31 C 122/2023-30

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení částky 47 812,90 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 47 066 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. Úvěruschopnost byla ověřena za pomoci Zákaznické karty a pomocí dokladů předložených žalovanou (pracovní smlouva, 3 výplatní pásky, nájemní či podnájemní smlouva), správnost údajů a schopnost splácet a seznámení se s předsmluvními informacemi potvrdila žalovaná i podpisem smlouvy. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Neprokázání ověření dle žalobce nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i poplatek ve výši 28 044 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 1 Smlouvy o zápůjčce, tedy 9 558 Kč, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 10 833 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 653 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 2 377 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne [datum]. Ke dni [datum] provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 25 884,52 Kč a dlužný poplatek částku 21 928,38 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 25 884,52 Kč dále úrokem ve výši 29 % ročně sjednaným na straně 1 Smlouvy o zápůjčce, a to od [datum], tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 7 100 Kč. Pohledávka byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 66 653,46 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 66 653,46 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně vůči žalované neuplatňuje. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 47 812,90 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 25 884,52 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 21 928,38 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6 401,39 Kč za období od [datum] do [datum], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 6 010,96 Kč a úroky ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 884,52 Kč od [datum] do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 884,52 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Soud vyzval [datum] žalobce, aby doložil tvrzení o ověření úvěruschopnosti žalované s poučením pro případ nereagování v podobě možného negativního vlivu na výsledek sporu. Na výzvu žalobce reagoval podáním ze dne [datum] s tím, že posuzovaní schopnosti splácet probíhá na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a je-li to nezbytné nahlédnutím do databází, přičemž spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace potřebné pro posouzení schopnosti splácet v souladu s ust. § 84-89 z.č. 257/2016 Sb. Tuto povinnost právní předchůdce žalobce splnil, když s odbornou péčí zhodnotil informace požadované a získané od žalované oproti dokladům od ní vyžádaným, informace byly zaznamenány do zákaznické karty dne [datum] před uzavřením smlouvy a ověřeny doklady zachycenými v části„ ověřené dokumenty“, což potvrdila i žalovaná podpisem smlouvy. Konkrétně měla žalovaná zejména příjem ze starobního důchodu, měsíčně 10 373 Kč, neměla jiné vyživovací povinnosti, neměla úvěr z kreditní karty, zápůjčku u jiné společnosti, s ohledem na výši příjmu a výši zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k dostatečné schopnosti žalované splácet, majetkovou situaci ověřil z výplatních pásek, z nájemní/podnájemní smlouvy a z plateb za ubytování, současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku, kde nebylo vedeno insolvenční řízení. K důkazu je zde zákaznická karta. O správnosti a pravdivosti údajů nebylo důvodné pochybovat a není povinností úvěrujícího prověřovat, zda se úvěrovaný nepokouší o pojistný podvod či nepoctivé jednání. Nelze požadovat zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení, hluboké, rozsáhlé až detektivní pátrání. Žalovaná měla v souladu s ust. § 6 a § 7 o.z. jednat poctivě a v dobré víře a takové jednání mohl věřitel očekávat. Žalobce ani jeho právní předchůdce nemá k dispozici dokumenty od žalovaného, ty pouze předkládal při sjednávání smlouvy. To, že ověření bez ponechání si kopií je dostatečné, shledal i [název soudu] v rozsudku č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů žalovaná potvrdila svým podpisem pro obě strany zákaznické karty, čestně i prohlásila, že nic podstatného nezamlčel a že má použitelný příjem ke splácení. Pokud by soud neměl za dostatečné prokázání ověřené úvěruschopnosti bez důvodných pochybností, byla smlouva o zápůjčce uzavřena po účinnosti z.č. 257/2016 Sb. a neprokázání nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy.

3. Žalobce k vyjádření doložil znění rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], odvolací soud měl za dostatečné to, že věřitel vycházel při zkoumání úvěruschopnosti z listin, které měl k dispozici v době sepsání smlouvy o zápůjčce, jejichž poskytnutí žalovaný podpisem na zákaznické kartě potvrdil, dále odvolací soud probral, co žalovaný v zákaznické kartě vyplnil a výdaje zhodnotil ve smyslu jejich přiměřenosti dané době i výši splátky (60x týdenní splátka 613 Kč na nezjištěnou zápůjčku 20 000 Kč spolu s poplatky 4 110 Kč a úroky 20,5% ročně, RPSN 68,70% při mzdě 22 000 Kč měsíčně bez vyživovací povinnosti a výdajích 12 500 Kč měsíčně na předchozí půjčku, nájem a domácnost s telefonem). Rozsudek nebyl publikován ve sbírkách soudních rozhodnutí.

4. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdila ani neprokazovala žádné skutečnosti.

5. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaná se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřila, a proto soud postupoval podle § 115a po pučení dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalované byla tato výzva spolu se žalobou doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.).

6. Soud učinila následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] písemně dne [datum] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně jako osoba podnikajcí v oboru spotřebitelských úvěrů poskytla žalované, fyzické osobě bez označení podnikání, peněžní prostředky ve výši 29 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni kromě zápůjčky 29 000 Kč i částku 28 044 Kč Kč složenou z úroku 9 558 Kč, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 10 833 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 653 Kč, celkem částku 57 044 Kč v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 2 377 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % p. a., RPSN uvedeno jako 108, 36% ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, samostatně je žalovaná nepodepsala, z žalovaného nároku zde byl obsažen popis úkonů spojených s poplatky (bod [číslo]) a podmínky zesplatnění (6.5.) ve smlouvě však žalovaná potvrdila seznámení se s předsmluvními informacemi i smlouvou, kde byla obsažena i odkazující doložka. K zesplatnění mohlo dojít pro překročení trojnásobného dluhu splátky a neuhrazení splátky do čtyř týdnů od upomínky. Žalobce v žalobě pracoval s celkovou splatností [datum]. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila obdržení úvěru v hotovosti a správnost a pravdivost údajů k ověření úvěruschopnosti. Zápůjčka nesloužila k refinancování jiné zápůjčky.

7. Ze zákaznické karty ze dne [datum] s podpisem žalované k správnosti a pravdivosti údajů vyplývá, že žalovaná měla zájem o úvěr ve výši 6 000 Kč s 45 týdenní splatností, předložila platný občanský průkaz, vyplnila adresu trvalého pobytu i výběru jako kontaktní adresu, obě v [obec], bydlení na ubytovně, vzdělání základní, poměry vdaná, nevlastnící vůz, pobírající starobní důchod 8 373 Kč čistého měsíčně, ten uvedla jako jediný zdroj svých příjmů. Uvedeny byly i blíže nespecifikované další čisté příjmy domácnosti 2 000 Kč, celkem pak příjmy 10 373 Kč. Běžné měsíční výdaje byly uvedeny jako odhadované ve výši 6 250 Kč, u externí splátky bylo uvedeno 0 Kč, 1697 Kč u interní splátky, bez kreditní karty, bez zápůjčky u jiné společnosti, bez bankovního účtu. Jako ověřené dokumenty byly označeny: 2 výplatní pásky, důchod 1,2, [číslo] a nájemní smlouva, platby ubytování. Podpisem potvrdila žalovaná i předepsaný text o neprocházení insolvencí či exekucí, neohrožení exekucí.

8. Z tabulky umoření k [datum] vyplývá, jak žalovaná poskytnutou zápůjčku splácela a jaká částka byla započítána na jistinu a poplatek. Žalovaná na zápůjčku uhradila celkem 7 100 Kč za dobu od [datum] do [datum], dále nehradila.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Dopisem ze dne [datum] bylo zjištěno, že změna v osobě věřitele byla žalované písemně oznámena. Dle podacího lístku bylo oznámení odesláno dne [datum].

10. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k zaplacení celkem 63 842,60 Kč do [datum] Kč s tím, že byla upozorněna na soudní řízení. Dle podacího lístku byla Předžalobní upomínka zaslána dne [datum] žalované na adresu uvedenou ve Smlouvě.

11. Po právní stránce ze smluvních dokumentů žalobkyně a původního věřitele bylo prokázáno postoupení pohledávky a oznámení žalované, jak předpokládá § 1879 a § 1882 občanského zákoníku. Postoupením nabyla žalobkyně jako postupník pohledávku i jej příslušenství a práva s ním spojená dle § 1880 odst. 1 o.z.

12. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce, když žalované byly přenechány peněžní prostředky v souladu s ustanovení § 2390 o.z. Žalovaná měla zápůjčku hradit ve splátkách společně se sjednanou úplatou. Ve smlouvě o peněžité zápůjčce lze sjednat i úroky dle § 2392 odst. 1 o.z., přičemž úrok může být vyjádřen jak procentní sazbou, tak i kapitalizovaným způsobem (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013 sp. zn. 21 Cdo 869/2012).

13. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

14. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z.č. 96/2022 Sb. s účinností od 29.5.2022).

15. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015 (obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení], rozsudek Okresního soudu [obec] sp.zn. 38 C 296/2017): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o.z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu [obec] sp.zn. 18 C 69/2020 ze dne 9.6.2020 a Okresního soudu [obec] sp.zn. OS [obec] 38 C 25/2020 ze dne 25.2.2020, a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek SDEU z 5.3.2020 C [číslo].

17. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

18. Podle judikátu NS ČR sp.zn. 31 Cdo 678/2009: Rozhoduje-li soud o nároku na plnění na základě skutkových zjištění umožňujících podřadit uplatněný nárok po právní stránce pod jinou hmotněprávní normu, než jak ji uvádí žalobce, je povinností soudu posoudit důvodnost podle všech do úvahy přicházejících hmotněprávních ustanovení. Na postupníka může přejít postoupená pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy o půjčce.

19. V souladu s ust. § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15.12.2004 se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnosti obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.

21. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

22. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Dle § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Dle § 1803 o. z. se má za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období. Dle § 1804 o. z., není-li doba placení úroků ujednána, platí se úroky s jistinou a je-li jistina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu. Dle § 1806 věty prvé o. z. úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno.

24. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

25. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

26. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením [číslo] Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm.b) z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

27. Podle § 122 odst. 1 písm.a) z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru, má poskytovatel úvěru právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.

28. Další poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o.z., ale ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o.z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu (i ve smyslu jeho obcházení). Z publikovaných soudních rozhodnutí lze zmínit rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 č.j. 10 C 192/2021-67 ze dne 28.4.2022, kde i v případě podnikatele hodnoceného jako slabší strana adhézní úvěrové smlouvy (k tomu obecně i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sen. zn. 23 ICdo 56/2019), byla smlouva shledána pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatnou i s ohledem na výši poplatku za sjednání a čerpání úvěru, který sám o sobě vedle požadovaných úroků a dalšího sankčního příslušenství s krátkou dobou splatnosti úvěru, dosahoval téměř výše úvěru.

29. Celkový pohled na smlouvu o spotřebitelském úvěru dle výše částky k vrácení a neplatnost celé smlouvy pro rozpor s dobrými mravy akcentuje i exekuční judikatura NS ČR, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2021, sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne 8. dubna 2020, sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne 5. května 2020, sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne 20. května 2020, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne 1. prosince 2020, sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne 3. listopadu 2020, sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 a obdobně závěry Ústavního soudu v nálezu ze dne 11. prosince 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, byť ve věcech rozhodčích nálezů.

30. Soud má za prokázané a učinil proto skutkové závěry o tom, že předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřel smlouvu o zápůjčce [číslo] podle § 2390 o. z., na základě které jí poskytl částku 29 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem a zavázala se jí vrátit navýšenou o úrok a poplatky ve výši 28 044 Kč v 24 měsíčních splátkách po 2 377 Kč. Pohledávka s právy a povinnostmi byla žalobci postoupena, splněno na ni bylo 7 100 Kč, poslední splátka byla splatná 28.3.2021. Soud však nemá smlouvu za platně uzavřenou, nedošlo totiž k ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností a soud byl povinen toto v souladu se závěry shora citované judikatury zkoumat i bez návrhu. Již při poměru příjmů 10 373 Kč, z toho 2 000 Kč jako příjem domácnosti, ve srovnání s výdaji na interní splátku 1 697 Kč a odhadovaný výdajů 6 250 Kč a zohlednění nové splátky 2 377 Kč měsíčně neurčené dle smlouvy o zápůjčce k refinancování, vychází matematicky poměr příjmů a výdajů velmi těstě 10 373 Kč ku 10 324 Kč a nenechává žádnou rezervu. Žalovaná měla přitom vyživovací povinnost k manželovi, ten samozřejmě i k ní, ale jako jediný další příjem domácnosti uváděla 2 000 Kč měsíčně. Odhadované výdaje byly doloženy nájemní smlouvou a platbami ubytování, protože se jednalo o ubytovnu bylo by možné počítat s nižšími náklady než v nájmu, například při 150 Kč na osobu a den s náklady 4 200 až 4 500 Kč měsíčně, ovšem otázkou je, zda zbývající částka z odhadovaných výdajů kolem 2 000 Kč je vůbec dostačující na úhradu stravy, ošacení, obuvi, dopravy, vzhledem ke starobnímu důchodu pravděpodobně i léků žalované. Nadto z registru dlužníků byl ověřen pouze insolvenční rejstřík, ten je negativní dosud, ovšem jen jeho ověření pro zjištěné poměry, minimálního rozdílu příjmů a výdajů ve vztahu k výši splátky se zdá být nedostatečný a prohlášení žalované o nevedení exekucí bylo v předtištěném textu bez možnosti úprav. Neobstojí ani argumentace o nepoctivosti žalované, když judikatura dospěla k potřebě dokládání příjmů a výdajů právě pro ochranu spotřebitelů, jejichž vnímání rizikovosti při braní úvěrů je posunuto. Soud byl schopen hodnotit ověření již na základě předložených listin a nepožadoval s ohledem na vysvětlení žalobce doložení příjmů a výdajů žalované, zohlednil tak, že v době sepsání smlouvy o zápůjčce ještě nebyla známa judikatura o absolutní neplatnosti k neověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností vztahující se k přímo k z.č. 257/2016 Sb., přesto apeluje na to, že věřitel by si měl zajistit souhlas spotřebitele s uchováním dokládaných dokumentů tak, jak vyžaduje i shora uvedená publikovaná judikatura, odstraní se pak pochybnosti o tom, co bylo v kartě vyplněno a s jakými dokumenty to koresponduje.

31. Soud v dané věci nemá za to, že byla ověřena úvěruschopnost bez důvodných pochybností, smlouva je proto pro rozpor se zákonem i veřejným pořádkem (zájem společnosti na nezadlužování, ochrany spotřebitele v tomto směru) absolutně neplatná, žalobci náleží pouze dosud neuhrazená vyplacená částka zápůjčky. Jistina zápůjčky činila 29 000 Kč, zaplaceno bylo dle umořování 7 100 Kč, zbývá 21 900 Kč, ničeho jiného žalovaná nedoložila. Nad částku 21 900 Kč soud žalobu zamítl, ani úroky z prodlení se v tomto zvláštním případě bezdůvodného obohacení nepřiznávají.

32. Kdyby soud neshledal popsanou absolutní neplatnost smlouvy bylo by na místě zabývat se ještě výší sjednaných poplatků zejména ve vztahu k dalším plněním dle smlouvy, s úroky totiž dosahují téměř výši zápůjčky. Vzhledem k tomu, že soudce již soudil obdobné pohledávky žalobce od původního věřitele, začíná být zřejmé, že poplatky jsou vždy postaveny tak, že s úrokem (byť přiměřeným úrokem) dosahují téměř jistiny bez ohledu na to, jak vysoká je jistina. Soud by spíše očekával přibližně stejné poplatky za obdobné služby, pokud mají odrážet účelně vynaložené výdaje a cenu lidské práce, nikoliv nacenění si rizikovosti úvěrování poplatky.

33. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), neboť žalovaná v řízení zůstala nečinná a spor o přiměřenou dobu k vrácení rozhoduje soud k návrhu (§ 87 odst. 1 ve spojení s odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

34. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobce měl úspěch pouze v částce 21 900 Kč, žaloval však částku 47 812,90 Kč s běžící příslušenstvím, protože neúspěch žaloby převyšuje její úspěch, nenáleží žalobci náhrada nákladů řízení. Výrok II. odpovídá tomu, že žalované náklady nevznikly, v řízení byla nečinná.

Poučení