31 C 170/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 11 310,71 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 680,71 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 680,71 Kč od 8.11.2023 do zaplacení ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 30. 4. 2024 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 310,71 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 988 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 793,22 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 600 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,04 % ročně z částky 9 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřela se žalovanou dne 23. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, kdy právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet zapůjčenou částku. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované možnost čerpat bezúčelový úvěr až do sjednané výše 9 000 Kč a žalovaná se zavázala hradit ve prospěch právního předchůdce žalobkyně minimální měsíční platby, a to vždy do doby, doku neuhradí celkovou dlužnou částku. Detailní informace o výši splátek pak byly přístupné online na účtu www.creditea.cz. Žalovaná své povinnosti řádně a včas hradit úvěr nesplnila a dostala se do prodlení s úhradou dlužné částky, kdy právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s čl. 11.3 smluvních podmínek vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky po splatnosti, kterou žalovaná neuhradila a úvěr byl pak v souladu se smlouvou a čl. 11.3 ke dni 23. 1. 2023 zesplatněn. Žalovaná od uzavření smlouvy ke dni postoupení uhradila částku 2 319,29 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pak svoji pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 postoupila na žalobkyni s účinností ke dni 27. 9. 2023, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši 9 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 600 Kč, dlužný úrok z jistiny do zesplatnění ve výši 1 710,71 Kč (do 23. 1. 2023), dále kapitalizovaný úrok od 24. 1. 2023 do 27. 9. 2023 ve výši 1 793,22 Kč a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 24. 1. 2023 do 27. 9. 2023 ve výši 988 Kč, úroky ve výši 29,04 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 600 Kč sestávající se z jistiny ve výši 9 000 Kč a dlužného poplatku ve výši 600 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., její souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval.

4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z listiny označené jako osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, má soud za prokázané, že v této listině byla označena společnost , právnická osoba, jako věřitel a jako zákazník žalovaná, když věřitel se zavázal poskytnout spotřebitelský úvěr do výše 9 000 Kč s úrokovou sazbu 60 %, RPSN byla 81,02 % a žalovaná se zavázala celkem zaplatit částku 12 274,37 Kč. Z tabulky vyhotovené společností Creditea má soud za zjištěné, kdy měla být částka čerpána, jak vysoký měl být úrok, k jakému dni a kdy byla jaká splátka ze strany žalované uhrazena. Z výzvy ze dne 28. 11. 2022 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení dlužné částky. Z přípisu ze dne 29. 9. 2023 má soud za prokázané, že původní věřitel vyrozuměl žalovanou o postoupení pohledávky. Z výzvy ze dne 15. 2. 2024 ve spojení s podacím lístkem má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky upomínala. Z potvrzení ČSOB ze dne 12. 6. 2024 má soud za prokázané, že majitelem účtu , tel. číslo, 0300 byla žalovaná a dne 23. 7. 2022 byla na tento účet připsána částka 9 000 Kč.

5. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi původními účastníky měla být uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na vztah mezi původními účastníky dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

6. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

7. V daném případě žalobkyně netvrdila a neprokazovala, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalované, v tom směru pouze tvrdila, že původní věřitel vycházel z údajů sdělených žalovanou a nahlédl do blíže neoznačených „databází“ a dále nahlédnutím do bankovních výpisů žalované, avšak způsob zjištění a ověření údajů neprokázal. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná.

8. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance, kde uvedl, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.

9. Podle § 2991 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné s ohledem na shora uvedené posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Je však evidentní, že žalovaná si zapůjčila finanční prostředky ve výši 9 000 Kč, avšak z tvrzení vyplývajících z podané žaloby vyplývá, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ještě před podáním žaloby zaplatila částku 2 319,29 Kč, tedy zbývá doplatit částka 6 680,71 Kč. S ohledem na tuto skutečnost a na právní posouzení nároku žalobkyně, jakožto nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tedy soud žalobě vyhověl pouze co do částky 6 680,71 Kč. Jelikož se žalovaná se zaplacením této částky dostala do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v sazbě požadované žalobkyní, která není vyšší než sazba zákonná ode dne 20.1.2021, tedy ode dne následujícího po doručení a uplynutí lhůty ve výzvě ze dne 8.11.2023 která byla odeslána dne 27.10.2023. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., a podle poměru úspěchu a neúspěchu rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

12. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. věta druhá a uložil žalované splnit povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí v obecné 3 denní lhůtě.