31 C 125/2025 - 54

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] pro zaplacení částky [Anonymizováno] [Anonymizováno] Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a ve výši 14,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, smluvní pokutu 0,1% denně z částky [částka] od [datum] do [datum] a smluvní pokutu 0,1% denně z částky [částka] od [datum] do [datum] a úrok ve výši 6,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne za dobu od [datum] částky [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou z [datum] podanou dne [datum] domáhala zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 14,75% ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka] a zákonného úroku prodlení z částky [částka] ve výši 14,75% ročně od [datum] do zaplacení , smluvní pokuty [částka] a úroku ve výši 76,04 % p.a z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 14,75 % p.a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka].

2. Žalobkyně nárokovala částky z titulu poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému dne [datum] na jeho účet ve výši [částka] se splácením v 48 měsíčních splátkách po [částka] vždy k 17. dni v měsíci od února 2024 s úrokovou sazbou 76,04% ročně. Úvěrová smlouva byla uzavřena na dálku po ověření úvěruschopnosti včetně databází NRKI a SOLUS. Uhrazeno bylo pouze [částka] dne [datum] a [částka] dne [datum], proto došlo na zesplatnění úvěru a pro prodlení 30 dní 2. a 3. splátky je nárokována smluvní pokuta 2x [částka] splatná za 10 dní a náklady vymáhání pro každou splátku 2x [částka] se splatností po 10 dnech. K zesplatnění došlo po 65 dnech prodlení se splátkou č. [hodnota] od [datum], a to ke dni [datum], splatnými se staly i úroky vzniklé do zesplatnění jako nová jistina, celkem ve výši [částka], z té náleží rovněž zákonné úroky z prodlení a také smluvní pokuta 0,1% denně pro prodlení do zaplacení a k původní jistiny přirůstají rovněž úroky jdoucí do zaplacení. Po zesplatnění uhradil ještě žalovaný dne [datum] částku [částka]. 3. [adresa] Kč představuje zůstatek původní jistiny [částka](při zohlednění [částka] zaplacených po zesplatnění) a do zesplatnění přirostlé úroky [částka], smluvní pokutu ze splátek [částka] a poplatky vymáhání [částka]. Smluvní pokuta [částka] vyplývá z kapitalizace smluvní pokuty 0,1 % denně z částky [částka] (jistina a úrok do zesplatnění jako tzv. nová jistina) od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do vyhotovení žaloby [datum]. Běžící smluvní úrok byl omezen sjednanou maximální výši [částka].

4. V podání ze dne [datum] žalobkyně vzala částečně žalobu zpět pro snížení požadavku na úrok o 48,35 % ročně jako trojnásobek obvyklé sazby bank dle ČNB Arad. Soud o částečně zastavení rozhodl dne [datum] pod č.l.

52. Nadále se tak žalobkyně domáhala na nové jistině, smluvní pokutě ze splátek a poplatků vymáhání při zohlednění plnění po zesplatnění částky [částka] s úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 14,75% ročně od [datum] do [datum] a z částky [částka] ve výši 14,75% ročně od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty [částka] (zde nebylo promítnuto i přes snížení nové jistiny) a úrok 27,69% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a úrok ve výši 14,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne za dobu od [datum] částky [částka].

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud informoval účastníky předem, že má ještě za řádně prokázané ověření úvěruschopnosti, ale bude se zbývat výší sjednaných úroků pro rozpor s dobrými mravy.

6. Smlouva byla uzavřena elektronicky na dálku, k tomu žaloba doložila ověření totožnosti žalovaného skrze občanský průkaz a informace o účtu č. [č. účtu] určeného k poskytnutí úvěr, které je veden na jméno žalobce a na který šla ověřovací platba [částka] [datum] a potvrzení o zaslání sms potvrzující souhlas s úvěrem vyměněné mezi stranami. Informace o uzavření na dálku byly obsaženy v poučení žalovaného a v dodatku smlouvy úvěrové z [datum]. Téhož dne žalovaný potvrdil poskytnutí předsmluvních informací, prohlásil bezdlužnost.

7. Z návrhu na uzavření smlouvy vzešla mezi stranami dle povahy jejich vystupování ve smluvním vztahu, žalobkyně jako podnikající na trhu úvěrů spotřebitelských a žalovaného jako fyzické nepodnikající osoby bez podnikatelského určení úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru z [datum], kde úvěr činil [částka], úrok 76,04%, platit se mělo 48 měsíčních splátek po [částka], odtud RPSN 109,02%. Omezení výše úroku bylo stanoveno v bodě 2., smluvní pokuta pro prodlení se splátkou 30 dnů [částka], poplatek vymáhání splátky po [částka] a zesplatnění po prodlení 65 dnů se splátkou v době 6., zde je upravena i smluvní pokuta po zesplatnění 0,1% denně z dlužné nové jistiny, kterou tvoří ještě ke dni zesplatnění přirostlé úroky. Schválení úvěru bylo žalobkyně provedeno [datum], splátkový kalendář zněl na [částka] měsíčně do [datum] a plnit se mělo do [datum].

8. Dle systému ARAD ČNB obvyklá úvěrová sazba činila 9,23 % ročně, repo sazba k 6,75% v době uzavření úvěru.

9. Na účet žalovaného odešla sumu úvěru [částka] dne [datum] dle výpisu účtu žalobkyně.

10. Z hodnocení klienta potvrzeného žalovaným dne [datum] plyne, že zjištěny byly příjmy [částka], životní minimum [částka], bydlení vlastní s náklady [částka] s tím, že žalovaný je svobodný, žijící sám, zaměstnaný na hlavní pracovní poměr u [právnická osoba].

11. Příjmy žalovaného byly ověřeny ze strany žalobkyně na základě doložených výpisů z účtu žalovaného, podle nich v [Anonymizováno] obdržel z účtu [č. účtu], které je dohledatelný na internetovém prohlížeči Google jako účet většího zaměstnavatele [právnická osoba]., výrobce masných produktů v průměru [Anonymizováno] tis. Kč za měsíc.

12. Dle výstupu pozitivního registru SOLUS k [datum] zde nebylo povinný jako dlužník evidován, v NRKI se stejnou datací měl na jiných závazcích již úvěrováno [částka] a žádné nebyly po splatnosti, jedné se o výstup s tzv. pozitivního registru, kdy není vidět výši jednotlivých splátek, ale je zde evidováno ještě to, že žádný z dřívější úvěrů neměl dluh po splatnosti.

13. Dne [datum] byl žalovaný upomínán o zaplacení 2. až 4. splátky úvěru a upozorněn na zesplatnění, obdobně dle upomínky z [datum], pro prodlení 65 dnů se splátkou mu bylo v dopise z [datum] oznámeno zesplatnění úvěru. Dle přehledu úvěru žalovaný uhradil dne [datum] [Anonymizováno] Kč, dne [datum] [Anonymizováno] Kč a dne [datum] (po zesplatnění) [částka]. Dne [datum] byla žalovanému vypravena předžalobní výzva s právním rozborem.

14. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Mezi stranami dle povahy jejich vystupování byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru elektronicky na dálku se zjištění totožnosti žalovaného skrze občanský průkaz a účet za pomoci potvrzujících sms stran. S ohledem na opakovanost obdobných věcí žalobkyně a vedení jejího záhlaví v smluvních dokumentech je zřejmé, že se k souhlasu žalovaného předkládala žalobkyní připravená smlouva. Úvěrová smlouva obsahuje úrok smluvní několikanásobně překračující obvyklou míru bank, proto i vysoké RPSN, další smluvní ujednání stanoví ještě přiměřené smluvní pokuty (nekumulují se pro jedno prodlení a nastávají nikoliv v řádech několika málo dnů) a poplatky vymáhání ([částka] se v rámci vnitřní administrace vymáhání jeví jako přiměřené účelné náklady sjednané se spotřebitelem) a u smluvní pokuty se nadto uplatní ještě limity zákonné (1/2 úvěru, viz níže). Úvěruschopnost soud hodnotí jako ještě řádně ověřenou, příjmy nebyly jen prohlášeny, ale výpisy reálně ověřeny, zaměstnavatel na výpisech i prohlášení odpovídá, výdaje nezbytné běžné jsou přiměřené výši nákladů služeb při vlastním bydlení a jiné závazky má soud ještě za dostatečně ověřené i z tzv. pozitivního registru, když zatížení nebylo celkově tak vysoké a nebyly evidovány dluhy po splatnosti, k tomu soud v dané věci přihlédl.

15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

16. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Samotný způsob uzavření elektronicky vyhovuje ust. § 562 odst. 1 o.z.

17. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též zsú). Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

18. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z.č. 96/2022 Sb. s účinností od [datum]).

19. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne [datum] zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne [datum] (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum], CA Consumer Finance proti [jméno FO], rozsudek Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka]): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] a Okresního soudu [adresa] sp. zn. OS [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum], a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z [datum] C-679/18. Krajský soud v [adresa] vyjádřil ve svém rozsudku č.j. [spisová značka] ze dne [datum] tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Soud se proto nedomnívá, že materiální pojetí užité ve skutkově odlišné věci o vydání bezdůvodného obohacení pro tvrzení o neplatnosti spotřebitelského úvěru pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti, ale při jeho dobrovolném splnění, v NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne [datum] lze vnímat jako ustálenou judikaturu, nadto v dané byl podán euro konformní výklad rozhodnutí ESD C – 755/22 z [datum], který plně odkázal na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojil i s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování dané povinnosti věřiteli.

21. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne [datum] se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

22. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

23. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne [datum] se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru, tedy ve výši repo sazby platná v době uzavření smlouvy. K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 pracující s neoddělitelností pro komplexní zkoumání ujednání (například nejde jen o problematiku úroku, ale i o kaskádovité kumulativní sankce znemožňující spotřebiteli plnění), což je v souladu se závěry Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne [datum], Radlingerovi v. [právnická osoba].

24. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

25. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Dle § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Dle § 1803 o. z. se má za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období. Dle § 1804 o. z., není-li doba placení úroků ujednána, platí se úroky s jistinou a je-li jistina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu. Dle § 1806 věty prvé o. z. úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno.

27. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 122 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než [částka] a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše [částka]. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla [hodnota] a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však [částka] (§ 122 odst. 3 cit. zákona).

28. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

29. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm.b) z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

30. Podle § 122 odst. 1 písm.a) z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru, má poskytovatel úvěru právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.

31. Další poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o.z., ale ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o.z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu (i ve smyslu jeho obcházení).

32. Žalobkyni se podařilo prokázat platné uzavření úvěrové smlouvy z hlediska posouzení ještě řádného ověření úvěruschopnosti. Zcela nepřípustné jsou však se spotřebitelem v připravené smlouvě žalobkyně ujednané smluvní úroky, které násobně navyšují částku úvěru k vrácení. Zde soud trvá na tom, že bylo sjednáno neplatně, v rozporu s dobrými mravy. Úrok měl však ještě za oddělitelnou část ujednání v dané věci s tím, že se tvořila sice nová jistina, ale jen pro menší část úvěru do zesplatnění a nebyly zde při komplexním hodnocení ujednání jiné části, které by soud považoval na rozporné s dobrými mravy, byť například s přihlédnutí i k zákonným limitům smluvní pokuty v spotřebitelském úvěru. V případě neplatnosti ujednání o smluvním úroku náleží dle citované judikatury v souladu s významem takového ujednání prosazeného silnějším úvěrových profesionálem vůči slabšímu klientovi, spotřebiteli, k náhradě jen úrok předpokládaný jako při absenci sjednání dle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to 6,75 % ročně jako repo sazba ČNB z doby uzavření úvěru. Ta se dle soudu uplatní i jako nižší sazba po 90. dni prodlení, není důvod zde přiznávat vyšší sazbu odpovídající úrokům z prodlení, když by se prosadila dle zákonném úpravy i nižší řádně sjednaná. Při sazbě úroku 6,75% ročně vyšel soudu početně úrok do zesplatnění jako [částka] a zbývající nová jistina tak činila před částečnou úhradou [částka] po zesplatnění [částka] a po úhradě [částka]. Úrok z prodlení pak náležel již i ze dvou smluvních pokut za prodlení splátek [částka] a poplatku vymáhání [částka], odtud [částka] a po úhradě po zesplatnění [částka]. Snížení tzv. nové jistiny se promítá i do běžící smluvní pokuty, ta ani v součtu se smluvní pokutou [částka] nepřekračuje tak jak byla přiznána polovinu úvěru. Do výroku byl zahrnut i limit sjednaný pro výši úroku pro případ, že by před zaplacením doběhl do takové výše. Pro částečnou neplatnost a přiznání jen úroku předpokládaného zákonem o spotřebitelském úvěru byl zamítnut nárok na plnění vyšší než dle výroku I.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Přitom i částečné zpětvzetí se musí zohlednit jako neúspěch, když zpět nebylo bráno pro chování žalovaného. Žalováno bylo ke dni vyhlášení rozsudku včetně příslušenství [částka], ale přiznáno bylo jen [částka], úspěch tak představuje 81% ku 19% neúspěchu a na náklady se hradí v jejich rozdílu z 62%. Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Náklady celkové tak činí [částka] a 62% z nich činí částku přiznanou. Za účelný náklad neměl soud úkon zpětvzetí, neboť již od počátku podání žaloby musela žalobkyně profesionálka v oblasti úvěrů vědět, že nárokuje výši úroku v rozporu s dobrými mravy, nadto u zpětvzetí nežádala sazbu dle zákona o spotřebitelském úvěru či alespoň obvyklou úrokovou sazbu bank, ale její trojnásobek (limit v zásadě maximální dle judikatury) a na promítnutí do smluvní pokuty zpětvzetí ani nereflektovalo, nesouviselo s chováním žalovaného.

Poučení