31 C 159/2018-402

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 2 272 426,80 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 647 272,10 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 4,05% ročně z částky 1 235 816,10 Kč od 16. 6. 2018 do 21. 8. 2019 a z částky 647 272,10 Kč od 22. 8. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 946 738,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 4,05% ročně z částky 946 738,80 Kč od 16. 6. 2018 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 172 478,50 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na náhradu nákladů řízení částku 7 703 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 2 272 426,80 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu zdůvodnil tím, že se dne 26. 5. 2016 jako řidič motocyklu poranil při dopravní nehodě s osobním automobilem Fiat Multipla, řízeného Ing. [jméno] [příjmení], který byl usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 28. 2. 2017, čj. 3 T 4/2017-379 uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví, když nedal na přímém a přehledném úseku komunikace přednost žalobci, který přijížděl po hlavní silnici, a ze své pozice zaparkovaného vozidla na krajnici zahájil otáčecí manévr s úmyslem zastavit své vozidlo mimo pozemní komunikaci vlevo. Ing. [anonymizováno] se k tomuto skutku v trestním řízení doznal. Žalobci bylo způsobeno těžké ublížení na zdraví spočívající v oslepnutí pravého oka, těžkého poranění hlavy a mozku se zlomeninami klenby a base lební a zlomeninami obličejového skeletu, deformace nosu, částečné ochrnutí obou levých končetin (ztrátu citu, zvýšený třes, nekoordinovanost), odstranění levého varlete a poúrazovou epilepsií. Ing. [anonymizováno] porušil ustanovení § 4 písm. a) a § 24 odst. 1, 2 zákona č. 361/2000 Sb., ve spojení s § 21 zákon ač. 361/2000 Sb., když při otáčení vlevo musí dát přednost v jízdě protijedoucím vozidlům a musí dbát zvýšené opatrnosti. Povinnost Ing. [anonymizováno] k náhradě škody vyplývá z ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), neboť porušil povinnost stanovenou mu zákonem a tím způsobil žalobci újmu na jeho zdraví a majetku. Pro tento případ byl Ing. [anonymizováno] pojištěn u žalované. Žalobce požadoval po žalované náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy v podobě bolestného vyčísleného znalcem na 798 774 Kč, ztížení společenského uplatnění (dále jen„ ZSU“) ve výši 2 333 373 Kč a ušlý zisk ve výši 413 750 Kč. Žalovaná však z titulu spoluviny žalobce ve výši 70 % plnění ponížila a vyplatila žalobci na pojistném plnění částku 299 573 Kč. Žalobce však má za to, že z důvodu, že v místě nehody překročil povolenou rychlost, je namístě plnění z důvodu spoluviny ponížit o 30 %, o kterou také požadované plnění v žalobě ponížil.

2. Žalobkyně ve svém vyjádření nezpochybnila, že dne 26. 5. 2016 došlo k nehodě žalobce a osobního automobilu řízeného Ing. [jméno] [příjmení], při které žalobce utrpěl újmu na zdraví. Potvrdila též, že na základě pojistné smlouvy [číslo] je pojistitelem odpovědnosti z provozu vozidla Fiat Multipla, z níž jí plyne povinnost poskytnout pojistné plnění, kterým za pojištěného nahradí újmu způsobenou provozem vozidla v rozsahu a ve výši podle o.z. a v rozsahu nároků dle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaná dále uvedla, že u ní žalobce dopisem ze dne 31. 1. 2018 uplatnil nárok na pojistné plnění k náhradě bolestného, ZSU a ztráty na výdělku. Na základě tohoto dopisu žalovaná zahájila šetření, vyzvala žalobce k doplnění dokladů, a dopisem z 19. 4. 2018 žalobce informovala o ukončení šetření, sdělila mu výši pojistného plnění a vysvětlila mu důvody poměrného snížení pojistného plnění i důvody, proč některá pojistná plnění neposkytla. Žalovaná potvrdila, že žalobci vyplatila částku 299 573 Kč. Při stanovení výše pojistného plnění se nepřiklonila k závěrům znaleckého posudku vypracovaného MUDr. [příjmení], nýbrž k závěrům znaleckého posudku zpracovaného dne 20. 3. 2018 MUDr. [celé jméno znalkyně]. Znalkyně stanovila výši bolestného částkou 602 323 Kč a současně vysvětlila, proč některé položky hodnotila od MUDr. [anonymizováno] odlišně. Žalovaná pak dle posudku po ponížení spoluúčasti poškozeného (70 %), vyplatila žalobci na bolestném částku 180 697 Kč. Pokud se jedná o nárok žalobce na ztrátu na výdělku, žalovaná 271 pracovních dní prokazatelné pracovní neschopnosti z důvodu poškození zdraví, které žalobce utrpěl při dopravní nehodě, vynásobila průměrným hrubým denním výdělkem žalobce (2 476 Kč), odečetla náhradu mzdy od zaměstnavatele ve výši 7 245 Kč a nemocenského pojištění ve výši 267 498 Kč. Výslednou částku 396 253 Kč ponížila z důvodu spoluúčasti o 70 % a výslednou částku ve výši 118 876 Kč poskytla žalobci jako pojistné plnění. Nárok žalobce za období od 10. 1. 2018 do 24. 1. 2018 žalovaná neuspokojila, neboť jej nemá za prokázaný. Za ZSU žalovaná plnění neposkytla, neboť žalobce nevyhověl jejímu požadavku na posouzení zdravotního stavu žalobce soudním znalcem určeným žalovanou a neposkytl požadovanou součinnost. Žalovaná nerozporuje, že Ing. [anonymizováno] svým jednáním spočívajícím v zahájení otáčecího manévru s úmyslem zastavit vozidlo vlevo mimo komunikaci, aniž dal přednost protijedoucímu motocyklu, porušil povinnost dát přednost v jízdě stanovenou v § 24 odst. 1, resp. § 21 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., a způsobil žalobci újmu, kterou je mu v souladu s § 2910 o.z. povinen nahradit. Na straně žalobce lze však shledat významné okolnosti, které byly příčinou vzniku újmy, resp., jejího zvětšení a které povinnost škůdce k náhradě újmy dle § 2918 o.z. poměrně snižují. Stanovení spoluúčasti žalobce ve výši 70 % považuje žalobkyně za důvodné. Žalobce jel zcela nepřiměřenou rychlostí, a to ve výši dvoj až trojnásobku povolené rychlosti. Pokud by jeho rychlost byla přiměřená, ke střetu provozů by nedošlo. Tímto žalobce jednak nedostatečně chránil své zájmy i zájmy jiných osob a současně porušil § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. Žalobce měl také v době nehody otevřenou spodní část helmy, jejímž účelem je chránit čelní a obličejovou část hlavy. Pokud by tomu tak nebylo, byla by závažnost jeho zranění hlavy podstatně menší. Žalobce navíc s největší pravděpodobností neměl rozsvícená světla a byl oblečen do oblečení černé barvy bez reflexních prvků.

3. Žalobce ve své replice poukázal na skutečnost, že posudek zpracovaný MUDr. [celé jméno znalkyně] mu nebyl nikdy předložen a požaduje plnění dle výpočtů MUDr. [anonymizováno]. Ušlý výdělek za období od 10. 1. 2018 do 24. 1. 2018 považoval za nadbytečné žalované prokazovat, neboť tato mu dopisem ze dne 19. 4. 2018 sdělila, že šetření nároků žalobce ukončila. Z tohoto důvodu se také nedostavil k MUDr. [celé jméno znalkyně] za účelem znaleckého zkoumání pro výpočet ZSU. K míře spoluúčasti sdělil, že není pravdou, že při nižší rychlosti by k nehodě nedošlo. Viníkem nehody je Ing. [anonymizováno], navíc Okresní soud v Třebíči v usnesení čj. 3 T 4/2017-349 uvedl, že míra spoluzavinění není extrémního charakteru. Dle názoru žalobce je soud tímto ve smyslu § 135 o.s.ř. vázán. Výtka ohledně otevřené helmy nemůže obstát, neboť § 6 odst. 1 písm. h) zákona č. 361/2000 Sb., klade požadavek na řádně připevněnou ochrannou přílbu schváleného typu a krytí zraku vhodným způsobem. Přílba žalobce disponovala zasouvací clonou sloužící právě k chránění zraku při takto vyklopené části. Žalobce současně poukázal, že proti žalobci nebylo ani zahájeno přestupkové řízení. Ohledně domněnky nerozsvícených potkávacích světel žalobce uvedl, že motocykl disponoval automatickým rozsvícením již po otočení klíčku ve spínací skřínce. Jestliže by tyto světla žalobce nezapnul, ani by nenastartoval.

4. Žalovaná v průběhu řízení uhradila žalovanému za ZSU částku 583 295 Kč a na náhradu ztráty na výdělku za období od 10. 1. 2018 do 24. 1. 2018 ve výši 5 249 Kč. Žalobce vzal proto svou žalobu co do částky 588 544 Kč zpět. Řízení bylo při jednání usnesením ze dne 17. 6. 2020 v uvedeném rozsahu zastaveno.

5. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Usnesením Policie ČR ze dne 18. 10. 2016, čj. KRPJ [číslo] 2016 [číslo], bylo ve smyslu § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání Ing. [jméno] [příjmení] jako obviněného ze spáchání přečinu těžké ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Ze spisu Okresního soudu v Třebíči, sp. zn. 3 T 4/2017, konkrétně z usnesení čl. 379 soud zjistil, že trestní stíhání Ing. [jméno] [příjmení] bylo ve smyslu § 314c odst. 1 písm. a) trestního řádu za použití § 188 odst. 1 písm. f) trestního řádu a § 307 trestního řádu podmíněně zastaveno pro skutek spočívající v tom, že dne 26. 5. 2016 jako řidič osobního vozu Fiat Multipla na přímém a přehledném úseku komunikace zahájil otáčecí manévr s úmyslem zatavit vozidlo mimo pozemní komunikaci vlevo z pohledu jízdy automobilu, přičemž nedal přednost v jízdě protijedoucímu motocyklu, který řídil žalobce a který jel po uvedené komunikaci v opačném směru jízdy, v důsledku čehož žalobce narazil motocyklem do pravého boku automobilu a utrpěl zranění – úrazové krvácení pod tvrdou plenu mozkovou vpravo, úrazové krvácení pod měkké pleny mozkové, difúzní axonální poškození mozku, zhmoždění mozku v obou čelních lalocích, krvácení do mozkových komor, průnik vzduchu do dutiny lební, úrazový otok mozku, mnohočetné zlomeniny lebky, prokrvácení pravé oční koule, průnik vzduchu do očnice vpravo, otevřenou ránu pravé oční koule, krvácení do oční koule, vykloubení čočky, těžké zhmoždění levé oční koule, průnik vzduchu do levé očnice, eroze rohovky, hluboké řezné rány na čele a dolním rtu a bradě a dlouhodobým, pravděpodobně doživotním citelným omezením obvyklé denní činnosti a s předpokládanými trvalými následky ve smyslu narušení hybnosti levostranných končetin, ve smyslu narušení kognitivních funkcí, ve ztrátě vidění na pravé oko a ve změně vzhledu obličeje, a tento čin spáchal proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu dle zákona, neboť porušil ustanovení § 4 písm. a) a § 24 odst. 1, 2 zákona č. 361/200 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Ing. [anonymizováno] byla stanovena zkušební doba podmíněného zatavení trestního stíhání v trvání 12 měsíců. Ing. [anonymizováno] se k trestné činnosti v plném rozsahu doznal, svého jednání litoval a učinil potřebná opatření k náhradě škody oznámením věci pojišťovně. Z usnesení dále plyne, že žalobce výrazným způsobem překročil nejvyšší povolenou rychlost a je evidentní, že i jednání poškozeného se podílelo na vzniku škodlivého následku, byť míra jeho spoluzavinění není extrémního charakteru a případná výše způsobené škody by byla předmětem dalšího rozsáhlého dokazování.

7. Přípisem ze dne 2. 6. 2016 nazvaným Oznámení o registraci škodné události žalovaná informovala žalobce, že jím zaslané oznámení o vzniku škodné události zaregistrovala pod [číslo] a současně vyzvala žalobce k předložení dokladů k prokázání nároků žalobce 8. Z přípisu žalované ze dne 1. 3. 2018 nazvaného vyřízení nároku na náhradu újmy plyne, že žalovaná dosud neobdržela doklady potřebné k vyřízení nároků z pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a uvedla jejich výčet. Vzhledem k tomuto nebyly nároky vyřízeny. Současně uvedla, že zdravotnickou dokumentaci, posudek na bolestné a ZSU vyhodnocuje konzultační lékař žalované.

9. Dne 9. 8. 2018 žalovaná informovala žalobce, že dosud neobdržela doklady prokazující, že pracovní neschopnost za období od 10. 1. 2018 do 24. 1. 2018, jež je v příčinné souvislosti se zraněním při dopravní nehodě ze dne 26. 5. 2016, jak vyplývá z přípisu žalované z uvedeného data.

10. Žalovaná oznámila žalobci, že ukončila šetření nároků z pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a stanovila výši náhrady po zohlednění míry spoluúčasti na 299 573 Kč, z níž 180 697 Kč činí náhrada bolestného a 118 876 Kč náhrada ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, jak je patrno z přípisu žalobkyně ze dne 19. 4. 2018 11. Z obrazové dokumentace založené ve výše uvedeném trestním spisu vyplývá, že žalobce měl na hlavě helmu, u které však, jak sám uvedl, měl zvednutou ochranný štít, nicméně helma byla vybavena též ochrannou sluneční clonou, kterou měl žalobce v okamžiku nehody přes oči, a došlo k jejímu prasknutí.

12. MUDr. [celé jméno znalkyně], znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví urgentní medicína a stanovení nemateriální újmy na zdraví, ve svém odborném lékařském vyjádření ze dne 6. 4. 2018 k dotazu zadavatele-žalované, zda došlo ke zvětšení škody následkem nesprávně upevněné helmy – zvednutého chrániče brady a ochranného štítu, uvedla, že vzhledem k dominujícímu kraniotraumatu a také poranění oka, kdy kromě krvácení do mozku došlo především k poranění obličejové části. Znalkyně uvedla, že v případě, že by žalobce měl správně upevněný chránič brady a také ochranný štít, nemohlo by dojít k tak devastujícímu poškození obličeje a ruptuře očního bulbu, neboť tyto části by byly výrazně chráněny. Znalkyně vycházela ze svých zkušeností, na ARO, emergency, ZZS.

13. Z potvrzení zaměstnavatele žalobce ze dne 14. 3. 2018, potvrzení zaměstnavatele o výši vyplacené náhrady ze dne 14. 3. 2018 a formuláře žalované nazvaného potvrzení o ztrátě na výdělku vyplývá, že jeho průměrný denní výdělek činil 2 476 Kč, v dočasné pracovní neschopnosti žalobce byl od 26. 5. 2016 do 9. 6. 2017 a od 10. 1. 2017 do 24. 1. 2017, tj. 395 kalendářních a 282 pracovních dnů, na nemocenských dávkách mu bylo vyplaceno 268 409 Kč, na náhradách mzdy při dočasné pracovní neschopnosti 16 073 Kč, rozdíl celkem činí 413 750 Kč.

14. Žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval předžalobní výzvou ze dne 18. 7. 2018 žalovanou k úhradě peněžitého závazku po lhůtě splatnosti ve výši 3 246 324 Kč představující nároky na bolestné, ZSU a náhradu ztráty na výdělku.

15. Žalovaná žalobci dne 21. 8. 2019 vyplatila částku 583 295 Kč na ZSU a 5 249 Kč na ztrátu na výdělku, což je patrné z výpisů z účtu právního zástupce žalobce.

16. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] ve znění jeho doplnění vyplývá, že vozidlo i motocykl netrpěli závadami, které by mohly mít vliv na vznik a průběh dopravní nehody. Rychlost motocyklu v okamžiku, kdy začal reagovat na odbočující automobil, byla [číslo] km/h, v okamžiku střetu 85 km/h. Postup řidiče automobilu byl nesprávný, neboť si nepočínal tak, aby při otáčení vozidla nedošlo k ohrožení nebo omezení ostatních účastníků provozu na pozemních komunikacích. Jízda žalobce byla nepřiměřená danému místu a situaci v silničním provozu, na daném úseku se měl pohybovat rychlostí max. 50 km/h. Jako příčinu dopravní nehody viděl ve vjetí otáčejícího se vozidla do jízdního koridoru protijedoucího motocyklu. Řidič vozidla by střetu zabránil, pokud by nezahájil otáčecí manévr. Řidič motocyklu by střetu zabránil, pokud by jel předepsanou rychlostí. Pokud by se touto rychlostí pohyboval v místě počátku zanechané brzdné stopy, pak by jeho střetová rychlost činila max. 19 km/h. Z doplňku znaleckého posudku pak plyne, že se motocykl musel nacházet v dohledu řidiče automobilu již před zahájením otáčecího manévru.

17. Ze znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce] včetně jeho výslechu při jednání vysvětlil, že se v zásadě ztotožňuje s Ing. [celé jméno znalce], že žalobce před střetem jel rychlostí cca 109 km/h. Pokud se jedná o jím uváděnou rychlost 165 km/h, ta by byla reálná za situace, kdy by motocykl žalobce nezanechal brzdnou stopu. Nicméně jedná se jen o nepodloženou hypotézu. Shodl se však s Ing. [celé jméno znalce], že rychlost žalobce před střetem byla určitě vyšší než 100 km/h a střetová rychlost se pohybovala mezi [číslo] km/h. Pokud se jedná o možnost pojištěnce žalované jedoucího v autě vidět žalobce před zahájením odbočovacího/otáčecího manévru, má znalec za to, že se oba řidiči museli vidět, možná mohl řidiči automobilu bránit ve výhledu sloupek, nicméně pokud by se podíval dvakrát, žalobce by spatřit měl.

18. Ze znaleckého posudku MUDr. [anonymizováno] ze dne 9. 10. 2017 o stanovení výše bolestného a ZSU vyplynulo, že znalec míru bolesti stanovil celkem 3 018 body. Orchotracheální intubaci hodnotil dle položek T180, T 171, T172, T173, a to jak aplikovanou dne 26. 5. 2016, tak při operaci dne 30. 5. 2016, dále při zavedení invazivních vstupů na OUP FN [obec] dne 26. 5. 2016 hodnotil dle položek S750, S550, T1900, T1910, T1820. Znalec ve svém posudku hodnotil 2 x 150 body položku S052 (zranění a operace pravého oka), a to jak v sekci základních položek, tak v sekci operací Celkem výši bolestného určil částkou 798 774 Kč. Pokud se jedná o stanovení výše náhrady ZSU tuto stanovil základní částkou 1 944 477 Kč, za použití modifikačního koeficientu 20 % z důvodu věku žalobce částkou 2 333 373 Kč. Znalec posoudil účelné vnímání – absolutní poruchu čichu hodnotou 100 %, nehodnotil položku získání dovedností, myšlení, psaní, vykonávání běžné denní povinnosti, vytváření neverbální zprávy. Měnění pozice těla, přemisťování, získání a udržení zaměstnání přisoudil výši obtíží, 37 %, chůzi 60 %, nehodnotil jídlo, získání obydlí, neformální společenské vztahy, rekreaci a volný čas hodnotil mírou obtíží 100 %.

19. Ze znaleckého posudku o odškodnění bolesti ze dne 20. 3. 2018, znaleckého posudku o odškodnění ZSU ze dne 10. 8. 2019 vypracovaných MUDr. [celé jméno znalkyně] a při výslechu znalkyně při jednání soud zjistil, že míra bolestného byla vypočtena částkou 602 322,75 Kč za [číslo] bodů s hodnotou 264,67 Kč za 1 bod. V základním hodnocení položek i bodového hodnocení se znalkyně shodla s MUDr. [příjmení]. Shoda byla i v navýšení o 15 % v některých položkách z důvodu středně závažných komplikací, nesouhlasila však s dvojím započtením položky S052, poraněním radiální tepny dle položky 550 při zavádění invazivních stupů na OUP FN [obec] dne 26. 5. 2016, kdy se jedná o zavedení kanyly do tepny v oblasti zápěstí, a to do tepny vřetení, nikoliv radiální v oblasti předloktí, která je v tomto místě nenahmatatelná. [příjmení] hodnocení tak činí 10 bodů, nikoliv 30 bodů. Ránu ve vlasové části hodnotila znalkyně oproti znalci [příjmení] 72 body, tedy hodnotou o 2 body vyšší. Znalkyně hodnotila cizí tělo v průdušnici, analogicky pro zavedení rourky k dýchání, pouze 1x. Má za to, že nelze hodnotit opakovaně u jednotlivých operací, neboť rourka byla zavedena již ZZS, od té doby nebyla vytažena, pouze 1x vyměněna a to tak, že místo ústy vede řezem na přední straně krku. V případě opakovaných hodnocení by se jeden kód, který se nezměnil, hodnotil několikrát. Taktéž nehodnotila položku S 240 hodnocenou jako operační ránu při operační revizi zlomenin obličejového skeletu, neboť při operaci bylo vycházeno z připraveného řezu, tj. bylo pokračováno v operaci v již připraveném řezu a nelze tak jeden zásah hodnotit 2x. K zavedení orchotracheální rourky uvedla, že se jedná o velmi diskutovanou a kontroverzní položku, praxe není jednotná, ovšem má za to, že má být hodnoceno pouze položkou T173 – cizí těleso v průdušnici, tj. umístění nejhlouběji do těla, nikoliv též položkami cizí těleso v ústech, hltanu a hrtanu. Při jednání totéž uvedla o zavádění kanyl do močového měchýře, nikoliv též dle položek cizí těleso v močové trubici. V rámci výslechu opravila svůj posudek o položku S050 eroze rohovky, chemosa a prokrvácení spojivky, lagopthalmus levého oka (20 bodů), kterou v důsledku záměny levého a pravého oka v posudku neuvedla. Pokud se jedná o výši ZSU tuto stanovila částkou 1 944 317 Kč za uplatnění 20 % koeficientu z důvodu věku žalobce. Na rozdíl od MUDr. [anonymizováno] hodnotila jiné účelné vnímání jako omezení z 25 %, neboť žalobce utrpěl ztrátu čichu a poruchu chuti, ovšem je třeba hodnotit i jiné smyslové vnímání, jako dotyk, tlak, parestezie, hyperstezie, Dále na rozdíl od MUDr. [anonymizováno] zohlednila položky získání dovedností, myšlení, psaní, vykonávání běžné denní povinnosti, vytváření neverbální zprávy. Nižší mírou obtíží hodnotila měnění základní pozice těla, přemisťování, chůzi či pohyb, péči o své zdraví. Získání obydlí a získání nezbytných věcí hodnotí pod dvěma položkami, nikoliv spojeně jako MUDr. [celé jméno znalce] (ovšem na konečnou výši toto vliv nemá). Získání zaměstnání taktéž hodnotila nižší mírou obtížnosti. Ke změně došlo při jednání u položky placené zaměstnání v důsledku aktuální změny u žalobce, kterou následně soud zhodnotil u vlastního přepočtu znaleckého posudku. Rekreaci a volný čas hodnotila měrou obtížnosti 50 %, nikoliv 100 %, jako je tomu u MUDr. [anonymizováno], neboť žalobce sice nemůže vykonávat dosavadní koníčky, ovšem objektivně vzato volnočasové aktivity vykonávat může.

19. Ačkoliv byl k důkazu proveden též rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, čj. 20 C 53/2018-83, soud z něj zjištění pro závěr o skutkovém stavu nečerpal, neboť závěry zde uvedené nebyly podstatné pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněných nároků ani jejich výše. Soud dále nevycházel ani z potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění ze dne 12. 3. 2018, ačkoliv jej provedl k důkazu, neboť základ pro výpočet ztráty na výdělku učinily strany nesporným.

20. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Co se týká listinných důkazů pravost a správnost nebyla namítána, soud proto neměl důvod z těchto listin při svém rozhodování nevycházet ani jim v rámci hodnocení důkazů přisuzovat nižší hodnotu. Pokud se jedná o znalecké posudky, soud neměl důvod z nich nevycházet, když v základních rysech po vysvětlení při jednání byly znalecké posudky vypracované znalci se specializací na příčiny dopravních nehod ve shodě. Znalecké posudky na stanovení bolestného a ZSU se sice částečně rozcházely, nicméně i tyto rozdíly byly při výslechu znalkyně vysvětleny. Soud nepovažoval za nutné vyslechnout i znalce [celé jméno znalce], který se bez omluvy nedostavil k jednání soudu a ani nepovažoval za nutné vyslechnout znalce [příjmení], který se k jednání nedostavil v důsledku svého pracovního vytížení na covidové jednotce. Znalecké posudky za současného výslechu znalce [celé jméno znalce] a znalkyně [celé jméno znalkyně] vytvořily vcelku srozumitelný rámec, o nějž se bylo lze při rozhodování opřít, byly přesvědčivé, úplné a jejich závěry byly logicky odůvodněné. Provedené důkazy na sebe logicky navazovaly, doplňovaly se a na jejich základě bylo možné si vytvořit poměrně ucelenou představu o sledu událostí a učinit na jejich základě ucelený skutkový závěr.

21. Na základě uvedených zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 26. 5. 2016 došlo k dopravní nehodě, jejímiž účastníky byly pojištěnec žalované, do nějž při odbočování automobilem vlevo mimo silniční komunikaci narazil motocykl žalobce. K nehodě došlo v obci, přičemž žalobce jel rychlostí cca 109 km/h, střetová rychlost činila [číslo] km/h. Silniční úsek byl přehledný a pojištěnec žalované mohl žalobce na motocyklu v protijedoucím pruhu vidět. Žalobce měl otevřený obličejový štít helmy. Po střetu žalobce utrpěl rozsáhlá zranění, a to zejména v oblasti hlavy a obličeje, která si vyžádala převoz do nemocnice a několikaměsíční intenzivní péči s několika operacemi, přičemž žalobce si z nehody odnesl trvalé následky na zdraví a téměř roční pracovní neschopností. Žalobce svůj nárok z újmy na zdraví uplatnil u žalované – pojistitele řidiče vozu, která po provedeném šetření dospěla k závěru, že žalobce se ze 70 % na vzniku škody podílel, tomuto výpočtu také podřídila výši vyplaceného plnění. Naopak žalobce vycházel z toho, že se podílel na vzniku škody pouze ze 30 %.

22. Soud ve věci aplikoval zejména následující zákonná ustanovení: Dle § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Dle odst. 2 písm. a) nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě, jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení Policii České republiky podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích. Plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění. Dle odst. 3, pojistitel je povinen provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu. Ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou osobou uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti, je pojistitel povinen a) ukončit šetření pojistné události a sdělit poškozenému výši pojistného plnění podle jednotlivých nároků poškozeného včetně způsobu stanovení jeho výše, jestliže nebyla zpochybněna povinnost pojistitele plnit z pojištění odpovědnosti a nároky poškozeného byly prokázány, nebo b) podat poškozenému písemné vysvětlení k těm jím uplatněným nárokům, které byly pojistitelem zamítnuty nebo u kterých bylo plnění pojistitele sníženo, anebo u kterých nebylo možno ve stanovené lhůtě ukončit šetření. Dle odst. 4, nesplnil-li pojistitel povinnost podle odstavce 3, zvyšuje se částka pojistného plnění, jehož se prodlení pojistitele týká, o úrok z prodlení. Sazba úroku z prodlení se stanoví ve výši diskontní sazby stanovené Českou národní bankou, platné k prvnímu dni prodlení, navýšené o 4 % ročně. Úroky z prodlení se stanovují vždy samostatně za každý započatý měsíc prodlení ve výši jedné dvanáctiny sazby úroku z prodlení, přičemž sazba úroku z prodlení se aktualizuje každý měsíc s využitím diskontní sazby [obec] národní banky, platné k prvnímu dni daného měsíce prodlení. Úroky z prodlení odvozené na základě diskontní sazby se použijí, pokud není v pojistné smlouvě stanovena částka vyšší. Podle § 2861 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) z pojištění odpovědnosti má pojištěný právo, aby za něho pojistitel v případě pojistné události nahradil poškozenému škodu, popřípadě i jinou újmu, v rozsahu a ve výši určené zákonem nebo smlouvou, vznikla-li povinnost k náhradě pojištěnému. Dle odst. 2 poškozenému vzniká právo na plnění proti pojistiteli, jen bylo-li to ujednáno,anebo stanoví-li tak jiný zákon. Podle § 2900 o.z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Podle § 2903 odst. 1 o.z., nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit. Podle § 2910 o.z., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle § 2927 odst. 1 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Podle § 2918 o.z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí. Dle § 2958 o.z., při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Dle § 21 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, řidič odbočující vlevo musí dát přednost v jízdě protijedoucím motorovým i nemotorovým vozidlům, jezdcům na zvířeti, protijdoucím organizovaným útvarům chodců a průvodcům hnaných zvířat se zvířaty, tramvajím jedoucím v obou směrech a vozidlům jedoucím ve vyhrazeném jízdním pruhu, pro něž je tento jízdní pruh vyhrazen, a cyklistům jedoucím v jízdním pruhu pro cyklisty. Dle § 18 odst. 4 zákona č. 361/2020 Sb., v obci smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km.h, a jde-li o dálnici nebo silnici pro motorová vozidla, nejvýše 80 km.h 23. Po podřazení zjištěného skutkového stavu citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

24. Základním předpokladem odpovědnosti za způsobenou újmu je vznik újmy, protiprávní jednání škůdce a příčinná souvislosti mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem újmy.

25. Mezi účastníky nebylo sporu, že dne 26. 5. 2016 došlo k nehodě motocyklu řízeného žalobcem a osobního automobilu řízeného Ing. [anonymizováno], jehož pojistitelem je na základě pojistné smlouvy [číslo] žalovaná. Pasivní věcná legitimace žalované je dána, neboť žalobci vznikla škoda v důsledku škodní události, kterou zavinil pojištěnec žalované, za kterou odpovídá dle § [číslo] a § 2910 o.z. Tuto škodu přitom podle § 6 odst. 2 písm. a) zák. č.168/1999 Sb., hradí pojistitel, tj. žalovaná.

26. Mezi účastníky nebylo sporu ani o škodě na zdraví, která byla žalobci způsobena, že se na vzniku škody podílel pojištěnec žalované, dále nebylo sporu ani o tom, že žalobce se na škodě podílel. Sporná však byla míra účasti žalobce na vzniku škody, když žalobce míru své účasti vypočetl na 30 % a žalovaná má za to, že míra účasti žalobce činila 70 %. Žalovaná také dle svého výpočtu poskytla plnění jak bolestného, ZSU tak náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 30 % z jí vypočteného základu výše těchto položek. Dále byl mezi účastníky spor o výši bolestného a ZSU, když ze znaleckých posudků vypracovaných každou ze stran vycházely jiné údaje.

27. Byla-li škoda způsobena také (či výlučně) jednáním poškozeného, je v tomto rozsahu vyloučena odpovědnost škůdce. Chybí totiž jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním škůdce, popř. kvalifikovanou událostí, za niž škůdce odpovídá na objektivním principu. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2018, 25 Cdo 657/2006). Při úvaze o poměrném rozdělení škody mezi škůdcem a poškozeným jede o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce a o zvážení všech skutečností, jež přispěly ke způsobení škody. Zvažují se veškeré příčiny, které vedly ke škodě, a stejně jako u škůdce lze i u poškozeného brát v úvahu jen takové jeho jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku škody. [ulice] úvaha o tom, nakolik se na způsobení škody podílel sám poškozený, a tedy v jakém rozsahu nese škodu sám, odvisí vždy od okolností konkrétního případu po porovnání všech příčin vzniku škody jak na straně škůdce, tak na straně poškozeného (usnesení Nevyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, 25 Cdo 1054/2007). Nejde přitom o spoluzavinění poškozeného v užším smyslu, nýbrž přesněji řečeno o spoluzpůsobení vzniku škody z jakýchkoliv důvodů, které jsou na straně poškozeného.

28. Vzhledem k uvedenému jsou pro výši odškodnění podstatné nikoliv jen příčiny vzniku dopravní nehody, ale příčiny vzniku odškodňovaných následků (srov. rozsudek Nejvyššího soud ze dne 28. 4. 2015, 25 Cdo 969/2014). V této souvislosti jsou příčinami následků na zdraví žalobce způsobené dopravní nehodou žalobce a pojištěnce žalované ze dne 26. 5. 2016: -) zahájení otáčecího manévru pojištěncem žalované s úmyslem zastavit vozidlo mimo pozemní komunikaci vlevo z pohledu jízdy automobilu a nedání přednosti v jízdě protijedoucímu motocyklu, který řídil žalobce a který jel po uvedené komunikaci v opačném směru jízdy, -) více než dvojnásobné překročení rychlosti žalobcem, -) jízda žalobce s otevřenou obličejovou částí helmy, byť s umístěním sluneční clony přes oči.

29. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce neměl zapnutá světla (a to ani přes to, že byla žalovaná k označení důkazu k prokázání této skutečnosti soudem vyzvána). Fakterm je, že motocykl žalobce nesvítil po dopravní nehodě, ovšem vzhledem k čelnímu nárazu je toto pochopitelné a nelze dovozovat, že by motocykl žalobce nesvítil již za jízdy. Soud proto možnost nerozsvícených světel při posouzení míry spoluúčasti žalobce nebral v potaz. Pokud se jedná o nedostatek reflexních prvků na oblečení žalobce, nelze než uvést, že dopravní nehoda se stala na konci května za světla na přehledném silničním úseku, reflexní prvky tedy není možné považovat za významné. Taktéž s ohledem na zranění žalobce, k nimž došlo v podstatě pouze v oblasti hlavy, soud považuje oblečení žalobce za bezvýznamné. Ke zraněním, ke kterým došlo při dopravní nehodě, by došlo bez ohledu na to, zda měl žalobce oblečení pro jízdu na motocyklu vhodné či nevhodné. Na odškodňovaném následku tak oblečení žalobce nehrálo roli.

30. Pro úplnost je namístě se vyjádřit k názoru žalobce, že v trestním řízení vedeném proti pojištěnci žalované bylo uvedeno, že míra spoluzavinění žalobce není extrémního charakteru a soud je tímto ve smyslu § 135 o.s.ř. vázán. Soud je však v civilním řízení vázán pouze rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo jej spáchal, ale není vázán trestním rozhodnutím, pokud jde o výši škody. Rozhodnutím, jímž byl pachatel trestného činu uznán vinným, neznamená, že škoda byla způsobena výlučně (nebo téměř výlučně) jeho zaviněním. Jestliže se kromě pachatele trestného činu podílelo na vzniku škody i jednání poškozeného, nevylučuje to možnost přiznat poškozenému náhradu škody po snížení o jeho podíl na škodě.

31. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, 25 Cdo 2561/2009, jestliže základ nároku byl prokázán, avšak odpovědnost je v posuzované věci velmi obtížně a těžko zjistitelný, neboť na vzniku škody se nepochybně podílelo více faktorů, pak může soud poměr, v jakém se příčiny na straně škůdce podílely na vzniklé újmě, stanovit úvahou dle § 136 o.s.ř., založenou na zhodnocení relevantních okolností.

32. Poté, co soud vzal v potaz příčiny vedoucí ke vzniku odškodňovaného následku, se ve světle výše citovaného rozhodnutí zabýval poměrem, v jakém se příčiny na vzniklé újmy podílely. V této souvislosti dospěl k závěru, že dominantní příčinou vzniku újmy bylo porušení povinnosti pojištěnce žalované při otáčecím manévru vlevo (ve snaze zastavit vozidlo mimo komunikaci), dát přednost žalobci pohybujícímu se v opačném směru jízdy, jedoucím rovně ve svém pruhu. Tímto pojištěnec žalované porušil povinnost stanovenou v § 21 odst. 5 zákona o silničním provozu a nebýt této příčiny, nedošlo by k nehodě a tím ani k újmě na zdraví v podobě, v jaké nastala. Další příčinou odškodňované újmy bylo porušení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu žalobcem, který více než dvojnásobně překročil rychlosti jízdy. V případě, že by žalobce jel v obci předepsanou rychlostí 50 Km/h, došlo by k nehodě při střetové rychlosti max. ve výši 19 km/h. Byť by k nehodě s největší pravděpodobností došlo a taktéž by nejspíš došlo ke zranění žalobce, zajisté by újma žalobce nebyla tak devastujícího charakteru. Konečně poslední významnější příčinou újmy žalobce byla též otevřená helma žalobce. Zde se soud neshodl s žalobcem, že pro jízdu na motocyklu existují i homologované helmy bez obličejové části a že jízdou s otevřeným obličejovým štítem žalobce neporušil žádná zákonná ustanovení, neboť měl přes oči staženou integrovanou část helmy – sluneční štít. Žalobce tímto porušil prevenční zásadu a tato lehkomyslnost měla vliv rozsah škody – zejména zranění v oblasti obličeje či ruptuře oční koule s následným odstraněním celého oka. K těmto zraněním by nedošlo, resp. by nebyla tak vážná, kdyby měl žalobce řádně chráněn obličej celým obličejovým štítem, nikoliv pouze tenkým slunečním štítem, jehož smyslem je chránit zrak před sluncem, nikoliv chránit obličejovou část hlavy v případě nehody.

33. Soud v rámci úvahy o míře účasti obou účastníků nehody na vzniku odškodňovaných následků učinil srovnání s dalšími případy spoluzpůsobení škody poškozeným. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2014, 25 Cdo 4199/2013 soud uvedl, že míra spoluzpůsobení si škody poškozeným spolujezdcem může dosáhnout až jedné poloviny, jestliže vědomě podstoupí jízdu s řidičem, o němž ví, že je pod vlivem alkoholu. Rozhodující ovšem stále zůstává nezodpovědné počínání řidiče vozidla, proto nepůjde o nadpoloviční rozsah ani v případě, kdy spolupřispění poškozeného bude značné, např. tehdy, jestliže kromě zásadního podcenění situace s ohledem na vědomost o ovlivnění schopností řidiče alkoholem či jinými návykovými látkami k tomu přistoupí další okolnosti, jako například jeho vědomost, že řidič vozidla nemá řidičské oprávnění nebo že hrozí nezvládnutí řízení za špatných povětrnostních podmínek. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 28 C 5/2018 zveřejněném v systému ASPI shledal při sražení cyklisty v nepřehledné levotočivé zatáčce automobilem spoluzavinění cyklisty v míře 50 % v tom, že cyklista nebyl řádně osvětlen (v prosinci v 19:15 hod), bylo mu naměřeno 1,58 ‰ alkoholu, a nepoužil silniční helmu. Rozsudkem Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 6, č. j. 13 C 225/2003-202, zmíněného v usnesení Nejvyššího soudu 25 Cdo 1054/2007, soud dovodil, že míra spoluzavinění opilého neukázněného poškozeného, který vstoupil na terasu, na které probíhaly stavební práce, byla označena pouze igelitovou páskou a nebyla zabezpečená zábradlím, činí 30 %.

34. Po komparaci s uvedenou judikaturou dospěl soud k závěru, že spolupřispění žalobce vlivem rychlosti jízdy a tím i vysoké střetové rychlosti bylo značné, ovšem rozhodující příčinou vzniku škody bylo právě porušení povinnosti pojištěnce žalované dát přednost při odbočování vlevo mimo komunikaci protijedoucím vozidlům. Procentuálně proto byly vymezeny příčiny vzniku újmy žalobce následovně. Nedání přednosti žalobci pojištěncem žalované vyhodnotil soud mírou 50 %, rychlost žalobce 40 % a jízdu s otevřenou obličejovou částí 10 %. [jméno] účasti žalobce na vzniku odškodňované újmy tak činí 50 %.

35. K ušlému výdělku: Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce byl v důsledku nehody ze dne 26. 5. 2016 v pracovní neschopnosti od 26. 5. 2016 do 9. 6. 2017 a dále od 10. 1. 2018 do 24. 1. 2018. Mezi účastníky dále nebylo sporu o tom, že průměrný hrubý denní výdělek žalobce činil 2 476 Kč ani, že základ částky pro výpočet ušlého výdělku činil 413 750 Kč. Mezi účastníky dále nebylo sporu, že na náhradu ušlého výdělku žalovaná poskytla celkem částku 124 125 Kč. Vzhledem k míře zavinění žalobce (50 %) mu náleží polovina základu částky pro výpočet ušlého výdělku tj. částka 206 875 Kč. Ze strany žalované bylo plněno částkou 124 125 Kč, soud proto žalobci přiznal částku ve výši 82 750 Kč a ve výši 82 750 Kč jeho nárok na náhradu ušlého výdělku zamítl.

36. Ke ztížení společenského uplatnění: Zákon stanoví, že škůdce nahradí ztížení společenského uplatnění tehdy, vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného. Satisfakce za ztížení společenského uplatnění se poskytuje za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání, možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví. Dojde-li k poškození zdraví trvalého rázu, pak nemůže být pochyb o tom, že u poškozeného překážka lepší budoucnosti nastala. Odškodnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti.

37. Určení satisfakce za ztížení společenského uplatnění spočívá na systému, který vedle nezbytného odborného lékařského zatřídění újmy zohledňuje také dobře definovaný a zdravotní újmě přiřazený rozsah postižení jednak ve vztahu k průměrnému poškozenému, a to zejména z pohledu všech myslitelných stránek lidského života, tj. všech oblastí, v nichž pro trvalé zdravotní následky dochází k omezení či dokonce k plnému vyřazení z možnosti se společensky uplatnit, a naplnit tak zákonem předvídanou podmínku lepší budoucnosti, jednak s přihlédnutím k individuálním odlišnostem každého jednotlivého případu. Za tímto účelem se soud zaměřil na zjištění skutečností vztahujících se k dopadu trvalé zdravotní újmy do schopností a možností žalobce.

38. V obecné rovině výše satisfakce vychází z Metodiky Nejvyššího soudu, která kalkuluje s výchozí částkou odškodnění představující 400násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav žalobce. Znalci [příjmení] [celé jméno znalce] i MUDr. [celé jméno znalkyně] shodně za datum ustálení zdravotního stavu uvedli datum 15. 8. 2017, výchozí rámcová částka tak činila 11 035 600 Kč. Pokud se jedná o samotnou výši ZSU žalobce, MUDr. [celé jméno znalce] jí vypočetl částkou 2 333 373 Kč, MUDr. [celé jméno znalkyně] částkou 1 944 317 Kč MUDr. [celé jméno znalce] na rozdíl od MUDr. [celé jméno znalkyně] nehodnotil položky získání dovedností, myšlení, psaní, vykonávání běžné denní činnosti, vytváření neverbální zprávy, jídlo a neformální společenské vztahy. Soud po výslechu MUDr. [celé jméno znalkyně] dospěl k závěru, že tyto položky měly být hodnoceny a že v posudku MUDr. [anonymizováno] chybí. Dále se též ztotožnil s vysvětlením MUDr. [celé jméno znalkyně], že účelné vnímání nelze hodnotit maximální mírou obtíží 100 %, pokud žalobce přišel pouze o čich, ale další vnímání v podobě tlaku, doteku, parestezie, hypestezie zůstalo zachováno. Zde se proto hodnota 25 % uvedená MUDr. [celé jméno znalkyně] jeví objektivní. Podobně u položek měnění základní pozice těla a přemísťování, které MUDr. [celé jméno znalkyně] hodnotila 14,5 % oproti 37 % uváděnými MUDr. [příjmení]. Zde je dána změna patrně z toho důvodu, že MUDr. [celé jméno znalce] vypracoval znalecký posudek o téměř 2 roky dříve a žalobce v pohybových schopnostech v uplynulé době pokročil, zvládl si kleknout, stoupnout, sednout lehnout, přemístit se již zvládl bez pomoci další osoby či hole. I zde proto soud považuje hodnocení MUDr. [celé jméno znalkyně] za přiléhavé. Totéž platí pro chůzi, kterou MUDr. [celé jméno znalce] hodnotil 60 %, MUDr. [celé jméno znalkyně] o 2 roky později 20 %. Pokud se jedná o péči o zdraví, i zde se soud přiklonil k hodnocení MUDr. [celé jméno znalkyně], která položce přisoudila 14,5 %, neboť žalobce i přes problémy s fyzickou aktivitou je schopen jíst vyváženou dietu, pečovat o teplo, chlad, chránit se před škodlivými vlivy, provozovat bezpečný sex, pravidelně se nechat očkovat, chodit na kontroly, kdy základním hodnotícím kritériem je uvědomění si těchto potřeb, a to je u žalobce mírně sníženo. Zjizvení a zhoršená erekce při poklesu hladin testosteronu není pro zařazení pod tuto položku přiléhavá, stejně jako hodnocení 50 %, jak tomu je u MUDr. [anonymizováno]. Pokud se jedná o získání obydlí a získání nezbytných věcí, tyto byly znalci hodnoceny stejně pouze s tím rozdílem, že MUDr. [celé jméno znalce] je zahrnul do jedné položky a druhou nehodnotil a MUDr. [celé jméno znalkyně] je zařadila do obou položek. Na výsledný výpočet ZSU však tato drobnost nemá vliv. Rozdíl v hodnocení položky získání, udržení a ukončení zaměstnání mírou 14,5 % se taktéž jeví jako přiléhavější, patří-li do této položky nikoliv možnost zaměstnatelnosti, ale mentální schopnost žalobce hledat zaměstnání, připravit životopis, kontaktovat zaměstnavatele, připravit se na pohovor, sledovat svou výkonnost, schopnost ukončit poměr. Položku placené zaměstnání pak MUDr. [celé jméno znalkyně] upravila při svém výslechu s ohledem na momentální stav žalobce tak, že stupeň obtíží-kapacita 2, stupeň obtíže-výkon 4 a tomu odpovídá 37% míra obtíží (kapacita) a 100 % obtíží (výkon). S ohledem na tuto změnu přepočetl soud výši ZSU tak, že jeho základní částka činí 2 022 945 Kč. V ostatních položkách se po výslechu znalkyně přiklonil k jí stanoveným hodnotám, které byly řádně a přesvědčivě zdůvodněny a uzavřel, že stanovená míra ZSU odpovídá odškodnění překážky lepší budoucnosti žalobce ve vztahu k utrpěným trvalým následkům na jeho zdraví.

39. Vypočtená výše ZSU je již modifikována koeficientem 20 % z důvodu věku žalobce. O modifikaci sice nebyla na straně účastníků ani znalců pře, soud proto pouze obecně uvádí, že žalobci bylo v době nehody 29 let, přičemž obecně se u poškozených ve věku [číslo] let přistupuje ke zvýšení ZSU právě o 20 %. Žalobce žil v době nehody životem úměrným jeho věku, byl otcem dětí, pracoval, věnoval se volnočasovým aktivitám. V řízení nebylo zjištěno nadprůměrné, výjimečně intenzivní či dokonce mimořádné zapojení do společenských aktivit žalobce a naopak ani zapojení podprůměrné či prakticky žádné. Soud proto aplikoval obecné pravidlo 20 %.

40. S ohledem na míru spoluzavinění na vzniku újmy tak žalobci na ZSU náleží celkem částka 1 011 472,50 Kč, od které byla odečtena částka 583 295 Kč, která byla žalobci na ZSU ze strany žalované poskytnuta a přiznal žalobci částku 428 177,50 Kč a co do částky 621 888,60 Kč žalobu zamítl.

41. K bolestnému: Smyslem náhrady za bolest je vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou, a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisejí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách.

42. Při výpočtu výše bolestného se sečtou body jednotlivých relevantních položek a ty se vynásobí částkou odpovídající hodnotě jednoho bodu. Vznik bolesti se váže k akutní fázi bolestivého stavu s tím, že výši nároku lze vyčíslit až v době stabilizace bolesti. Bolest může vznikat jak při samotné škodné události, tak při léčení či odstraňování následků újmy na zdraví.

43. Pro zjištění výsledné hodnoty se sčítají body z jednotlivých bolestivých stavů a v jejich rámci i z jednotlivých položek. Výše náhrady pak může být upravena v závislosti na komplikovanosti léčby ve vztahu k položkám, jichž se komplikace týká, jestliže základní ohodnocení dostatečně nevystihuje závažnost újmy. Zvýšení do 15 % je namístě aplikovat u závažných komplikací v akutní fázi prudkého zhoršení zdravotního stavu vyžadujícího intenzivní péči místní nebo celkovou či více reoperací.

44. Při výpočtu bolestného bylo vycházeno z hodnoty jednoho bodu pro rok 2016 (vznik škody) v částce 264,67 Kč.

45. Pro stanovení výše bolestného byly v řízení provedeny k důkazu znalecké posudky MUDr. [anonymizováno] a MUDr. [celé jméno znalkyně]. V základním hodnocení položek i bodového hodnocení se znalci shodli, podobně jako v navýšení výše bolestného o 15 % v některých položkách z důvodu středně závažných komplikací. Soud proto v tomto rozsahu z posouzení znalců vyšel. Ve zbytku byly nejasnosti odstraněny při výslechu MUDr. [celé jméno znalkyně]. Soud se ztotožnil s vysvětlením znalkyně, že nelze jednu položku započíst dvakrát, jako tomu je v posudku MUDr. [anonymizováno], který položku S052 Pravé oko: prokrvácení a ruptura očního bulbu, pneumoorbita, sečná rána bulbu, hemoftalmus, luxace čočky hodnotil jak v základních položkách, tak následně i v sekci operace. V rámci výslechu znalkyně opravila svůj posudek o položku S050 eroze rohovky, chemosa a prokrvácení spojivky, lagopthalmus levého oka (20 bodů), kterou v důsledku záměny levého a pravého oka v posudku neuvedla. O tuto položku proto byla výše bolestného navýšeno. Znalkyní taktéž bylo taktéž zdůvodněno, proč nedošlo k zásahu do radiální tepny dle položky S550 při zavádění invazivních stupů na OUP FN [obec] dne 26. 5. 2016, ale o k zásahu do tepny vřetení v oblasti zápěstí, kam se běžně kanyly zavádí, když radiální tepna není ani v oblasti předloktí nahmatatelná. [příjmení] hodnocení tak činí 10 bodů, nikoliv 30 bodů. Ránu ve vlasové části hodnotila znalkyně oproti MUDr. [příjmení] 72 body, tedy hodnotou o 2 body vyšší, soud vyšel tedy z hodnocení znalkyně. Znalkyně taktéž zdůvodnila, proč cizí tělo v průdušnici, analogicky pro zavedení rourky k dýchání, hodnotila pouze jednou. Ta byla zavedena již záchrannou službu a od té doby nebyla vytažena, pouze 1x vyměněna a to tak, že místo ústy vede řezem na přední straně krku. I s tímto soud souhlasí. Taktéž znalkyně řádně zdůvodnila, proč položku S 240 hodnocenou MUDr. [příjmení] jako operační ránu při operační revizi zlomenin obličejového skeletu nebrala v potaz. Při operaci bylo vycházeno z již připraveného řezu, tj. bylo pokračováno v operaci a nelze tak jeden zásah hodnotit 2x. Soud se ztotožnil i s vysvětlením znalkyně k zavedení orchotracheální rourky, které by mělo být hodnocenou pouze položkou T173 – cizí těleso v průdušnici, tj. umístění nejhlouběji do těla, nikoliv též položkami cizí těleso v ústech, hltanu a hrtanu. Totéž platí pro zavádění kanyl do močového měchýře, nikoliv též dle položek cizí těleso v močové trubici. Soud má ovšem za to, že v případě operace dne 26. 1. 2017, která proběhla až s větším časovým odstupem od ostatních zákroků žalobce, je namístě započíst bolestné v rozsahu 100 bodů za cizí těleso v průdušnici při zavádění nové orchotracheální intubace.

46. Celková míra bolestného tak byla vypočtena na 634 083,15 Kč, po započtení účasti žalobce na vzniku škody 317 041, 575 Kč. Žalovaná již žalobci poskytla částku 180 697 Kč, celkem tak žalobci náleží částka 136 344, 575 Kč. Žaloba tak byla zamítnuta v rozsahu 242 100, 225 Kč.

47. Celkem tak žalobci náleží částka 647 272,10 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 4,05% ročně dle § 9 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb.

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení částečně úspěšný plnou náhradu nákladů řízení z přiznané částky, neboť výše plnění závisela na znaleckém posudku. Náklady žalobce spočívají v odměně právního zástupce dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 634 083,15 Kč sestávající z částky 10 860 Kč za každý ze 11,5 úkonů právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, poloviční odměna za prostou předžalobní výzvu, podání žaloby, replika z 28. 11. 2018, účast při jednání dne 12. 6. 2019, částečné zpětvzetí ze dne 22. 8. 2019, účast při jednání dne 4. 9. 2019, částečné zpětvzetí ze dne 19. 9. 2019, účast při jednání dne 7. 6. 2020, 11. 11. 2020 20. 1. 2021 a 16. 7. 2021) včetně 12 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % Celkem tam zástupci žalobce náleží odměna ve výši 151 116,90 Kč. Zástupci žalobce dále vznikly cestovní výdaje v celkové výši 15 361,60 Kč za užití osobního automobilu dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. advokátního tarifu, ve výši 2 560,71 Kč za každou z cest uskutečněnou dne 12. 6. 2019 a 4. 9. 2019 k jednání při vzdálenosti z [obec] do [obec] a zpět 414 km, průměrné spotřebě 6,3 litrů benzínu na 100 km, ceně benzínu dle vyhl. 333/2018 Sb., 33,10 Kč za litr a sazbě náhrad 4,10 Kč za km; ve výši 2 573,42 Kč za každou z cest k jednání ve dnech 7. 6. 2020 a 11. 11. 2020 při vzdálenosti z [obec] do [obec] a zpět 414 km, průměrné spotřebě 6,3 litrů benzínu na 100 km, ceně benzínu dle vyhl. 358/2019 Sb., 32 Kč za litr a sazbě náhrad 4,20 Kč za km; ve výši 2 546,67 Kč za každou z cest k jednání ve dnech 7. 6. 2020 a 11. 11. 2020 při vzdálenosti z [obec] do [obec] a zpět 414 km, průměrné spotřebě 6,3 litrů benzínu na 100 km, ceně benzínu dle vyhl. 333/2018 Sb., 27,80 Kč za litr a sazbě náhrad 4,40 Kč za km. Zástupci náleží též náhrada za promeškaný čas za každou ze šesti cest k soudu, a to za každou v rozsahu 10 půlhodin po 100 Kč za půlhodinu dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., celkem tedy 60 půlhodin, tj. 6 000 Kč Celkem výše nákladů činí částku 172 478,50 Kč.

49. Vzhledem k tomu, že to byla žalovaná, kdo byl v řízení neúspěšná je ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. povinna nahradit státu náklady řízení, které platil. Náklady státu spočívají v odměně znalce [celé jméno znalce] v částce 4 754 Kč a znalkyně [celé jméno znalkyně] v částce v částce 3 649 Kč, přičemž výše byla pokrácena o složenou zálohu celkem ve výši 700 Kč. Žalované tak bylo uloženo zaplatit na náhradu nákladů státu částku 7 703 Kč.

Poučení