31 C 150/2020-132

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Stamidisovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení 86 450 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 86 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 86 450 Kč od 27. 3. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 17 714,4 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 10. 2020 domáhala zaplacení částky 86 450 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že dne 23. 8. 2013 uzavřela se žalovanou smlouvu životního pojištění [anonymizováno] [číslo] přičemž součástí pojistné smlouvy se staly i Všeobecné pojistné podmínky [anonymizováno] [číslo] a Doplňkové pojistné podmínky [anonymizováno] [číslo]. Pojistná smlouva zanikla ke dni 5. 1. 2018, a to k žádosti žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že žalovaná vyplatila žalobkyni v souvislosti s ukončením pojištění dne 27. 3. 2018 odkupné ve výši 14 817 Kč. Žalobkyně uvedla, že je přesvědčena, že žalovaná mylně stanovila částku odkupného ve výši 14 817 Kč, neboť v souvislosti se zánikem pojištění měla stanovit odkupné ve vyšší výši, v souladu se smluvní dokumentací. Odkupné definuje ust. § 3 písm. x) zákona č. 37/2004 Sb. zákona o pojistné smlouvě jako část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená pojistně matematickými metodami k datu zániku soukromého pojištění. Odkupné upravuje i článek [anonymizována tři slova] VPP, který stanoví:„ Výši odkupného pojistitel stanoví podle pojistně technických zásad.“, a dle článku [anonymizována tři slova] [anonymizováno] DPP:„ Odkupné se určuje jako část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená matematickými metodami k datu zániku pojištění.“ Okamžik zániku pojištění je dle článku [anonymizována tři slova] VPP vázán na výplatu pojistného v hotovosti pojistníkovi, vystavení šeku, nebo zadání příkazu k provedení výplaty odkupného peněžnímu ústavu. Žalobkyně dále uvedla, že zákon o pojistné smlouvě v § 66 odst. 2 písm. f) ukládá povinnost seznámit zájemce o pojištění se způsobem určení výše odkupného. Tuto informační povinnost žalovaná vůči žalobkyni nesplnila. Žalobkyně dále uvedla, že z dokumentu„ Mechanismus a výše počátečních a správních nákladů vyhotoveného k datu 22. 8. 2017“ vyplývá, že žalovaná na vrub zaplaceného pojistného účtovala počáteční a správní náklady a rizikové pojistné, ačkoliv tyto položky nebyly v pojistné smlouvě sjednány. Ke snižování kapitálové hodnoty tak docházelo v rozporu s pojistnou smlouvou a srážky počátečních a správních nákladů a rizikového pojistného neměly být realizovány. Žalobkyně uvedla, že za dobu trvání pojištění uhradila pojistné ve výši 128 500 Kč. Žalovaná plnila žalobkyni mimořádný výběr ve výši 27 233 Kč a odkupné ve výši 14 817 Kč. Žalobkyně proto požaduje zaplacení rozdílu celkově zaplaceného pojistného a vyplaceného plnění, tj. částku 86 450 Kč. Žalobkyně závěrem uvedla, že zaslala dne 1. 10. 2020 žalované předžalobní výzvu, na kterou žalovaná nikterak nereagovala.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že žalobu považuje za nedůvodnou a odmítla ji v celém rozsahu, když žalovaná provedla výpočet odkupného zcela v souladu s pojistnou smlouvou. Předně žalovaná vznesla námitku promlčení, ke které se dále vyjádřila tak, že Pojistná smlouva byla uzavřena dne 23. 8. 2013 za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen "SOZ"). Již při uzavření smlouvy měl žalobce k dispozici veškeré relevantní podklady, ze kterých mohl dovodit případnou nevýhodnost či neurčitost Pojistné smlouvy a měl tak možnost dovolat se včas údajné neplatnosti. Dle § 107 odst. 1 SOZ je délka subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení dvouletá, objektivní pak dle odstavce 2 tříletá. Promlčecí doba plyne od doby, kdy se oprávněný z bezdůvodného obohacení dozví o vzniku bezdůvodného obohacení. Žalobkyně se o jí tvrzeném bezdůvodném obohacení mohla dozvědět již při uzavírání pojistné smlouvy. Po uzavření pojistné smlouvy byla navíc žalobkyně o jejím vývoji pravidelně informována prostřednictvím výročních dopisů a dopisů s aktuálním stavem účtu, přičemž také byla na žádost žalobkyně vypracována modelace průběhu pojištění, která byla žalobkyni zaslána, a ze které mohla seznat výši rizikového pojistného, nákladů a poplatků a případného odkupného. Žalovaná uvedla, že závěr ohledně aplikace subjektivní promlčecí lhůty plynoucí ode dne uzavření pojistné smlouvy potvrdil i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 24. 11. 2020, č. j. 28 Cdo 2598/2020-240, které bylo potvrzeno usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. III. ÚS 94/21. Žalovaná uvedla, že pojistné zaplacené přede dnem 30. 10. 2018 je tedy nepochybně promlčeno uplynutím promlčecí doby dle § 107 odst. 1 SOZ, neboť žaloba byla podána až 30. 10. 2020. Žalovaná uvedla, že pojistné zaplacené přede dnem 30. 10. 2018 je promlčeno a je tedy třeba vypořádat pojistné zaplacené po tomto datu. Jelikož žalobkyně v nepromlčené době od 30. 10. 2018 do 30. 10. 2020 žádné pojistné nezaplatila, žalobkyně nemá nárok na jakékoliv plnění. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná jednala v rozporu s Pojistnou smlouvou, když snížila plnění při ukončení Pojistné smlouvy. K tomu žalovaná uvádí, že součástí Pojistné smlouvy byly i náklady, poplatky a rizikové pojistné sjednané v Pojistné smlouvě. Žalovaná upozorňuje, že před uzavřením Pojistné smlouvy žalobkyně převzala plné znění Pojistné smlouvy a dokumentaci s uzavřením Pojistné smlouvy související, tj. mimo jiné, DPP a VPP a informace o povaze podkladových aktiv vnitřních fondů. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaná předložila žalobkyni všechny nezbytné dokumenty. Dále je nutné poukázat na skutečnost, že žalobkyně až do roku 2018, tedy po dobu téměř 5 let od uzavření Pojistné smlouvy nijak neprojevila jakýkoli nesouhlas s obsahem Pojistné smlouvy. I z hlediska formální a vizuální podoby byla Pojistná smlouva uzavřena v souladu s právními předpisy platnými v době jejího uzavření. Nemůže být proto přičítáno žalované k tíži, pokud by žalobkyně podpisem akceptovala uzavření smluvního vztahu, aniž by se zajímala o obsah podepisované Pojistné smlouvy či smluvní dokumentace. V každém případě žalobkyně měla možnost - pokud by naznala, že informace, které dostala od žalované, pro ni nejsou dostatečné, neobjasňují relevantně způsob a výši výpočtu počátečních a správních nákladů spojených s Pojistnou smlouvou, příp. další ujednání a parametry sjednaného produktu - buď rovnou využít institutu výpovědi pojistné smlouvy do 2 měsíců od sjednání, nebo se dovolat relativní neplatnosti právního úkonu v promlčecí době. Žalobkyně tak ovšem neučinila. Tak jako u každého jiného závazku, do kterého spotřebitel vstupuje, se předpokládá, že jako zájemce o pojištění se bude zajímat o to, jaké důsledky pro něj uzavření závazku vyplývajícího ze sjednané smlouvy bude mít. Tím spíše za situace, jde-li o závazek dlouhodobější. A pokud má spotřebitel pochybnosti o tom, že poskytnuté informace správně pochopil, nebo některé informace zcela postrádá, měl by se snažit o jejich objasnění. Po uzavření smlouvy je spotřebitel stranou závazku, tudíž i pro něj jsou závazné zásady pacta sunt servanda a vigilantibus iura scripta sunt, z nichž mu plyne povinnost dostát svým povinnostem vůči druhé smluvní straně a dbát o svá práva. Pozdější snaha pojistníka vyvázat se ze smluvního vztahu s argumentem, že vlastně přesně nepochopil či mu nebylo objasněno, k čemu se zavázal, je dle názoru žalované v rozporu s principem poctivosti a dobrými mravy. V této souvislosti je vhodné akcentovat, že i aktuálně platný zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "NOZ"), v § 6 odst. 1 stanoví povinnost každého jednat v právním styku poctivě. Při posuzování závazku vzniklého z Pojistné smlouvy je podstatné vycházet ze zásady stanovené § 4 odst. 1 ve spojení s § 3030 NOZ, která stanovuje zákonnou domněnku, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Žalovaná tak vycházela z přesvědčení, že žalobkyně bude přistupovat k uzavírání Pojistné smlouvy s běžnou péčí a opatrností a seznámí se s obsahem uzavíraného smluvního vztahu. Zásadu § 4 NOZ potvrzuje i definice tzv. průměrného spotřebitele. Průměrný spotřebitel je "v rozumné míře pozorný a opatrný (…). Institut průměrného spotřebitele neslouží bezmezné ochraně spotřebitele, ale naopak chrání jen spotřebitele uvědomělého a dostatečně pečlivého ke správě svých vlastních věcí". Shodné pojetí převzal i Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 32 Odo 229/2006, nebo v rozsudku ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1057/2009. Žalovaná v této souvislosti upozorňuje i na stanovisko vyjádřené Ústavním soudem v nálezu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3725/13. V souladu s výše uvedeným žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl v celém rozsahu.

3. Soud vycházel při rozhodování z těchto důkazů: Z Pojistné smlouvy životního pojištění [anonymizováno] [číslo] ze dne 23. 8. 2013 vyplynulo, že byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena dne 23. 8. 2013 s počátkem pojištění dne 1. 9. 2013 na dobu 34 let. Sjednáno bylo pojištění pro případ smrti nebo dožití. Z Všeobecných pojistných podmínek pro životní pojištění [anonymizováno] [číslo] vyplynulo, že byly součástí pojistné smlouvy, když jejich převzetí a seznámení s nimi bylo žalobkyní potvrzeno a podepsáno. Z článku 26 VPP vyplynulo, že:„ Pojistitel je oprávněn účtovat pojistníkovi poplatky za mimořádné úkony, které provádí na žádost pojistníka a jsou uvedeny v Přehledu poplatků. Výši poplatků určuje pojistitel a je obsažena v aktuálním Přehledu poplatků přístupném na obchodních místech pojistitele.“ Z článku [anonymizována tři slova] VPP, dále vyplynulo, že výši odkupného pojistitel stanoví podle pojistně technických zásad. Okamžik zániku pojištění je dle článku [anonymizována tři slova] VPP vázán na výplatu pojistného v hotovosti pojistníkovi, vystavení šeku, nebo zadání příkazu k provedení výplaty odkupného peněžnímu ústavu. Z Doplňkových pojistných podmínek [anonymizováno] [číslo] vyplynulo, že byly součástí pojistné smlouvy, když jejich převzetí a seznámení s nimi bylo žalobkyní potvrzeno a podepsáno. Dále z článku [anonymizována tři slova] DPP vyplynulo, že odkupné se nerovná výši zaplaceného pojistného. Odkupné se určuje jako část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená matematickými metodami k datu zániku pojištění. Z dokumentu Mechanismus a výše počátečních a správních nákladů PS [číslo] vyplynula výše správních nákladů a jejich výpočet, výše počátečních nákladů a jejich výpočet, tabulka vývoje kapitálové hodnoty pojištění, aktuální stav pojistné smlouvy a výše výplaty odkupného k datu 22. 8. 2017. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 10. 2020 včetně dodejky vyplynulo, že žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 86 450 Kč. Ze Žádosti o sdělení informací o smlouvách životního pojištění a zaslání dokumentů ze dne 13. 4. 2017 vyplynulo, že žalobkyně se obrátila na žalovanou se žádostí o poskytnutí detailního výpočtu vyúčtování odkupného kvůli zamýšlené kontrole nároků vyplývající z identifikované pojistné smlouvy. Z Návrhu na zahájení řízení před finančním arbitrem ze dne 9. 6. 2017 vyplynulo, že žalobkyně podala k Finančnímu arbitrovi návrh, kterým se domáhala vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti předmětné pojistné smlouvy. Finanční arbitr rozhodl ve věci nálezem ze dne 4. 4. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo]. Usnesením ze dne 20. 5. 2019, č. j. [spisová značka] [číslo] byl předmětný nález zrušen a řízení zastaveno, neboť žalobkyně vzala svůj návrh zpět. Z výročních dopisů ze dne 1. 9. 2015, 1. 9. 2014, 1. 2. 2018, 1. 9. 2016 vyplynulo, že žalobkyně byla informována k danému datu každého roku o aktuálním stavu životního pojištění [anonymizováno]. Z Informačního dopisu ze dne 9. 9. 2013 vyplynulo, že žalovaná zaslala žalobkyni rekapitulaci podmínek sjednaného pojištění a také modelový příklad průběhu pojištění. Z Aktuálního stavu účtu k datu 1. 1. 2017 vyplynulo umístění pojistného, alokační poměry pro běžné a mimořádné pojistné a umístění prostředků. Ze Sdělení o zániku pojištění s výplatou odkupného ze dne 23. 3. 2018 vyplynulo, že žalovaná informovala žalobkyni o ukončení uvedeného pojištění, přičemž částka odkupného ve výši 14 817 Kč byla zaslána na číslo účtu. Výše odkupného byla stanovena z kapitálové hodnoty pojištění, která byla snížena o nesplacené počáteční náklady, poplatek za odkupné a případné dlužné pojistné. Současně byla vyplacená částka navýšena o příslušnou část podílů na výnosech. Žalobkyně byla informována, že výplatou odkupného zaniká pojištění v souladu s pojistnými podmínkami. Návrh na provedení dalších důkazů soud na jednání konaném dne 24. 11. 2021 zamítl jako nadbytečný.

4. Soud při rozhodování vycházel z těchto zákonných ustanovení a judikatury: Podle ust. § 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojistné smlouvě“), pojistná smlouva je smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné. Podle ust. § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Podle ust. § 3 písm. x) zákona č. 37/2004 Sb. zákona o pojistné smlouvě odkupné je část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená pojistně matematickými metodami k datu zániku soukromého pojištění. Podle ustanovení § 54 odst. 1 zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, v životním pojištění lze pojistit fyzickou osobu zejména pro případ smrti, dožití se určitého věku, nebo dne stanoveného v pojistné smlouvě jako konec soukromého pojištění, anebo pro případ jiné skutečnosti týkající se změny osobního postavení této osoby. Podle ustanovení § 58 odst. 1 zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, pokud bylo v životním pojištění sjednaném s běžným pojistným zaplaceno pojistné nejméně za 2 roky nebo jde-li o soukromé pojištění za jednorázové pojistné sjednané na dobu delší než 1 rok nebo jde-li o soukromé pojištění s redukovanou pojistnou částkou, má pojistník právo, aby mu na jeho žádost pojistitel vyplatil odkupné, pokud není v pojistných podmínkách stanoveno jinak. Výplatou odkupného soukromé pojištění zaniká. Odkupné je splatné do 3 měsíců ode dne, kdy pojistitel obdržel žádost o výplatu odkupného. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“), který s účinností od 1. 1. 2014 nahradil starý občanský zákoník a v oblasti poskytování soukromého pojištění i zákon o pojistné smlouvě, se tímto zákonem (novým občanským zákoníkem)„ řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti“ a podle odstavce 3 platí, že se právní poměry, na které se nevztahuje odstavec druhý (práva osobní, rodinná a věcná) a„ vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona“ řídí dosavadními právními předpisy. Podle § 3036 NOZ platí, že se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují i lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Rozhodnou právní úpravou je tedy zákon č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, když zákon o pojistné smlouvě obsahoval speciální úpravu promlčení pouze ve vztahu k právu na pojistné plnění. Podle ust. § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Podle ust. § 107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle ust. § 107 odst. 2 obč. zák. se nejpozději právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Podle ust. § 107 odst. 3 obč. zák. jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat. Podle ust. § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle ust. § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

5. Soud dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům: Soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 23. 8. 2013 pojistnou smlouvu [číslo] označenou Životní pojištění [anonymizováno] s počátkem pojištění od 1. 9. 2013 a pojistnou dobou 34 let, smlouvou bylo sjednáno pojištění pro případ smrti nebo dožití. Součástí smlouvy byly Všeobecné pojistné podmínky [anonymizováno] [číslo] a Doplňkové pojistné podmínky [anonymizováno] [číslo], s nimiž byla žalobkyně při uzavření smlouvy seznámena. Žalobkyně uhradila žalované na pojistném celkem 128 500 Kč. Pojištění zaniklo ke dni 5. 1. 2018, a to na základě žádosti žalobkyně o ukončení pojištění, s výplatou odkupného ve výši 14 817 Kč. Soud se zabýval obsahem pojistné smlouvy a ujednání obsažených v Doplňkových pojistných podmínkách životního pojištění ve verzi [anonymizováno] [číslo] a Všeobecných pojistných podmínkách pro životní pojištění ve verzi [anonymizováno] [číslo] ohledně platnosti smlouvy. Soud dospěl k závěru, že ze smluvních ujednání nelze určit konkrétní výši či způsob stanovení nákladů – počátečních a správních – jež měla být žalovaná oprávněna strhávat z běžného pojistného, pročež shledal tato smluvní ujednání neurčitá, a proto neplatná ve smyslu ust. § 37 odst. 1 obč. zák. Dále soud dospěl k závěru, že ze smluvní dokumentace neplyne způsob výpočtu rizikového pojistného. Toto ujednání posoudil soud rovněž jako neplatné pro neurčitost podle ust. § 37 odst. 1 obč. zák. Soud posoudil jako neurčité rovněž ujednání o odkupném, když jeho výše měla být stanovena pojistitelem podle pojistně technických zásad a určuje se jako část nespotřebovaného pojistného ukládaná pojistitelem jako technická rezerva vypočtená pojistně matematickými metodami k datu zániku soukromého pojištění, přičemž uvedené obecně konstatované technické zásady nejsou součástí pojistné smlouvy a nejsou dostatečně určité ve smyslu ust. § 37 odst. 1 obč. zák. Soud shledal neplatnost ujednání o počátečních, správních nákladech, rizikovém pojistném a odkupném a s odkazem na ust. § 41 obč. zák. neoddělitelnost těchto ujednání od ostatního obsahu pojistné smlouvy, pročež shledal pojistnou smlouvu neplatnou jako celek. Dále soud konstatoval, že žalovaná vznesla námitku promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení pro případ neplatnosti smlouvy, kterou shledal důvodnou s ohledem k uplynutí objektivní tříleté promlčecí doby ve smyslu ust. § 107 odst. 2 obč. zák., když tato počala běžet faktickým zaplacením každého pojistného, tedy pojistné zaplacené před 30. 10. 2017 je promlčeno (žaloba byla podána dne 30. 10. 2020). Jak vyplynulo ze spisu finančního arbitra, žalobkyně se o vzniku bezdůvodného obohacení dozvěděla na základě telefonického rozhovoru ze dne 4. 5. 2016, z něhož se žalobkyně dozvěděla o aktuálním stavu pojistné smlouvy, o výši kapitálové hodnoty 21 516 Kč, aktuální výši mimořádného výběru 14 126 Kč. Žalobkyně znala na základě výše uvedeného přibližnou nákladovost produktu a výši bezdůvodného obohacení na straně žalované. K tomu soud dodává, že nejpozději se žalobkyně dozvěděla o aktuálním stavu pojistné smlouvy ke dni 9. 6. 2017, kdy podala návrh k finančnímu arbitrovi na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti smlouvy ve výši 83 767 Kč. Objektivní promlčecí doba počala běžet faktickým zaplacením každého pojistného, které žalobkyně zaplatila před datem 30. 10. 2017 (více než 3 roky před podáním žaloby), které je tak pro uplynutí objektivní tříleté promlčecí doby promlčeno. Pojistné zaplacené po datu 30. 10. 2017 činí 3 000 Kč a toto promlčeno není. Soud neshledal na straně žalované úmysl bezdůvodně se obohatit na úkor žalobce. Žalovaná vyplatila žalobkyni částku 14 817 Kč, a to dne 27. 3. 2018.

6. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou pojistnou smlouvu absolutně neplatnou pro absenci určitého a konkrétního smluvního ujednání o výši rizikového pojistného za pojištění pro případ smrti, když jeho výši nelze zjistit, a to ani výkladem, z žádného smluvního ujednání ať již v předmětné pojistné smlouvě či jejích doplňkových, resp. zvláštních pojistných podmínkách, a to ani odkazem na blíže neurčené technické zásady pojistitele, uvádí k tomu následující. Předmětné smluvní ujednání o výši rizikového pojistného soud považuje za neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy ve smyslu ust. § 41 obč. zák., neboť se o ujednání o rizikovém pojistném, jehož určitá a konkrétní definice však absentuje, je opřena celá předmětná pojistná smlouva (§ 2 zákona o pojistné smlouvy), přičemž neplatnost ujednání o rizikovém pojistném pro případ smrti působí neplatnost ujednání o rizikovém pojištění pro případ smrti jako takovém, a tedy i neplatnost i celé pojistné smlouvy, neboť neurčitost a neplatnost tohoto ujednání má za následek, že nedošlo k platnému sjednání životního pojištění. Přitom samotný závěr o neplatnosti ujednání o rizikovém pojistném postačuje pro závěr o neplatnosti pojistné smlouvy jako celku. Soud proto pouze stručně konstatuje, že považuje za absolutně neplatné pro neurčitost (§ 37 odst. 1 obč. zák., § 41 obč. zák.) rovněž ujednání o výši odkupného a o počátečních a správních nákladech. S ohledem k závěru o absolutní neplatnosti pojistné smlouvy je ve smyslu ust. § 457 obč. zák. namístě přistoupit k vypořádání plnění, která si žalobce a žalovaná z předmětné neplatné pojistné smlouvy poskytli. V projednávaném případě se uplatní objektivní tříletá promlčecí lhůtě zakotvená v ust. § 107 odst. 2 obč. zák., která počala běžet zaplacením jednotlivých plnění; žaloba byla podána dne 30. 10. 2020, proto platby uskutečněné žalobcem přede dnem 30. 10. 2017 jsou promlčeny. Pojistné zaplacené po datu 30. 10. 2017 činí 3 000 Kč a toto promlčeno není. Žalovaná vyplatila žalobkyni částku 14 817 Kč, a to dne 27. 3. 2018. Soud zúčtoval vzájemná nepromlčená plnění v souladu s ust. § 457 obč. zák., když vzájemně zúčtoval uvedené částky 3 000 Kč a 14 817 Kč, tedy nepromlčené plnění uhrazené žalovanou převyšuje nepromlčené plnění poskytnuté žalobkyní, pročež nezbývá ničeho, čeho by byla žalovaná povinna žalobkyni vrátit.

7. Soud neshledal námitku promlčení vznesenou žalovanou nemravnou a nedomnívá se, že by se na straně žalované jednalo o úmyslné bezdůvodné obohacení na úkor žalobce, neboť z ničeho nevyplývá, že by žalovaná uzavírala pojistnou smlouvu v úmyslu uzavřít tuto neplatně a obohatit se na úkor žalobce, žádná konkrétní tvrzení týkající se nyní projednávané věci nebyla v tomto směru žalobcem přednesena a taková absentující tvrzení nelze extrahovat z dokazování. V poměrech projednávané věci nelze z žádného zjištění dovodit, že by námitka promlčení vznesená žalovanou byla výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz rozsudek NS ČR ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 59/2004). Žalobce znal obsah pojistné smlouvy a pojistných podmínek od počátku a po dobu více než pěti let podle této smlouvy hradil žalované pojistné, tedy žalobce od uzavření smlouvy znal veškeré skutkové okolnosti, z nichž si mohl učinit závěr o neplatnosti pojistné smlouvy, o které však opřel svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované žalobou teprve více než sedm let po uzavření pojistné smlouvy, ač skutkové okolnosti (obsah pojistné smlouvy a pojistných podmínek) pro závěr o neplatnosti pojistné smlouvy znal po celou dobu trvání vztahu účastníků (srov. NS ČR 23 Cdo 1254/2020, ÚS ČR sp. zn. I. ÚS 2435/2020). V samotném uzavření pojistné smlouvy pak podklad pro závěr o rozpornosti námitky promlčení s dobrými mravy na straně žalované shledat nelze.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 714,4 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 86 450 Kč sestávající z částky 4 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 6. 5. 2021, účast na jednání dne 24. 11. 2021), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 640 Kč ve výši 3 074,4 Kč.

Poučení