31 C 147/2025 - 93

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky [Anonymizováno] Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 66,83 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úrok ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkově tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka]. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši [částka]. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne [datum]. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr a úroky ve výši 66,83 % ročně splácet ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy k 13. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem leden 2023. Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z těchto bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě těchto údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobkyně přechozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se tak v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni uhrazena celková částka ve výši [částka]. V souladu s bodem 6.1. smlouvy pak v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši [částka]. Dle smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 6 x [částka]. V důsledku prodlení žalovaného dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši [částka]. Dle smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši [částka] za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů v celkové výši [Anonymizováno] x [částka]. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3. smlouvy, a to ke dni [datum] v důsledku prodlení s úhradou splátky č. [hodnota] splatné dne [datum]. Dále bylo ve smlouvě sjednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila své zkoumání úvěruschopnosti, byla i po něm poučena, že je třeba doložit zkoumání jiných závazků co do výše splácení s ohledem na obsah výpisu účtu žalovaného k příjmům a výdajům s poučením o hrozbě neúspěchu.

3. Soud volal účastníky k jednání, žalovaný se bez omluvy nedostavil, žalobkyně se účastnila a byla poučena o koncentraci řízení, ale nedošlo již na doplnění doložení ověření jiných závazků, pozitivní registry totiž výši neevidují a z výpisu účtu žalovaného bylo zřejmé, že si další obdobné dřívější závazky bral žalovaný v [Anonymizováno].

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti o skutkovém stavu věci.

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně se v této smlouvě zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši [částka] a žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet formou 48 pravidelných měsíčních splátek po [částka]. Splátky byly splatné vždy k 13. dni každého kalendářního měsíce počínaje dnem [datum]. Úrok byl sjednán ve výši 66,83 % ročně a RPSN ve výši 91,62 %. Podle čl. 6.3. byla žalobkyně v případě prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů oprávněna odepřít plnění veškerých svých závazků ze smlouvy, přičemž po uplynutí této lhůty dojde také automaticky k zesplatnění úvěru. Smlouva byla podepsána elektronicky, kdy jedinečný kód byl [Anonymizováno]

6. Z dokumentu označeného „Uzavření a vyplacení smlouvy“ bylo zjištěno, jak žalobkyně se svými klienty uzavírá smlouvy o úvěru na dálku, kdy klienti podepisují smlouvy o úvěru pomocí systémem vygenerovaných jedinečných kódů.

7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty předsmluvní informace.

8. Z výpisů z běžného účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od srpna [Anonymizováno] do listopadu [Anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty půjčky od společnosti [právnická osoba], a to dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka]. Dále bylo zjištěno, že žalovanému byla dne [datum] od společnosti [právnická osoba], poskytnuta půjčka ve výši [částka], dne [datum] půjčka od společnosti [právnická osoba]., ve výši [částka] a dne [datum] půjčka od společnosti [právnická osoba]., ve výši [částka]. Rovněž bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla připisována mzda od společnosti [právnická osoba]., a to dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka]. Měsíční výdaje žalovaného přesahovaly bez zohlednění půjček jeho příjmy.

9. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu bylo zjištěno, že na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] byla dne [datum] připsána částka [částka].

10. Z dokumentu nadepsaného „Výpis záznamů z registru SOLUS“ vyplývá, že žalovaný neměl mít žádnou dlužnou částku po splatnosti.

11. Z dokumentu nadepsaného „Výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI)“ se podává, že zde neměl žalovaný negativní záznam o pohledávkách po splatnosti.

12. Z karty klienta bylo zjištěno, jak žalovaný úvěr splácel, když na úvěr uhradil celkem částku ve výši [částka].

13. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému oznámila, že mu schválila poskytnutí předmětného úvěru ve výši [částka].

14. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, jak měl být úvěr žalovaným splácen, konkrétně ve formě 48 měsíčních splátek po [částka] splatných vždy k 13. dni v měsíci počínaje dnem [datum].

15. Z výzvy k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dvou nezaplacených splátek a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru v případě dalšího prodlení s úhradou splátek úvěru.

16. Z výzvy k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dvou nezaplacených splátek a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru v případě dalšího prodlení s úhradou splátek úvěru.

17. Z výzvy k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dvou nezaplacených splátek a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru v případě dalšího prodlení s úhradou splátek úvěru.

18. Z výzvy k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dvou nezaplacených splátek a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru v případě dalšího prodlení s úhradou splátek úvěru.

19. Z výzvy k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dvou nezaplacených splátek a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru v případě dalšího prodlení s úhradou splátek úvěru.

20. Z výzvy k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení tří nezaplacených splátek a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru v případě dalšího prodlení s úhradou splátek úvěru.

21. Z oznámení ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky z titulu poskytnutého úvěru ve výši [částka].

22. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši [částka], a to nejpozději do 15 dnů od data odeslání této výzvy. Dle podacího archu byla tato výzva žalovanému odeslána dne [datum].

23. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru smlouva o zápůjčce, když žalovanému byly přenechány peněžní prostředky v souladu s ustanovením § 2390 o. z. Žalovaný měl zápůjčku hradit ve splátkách společně se sjednanou úplatou. Ve smlouvě o peněžité zápůjčce lze sjednat i úroky dle § 2392 odst. 1 o. z., přičemž úrok může být vyjádřen jak procentní sazbou, tak i kapitalizovaným způsobem (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 21 Cdo 869/2012). Ve smlouvě byl založen ujednáním stran dle § 1746, § 1 odst. 2 o. z. vedle zaplacení úroku i závazek dlužníka k zaplacení dalších poplatků v souvislosti s poskytnutím zápůjčky.

24. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

25. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z. č. 96/2022 Sb. s účinností od [datum]).

26. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

27. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne [datum] zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne [datum] (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum], CA Consumer Finance proti [jméno FO], rozsudek Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka]): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] a Okresního soudu [adresa] sp. zn. OS [adresa] [Anonymizováno] ze dne [datum], a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z [datum] C-679/18. Krajský soud v [adresa] vyjádřil ve svém rozsudku č.j. [spisová značka] ze dne [datum] tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Soud se proto nedomnívá, že materiální pojetí užité ve skutkově odlišné věci o vydání bezdůvodného obohacení pro tvrzení o neplatnosti spotřebitelského úvěru pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti, ale při jeho dobrovolném splnění, v NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne [datum] lze vnímat jako ustálenou judikaturu, nadto v dané byl podán euro konformní výklad rozhodnutí ESD C – 755/22 z [datum], který plně odkázal na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojil i s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování dané povinnosti věřiteli.

28. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne [datum] se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

29. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

30. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne [datum] se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019, I.ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne [datum], Radlingerovi v. [právnická osoba]. o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli. To dle soudu více odpovídá nové úpravě oddělitelnosti dle § 576 o.z., oproti staré úpravě v § 41 z.č. 40/1964, ten se zaměřoval jen na formální oddělitelnost, zatímco nová úprava směřuje i k materiálnímu pojetí, hodnotit se má zájem obou stran na sjednání.

31. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

32. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

33. Dle § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Dle § 1803 o. z. se má za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období. Dle § 1804 o. z., není-li doba placení úroků ujednána, platí se úroky s jistinou a je-li jistina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu. Dle § 1806 věty prvé o. z. úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno.

34. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 122 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než [částka] a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše [částka]. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla [hodnota] a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však [částka] (§ 122 odst. 3 cit. zákona).

35. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

36. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm.b) z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

37. Podle § 122 odst. 1 písm.a) z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru, má poskytovatel úvěru právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.

38. Další poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o.z., ale ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o.z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu (i ve smyslu jeho obcházení).

39. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru a z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně soudu doložila k ověření příjmů a výdajů žalovaného výpisy z účtu žalovaného, z nichž soud zjistil, že žalovaný měl pravidelné příjmy ze zaměstnání. Soud se však neztotožňuje s názorem žalobkyně, že tato řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr bez důvodných pochybností z hlediska výdajové stránky žalovaného. Z výpisů z účtu žalovaného vyplývalo, že žalovaný si bral další dřívější úvěry, bylo tak nezbytné zkoumat i zatížení jinými splátkami negativními registry, žalovaný se bez půjček dostával do debetu. Ke zkoumání této výdajové stánky u žalovaného žalobkyně ničeho dalšího soudu nedoložila. Jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti splácet, dle judikatury k neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti, neboť uzavření uvedené smlouvy odporuje zákonu a narušuje veřejný pořádek, smlouva je tedy absolutně neplatná dle § 588 OZ (k tomu rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález ÚS ČR sp. zn. III ÚS 4129/18). Částečné plnění před zesplatněním zkoumání nahradit dle judikatury nemůže.

40. Smlouva o zápůjčce je pro důvodné pochybnosti o ověření úvěruschopnosti dle citovaných závěrů judikatury absolutně neplatná, dle zákona o spotřebitelském úvěru v případě neplatnosti smlouvy náleží žalobkyni pouze jistina úvěru (speciální úprava bezdůvodného obohacení). Od jistiny úvěru ve výši [částka] soud odečetl již zaplacenou částku [částka] tvrzenou v žalobě a zbývá tak zaplatit [částka], tuto částku soud přiznal k úhradě. Ve zbytku soud žalobu zamítl. Jen pokud by smlouva byla platně sjednána, soud by se zabýval výší dalších částek k navrácení, zejména výší úroku.

41. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť žalovaný v řízení zůstal nečinný a spor o přiměřenou dobu k vrácení rozhoduje soud k návrhu (§ 87 odst. 1 ve spojení s odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

42. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když právo na náhradu nákladů řízení by měl mít žalovaný, který měl převážný úspěch ve věci vůči žalobkyni. Žalovanému však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

Poučení