelně vynaložených nákladů na vymáhání bez uvedení částky a specifikace. Žalovaný potvrdil seznámení se s předsmluvními informacemi a správnost údajů o své úvěruschopnosti a bonitě podpisem smlouvy a stejně tak převzetí úvěru v hotovosti v den podpisu smlouvy. Úročení bylo stanoveno ve výši 15% ročně pro nezaplacenou jistinu, RPSN 272,44%. Doložen byl i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] s podpisem žalovaného včetně předpisu splátek o umořování dluhu, jsou zde obsaženy předsmluvní informace.

5. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] podepsané žalovaným vyplývá, že žalovaný žil na adrese rodinného domu [obec a číslo] od roku [rok] (dle centrální evidence obyvatel zde má trvalý pobyt od října roku [rok]), jeho příjmem byl invalidní důchod, zaškrtnuto bylo ověření z výpisu bankovního účtu, důchod činil 8 175 Kč měsíčně, náklady bydlení s energiemi 1000 Kč měsíčně, doprava, jídlo a osobní náklady 3 860 Kč, použitelný měsíční příjem byl uveden částkou 6 175 Kč (matematicky 8 175 Kč méně 4 860 Kč však 3 315 Kč). Bydlení mělo být u rodičů žalovaného, žalovaný byl svobodný a bezdětný, nevyplnil žádné dluhy po splatnosti (což odpovídá znalosti soudu z úřední činnosti o tom, že žalovaný nemá evidovány proti němu vedená jiná civilní řízení, výkony rozhodnutí či exekuce a nejsou zde záznamy v insolvenční rejstříku). Ve výpisu účtu doloženém žalobcem není označen majitel účtu, jsou zde ale dva záznamy o částce 8 175 Kč jako invalidních důchodu 2. stupně vyplaceného za dobu od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] pro [celé jméno žalovaného].

6. Postoupení pohledávky na žalobkyni vyplývá z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], dodatku [číslo] k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek z [datum] a z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně relevantní části přílohy s označením pohledávky, doloženo bylo i potvrzení o úplatě za postoupené pohledávky z [datum] k účinnosti dílčí smlouvy. Postoupení bylo oznámeno žalovanému v přípisech ze dne [datum] a [datum] s označením cen nákladů vymáhání uváděných žalobou, doložen byl podací arch o odeslání oznámení žalovanému dne [datum]. Ze dne [datum] je doložen dopis žalovanému s návrhem na mimosoudní řešení věci. Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky z [datum] zahrnuje další dopis žalovanému o zaplacení ze dne [datum], telefonát [datum], a výjezdy [datum] a [datum]. Dopis z [datum] je doložen, stejně předžalobní výzva z [datum] s dokladem o zaslání [datum].

7. Ze smluvních dokumentů žalobce a původního věřitele bylo prokázáno postoupení pohledávky i oznámení žalovanému, jak předpokládá § 1879 a § 1882 občanského zákoníku. Postoupením nabyl žalobce jako postupník pohledávku i jej příslušenství a práva s ním spojená dle § 1880 odst. 1 o.z.

8. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

10. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z.č. 96/2022 Sb. s účinností od 29.5.2022).

11. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015 (obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení], rozsudek Okresního soudu [obec] sp.zn. 38 C 296/2017): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o.z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu [obec] sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a Okresního soudu [obec] sp.zn. OS [obec] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek SDEU z 5.3.2020 C [číslo].

13. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

14. V souladu s rozsudkem NS ČR sp.zn. 31 Cdo 678/2009: Rozhoduje-li soud o nároku na plnění na základě skutkových zjištění umožňujících podřadit uplatněný nárok po právní stránce pod jinou hmotněprávní normu, než jak ji uvádí žalobce, je povinností soudu posoudit důvodnost podle všech do úvahy přicházejících hmotněprávních ustanovení. Na postupníka může přejít postoupená pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy o půjčce.

15. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

16. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15.12.2004 se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.

17. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

18. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Dle § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Dle § 1803 o. z. se má za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období. Dle § 1804 o. z., není-li doba placení úroků ujednána, platí se úroky s jistinou a je-li jistina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu. Dle § 1806 věty prvé o. z. úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno.

20. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

21. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

22. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením [číslo] Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm.b) z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

23. Podle § 122 odst. 1 písm.a) z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru, má poskytovatel úvěru právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.

24. Další poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o.z., ale ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o.z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu (i ve smyslu jeho obcházení). Z publikovaných soudních rozhodnutí lze zmínit rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 č.j. 10 C 192/2021-67 ze dne 28.4.2022, kde i v případě podnikatele hodnoceného jako slabší strana adhézní úvěrové smlouvy (k tomu obecně i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sen. zn. 23 ICdo 56/2019), byla smlouva shledána pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatnou i s ohledem na výši poplatku za sjednání a čerpání úvěru, který sám o sobě vedle požadovaných úroků a dalšího sankčního příslušenství s krátkou dobou splatnosti úvěru, dosahoval téměř výše úvěru.

25. Celkový pohled na smlouvu o spotřebitelském úvěru dle výše částky k vrácení a neplatnost celé smlouvy pro rozpor s dobrými mravy akcentuje i bohatá exekuční judikatura NS ČR, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2021, sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne 8. dubna 2020, sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne 5. května 2020, sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne 20. května 2020, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne 1. prosince 2020, sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne 3. listopadu 2020, sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 a obdobně závěry Ústavního soudu v nálezu ze dne 11. prosince 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, byť v případě rozhodčích nálezů.

26. Soud v dané věci neshledal, že by k došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy v režimu spotřebitelského úvěru, neboť dle zákonných ustanovení a citované judikatury k ověření úvěruschopnosti nedošlo bez důvodných pochybností. Žalobce doložil, že ověření provedl na základě prohlášení žalovaného a ověřil pouze výši důchodu, nijak nebyly ověřeny výdaje žalovaného, žalovaný uváděl náklady bydlení i s energiemi 1 000 Kč měsíčně, jedná se o částku neobvykle nízkou, která se měla vztahovat k rodinnému domu, byť se sdíleným bydlením s rodiči žalovaného (sdílení přitom nevypovídá ničeho o tom, jestli se jedná o bydlení v nájmu či jiném, jaké náklady přesně se dělí), velmi nízké jsou i náklady dopravy, stravy a další osobní náklady uváděné částkou 3 860 Kč, přičemž u těchto nákladů se dalo předpokládat jejich navyšování pro [anonymizováno] stav žalovaného (invalidita 2. stupně) na zdravotní potřeby, léky, ošacení, obuv, stravu, věci obliby a volnočasové vyžití, telefon, uváděná částka se spíše blíží životnímu minimu. Důvodné pochybnosti pak nenapraví ani to, že žalovaný pravděpodobně neměl souzené, exekvované dluhy a nebyl v insolvenčním řízení. Soud má proto smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, věřiteli náleží jen bezdůvodné obohacení v rozsahu nezaplacené jistiny (zvláštní úprava § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytnutý úvěr činil 15 000 Kč, vyplacení žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Na dluh bylo žalovaným plněno 8 000 Kč, zbývá tedy zaplatit 7 000 Kč, toto plnění jako nárok z bezdůvodného obohaceno bylo žalobci přiznáno, ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Na žalobce byla pohledávka s právy a povinnostmi postoupena v souladu s § 1880 odst. 1 o.z., to doložil smlouvami o postoupení pohledávky, nic na tom nemění právní kvalifikace pohledávky jako bezdůvodného obohacení.

27. Kdyby soud neshledal neplatnost pro neověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností zabýval by se ještě výší poplatků, jen poplatek 7 350 Kč za poskytnutí při úvěru ve výši 15 000 Kč činil 49% úvěru, nadto ještě poplatek za vyhodnocení úvěru 1 394 Kč. Za inkaso splátek v hotovosti by dle soudu náležela jen část poplatku 2 700 Kč při realizaci čtyř splátek, ovšem v textaci smlouvy je uváděno, že žalovaný se zavazuje k platbám v hotovosti, není tedy zřejmé, zda s inkasní službou mohl spotřebitel předem vyslovit souhlas ve smyslu ust. § 1817 o.z., přičemž v předsmluvních informacích je uveden pouze související inkasní poplatek 2 700 Kč, nikoliv jeho objasnění (§ 1814 písm.f) o.z. k zakázaným ujednáním, ke kterým se dle § 1812 odst. 2 o.z. nepřihlíží). Celkově se i pro případ řádného plnění úrok a poplatky blíží svou výší poskytnutému úvěru, soud by se tedy zabýval přiměřeností výše některých smluvních plnění, oddělitelností tohoto obsahu smlouvy. K účelně vynaloženým nákladům ve výši 545 Kč uplatněných žalobou by soud neměl za to, že došlo na jejich smluvní ošetření tak, jak to předpokládá § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, náklady na telefonáty a výjezdy smluvně upraveny nebyly, u upomínek nebyla upravena četnost a účtovaná upomínka byla již po předchozí marné spojené s oznámením o postoupení, soud by ji neměl za účelný náklad.

28. Soud žalobě vyhověl pouze částečně. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), neboť žalovaný v řízení zůstal nečinný a spor o přiměřenou dobu k vrácení rozhoduje soud k návrhu (§ 87 odst. 1 ve spojení s odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru). náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalobce žádal 10 960,38 Kč na jistině, na smluvní pokutě 3 704,61 Kč, kapitalizovaný úrok 10 450,06 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 862,72 Kč a dále ještě zákonný úrok z prodlení z jistiny od 29.7.2022 do zaplacení, a uspěl pouze v částce 7 000 Kč. Pro převažující neúspěch žaloby nevznikl žalobci nárok na náhradu nákladů řízení. Výrok II. pak odůvodňuje to, že žalovaný nebyl v řízení aktivní a náklady mu fakticky nevznikly.

Poučení