31 C 15/2025 - 202

Rubrum

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Fruthovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro výživné zletilé dcery takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně za období od 1. 6. 2024 do 31. 8. 2024, a dále částku 4 300 Kč měsíčně za období od 1. 9. 2024 vždy do každého 15. dne v měsíci, pro který má být výživné placeno.

II. Žaloba se v části požadovaného výživného ve výši 700 Kč měsíčně za období od 1. 9. 2024 zamítá.

III. Dluh na výživném za období od 1. 6. 2024 do 31. 5. 2025 v celkové výši 50 700 Kč je žalovaná povinna uhradit na účet žalobkyně ve splátkách po 5 070 Kč splatných vždy do každého 15. dne měsíce, počínaje měsícem následujícím měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 28 275,52 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala určení výživného na částku 5 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 6. 2024 s tím, že žalovaná je její matkou a výživné dosud nebylo upraveno. Žalovaná uvedla, že do dubna roku 2024 žalovaná svou povinnost plnila, když zasílala žalobkyni částku 6 500 Kč měsíčně, jež byla mezi účastnicemi dohodnuta. V měsíci květnu žalovaná zaslala žalobkyni částku 4 000 Kč a v červnu pak částku pouze 3 000 Kč. Následně již přestala zcela vyživovací povinnost vůči žalobkyni plnit. Žalobkyně dále uvedla, že do dubna roku 2024 byl poskytován žalované příspěvek Kindergeld, a tak fakticky svou povinnost řádně neplnila, když pouze přeposílala tuto dávku, jež nelze zaměňovat za výživné. Dále uvedla, že otec žalobkyně svou vyživovací povinnost pravidelně plní, a to částkou ve výši 5 000 Kč měsíčně. Žalobkyně uvedla, že výživné hrazené otcem ve spojení s příležitostnými brigádami je naprosto nedostačující k pokrytí základních životních potřeb žalobkyně, která studuje vysokou školu. Uvedla, že studuje 5. ročník vysoké školy – [Anonymizováno], [právnická osoba]. Žalobkyně bydlí na vysokoškolské koleji v [Anonymizováno] a o víkendu dojíždí za svým přítelem do [Anonymizováno]. Za kolejné hradí částku ve výši 4 061 Kč měsíčně a za stravování přibližně 800 Kč na měsíc. Za dojíždění utratí cca 600 Kč až 1300 Kč za měsíc, za MHD v [Anonymizováno] pak 300 Kč měsíčně. Měsíční paušál za telefon činí 440 Kč, částku 440 Kč měsíčně pak rovněž vynakládá za kontaktní čočky. Dále má v souvislosti se studiem výdaje za učebnice, skripta, oblečení, nástroje a pomůcky na praxi. Ve svém volném čase navštěvuje městský bazén a kurz tancování. Základní náklady měsíčně odhaduje na částku okolo 14 000 Kč. Dále uvedla, že si příjem obstarávala brigádně, když v květnu 2024 měla příjem 2914 Kč, v červnu 3 655 Kč, v červenci roku 2024 si žalobkyně vydělala 2 719 Kč za měsíc, v srpnu 2024 pak 2 699 Kč, dále za měsíc říjen 2024 částku 7 173 Kč a za listopad 2024 částku 9 100 Kč. Od měsíce prosince žalobkyně s ohledem na její studijní povinnosti (zkouškové období) není schopna si brigádně přivydělávat a podílet se na svých nákladech. K poměrům žalované uvedla, že tato bydlí ve vlastním bytě, ve vlastnictví má ještě pozemek v k. ú. [adresa], dále má ve svém výlučném vlastnictví automobil tov. zn. [Anonymizováno]. Žalovaná má další vyživovací povinnost k [jméno FO], nar. [datum], který s ní bydlí ve společné domácnosti. Žalovaná i přes opakované výzvy z 9. 8. 2024 a 29. 10. 2024 vyživovací povinnost odmítla plnit.

2. Žalovaná se žalobním požadavkem nesouhlasila. Uvedla, že žalobkyně je její zletilou dcerou, která rok po studiu na střední škole v [Anonymizováno] navštěvovala nejprve soukromou školu v [Anonymizováno], a poté odcestovala s přítelem do [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v SRN, kde pracovala v [Anonymizováno] a byla vedena na úřadu práce a pak od roku 2020/2021 studuje na [Anonymizováno] Uvedla, že s dcerou se poslední zhruba 2 roky nestýká, protože mají mezi sebou špatné vztahy plynoucí z konfliktu, kde ji žalobkyně slovně napadala. Žádala, aby soud zohlednil, nakolik je požadavek žalobkyně v souladu s dobrými mravy. Žalovaná připustila, že v minulosti žalované přispívala na její náklady, ale nebylo to na základě domluvy, ale podle možností, jednalo se o částky 6 500 Kč měsíčně či 5 000 Kč měsíčně. Uvedla, že k 7. 2. 2024 bylo pravomocně rozvedeno její manželství s [jméno FO], když společné závazky vzniklé za trvání manželství splácí sama a bývalý manžel se na jejich splácení nepodílí, jedná se o závazek vůči [Anonymizováno] [Anonymizováno].s. na základě smlouvy o úvěru z [datum] na částku 270 000 Kč se splátkou 4 924 Kč měsíčně, závazek vůči [právnická osoba]. na základě smlouvy ze dne [datum] s aktuální splátkou 5 180 Kč měsíčně, závazek k [právnická osoba]. na základě úvěrové smlouvy z [datum] na částku 600 000 Kč se splátkou 8 070,66 Kč měsíčně, závazek k [právnická osoba]. na základě úvěrové smlouvy z [datum] na částku 112 000 Kč se splátkou 1 879,99 Kč měsíčně a dále závazek SVJ plynoucí z užívání bytu dle vyúčtování služeb za rok 2022 ve výši 25 063,41 Kč a za rok 2023 ve výši 7 545,12 Kč. Dále uvedla, že v roce 2024 pracovala v SRN, když do zaměstnání se vrátila z důvodu delší pracovní neschopnosti. Již od roku 2021 měla z důvodu zdravotního stavu omezenou pracovní dobu na 30 hodin týdně. Pracovala 3-4 měsíce a poté se jí vrátila bakteriální infekce, od května roku 2024 do července roku 2024 byla v pracovní neschopnosti, když v červenci roku 2024 se krátce vrátila do práce a došlo k ukončení pracovního poměru z důvodu výpovědi zaměstnavatele. Od 3. 7. 2024 je až dosud v pracovní neschopnosti. Od května roku 2024 činí příjem cca 1 178 EUR měsíčně a po dobu pracovní neschopnosti čerpá nemocenskou ve výši cca 800 – 900 EUR měsíčně. Dávka Kindergeld byla na dceru poskytována od roku 2020 do dubna 2024, kdy žalobkyně dosáhla věku 25 let a dále již poskytována nebyla, tuto dávku vždy žalobkyni přeposílala. Mimo dceru má ještě jednu vyživovací povinnost, a to k synovi [jméno FO], na nějž rovněž pobírá Kindergeld ve výši 255 EUR měsíčně (v roce 2024 ve výši 250 EUR). Dávka jí nebyla vyplácena v období od července do září roku 2024. Syn navštěvuje střední školu [Anonymizováno] [adresa], obor [Anonymizováno], kromě běžných výdajů za něj platí 90 EUR ročně členský příspěvek sportovnímu oddílu hokeje v [Anonymizováno], vybavení stojí 4-5 tisíc ročně, náklady na dopravu 2 000 Kč měsíčně. Dále žalovaná uvedla, že vlastní byt, na který splácela hypoteční úvěr, a to do [datum] splátkou 5 200 Kč měsíčně. Její náklady na bydlení jsou 1 000 Kč měsíčně za elektřinu, 300 Kč měsíčně za plyn, platby do fondu oprav a služby cca 6 300 Kč měsíčně, za telefon, internet a TV cca 2 500 Kč měsíčně. Dále vlastní pozemek, zahrádku v k. ú. [adresa] a vozidlo zn. [Anonymizováno], které je 18 let staré. Žalovaná rovněž uznala svou vyživovací povinnost, ale s ohledem na svou dlouhodobou pracovní neschopnost a skutečnost, že nemá jiné příjmy, není v jejích možnostech poskytovat jakékoliv výživné žalobkyni. Domnívala se, že je v možnostech žalobkyně, aby si brigádně vydělala více a uvedla, že několikrát ročně absolvuje žalovaná nějakou dovolenou, včetně exotických. Stejně tak uvedla, že by soud měl zvážit, zda odpovídá částka 5 000 Kč možnostem a schopnostem otce a zda by se nemohl podílet vyšší částkou (v návaznosti na své poměry). Navrhovala tak žalobu zamítnout.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná má vůči žalobkyni vyživovací povinnost a že žalovaná od července roku 2024 nehradí výživné vůbec a v červnu roku 2024 uhradila částku 3 000 Kč.

4. Z rodného listu je zřejmé, že žalobkyně je dcerou žalované. V rámci brigád pak dosahovala žalobkyně příležitostného příjmu ve výši v průměru okolo 5 400 Kč měsíčně za období 7 měsíců od května až do měsíce listopadu. Z výplatních pásek společností [právnická osoba] a [právnická osoba] vyplývá, že v roce 2024 měla za květen příjem 2 914 Kč, za červen 3 655 Kč, v červenci si žalobkyně vydělala 2 719 Kč, v srpnu pak 2 699 Kč, dále za měsíc říjen 2024 částku 915 Kč a za listopad 8 734 Kč (s tím, že žalobkyně uvedla, že listopadová výplata zahrnuje výplatu za měsíce říjen i listopad s ohledem na pochybení na straně zaměstnavatele, kdy v říjnu obdržela výplatu v nesprávné výši). Dále soud zjistil z výplatní pásky [právnická osoba], že za měsíc říjen 2024 si žalobkyně vydělala od tohoto zaměstnavatele částku 7 137 Kč a v prosinci 2024 obdržela příchozí platbu od [právnická osoba] ve výši 9 100 Kč. Od prosince si nepřivydělává, což odůvodnila nutností přípravy na zkoušky. Dle potvrzení o studiu Lékařské fakulty v [Anonymizováno], [právnická osoba] žalobkyně aktuálně studuje pátým rokem prezenční studium magisterského studia oboru [Anonymizováno] [Anonymizováno]. V místě studia žalobkyně bydlí na koleji [Anonymizováno], za níž hradí 4 061 Kč měsíčně, jak vyplynulo z potvrzení o odchozích úhradách z účtu žalobkyně.

5. Ze zprávy Karlovarského kraje, Krajského úřadu – odbor legislativní a právní, stavební úřad a krajský živnostenský úřad uvedl, že žalobkyni poskytl v rámci Stipendijního (dotačního programu [Anonymizováno] kraje pro studenty [Anonymizováno] fakult v oborech všeobecné a [Anonymizováno] [Anonymizováno] dotaci ve výši 150 000 Kč, a to dne 28. 4. 2023, dne 13. 5. 2024 a dne 1. 4. 2025. K tomu právní zástupce žalobkyně uvedl, že dotace je vázána na úspěšné dokončení studia a je spojena se závazkem k návratu do [Anonymizováno] kraje po úspěšném ukončení studia. V rozhodném období, za které je podávána žaloba obdržela dotaci pouze jednou, a to až po podání žaloby, proto tento příjem nemohla uvést. Právní zástupce žalobkyně dále uvedl, že poskytnutí dotace nemá vliv na vyživovací povinnost a její výši a podotýká, že v případě, že nebudou splněny podmínky, bude žalobkyně muset dotaci vracet. Soud tento důkaz hodnotil v obdobném smyslu, když si rovněž soud byl vědom skutečnosti, že příjem je podmíněn a nelze jej zaměňovat s běžným příjmem. Stanovené podmínky dotačního programu určitým způsobem limitují možnosti výdělku žalované do budoucna a možnost dispozice s peněžnímu prostředky před tím, než budou podmínky splněny, je (s ohledem na nejistotu ohledně možné nutnosti jejich vrácení) omezená. Dotace nad to nemá suplovat vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti, když jejím příjemcem není rodič, ale student. Soud dále měl za to, že není povinností žalobkyně hradit z těchto prostředků své základní životní potřeby a běžné náklady. Dotaci je možno uschovat i pro zařízení budoucí ordinační praxe, když je obecně známou skutečností, že uvedená profese vyžaduje určité vstupní náklady a nelze tak požadovat, aby peněžní prostředky z dotace poskytnuté za tímto účelem byly spotřebovány na výdaje na stravu, bydlení apod. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně pobírala ubytovací stipendium za rozhodné období v celkové výši 5 141 Kč od měsíce května do prosince, tj. odpovídala částce cca 750 Kč měsíčně. Soud neměl informaci o dalším pobírání stipendia v roce 2025, vycházel však z toho, že výše se výrazným způsobem nezměnila a ve stejné výši je pobíráno i nadále.

6. Ve vztahu k výdajům žalobkyně, bylo zjištěno, že má běžné výdaje jako jiné osoby jejího věku studující vysokou školu. Žalobkyně tvrdila, že má zvýšené výdaje na pomůcky, když z potvrzení o odchozí úhradě na účet. č. [č. účtu] vyplývá, že hradila dne [datum] částku 1 050 Kč s popisem [Anonymizováno] nástroje a na tento účet rovněž dne [datum] částku 1 695 Kč a z účtu jejího přítele [jméno FO] dne [datum] platbu 636 Kč s popisem [Jméno žalobkyně]. V rozhodném období tak na pomůcky byla hrazena částka 2 331 Kč. Jiné konkrétní platby za pomůcky a učebnice žalobkyně sice netvrdila, avšak odhadovala své celkové výdaje na částku 600 Kč měsíčně, když takové jsou běžnými i u studentů jiných vysokých škol a soud tak vycházel z toho, že v souvislosti se studiem má výdaje běžné jako jiní studenti vysokých škol. Dále doložila žalovaná zvýšené zdravotní výdaje za kontaktní [Anonymizováno] dokladem z [právnická osoba]. ve výši 1 460 Kč za 3 měsíce a platbu za [Anonymizováno] kurz (15 lekcí) ve výši 2 980 Kč příjmovým dokladem ([jméno FO], IČO [IČO]) z [datum]. V souvislosti s dopravou pak žalovaná tvrdila výdaje ve výši mezi 600-1300 Kč měsíčně, když tyto doložila v měsíci říjnu 2024 v částce 1304 Kč, v měsíci listopadu 2024 ve výši 607 Kč (nižší výdaj odůvodnila nutnosti cesty automobilem z důvodu převozu věcí), v měsíci prosinci 2024 částkou 1 275 Kč výpisem transakcí z účtu č. [č. účtu]. Dále doložila jízdné na hromadnou dopravu za měsíc říjen částkou 265 Kč, za měsíc listopad částkou 368 Kč výpisem z transakcí z účtu žalobkyně. Za telefon a internet uvedla výdaje ve výši 440 Kč měsíčně, které doložila náhledem obrazovky pro tarif k tel. č. [tel. číslo]tarif [Anonymizováno] [Anonymizováno], když měsíční paušál činí 440,12 Kč. Dále tvrdila výdaje za plavecký bazén ve výši 140 Kč za vstup, které prokazovala náhledy obrazovek s potvrzeními o provedených platbách kartou dne [datum] a [datum]. Dále tvrdila výdaje na stravu ve výši 4500 Kč měsíčně, oblečení a obuv 1 200 Kč měsíčně, hygienické potřeby a drogerie 1 000 Kč měsíčně a mimoškolní aktivity na částku 800 Kč měsíčně. S ohledem na skutečnost, že nebyly tvrzené výdaje ve výši přesahující běžné výdaje, které má každá osoba jejího věku a s ohledem na skutečnost, že běžné výdaje jen lehce přesahují základní výši nezabavitelné částky, která činí 13 027 Kč měsíčně a která tvoří minimální životní standard, soud považoval tyto náklady za opodstatněné.

7. Matka žalobkyně dosahovala v rozhodném období příjmu mezi 24 000 Kč až 29 888 Kč měsíčně. V květnu 2024 obdržela od zaměstnavatele [Anonymizováno] částku 1182,25 EUR, dále 13.6.2001 částku 1 178,55 EUR (v přepočtu dle kurzu pro daný den dle ČNB ve výši 29 110,19 Kč), dne 11. 7. 2025 částku 1 178,55 EUR (29 888,03 Kč), 13. 8. 2024 částku 1 178,55 EUR (29 699,46 Kč). Od září roku 2024 pak příjem žalobkyně byl vyplácen AOK Bayern (Krankengeld) ve výši 197,28 EUR (4 941,86 Kč) a 1019,28 EUR (25 599,22 Kč) v měsíci září (za období [datum]- [datum]), dne 21. 10. 2024 (za období 20. 9. 2024-17. 10. 2024) částku 920,64 EUR (23 264,57 Kč), dne 15. 11. 2024 (za období 18. 10. 2024 až 13. 11. 2024) částku 854,88 EUR (21 619,92 Kč), dne 20. 1. 2025 (za období 17. 12. 2024 až 16. 1. 2025) částku 985,76 EUR (24 846,08 Kč), dne 17. 2. 2025 (za období 17. 1. 2025 až 13. 2. 2025) částku 886,68 [právnická osoba] 220.20 Kč) a tj. byl zjištěn příjem z nemocenského ve výši min. 31,67 EUR za každý kalendářní den. Příjem za období 14. 11. 2024 až 19. 1. 2025 nebyl doložen. Z potvrzení [Anonymizováno] [Anonymizováno] z 13. 3. 2025 pak byl potvrzen za období 14. 8. 2024 až 13. 2. 2025 hrubý příjem 6 787,50 EUR, čistý příjem 5 949,56 EUR, což odpovídá částce 32,33 EUR za každý kalendářní den. Výše dávky tak odpovídala zhruba částce 24 250 Kč měsíčně. Z provedených plateb za daná období navíc nebylo zjištěno, že by se částka postupně snižovala, tak jak uváděl právní zástupce žalované, soud tak vycházel z toho, že i za další období, které právní zástupce žalované nedoložil, byl příjem žalované stejný.

8. Účastnice shodně uvedli, že žalovaná má další vyživovací povinnost vůči [jméno FO], nar. [datum]. Z rozsudku [Anonymizováno] z [datum] soud zjistil, že výživné pro syna [jméno FO] bylo stanoveno na částku 8 000 Kč měsíčně a otec byl povinen jej hradit k rukám matky vždy do každého 15. dne v měsíci předem. Dále bylo zjištěno, že žalovaná pobírá na syna [jméno FO] dávku Kindergeld ve výši 250 EUR měsíčně v roce 2024 a od roku 2025 ve výši 255 EUR měsíčně. Syn žalobkyně pak ve své svědecké výpovědi uvedl, že si přivydělává brigádně příležitostně částku 2 000 Kč až 3 000 Kč měsíčně. Soud nehodnotil tyto příjmy jako příjmy žalované, avšak hodnotil je ve vztahu k vyživovací povinnosti žalované vůči synovi, který v průběhu řízení nabyl zletilosti. Žalobkyně uvedla, že syn má běžné výdaje a nad to výdaje za kontaktní čočky ve výši 200 Kč měsíčně a na hokej, když za tyto vynakládá 90 EUR ročně členské příspěvky, 4 000 Kč až 5 000 Kč ročně na vybavení a 2 000 Kč měsíčně na dopravu. Soud zhodnotil, že potřeby syna jsou plně saturovány poskytnutým výživným ze strany otce a dávkou Kindergeld a dále syn i z vlastního příjmu přispívá na chod domácnosti. Soud tak došel k závěru, že ve vztahu k synovi [jméno FO] zajišťuje žalovaná svou vyživovací povinnost osobní péčí a příjem z výživného a dávky Kindergeld postačuje i na to, aby byly částečně hrazeny výdaje spojené s chodem domácnosti. Ač vyživovací povinnost vůči synovi nebyla předmětem tohoto řízení, soud musel zohlednit i tuto skutečnost pro posouzení výše výživného, kterou má žalovaná poskytovat žalobkyni.

9. Co se týče výdajů, žalované, ta tvrdila výdaje za elektřinu ve výši 1 000 Kč, resp. následně tvrdila 1 640 Kč měsíčně, když tuto doložila předpisem záloh ve výši 1 640 Kč měsíčně se splatností 27. 12. 2024 až 27. 10. 2025, plyn ve výši 300 Kč měsíčně, který doložila předpisem záloh na se splatností 30. 12. 2024 až 29. 10. 2025 na částku 300 Kč a platby za telefon a internet a TV ve výši 2 500 Kč měsíčně, které dokládala předpisem plateb ve výši 2 232 Kč v říjnu 2024, 2 342 Kč v listopadu 2024 a 4 708 Kč v prosinci roku 2024, když provedení těchto plateb vyplynulo i z výpisu z běžného účtu žalované č. [č. účtu] vedeného u [právnická osoba]. Dále žalobkyně tvrdila náklady ve výši 6 300 Kč měsíčně platby za služby a do fondu oprav, což doložila ve výši 6 266 Kč evidenčním listem vlastníka jednotky č.p. 8 č. jednotky 4 platného od [datum] s celkovou měsíční platbou ve výši 6 266 Kč, když úhrady v celkové výši 6 300 Kč až 6 500 Kč byly zjištěny i z výpisu z účtu žalované, když dne 26. 6. 2024 byla zjištěna platba ve výši 11 000 Kč (s popisem 2 x 5 500 Kč) a dne 14. 9. 2024 platba ve výši 30 000 Kč na uvedený účet. Soud shora uvedené skutečnosti o výdajích tak považoval provedenými důkazy za prokázané.

10. Žalovaná uvedla dále zvýšené výdaje na léky, když tyto doložila přehledem plateb za léky [Anonymizováno] za období roku 2024 ve výši celkem 45 EUR (8 plateb ve výši 5-10 Eur od 19. ledna do 19. července roku 2024). Z výpisu z účtu žalované vyplynuly platby za léky ve výši 1151,60 Kč za období 10 měsíců, zvýšené výdaje na léky tak žalovaná prokázala ve výši 200 Kč měsíčně. Žalovaná uvedla dále, výdaj v souvislosti s daní z nemovitých věcí ve výši 761 Kč, který doložila informací pro placení daně na zdaňovací období roku 2023 z 24. 4. 2023 v této výši a doklady o dvou platbách ve výši 667 Kč v červnu roku 2024 s popisem daň z nemovitých věcí, jejichž provedení bylo rovněž ověřeno z výpisu z účtu žalované. Dále tvrdila žalovaná nedoplatek na dani v SRN ve výši 47 EUR, která prokázala oznámením [Anonymizováno] o dani z příjmů za 2023 s povinností platby do 22. 4. 2025 (mimo rozhodné období, za něž je požadováno výživné). I tyto výdaje tak soud považoval za prokázané výše uvedenými důkazy.

11. Žalovaná dále tvrdila výdaje na splátky závazků z úvěrů k [právnická osoba]. (na základě smlouzvy o úvěru z [datum]) ve výši 4 924 Kč měsíčně, závazku ke společnosti [právnická osoba]. (na základě smlouvy [Anonymizováno] z [datum]) ve výši 5 180 Kč měsíčně, závazku ke společnosti [právnická osoba]. (z úvěrové smlouvy z [datum]) ve výši 8 080,66 Kč měsíčně a (z úvěrové smlouvy z [datum]) ve výši 1 879,99 Kč měsíčně. Dále uvedla, že do [datum] měla ještě závazek z hypotečního úvěru se splátkou 5 200 Kč, který již doplatila. Žalovaná tvrdila, že uvedené dluhy jsou společnými dluhy s jejím bývalým manželem [jméno FO], tento se však na jejich úhradě nepodílí. Důvod čerpání těchto úvěrů však neuvedla (s výjimkou již splaceného hypotečního úvěru). Soud předně chce konstatovat, že dluhy z úvěrů nemají přednost před dluhem vyplývajícím z vyživovací povinnosti, když i v případě vymáhání takových dluhů jde u výživného o tzv. přednostní pohledávku. Soud však výši dluhů při stanovení výživného zohlednil, a to z důvodu, že výživné se stanovuje s hledem na majetkové poměry žalobkyně a žalované, když výše těchto dluhů na majetkové poměry vliv mít může a má. Soud však zohlednil závazky pouze ve výši jedné poloviny, a to s ohledem na skutečnost, že sama žalobkyně tvrdí, že jde o společné dluhy manželů vzniklé za trvání manželství. Další, co s ohledem na tvrzené dluhy soud zohlednil, byla skutečnost, že bějteré předmětné úvěry byly sjednány včetně pojištění schopnosti splácet daný úvěr, a z toho důvodu, je-li žalovaná v pracovní neschopnosti, mají být příslušné splátky hrazené z tohoto pojištění, k čemuž alespoň částečně i docházelo, což vyplynulo z výpisů z účtu žalované, když na tento obdržela dne [datum] celkem [hodnota] Kč z účtu [č. účtu] s popisem [Anonymizováno], dne [datum] se stejným popisem platbu 8 080,66 Kč, a v téže výši dne 26. 8 2024, dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum]. Soud tak měl za to, že závazek k [právnická osoba]. žalovaná nebyla povinna v rozhodném období částkou 8 080,66 Kč splácet (resp. jí byl proplácen z pojištění). S pojištěním schopnosti splácet byl sjednán i druhý úvěr, který uzavřela dne [datum] žalovaná s [právnická osoba]. dle nějž měla platit splátku 1 692,99 Kč měsíčně, splátku s úhradou pojištění pak celkem [hodnota] Kč. Soud tak ani tuto splátku nepovažoval za výdaj, který by žalovaná musela v době své pracovní neschopnosti hradit. Stejně tak smlouva o úvěru se společností [právnická osoba]. byla sjednána s pojištěním schopnosti splácet, když bylo přistoupeno k Rámcové pojistné smlouvě s [právnická osoba]., a tak soud nepřihlédl ani ke splátce 4 924 Kč, kterou na základě této smlouvy by žalovaná jinak byla povinna splácet a která jí měla být na základě pojištění v době její pracovní neschopnosti vyplácena pojišťovnou. Existenci dluhu ve výši tvrzené žalovanou u [Anonymizováno] s.r.o. soud neměl za prokázanou, když žalovaná doložila smlouvu z [datum] bez toho, aniž by tvrdila či předložila jakékoliv dodatky takové smlouvy. Předložená smlouva z [datum] však byla uzavřena s úvěrovým limitem 20 000 Kč a měsíční splátkou 740 Kč (a v této výši byl soudem hodnocen). Navíc závazek z úvěrové smlouvy u [Anonymizováno] s.r.o. ze dne [datum], měl být smlouvou o úvěru s [právnická osoba]. doplacen (soud však nemá za prokázané, že by se jednalo o stejnou úvěrovou smlouvu, proto takto uvedený důkaz nehodnotil). Výpis z [datum] č. [Anonymizováno] o uhrazených splátkách za období 15. 1. 2024 až 11. 9. 2024 soud nemohl považovat za prokazující existenci takového úvěru, když šlo o pouhou tabulku vytvořenou neznámou osobou (jako osoba dopisovatele uvedena [jméno FO] bez bližší identifikace), bez podpisu oprávněné osoby a potvrzení konkrétní společností. Přesto by ale hodnocení této údajné splátky ve výši 5 180 Kč měsíčně (jako společného dluhu manželů) nemělo pro posouzení majetkových poměrů žalované většího významu, když pouze tento závazek není kryt pojištěním schopnosti splácet a podíl žalované na tomto dluhu by tak činil 2 590 Kč (když stejnou částku by byl povinen hradit i bývalý manžel žalované, resp. měla by vůči němu manželka regresní pohledávku v této výši).

12. Dále žalovaná uvedla, že je povinna hradit spolu s bývalým manželem závazky za vyúčtování služeb za rok 2022 v celkové výši 25 063,41 Kč a za rok 2023 v celkové výši 7 545,12 Kč. Nedoplatek za vyúčtování služeb vyúčtovaný SVJ z roku 2022 byl splatný k 31. 7. 2023 a z vyúčtování ze dne 10. 4. 2024 je patrné, že SVJ mělo za žalovanou stále pohledávku ve výši 22 949 Kč za období do 31. 12. 2023, když spolu s nedoplatkem za rok 2023 byla celková částka ve výši 31 070 Kč splatná do 31. 7. 2024. Soud tak v rámci majetkových poměrů žalobkyně zhodnotil i tento závazek, když opět dle tvrzení žalované je tento závazek společným závazkem spolu s bývalým manželem.

13. Žalovaná pak dále uvedla dluh na pojistném u [právnická osoba], ve výši 6 756 Kč a 4 375 Kč, které uznala a dohodla se na splátkách ve výši 555 až 570 Kč a 729 Kč až 733 Kč měsíčně. I tyto dluhy a jejich splátky soud zohlednil v rámci majetkových poměrů žalované.

14. K majetkovým poměrům žalované však soud hodnotil i skutečnost, že žalovaná vlastní nemovitosti, když podle nesporných tvrzení a náhledového výpisu z katastru nemovitostí žalovaná výlučně vlastní bytovou jednotku č. 1338/4 v budově č.p. 1338, 1339 a 1340 v k.ú. [adresa] a pozemek v k.ú. [adresa].

15. Soud se také zabýval výdělkovými možnostmi žalované, když hodnotil zejména, zda nebylo v možnostech a schopnostech žalované dosahovat vyššího výdělku. V této souvislosti žalovaná tvrdila, že dne 30. 6. 2021 uzavřela dodatek pracovní smlouvy, z níž vyplývalo, že se pracovní úvazek snižuje od 1. 7. 2021 na 30 hodin týdně. Žalovaná jako důvod uvedla svůj zdravotní stav, z provedeného dokazování však nebylo zjištěno, že by došlo k snížení pracovního úvazku z tohoto důvodu, když z dodatku taková informace nevyplývá. S ohledem na skutečnost, že pro požadovanou výši výživného za období, kdy žalovaná ještě pracovala pro uvedeného zaměstnavatele, byl příjem dostatečný, nemělo snížení pracovního úvazku v tomto smyslu podstatný vliv na rozhodnutí, ať už k němu došlo z jakéhokoliv důvodu. Žalobkyně v tomto směru navíc nic dalšího netvrdila ani neprokazovala. Další snížení výdělku pak vyplývalo z pracovní neschopnosti, ve které se žalovaná ocitla od 3. 7. 2024 a která u žalované stále trvala až do doby rozhodnutí soudu. Tato skutečnost neměla vliv na příjem žalované za měsíc srpen, avšak od měsíce září již žalovaná pobírala pouze příjem od [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze zdravotního pojištění ([Anonymizováno]). Žalovaná prokázala snížení tohoto příjmu i jeho důvody potvrzeními o pracovní neschopnosti a lékařskými zprávami, soud tak došel k závěru, že výživné je třeba vyměřit z příjmu Krankengeld a nebylo v možnostech žalované dosáhnout vyššího příjmu. Žalovaná dále předložila soudu i žádost ze dne 31. 3. 2025 v níž požádala o invalidní důchod, s ohledem na stále trvající příjem od [Anonymizováno] [Anonymizováno] a na skutečnost, že zatím o žádosti nebylo rozhodnuto, nebylo možno a ani nutno tento důkaz pro rozhodnutí hodnotit ve vztahu k jejím budoucím výdělkům. To, že její pracovní neschopnost stále trvá žalovaná doložila potvrzením o pracovní neschopnosti a aktuální zdravotní stav, doložila i lékařským nálezem pro posouzení zdravotního stavu ve věcech sociálního zabezpečení. Z něj soud zjistil, že žalovaná v minulosti trpěla [Anonymizováno] v osobní anamnéze [Anonymizováno], prodělala [podezřelý výraz] vyšetření byla zjištěná omezená hybnost [Anonymizováno] průběhu téměř roční pracovní neschopnosti došlo k celkovému zlepšení zdravotního stavu a aktuálně je bez výraznějších subjektivních potíží.

16. Soud se dále rovněž podrobně zabýval otázkou posouzení, zda přiznání výživného by nebylo v rozporu s dobrými mravy, jak uváděla ve svém vyjádření žalovaná a došel k závěru, že podmínky pro nepřiznání výživného v tomto ohledu nebyly splněny. Soud vycházel zejména z výpovědí svědků [jméno FO] (syna žalované) a [jméno FO] (matky žalované). Ti jako příčinu konfliktu mezi žalovanou a žalobkyní označili slovní rozepří, po které spolu strany přestaly komunikovat. Rovněž uvedli, že příčinou konfliktu byly i peníze, resp. jejich neposkytování ze strany žalované žalobkyni. Soud se v tomto ohledu nejprve zabýval otázkou, zda je možno nepřiznat výživné z důvodu rozporu s dobrými mravy, když současná právní úprava obsažená v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku již konkrétní ustanovení (na rozdíl od předchozího § 96 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb. o rodině) neobsahuje a došel k závěru, že i za současného právního stavu je možno stávající judikaturu v tomto směru aplikovat a výživné pro rozpor s dobrými mravy nepřiznat (jak uvedl i ve svém nálezu z 30. 9. 2014 Ústavní soud ve sp. zn. II. ÚS 2121/14). V daném případě se však o takový případ nejednalo. Soud v daném případě neshledal, že by šlo o tzv. „studium pro studium“ nebo, že by se žalobkyně snažila zneužít svá práva. Dospěl pouze k závěru, že vztahy mezi žalovanou a žalobkyní jsou na špatné úrovni, v minulosti došlo mezi nimi ke slovní rozepři, nebylo však prokázáno, že by ji zapříčinila žalobkyně a ani nebylo prokázáno, že by se jednalo o opakované jednání. Po této rozepři došlo k ukončení komunikace, rovněž však ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že příčinou trvání sporu bylo i neposkytování peněžních prostředků žalovanou (ani v minimální míře) žalobkyni. Konflikt byl zapříčiněn i špatným vztahem žalobkyně k (dnes již bývalému) manželu žalobkyně. To, že vztahy mezi účastnicemi nejsou dobré je i s ohledem na probíhající soudní řízení logické, nelze to však klást k tíži pouze jedné straně. Není-li pak hrazeno výživné ani v minimálním rozsahu a v tomto směru není vyvíjena ani žádná snaha ze strany rodiče, nemůže takový rodič ani očekávat, že bude dítě rodiči vypomáhat s domácími pracemi, tak jak žalovaná dle svědecké výpovědi [jméno FO] po žalobkyni požadovala. Takové chování žalobkyně soud nehodnotí jako natolik rozporné s dobrými mravy, aby mohlo na základě něj být výživné dítěti nepřiznáno, a to i s ohledem na skutečnost, že z velké části je zapříčinila právě i žalovaná.

17. Výživné ze strany otce žalobkyně bylo pravidelně hrazeno ve výši 5 000 Kč, jak soud zjistil z výpisu z transakcí na účet [č. účtu] vlastníka [Jméno žalobkyně] z protiúčtů [č. účtu] a [č. účtu], obojí s názvem [jméno FO]. Nad to z téhož výpisu transakcí soud zjistil, že bylo od června roku 2024 do března roku 2025 ze strany otce žalobkyně uhrazeno dále sedm plateb ve výši 100 Kč až 1 850 Kč, celkem za období, za něž je výživné požadováno ve výši 5 270 Kč (když celkově jde o platby nad rámec výživného v této výši za období více než 1 roku). S ohledem na skutečnost, že žalovaná netvrdila, že by v možnostech otce žalované bylo hradit výživné ve vyšší míře a ničeho v tomto směru ani neprokazovala (pouze konstatovala, že by soud měl zvážit, zda tato částka odpovídá jeho schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům a zda by se nemohl podílet na výživném vyšší částkou bez jakéhokoliv konkrétního tvrzení či důkazu). Soud vycházel z toho, že výživné otce není předmětem tohoto řízení a nebylo-li žádným z účastníků v tomto směru nic tvrzeno ani prokazováno, soud není oprávněn se v civilním sporném řízení takovou skutečností ze své iniciativy více zaobírat. Lze také připomenout, že rozsah dokazování a míra důkazu se vždy odvíjí od míry aktivity procesních stran, jak to odpovídá kontradiktorní povaze sporného řízení.

18. Soud zamítl důkazní návrhy nadbytečné a irelevantní, tedy výslechem žalované, dotazem na [právnická osoba] [Anonymizováno] ohledně skutečnosti, v rámci jakých měsíců a týdnů probíhala výuka žalobkyně na vysoké škole, a doklady o příjmech žalované za měsíce březen a duben. Dotaz na [právnická osoba] v tomto znění soud již jednou položil a odpověď považoval za dostatečnou pro rozhodnutí, relevantní skutečnosti soud navíc čerpal z jiných důkazů, konkrétně rozvrhu pro zimní semestr a pro letní semestr školního roku 2024 až 2025 a termínu zkoušek pro letní semestr (když bylo i zjištěno, že v rámci možností si žalobkyně přivydělává a v posledním semestru, v němž jí čekají státní zkoušky nelze od ní ani další přivýdělek na úkor studijních povinností spravedlivě požadovat). Stejně tak pro nadbytečnost zamítl soud návrh na provedení důkazu potvrzením o příjmu za měsíce březen a duben, když i z potvrzení [Anonymizováno] a pravidelných příjmů na účet žalobkyně bylo zjevné, že částka odpovídá měsíčně zhruba stejné částce 31,67 – 32-33 EUR denně. Listinný důkaz navíc žalovaná, resp. její právní zástupce, neměl při jednání k dispozici a nebyl důvod odročovat za tímto účelem jednání a bezdůvodně tak protahovat soudní řízení (když takto by mohla žalovaná tvrdit každý měsíc nižší příjem a řízení by nemohlo být skončeno, zatímco žalobkyně by mezitím byla bez příjmu z výživného). Pro nadbytečnost byl soudem pak zamítnut i návrh na provedení důkazu účastnickým výslechem žalované, když ta měla vypovídat ke stejným skutečnostem jako navržení svědci, soud zásadně účastnický výslech podle § 131 o.s.ř. provádí až, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak. Když takový případ v dané situaci nebyl shledán. Soud zjistil relevantní skutečnosti z výslechu [jméno FO] a [jméno FO], když tito shodně popsali příčinu konfliktu mezi žalovanou a žalobkyní a z jejich výpovědí nevyplynulo, že by přiznání výživného v daném případě bylo proti dobrým mravům. Soud navíc chce poznamenat, že žalovaná se před jednáním z jednání včas neomluvila, omluvena byla až těsně před jednáním právním zástupcem s odkazem na skutečnost, že je po operaci. Soud však po proběhlém dokazování došel k závěru, že se nejednalo o nečekanou, ale o plánovanou operaci, respektive zákrok kosmetického charakteru (jak vyplývá ze zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum] chirurgická indikace nebyla nezbytná). Ze zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] rovněž vyplynulo, že jde o pouhou „[Anonymizováno]“, která byla plánovaná na konec dubna. Z lékařské zprávy dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO], (z [právnická osoba] v [Anonymizováno]) vyplynulo, [Anonymizováno] (na 7 dní). Dne [datum] se pak žalovaná dostavila ke kontrole do [Anonymizováno] do [Anonymizováno]. Ze zprávy [tituly za jménem] med. univ. [jméno FO] vyplynulo, že [Anonymizováno]. Kontrola a vyndání stehů měla proběhnout v úterý (tj. dne [datum] před soudním jednáním). Že by dále potíže žalované, pro které by se nemohla k soudu dostavit, trvaly a byly takového charakteru, že by se k soudnímu řízení nemohla dostavit, však doloženo soudu nebylo. To, že žalovaná o potížích věděla a nesdělila soudu dopředu, soud nemohl považovat za omluvu včasnou. S ohledem na skutečnost, že žalovaná navíc nežádala o odročení jednání a byla zastoupena svým právním zástupcem, soud jednal v její nepřítomnosti. Výslech matky tak i s ohledem na to, že relevantní skutečnosti byly čerpány z jiných důkazů, soud považoval za nadbytečný a s potenciálem nadbytečně prodlužovat řízení.

19. Soud měl za prokázanou existenci konfliktu mezi žalovanou žalobkyní, který vznikl po slovní rozepři mezi žalovanou a žalobkyní, nezjistil však, že by tento konflikt zapříčinila pouze žalobkyně svým jednáním. Jako důvod sporu bylo svědky označen jednak slovní konflikt, který vznikl v souvislosti s (dnes již bývalým) manželem žalované, když žalobkyně se proti němu vyhrazovala. Stejně tak bylo jako příčina označeno i neposkytování peněz ze strany žalované žalobkyni. Soud chce zejména zdůraznit, že rodič si nese odpovědnost za to, jakým způsobem se vztahem s vlastním dítětem naloží a poskytování výživného nemůže podmiňovat. Pokud vztahy nejsou dobré a vyživovací povinnost rodič nehradí, nemůže očekávat ani ze strany dítěte, že bude zachovávat dobré vztahy a s rodičem komunikovat. Dojde-li k ukončení kontaktu a jeho neobnovení ze strany dítěte poté, co nedochází z druhé strany ani k úhradě jeho základních životních potřeb, je to následek vlastního chování vůči dítěti, ne jeho příčina a nelze to přičítat k tíži pouze dítěti, ale i jeho rodiči. Pokud stejně tak existoval problematický vztah mezi žalobkyní a manželem žalované, nelze ji vinit ze zavinění špatných vztahů, které v této souvislosti vznikly, když sama žalovaná pak výhrady vůči chování manžela měla, což je ostatně zřejmé i ze skutečnosti, že došlo k rozvodu manželství s tímto manželem (to zda v této souvislosti docházelo i k domácímu násilí pak nebylo předmětem tohoto řízení). Ač z výpovědi svědkyně [jméno FO] vyplynulo, že se žalovaná údajně zastávala žalobkyně v konfliktech s manželem, podstatné je, že ze svědecké výpovědi vyplynulo i to, že žalobkyně o tom, že se jí žalovaná zastávala, nevěděla, proto ani toto jí nelze klást k tíži.

20. Soud však chce zdůraznit, že vyživovací povinnost je vzájemná a dojde-li k situaci, že žalobkyně úspěšně ukončí své studium a stane se výdělečně činnou, i ona bude mít vyživovací povinnost vůči své matce a bude povinna zajistit jí slušnou výživu, nebude-li v možnostech žalované, aby si výživu zajistila sama.

21. Podle ustanovení § 910 občanského zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost, když podle ustanovení § 911 občanského zákoníku je podmínkou přiznání výživného neschopnost oprávněného sám se živit. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost (§ 913 občanského zákoníku). V dané věci uplatnila žalobkyně návrh na určení výživného, neboť výše výživného doposud soudem určena nebyla. Výživné pro děti lze přiznat i za dobu nejdéle tří let nazpět od podání žaloby (§ 922 odst. 1 občanského zákoníku).

22. Po provedeném zhodnocení dokazováním zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žalobkyně doposud nenabyla schopnost sama se živit, neboť se v rámci prezenčního studia na vysoké škole připravuje na výkon budoucího povolání, přičemž příjmové a majetkové poměry rodičů takové studium umožňují. Jakkoliv přitom došlo k určitému prodloužení pravidelné doby trvání studia (zapříčiněné pozdějším nástupem na danou vysokou školu po střední škole), nelze přehlédnout, že žalobkyně i v rámci studia sama svoje potřeby obstarává pomocí přivýdělku, a to v takové míře, aby ještě zvládala veškeré studijní povinnosti. To, že vyživovací povinnost žalované k žalobkyni nadále trvá, měl tak soud za prokázané, navíc to mezi účastníky byly prohlášeno za nesporné. Lze tedy shrnout, že odůvodněné (nezbytné) náklady žalobkyně spojené s plněním jejích studijních povinností se v rozhodném období (červen 2024 až květen 2025) pohybují v deklarovaných částkách okolo minimálně 14 000 Kč měsíčně. Žalobkyně, která byla schopna do prosince roku 2024 průměrně dosahovat vlastního příjmu ve výši cca 5 400 Kč měsíčně od prosince tyto vlastní příjmy již nemá a s ohledem na studijní povinnosti spojené s ukončením studia ani nelze je po ní rozumně požadovat, rozpočtou-li se tedy příjmy za rozhodné období do celkem 12 měsíců, za něž je výživné ke dni rozhodnutí požadováno, její příjem z přivýdělků tak činil celkem v průměru pouze 3 156 Kč měsíčně. Soud nehodnotil jako relevantní příjem plynoucí ze stipendia poskytnutého [Anonymizováno] krajem, a to s ohledem na skutečnost, že stipendium je účelově vázáno na dokončení studia a se závazkem k návratu do [Anonymizováno] kraje po úspěšném ukončení studia, když nelze v současné chvíli ani vyhodnotit, že byly podmínky jeho poskytnutí splněny a nebude nutné tyto účelově vázané prostředky vracet. To, že díky těmto finančním prostředkům měla žalobkyně z čeho své životní potřeby vůbec uspokojovat, jí nelze klást k tíži, když tyto nemohou suplovat vyživovací povinnost rodiče.

23. Celkové příjmy matky žalobkyně činili v období od června do srpna částku zhruba 29 000 Kč měsíčně, z čehož soud dovodil, že v tomto období žalobkyní požadovanou výši výživného 5 000 Kč byla schopná hradit v plné výši. Od září roku 2024 se příjem žalované snížil na částku cca 24 250 Kč měsíčně. Dle orientačních tabulek [právnická osoba] by měl základ určení výše výživného zletilého dítěte představovat cca 18 % příjmu osoby výživou povinné při dvou vyživovacích povinnostech takto starých dětí, tedy se pohybovat v případě žalované za období do srpna roku 2024 přes 5 000 Kč měsíčně a za období od září roku 2024 by odpovídala částka přesahující 4 300 Kč měsíčně. Zajištění osobní péče o žalobkyni se nedá v případě výživného ze strany matky zohlednit, když k takové nedochází, zohlednit by se pak dala ve vztahu ke zletilému synovi, který domácnost s matkou sdílí. Jak již bylo uvedeno, část výdajů žalobkyně je pokryta z vlastních příjmů (přivýdělek) a výživného hrazeného otcem, kdy takto nekryté nezbytné výdaje žalobkyně činí částku přesahující 5 000 Kč měsíčně, na kterých by se měla žalovaná vzhledem k jejímu příjmu podílet alespoň ve výši stejné jako otec žalobkyně (když v tomto směru nic dalšího o jeho majetkových poměrech netvrdila). Při aplikaci popsaných zásad tak soud dospěl k závěru, že žalovaná by měla na výživu žalobkyně přispívat částkou 5 000 Kč měsíčně s účinností od června roku 2024 a dále částkou 4 300 Kč měsíčně s účinností od září 2024, se splatností dle žalobního požadavku k 15. dni v měsíci předem (tj. pro který má být výživné hrazeno) viz výrok I. tohoto rozsudku. Z toho dále plyne i výše nedoplatku za období žalobou uplatněné do doby vyhlášení rozsudku, kdy za období od 1. 11. 2024 do 31. 5. 2025 (tj. 12 měsíců) vznikl nedoplatek na výživném v celkové výši 50 700 Kč, kdy od souhrnu dlužného výživného za uvedené období bylo nutno odečíst uhrazených 3 000 Kč za měsíc červen, jak vyplynulo i z nesporného tvrzení obou stran. Vzhledem k vyšší částce nedoplatku na výživném soud uložil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu povinnost k jeho úhradě v přiměřených splátkách splatných spolu s běžným výživným (výrok II. tohoto rozsudku). Soud v této souvislosti zohlednil i skutečnost, že dojde-li k ukončení studia v plánovaném termínu a vyživovací povinnost následně zanikne, výše splátky bude přibližně odpovídat výši stanoveného výživného. Ve výši rozdílu mezi požadovaným výživným a výživným soudem přiznaným pak soud žalobu zamítl (výroku III. tohoto rozsudku).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal výrokem IV. žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 275,52 Kč, přičemž tato částka představuje 79 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89,5 % a úspěchu žalované v rozsahu 10,5 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7, §8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve znění do 31. 12. 2024 z tarifní hodnoty ve výši 300 000 Kč sestávající z částky 9 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí právního zastoupení a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) ve znění do 31. 12. 2024 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do 31. 12. 2024 a odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 2 a. t. ve znění od 1. 1. 2025 z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 21. 1. 2025, z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 13. 3. 2025, z částky 3000 (2 x 1 500 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 16. 5. 2025 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. ve znění od [datum], dále cestovné za 2 x cestu [adresa] – [adresa] a zpět (dne 13. 3. 2025 a 15. 5. 2025), a to za 68 ujetých km v požadované částce 490 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,1 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t.) v celkové výši 2 180 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 580 Kč ve výši 6 211,80 Kč. Soud uložil žalované dle § 151 odst. 2 občanského soudního řádu povinnost zaplatit žalobkyni náhradu uvedené částky nákladů k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu).

Poučení