31 C 116/2010-272

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní JUDr. Dagmar Stamidisovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky 3 024 276 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2.824.400 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8% p. a. od 15. 6. 2010 do 30. 6. 2010 a úrokem z prodlení ve výši 7,75% od 1. 7. 2010 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 549 243,20 Kč k rukám [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], advokáta sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 3 024 276 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od 17. 6. 2006 do zaplacení. V žalobě tvrdil, že platebními výměry Finančního úřadu v [obec] [číslo] [číslo] ze dne 22. 2. 2006 mu byla uložena povinnost doplatit daně z příjmu za rok 1999 a 2000. Na základě odvolání žalobce pak Finanční ředitelství v [obec] rozhodnutím ze dne 12. 12. 2006 napadené platební výměry zrušilo jako nezákonné. Dne 26. 10. 2004 však Finanční úřad v [obec] k vymožení nedoplatku ve výši 1 100 000 Kč vydal exekuční příkaz na prodej nemovitosti žalobce v dražbě v [adresa]. Z obavy možného zmanipulování dražby, čemuž nasvědčoval podstatně nižší odhad ceny nemovitosti stanovené vyvolávací ceny a případné riziko holandské dražby, se žalobce rozhodl, že penzion raději prodá sám a za tímto účelem uzavřel s realitní kanceláří [právnická osoba] smlouvu o zprostředkování prodeje, na jejímž základě byla dne 17. 6. 2006 uzavřena kupní smlouva s manželi [příjmení], kteří nemovitost za kupní cenu 4 000 000 Kč do svého vlastnictví nabyli jako rodinný dům. Stavba musela projít rekolaudací, neboť na penzion kupující nedostali úvěr. Tato částka byla výrazně nižší než skutečná cena, za níž by penzion v letech 2004 – 2005 mohl být prodán. Realitní kancelář rodinný penzion v [obec], vybavený mimo jiné tenisovým kurtem a vyhřívacím bazénem nabízela za cenu 6 500 000 Kč a výše. Znalecký posudek ceny penzionu ze dne 3. 3. 2005, který si pro účely dražebního prodeje objednal Finanční úřad v [obec], nezohlednil existenci moderních tenisových kurtů a odhad celkové ceny nemovitosti tak výrazně podhodnotil, když stanovil nákladovým způsobem částkou 5 350 960 Kč a jako obvyklou cenu nemovitosti uvedl částku 4 500 000 Kč. Na základě ust. § 7 a 8 zák. č. 82/1998 Sb. uplatnil žalobce 14. 12. 2009 nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Celková výše škody byla vyčíslena částkou 3 024 276 Kč a sestává z rozdílu mezi skutečnou a kupní cenou nemovitosti, tj. 6 500 000 Kč a 4 000 000 Kč, ve výši 2 500 000 Kč a dále náklady spojené s rekolaudací penzionu 20 000 Kč, odměny realitní kanceláři [právnická osoba] za zprostředkování prodeje 250 000 Kč, odměny notáře za vypracování notářského zápisu kupní smlouvy 24 276 Kč, daně z převodu nemovitosti 120 000 Kč, dále z nákladů spojených se stěhováním ve výši 30 000 Kč a odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši 80 000 Kč.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, přičemž tvrdila, že z průběhu kontroly zahájené v roce 2003 vyplynulo, že žalobci bude na dani z příjmu fyzických osob doměřeno 1 100 000 Kč, a protože správce daně Finanční úřad v [obec] měl obavu, že vybrání doměrku bude vážně ohroženo, vydal dne 18. 10. 2004 pod [číslo jednací] zajišťovací příkaz na částku 1 100 000 Kč, který žalobce osobně převzal dne 19. 10. 2004. Dne 26. 10. 2004 byl vydán exekuční příkaz na prodej nemovitosti [číslo jednací] a den konání dražby byl stanoven na 21. 6. 2005, protože však nedoplatek byl v plné výši uhrazen 15. 6. 2005, byla dražba zrušena a rozhodnutím [číslo jednací] ze dne 17. 6. 2005 bylo vymáhání zajišťovacího příkazu správcem daně zastaveno. Nemovitosti byly prodány žalobcem kupní smlouvou ze dne 31. 8. 2005. Dodatečné platební výměry byly zrušeny rozhodnutím ze dne 8. 12. 2006 [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 19. 12. 2006, dávno po prodeji nemovitosti žalobcem. Správce daně po zrušení výměru přiznal nárok na vratitelný přeplatek na dani z příjmu fyzických osob ve výši 1 204 962 Kč a úrok 23 656 Kč, takže žalobci nevznikla žádná škoda. Původně obdobná kupní smlouva byla sepsána mezi stejnými stranami, již dne 17. 6. 2005 v den, kdy správce daně teprve rozhodl o zastavení dražby předmětných nemovitostí. Následně smluvní strany 30. 8. 2005 od kupní smlouvy dohodou odstoupily, a až následující den 31. 8. 2005 podepsaly novou kupní smlouvu. Není proto dána ani příčinná souvislost mezi vydáním uvedených rozhodnutí a řízením, které jejich vydání předcházelo.

3. Rozsudkem ze dne 29. 4. 2014 Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu na zaplacení částky 3 024 276 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 17. 6. 2006 do zaplacení a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení. Do tohoto rozsudku se odvolal žalobce a Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 29 Co 350/2014-148 ze dne 16. 4. 2015 rozsudek soudu I. stupně ve výroku ve věci samé ohledně částky 2 944 276 Kč s přísl. potvrdil a ohledně částky 80 000 Kč s přísl. ve výroku o nákladech řízení rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2015 podal žalobce dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

5. Nejvyšší soud ČR rozsudkem č. j. 30 Cdo 4679/2015-167 ze dne 16. 8. 2017 rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2015 č. j. 29 Co 350/2014-148 v rozsahu, v jakém byl ohledně částky 2 944 276 Kč s přísl. potvrzen rozsudek soudu I. stupně a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 4. 2014 č. j. 31 C 116/2010-128 v rozsahu zamítnutí žaloby do částky 2 944 276 Kč s přísl. zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. V rámci nového projednání věci měl soud I. stupně znovu posoudit, zda jsou splněny podmínky odpovědnosti státu podle § 8 odpovědnosti za škodu, tedy zda žalobci tvrzená škoda vznikla a zda je tato v příčinné souvislosti s vydaným nezákonným zajišťovacím příkazem. V případě žalobce je namístě nahlížet na vydaný zajišťovací příkaz Finančního úřadu v [obec] v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3322/2013 jako na nezákonné rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 zákona o odpovědnosti za škodu.

6. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 31 C 116/2010-181 byl žalobce vyzván, v rámci přípravy jednání ve smyslu ust. § 114a odst. 1 a 2 o.s.ř. s přihlédnutím k ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., k doplnění skutkových tvrzení a doložení důkazů k prokázání vzniku škody. Dále byl vyzván, aby prokázal příčinnou souvislost mezi zajišťovacím příkazem, tzn. nezákonným rozhodnutím a škodou ve výši 2 500 000 Kč. Dále byl vyzván, aby konkrétně vymezil jednotlivé položky, které požaduje z titulu náhrady škody po žalovaném a k těmto položkám aby doložil důkazy. V tomto případě se jednalo o částku 250 000 Kč, která měla představovat odměnu realitní kanceláři, kdy byl žalobce vyzván, nechť dotvrdí, zda vynaložení bylo nezbytné, účelné a měl prokázat příčinnou souvislost se vznikem škody. Dále měl prokázat příčinnou souvislost mezi odměnou notáře ve výši 24 276 Kč a nezákonným rozhodnutím, stejně tak v případě odměny advokáta 80 000 Kč a nákladů za stěhování 30 000 Kč.

7. Na výzvu soudu doplnil žalobu dne 22. 5. 2018. Tvrdil, že dne 18. 10. 2004 správce daně vydal zajišťovací příkaz, aby žalobce do tří dnů složil jistotu na správcem odhadovaný dluh ve výši 1 100 000 Kč. Ust. § 14 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků č. 337/1992 Sb. výslovně ukládá, že není-li stanovena lhůta zákonem, stanoví lhůtu přiměřenou, přičemž lhůtu kratší 8 dní lze stanovit jen zcela výjimečně pro úkony jednoduché a zvlášť naléhavé. Připočteme-li k šibeniční a nezákonné lhůtě i fakt, že si úředník žalobce k doručení předvolal na konec pracovního týdne a lhůta uplynula o víkendu, jedná se o velmi nelaskavý přístup v rozporu se zásadou daňového řízení (§ 2 odst. 1 ZSDP). V souzeném případě nešlo ani o úkon zvlášť naléhavý ani jednoduchý a finanční úřad dal najevo, že se nehodlá řídit striktně ani platným zákonem a jeho postup nelze hodnotit jinak, než úmyslně zlovolným. Finanční úřad v [obec] vydal 26. 10. 2004 exekuční příkaz k prodeji dotčených nemovitostí v [obec] a následně nařídil nucenou dražbu na termín předcházející rozhodnutí ve věci samé. Přitom pouze meritorní rozhodnutí umožňovalo poplatníkovi reálnou obranu. Žalobce proto dospěl k závěru, že úředník finančního úřadu postupuje tak, aby nemovitost byla prodána v dražbě ještě předtím, než bude doplatek daně stejným úředníkem vyměřen a podroben následnému přezkumu, a to při formálním zachování možných postupů, a že nelze vyloučit, že na tom má osobní zájem. V souzené věci jde tedy ve skutečnosti o souběh nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu. Dále tvrdí, že žalobce ani neměl právo nahlédnout do daňového spisu. Měl za to, že se jedná o zmanipulovanou dražbu, kdy jeho nemovitost, která jej a manželku měla živit v důchodu s reálnou tržní cenou 7 000 000 Kč, bude nabízena v prvním kole za poloviční cenu na základě nesprávného posudku a tato cena může být při manipulaci ve druhém kole dále snížena. Tato domněnka vedla rodinu žalobce k přesvědčení, že bude lepší, když prodají nemovitost pod cenou. [příjmení] to lepší výsledek, než když dražbu ovládá očividně nepřátelský berní úředník, který vzal zákon do svých rukou. Proti žalobci bylo v té době vedeno několik exekucí, pro které se ocitl na seznamu dlužníků, proto nepřicházela do úvahy varianta, aby dostal bankovní úvěr k zajištění předmětnou nemovitostí a přímý prodej byl pro žalobce jedinou alternativou. Pokud se týká škody ve výši 2 500 000 Kč tvrdí, že nemovitost v [obec] byla kupujícím prodána nadvakrát, když první smlouvu ze dne 17. 6. 2005 neakceptovala spolufinancující banka a navíc bylo třeba provést na základě požadavku banky i rekolaudaci penzionu na rodinný dům, byla konečná kupní smlouva se stejnými kupujícími uzavřena znovu po rekolaudaci 30. 8. 2005. Znalecký posudek z října 2005 vypracoval znalec k dani z převodu nemovitosti a zřejmě jej přizpůsobil k uzavřené smlouvě, o níž byl informován. Pokud se týká nákladů na rekolaudaci 20 000 Kč, tato byla doporučena kvůli jednoduššímu úvěrovému financování. Žalobce musel nechat vypracovat projekt na septik, provést odstranění čističky vod a zaplatit správní poplatek Stavebnímu úřadu v [obec] a celkové náklady přesáhly jistě 20 000 Kč. K prokázání rekolaudace nemá žalobce potřebné doklady. V případě nákladů stěhování 30 000 Kč tvrdí, že proběhlo v červenci 2005 a jedná se o částku za užití traktoru a vleku s odměnou tří manipulantů, včetně dvojího pohoštění v restauraci a placení nafty. K dispozici má pouze výdajový doklad za stěhování samotné z 15. 7. 2005 na částku 28 000 Kč. Dále požaduje náklady právního zastoupení ve výši 80 000 Kč. Za výsledek zastoupení byla sjednána v březnu 2006 smluvní odměna tak, že budou-li zrušené rozhodnutí o vyměření dluhu na dani v částkách 636 236 Kč a 601 660 Kč, advokátovi náleží odměna 80 000 Kč. Žalobce složil 22. 3. 2006 zálohu ve výši 80 000 Kč. Toto žalobce prokazuje fakturou spolu s příjmovým dokladem. Jednalo se nikoliv o zálohu, ale celkovou odměnu za zrušení obou daňových výměrů.

8. K doplnění žaloby se žalovaný vyjádřil tak, že hlavní složka požadované škody má spočívat v rozdílu mezi cenou, za kterou žalobce nemovitost pod tlakem zajišťovacího příkazu prodal a cenou, za kterou mohl nemovitost prodat, a to ve výši 2 500 000 Kč. Žalobce tvrdí, že musel prodat unáhleně a zájemcům, kteří neměli k dispozici hotovost. Zároveň uvádí, že bylo potřeba nemovitost rekolaudovat k bydlení, jinak by zájemci nezískali potřebný úvěr. Tímto zpochybňuje žalobce vlastní tvrzení o prodeji za hotovost. Snaha žalobce prodat nemovitost byla dlouhodobá a trvalá, a to již před vydáním exekučního příkazu. Prodej nemovitosti žalobce realizoval až po zastavení vymáhání správcem daně. Nemovitosti byly prodány kupní smlouvou dne 31.8.2005 žalobce za nemovitost dostal sjednanou kupní cenu, tedy ve výsledku vyměnil pouze jednu formu majetku (nemovitost) za jinou formu (hotové peníze). Žalobce předložil jako důkaz ke stanovení výše vzniklé škody znalecký posudek na hodnotu nemovitosti v době jejího převodu. Skutečná hodnota nemovitosti a možné zmenšení majetku žalobce však není závislé na odhadní ceně, ale na ceně tržní. Škoda a její výše tedy nesouvisí s aktuální odhadní hodnotou, ale jde o určení co nejvyšší pravděpodobnosti, že bude nemovitost za danou cenu skutečně prodána. S tím souvisí i existence příčinné souvislosti. Vůle žalobce nemovitost prodat vznikla již dříve a nesouvisela s vydáním zajišťovacího příkazu. Žalobce nemovitost prodal ze své svobodné vůle a za cenu, kterou sám s kupujícími dojednal. Obdržel tak adekvátní protihodnotu za nemovitost a žalobcům majetek se tak nesnížil a neexistuje zde ani příčinná souvislost se zajišťovacím příkazem. Žalobce uhradil stanovenou daň z vlastních či jiných prostředků než byla cena, za kterou prodal předmětnou nemovitost. V takovém případě by rovněž zajišťovací příkaz neměl příčinnou souvislost s prodejem nemovitosti, když si žalobce byl zjevně schopen obstarat prostředky jinými způsoby.

9. Obvodní soud doplnil řízení a rozhodl rozsudkem ze dne 11.8.2018 č. j. 31 C 116/2010, a to tak že žalobu zamítl jako nedůvodnou.

10. Do uvedeného rozsudku se odvolal žalobce a k jeho odvolání Městský soud v Praze rozsudek soudu 1. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a rozhodnutí se závazným právním názorem, který spočívá v tom, že příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a prodejem žalobcovy nemovitosti kupní smlouvou ze dne 31. 8. 2005 je dána jak z pohledu teorie podmínky, tak z pohledu teorie adekvátní příčinné souvislosti. Pokud značná část kupní ceny sloužila k úhradě platební povinnosti žalobce uložené zajišťovacím příkazem, je evidentní, že nebýt zajišťovacího příkazu, nerealizoval by žalobce prodej domu manželům [příjmení] právě kupní smlouvou ze dne 31. 8. 2005, tj. za podmínek touto smlouvou upravených. Pro optimálního pozorovatele je vznik tvrzených škod (vyvolaných prodejem žalobcovy nemovitosti manželům [příjmení]) následkem vydání zajišťovacího příkazu možný. Zajišťovací příkaz byl vydán, jak je patrno z jeho odůvodnění, proto, aby v budoucnu doměřená daň byla (předem a exekučně) uhrazena z výtěžku z prodeje žalobcovy nemovitosti, protože žalobce žádný jiný majetek, z něhož by bylo možné daň uhradit, neměl. Nebylo tedy nijak nepravděpodobné, že žalobce si prostředky na úhradu platební povinnosti uložené zajišťovacím příkazem opatří z dobrovolného prodeje nemovitosti, při němž bude kupní cena uhrazena zčásti zálohově – proto, aby mohla být daňová exekuce před uzavřením kupní smlouvy zastavena. Příčinnou souvislost přitom nevylučuje soudem I. stupně zjištěná skutečnost, že žalobce již před vydáním zajišťovacího příkazu měl zájem předmětnou nemovitost prodat, neboť je evidentní, že podmínky transakce uzavřené mezi žalobcem a manželi [příjmení] byly ovlivněny existencí zajišťovacího příkazu. Tvrzená stěžejní škoda 1) vychází se samotného prodeje nemovitosti kupní smlouvou ze dne 31. 8. 2005. U tvrzených vedlejších škod 2) až 6) pak nelze říci, že by za obvyklého chodu věcí, tj. nebýt předmětného zajišťovacího příkazu, žalobce nemovitost s pravděpodobností hraničící s jistotou skutečně prodal a že by při jiném prodeji jistě měl tytéž nebo vyšší tvrzené výdaje, které měl v souvislosti s prodejem domu manželům [příjmení] Ani u vedlejších škod 2) až 6) tedy příčinnou souvislost (ve vztahu k zajišťovacímu příkazu) nemůže vyloučit fakt, že žalobce ještě před vydáním zajišťovacího příkazu měl zájem nemovitost prodat. Soud I. stupně s ohledem na to, že zastával jiný názor na existenci příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a prodejem nemovitosti žalobce kupní smlouvou ze dne 31. 8. 2005, nezjišťoval, zda žalobci tvrzené škody 1), 2), 3), 4), 5) a 6) skutečně vznikly, a u tvrzených škod 2), 3), 4), 5) a 6) nezjišťoval, zda byly tvrzené náklady (za předpokladu, že vznikly) vynaloženy v příčinné souvislosti s prodejem domu právě manželům [příjmení]. Ke vzniku tvrzených škod 1), 3), 4), 5) a zčásti i ke vzniku tvrzených škod 2) a 6) žalobce důkazy nabízel, soud I. stupně část důkazů provedl, žádná zjištění z nich však v napadeném rozsudku neučinil. Totéž platí o důkazech, které jsou způsobilé prokázat souvislost škod 3), 4), 5) a 6) s prodejem domu manželům [příjmení] (nestačí-li obecná lidská zkušenost). K vynaložení nákladů na rekolaudaci ve výši 20 000 Kč a nákladů na stěhování ve výši 30 000 Kč zjevně nebyly předloženy důkazy prokazující vynaložení uvedených částek v plné výši. U nákladů na rekolaudaci pak nebyly navrženy důkazy prokazující souvislost rekolaudace v prosinci 2004 s prodejem domu manželům [příjmení].

11. Soud doplnil řízení v naznačeném směru a v prvé řadě vyzval žalobce k doplnění skutkových tvrzení podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř aby specifikoval své požadavky ohledně dílčích škod, které měly vzniknout v souvislosti s prodejem nemovitosti.

12. Žalobce na výzvu soudu upravil žalobu, kterou omezil o požadavek na náhradu škody sub 2) za rekolaudaci (bez níž by kupující nezískali hypotéční úvěr) ve výši 20.000 - Kč, škodu v částce 24.276 - Kč za notářský zápis o kupní smlouvě sub 4), škodu sub 5) spočívající v dani z převodu nemovitosti v částce 120.000 - Kč (ač penzion v [obec] měl sloužit k bydlení žalobce a jeho manželky a zároveň být zdrojem finančního příjmu v důchodu) i požadavek na úhradu stěhovacích nákladů v částce 30.000 - Kč (pro úmrtí nebo vysoký věk svědků) a část nákladů právního zastoupení sub 7) v částce 35.600 - Kč. Žalobce vzal žalobu zpět v části, kde se domáhal celkově zaplacení částky 199.876 Kč.

13. Žalovaný se zpětvzetím žaloby v této části souhlasil a soud proto zpětvzetí žaloby připustil a řízení v této části zastavil. K částce 250.000 - Kč, položka č. 3): Žalobce požaduje úhradu škody spočívající v částce 250.000 - Kč, spočívající v odměně realitní kanceláři [právnická osoba], která zprostředkovala prodej penzionu v [obec]. V příloze přikládá fakturu ze dne 29. 9. 2005, která je zároveň kvitancí, že byla zprostředkovatelem stržena z kupní ceny uhrazené na jeho depozitní účet podle kupní smlouvy z 31. 8. 2005. Faktura zároveň prokazuje„ paniku“ žalobce, který se snažil motivovat realitní kancelář odměnou ve výši 30 % (!!!) z částky nad vyvolávací cenu stanovenou finančním úřadem pro dražbu. K nákladům právního zastoupení při zrušení nezákonného rozhodnutí, pol. č. 7) žaloby: Žalobce v souladu se skutečností žalobou požadoval úhradu skutečně vynaložené částky na právní zastoupení ve výši 80.000 - Kč, která představovala smluvní odměnu za zrušení daňových příkazů, bez ohledu na počet skutečných úkonů právní služby tj. včetně mimořádných opravných prostředků, případně správní žaloby a zastoupení do vyčerpání všech prostředků obrany. Městský soud v Praze v posledním zrušovacím usnesení dospěl v odst. 10. odůvodnění k závaznému závěru, že pro účely odškodnění za nezákonný postup náleží pouze odměna za skutečně vykonané úkony podle advokátního tarifu a že zjevná z dosud předložených důkazů je pouze oprávněnost úkonu převzetí zastoupení a sepis dvou odvolání a další jako další porada s klientem je třeba řádně prokázat z hlediska účelnosti, z důvodů procesní ekonomiky a rychlého rozhodnutí věci, omezuje žalobce požadovanou částku právě na odvolacím soudem uváděné úkony, a to vzdor tomu, že v souvislosti s touto věcí a přípravou na další očekávané úkony mimo odvolání proběhla i dvě další jednání přesahující jednu hodinu. Bylo to nezbytné při projednávání smluv a účetních dokladů klienta. Právní zástupce převzal zastoupení ve věci zrušení platebního výměru [číslo] na částku 601.660 - Kč. Podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, náleží za jeden úkon právní služby dle § 7 pol. 6 odměna ve výši 10.740 - Kč. Za 2 úkony (převzetí + sepis odvolání) proto náleží částka 21.480 - a 2 x režijní paušál po 300 - Kč, tedy celkem 22.080 - Kč Právní zástupce převzal zastoupení ve věci zrušení výměru [číslo] pro částku 636.236 - Kč. Zde za jeden úkon dle stejné položky č. 6 náleží odměna v částce 10.860 - Kč. Za obdobné dva úkony převzetí a sepis odvolání náleží odměna ve výši 21.720 - Kč, což spolu s částkou 600 - Kč za 2 režijní paušály činí celkem 22.320 - Kč. Žalobce po omezení žaloby, jak uvedeno vpředu, nadále požaduje za zrušení obou uvedených platebních výměrů na nákladech právního zastoupení částku 44.400 - Kč.

14. Po omezení resp. částečném zpětvzetí žaloby tedy žalobce požaduje úhradu škody ve výši 2.824.400 - Kč. Výzva žalobce žalovanému k náhradě předmětné škody byla tomuto doručena dne 14. 12. 2009 a žalovaný je proto od 15. 6. 2010 v prodlení s její úhradou, tj. den následující po marném uplynutí šestiměsíční lhůty k plnění nároku. Od 15. 6. 2010 do 30. 6. 2010 náleží úrok z prodlení ve výši 8% p. a., počínaje dnem 1. 7. 2010 úrok z prodlení ve výši 7,75 % p. a. do zaplacení.

15. Soud vycházel z těchto zákonných ustanovení a judikatury. Dle ust. § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 téhož ustanovení byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lez nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015 sp. zn. 30 Cdo 1930/2014, je běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. ….. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (teorie podmínky). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017 sp. zn. 30 Cdo 4879/2015 bylo dovozeno, že při posouzení adekvátní příčinné souvislosti se zkoumá, zda z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat vznik škodlivého následku, a že pokud by soudy uzavřely, že optimální pozorovatel by daný způsob vzniku škody považoval za vysoce nepravděpodobný, bylo by nutné uzavřít, že škoda žalobci vznikla z běžného životního rizika.

16. Soud v řízení provedl tyto důkazy: Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] vyplynulo, že se svou rozvedenou manželkou vlastnil penzion v Krkonoších [obec], a původně se rozhodli o rozšíření o ubytovací kapacity a sportovní vyžití. Po rozvodu chtěl sám jako FO koupit nějaký jiný penzion, protože měli klientelu. V úvahu přicházel penzion žalobce, který kapacitně odpovídal jeho představám a nebyl příliš vzdálen od penzionu v [obec], jen asi 15 Km. O koupi penzionu žalobce se jednalo na jaře 2006, z koupě však sešlo, protože svědek nedokázal dát rychle dohromady finanční prostředky, žalobce hovořil o dražbě penzionu, a chtěl, aby koupě proběhla co nejrychleji. Chtěl penzion prodat za částku 6,5 mil Kč. U penzionu byl bazén, cca 8 krát 5 m, nekrytý, a tenisový kurt, který nebyl dokončen, byl připraven vyhrazený prostor pro tenisové kurty a zbývalo udělat povrchy. V případě dražby existovala obava, že byla zmanipulována, tj. že se domluví skupina lidí, která bude přihazovat. Na penzion měl žalobce kupce, a ví, že penzion musel rekolaudovat na obytný dům, protože kupec žádal o půjčku u nějaké banky a na penzion by ji nedostal. Pan [celé jméno žalobce] měl pronajatý penzion v [obec], a proto se znali, vím, že by musel rekolaudovat penzion na obytný dům, protože by kupec nedostal půjčku. O prodeji začal jednat s žalobcem na konci roku 2004, z prodeje sešlo, protože nebyl schopen sehnat prostředky na jaře 2005. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] vyplynulo, že prodej penzionu byl inzerován na internetu, na jaře 2006 pana [celé jméno žalobce] znal., V penzionu se byl podívat, líbil se mu, měl o koupi zájem, p. [celé jméno žalobce] však pospíchal, a svědek zjistil v katastru, že na nemovitosti vázne zástavní právo. Penzion byl v dobrém stavu, žalobce ho prodával za cca 7 mil, Kč, byl po rekonstrukci, vše bylo nové, uvnitř bylo sedm pokojů a byt, kde bydleli [celé jméno žalobce]. Na pozemku byl dále tenisový kurt a vyhřívaný, nekrytý bazén, cca 10 krát 5 m. Svědek se byl podívat na penzion dvakrát, poprvé když se byl na penzion podívat, nehovořil p. [celé jméno žalobce] o tom, proč pospíchá s prodejem, podruhé mu řekl, že dluží nějaké peníze, z toho důvodu pospíchá a na nemovitosti vázne zástavní právo. Nepamatuje si již přesně, zda hovořil o dražbě. Zřejmě to však padlo, protože p. [celé jméno žalobce] měl problémy a musel nemovitost prodat. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] vyplynulo, že zpracovávala j ZP [číslo] [anonymizována dvě slova] [rok] pro FÚ v [obec] 3. 3. 2005. Oceňovala vše, co se týkalo předmětných nemovitostí, tzn., že brala v úvahu i dosud nedokončené tenisové kurty, byly tam tehdy drenáže a podklad pro antuku. [jméno] se nemůže vyjádřit k diferenci ocenění nemovitosti mezi ní a [anonymizováno] [příjmení], protože by musela mít pro srovnání oba ZP. Tenisové kurty byly stavěny na pozemku [parcelní číslo], který je evidován jako zahrada. Zpětně by dohledala ve svém archivu, jaká byla tržní cena nemovitostí v dané lokalitě a v daném čase. Vzhledem k prodejní ceně nemovitostí, za kterou byla následně realizována, odpovídá vypracovaný ZP této kupní ceně. Domnívá se, že suma ve výši 6,5 mil. Kč by v dané lokalitě nebyla dosažitelná, protože jde o obec s nízkou obč. vybaveností, není zde žádná turistická atrakce, vzhledem, k tomu, že šlo o ubytovací zařízení, lze uvažovat, že by nebylo využíváno celoročně. Obvyklá cena je odhadem tržní ceny, tržní cena je cena, za kterou již bylo obchodováno. Vyhlášková cena je spíše cenou technickou a obvyklou cenu z toho udělá lokalita, vlastně cena tržní cena domu v dané lokalitě. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], vyplynulo, že vypracoval znalecký posudek na předmětnou nemovitost ZP [číslo] 2005 pro žalobce. Cílem bylo stanovení administrativní ceny nemovitosti ke dni 31. 8. 2005, ZP vypracovával pro žalobce kvůli dani z převodu nemovitosti. V r. 2001 vypracoval znalecký posudek na stanovení tržní hodnoty nemovitosti, ocenil ji na 4, 850.000 Kč. K čemu měl úvěr žalobci sloužit neví. V r. 2005 byla nemovitost v horším stavu, než v r. 2001, protože v r. 2001 se jednalo o provozovaný penzion, v r. 2005 byla nemovitost opuštěná a bylo zjevné, že byla dlouhodobě nepoužívaná. V té době došlo ke změně účelu užívání nemovitosti, v r. 2005 to bylo využíváno jako rodinný dům. Způsob užívání neměl na diferenci mezi stavem nemovitosti v r. 2001 a v r. 2005 dle názoru znalce vliv. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], manželky žalobce vyplynulo, že v r. 2002 se s manželem dohodli, že odejdou z [obec] a zbytek života stráví v [anonymizováno], odstěhovali se do předmětné nemovitosti, poté ji nabídli prostřednictvím realitní kanceláře k prodeji, protože byla velká a chtěli si pořídit něco menšího, protože tam byl tenisový kurt a bazén, což vyžalovalo velkou údržbu a samy by na to nestačili. Udělali to také proto, aby zjistili její cenu, postupovali prostřednictvím realitní kanceláře. Vyskytly se nesrovnalosti s finančním úřadem, žalobce jí ujišťoval, že je vše v pořádku, na nemovitost byla uvalena zástava. Žalobce říkal, že jde o omyl. Známí radili, aby nemovitost prodali, protože dražba by mohla být zmanipulována a to nakonec učinili. Poté co prodali nemovitost, byli bez trvalého bydliště, museli se nahlásit na obecní úřad, což mělo negativní vliv na psychiku a na všechno, nejhorší na tom, bylo, že škoda byla způsobena jedním úředníkem, který nepočkal na výsledek správního řízení a uvalil na ně takovou pohromu. Museli zaplatit rekolaudaci z penzionu na rodinný dům, a tak ho také chtěli prodat, nijak nespěchali s prodejem, RK chtěla 6,5 mil, ozývali se zájemci. Žalobce chtěl platbu v hotovosti a vždy to ztroskotalo na tom, že nikdo takovou hotovost neměl. Další věcí bylo, že neměli kde bydlet, v [obec] nebylo kam, tak se rozhlíželi a rozhodli se, že koupíme nemovitost na úvěr, kde budeme žít a podnikat v pohostinství, s ubytováním. Koupili starou bývalou samoobsluhu, museli ji rekonstruovat, vzali si další úvěr, ten nestačil, vzali si další úvěr, půjčovali si různě.. Finanční situace se nijak nezlepšila, podnikání je v dnešní době dosti těžké. [příjmení] předchozího domu byl žalobce, na nynější nemovitosti má banka zástavní právo. Úvěry a osobní půjčky činily cca 1,9 mil. Kč. Určitě by dohledala zájemce, kteří by za nemovitost zaplatili 6,5 mil Kč, jednalo se např. o [titul], na jméno druhého si nepamatuje. Splátkový kalendář na úvěr končí někdy v r. 2023. Nepočítají s tím, že by mohli odejít do důchodu. Nestačí pokrýt náklady provozu nynější nemovitosti, protože jsou tam od rána do večera, prakticky stále, nikam jinam nejezdí, jen na nákup do [obec]. Nemovitosti v [obec] prodali panu [příjmení], jak byla placena kupní cena není svědkyni známo. Kupní cena nynější nemovitosti je 2 mil. 125 tisíc Kč, tu koupili v červenci 2007. V [obec] si vzali do pronájmu penzion [obec], kde také bydleli, tam měli pronajatý celý objekt. Objekt v [obec] patřil [anonymizována dvě slova] [obec]. Byl to objekt určený k rekreaci a kolaudován byl jako normální dům. Ze zajišťovacího příkazu ze dne 18. 10. 2004 [číslo jednací] vyplynulo, že Finanční úřad v [obec] vydal zajišťovací příkaz, kterým uložil žalobci [celé jméno žalobce], aby do tří dnů složil jistotu na dosud nestanovenou daň z příjmu fyzických osob za roky 1999 a 2000 v celkové částce 1 100 000 Kč. Tento příkaz žalobce převzal osobně dne 19. 10. 2004 Příkaz nabyl právní moci dne 20. 11. 2004. Z Exekučního příkazu na prodej nemovitosti ze dne 26. 10. 2004 [číslo jednací] vyplynulo, že Finanční úřad v [obec] vydal exekuční příkaz na prodej nemovitosti (stavební parc. [číslo] parc. [číslo] [číslo] budovy [adresa] postavené na parc. [číslo] vše v k. ú. [obec], okres [okres]) k vymožení daňového nedoplatku ve výši 1 100 000 Kč. Žalobce tento příkaz převzal osobně dne 4. 11. 2004 a nabyl právní moci dne 20. 11. 2004. Z dražební vyhlášky ze dne 18. 4. 2005 [číslo jednací] vyplynulo, že FÜ v [obec] stanovil konání dražby nemovitostí žalobce v [obec] na 21. 6. 2005. Z rozhodnutí o zastavení daňového řízení ze dne 17. 6. 2005 [číslo jednací] vyplynulo, že FÚ v [obec] rozhodl o zastavení daňového řízení, protože odpadl důvod pro vymáhání a nedoplatek uvedený na exekučním příkazu ze dne 26. 10. 2004 na prodej nemovitosti byl již zcela uhrazen. Z Notářského zápisu ze dne 31. 8. 2005 vyplynulo, že žalobce jako prodávající a manželé [jméno] a [jméno] [příjmení] jako kupující uzavřeli kupní smlouvu, kterou prodávající převedl kupujícím budovu [adresa] postavenou na parc. [číslo] stavební parc. [číslo] parc. [číslo] [číslo] vše v k. ú. [obec], okres [okres]. Z Dodatečného platebního výměru [číslo] ze dne 22. 2. 2006, [číslo jednací] vyplynulo, že FÜ v [obec] vyměřil žalobci [celé jméno žalobce] daň z příjmu fyzických osob na rok 2000 v částce 636 236 Kč. Z dodatečného platebního výměru č. [číslo] ze dne 22. 2. 2006 vyplynulo, že FÜ v [obec] vyměřil [celé jméno žalobce] daň z příjmu fyzických osob za rok 1999 v částce 601 660 Kč. Z Rozhodnutí Finančního ředitelství v [obec] ze dne 8. 12. 2006 č. j. 20396/06-1100 vyplynulo že, že Finanční ředitelství v [obec] zrušilo rozhodnutí Finančního úřadu v [obec] [číslo jednací] a [číslo jednací], a to dne 22. 2. 2006. Dodatečné platební výměry [číslo] [číslo]. Z Obsahu spisu Městského úřadu Jilemnice, odbor územního plánování a stavebního úřadu, a to oznámením o zahájení stavby ze dne 29. 11. 2004 a žádostí o povolení změny užívání stavby ze dne 29. 11. 2004 vyplynulo, že jako důvod je uveden prodej nemovitosti. Z odůvodnění Finančního úřadu v [obec] č. j. 43930/04/259970/1258 vyplynulo, že je tam uvedeno, že Finanční úřad v [obec] má odůvodněnou obavu, že vybrání daně bude spojeno se značnými obtížemi. V průběhu daňové kontroly zatím vyplynulo, že panu [celé jméno žalobce] bude na dani z příjmu fyzických osob daňového přiznání doměřeno za roky 1999 a 2000 přibližně 1 100 000 Kč Pan [celé jméno žalobce] dne 6. 5. 2004 zaplatil příslušenství k dani z nemovitosti, neboť se v současné době snaží prodat svůj jediný nemovitý majetek. Tím by bylo vážně ohroženo vybrání doměření daně. Z faktury firmy [právnická osoba] [anonymizováno] [rok] [číslo] ze dne 29. 9. 2005, která je zároveň kvitancí, vyplývá, že byla zprostředkovatelem stržena z kupní ceny uhrazené na jeho depozitní účet podle kupní smlouvy z 31. 8. 2005 odměna RK. Z faktury vyplývá, že se žalobce snažil motivovat realitní kancelář příslibem odměny 30%. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] vyplynulo, že měl zájem o koupi nemovitosti žalobce a jednal o výši 7-7,5 mil Kč. Toto bylo v dubnu až květnu.

17. Soud dospěl k těmto skutkovým a právním závěrům. Platebními výměry Finančního úřadu v [obec] [číslo] [číslo] ze dne 22. 2. 2006 byla žalobci uložena povinnost doplatit daně z příjmu za rok 1999 a 2000. Na základě odvolání žalobce pak Finanční ředitelství v [obec] rozhodnutím ze dne 12. 12. 2006 napadené platební výměry zrušilo jako nezákonné. Dne 26. 10. 2004 však Finanční úřad v [obec] k vymožení nedoplatku ve výši 1 100 000 Kč vydal exekuční příkaz na prodej nemovitosti žalobce v dražbě v [adresa]. Žalobci prodej inzerovali za částku [číslo] - Kč. Pod tlakem a ze strachu před dražbou prodali nemovitost ta částku [číslo]. Dosažitelnost vyšší částky než realizované 4 miliony Kč od manželů [příjmení], byla prokázána výslechem svědků a čestným prohlášením. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že zájemců o koupi nemovitosti v [obec] za částku 6,5 milionu Kč bylo více a vzpomněla např. na [anonymizováno] [příjmení]. Dále tato skutečnost vyplynula i z čestného prohlášení [jméno] [příjmení], který v něm potvrdil, že jednání o prodeji probíhalo v měsíci dubnu až květnu před konáním finančním úřadem nařízené dražby a že jednal o ceně 7 až 7,5 milionů Kč, ale že od koupě musel ustoupit pro nereálnost rychlé platby. Svědek [celé jméno svědka] chtěl penzion koupit za částku 6,5 milionů Kč, ale nebyl schopen zaplatit ihned požadovanou kupní cenu. To potvrdil i další svědek s tím že chtěl zaplatit částku 7 milionů Kč, avšak z koupě sešlo pro spěch s prodejem a zástavní právo finančního úřadu. Pokud žalobce nárokuje škodu spočívající v rozdílu mezi dosaženou cenou ve výši 4 miliony Kč a částkou pouze 6,5 milionů Kč. Z obavy možného zmanipulování dražby, kterému nasvědčoval podstatně nižší odhad ceny nemovitosti stanovené vyvolávací ceny a případné riziko holandské dražby, se žalobce rozhodl, že penzion raději prodá sám a pod cenou a za tímto účelem uzavřel s realitní kanceláří [právnická osoba] smlouvu o zprostředkování prodeje, na jejímž základě byla dne 17. 6. 2006 uzavřena kupní smlouva s manželi [příjmení], kteří nemovitost za kupní cenu 4 000 000 Kč do svého vlastnictví nabyli jako rodinný dům. Stavba musela projít rekolaudací, neboť na penzion kupující nedostali úvěr. Tato částka byla výrazně nižší než skutečná cena, za níž by penzion v letech 2004 – 2005 mohl být prodán. Realitní kancelář rodinný penzion v [obec], vybavený mimo jiné tenisovým kurtem a vyhřívacím bazénem nabízela za cenu 6 500 000 Kč a výše. Znalecký posudek ceny penzionu ze dne 3. 3. 2005, který si pro účely dražebního prodeje objednal Finanční úřad v [obec] odhad celkové ceny nemovitosti podhodnotil, když stanovil nákladovým způsobem částkou 5 350 960 Kč a jako obvyklou cenu nemovitosti uvedl částku 4 500 000 Kč. Na základě ust. § 7 a 8 zák. č. 82/1998 Sb. uplatnil žalobce 14. 12. 2009 nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Pokud značná část kupní ceny sloužila k úhradě platební povinnosti žalobce uložené zajišťovacím příkazem, je evidentní, že nebýt zajišťovacího příkazu, nerealizoval by žalobce prodej domu manželům [příjmení] právě kupní smlouvou ze dne 31. 8. 2005, tj. za podmínek touto smlouvou upravených. Soud má za to, že žalobce prokázal výši škody, přičemž i příčinná souvislost s jednáním žalované je zcela. K uvedenému se vážou i další složky náhrady škody, které žalobce prokázal a to náklady spojené s právním zastoupením. Právní zástupce převzal zastoupení ve věci zrušení platebního výměru [číslo] na částku 601.660 - Kč. Podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, náleží za jeden úkon právní služby dle § 7 pol. 6 odměna ve výši 10.740 - Kč. Za 2 úkony (převzetí + sepis odvolání) proto náleží částka 21.480 - a 2 x režijní paušál po 300 - Kč, tedy celkem 22.080 - Kč Právní zástupce převzal zastoupení ve věci zrušení výměru [číslo] pro částku 636.236 - Kč. Zde za jeden úkon dle stejné položky č. 6 náleží odměna v částce 10.860 - Kč. Za obdobné dva úkony převzetí a sepis odvolání náleží odměna ve výši 21.720 - Kč, což spolu s částkou 600 - Kč za 2 režijní paušály činí celkem 22.320 - Kč. V tomto případě se jedná o částku 44.400 - Kč, která byla prokázána počtem úkonů spojených s právním zastoupením, přičemž v rozsahu, jak byly vyčísleny a doloženy se jednalo o nezbytné úkony právní služby. Citované ust. § 8 zák. č. 82/1998 Sb. upravuje základní podmínku objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, jíž vedle vzniku škody a příčinné souvislosti mezi vznikem škody a vydáním nezákonného rozhodnutí je existence nezákonného rozhodnutí. V uvedeném případě je tedy existence nezákonných rozhodnutí prokázána, neboť dodatečné platební výměry Finančního úřadu v [obec] č. j. 11125/06/259970/6945 a č. j. 11126/06/259970/6945 ze dne 22. 2. 2006 [číslo] [číslo] byly jako nezákonné zrušeny. Vzhledem k tomu, že oba dodatečné platební výměry byly vykonatelné bez ohledu na právní moc, dopadalo by na danou situaci ust. § 8 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. Soud posuzoval splnění dalších podmínek odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, kterými jsou příčinná souvislost mezi vznikem škody a vydáním nezákonného rozhodnutí samotný vznik škody. Žalobce dále tvrdil nezákonnost zajišťovacího příkazu ze dne 18. 10. 2004 č. j. 43930/04/259970/1258 a dále exekučního příkazu na prodej nemovitosti ze dne 26. 6. 2004 č. j. 45039/04/259970/1258. V případě žalobce je namístě nahlížet na vydaný zajišťovací příkaz Finančního úřadu v [obec] v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3322/2013 jako na nezákonné rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 odpovědnosti za škodu. Rozsudkem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2009 sp. zn. 9 Aps 13/2008 došlo ke změně dosavadní praxe, podle které nebyla proti vydaným zajišťovacím příkazům přípustná žaloba ve správním soudnictví. Daňové řízení v tomto případě proběhlo před vydáním citovaného rozsudku rozšířeného senátu, a proto závěry na tento případ žalobce nebyly aplikovatelné. S ohledem na datum vydání zajišťovacího příkazu soud postupoval podle zákona č. 82/1998 Sb. ve znění účinném v době vydání nezákonného rozhodnutí (§ 36 zák. č. 82/1998 Sb. per analogiam a článku 2 zák. č. 160/2006 Sb. a contrario) .. Pokud žalobce požadoval částku 250.000 - Kč, spočívající v odměně realitní kanceláři [právnická osoba], která zprostředkovala prodej penzionu v [obec]. Tato škoda byla prokázána fakturou ze dne 29. 9. 2005, která je zároveň kvitancí, že byla zprostředkovatelem stržena z kupní ceny uhrazené na jeho depozitní účet podle kupní smlouvy z 31. 8. 2005. Z Faktury vyplývá, že se žalobce snažil motivovat realitní kancelář příslibem odměny 30%, z čehož lze vyvodit i až zoufalé jednání žalobce při prodeji nemovitosti. V této části týkající se vedlejší škody, která vznikla v souvislosti se škodou hlavní je požadavek žalobce odůvodněn. Výzva žalobce žalovanému k náhradě předmětné škody byla tomuto doručena dne 14. 12. 2009 a žalovaný je proto od 15. 6. 2010 v prodlení s její úhradou, tj. den následující po marném uplynutí šestiměsíční lhůty k plnění nároku. Od 15. 6. 2010 do 30. 6. 2010 náleží úrok z prodlení ve výši 8% p. a., počínaje dnem 1. 7. 2010 úrok z prodlení ve výši 7,75 % p. a. do zaplacení.

18. Soud proto rozhodl, jak ve výroku rozsudku shora uvedeno a žalobě po částečném zpětvzetí a zastavení řízení vyhověl 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 549 243,20 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 024 276 Kč sestávající z částky 20 420 Kč za každý z 19 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, účast na jednáních dne 23.12.2010, 5.4.2011, 6.12.2011, 25.6.2013, 19.12.2013, 18.2.2014, 24.4.2014, 2.7.2015, 21.3.2018, 13.6.2018, 4.7.2018, účast na jednání u odvolacího soudu 24.7.2012, 16.4.2015, 30.1.2020, podání odvolání z 16.1.2012, odvolání z 18.6.2014, odvolání z 1.10.2018), z částky 2944 276 Kč za 1 úkon dle § 11 odst. 1 a.t. ve výši 20 100 Kč (podání dovolání) a z částky 2 824 400 Kč za každý ze 2 úkonů po 19 620 Kč uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (částečné zpětvzetí žaloby a účast na jednání dne 17.6.2020) včetně dvaceti dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 453 920 Kč ve výši 95 323,20 Kč.