31 C 136/2025 - 25

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení částky [Anonymizováno] Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] a kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, úroku 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení na základě tvrzení, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], IČ: [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen „právní předchůdkyně“) a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále též Smlouva) po ověření úvěruschopnosti žalované. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalované peněžní prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni částku ve výši [částka], jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši [částka], s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně, a částku za zpracování zápůjčky ve výši [částka] a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka] (dále též poplatky). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti ve 24 měsíčních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Ke dni [datum] provedla právní předchůdkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku [částka] a dlužný poplatek částku [částka]. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši [částka] dále úrokem ve výši 12,75 % ročně, a to od [datum], tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení ničeho neuhradila. Pohledávka byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky na žalobkyni žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní upomínky.

2. Podáním ze dne [datum] doplnila žalobkyně podanou žalobu o následující skutková tvrzení: Právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy, které ověřila doklady vyžádanými od žalované. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány v zákaznické kartě ze dne [datum] a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“. Právní předchůdkyně ověřila před uzavřením Smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] majetkovou situaci žalované z výměru důchodu a z výpisu z bankovního účtu za červen a červenec [Anonymizováno]. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zejména že má příjem z invalidního důchodu, její měsíční příjem činí [částka], žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně k názoru, že schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku je dostatečná.

3. Podáním ze dne [datum] žalobkyně soudu sdělila, že právní předchůdkyně ani žalobkyně nemají k dispozici kopie dokladů prokazující ověření úvěruschopnosti žalované s tím, že zákazníci je ukazují jen při uzavírání. Soud trval naposledy při jednání [datum] na doložení ověření výdajů a jiných závazků, když ze zákaznické karty plynulo jen ověření příjmů a poučil o hrozbě neúspěchu. Při jednání žalobce trval na své žalobě s tím, že výdaje ověřil i z výpisu.

4. Žalovaná nic netvrdila, k věci se nevyjádřila. K jednání konanému dne [datum] se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoliv k němu byla řádně předvolána, jednání tedy bylo konáno dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalované.

5. Žalobkyně svá tvrzení doložila listinnými důkazy, z nichž soud zjistil následující skutečnosti.

6. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] vyplývá, že došlo k uzavření mezi osobou podnikající v oboru spotřebitelských úvěrů [právnická osoba], IČ: [IČO] a žalovanou označenou jako fyzická osoba nepodnikající, přenechána byla zápůjčka ve výši [částka], obdržení částky v hotovosti při podpisu smlouvy potvrdila žalovaná svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala vrátit rovněž částku [částka] představující úrok ve výši [částka], poplatek za zpracování zápůjčky ve výši [částka] a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka]. Celkovou dlužnou částku ve výši [částka] se žalovaná zavázala splatit ve 24 měsíčních splátkách po [částka] s tím, že poslední splátka činila [částka]. Úrok činil 69% ročně, RPSN 9 961%. Sjednán byla i smluvní pokuta 0,1% denně z dlužné částky či splátky a poplatek vymáhání [částka] za měsíc. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, smlouva na ně odkazovala.

7. Ze zákaznické karty ze dne [datum] bylo zjištěno, že úvěr byl žalované poskytnut na běžné výdaje domácnosti, že žalovaná je svobodná, bez vyživovací povinnosti, žijící v nájmu, že její celkový čistý měsíční příjem činí [částka], že je v invalidním důchodu (ověřeno z výpisu z bankovního účtu za červen a červenec [Anonymizováno] a výměru invalidního důchodu, popř. rozhodnutí o přiznání dávky a smlouvy o hlavním pracovním poměru), že další čisté měsíční příjmy domácnosti činí [částka], s externími splátkami [částka], s odhadovanými měsíčními výdaji [částka] (za nájem ve městě [adresa]), přičemž požadovala zapůjčit [částka] a dala souhlas s ověřením databází (registrů) dlužníků, podpisem potvrdila správnost sdělených údajů.

8. Z tabulky umoření ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná na dluh ničeho neuhradila.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou právě na žalobkyni. Žalovaná byla o této skutečnosti vyrozuměna Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum].

10. Doložena byla i předžalobní upomínka s právním rozborem ze dne [datum] s podacím lístkem.

11. Mezi právní předchůdkyní a žalovanou byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru smlouva o zápůjčce, když žalované byly přenechány peněžní prostředky v souladu s ustanovení § 2390 o. z. Žalovaná měla zápůjčku hradit ve splátkách společně se sjednanou úplatou. Ve smlouvě o peněžité zápůjčce lze sjednat i úroky dle § 2392 odst. 1 o. z., přičemž úrok může být vyjádřen jak procentní sazbou, tak i kapitalizovaným způsobem (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Ve smlouvě byl založen ujednáním stran dle § 1746, § 1 odst. 2 o. z. vedle zaplacení úroku i závazek dlužníka k zaplacení dalších poplatků v souvislosti s poskytnutím zápůjčky.

12. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

13. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z. č. 96/2022 Sb. s účinností od [datum]).

14. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne [datum] zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne [datum] (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum], CA Consumer Finance proti [jméno FO], rozsudek Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka]): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] a Okresního soudu [adresa] sp. zn. OS [adresa] [Anonymizováno] ze dne [datum], a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z [datum] C-679/18. Krajský soud v [adresa] vyjádřil ve svém rozsudku č.j. [spisová značka] ze dne [datum] tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Soud se proto nedomnívá, že materiální pojetí užité ve skutkově odlišné věci o vydání bezdůvodného obohacení pro tvrzení o neplatnosti spotřebitelského úvěru pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti, ale při jeho dobrovolném splnění, v NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne [datum] lze vnímat jako ustálenou judikaturu, nadto v dané byl podán euro konformní výklad rozhodnutí ESD C – 755/22 z [datum], který plně odkázal na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojil i s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování dané povinnosti věřiteli.

16. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

17. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne [datum] se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019, I.ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne [datum], Radlingerovi v. [právnická osoba]. o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli. To dle soudu více odpovídá nové úpravě oddělitelnosti dle § 576 o.z., oproti staré úpravě v § 41 z.č. 40/1964, ten se zaměřoval jen na formální oddělitelnost, zatímco nová úprava směřuje i k materiální pojetí, hodnotit se má zájem obou stran na sjednání.

19. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

20. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

22. Další poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o. z., ale ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o. z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu.

23. Z důkazů předložených žalobkyní nevyplývá, že by její právní předchůdkyně s odbornou péčí a v úplnosti posoudila schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku. Žalobkyně ověřila příjmy žalované, ovšem nijak nedoložila a neprokázala ověření dalších životních výdajů (prohlášeno bylo přitom bydlení ve větším městě [adresa]) a zejména jiných závazků. Ze zákaznické karty plynulo pouze ověření příjmů, to žalovaná potvrzovala. Při tvrzených jiných splátkách 7 tis. Kč měsíčně a výdajích [částka], kterou svou výši nemohly odpovídat životním výdajům a současně výdajům bydlení ve městě [adresa] (za nájem i energie) by příjmy žalované ani na splácení nestačily, to se potvrdilo, neboť splácet žalovaná ani nezačala. Tvrzené jiné příjmy [částka] také nebyly ověřeny a není zřejmé, proč by takové jiné příjmy domácnosti měly na splátky žalované dopadat. Soud tedy nemá za prokázané řádné a úplné ověření úvěruschopnosti, smlouva je proto absolutně neplatná. Pokud by soud neshledal již tuto neplatnost, zkoumal by i rozpor sjednaného plnění s dobrými mravy, sjednána byl nepřiměřený úrok, rovněž inkasní poplatky se nejeví jako přiměřené a další zjevnou okolností jejich sjednání bylo i to, že žalovaná s nimi mohla nesouhlasit jen v případě, že by sdělila svůj účet pro bezhotovostní vyplacení úvěru, není však zřejmé, proč toto má ovlivňovat (omezovat) možnosti splácení. Na ujednání (úroky 69% ročně, RPSN 99, 61%) měla dle jí připravených smluv, které jsou z činnosti soudu známé jako s klienty opakované, modelové, žalobkyně v postavení silnější strany úvěrového profesionála hospodářský zájem, nejde již o jednotlivost, ale o komplex toho, co vše měla žalovaná plnit i při řádném splácení a rozpor takového sjednaného plnění s dobrými mravy, vracet se měl násobek půjčeného, úroky dosahovaly téměř půjčeného, s poplatky půjčené převyšovaly. Tedy i zde by soud musel dospět k absolutní neplatnosti bez možnosti oddělitelnosti.

24. Právní předchůdkyně a žalovaná mezi sebou uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. v režimu spotřebitelského úvěru, neboť právní předchůdkyně hotovostně přenechala peněžní prostředky, které se žalovaná zavázala sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok. Žalobkyně ovšem neprokázala, že by její právní předchůdkyně v rámci svých předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované dle § 86 odst. 1 z. s. ú., a proto je třeba uvedenou smlouvu vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované z úřední povinnosti, neboť uzavření uvedené smlouvy odporuje zákonu a narušuje veřejný pořádek, smlouva je tedy absolutně neplatná dle § 588 OZ (k tomu rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález ÚS ČR sp. zn. III ÚS 4129/18).

25. Ze smlouvy o postoupení a z oznámení bylo prokázáno postoupení pohledávky i oznámení žalované o postoupení, jak předpokládá § 1879 a § 1882 občanského zákoníku. Postoupením nabyla žalobkyně jako postupník pohledávku i její příslušenství a práva s ním spojená dle § 1880 odst. 1 o. z.

26. V případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 z. s. ú.), splatným se stává tento dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu (§ 87 odst. 2 z. s. ú.), který určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele. Splatnost dluhu žalované tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), ale je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (§ 1968 o. z.) a přiznat žalobkyni právo na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.).

27. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně žalované vyplatila částku [částka], žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by dluh uhradila. Soud proto s ohledem na skutečnost, že žalovaná na jistinu úvěru ničeho neuhradila, uložil žalované povinnost uhradit částku [částka]. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť další nároky žalobkyně vycházejí z neplatné smlouvy, rovněž zamítl i nárok žalobkyně na úrok z prodlení, neboť žalovaná v prodlení s plněním není (k tomu viz výše). Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), neboť žalovaná i v tomto v řízení zůstala nečinná a spor o přiměřenou dobu k vrácení rozhoduje soud k návrhu (§ 87 odst. 1 ve spojení s odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

28. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když právo na náhradu nákladů řízení by měla mít žalovaná, která měla převážný úspěch ve věci vůči žalobkyni. Té však v řízení pro pasivitu žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.