31 C 116/2019-160

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [údaje o žalované] [anonymizována čtyři slova] sídlem [adresa] pro zaplacení 780 000 Kč s příslušenstvím + 14 000 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 54 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24. 8. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 14 726 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 200 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou z 26. 12. 2019 domáhal odškodnění nemajetkové újmy ve výši 780 000 Kč jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze (dále jen„ městský soud“) pod sp. zn.: 49 Cm 20/2000 (dále„ posuzované řízení“) s tím, že celková doba trvání řízení, které dosud neskončilo, činí již téměř 20 let a tato délka je nepřiměřená. Uvedl, že průtahy v řízení byly zapříčiněny nečinností soudů, první jednání ve věci bylo nařízeno 10 měsíců po podání žaloby, další jednání bylo nařízeno po 4,5 letech, následně po dalším roce a odvolací jednání pak po roce a půl. V druhém odvolacím řízení bylo jednání nařízeno nejprve po pěti a půl letech a po odročení jednání po dva a čtvrt roce. Poukázal, že soudy nebyly schopny vyřídit jednoduché procesní návrhy v přiměřených lhůtách. O šesti nevyřízených návrzích žalobce bylo se zpožděním několika let rozhodnuto až v konečném rozhodnutí. Dále uvedl, že např. o návrhu na přerušení řízení z 29. 7. 2013 bylo rozhodnuto až 8. 2. 2019. Dle žalobce se jedná o triviální případ, skutkový stav byl zjištěn hned na počátku řízení. Žalobce jako [osobní údaj] [anonymizováno] se závažnými přetrvávajícími zdravotními problémy žil 4 a půl roku v nejistotě, zda mu bude ustanoven zástupce. O návrhu žalobce na ustanovení zástupce bylo rozhodnuto až v konečném rozhodnutí s tím, že nebyl včas obeznámen s právním názorem soudu, že na ustanovení zástupce nemá nárok a byla mu tak odepřena možnost adekvátně reagovat. Pokud jde o výměnu zástupců žalobce v naříkaném řízení, zdůraznil, že JUDr. [příjmení] vytkl neznalost právních předpisů a jednání s protistranou přes nesouhlas žalobce, s [jméno] [příjmení] měli odlišný pohled na vedení sporu a akcentaci argumentace a jde-li o ustanovení JUDr. [příjmení], okolnosti jeho ustanovení jsou patrné z obsahu spisu. Žalobce žil s manželkou v neustálém strachu z ekonomické likvidace, má za to, že ve věci byl vydán i nezákonný rozsudek. Neustálý stres po dobu 20-ti let se podepsal na jeho zdraví, po celou dobu řízení byl v [zdrsvotní stav] [anonymizována dvě slova]. V důsledku sporu byla znevážena jeho osoba, jeho dobré jméno i důstojnost, v místě bydliště byl stigmatizován, většina lidí z jeho okolí se s ním z tohoto důvodu odmítá bavit. Závěrem požadoval též náhradu škody ve výši 14 000 000 Kč, jež mu vznikla tím, že byl pravomocně zavázán k úhradě jistiny ve výši téměř 5 000 000 Kč spolu se 17% úrokem z prodlení z uvedené částky, když výše škody odpovídá výši úroků z prodlení v řízení, v němž došlo k průtahům, za dobu vedení sporu.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 18. 11. 2020 uvedla, že u ní žalobce uplatnil svůj nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 780 000 Kč a náhradu škody ve výši 14 000 000 Kč podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), jež mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. 49 Cm 20/2000, avšak po projednání žádosti žalobce, konstatovala nepřiměřenost délky naříkaného řízení, avšak peněžitá náhrada přiznána nebyla. Ve vztahu k nároku na náhradu škody neshledala požadavek žalobce důvodným. Došla k závěru, že v posuzovaném řízení nelze konstatovat jednotlivé průtahy, naopak lze říci, že procesní úkony byly prováděny průběžně. Poukázala, že za celou dobu řízení žalobce nepodal stížnost na průtahy ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Celková délka řízení ve vztahu k žalobci činila 18 let a 10 měsíců, řízení bylo po stránce skutkové i právní složité. Sdělila, že celkové délka řízení jde k tíži žalobce a jeho manželky, jako druhé žalované v posuzovaném řízení, soudy musely nestále řešit jejich procesní návrhy, jejich jednání vykazovalo kverulatorní znaky. Žalobce opakovaně žádal o odročení jednání, zneužíval dobrodiní státu zakotvené v § 30 o. s. ř., když se za řízení vystřídaly v roli jeho zástupce 4 osoby s tím, že funkce byly zrušeny pro narušení nezbytné důvěry, neboť s žalobcem není možná adekvátní argumentace. Stran nároku na náhradu škody uvedla, že žalobce si dluh způsobil svým jednáním, když řádně neplnil své závazky. Žalobci nebránilo ničeho uhradit svůj dluh v průběhu řízení.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav:

4. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce u žalované uplatnil svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení a nárok na náhradu škody dne 13. 3. 2019 (zjištěno z žádosti o přiměřené zadostiučinění za průtahy v soudním řízení z 11. 3. 2019; stanoviska žalované z 23. 8. 2019). Nesporným byla i skutečnost, že naříkané řízení bylo ve vztahu k žalobci nepřiměřeně dlouhé, sporným však zůstalo, jaké zadostiučinění by se žalobci jako adekvátní kompenzace mělo dostat.

5. Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 49 Cm 20/2000 soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Žalobce vystupoval v pozici žalovaného 2). Dne 21. 1. 2000 došla Krajskému obchodnímu soudu v Praze žaloba na zaplacení částky 4, 919.573,60 Kč s přísl. z úvěru, kde žalobce byl v postavení žalovaného 2). Na základě referátu soudu z 31. 1. 2000 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku z podané žaloby. Soudní poplatek byl uhrazen dne 15. 2. 2000. Dne 31. 3. 2000 byl vydán platební rozkaz, jenž byl doručen dne 7. 4. 2000 žalovanému 2). Žalovaný 2) si podal dne 21. 4. 2000 odpor. Dne 3. 5. 2000 došel odpor i žalované 1). Na základě referátu soudu z 22. 9. 2000 bylo nařízeno jednání na 1. 11. 2000. Žalovaná 3) si ani platební rozkaz ani předvolání nevyzvedla. Dne 1. 11. 2000 se konalo jednání před městským soudem, když ani jeden z žalovaných se nedostavil. Na uvedeném jednání žalobce sdělil, že žalovaný 2) uznal nárok, co do částky 3 829 859,50 Kč. Téhož dne byla soudu doručena omluva žalovaného 2), a to z důvodu jeho pracovní neschopnosti. Dne 12. 9. 2001 došlo soudu podání žalobce, jímž oznámil postoupení pohledávky, a to z [právnická osoba] na [právnická osoba] [anonymizováno] [obec]. Usnesením z 24. 3. 2003 bylo rozhodnuto, že se připouští, aby v řízení na straně žalobce vystoupila [právnická osoba] [anonymizováno], a na jeho místo nastoupila [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Na základě referátu soudu z 24. 3. 2003 bylo nařízeno jednání na 18. 6. 2003. Dne 25. 4. 2003 došlo oznámení o změně obchodní firmy žalované 1). Dne 9. 5. 2003 došlo soudu odvolání žalované 1) a žalovaného 2) do předmětného usnesení. Na základě referátu soudu z 23. 5. 2003 bylo zrušeno jednání nařízené na 18. 6. 2003, odvolání žalovaných bylo zasláno žalobci na vědomí. Dne 5. 6. 2003 došlo vyjádření žalobce. Na základě předkládací zprávy z 1. 4. 2004 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze dne 6. 4. 2004. Usnesením z 9. 2. 2005 bylo rozhodnuto odvolacím soudem, že se usnesení městského soudu, jímž bylo rozhodnuto o připuštění, aby v řízení na straně žalobce vystoupila [právnická osoba] [anonymizováno] a na její místo nastoupila [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], potvrzuje. Spis byl vrácen městskému soudu dne 24. 2. 2005. Na základě referátu soudu ze 4. 3. 2005 bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům. Na základě referátu soudu z 12. 4. 2005 bylo nařízeno jednání na 3. 6. 2005. Žalovaná 2) si opětovně nepřevzala předvolání k jednání. Dne 3. 6. 2005 došlo soudu podání žalované 2) s žádostí o odročení jednání s tím, že soudu sdělila, že bezpodílové spoluvlastnictví s žalovaným 2) bylo zrušeno a že má za to, že by mohlo dojít k uzavření smírné dohody s žalobcem. Dne 3. 6. 2005 se konalo jednání, jehož se z žalovaných účastnil toliko žalovaný 2). V uvedeném jednání žalovaný 2) učinil nesporným skutečnosti týkající se uzavření úvěrové smlouvy. Jednání bylo odročeno na 24. 8. 2005 s tím, že žalovaný 2) apeloval na to, aby žalobce zvážil smírné řešení sporu a dále žádal, aby byla obeslána likvidátorka žalované 1). Referátem soudu z 20. 6. 2005 byla na uvedené jednání předvolána likvidátorka žalované 1) a žalovaná 3). Dne 24. 8. 2005 se konalo další jednání, kde se za žalovanou 1) dostavila i likvidátorka, žalovaná 3) se opětovně nedostavila. Na uvedeném jednání likvidátorka sdělila, že nemá k dispozici účetní doklady žalované 1). Jednání bylo odročeno na 19. 10. 200, když žalovaná 3) byla opětovně obeslána k tomuto jednání. Dne 6. 10. 2005 došlo soudu vyjádření žalobce. Dne 19. 10. 2005 došel soudu návrh na vstup na věřitele práv do řízení na straně žalobce s tím, že došlo k postoupení pohledávky. Dne 19. 10. 2005 se konalo další jednání, kdy žalovaná 1) ani žalovaná 3) se nedostavily. Žalovaný 2) sděluje, že nesouhlasí se vstupem nabyvatelky práva do řízení a že s postoupením pohledávky nebyl seznámen. Jednání bylo odročeno na 20. 1. 2006. Usnesením z 25. 10. 2005 bylo rozhodnuto o tom, že na místo dosavadního žalobce tedy [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] vstoupil do řízení nový žalobce, a to JUDr. [jméno] [příjmení]. Dne 6. 12. 2005 došlo soudu odvolání žalovaného 2) a žalované 3). Na základě referátu soudu z 6. 1. 2006 bylo usnesení rozesláno likvidátorce žalované 1). Na základě referátu soudu ze 7. 12. 2005 bylo odvolání rozesláno žalobci. Dne 27. 12. 2005 došlo soudu podání likvidátorky žalované 1) o tom, že její funkce zanikla. Na základě předkládací zprávy z 2. 2. 2006 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze dne 7. 2. 2006. Dne 29. 3. 2006 došlo soudu sdělení nového likvidátora žalované 1). Usnesením odvolacího soudu z 18. 7. 2006 bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. Spis byl vrácen městskému soudu dne 3. 8. 2006. Na základě referátu soudu z 8. 8. 2006 bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům. Na základě referátu soudu z 8. 9. 2006 bylo nařízeno jednání na 10. 11. 2006. Dne 20. 9. 2006 došlo soudu podání likvidátora žalované 1), kterým sdělil, že byl zamítnut návrh na prohlášení konkursu žalovaného 1), a to z důvodu nedostatku majetku a zároveň sdělil, že žalovaná 1) byla vymazána z obchodního rejstříku. Dne 8. 11. 2006 došlo soudu podání žalovaného 2), jímž žádá o odročení jednání, a to ze zdravotních důvodů s tím, že je předložena zdravotní zpráva jeho lékaře, že žalovaný 2) se dlouhodobě léčí pro [zdravotní stav], a z uvedených důvodů není schopen plnohodnotné účasti na soudním jednání. Dne 10. 11. 2006 došlo soudu vyjádření žalobkyně. Dne 10. 11. 2006 se konalo další jednání, na které se nedostavil žádný z žalovaných. Na uvedeném jednání byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalovaným 2) až 3) uloženo zaplatit žalovanou částku a vůči žalované č. 1) bylo řízení zastaveno. Rozsudek byl účastníkům rozeslán na základě referátu soudu z 8. 12. 2006. Dne 10. 1. 2007 došlo odvolání žalovaného 2). Na základě referátu soudu z 11. 1. 2007 byl žalovaný 2) vyzván k zaplacení soudního poplatku z podaného odvolání. Dne 12. 1. 2007 došlo odvolání žalované 3). Dne 9. 2. 2007 došla žádost žalovaného 2) a žalované 3) o přiznání osvobození od soudního poplatku a ustanovení advokáta. Usnesením z 5. 4. 2007 bylo rozhodnuto o přiznání osvobození od soudních poplatků žalovanému 2) a žalované 3) a výrokem II. byl k ochraně jejich zájmů ustanoven zástupce JUDr. [jméno] [příjmení]. Na základě referátu soudu z 11. 6. 2007 byli žalovaní vyzváni, aby doplnili své odvolání. Dne 7. 6. 2007 došlo podání ustanoveného zástupce žalovaných s tím, že žádá o zaslání podání účastníků ve věci samé. Dne 27. 6. 2007 došlo odůvodnění odvolání žalovaných. Na základě referátu z 9. 7. 2007 bylo odůvodnění odvolání zasláno žalobkyni k vyjádření. Na základě předkládací zprávy ze 7. 8. 2007 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze dne 9. 8. 2007. Dne 24. 8. 2007 došlo vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaných. Dne 4. 10. 2007 byl spis vrácen městskému soudu bez věcného vyřízení s tím, aby soud opětovně zkoumal, kdy byl žalovaným doručen rozsudek a zda jsou jejich odvolání včasná. Na základě referátu soudu z 5. 12. 2007 byl spis s přípisem a vysvětlením doručování vrácen opětovně Vrchnímu soudu v Praze. Na základě referátu z 18. 3. 2008 bylo nařízeno jednání na 5. 5. 2008. Dne 29. 4. 2008 je založena lékařská zpráva žalovaného 2) o jeho [zdravotním stavu] [anonymizováno]. Dne 5. 5. 2008 se konalo jednání před odvolacím soudem, na kterém byl vyhlášen rozsudek, v němž byl rozsudek soudu prvého stupně částečně zrušen a částečně potvrzen. Spis byl vrácen soudu prvého stupně dne 3. 6. 2008. Rozhodnutí bylo rozesláno na základě referátu soudu z 10. 6. 2008. Na základě referátu soudu z 9. 8. 2008 bylo nařízeno jednání na 4. 11. 2008. Dne 15. 8. 2008 došlo dovolání žalované 2) a návrh na odklad vykonatelnosti napadaného rozhodnutí. Téhož dne došel soudu návrh žalovaných na přerušení řízení, doplnění žádosti o přiznání osvobození soudních poplatků od podaného dovolání. Návrh na přerušení řízení byl podán z důvodu, že žalovaná 2) byla přijata k [anonymizováno] studiu v prezenční formě na [škola]. Usnesením z 29. 8. 2008 bylo rozhodnuto, že se návrh žalovaných na přerušení řízení zamítá. Usnesení bylo rozesláno na základě referátu soudu z 1. 9. 2008. Usnesením z 29. 8. 2008 bylo žalované 2) přiznáno osvobození od soudních poplatků pro podané odvolání. Na základě předkládací zprávy z 25. 9. 2008 byl spis předložen Nejvyššímu soudu dne 6. 10. 2008. Dne 23. 10. 2009 přišla žádost o vydání rozhodnutí o odměně a náhradách ustanoveného zástupce. Dne 30. 10. 2009 byla soudu doručena žádost o poskytnutí zálohy na právní zastupování. Přípisem z 3. 11. 2009 byl obeslán Nejvyšší soud s tím, aby vrátil předložený spis k rozhodnutí žádosti o složení zálohy ustanovené advokátky. Usnesením z 1. 3. 2010 bylo rozhodnuto, že se návrh na přiznání zálohy na právní zastoupení ustanovené zástupkyně žalovaného 1) a žalované 2) zamítá. Dne 24. 6. 2009 došla soudu žádost ustanovené zástupkyně na zaplacení odměny a náhrady nákladů za zastupování žalované č. 2). Na základě přípisu soudu z 3. 11. 2009 byl Nejvyšším soudem zapůjčen soudu prvého stupně jejich spis, a to dne 18. 2. 2010. Spis byl Nejvyššímu soudu vrácen dne 20. 4. 2010. Usnesením z 29. 9. 2010 bylo rozhodnuto Nejvyšším soudem o odmítnutí dovolání. Spis byl vrácen městskému soudu dne 25. 10. 2010. Na základě referátu soudu z 29. 10. 2010 bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům a bylo nařízeno jednání na 1. 2. 2011. Dne 8. 12. 2010 došel návrh žalovaných na přerušení řízení s tím, že žalovaná 2) podává žalobu pro zmatečnost a ústavní stížnost. Dne 21. 12. 2010 došlo podání Ústavního soudu s tím, že soud prvého stupně byl vyzván k vyjádření k ústavní stížnosti žalované 2). Usnesením ze 7. 1. 2011 bylo rozhodnuto, že se návrh žalovaných na přerušení řízení zamítá. Dne 1. 2. 2011 se konalo jednání před soudem prvého stupně, kterého se účastnili oba žalovaní. Jednání bylo odročeno na 15. 2. 2011. Dne 14. 2. 2011 došlo podání žalobkyně. Dne 15. 2. 2011 se konalo další jednání, na němž byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě ve zbytku vyhověno. Dne 22. 2. 2011 došlo soudu vyčíslení odměny a náklady řízení ustanovené advokátky žalovaných. Dne 23. 2. 2011 došla oprava tohoto vyčíslení. Rozsudek byl rozeslán na základě referátu soudu ze 17. 3. 2011. Dne 28. 3. 2011 došla soudu žaloba pro zmatečnost žalované 2). Dne 5. 4. 2011 došlo odvolání žalovaných proti rozsudku. Téhož dne došlo i odvolání ustanovené zástupkyně proti vyčíslené odměně. Na základě žádosti byl spis dne 6. 4. 2011 předložen Ústavnímu soudu k vyřízení ústavní stížnosti žalované 2). Dne 11. 4. 2011 došla žádost ustanovené zástupkyně o zproštění funkce, neboť uvedla, že žalovaný učinil poradu s jiným advokátem, byla nařčena z kontaktu s protistranou a z neodborného postupu při zastupování, došlo ke ztrátě vzájemné důvěry. Dne 30. 9. 2011 byl vrácen spis z Ústavního soudu s tím, že ústavní stížnost žalované 2) byla odmítnuta. Dne 21. 10. 2011 došel procesní návrh ustanovené zástupkyně s tím, aby bylo rozhodnuto o zproštění její funkce. Na základě přípisu z 21. 10. 2011 byl spis předložen odvolacímu soudu, aby bylo rozhodnuto o zproštění funkce, když návrh byl podán v odvolacím řízení. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 25. 10. 2011. Usnesením z 2. 2. 2012 došlo ke zproštění ustanovené advokátky z funkce zástupce, a to pro ztrátu důvěry. Spis byl vrácen městskému soudu v Praze dne 16. 2. 2012. Na základě referátu soudu z 21. 2. 2012 bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům. Na základě referátu z 16. 3. 2012 byli žalování vyzváni, zda žádají o ustanovení zástupce z řad advokátů k ochraně svých zájmů a zároveň byli vyzváni, aby doplnili své odvolání proti rozsudku. Dne 13. 4. 2012 došlo podání žalovaného 1) i žalované 2) s tím, že žádají o ustanovení zástupce z řad advokátů a s tím, že odvolání bude doplněno až po ustanovení tohoto zástupce. Žalovaní navrhli, aby ustanoveným zástupcem byl Mgr. [jméno] [příjmení]. Usnesením ze 17. 4. 2012 bylo rozhodnuto o ustanovení tohoto zástupce pro žalované. Usnesením z 28. 5. 2012 byli žalovaní vyzváni, aby doplnili své odvolání. Na základě žádosti z 28. 5. 2012 byla u České pošty učiněna reklamace stran doručování druhé žalované. Dne 19. 6. 2012 došla soud žádost ustanoveného zástupce o prodloužení lhůty k odůvodnění odvolání, a to s ohledem na obsáhlost a složitost věci a s ohledem na to, že žalovaný 1) se nemohl dostavit do advokátní kanceláře ust. zástupce a je schopen toliko komunikace prostřednictvím emailu a telefonu. S ohledem na zdravotní stav žalovaného 2), jenž má příznaky [zdravotní stav] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Dne 20. 6. 2012 byly ustanoveným zástupcem doručeny další lékařské zprávy. Usnesením z 25. 6. 2012 byli žalovaní vyzváni, aby své odvolání doplnili do 20. 7. 2012. Uvedené usnesení bylo rozesláno na základě referátu soudu z 27. 6. 2012. Dne 27. 6. 2012 došlo podání původně ustanovené zástupkyně s tím, aby byl spis předložen odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání do výroku o její odměně. Dne 23. 7. 2012 došlo doplnění odvolání žalovaných. Na základě referátu soudu z 26. 7. 2012 bylo doplnění odvolání doručeno žalobkyni. Na základě předkládací zprávy z 27. 9. 2012 byl spis předložen 4. 10. 2012 odvolacímu soudu. Usnesením z 20. 12. 2012 odvolacího soudu bylo rozhodnuto o změně výroku IV. rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o odměně ust. advokátky. Spis byl vrácen soudu prvého stupně dne 8. 1. 2013 s tím, že usnesení bylo rozesláno na základě referátu soudu z 22. 1. 2013. Na základě přípisu ze 7. 2. 2013 byl spis opětovně předložen odvolacímu soudu s tím, aby v záhlaví rozhodnutí bylo opraveno jméno ustanoveného zástupce. Dne 13. 2. 2013 bylo vydáno ve věci opravné usnesení. Spis byl vrácen městskému soudu v Praze dne 26. 2. 2013. Usnesení bylo rozesláno na základě referátu soudu ze 4. 3. 2013. Spis byl odvolacímu soudu opětovně předložen dne 30. 4. 2013. Dne 11. 3. 2013 došlo sdělení původní ustanovené zástupkyně o tom, aby byla při rozhodování o odměně zohledněna výše zákonné sazby DPH. Na základě referátu soudu z 31. 5. 2013 bylo nařízeno jednání na 11. 9. 2013. Dne 30. 7. 2013 došel soudu návrh žalovaných na přerušení řízení s tím, že dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o odvolání proti zamítnutí žaloby pro zmatečnost. Dne 9. 9. 2013 došlo soudu podání žalovaného 1) označené jako žádost o odročení soudního jednání, námitka podjatosti a sdělení o ukončení právního zastoupení s tím, že je přiložena lékařská zpráva, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého [zdravotního] stavu není doporučena účast žalovaného 1) na soudních řízeních. Žalovaný 1) však uvádí, že se jednání účastnit chce s tím, že sděluje, že byla opětovně ztracena důvěra mezi ním a advokátem, a to pro rozdílné představy o dalším průběhu zastupování a žádá, aby mu byl ustanoven nový zástupce. Vzhledem k vznesené námitce podjatosti bylo jednání dne 10. 9. 2013 odročeno na neurčito. Dne 10. 9. 2013 je doložena ze strany žalovaného 1) další lékařská zpráva, kterým je uvedeno, že trpí [zdravotní stav] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Dne 16. 9. 2013 se vyjádřili soudci odvolacího soudu k vnesené námitce podjatosti. Dne 23. 9. 2013 byla zpracována předkládací zpráva k vznesené námitce podjatosti a spis byl předložen Nejvyššímu soudu dne 30. 9. 2013. Usnesením Nejvyššího soudu z 16. 10. 2013 bylo rozhodnuto, že soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování ve věci. Spis byl vrácen odvolacímu soudu dne 23. 10. 2013. Rozhodnutí bylo rozesláno na základě referátu soudu ze 4. 11. 2013. Spis byl vrácen soudu prvého stupně dne 26. 11. 2013 bez věcného vyřízení s tím, že nyní bude na soudu prvého stupně, aby rozhodl o návrhu žalovaného 1) na ukončení zastupování Mgr. [příjmení]. Na základě referátu soudu ze 4. 12. 2013 byl ust. zástupce [příjmení] vyzván k vyjádření ve věci. Přípisem z 18. 12. 2013 ustanovený zástupce sděluje, že při poradě uskutečněné dne 5. 9. 2013 vyjádřil rozdílný názor na další procesní postup a argumentaci před odvolacím soudem a pokud se žalovaný 1) s názorem ust. zástupce neztotožňuje, žádá též o zrušení ust. právního zastupování. Usnesením z 15. 1. 2014 byl žalovaný vyzván, aby sdělil, koho žádá ustanovit svým zástupcem. Přípisem soudu z téhož dne byla žalovaná 2) vyzvána, aby sdělila, zda jej nadále zastupuje ustanovený zástupce či žádá o změnu ust. zástupce. Podáním došlým dne 31. 1. 2014 žalovaná 2) sděluje, že souhlasí stejně jako ust. zástupce, aby ji nadále zastupoval Mgr. [příjmení]. Dne 3. 2. 2014 došlo vyjádření žalovaného 1), kde sděluje, že žádá o prodloužení lhůty ke sdělení svého nového právního zástupce, a to s ohledem na to, že lhůta pěti pracovních dnů, která mu k vyjádření zbývá, je příliš krátká, aby kontaktoval nového právního zástupce. Opětovně upozorňuje na svůj špatný zdravotní stav. Na základě referátu z 10. 2. 2014 byl spis dán na lhůtu do 6. 3. 2014. Z úředního záznamu z 27. 2. 2014 se podává, že byl kontaktován žalovaný 1), který sdělil, že jedná s právními zástupci, avšak žádný se zatím nevyjádřil, že ho chce zastupovat. Na základě usnesení z 1. 4. 2014 byla žalovanému 1) prodloužena lhůta k sdělení koho žádá ustanovit zástupcem. Dne 25. 4. 2014 došlo soudu podání žalovaného 1), a to námitky proti předmětnému usnesení, jímž byla prodloužena lhůta k jeho vyjádření, neboť bylo vydáno asistentkou soudkyně a opětovně žádá o prodloužení lhůty k návrhu na ustanovení právního zástupce. Usnesením z 9. 6. 2014 bylo rozhodnuto, že se usnesení vydané asistentem soudce potvrzuje. Usnesením z 11. 7. 2014 byl žalovaný 1) opětovně vyzván, aby ve lhůtě 10-ti dnů sdělil, koho navrhuje ustanovit svým zástupcem na místo Mgr. [příjmení]. Dne 8. 10. 2014 došlo soudu podání zástupce Mgr. [příjmení] na vydání o přiznání odměny za právní zastupování Usnesením z 13. 10. 2014 bylo rozhodnuto ve výroku I., že se Mgr. [jméno] [příjmení] zprošťuje funkce zástupce, a výrokem II. bylo rozhodnuto, že se zástupcem ustanovuje JUDr. [jméno] [příjmení]. Usnesením ze 14. 10. 2014 bylo rozhodnuto o odměně zástupce Mgr. [příjmení]. Dne 5. 11. 2014 došlo soudu vyjádření prvního žalovaného k dovolání žalované 2). Dne 6. 11. 2014 došlo soudu dovolání žalovaného 1). Dne 7. 11. 2014 došlo soudu odvolání žalovaného 1) proti usnesení, jímž byl ve výroku II. ustanoven žalovanému 1) JUDr. [jméno] [příjmení]. Dne 13. 11. 2014 došlo soudu podání ustanoveného zástupce JUDr. [příjmení] o zproštění funkce respektive odvolání s tím, že uvedl, že má informaci o jiném klientovi nebo o bývalém klientovi, jež by mohla toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá neoprávněně zvýhodnit. Na základě referátu soudu ze 7. 1. 2015 byl zástupce vyzván k doplnění odvolání a podání byla přeposlána žalovanému 1). Dne 20. 1. 2015 soudu doložena plná moc ustanoveného zástupce. Odvolání ustanoveného zástupce bylo na základě referátu soudu z 21. 1. 2015 rozesláno účastníkům. Dne 28. 1. 2015 došlo podání ustanoveného zástupce JUDr. [příjmení] s tím, že soud má vyhovět odvolání žalovaného 1), neboť to značí ztrátu důvěry. Dne 30. 1. 2015 došlo podání původního ustanoveného zástupce Mgr. [příjmení]. Usnesením z 9. 2. 2015 bylo rozhodnuto, že se žádosti žalovaného 1) o prodloužení lhůty k doplnění odvolání nevyhovuje. Dne 19. 2. 2015 došlo vyjádření žalovaného 1). Dne 23. 2. 2015 došlo soudu podání žalovaného 1) a zároveň byla vznesena námitka podjatosti asistentky soudce. Usnesením z 13. 3. 2015 byl žalovaný 1) vyzván, aby doplnil námitku podjatosti. Uvedené podání bylo rozesláno na základě referátu soudu z 19. 3. 2015. Dne 1. 4.2 015 došla žádost žalovaného 1) o prodloužení lhůty k doplnění námitky podjatosti. Na základě předkládací zprávy z 15. 5. 2015 byl spis předložen odvolacímu soudu dne 19. 5. 2015 s tím, aby bylo rozhodnuto o odvolání žalovaného 1) a zároveň i o vznesené námitce podjatosti. Přípisem z 5. 6. 2015 žádal Ústavní soud o zapůjčení spisu, a to k vyřízení ústavní stížnosti žalovaného 1). Žádosti bylo vyhověno dne 8. 7. 2015. Spis byl vrácen dne 22. 1. 2016 odvolacímu soudu. Na základě referátu soudu z 2. 9. 2016 bylo nařízeno jednání na 29. 9. 2016. Dne 21. 9. 2016 došlo podání žalované 2) s tím, že žalovanému 1) bylo doručeno předvolání na 29. 9. 2016 avšak jí nikoliv a že pokud má být předvolávána k tomuto jednání, že žádá soud, aby byla dodržena deseti denní lhůta k přípravě. Na základě referátu z 22. 9. 2016 bylo jednání odročeno s tím, že na základě referátu soudu z 30. 9. 2016 bylo nové jednání nařízeno na 10. 11. 2016. Dne 28. 10. 2016 došlo podání žalobkyně, ve kterém upozorňuje, že žalovaní jsou v insolvenčním řízení. Dne 1. 11. 2016 došlo soudu podání žalovaného 1), ve kterém byly uplatněny námitky podjatosti, byla vznesena žádost o přikázání věci jinému soudu a žádost o ustanovení právního zástupce pro dané řízení. Dne 8. 11. 2016 byla soudu doručena žádost žalovaného 1) o odročení soudního jednání s tím, že byla opětovně doložena lékařská zpráva, že úřední jednání je aktuálně výrazným stresorem pro žalovaného 1). Dne 9. 11. 2016 došlo doplnění této žádosti ze strany žalovaného 1). Dne 10. 11. 2016 je zaznamenán průběh jednání, kdy předseda senátu sděluje, že ve věci zatím nelze jednat, a zda ve věci není možno uzavřít smír. Dne 11. 11. 2016 soudu žalovaná 2) sděluje, že trvá na svém odvolání. Dne 15. 11. 2016 došla soudu žádost žalobce o odročení jednání. Dne 16. 11. 2016 došlo podání žalobkyně, že žalobě trvá a nemá žádných procesních návrhů. Dále jsou založeny ve spise dotazy ze strany insol. správce či Okresního soudu v Rakovníku na stav řízení či soudu prvního stupně s ohledem na kontrolu spisu z let starších 3 a 5 let. Referátem soudu z 10. 9. 2018 bylo nařízeno jednání na 15. 11. 2018. Dne 1. 8. 2018 došel soudu návrh na vydání rozhodnutí o přiznání odměny ust. zástupce žalované 2). Z úředního záznamu z 12. 9. 2018 se podává, že spis bude zapůjčen soudu prvního stupně, aby bylo rozhodnuto o odměně za zastupování. O odměně zastupování bylo rozhodnuto usnesením z 19. 9. 2018. Na základě referátu soudu z 5. 10. 2018 byl spis vrácen odvolacímu soudu. Z úředního záznamu z 13. 11. 2018 se podává, že z důvodu závady v doručování bylo odročeno jednání nařízené na 15. 11. 2018 a došlo k nařízení jednání na 20. 12. 2018. Dne 18. 12. 2018 došla soudu žádost žalobce o odročení jednání s tím, že žalovaný 1) sděluje, že [údaje o zdravotním stavu], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova]. Z protokolu o jednání před odvolacím soudem z 20. 12. 2018 se podává, že jednání bylo odvoláno vzhledem k omluvě žalovaného 1). Na základě referátu odvolacího soudu z 10. 1. 2019 bylo nařízeno jednání na 7. 2. 2019. Dne 14. 1. 2019 došla žádost o odročení jednání, a to za žalovanou 2). Na základě referátu z 22. 1. 2019 bylo jednání odročeno na 8. 2. 2019. Dne 17. 1. 2019 došla žádost žalobkyně o odročení jednání. Jednání bylo odročeno na 8. 2. 2019. Dne 5. 2. 2019 došla soudu žádost žalovaného 1) o odročení jednání z důvodu dlouhodobé pracovní neschopnosti. Dne 5. 2. 2019 došla soudu žádost žalovaného 1) o přikázání věci jinému soudu téhož stupně. Dne 8. 2. 2019 se konalo jednání před odvolacím soudem, kdy bylo vyhlášeno usnesení, že jednání proběhne v nepřítomnosti řádně předvolaného žalovaného 1). Na jednání byl vyhlášen rozsudek, že se návrh žalovaných na přerušení řízení zamítá a bylo rozhodnuto, že se JUDr. [jméno] [příjmení] zástupcem žalovanému 1) neustanovuje. Návrh žalovaného 1) na ustanovení zástupce se zamítá a rozsudek soudu prvého stupně byl potvrzen a bylo rozhodnuto, že nikdo nemá nárok na náhradu odvolacího řízení. Spis byl vrácen městskému soudu dne 21. 3. 2019. Rozsudek byl rozeslán na základě referátu soudu z 29. 3. 2019. Dne 24. 4. 2019 došlo soudu dovolání a žádost o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení žalovaného 1), návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, žaloba na obnovu řízení. Dne 12. 7. 2019 došla soudu žaloba pro zmatečnost, žaloba na obnovu řízení, návrh na odložení vykonatelnosti a žádost o osvobození od soudních poplatků. Z úředního záznamu z 29. 7. 2019 se podává, že bylo urgováno o vrácení spisu. Usnesením z 30. 8. 2019 bylo rozhodnuto o přiznání osvobození od soudních poplatků za podané dovolání žalovanému 1) a spis byl od dubna 2019 do 27. 8. 2019 zapůjčen Ministerstvu spravedlnosti k vyřízení žádosti žalovaného 1) o odškodnění. Na základě předkládací zprávy ze 4. 10. 2019 byl spis předložen Nejvyššímu soudu. Spis byl vrácen městskému soudu dne 26. 2. 2020 s tím, že Nejvyšší soud vyrozuměl účastníky o přerušení řízení z důvodu úpadku žalovaného 1). Spis byl zapůjčen zdejšímu soudu dne 4. 9. 2020.

6. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci.

7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

8. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

11. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

12. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

14. Podle ust. § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil dne 13. 3. 2019, což bylo mezi účastníky nesporným. Nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 780 000 Kč 17. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR z 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

18. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

19. Předmětné řízení trvá ve vztahu k žalobci od 7. 4. 2000, kdy mu byla doručena žaloba, neboť řízení nemohlo žalobci způsobovat nemajetkovou újmu, nevěděl-li o něm. Proto mu za dobu od jeho zahájení do doby, kdy se o existenci řízení dozvěděl, nemohla vzniknout nemajetková újma (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Řízení není skončeno a dosud trvá 21 let. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobci vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení je složité, probíhá na všech stupních soudní soustavy včetně Ústavního soudu, žalobce se na délce řízení zásadním způsobem podílel, soud shledal průtah v období od 3. 5. 2000 do 1. 11. 2000, v období od 1. 11. 2000 do 24. 3. 2003, od 5. 6. 2003 do 1. 4. 2004, a jednalo se o řízení s běžným významem pro žalobce, který však sdílel újmu s manželkou, druhou žalovanou. S ohledem na celkovou délku řízení soud shledává, že řízení trvalo po dobu nepřiměřenou, o čemž mezi účastníky není ani sporu. Soud tedy dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu představovanému jeho nepřiměřenou délkou, neboť celkovou délku namítaného řízení lze s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem globálně nazíraného řízení hodnotit jako nepřiměřenou.

20. Při stanovení formy či výše přiměřeného zadostiučinění za nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk se přihlíží zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb.). Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Co se týká průtahů řízení, pak pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. Se zřetelem na celkovou délku řízení dospěl soud k závěru, že konstatování porušení práva není dostačující formou zadostiučinění za nemajetkovou újmu, proto je třeba nahradit újmu v penězích.

21. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v dosavadní délce trvání 21 let, soud přiznal žalobci základní částku ve výši 360 00 Kč, když vycházel z částky 18 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 18 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 500 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 18 000 Kč ročně pak stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat.

22. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově (- minus 5 %) i právně složité (– minus 10 %). Jednalo o spor o zaplacení částky 4 929 573,60 Kč, která měla představovat částku poskytnutou žalované 1) na základě úvěrové smlouvy včetně dvou dodatků. Uvedený úvěr byl zajištěn závazkem žalovaného 2) a žalované 3) – po výmazu žalované 1) z obchodního rejstříku žalovaného 1) a žalované 2). Právní složitost je dána i tím, že k projednání sporu v prvním stupni byl příslušný krajský soud (k tomu srov. rozsudek Městského soudu v Praze z 9. 12. 2020, č. j. 23 Co 318/2020- 122,„ Soud I. stupně nepochybil, pokud právní složitost věci odůvodnil také poukazem na to, že k projednání sporu v prvním stupni byl příslušný krajský soud, neboť právě právní složitost věci hraje významnou roli při určení věcné příslušnosti soudu. Z ust. § 9 o. s. ř. je zřejmé, že spory a jiné právní věci, pro něž je typická skutková nebo právní obtížnost nebo které se v soudní praxi vyskytují méně často, zákon svěřuje v prvním stupni krajským soudům.“). Ve věci byly provedeny listinné důkazy a v řízení vyvstala též potřeba výslechů svědků. Konečně soud za skutkovou složitost případu zadostiučinění nesnižoval nijak razantně, neboť soud nepřehlédl, že v posuzovaném řízení byl městský soud k důkazním návrhům účastníků značně velkorysý a vyčkával, až účastníci své důkazní prostředky vyčerpají, což za hospodárné rozhodně označit nelze. Nadto sám žalobce žádal např. dne 19. 6. 2012 o prodloužení lhůty k doplnění odvolání pro obsáhlost a složitost věci. Námitku, že spor byl vlastně triviální, tudíž shledal soud po provedeném dokazování toliko účelovou obranou. Dále má soud za to, že posuzované řízení vykazovalo i značnou složitost procesní (– minus 15 %). Účastníci podávali podání s průběžnými návrhy na dokazování, z obou stran doručovaná často těsně před jednáním, což nepochybně ztěžovalo soudu i účastníkům přípravu na jednání, soud musel opakovaně rozhodovat o námitce podjatosti, opětovně o ustanovení zástupce žalobci, o osvobození od soudních poplatků, o návrhu přerušení řízení, o návrhu na přikázání věci jinému soudu, o návrhu na odklad vykonatelnosti, o žalobě pro zmatečnost, o ustanovení, zproštění a odměnách zástupců žalobce.

23. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně a odvolací soud rozhodoval dvakrát, nyní rozhoduje podruhé Nejvyšší soud, ve věci rozhodoval i Ústavní soud. Soud proto snížil základní částku o 20 % (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze 14. 1. 2021, č. j. 54 Co 361/2020 – 97:„ Přitom již jen z toho důvodu, byla-li věc, stejně jako v tomto případě, projednávána celkem před soudy třech stupňů, přichází standardně v úvahu snížení obecné základní výše o 20 %“).

24. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobce na délce řízení svým postupem ve smyslu obstrukčním podílel zásadním způsobem. Sám odvolací soud považoval za nutné se vyjádřit k chování žalobce, když z rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j.: 6 Cmo 423/2012-713 z 8. 2. 2019 se pod bodem 28. odůvodnění rozsudku podává, že„ Na závěr pak považuje odvolací soud za nutné uvést, že od počátku řízení vytvářel žalovaný 1) překážky, kterými bránil v plynulosti řízení a včasnému rozhodnutí věci. Byl to právě žalovaný 1), kdo zapříčinil průtahy v řízení, které nyní namítá a z nichž viní soud prvního stupně i soud odvolací. Zde odvolací soud poukazuje, jak z procesního spisu se podává, na množství podání, námitek, návrhů a odvolání, v podstatě do každého procesního rozhodnutí, včetně dovolání, zmatečnostního řízení, o nichž rozhododvaly v průběhu řízení soudy všech stupňů včetně Ústavního soudu v neprospěch žalovaného 1) Obstrukční jednání žalovaného 1) spatřuje odvolací soud rovněž v tom, že se nespokojil s žádným z ustanovených zástupců a přitom ze zdravotních důvodů neustále a opakovaně omlouval z mnoha nařízených jednání, podle odvolacího soudu na tyto omluvy již není možno brát neustále zřetel nejen v zájmu zajištění procesní zásady rovnosti stran a ochrany konečně i věřitelů, ale též v zájmu ochrany soudů a soudního systému před kverulanty a potencionálními vymáhači odškodnění vůči státu za průtahy v řízení.“ Soud se s názorem Vrchního soudu v Praze zcela ztotožňuje, nad rámec výše uvedeného uvádí, že kverulatorní znaky chování žalobce, soud jednoznačně seznal v odvoláních žalobce proti usnesením o procesním nástupnictví žalobce nebo např. v námitkách žalobce proti usnesení, kterým mu byla prodloužena lhůta ke sdělení soudu o návrhu na svého zástupce. Tedy žalobce se odvolával i proti usnesením, jimiž vycházel soud žalobci vstříc a takové jednání právní ochrany nepožívá. Žalobce opakovaně podával nedůvodné námitky podjatosti, opakovaně žádal o přerušení řízení, o přikázání věci jinému soudu. Nesčetněkrát žádal o odročení jednání, na některá jednání ač řádně předvolán se nedostavil (1. 11. 2000), Se zřetelem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že jednání žalobce dosahuje takové intenzity, že indikuje snížení základní částky zadostiučinění o 50 %.

25. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, ve věci soud shledal období nečinnosti v období od 3. 5. 2000, kdy byl soudu doručen odpor žalované 1) do 1. 11. 2000, kdy se konalo jednání ve věci, v období od 1. 11. 2000 do 24. 3. 2003, kdy bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví, od 5. 6. 2003, kdy došlo vyjádření žalobce do 6. 4. 2004, kdy byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze. Uvedená období nečinnosti s poněkud výše citovaným nekoncentrovaným postupem soudu I. stupně, jenž ve svém důsledku vedl ke skutečnosti, že o návrhu žalobce na přerušení řízení či na ustanovení zástupce bylo rozhodnuto až s odstupem několika let, vedla soud k závěru, že je na místě za postup soudu ve věci zvýšit základní výši zadostiučinění o 20 %. Řízení bylo jinak plynulé a bez zbytečných průtahů (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 8. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1143/2010).

26. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobce, tento soud vidí jako standardní. Soud uvážil, že ani obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Posuzované řízení byl spor o zaplacení peněžité částky ze smlouvy o úvěru. Vzhledem k výši žalované částky lze mít za to, že řízení mělo pro žalobce sice nezanedbatelný, avšak nikoli zvýšený význam, neboť se stále jednalo o spor k peněžitému plnění (k tomu srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze z 28. 8. 2019, č. j. 69 Co 97/2019 – 194, ve kterém poškozená fyzická osoba čelila žalobě z ručitelského prohlášení o zaplacení jistiny převyšující 8 000 000 Kč, avšak s ohledem na skutečnost, že se jednalo o peněžité plnění, nebyl shledán vyšší význam, či obdobně rozsudek Městského soudu v Praze z 9. 12. 2020, č. j. 23 Co 318/2020- 122 s předmětem posuzovaného řízení 2 500 000 Kč). Pokud jde o dehonestaci žalobce, soud v této okolnosti neshledal důvod pro zvyšování zadostiučinění. V zásadě každé soudní řízení má pro účastníky i morální rozměr, neboť je vedeno i se snahou k výchově k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob (srov. § 1 o. s. ř.). Mylné představy laické veřejnosti, které by snad mohly z delšího průběhu sporu dovozovat negativní konotace ve vztahu k žalobci jako žalovanému, lze odmítnout jako předsudky, které soud v potaz vzít nemůže, neboť by je tím legitimizoval (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4879/2015, který obdobně k presumpci neviny uvedl: Dle názoru dovolacího soudu ovšem nelze dovodit přímou odpovědnost státu za jednání svobodně uvažujících osob, které věděly či vědět měly (dle zásady ignoratia juris non excusat), že ze samotného zahájení trestního stíhání nelze dovozovat, že se osoba stíhaná dopustila trestného činu či jiného právně či morálně závadného jednání, ale přesto se řídily předsudkem, jež hovoří protichůdně. Opačný přístup by takové jednání, motivované předsudkem, legitimizoval.). Soud ale nepřehlédl, že nemajetková újma byla mezi účastníky, kteří byli manželé. Institut sdílené nemajetkové újmy je možno použít tam, kdy se může dotýkat většího počtu osob z důvodu objektivně kumulovaných nároků, relativně samostatných společníků procesně organizovaných v samostatném společenství ve společném řízení (týká se typicky vedení např. zaměstnaneckých sporů více zaměstnanců proti zaměstnavateli). V daném případě žalovaní kooperovali, když po většinu část řízení, byli zastoupeni totožným zástupcem, mnoho návrhů, námitek a podání podávali shodně, vznikající újmu tak pociťovali společně a sdíleli nejen osud řízení, ale i újmu s jeho délkou (srovnej rozsudek Městského soudu v Praze z 1. 12. 2020 č. j. 30 Co 361/2020- 107). Společenství žalobců nabízí totiž jisté rozprostření sdílených subjektivních dopadů vedeného sporu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 3694/2011 a Stanovisko). Soud tedy základní částku z důvodu sdílené újmy ponížil o 5 %, když k většímu snížení nepřistoupil, neboť žalovaní, osvobozeni od soudních poplatků, nesdíleli náklady řízení.

27. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 18 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 85 %. Celková částka, která náleží žalobci jako přiměřené zadostiučinění proto činí 54 000 Kč. Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

28. Žalovaná žalobci ničeho neplnila. Žalobce předběžně uplatnil nárok dne 13. 3. 2019 a žalovaná jej projednala stanoviskem z 23. 8. 2019, a proto soud přiznal žalobci úrok z prodlení od 24. 8. 2019 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po dni, kdy bylo zřejmé, že žalovaná nárok žalobce neuznala a ničeho platit nebude. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

29. Soud zamítl žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (726 000 Kč) jako nedůvodnou. Nárok žalobce na náhradu škody ve výši 14 000 000 Kč 30. Objektivní odpovědnosti za škodu se stát nemůže zprostit (§ 2 zákona OdpŠk), jestliže jsou kumulativně splněny tři podmínky: 1) nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Existence všech těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném. Již absence jediného předpokladu odpovědnosti vylučuje vyvození odpovědnosti, z procesně ekonomických důvodů se podává, že v případě nenaplnění i jen jediného předpokladu se není třeba zaobírat ne/naplněním i dalších předpokladů, neboť i v případě jejich naplnění nemůže být závěr soudu o (ne) důvodnosti žaloby jiný (princip prevalence procesní ekonomie). Soud se dále zabýval tím, zda má žalobce nárok na náhradu požadované škody, tzn. zda mu škoda vznikla a zároveň zda vznikla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Prvně soud uvádí, že v dané věci je naprosto zřejmé, že požadovaná škoda neodpovídá ust. § 31 OdpŠk. Uvedená újma není škodou ve smyslu OdpŠk. Tato suma má představovat částku, jež odpovídá výši úroků z prodlení, jež byly žalobci v konečném rozhodnutí uloženy k zaplacení (17 % ročně z žalované částky 4 919 573, 60 Kč). Nicméně příčinou vzniku této újmy byla skutečnost, že ze strany žalobce nedošlo k řádnému a včasnému uhrazení dluhu, nikoli nesprávný úřední postup (Srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu z 6. 4. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4659/2009). Nadto soud uvádí, že v daném případě se Nejvyšší soud zabýval nárokem jiného žalobce z již zaplacených úroků z prodlení, avšak v poměrech souzené věci žalobce u jednání dne 6. 4. 2021 sdělil, že uvedenou částku nejen, že neuhradil, ale ani ji hradit nebude. S ohledem na skutečnost, že příčinou vzniku této újmy je jen chování žalobce a nikoli nesprávný úřední postup, soud požadavek žalobce na zaplacení náhrady škody jako nedůvodný zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalovaná byla ve věci převážně úspěšná a neúspěch byl jen v poměrně nepatrné části, neboť žalovaná byla úspěšná z 99, 29 %, když žalobce byl úspěšný toliko v nároku na náhradu nemajetkové újmy, kde je tarifní hodnota určená podle § 9 odst. 4 písm. a) částkou 50 000 Kč (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 10. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3223/2013). Náklady žalované jsou představovány paušální náhradou nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. za vyjádření k žalobě, příprava a účast na jednání dne 6. 4. 2021 a účast při vyhlášení rozsudku dne 16. 4. 2021 (á 300 Kč úkon). Žalované náleží na náhradě nákladů řízení částka 1 200 Kč.

32. Delší lhůta plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odpovídá podmínkám čerpání prostředků ze státního rozpočtu a žalobce nijak nepoškozuje, stejného dobrodiní se dostalo i žalobci v případě povinnosti hradit žalované náhradu nákladů řízení.

Poučení