31 C 144/2025 - 22

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení částky [Anonymizováno] s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka] z titulu uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], žalovaná se zavázala částku s příslušenstvím vrátit do [datum]. K uzavření smlouvy na dálku došlo verifikační platbou žalované [částka] z jejího účtu, totožnost doložila kopií občanského průkazu a označením čísla průkazu, úvěr byl čerpán bezhotovostně na účet žalované. Žalovaná obdržela předsmluvní informace a k úvěruschopnosti byl prověřen insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací a Nebankovní registr klientských informací. Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky, seznámení s nimi potvrdila žalovaná verifikační platbou. Pohledávka nebyla řádně uhrazena, pro prodlení žalované vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky a paušalizované náklady upomínání. Žalobkyni byla pohledávka postoupena právní předchůdkyní na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], na jejímž základě učinili její účastníci i prohlášení o postoupených pohledávkách, žalobkyně žalované postoupení oznámila. Ke dni účinnosti postoupení činila neuhrazená pohledávka celkem [částka] a sestávala z jistiny [částka], úroku [částka], smluvní pokuty [částka] a paušálních nákladů upomínání [částka] (2 upomínky po [částka]). Kapitalizovaný úrok se skládá z nesplaceného úroku ve výši [částka] a neuhrazených paušálních náhrad nákladů na upomínání ve výši [částka]. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka], po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od [datum] do [datum], kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši [částka]. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ode dne [datum] do zaplacení z jistiny ve výši [částka]. Rovněž žalobkyně nárokuje náklady mimosoudního vymáhání [částka] a náklady nalézacího řízení. Co se týče smluvní pokuty ve výši [částka], z této požaduje žalobkyně po revizním přepočtu částku [částka]. Na dlužnou pohledávku žalovaná ničeho neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne [datum].

2. Podáním ze dne [datum] doplnila žalobkyně žalobu o následující tvrzení o skutkovém stavu věci. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila její právní předchůdkyni na jistinu úvěru částku ve výši [částka] a na poplatek za prodloužení splatnosti úvěrové smlouvy celkem částku ve výši [částka] (2x [částka]). Dále žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalované. Nakonec žalobkyně tímto podáním vzala žalobu zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a co do smluvní pokuty ve výši [částka].

3. S ohledem na toto částečné zpětvzetí žaloby soud v rozsahu zpětvzetí řízení v souladu s ust. § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) zastavil, a to usnesením č.j. [spisová značka] ze dne [datum].

4. Žalovaná nic netvrdila, k věci se nevyjádřila. K jednání konanému dne [datum] se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoliv k němu byla řádně předvolána, žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila podáním ze dne [datum] a žádala o projednání věci, jednání bylo konáno dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně a žalované.

5. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti o skutkovém stavu věci.

6. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] plyne, že právní předchůdkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši [částka] a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a dalším příslušenstvím nejpozději do [datum]. Úrok byl sjednán ve výši 279,83 % ročně a RPSN ve výši 1 141,20 %. Celkem se žalovaná zavázala právní předchůdkyni vrátit částku ve výši [částka]. Úvěr měl být žalované vyplacen na bankovní účet č. [č. účtu]. Dle smlouvy bylo možné prodloužit splatnost závazku z úvěru vždy o 30 dní, kdy za každé prodloužení splatnosti byla právní předchůdkyně oprávněna po žalované požadovat úhradu poplatku ve výši [částka]. Strany se dohodly, že k prodloužení může dojít na základě zaslání poplatku do data splatnosti za prodloužení smlouvy na bankovní účet [Anonymizováno] [č. účtu] pod variabilním symbolem [var. symbol]. Strany si ve smlouvě dohodly, že v případě porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoli část závazku podle této smlouvy řádně a včas, a to bez ohledu na zavinění žalované, je žalovaná povinna zaplatit právní předchůdkyni navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, dále úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a dále poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku po [částka] (nejvýše tři zpoplatněné upomínky). Nedílnou součástí této smlouvy byly také Všeobecné obchodní podmínky.

7. Ze čl. 1.1. písm. a) Všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně bylo zjištěno, že žalovaná mohla uzavřít smlouvu také provedením verifikační platby ve výši [částka] z bankovního účtu žalované na bankovní účet právní předchůdkyně.

8. Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že dne [datum] byla na účet právní předchůdkyně vyplacena částka ve výši [částka], a to z účtu žalované č. [č. účtu].

9. Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že dne [datum] byla na účet žalované č. [č. účtu] připsána částka ve výši [částka] pod variabilním symbolem [var. symbol].

10. Z dodatku č. [hodnota] ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] vyplývá, že smluvní strany se dohodly na změně smlouvy o úvěru č. [hodnota], kdy splatnost závazku z předmětného úvěru byla nově stanovena na [datum], zápůjční úroková sazba nově činila 93,28 % ročně, jež odpovídala úroku ve výši [částka]. Délka splatnosti úvěru se změnila na 90 dnů. Tento dodatek měl nabýt účinnosti okamžikem, kdy žalovaná uhradí právní předchůdkyni poplatek za změnu smlouvy ve výši [částka], a to na účet č. [č. účtu], vedený u [právnická osoba]., variabilní symbol [var. symbol].

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení se seznamem postoupených pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně postoupila pohledávku za žalovanou právě na žalobkyni. O této skutečnosti byla žalovaná právní předchůdkyní vyrozuměna dopisem ze dne [datum] zaslaným jí doporučeně. Dle podacího archu bylo oznámení žalované odesláno dne [datum].

12. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši [částka], a to nejpozději do [datum]. Dle podacího archu byla předžalobní upomínka žalované odeslána dne [datum].

13. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] se podává odeslání obyčejného dopisu žalované dne [datum], jednalo se o upomínku z téhož dne. Dále ve výpisu bylo uvedeno, že dne [datum] a [datum] cestoval pověřený terénní pracovník věřitele na kontaktní adresu žalované. Jedná se o náklady vymáhání doložené k částce [částka], k výzvě soudu však žalovaná nedoložila žádné jejich smluvní sjednání, to znělo na [částka] za upomínání.

14. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z. č. 96/2022 Sb. s účinností od [datum]).

17. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne [datum] zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne [datum] (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum], CA Consumer Finance proti [jméno FO], rozsudek Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka]): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] a Okresního soudu [adresa] sp. zn. OS [adresa] [Anonymizováno] ze dne [datum], a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z [datum] C-679/18. Krajský soud v [adresa] vyjádřil ve svém rozsudku č.j. [spisová značka] ze dne [datum] tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Soud se proto nedomnívá, že materiální pojetí užité ve skutkově odlišné věci o vydání bezdůvodného obohacení pro tvrzení o neplatnosti spotřebitelského úvěru pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti, ale při jeho dobrovolném splnění, v NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne [datum] lze vnímat jako ustálenou judikaturu, nadto v dané byl podán euro konformní výklad rozhodnutí ESD C – 755/22 z [datum], který plně odkázal na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojil i s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování dané povinnosti věřiteli.

19. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne [datum] se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

20. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit 21. Dle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne [datum] se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp. zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp. zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019, I.ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne [datum], Radlingerovi v. [právnická osoba]. o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli. To dle soudu více odpovídá nové úpravě oddělitelnosti dle § 576 o.z., oproti staré úpravě v § 41 z.č. 40/1964, ten se zaměřoval jen na formální oddělitelnost, zatímco nová úprava směřuje i k materiálnímu pojetí, hodnotit se má zájem obou stran na sjednání.

22. Další poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o. z., ale ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o. z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu (i ve smyslu jeho obcházení). I na ně by se vztahovala judikatura citovaná k výši úroku z prodlení ve smyslu posuzování výše požadovaných poplatků v návaznosti na smluvní povinnosti stran i z pohledu na celkovou částku k navrácení (srov. NS ČR sp. zn. 20 Cdo 1857/2019).

23. Podle § 122 odst. 1 písm. a) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru, má poskytovatel úvěru právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.

24. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

25. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

26. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

27. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva a povinnosti s ní spojená. Podle § 1882 odst. 1 o. z, dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná.

28. Soud má za prokázané uzavření úvěrové smlouvy dle povahy stran v režimu spotřebitelského úvěru, neboť právní předchůdkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky, které se žalovaná zavázala sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok. Žalobkyně ve svém podání ze dne [datum] uvedla, že nedisponuje žádnými důkazy, jež by prokazovaly ověření úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně. Soudu nebyly doloženy výplatní pásky, potvrzení o zaměstnání, výpisy z účtu žalované, výpisy z dotazů do systémů BRKI, NRKI, SOLUS, CEE ani jiné důkazy, z nichž by plynulo, že právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy prověřila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr bez důvodných pochybností. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně v rámci svých předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované dle § 86 odst. 1 z. s. ú., je třeba uvedenou smlouvu vyhodnotit jako neplatnou. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované z úřední povinnosti, neboť uzavření uvedené smlouvy odporuje zákonu a narušuje veřejný pořádek, smlouva je tedy absolutně neplatná dle § 588 OZ (k tomu rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález ÚS ČR sp. zn. III ÚS 4129/18). Prokázáno bylo postoupení pohledávky na žalobkyni, a tedy nabytí práv k pohledávce dle § 1880 odst. 1 o. z.

29. Smlouva o spotřebitelském úvěru je pro důvodné pochybnosti o ověření úvěruschopnosti dle citovaných závěrů judikatury absolutně neplatná, dle zákona o spotřebitelském úvěru v případě neplatnosti smlouvy náleží žalobkyni pouze jistina úvěru (speciální úprava bezdůvodného obohacení), neobstojí hlavní smlouvou ani její změna dodatkem. Od jistiny úvěru ve výši [částka] soud odečetl již zaplacenou částku [částka] tvrzenou v žalobě a zbývá tak zaplatit [částka], tuto částku soud přiznal k úhradě. Ve zbytku soud žalobu zamítl pro další neplatně smluvené nároky. Jen pokud by smlouva byla platně sjednána, soud by se zabýval výší dalších částek k navrácení, zejména výší úroku. Zabýval by se rovněž účelností nárokovaných nákladů vymáhání a jejich smluvním ukotvením (smluvené upomínání písemné po [částka] a nesmluvený výjezd).

30. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť žalovaná v řízení zůstala nečinná a spor o přiměřenou dobu k vrácení rozhoduje soud k návrhu (§ 87 odst. 1 ve spojení s odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 větou prvou o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když s přihlédnutím k částečnému zpětvzetí žaloby a následnému zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř., kdy částečné zastavení řízení zavinila žalobkyně (nestalo se pro chování žalované), je to právě žalovaná, kdo je ve věci v převážné části úspěšný. V souvislosti s tímto řízením jí však žádné náklady nevznikly.

Poučení