31 C 137/2019-113

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Stamidisovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro: podle ustanovení § 244 a násl. zákona č. 99/1963 sb. takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá nahrazení nálezu finančního arbitra č. j. [spisová značka] [číslo] ze dne 27. 5. 2019 potvrzený Rozhodnutím o námitkách č. j. [spisová značka] [číslo] ze dne 16. 7. 2019 tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 46 503 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky 46 503 Kč ode dne 18. 7. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 20 570 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 24. 10. 2019 se žalobce domáhal, aby soud rozhodl, že nález finančního arbitra č. j. [spisová značka] [číslo] ze dne 27. 5. 2019 potvrzený rozhodnutím o námitkách č. j. [spisová značka] [číslo] ze dne 16. 7. 2019 se nahrazuje tak, že zní, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 46 503 Kč spolu s příslušenstvím a in eventum, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku odpovídající řádně vypočtenému odkupnému spolu s příslušenstvím. V žalobě žalobce uvedl, že byl dotčen na svých právech nálezem finančního arbitra ze dne 2. 8. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo] 2018, potvrzeného rozhodnutím o námitkách č. j. [spisová značka] [číslo] 2018 ze dne 12. 9. 2019, které mu bylo doručeno dne 13. 9. 2019. Žalobce se návrhem k finančnímu arbitrovi ze dne 17. 7. 2018 domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši 46 503 Kč se zákonným příslušenstvím z důvodu neplatnosti smlouvy o životním pojištění [číslo] uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 18. 8. 2010. V případě, že finanční arbitr neshledá pojistnou smlouvu absolutně neplatnou, navrhl žalobce in eventum, aby finanční arbitr uložil instituci povinnost zaplatit navrhovateli řádně vypočtené odkupné spolu se zákonným příslušenstvím. Žalobce uvedl, že nález finančního arbitra potvrzený rozhodnutím o námitkách je zatížen následujícími vadami: finanční arbitr zamítl námitky žalobce v rozporu s § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi; finanční arbitr nesprávně rozhodl o zastavení řízení v části sjednaného připojištění; finanční arbitr zastavil řízení v části úrazového pojištění, ačkoliv měl rozhodovat o pojistné smlouvě jako celku; finanční arbitr se s odkazem na procesní ekonomii řízení odmítl zabývat materiální stránkou nároku žalobce; finanční arbitr neposoudil nárok žalobce z hlediska nároku na dlužné plnění, přestože žalobce svůj nárok uplatnil dříve než před uplynutím tří let od ukončení pojistné smlouvy, resp. od vyplacení odkupného. Žalobce uvedl, že finanční arbitr je dle § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi oprávněn rozhodnutím o námitkách nález potvrdit nebo změnit, přičemž není oprávněn zamítat námitky účastníka řízení, jak tomu učinil v rozhodnutí o námitkách. Výrok finančního arbitra v rozhodnutí o námitkách je proto nezákonný. Žalobce nesouhlasí se zastavením řízení v části pojištění zproštění od placení pojistného, neboť předmětem řízení je neplatnost pojistné smlouvy, nikoliv nárok z doplňkového pojištění. Pro posouzení platnosti pojistné smlouvy tak není důvodné, z pojistné smlouvy oddělovat jakákoliv její jednotlivá ujednání. Žalobce k tomu uvedl, že pojistné podmínky jednoznačně formulují sjednaná doplňková pojištění jako závislá na základním pojištění, tudíž neoddělitelná. Žalobce dále uvedl, že finanční arbitr se odmítl zabývat meritem věci, když konstatoval promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení a práva na náhradu škody v subjektivní promlčecí době, a to v lednu 2018. Žalobce rekapituluje, že pojištění zaniklo 22. 1. 2016 bez výplaty odkupného. Žalobce s promlčením svých nároků v subjektivní promlčecí době nesouhlasí, kdy tvrdí, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce měl při zániku pojištění skutečnou vědomost o protiprávním jednání žalované, resp. o důvodech neplatnosti pojistné smlouvy. Žalobce uvedl, že skutečnost, že mu nebylo vyplaceno žádné odkupné, zcela legitimně přičítal nesprávně zvolené investiční strategii. Žalobce zdůraznil, že pojistná smlouva je smlouvou o investičním životním pojištění a je pro ni typické, že část pojistného určená pojistníkem je investována do fondů, kdy pojistitel jakkoliv negarantuje výnos fondu, který může být i záporný, tudíž výši pojistného plnění při dožití a též při smrti není možné předem stanovit. Stejně tak není možné předem stanovit výši odkupného při předčasném ukončení Pojistné smlouvy. Žalobce tedy při domnělém zániku pojištění nemohl mít a neměl reálnou představu o tom, zda mu náleží nějaké odkupné a v jaké výši. Rovněž nemohl vědět a nevěděl, zda rozdíl mezi zaplaceným pojistným a odkupným je dán záporným výnosem investice, či jinou okolností. Výpočet odkupného není dle článku 1 bod 8.

3. DPP jakkoliv vázán na zaplacené pojistné, ale na pojistně matematické zásady k datu zániku pojištění. Žalobce tedy nemohl usuzovat na vznik bezdůvodného obohacení či na vznik škody z pouhého matematického rozdílu zaplaceného pojistného a provedeného mimořádného výběru. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce měl v okamžiku domnělého zániku pojištění jakékoliv indicie o tom, že rozdíl mezi zaplaceným pojistným a odkupným byl způsoben porušením právní povinnosti žalované a že majetková ztráta je škodou ve smyslu 415 obč. zák. a násl. vzniklou protiprávním jednáním žalované. Vzhledem k tomu, že finanční arbitr shledal nárok žalobce za promlčený, nezabýval se nárokem žalobce na zaplacení pohledávky. Žalobce uvedl, že tím, že finanční arbitr ctil zásadu procesní ekonomie a zabýval se nejprve námitkou promlčení, odepřel mu právo na spravedlivý proces. Finančnímu arbitrovi musí být zcela zřejmé, že pojistná smlouva je neplatná ze stejných důvodů, které konstatoval ve vztahu k jiným pojistným smlouvám žalované. Ve vztahu k neplatnosti pojistné smlouvy odkázal žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1566/2017 ze dne 13. 2. 2019. Dále uvedl, že v průběhu řízení bylo zjištěno, že žalobce byl seznámen se všeobecnými a doplňkovými pojistnými podmínkami, které obdržel při uzavření pojistné smlouvy. Doplňkové pojistné podmínky však v ujednáních o nákladech, poplatcích spojených s pojistnou smlouvou a o rizikovém pojistném obsahují odkaz na pojistně technické zásady žalované a na dokument„ Přehled poplatků“, které měly kromě rizikového pojistného definovat i počáteční a správní náklady, poplatek za správu portfolia včetně administrativního poplatku a poplatku za evidenci podílových jednotek. Pojistné podmínky včleněné do Pojistné smlouvy tak odkazují na další úroveň nepřímých smluvních ujednání, přičemž, jak uvádí judikatura pro inkorporaci další úrovně smluvních podmínek, musí být dodrženy stejné podmínky, jaké jsou stanoveny pro úroveň první. V projednávaném řízení žalovaná neprokázala, že žalobce s pojistně technickými zásadami a s přehledem poplatků před uzavřením pojistné smlouvy seznámila. Z toho pak vyplývá, že pojistná smlouva je neplatná z důvodu nesjednání rozsahu pojistného plnění. Tvorba kapitálové hodnoty pojištění je upravena v bodu 2. 5. doplňkových pojistných podmínek a její výši dle tohoto ujednání ovlivňují mj. počáteční a správní náklady, poplatky a rizikové pojistné za základní pojištění. Je proto zřejmé, že bez znalosti hodnoty kterékoliv uvedené položky ovlivňující kapitálovou hodnotu není možné řádně určit rozsah pojistného plnění z pojištění. Dále žalobce uvedl, že smlouva je absolutně neplatná i s ohledem na nesjednání rizikového pojistného. V případě, že rizikové pojistné v pojistné smlouvě sjednáno není, nemůže se jednat o pojistnou smlouvu, neboť by to znamenalo, že žalovaná žádné pojistné riziko nepřevzala a nebyl naplněn základní účel pojištění. Dále žalobce uvedl, že smlouva neobsahovala konkrétní výši počátečních a správních nákladů a rizikového pojistného, či způsob jejich sjednání, avšak instituce po celou dobu trvání pojištění kapitálovou hodnotu pojištění o tyto nesjednané položky snižovala. Finanční arbitr se s tímto prokázaným rozporem v [příjmení] nevypořádal. Pojistná smlouva byla prezentována jako spořící produkt (mj. i v rámci kampaně„ Takové lepší spoření“). Toto prokazuje nekalosoutěžní praktiky žalované, když jen z těchto článků je zřejmé, že žalovaná spotřebitelům plošně sdělovala o tomto finančním produktu zavádějící údaje a ovlivňovala tak jejich obecný náhled na životní pojištění a jejich ochotu takové pojištění uzavírat. Žalobce poukazuje na skutečnost, že ČNB, jako dozorový orgán v oblasti pojišťovnictví, ve své rozhodovací praxi dovodil, že nabízení životního pojištění jako spoření je považováno za nekalou obchodní praktiku dle zákona o ochraně spotřebitele, a tudíž v rozporu s § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele (viz např. rozhodnutí ČNB 2015 [číslo] ze dne 2. 11. 2015). Dále žalobce nebyl seznámen s nákladovou strukturou pojištění. Žalobce uvedl, že žalovaná se na jeho úkor bezdůvodně obohatila, neboť v řízení byl prokázán rozpor obsahu písemné pojistné smlouvy s vůlí žalované, která pojistnou smlouvu uzavírala již s předchozím úmyslem účtovat náklady, poplatky a rizikové pojistné, ačkoliv tyto náklady nebyly v pojistné smlouvě konkretizovány. To znamená, že žalovaná nikdy nezamýšlela poskytnout žalobci plnění v rozsahu sjednaném v pojistné smlouvě. S ohledem na svoji povinnost jednat s odbornou péčí si musela být zároveň vědoma, že přijímáním plnění od žalobce se bezdůvodně obohacuje. Závěrem žalobce uvedl, že námitku promlčení považuje za námitku v rozporu s dobrými mravy.

2. Žalovaná se k věci vyjádřila svým podáním ze dne 20. 3. 2020 a uvedla, že nárok v žalobě uvedený neuznává. Uvedla, že pojistná smlouva byla uzavřena dne 18. 8. 2010 za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen "o.z."). Žalovaná vznesla námitku promlčení nároku žalobce uplatněného v žalobě. Uvedla, že již při uzavření pojistné smlouvy měl žalobce k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohl dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost pojistné smlouvy, a měl tak možnost dovolat se včas údajné neplatnosti. Dle ustanovení § 107 odst. 1 o.z. je délka subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení dvouletá, objektivní pak dle odstavce 2 tříletá. Promlčecí doba plyne od doby, kdy se oprávněný z bezdůvodného obohacení dozví o vzniku bezdůvodného obohacení. Žalobce se o údajném bezdůvodném obohacení mohl dozvědět již při uzavírání pojistné smlouvy. Právo na vydání bezdůvodného obohacení je tak promlčeno uplynutím subjektivní promlčecí doby, neboť návrh na zahájení řízení u finančního arbitra byl podán až dne 17. 7. 2018. Pokud by soud posoudil pojistnou smlouvu jako absolutně neplatný právní úkon, vznesla žalovaná z procesní opatrnosti rovněž námitku promlčení těchto nároků ve vztahu k pojistnému zaplacenému více než dva roky před uplatněním požadavku před finančním arbitrem a rovněž námitku promlčení vztahující se k ujednáním o nákladech a poplatcích ve vztahu k počátečním nákladům a správním poplatkům účtovaným více než dva roky před uplatněním požadavku před soudem. Žalovaná odmítá, že by uplatnění námitky promlčení bylo v rozporu s dobrými mravy. Pokud žalobce náhle po téměř osmi letech od uzavření pojistné smlouvy tvrdí, že je neplatná, je to právě žalobce, kdo se v rozporu s dobrými mravy snaží neoprávněně získat zpět své finanční prostředky, a to navzdory skutečnosti, že žalovaná řádně po dobu osmi let poskytovala žalobci pojistné krytí. K neplatnosti pojistné smlouvy obecně uvedla, že tato byla uzavřena dne 18. 8. 2010 na dobu 36 let, s měsíčním pojistným 1.500 Kč a pojistným plněním pro případ smrti ve výši 10.000 Kč. Před uzavřením Pojistné smlouvy žalobce převzal plné znění pojistné smlouvy a Všeobecné pojistné podmínky životního pojištění (dále jen "VPP") a Doplňkové podmínky životního pojištění (dále jen "DPP") a informace o povaze podkladových aktiv vnitřních fondů. Pojistná smlouva byla dle žalované uzavřena platně a určitě. I kdyby byla pojistná smlouva v některých částech neurčitá, a potažmo neplatná, jednalo by se maximálně o neplatnost relativní, které je nutné se dovolat u soudu, což však žalobce neučinil a jeho právo tak učinit se tak promlčelo. Žalovaná kategoricky odmítá závěr žalobce, že pojistná smlouva je absolutně neplatná. Toto tvrzení žalobce nijak neprokazuje a z pohledu žalované se jedná o účelové tvrzení, které nemá žádnou oporu v argumentaci ani důkazech, které byly předloženy v řízení před finančním arbitrem. Dále uvedla, že žalobce až do roku 2018, tedy po dobu 8 let od uzavření pojistné smlouvy, nijak neprojevil jakýkoli nesouhlas s obsahem pojistné smlouvy. Žalovaná konstatuje, že předmětné náklady byly v pojistné smlouvě, respektive v pojistných podmínkách řádně sjednány. Čl. 1 bod 3 odst. 3.

1. DPP stanoví, že "pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele." Čl. 1 bod 3 odst. 3.2 pak stanoví, že "pojistitel je oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené pojistné“. Čl. 1 bod 1 odst. 1.

6. DPP stanoví, že "pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění. Odst. 1. 7. téhož článku a odstavce DPP stanoví, že "rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednaní pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného. Pojistné podmínky tedy stanoví jasný mechanismus výpočtu rizikového pojistného. Užití pojistně matematických metod totiž předpokládá i relevantní právní úprava, zejména pak zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen "zák. [číslo]), který o pojistně matematických metodách mluví například v § 3 odst. 1 písm. x) nebo § 13a. Žalovaná rovněž akcentuje, že rozpad pojistného na jednotlivé jeho složky, včetně rizikové složky pojistného či strhávaných nákladů, nebyl a není podstatnou náležitostí pojistné smlouvy. Pro stejné důvody není možné za neurčité považovat ani ujednání o nákladech (čl. 1 bodu 3 odst. 3.1. a 3.

2. DPP). Z jeho textu jednoznačně vyplývá, že žalobce akceptoval právo žalované účtovat od počátku pojistného vztahu k tíži žalobce její náklady spojené se vznikem a správou pojištění. K nepřesnosti pojistného plnění uvedla, že konečná částka pojistného plnění sice vychází z výše kapitálové hodnoty, avšak současně je definována i sjednanou pojistnou částkou, která byla sjednána přímo v pojistné smlouvě (jednalo se o částku ve výši 10.000 Kč). Ustanovení čl. 2 bod 1 odst. 1.1 a 1.2 DPP stanoví, že dožije-li se pojištěný konce pojištění či zemře-li v jeho průběhu, žalovaná mu vyplatí sjednanou pojistnou částku a kapitálovou hodnotu pojištění. V každém okamžiku Pojistné smlouvy tak byla vždy známa minimální výše pojistného plnění v podobě sjednané pojistné částky. Ze skutečnosti, že pojistné plnění bude navýšeno o aktuální výši kapitálové hodnoty, nemůže způsobit neplatnost pojistné smlouvy. K trvání pojistné smlouvy uvedla, že toto tvrzení je nesprávné a zavádějící. K úmyslu se bezdůvodně obohatit žalovaná kategoricky odmítla, že by uzavření pojistné smlouvy mělo představovat úmysl žalované obohatit se na úkor žalobce. Žalovaná neměla ani nemohla mít jakoukoli možnost zjistit, že žalobce si není vědom všech pojistných podmínek či dokonce že s nimi nesouhlasí, neboť žalobce nikdy nerozporoval uzavření pojistné smlouvy a ani nijak nenapadal pojistné podmínky či rozsah informací, které mu byly či měly být sděleny.

3. Finanční arbitr se k věci vyjádřil svým podáním ze dne 26. 2. 2020 a uvedl, že žalobce se v řízení před finančním arbitrem domáhal vydání bezdůvodného obohacení z důvodu absolutní neplatnosti pojistné smlouvy, kterou s žalovanou uzavřeli, protože pojistná smlouva nesjednává pojištění a neobsahuje podstatné náležitosti pojistné smlouvy o životním pojištění. Finanční arbitr zjistil, že strany uzavřely dne 18. 8. 2010 pojistnou smlouvu [číslo] uzavřenou jako životní pojištění [anonymizována dvě slova] s počátkem pojištění dne 15. 9. 2010 a pojistnou dobou 36 let, s pojištěním pro případ smrti nebo dožití žalobce, s garantovanou pojistnou částkou pro případ smrti ve výši 10 000 Kč a s měsíčním pojistným 1 500 Kč. Dále zjistil, že pojistné plnění zaniklo dne 22. 1. 2016 bez výplaty odkupného na základě žádosti žalobce o ukončení pojištění ze dne 10. 12. 2015. Žalovaný informoval žalobce o nulové výši odkupného v souvislosti s ukončením pojištění dne 15. 1. 2016. Finanční arbitr posoudil vznesenou námitku promlčení a dovodil, že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení pro případ vyslovení neplatnosti pojistné smlouvy (případně jako náhrady škody) se promlčel nejpozději v lednu roku 2018. Nezabýval se přitom během objektivní desetileté promlčecí doby, neboť pro promlčení nároku postačí uplynutí jedné z promlčecích dob a zároveň nezjistil, že by žalovaná vznesla námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy a ani, že by žalobce prokázal nezbytný naléhavý právní zájem na určení neplatnosti pojistné smlouvy ve výroku rozhodnutí.

4. V projednávané věci tak soud zjistil následující skutkový stav: Pojistnou smlouvou„ Životní pojištění [anonymizována dvě slova]“ [číslo] ze dne 18. 8. 2010 uzavřené mezi žalovanou a žalobcem má soud za prokázané, že žalobce uzavřel pojištění s počátkem pojištění 15. 9. 2010 na pojistnou dobu 36 let, a to na pojištění pro případ smrti nebo dožití 10 000 Kč, s měsíčním pojistným ve výši 1 500 Kč. Životní pojistkou má soud za prokázané, že žalovaná vydala žalobci životní pojistku jako písemné potvrzení o uzavření pojistné smlouvy, v níž je uvedeno, že měsíční pojistné činí 1 500 Kč, ostatní uvedené údaje jsou totožné jako v pojistné smlouvě. Stejné skutečnosti vyplývaly z potvrzení o uzavření pojistné smlouvy ze dne 20. 9. 2010. Doplňkovými pojistnými podmínkami má soud za prokázané následující. Dle bodu 2 odst. 2.3 se rizikovým pojistným rozumí úplata za pojištění rizika smrti nebo jiného rizika pojištěného pojištěním sjednaným pojistnou smlouvou. Dle bodu 2 odst. 2.5 se kapitálovou hodnotou rozumí aktuální hodnota pojištění a člení se na kapitálovou hodnotu s garantovanou technickou úrokovou mírou a kapitálovou hodnotou negarantovanou. Kapitálová hodnota se snižuje k 1. dni každého zúčtovacího období o rizikové pojistné za základní pojištění, počáteční a správní náklady a poplatky. Kapitálová hodnota se zvyšuje o zaplacené pojistné. Kapitálová hodnota se může měnit s ohledem na vývoj cen podílových jednotek jednotlivých vnitřních fondů. Dále se kapitálová hodnota může snižovat o mimořádné výběry. Dle čl. 1 odst. 1.6 je pojistitel oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění, dle odst. 1.7 rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného. Čl. 1 bod 3 odst. 3. 1. stanoví, že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele. Čl. 1 bod 3 odst. 3.2 pak stanoví, že pojistitel je oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené pojistné. Čl. 1 bod 1 odst. 1. 6. stanoví, že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění. Ustanovení čl. 2 bod 1 odst. 1.1 a 1.2 stanoví, že dožije-li se pojištěný konce pojištění či zemře-li v jeho průběhu, žalovaná mu vyplatí sjednanou pojistnou částku a kapitálovou hodnotu pojištění. Soud provedl dále k důkazu Všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění, Všeobecné pojistné podmínky pro úrazové pojištění, Všeobecné pojistné podmínky pojištění pro případ nemoci, Zvláštní pojistné podmínky pro obnosové pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti, Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění denní podpory při pobytu v nemocnici, Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění plateb pojistného při pracovní neschopnosti, Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění finančních ztrát, Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění splátek úvěru při ztrátě příjmu, Zvláštní pojistné podmínky pro případ nemoci. Z Výročních dopisů ze dnů 15. 11. 2011, 15. 5. 2013, 15. 5. 2014, 15. 5. 2015 bylo zjištěno a prokázáno, že je v nich specifikována výše zaplaceného pojistného od počátku smlouvy, výše kapitálové hodnoty s garantovanou technickou úrokovou mírou a počet podílových jednotek ve fondu dynamického portfolia, zlatého fondu a portfolia nových ekonomik. Z Informace o ukončení pojištění ze dne 15. 1. 2016 bylo zjištěno, že žalovaná na základě žádosti žalobce ze dne 28. 12. 2015 ukončila životní pojištění [číslo]. Žalovanou bylo sděleno, že vzhledem k tomu, že byl z kapitálové hodnoty pojištění dne 25. 11. 2015 proveden mimořádný výběr, je aktuální výše odkupného nulová. Z Potvrzení o mimořádném výběru ze dne 2. 12. 2015 bylo zjištěno, že na základě pokynu žalobce ze dne 25. 11. 2015 byl proveden mimořádný výběr ve výši 18 497 Kč. Z aktuálního stavu účtu k datu 2. 12. 2015 bylo zjištěno, kde bylo umístěno pojistné a prostředky. Z interního sdělení žalované [číslo] 2005 ze dne 30. 6. 2005 vyplynulo, že byl vytvořen materiál popisující problematiku odkupného. Materiál upravuje vysvětlení pojmu odkupné, popis výpočtu odkupného, popis ztrát plynoucích pro klienta v případě zrušení pojistné smlouvy odkupným, argumentaci k zábraně výplaty odkupního a možnosti dalších řešení pro klienta. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], [datum narození] vyplynulo, že je zaměstnancem žalované, kdy pracuje v právním oddělení na pozici senior manažer pojištění a penze. Do konce března 2021 svědek uvedl, že byl vedoucím právního oddělení. Uvedl, že je mu známo, že byl historicky nabízen produkt pojistné smlouvy [anonymizována dvě slova]. K dalším konkrétním informacím svědek odkázal na jeho povinnost mlčenlivosti. Svědek uvedl, že nebyl přítomen při uzavírání pojistné smlouvy, která je předmětem tohoto řízení. Z výslechu svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození] vyplynulo, že je zaměstnancem žalované, kdy pracuje na pozici manažer obecná právní agenda a korporátní právo. Co se týče obecných otázek k činnosti pojišťovny, svědek uvádí, že je vázán povinností mlčenlivosti podle zákona o pojišťovnictví. Z článků v médiích – např. kauza [anonymizována dvě slova]) z roku 2005 se uvádí mimo jiné [ulice] pojišťovna u produktu [anonymizováno] a jeho variant s veřejně pojistnou částkou ani nemůže, neboť hodnota plnění je vázána na hodnoty podílových jednotek, jedná se o investiční pojištění, klient sice při uzavření smlouvy obdrží modelový případ, veškeré bonity na něm jsou ale informativní a nemohou být klientem jakýmkoliv způsobem nárokovány. Články z časopisu [anonymizována dvě slova] tzv. Kauza [anonymizováno] z roku 2005. V článku [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] na webu [webová adresa] z roku 2007 popisuje nepřehlednost těchto smluv [obec] [anonymizováno] a nejasnost poplatků. V článku ze 14. 5. 2008 nazvaném Porovnejte si poplatky pojištění, autor [jméno] [příjmení], porovnává poplatky ve smlouvách výše poplatků vytčeny produktů investičního životního pojištění je vyšší, než se obecně předpokládá a daňová výhoda je většinou nenahradí. Z Dohledového benchmarku [číslo] Úředního sdělení ČNB 6/2012 soud zjistil rozsah informační povinnosti pojišťoven. Z interního sdělení [číslo] [rok] pak soud zjistil, způsob komunikace žalované směrem ke svým zákazníkům zejména v otázce odkupného.

5. Podstatným obsahem spisu finančního arbitra sp. zn. [spisová značka] [číslo] [rok] má soud za prokázané následující. Dne 17. 7. 2018 byl finančnímu arbitru doručen návrh žalobce na zahájení řízení před finančním arbitrem o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 77 503 Kč s úrokem z prodlení, in eventum zaplacení částky dlužného odkupného ve výši, která bude stanovena jako rozdíl mezi nově vypočteným odkupným a odkupným vyplaceným žalovanou. Přílohou k tomu návrhu byla kromě DPP i VOP i Výzva k vydání bezdůvodného obohacení z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy ze dne 29. 6. 2018. Z vyjádření žalované ze dne 1. 10. 2018 k výzvě poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace vztahující se k předmětu sporu bylo mimo zjištěno, že žalovaná v něm vznesla námitku promlčení žalobcem uplatněného nároku. Dne 2. 8. 2019 vydal finanční arbitr Nález č. j. [spisová značka] [číslo] [rok], jímž rozhodl o návrhu žalobce tak, že výrokem I. řízení se v části pojištění zproštění od placení pojistného, pojištění pro případ nemoci sjednaného [anonymizována tři slova] pro 1. Pojištěného, pojištění denní podpory při pobytu v nemocnici T440 a úrazového pojištění dospělých sjednané s [anonymizována dvě slova] pro 1. Pojištěného podle § 14 odst. 1 písm. a) zákona o finančním arbitrovi zastavuje, protože návrh na zahájení řízení navrhovatele, kterým je [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa] 24 [obec], je v této části nepřípustný podle § 9 písm. a) zákona o finančním arbitrovi a výrokem II. tak, že návrh se ve zbývající části podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi zamítá. V odůvodnění Nálezu finanční arbitr uvedl, že na základě shromážděných podkladů zjistil, že navrhovatel s žalovanou uzavřel pojistnou smlouvu dne 18. 8. 2010, pojištění sjednané v pojistné smlouvě zaniklo bez výplaty odkupného dne 22. 1. 2016 na základě žádosti navrhovatele o ukončení pojištění ze dne 10. 12. 2015, žalovaná o nulové výši odkupného v souvislosti s ukončením pojištění informovala navrhovatele dopisem ze dne 15. 1. 2016, navrhovatel uhradil na základě pojistné smlouvy pojistné ve výši 65 000 Kč a navrhovatel dne 4. 12. 2015 učinil mimořádný výběr ve výši 18 497 Kč. Po právním posouzení finanční arbitr zjistil, že navrhovateli nesvědčí nárok na vydání částky ve výši 46 503 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení z důvodu tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy (případně jako práva na náhradu škody), protože je promlčený. Rozhodnou právní úpravou pro posouzení promlčení práva navrhovatele je občanský zákoník účinný od 31. 12. 2013, tedy starý občanský zákoník. Finanční arbitr se nejprve zabýval vznesenou námitkou promlčení a uvedl, že dle ust. § 107 starého občanského zákoníku se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor bezdůvodně obohatil. Při posouzení počátku subjektivní promlčecí lhůty vyšel z judikatury Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 539/2012 a z rozhodnutí NS ČR ze dne 18. 1. 2010, 28 Cdo 3148/2009. Finanční arbitr vzal za prokázané, že pojistná smlouva byla ukončena bez výplaty odkupného ke dni 22. 1. 2016 na základě žádosti navrhovatele o ukončení pojištění ze dne 10. 12. 2015. Instituce informovala navrhovatele o nulové výši odkupného dopisem ze dne 15. 1. 2016. Navrhovatel tak újmu ve své majetkové sféře skutečně zaznamenal nejpozději v lednu roku 2016 a mohl si učinit závěr o tom, že utrpěl finanční ztrátu v souvislosti s pojistnou smlouvou, resp. že se instituce na jeho úkor obohatila, protože věděl, že instituci zaplatil na běžném pojistném 65 000 Kč, učinil mimořádný výběr ve výši 18 497 Kč a věděl, že v souvislosti s ukončením pojištění žádné další finanční prostředky od instituce neobdrží. Finanční arbitr vzal za prokázané, že subjektivní promlčecí doba práva na vydání bezdůvodného obohacení začala plynout nejpozději v lednu 2016 a marně uplynula ve smyslu § 107 odst. 1 starého občanského zákoníku nejpozději v lednu 2018, tedy před zahájením řízení před finančním arbitrem. Z důvodu dřívějšího uplynutí subjektivní promlčecí doby již finanční arbitr objektivní promlčecí dobu nezkoumal. Pokud jde o práva na náhradu škody, pak ze skutkových zjištění vyplývá, že navrhovatel nejpozději v lednu 2016 věděl, že Instituci na základě Pojistné smlouvy uhradil více finančních prostředků, než obdržel zpět. Již v tomto okamžiku měl navrhovatel možnost podat žalobu k soudu, protože disponoval všemi relevantními skutkovými okolnostmi pro uplatnění jeho práva. Finanční arbitr dále neshledal naléhavý právní zájem na určení neplatnosti pojistné smlouvy. Finanční arbitr nezjistil, že by k promlčení nároku navrhovatele, došlo vinou žalované nebo že by námitka promlčení byla projevem zneužití práva na úkor navrhovatele, ani že by některý z těchto důvodů byl naplněn v tak výjimečné intenzitě, která by odůvodňovala odepření práva uplatnit námitku promlčení. Žádné okolnosti nenasvědčují tomu, že by námitka promlčení ze strany žalované byla zneužita v rozporu se zákonným účelem promlčení s tím, že navrhovatel způsobil marné uplynutí promlčecí doby vlastní nečinností, ačkoliv měl dostatečné informace pro uplatnění svých práv, a takovému jednání nelze poskytnout ochranu v podobě nepřipuštění námitky promlčení. Proti Nálezu podal žalobce námitky, o nichž rozhodl finanční arbitr Rozhodnutím o námitkách dne 12. 9. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo] [rok] tak, že námitky, které podal žalobce [celé jméno žalobce], se zamítají a nález se podle § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi potvrzuje. Rozhodnutí o námitkách bylo žalobci doručeno dne 13. 9. 2019 a nabylo právní moci dne 17. 9. 2019.

6. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že tyto plně prokazují shora zjištěný skutkový stav. V souladu s ust. § 250e odst. 2 o.s.ř. vzal soud za svá skutková zjištění správního orgánu, jež byla mezi účastníky řízení nesporná. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti a pro nadbytečnost zamítl i ostatní v řízení navržené důkazy.

7. Po právní stránce soud posoudil věc takto: Dle ustanovení § 244 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení. Dle ustanovení § 246 odst. 1 o.s.ř. je k návrhu oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou. Dle ustanovení § 247 odst. 1 o.s.ř. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout. Soud se nejprve zabýval tím, zda žaloba žalobce byla podána včas dle ust. § 247 odst. 1 o.s.ř., když ze spisu finančního arbitra vyplynulo, že rozhodnutí o námitkách bylo žalobci doručeno dne 13. 9. 2019 a žaloba byla k soudu podána dne 24. 10. 2019, tudíž žaloba byla podána ve lhůtě. Rovněž soud shledal, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou dle ust. § 246 odst. 1 o.s.ř. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinností budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle ustanovení § 3036 NOZ podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet pod dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Vzhledem k tomu, že právní vztah mezi účastníky vychází z pojistné smlouvy uzavřené dne 18. 8. 2010, řídí se tento právní vztah zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a zák. č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ obč. zák“). Podle ustanovení § 2 zákona o pojistné smlouvě je pojistná smlouva smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné. Podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle ustanovení § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle ust. § 451 odst. 2 obč. zák. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle ustanovení § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

8. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že pojistná smlouva„ Životní pojištění [anonymizováno] Invest“ [číslo] ze dne 18. 8. 2010 je absolutně neplatným právním úkonem dle § 37 odst. 1 obč. zák., neboť neobsahuje konkrétní ujednání o výši rizikového pojistného za pojištění. V tomto případě nebyla konkrétní výše rizikového pojistného ve smlouvě ujednána a nelze ji zjistit ani z Doplňkových pojistných podmínek či jiných smluvních dokumentů. Pokud je v článku 1. bod 1 odst. 1.7 Doplňkových pojistných podmínek odkazováno na pojistně technické zásady pojistitele, nejde o dokument pojišťovny stanovící konkrétní sazby pojistného, nýbrž, jak uvádí i žalovaná ve svém podání, o objektivně existující metody, které žalovaná obligatorně používá. Takový odkaz je nicméně zcela neurčitý a jedná se o neplatné ujednání. Vzhledem k tomu, že však ujednání o výši rizikového pojistného nelze od ostatního obsahu pojistné smlouvy oddělit, neboť není zjistitelné, jaká část běžného pojistného po odečtení rizikového pojistného má být investována do nákupu podílových jednotek a není-li ujednáno konkrétní rizikové pojistné, nejde vůbec o pojištění, neboť celé běžné pojistné by v takovém případě mělo být investováno, jedná se o neplatný právní úkon. Ostatně obdobně již rozhodl i Městský soud v Praze v rozhodnutí č. j. 29 Co 420/2019-146, který se rovněž zabýval otázkou platnosti pojistné smlouvy žalované o životním pojištění [anonymizována dvě slova] a dospěl ke stejnému právnímu závěru.

9. Pokud byla výše uvedená pojistná smlouva absolutně neplatným právním úkonem a žalobce dle této neplatné pojistné smlouvy platil pojistné, vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení dle § 451 odst. 2 obč. zák. představující platby pojistného, přičemž soud uvádí, že promlčecí doba pak běží pro jednotlivé platby zvlášť. Pojištění sjednané Pojistnou smlouvou zaniklo ke dni 22. 1. 2016 na základě podané žádosti o ukončení pojištění ze dne 10. 12. 2015. Žalobkyně nejpozději dne 22. 1. 2016, resp. v měsíci lednu 2016, musela zaznamenat svoji finanční ztrátu v souvislosti s Pojistnou smlouvou, resp., že se na její úkor žalovaná bezdůvodně obohatila, disponovala tak veškerými skutkovými okolnostmi, které mohla vylíčit v žalobě na zaplacení požadované částky. To, že tak učinila až v návrhu k finančnímu arbitrovi dne 17. 7. 2018 znamenalo, že nechala uplynout subjektivní promlčecí lhůtu. Bylo-li pro žalobkyni důležité konzultovat domnělý nárok s odborníkem, mohla tak učinit okamžitě po zjištění nulové výše odkupného. Pouze nad rámec soud uvádí, že nesouhlasí s názorem žalobkyně, že objektivní promlčecí lhůta je v daném případě 10 let, neboť žalovaná měla jednat úmyslně. Ze samotné skutečnosti, že žalovaná se žalobkyní uzavřela neplatnou pojistnou smlouvu nelze totiž dovodit úmysl žalované se bezdůvodně obohatit s tím, že pokud žalobkyně v žalobě argumentovala, že úmysl žalované vyplývá ze skutečnosti, že pojistná smlouva byla uzavřena bez předchozího informování spotřebitele (pojistníka) o nákladové struktuře pojištění, pak tento argument považuje soud za nepřípadný, neboť úmysl se musí vztahovat k vůli subjektu záměrně uzavřít neplatnou smlouvu a získat tak bezdůvodné obohacení, což však má soud v daném případě za vyvrácené, neboť z chování žalované po uzavření smlouvy je evidentní, že tato považovala pojistnou smlouvu za platnou, navíc žalobkyně rovněž pojistnou smlouvu uzavřela, ačkoli jí z obsahu Doplňkových pojistných podmínek muselo být zřejmé, že nezná výši rizikového pojistného či počáteční a správní náklady, a taky soud z této skutečnosti nedovozuje, že by žalobkyně chtěla úmyslně uzavřít neplatnou pojistnou smlouvu. S ohledem na výše uvedené tak soud považuje za zcela správný právní názor finančního arbitra, že nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je promlčen. Vzhledem k tomu, že výše uvedená pojistná smlouva je absolutně neplatná, nemohla okamžikem vyplacení odkupného žalobci vzniknout žalobci žádná škoda, neboť s ohledem na neplatnost pojistné smlouvy žalobci nevznikla povinnost platit pojistné a žalované nevznikla povinnost platit odkupné. Navíc jak dovodil i finanční arbitr, jenž se z důvodu hospodárnosti zabýval pouze otázkou promlčení případného nároku, i tento hypotetický nárok by byl promlčen, neboť subjektivní 2letá promlčecí doba by začala běžet od okamžiku oznámení výše nulové výplaty odkupného (leden 2016), tj. ke dni zahájení řízení u finančního arbitra byl případný nárok promlčen.

10. Dále se soud zabýval i otázkou, zda námitka promlčení vznesená žalovanou není v rozporu s dobrými mravy. Podle ustálené judikatury uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz. rozsudek NS ČR ze dne 22 8.2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000). Z provedených důkazů nevyplynulo, že by námitka promlčení byla jakýmkoliv projevem zneužití práva na úkor žalobce, když ze všech vyjádření žalované např. reakcí na předžalobní výzvu jednoznačně vyplývalo, že žalovaná nárok žalobce neuznává a žalovaná se námitkou promlčení bránila ještě před zahájením řízení. Soud tedy souhlasí se závěrem finančního arbitra, že námitka promlčení nebyla vznesena v rozporu s dobrými mravy. Lze tak shrnout, že pokud finanční arbitr zamítl návrh žalobce Nálezem a následně Rozhodnutím o námitkách Nález potvrdil, je jeho rozhodnutí zcela správné.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná byla v řízení zcela úspěšná a má tedy právo na náhradu nákladů řízení ve výši 20 570 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. d) a.t., sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za vyjádření k žalobě ze dne 20. 3. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání ze dne 27. 8. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dne 6. 11. 2020, z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu dne 19. 5. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky.

Poučení