31 C 152/2025 - 152

Rubrum

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Bartizalovou, Ph.D. ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 80 633,48 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 80 943,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 18. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 29 484,71 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 80 943,48 Kč s příslušenstvím, představující nedoplatek náhrady za bolest způsobenou žalobkyni pracovním úrazem při výkonu práce pro žalovanou a náklady na vyhotovení znaleckého posudku.

2. Žalobkyně uvedla, že pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy jako kuchařka. Dne [datum] došlo k pracovnímu úrazu žalobkyně na pracovišti u žalované, kde se žalobkyně při otevření kotle opařila a utrpěla opařeninu levého předloktí prvního až třetího stupně. Postupně absolvovala lékařskou péči a několik chirurgických zákroků. Žalobkyně proto nechala vypracovat znalecký posudek, kterým byla dle Metodiky Nejvyššího soudu ČR stanovena výše bolestného za dobu od [datum] do [datum] na částku 191 555 Kč, za vypracování posudku žalobkyně uhradila znalci odměnu ve výši 29 388,48 Kč. Na výzvu pojistitelky žalované nechala žalobkyně vypracovat i znalecký posudek oceňující bolestné dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., přičemž tento posudek stanovil bolestné na 140 000 Kč. Za vypracování tohoto posudku žalobkyně uhradila 310 Kč. Žalovaná pak prostřednictvím své zákonné pojistitelky uhradila žalobkyni dne [datum] částku 140 310 Kč (140 000 Kč na bolestném a 310 Kč jako náklad na vypracování druhého znaleckého posudku). Žalobkyni tedy nebyl uhrazen rozdíl mezi bolestným stanoveným dle Metodiky Nejvyššího soudu ČR a bolestným stanoveným dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. ve výši 51 555 Kč a náklady vynaložené na vypracování prvního posudku ve výši 29 388,48 Kč. Žalobkyně přitom odkázala na nález Ústavního soudu ČR ze dne ze 15.11.2021 sp. zn. II. ÚS 2925/20, o jehož závěry svůj nárok opírá, a dále uvedla, že její pracovní úraz měl mimořádně komplikovaný průběh. Rána se nezhojila ani po třech letech, byla opakovaně ošetřována ve specializovaných ambulancích, došlo k hlubokému poškození tkáně, infekci, vznikla trvalá jizva a funkční omezení ruky. Závažnost újmy tedy byla nadstandardní, což nařízení vlády č. 276/2015 Sb. znemožňuje zohlednit, zatímco posudek dle Metodiky Nejvyššího soudu reflektuje skutečnou závažnost újmy, její trvání v řádu let a intenzitu bolesti, a odchýlení se od výpočtu dle Metodiky Nejvyššího soudu bez věcného zdůvodnění by bylo v rozporu se zásadou přiměřenosti i s judikaturou Ústavního soudu.

3. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Uvedla, že uhradila žalobkyni prostřednictvím své pojistitelky částku odpovídající bolestnému stanovenému znaleckým posudkem dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, a náklady na vyhotovení znaleckého posudku ohodnocující bolestné dle tohoto nařízení. Dále uvedla, že je si vědoma žalobkyní zmiňovaného nálezu Ústavního soudu, odkázala však na nález Ústavního soudu ČR ze dne 13.3.2024 sp. zn. Pl. ÚS 27/23, podle kterého je nutné metodiku chápat jako nikoli závazný, ale pouze podpůrný podklad pro stanovení výše náhrady nemateriální újmy za vytrpěnou bolest a ztížení společenského uplatnění. Uvedla, že má za to, že bolestné bylo v plné výši uhrazeno.

4. Zákonná pojistitelka žalobkyně [právnická osoba], k výzvě soudu sdělila, že si nepřeje do řízení vstoupit jako vedlejší účastník na straně žalované. Skutkové okolnosti 5. Ve dnech [datum] a [datum] proběhla u soudu jednání. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil důkazy jak samostatně, tak v jejich vzájemné souvislosti, soud zjistil ve věci následující podstatné skutečnosti:

6. Žalobkyně byla u žalované zaměstnána od [datum] jako samostatná kuchařka na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] (zjištěno z pracovní smlouvy, č. l. 7). Dne [datum] došlo k pracovnímu úrazu, kdy se žalobkyně při vaření opařila při otevření kotle. U žalobkyně nebyla zjištěna přítomnost alkoholu nebo jiných návykových látek, bezpečnostní předpisy nebyly porušeny (zjištěno ze záznamu o úrazu, č. l. 8-9). Pracovním úrazem utrpěla žalobkyně opařeninu levého předloktí 1. – 3. stupně na ploše 5 x 8 cm. Primárně byla ošetřena svým registrujícím praktickým lékařem, poté byla od [datum] ošetřována na traumatologické ambulanci, poté na ambulanci plastické chirurgie a v podiatrické ambulanci Nemocnice [Jméno advokáta C]. Léčbu provázely těžké celkové komplikace spočívající v rozvoji resistentní infekce a hnisání rány. Žalobkyně postupně užívala různá antibiotika podle citlivosti bakterií, které byly v defektu prokázány. Pro nutnost podávání antibiotik nitrožilně byla dvakrát hospitalizována na interním oddělení Nemocnice [Jméno advokáta C], chodila na opakované převazy. Prodělala třikrát přenos dermoepidermálního kožního štěpu z levého stehna na defekt po opařenině, z toho dvakrát ambulantně a jednou při hospitalizaci na oddělení úrazové a plastické chirurgie. Dále prodělala 48x nekrektomii nebo debridement (nekrektomie je chirurgický zákrok, jehož cílem je odstranění odumřelé tkáně z rány, debridement je odstranění odumřelé tkáně až do zdravé spodiny pomocí chirurgických nástrojů). Z důvodu pracovního úrazu měla žalobkyně vystavenu 3x pracovní neschopnost a dne [datum] jí byl přiznán invalidní důchod II. stupně. I přes shora uvedenou lékařskou péči nedošlo ke dni [datum], kdy byl vypracován znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž k tomuto datu je nárok na bolestné žalobkyní uplatňován, k plnému zhojení zranění. Zranění nebylo zcela zhojeno a pracovní neschopnost žalobkyně dále trvala i ke dni [datum], ke kterému byla vyhotovena lékařská zpráva [tituly před jménem] [jméno FO]. (Zjištěno ze zdravotnické dokumentace žalobkyně, č. l. 35 – 108, znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [Anonymizováno]., č. l. 10 – 23, a lékařského posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] včetně lékařské zprávy, č. l. 26 a 27.) Náklady na vyhotovení znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] činily 29 040 Kč (zjištěno z vyúčtování znalečného ze dne [datum], č. l. 25).

7. Bolestné ve výši stanovené znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] dle Metodiky Nejvyššího soudu uplatnila žalobkyně po žalované dopisem ze dne 9.1.2025 (č. l. 29 včetně dokladu o odeslání na č. l. 30). Dopisem ze dne [datum] sdělila zákonná pojistitelka žalované [právnická osoba] žalobkyni, že nelze poskytnout plnění bolestného stanoveného dle Metodiky Nejvyššího soudu, neboť se jedná o pracovní úraz, a vyzvala žalobkyni k doložení znaleckého posudku o ohodnocení bolesti vypracovaného lékařem v souladu s nařízením vlády č. 276/2015 Sb. (Zjištěno z dopisu ze dne [datum], č. l. 31.) Dopisem ze dne [datum] žalobkyně v komunikaci s pojistitelkou odkázala na výše zmíněný nález Ústavního soudu ze dne 15.11.2021 sp. zn. II. ÚS 2925/20 a na jeho základě setrvala na svém požadavku na náhradu za bolest ve výši stanovené znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], zároveň však za účelem splnění požadavku pojistitelky předložila posudek praktického lékaře [tituly před jménem] [jméno FO], který bolest žalobkyně ke dni [datum] ohodnotil na 330 bodů. Náklady na vyhotovení lékařského posudku [tituly před jménem] [jméno FO] činily 300 Kč (zjištěno z příjmového pokladního dokladu [tituly před jménem] [jméno FO] č. l. 28). 8. [tituly před jménem] [adresa] ve svém lékařském posudku ocenil bolest žalobkyně následujícím způsobem: - Popálenina III. stupně na ploše 5x8 cm na levém předloktí, položka 18.9 - 150 bodů - Z důvodu těžkých celkových komplikací – rozvoj resistentní infekce a hnisání rány položka navýšena o 50 % - + 75 bodů - Z důvodu náročného způsobu léčení – opakované převazy + kožní transplantace položka navýšena o dalších 50 % - + 75 bodů - Do [datum] provedeno 5 operačních výkonů: [datum] exkochleace defektu v LA + kožní transplantace ze stehna [datum] operace – nefrektomie defektu LHK v LA [datum] aplikace kožního transplantátu ze stehna [datum] rozsáhlá nefrektomie defektu levého předloktí [datum] přenos kožního transplantátu ze stehna Každá operace byla hodnocena jako otevřená rána dané oblasti, položka 1.9 rána hluboká či komplikovaná, tedy 6 bodů, operací bylo 5, tudíž 30 bodů Celkem tedy [hodnota] bodů.

9. Pojistitelka žalované vyplatila žalobkyni celkem částku 140 310 Kč, z toho 140 010 Kč jako bolestné (330 bodů při hodnotě jednoho bodu ve výši 424,27 Kč) a 300 Kč jako náklad na vyhotovení lékařského posudku (zjištěno z vyrozumívacího dopisu k odškodnění pracovního úrazu ze dne [datum], č. l. 24).

10. Soud podotýká, že o shora uvedených skutečnostech nebyl mezi účastníky spor (viz vyjádření zástupců účastníků na jednání dne [datum], č. l. 139), jejich spor spočíval v otázce, jak vysoká částka má být žalobkyni na bolestném zaplacena.

11. V důsledku shora uvedeného pracovního úrazu žalobkyně pozbyla dle lékařského posudku [tituly před jménem] [jméno FO] dlouhodobě zdravotní způsobilost pro výkon práce a žalobkyně s žalovanou se dne [datum] dohodly na rozvázání pracovního poměru (zjištěno z dohody o ukončení pracovního poměru ze dne [datum], č. l. 135) Právní posouzení 12. Podle § 269 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

13. Podle § 271c zákoníku práce (1) se náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce 2. (2) Vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti.

14. Podle § 271s odst. 1 zákoníku práce soud může výši odškodnění stanovenou právním předpisem (§ 271c a 271i) přiměřeně zvýšit.

15. Podle § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, se bolestí pro účely tohoto nařízení rozumí tělesné a duševní strádání způsobené poškozením zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, včetně stresu, obtíží a psychických symptomů obvykle doprovázejících poškození zdraví, a léčením a odstraňováním následků poškození zdraví, včetně komplikací vzniklých v přímé příčinné souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.

16. Podle § 2 odst. 1 písm. a) a odst. 2 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. se bolest a ztížení společenského uplatnění hodnotí v bodech. Počty bodů pro ohodnocení pracovním úrazem jsou uvedeny v příloze č. 1 k tomuto nařízení. Bodové ohodnocení bolesti se uvede v lékařském posudku o ohodnocení bolesti.

17. Podle § 3 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. (ve znění účinném ke dni stanovení náhrady - viz přechodné ustanovení k novele č. 451/2022 Sb., kterou se mění nařízení vlády č. 276/2015 Sb.) činí hodnota bodu 1 % průměrné mzdy v národním hospodářství zjištěné na základě údajů Českého statistického úřadu za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, v němž vznikla povinnost provést hodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění. Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se stanoví tak, že bodové ohodnocení bolesti nebo ztížení společenského uplatnění se násobí hodnotou bodu v korunách českých.

18. Podle § 5 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. se bodové ohodnocení bolesti provádí v době, kdy je zdravotní stav ustálený. Určení bodového ohodnocení bolesti musí být přiměřené povaze, rozsahu a tíži poškození zdraví způsobeného pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, průběhu a náročnosti léčení a odstraňování následků poškození zdraví, včetně komplikací vzniklých v přímé příčinné souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání.

19. Podle § 6 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 276/2015 Sb. bodové ohodnocení bolesti jednotlivých poškození zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání se zvýší, jestliže v příčinné souvislosti s poškozením zdraví došlo ke komplikacím, kterými se rozumí zejména infekce rány, zánět žil, trombóza, embolie, zánět plic a proleženina; s ohledem na rozsah a tíži komplikací se bodové ohodnocení při lehkých komplikacích zvýší nejvýše o 10 %, při středně těžkých komplikacích nejvýše o 30 % a při těžkých celkových komplikacích ohrožujících život nejvýše o 50 % bodového ohodnocení odpovídajícího poškození příslušného orgánu nebo orgánů anebo části těla nebo více částí těla.

20. Podle § 6 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 276/2015 Sb. k náročnému způsobu léčení, kterým se rozumí zejména dlouhodobá umělá plicní ventilace, dlouhodobá peritoneální dialýza, opakované hemodialýzy a opakované převazy rozsáhlých popálenin; bodové ohodnocení se zvýší nejvýše o 50 % bodového ohodnocení odpovídajícího poškození zdraví příslušného orgánu nebo části těla.

21. Podle § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

22. Obecně lze uvést, že jednou ze záruk základního práva na ochranu zdraví člověka je princip plného odškodnění za utrpěnou újmu na zdraví (k tomu např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 444/11, II. ÚS 2963/12, I. ÚS 2930/13, III. ÚS 2253/13, I. ÚS 3367/13). Účelem náhrady za bolest je poskytnout přiměřené zadostiučinění za strádání a utrpení, které musel postižený snášet v důsledku újmy na zdraví, neboť zdraví člověka patří k nejdůležitějším právním statkům. Bolestné jako forma odčinění za vytrpěnou bolest má újmu na zdraví vyvážit (i v rámci odpovědnosti podle pracovněprávních předpisů je přitom nepochybně nutné chápat bolest v širším – k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1.11.2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017). Jeho účelem je zejména poskytnout poškozenému finanční částku, aby mohl své strádání vyrovnat jiným způsobem – opatřením náhradních statků a požitků, které mu určitým způsobem odčiní zásah do zdraví.

23. Náhrada za utrpěnou bolest je v českém právním řádu upravena jednak v rámci občanského zákoníku ustanovením § 2958 a jednak ustanoveními § 269 a násl. zákoníku práce. Zatímco občanské právo pouze obecně stanoví, že újma má být odčiněna peněžitou náhradou vyvažující plně vytrpěné bolesti, zmocňovací ustanovení § 271c zákoníku práce stanoví, že náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se stanoví prováděcím předpisem. Tímto prováděcím předpisem je výše uvedené nařízení vlády č. 276/2015 Sb., kterým byla zavedena jistá dvojkolejnost odškodňování. V rámci českého soukromého práva tak vzniká situace, kdy naprosto shodná újma na zdraví je kompenzována odlišně v závislosti na tom, zda se poškozenému přihodila jakožto zaměstnanci či v rámci běžného občanského života.

24. Povinnost zaměstnavatele nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zaměstnanci je objektivní, neboť vzniká v případě splnění předpokladů uvedených v § 269 zákoníku práce bez ohledu na zavinění zaměstnavatele a bez toho, aby z jeho strany došlo k porušení právních povinností, respektive vzniká i tehdy, když zaměstnavatel dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zaměstnavatel má možnost se této povinnosti částečně či úplně zprostit, je-li dán některý z tzv. „liberačních důvodů“ uvedených v § 270 zákoníku práce.

25. Žádný z liberačních důvodů nebyl v tomto řízení tvrzen ani prokazován. Zároveň bylo v řízení prokázáno a mezi účastníky o tom ani nebylo sporu, že pracovní úraz se stal, na straně žalobkyně došlo k nemajetkové újmě v podobě vytrpěné bolesti, a je zde příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vzniklou újmou. V době rozhodování soudu je zdravotní stav žalobkyně ustálený. Byť k celkovému zhojení doposud nedošlo a žalobkyně podstupuje další léčbu, dle předložených lékařských zpráv a posudků byl v době jejich vyhotovení zdravotní stav žalobkyně již cca 3 měsíce ustálen a zásadně se neměnil, kožní štěp v místě úrazu byl přihojen a vitální, v místě zůstával pouze přetrvávající a dále léčený defekt v podobě píštěle o průměru 0,5 cm, zdravotní stav žalobkyně tudíž připouštěl bodové ohodnocení znalci. Oba lékaři, kteří posudky vypracovali, určili bodové ohodnocení bolesti, které zohledňovalo povahu, rozsah a tíži poškození zdraví, průběh a náročnost léčení a odstraňování následků poškození zdraví, včetně komplikací vzniklých v příčinné souvislosti s pracovním úrazem. Vycházeli přitom z lékařských zpráv a nálezů poskytovatelů zdravotních služeb, kteří se podíleli na léčení poškození zdraví žalobkyně a jeho následků. Závěry lékařů nebyly účastníky nijak zpochybněny a ani soud neměl o bodovém ohodnocení lékaři pochybnosti.

26. Při řešení otázky, zda poškozené náleží odškodnění v širším rozsahu, než bylo stanoveno bodovým ohodnocením [tituly před jménem] [jméno FO], je předně nutno vyjádřit se k argumentaci žalobkyně, která svůj nárok opírala mimo jiné o nález Ústavního soud ze dne 15. 11. 2021, sp. zn II. ÚS 2925/20. V důsledku toho požadovala výši bolestného, která by ji náležela podle norem občanského práva.

27. Jak bylo výše uvedeno, v tuzemském právu panuje jistá dvojkolejnost v rámci odškodňování nemajetkové újmy na zdraví. Právě v nálezu, na který žalobkyně dokazuje, se Ústavní soud k této dvojkolejnosti vyjadřoval. Zabýval se tedy vztahem odškodňování za poškození zdraví podle pracovního a občanského práva. Konstatoval, že principy rovnosti a plného odškodnění zásahu do nedotknutelnosti osoby při poškození zdraví vyžadují takový ústavně konformní výklad § 271c a 271s zákoníku práce, dle kterého se účastníkovi řízení dostane tohoto odškodnění alespoň na úrovni, které by se jinému poškozenému dostalo v občanskoprávním vztahu za okolností obdobných věci tohoto účastníka. Ústavní soud označil rovnost za jednu z ústředních hodnot českého ústavního pořádku a stěžejní východisko pro interpretaci a aplikaci práva. Dle ústavního soudu nelze objektivně dojít k jakémukoli smysluplnému odůvodnění závěru o tom, že by újma účastníka utrpěná v důsledku pracovního úrazu měla být kompenzována nižší částkou než újma jiné fyzické osoby ve srovnatelném postavení, jejíž nárok by byl posuzován dle občanského zákoníku. Není myslitelné, aby zákonem zvláště chráněná fyzická osoba, která koná námezdní práci v závislém postavení v zájmu zaměstnavatele, dle jeho pokynů a v podmínkách jím vytvořených, byla kompenzována v nižší výši oproti praxi založené na obecné právní úpravě.

28. Ústavní soud však zároveň konstatoval (bod 52 uvedeného nálezu), že uzavřením pracovní smlouvy dochází ke vzniku specifického právního vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, který se řídí především zákoníkem práce. Důsledkem této zvláštní úpravy vycházející z principu zvýšené ochrany zaměstnance je také to, že podmínky potřebné ke vzniku povinnosti k náhradě té které újmy mohou být upraveny odchylně od obecné (občanskoprávní) úpravy, stejně tak rozsah náhrady dané újmy. Například podmínky, za kterých zaměstnavateli vznikne povinnost nahradit újmu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem, jsou velmi široké: v mnohých případech se může jednat o odpovědnost absolutní, kdy se zaměstnavatel nezprostí své odpovědnosti ani poukazem na vyšší moc či úplné zavinění třetí osobou; rovněž požadavek na příčinnou souvislost mezi jednáním zaměstnavatele a vznikem újmy je v pracovněprávních vztazích velmi volný. Pracovním úrazem tak může kupříkladu být i úraz zaměstnance způsobený přírodní katastrofou nebo občanskými nepokoji, pokud v tu dobu zaměstnanec plnil pracovní úkoly. Zaměstnanec je tak v důsledku zvláštní právní úpravy do určité míry v privilegovaném postavení, jelikož mu vzniká právo na náhradu újmy i tehdy, když by mu za srovnatelných okolností při aplikaci obecné občanskoprávní úpravy nesvědčilo (tj. v porovnání s jinými osobami srovnatelně poškozenými za srovnatelných okolností, které ale dle obecné občanskoprávní úpravy nezakládají obdobnou povinnost k náhradě újmy, jako např. u vztahu mezi objednatelem a zhotovitelem). Právě v takových případech je dle názoru Ústavního soudu možné ospravedlnit, že se zaměstnanci dostane odlišného zacházení od obecné občanskoprávní úpravy.

29. Zjednodušeně řečeno, odškodnění ve výši stanovené podle norem občanského práva lze v případě pracovního úrazu poskytnout pouze v případě, že by nárok vzniknul právě i podle norem občanského práva. Pokud tomu tak není a důvodnost nároku je opřena toliko o normy pracovního práva, musí se poškozený „spokojit“ toliko s odškodněním podle pracovněprávních předpisů.

30. Žalobkyně takové skutečnosti, které by byly schopné založit důvodnost nároku podle občanského práva netvrdila ani neprokazovala. Odpovědnost zaměstnavatele v tomto případě je odpovědností objektivní, vyplývá pouze z norem práva pracovního, a nárok dle občanského práva není dán. Ohodnocení bolestného dle Metodiky Nejvyššího soudu proto nebylo možno zohlednit a nárok na tomto základě nebylo možné přiznat. Soud nicméně zohlednil i další argumentaci žalobkyně a další mimořádné okolnosti hodné zvláštního zřetele spočívající zejména v mimořádné délce a komplikovanosti léčby žalobkyně (jak bude rozvedeno dále) a odškodnění žalobkyně dále navýšil.

31. Kromě toho, že posuzující lékař může zvýšit bodové ohodnocení újmy na zdraví podle § 6 nebo 7 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., totiž soud může dále zvýšit ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele výši odškodnění stanovenou podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. (a to i v případě, kdy již bylo bodové ohodnocení zvýšeno posuzujícím lékařem, jak je uvedeno výše). Soud přitom tento závěr činí na základě toho, zda jsou zde okolnosti (v porovnání s jinými obdobnými případy téhož typu, a i s přihlédnutím k osobnosti poškozeného), které se vymykají z typového rámce obdobných případů a které by mohly nasvědčovat, že se jedná o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele. Na základě volného zhodnocení znaleckého posudku a s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, soudu náleží posouzení, zda je namístě odškodnění bolesti zvýšit (NS 21 Cdo 1004/2010, Valentová, K., Procházka, J., Janšová, M., Odrobinová, V., Brůha, D. a kol. Zákoník práce. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, 1210 s. nebo Novotný, Z. in Bělina, M., Drápal, L. a kol. Zákoník práce. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1194, marg. č. 10.). Nutno zdůraznit, že přiměřenost odškodnění je otázka právní, nikoliv skutková a stanovení konečné výše bolestného při zohlednění všech konkrétních okolností jednotlivého případu náleží pouze soudu, nikoliv znalci.

32. Žalobkyně tvrdila a v řízení vyšlo z obou posudků i z lékařských zpráv najevo, že následky úrazu byly pro žalobkyni mimořádně závažné a tíživé. Dne [datum], tedy dva měsíce po úrazu, byla žalobkyni na místo úrazu transplantována kůže z levého stehna. Přestože zpočátku byla diagnóza příznivá a zdálo se, že léčba bude úspěšná a dojde ke zhojení, nestalo se tak, odumřelou tkáň bylo třeba odstranit a dne [datum] byla transplantace opakována. I po půl roce od úrazu tak lékaři v důsledku komplikací žalobkyni doporučovali klidový režim, ledování místa úrazu, ruku udržovat ve zvýšené poloze, ruku šetřit, nezvedat předměty. Od srpna roku 2023 do července roku 2024 pak žalobkyně každý týden absolvovala debridement (odstranění mrtvé, poškozené nebo infikované tkáně), zpočátku byla snášena část hmoty mechanicky a část chemicky, poté mechanicky. Pravidelně každý týden je v lékařských zprávách konstatována větší bolestivost a odstranění hmoty až do krvácení. Dne [datum], tedy dva roky po úrazu, žalobkyně absolvovala další operaci, z nemocnice byla propuštěna [datum], poté byl opět lékaři doporučován klidový režim, ránu držet v suchu a čistotě, nenamáčet, nezašpinit, stehno, ze kterého byl odebrán kožní štěp ledovat. Léčba byla komplikována rozvojem rezistentní infekce způsobené bakteriemi zlatého stafylokoka a pseudomonas a diabetem II. stupně. Tyto léčebné postupy s sebou nutně nesly zvýšenou míru stresu a nepohodlí, dlouhodobě pravidelně se opakující bolest a značná omezení v životě žalobkyně. Psychické nepohodlí žalobkyně pak podporovala i skutečnost, že léčba nejen že byla dlouhodobá, ale také nejistá. To bylo konstatováno i v lékařské zprávě ze dne [datum], tedy vyhotovené více než rok a půl od úrazu: „léčba defektu pokračuje a bude pokračovat, bude dlouhodobá, určitě roky s nejistým výsledkem, stav se výrazně nemění“. Nelze dále odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyni byly odebrány celkem tři kožní štěpy z levého stehna, které byly využity k transplantaci, a v místě transplantace se žalobkyni v listopadu roku 2024 vytvořila píštěl o průměru 4 až 5 milimetrů, přičemž tyto skutečnosti se do bodového hodnocení v lékařském posudku nepromítly.

33. Soud s ohledem na uvedené považoval v projednávané věci za potřebné přistoupit k navýšení odškodnění za bolest podle § 271s zákoníku práce. Bodové ohodnocení provedené znalcem představuje objektivizované východisko pro určení výše odškodnění soudem. Již znalci je přitom dána určitá možnost navýšení s ohledem na komplikace a náročnou léčbu v konkrétním případě. Stanovení samotné výše odškodnění je však otázkou právní příslušející toliko soudu, který musí důsledně zohlednit všechny okolnosti konkrétního případu. K možnosti navýšení přistoupil znalec [tituly před jménem] [adresa], který do jisté míry zohlednil komplikace při léčbě (rozvoj resistentní infekce a hnisání rány, opakované převazy + kožní transplantace). Právě s ohledem na mimořádné okolnosti případu však má soud za to, že odškodnění určené pouze na základě znalcem provedeného bodového ohodnocení nepředstavuje dostatečné odškodnění žalobkyně, resp. je nutné přistoupit k výraznému navýšení částky stanovené na základě bodového ohodnocení znalce, aby odškodnění dostatečně odráželo závažnost následků na zdraví žalobkyně.

34. Jak bylo výše uvedeno, nárok na bolestné již zahrnuje určitou míru nepohodlí a stresu spojenou s původním zraněním i následnou léčbou. Zároveň si je soud vědom toho, že pro postup podle § 271s zákoníku práce v zásadě nemá být hlediskem samotná okolnost, že došlo ke komplikacím nebo náročnému způsobu léčení (k tomu srov. Novotný, Z. in Bělina, M., Drápal, L. a kol. Zákoník práce. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1194, marg. č. 7.). Nicméně ani navýšení provedené znalcem dostatečně nereflektuje závažnost následků na zdraví žalobkyně v důsledku pracovního úrazu. V projednávané věci totiž byla s komplikacemi spojena taková míra stresu, nepohodlí a dalších obtíží souvisejících s utrpěnou újmou na zdraví, že dalece překračuje základní rámec tohoto druhu obtíží, který je již v bolestném obsažen v obdobných případech.

35. Obzvlášť zásadní roli při stanovení výše odškodnění hraje v projednávané věci délka komplikací s léčbou spojená a opakovaný výskyt těchto komplikací. Uvedené komplikace totiž svojí povahou byly pro žalobkyni dokonce závažnější, resp. do jejího života se promítly výrazněji než samotné primární poškození (popálenina). V takovém případě se proto nelze spokojit s pouhým navýšením bodového ohodnocení za původní zásah do zdraví a léčbu s ním spojenou provedeným znalcem, které je limitováno 50 % bodového vyjádření původního zásahu do zdraví.

36. To ostatně odpovídá i výše nastíněné myšlence, která se promítá i v navýšení znalcem, jenž má zohlednit, zda měla léčba řádný průběh nebo došlo ke komplikacím. Jak totiž uvádí Nejvyšší soud (ačkoliv se uvedené rozhodnutí vztahuje k odškodnění podle občanského práva, je tato myšlenka plně platná i v rovině odškodnění podle práva pracovního) nedávalo by dobrý smysl, pokud by stejně byla odškodněna osoba, u které léčba proběhla řádně a osoba, jejíž léčba byla spojena s komplikacemi (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2207/2020). Stejně tak je totiž nutné zohlednit, o jak dlouho se léčba a s ní spojené komplikace protáhly a byl tím ovlivněn život poškozeného. Nelze totiž stejnou částkou odškodnit poškozeného, který se například s infekcí (či jinou komplikací) potýká jeden měsíc a poškozeného, který se s tou samou infekcí potýká v horizontu let.

37. Mimo délky a četnosti komplikací je také třeba zohlednit, na jaké části těla žalobkyně ke komplikacím docházelo, neboť postižení různých částí těla zasahuje do života poškozeného odlišným způsobem. Těmito následky byla zatížena levá horní končetina žalobkyně, tedy končetina, kterou člověk v běžném životě používá velmi frekventovaně. V řízení bylo prokázáno, že s hnisáním rány byl spojen občasný zápach, nutnost jejího zakrývání, držení v čistotě a suchu, převaz rány na chirurgické ambulanci byl nutný i v průběhu dovolené (a to i déle než dva roky po úrazu), zasažena byla i hybnost ruky a byla nutná rehabilitace. Zároveň bylo prokázáno, že v ráně došlo ke vzniku tzv. píštěle (kterou znalec při navýšení vůbec nevážil). S ohledem na to, o jaké komplikace a na jakém místě se jednalo byla žalobkyně po dobu více než dvou let významným způsobem omezena v běžném životě. Uvedené přitom nemůže dostatečně reflektovat pouze jednorázové 50% navýšení bodového ohodnocení znalcem. U všech těchto následků primárního poranění se přitom jedná o okolnosti, které v případě, že mají pouze dočasnou povahu, není možné odškodnit v rámci ztížení společenského uplatnění, ale je nutné je zohlednit právě v rámci bolestného.

38. S komplikacemi byla zároveň spojena také určitá dávka nejistoty ohledně úspěšnosti léčby, což představuje další okolnost, která prohlubovala nemajetkovou újmu žalobkyně a je na místě ji promítnout při stanovení odškodnění (srov. § 2957 občanského zákoníku, který se zde uplatní subsidiárně). Je totiž zřejmé, že pokud je poškozený udržován v určité vnitřní nejistotě ohledně toho, zda dojde k uzdravení, což je umocňováno opakovanou recidivou komplikací (v konkrétním případě danou zejména rezistentní infekcí způsobenou zlatým stafylokokem), má to významný dopad do jeho duševní sféry.

39. Konečně na uvedeném závěru zohledňujícím komplikace žalobkyně by nic nezměnilo ani to, pokud by k takovým komplikacím a tím i těžšímu následku měla určité predispozice (například v důsledku cukrovky). Jak totiž vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího soudu, osoba odpovědná za újmu musí poškozeného brát takového jaký je, a případné predispozice k určitému onemocnění jdou k její tíži (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 1975, sp. zn. Cpj 37/74, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3789/2012).

40. Soud tak dospěl k závěru, že částka stanovená pouze na základě bodového ohodnocení znalce nereflektuje skutečný dopad do zdraví žalobkyně, když léčba a komplikace s ní spojené byly ve svém důsledku závažnější než původní zranění a byly mimořádně dlouhé. S ohledem na uvedené okolnosti soud považoval za přiměřené navýšení o 51 555 Kč tedy o 37 %. Spravedlivé odškodnění při zvážení všech okolností projednávané věci daleko více odpovídá částce stanovené podle Metodiky, byť soud podle Metodiky nepostupoval (ani nemohl). Jde však o maximální částku, o kterou může původně poskytnuté odškodnění navýšit, neboť částkou požadovanou žalobkyní je vázán a nemůže ji přiznat více (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Nezabýval se proto dále otázkou, zda by navýšení odškodnění stanoveného na základě bodového vyjádření provedeného znalcem, mohlo být navýšeno případně i více.

41. S ohledem na to, že žalobkyně svůj úspěšně uplatněný nárok dokládala i předloženým znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], přiznal jí soud i náklady na vyhotovení tohoto znaleckého posudku ve výši 29 040 Kč, a to i přesto, že část posudku obsahující bodové ohodnocení bolesti dle Metodiky Nejvyššího soudu nebylo možno pro účely tohoto řízení využít. Předložený posudek totiž přehledně, podrobně a srozumitelným způsobem shrnuje následky úrazu, průběh a způsoby léčby, jakož i její výsledky, komplikace při léčení a jejich příčiny, a jedná se tak o prostředky účelně vynaložené k uplatnění práva žalobkyní.

42. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají z odměny zástupce za 4,5 úkonu právní služby po 4 340 Kč za jeden úkon (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepsání žaloby, účast na jednání soudu dne [datum], účast na soudním jednání dne [datum], kde došlo pouze k vyhlášení rozsudku) podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z 5 tzv. režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a z náhrady cestovních výdajů zástupce žalobkyně na jednání soudu v celkové výši 3 130,91 Kč za dvě cesty z [Anonymizováno] do [adresa] a zpět o vzdálenosti celkem [hodnota] km při užití osobního vozu s kombinovanou spotřebou nafty 5,5 l/100 km, vyhláškové ceně nafty 34,70 Kč/l a sazbě základní náhrady 5,8 Kč/km, to vše dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., včetně náhrady promeškaného času v délce 8 půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, a z náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši 543,38 Kč.

43. O lhůtě k plnění rozhodl soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení