31 C 176/2022-125

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Skálovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného], [anonymizováno] [číslo], [anonymizována dvě slova] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného], [anonymizována dvě slova] 3. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného], [země] 4. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa], [anonymizováno], [země] 5. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa], [anonymizováno], [země] 6. [anonymizována čtyři slova] [celé jméno žalovaného], [titul]., [datum narození] bytem [adresa žalovaného], [země] všichni zastoupeni advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vydání bezdůvodného obohacení s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 1 112 551 Kč s 10 % úrokem z prodlení p. a. od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 165 689,60 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 112 551 Kč s příslušenstvím, které vzniklo na straně žalovaných v návaznosti na zrušení výroku VI. usnesení Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 284/2016–304 ze dne [datum rozhodnutí] (dále jen„ Původní výrok o nákladech řízení“ a„ Usnesení Městského soudu“) nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2578/18 ze dne [datum] (dále jen„ Nález Ústavního soudu“). Předmětným nálezem Ústavního soudu bylo rozhodnuto o porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces, a tedy důvodnosti ústavní stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 284/2016–304 ze dne [datum rozhodnutí] o výpočtu celkové částky náhrady nákladů řízení ve výši 1 543 318 Kč, kterou byla žalobkyně povinna uhradit žalovaným k rukám jejich právního zástupce. Původní výrok o nákladech řízení byl Nálezem Ústavního soudu zrušen a usnesením Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 284/2016–328 ze dne [datum rozhodnutí], resp. opravným usnesením téhož soudu č. j. 12 Co 284/2019–337 ze dne [datum rozhodnutí] bylo opětovně rozhodnuto o nákladech řízení, a to tak, že bylo žalobkyni uloženo uhradit žalovaným náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 430 767 Kč (dále jen„ Nový výrok o nákladech řízení“). Právní mocí Nálezu Ústavního soudu došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaných, jelikož žalobkyně ačkoliv s náklady ve výši 1 543 318 Kč nesouhlasila, s ohledem na právní moci a vykonatelnost, tyto obratem dne [datum] v celé částce uhradila. Při této úhradě postupovala v souladu s původním výrokem o nákladech řízení a tyto uhradila na bankovní účet, který jí za tímto účelem právní zástupce žalovaných, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], písemně na žádost žalobkyně sdělil. Jelikož se mezi stranami nepodařilo dosáhnout smírného řešení, žalobkyně ve vztahu k žalovaným provedla jednostranné započtení své pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 543 318 Kč proti pohledávce žalovaných na zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 430 767 Kč dle nového výroku o nákladech řízení, v důsledku čehož pohledávka žalovaných zcela zanikla a pohledávka žalobkyně nadále trvá v rozsahu 1 112 551 Kč. Oznámení o jednostranném započtení pohledávky bylo zasláno, jak právnímu zástupci žalovaných, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], tak také každému ze žalovaných. V rámci uvedeného oznámení o započtení pohledávky současně žalobkyně žalované vyzvala, aby zbývající pohledávku uhradili bezhotovostním převodem na žalobkyní uvedený účet. Dne [datum] žalobkyně obdržela odpověď ze strany nové právní zástupkyně žalovaných, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která mimo jiné uvedla, že žalovaní pohledávku žalobkyně za žalovanými z titulu bezdůvodného obohacení neuznávají, neboť tyto prostředky nikdy neobdrželi, a to z důvodu údajné zpronevěry těchto peněžních prostředků ze strany jejich bývalého právního zástupce, zesnulého [anonymizováno] [ulice]. Mezi stranami je nesporné: že ze strany žalobkyně došlo v souladu s původním výrokem o nákladech řízení k úhradě částky ve výši 1 543 318 Kč na bankovní účet sdělený [anonymizováno] [jméno] [příjmení]; že nálezem Ústavního soudu došlo ke zrušení původního výroku o nákladech řízení a že žalobkyně žalovaným doručila oznámení o započtení pohledávek ze dne [datum], v rámci kterého jednostranně započetla svou pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 543 318 Kč proti pohledávce žalovaných na zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 430 767 Kč. Jako sporné se tedy primárně jeví, zda žalobkyně disponuje pohledávkou na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 112 551 Kč (resp. před provedeným započtením ve výši 1 543 318 Kč), a to s ohledem na skutečnost, zda byla žalovaným řádně uhrazena náhrada nákladů řízení dle původního výroku o nákladech řízení, když byla uhrazena v souladu s tímto výrokem na bankovní účet jejich právního zástupce, přestože tento (údajně) tyto prostředky následně zpronevěřil a zda v případě kladné odpovědni, došlo v takovém případě ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaných. Žalovaní, ačkoliv tuto pohledávku v úvodu co do výše a existence dříve v zásadě uznali, když informovali prostřednictvím svého tehdejšího právního zástupce ([anonymizována dvě slova]) žalobkyni, že by souhlasili se vzájemným započtením, nově pohledávku žalobkyně sporují. Odůvodňují to tím, že se jim prostředky nedostali do dispozice, neboť měly být (údajně) zpronevěřeny jejich původním právním zástupcem, [anonymizováno] [příjmení]. Žalobkyně však úhradu učinila v souladu s původním výrokem o nákladech řízení na určený bankovní účet právního zástupce, tj. na určené platební místo žalovaných. Z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že žalobkyně dokonce neměla jinou možnost než uhradit částku na určené platební místo. Vztah mezi žalovanými a [anonymizováno] [příjmení] je pak ryze interním právním vztahem, jež se žalobkyně nemůže jakkoliv dotýkat, zcela jistě pak nemůže ovlivňovat uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Uvedené rovněž potvrzuje ustálená rozhodovací praxe soudů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2659/2006, nález Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2011, sp. zn. I. ÚS 3314/09). Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že byl bankovní účet označen právním zástupcem dodatečně, nikoliv v rámci samotného soudního výroku (k tomu Svoboda, Hromada, Levý, Vláčil, Tlášková, Pirk. Náklady řízení, 1. vydání, 2017, ISBN: 978-7400-650-0, s. 134-140). Žalobkyně považuje za zcela dostatečné odkázat na ustálenou rozhodovací praxi soudů, ze které jasně vyplývá, že v uvedeném případě skutečně došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení ve výši 1 543 319 Kč, přičemž následné započtení bylo rovněž učiněno v souladu s touto praxí (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 20 Cdo 3754/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4478/2016).

2. Žalovaní k žalobě podali dne [datum] vyjádření, ve kterém uvedli, že neuznávají nárok uplatněný v žalobě, a to ani zčásti, ani co do základu. Žalovaní učinili nesporným: že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokát, ev. č. [číslo advokáta], zastupoval žalované ve sporu se žalobkyní vedeném v prvním stupni u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 202/2012, a to až do dne svého úmrtí dne [datum]; žalobkyně zaslala náhradu nákladů řízení dle výroku VI. usnesení Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 284/2016-304 ze dne [datum rozhodnutí], tj. částku ve výši 1 543 318 Kč dne [datum] na bankovní účet č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba]; číslo účtu k úhradě náhrady nákladů řízení bylo žalobkyni na její dotaz sděleno e-mailem dne [datum] z e-mailové adresy [email]; nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2578/18 ze dne [datum] došlo ke zrušení výroku VI. usnesení Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 284/2016 – 304 ze dne [datum rozhodnutí] a věc byla v tomto rozsahu vrácena Městskému soudu v Praze k novému projednání; Městský soud v Praze znovu rozhodl o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů řízení žalovaným svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 Co 284/2016 – 328. Náhrada nákladů řízení přiznaná žalovaným byla snížena z částky 1 543 318 Kč na částku 430 767 Kč; některým z žalovaných byl v průběhu [anonymizováno] [rok] doručen dopis žalobkyně datovaný dnem [datum], kterým žalobkyně jednostranně započetla svou tvrzenou pohledávku za žalovaným ve výši 1 543 318 Kč vůči pohledávce žalovaných za žalobkyní ve výši 430 767 Kč a současně vyzvala žalované k úhradě částky 1 112 551 Kč. Žalovaní tedy nerozporují skutečnost, že žalobkyně zaslala náhradu nákladů řízení dle výroku VI. usnesení Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 284/2016–304 v souladu s písemným pokynem z e-mailové adresy [email] na bankovní účet uvedený v tomto pokynu. Žalovaní však nesouhlasí s tím, že na jejich straně vzniklo po zrušení původního nákladového výroku bezdůvodné obohacení. Bankovní účet č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba], na který žalobkyně provedla úhradu částky 1 543 318 Kč, byl účtem patřícím [právnická osoba] [příjmení], [anonymizováno], [IČO], se sídlem [adresa] [anonymizováno] [příjmení] vydal pokyn k úhradě náhrady nákladů řízení na tento bankovní účet zcela bez vědomí žalovaných. Prostředky zaslané na tento účet žalobkyní si pak bez souhlasu a vědomí žalovaných přisvojil a postupnými transakcemi je z účtu odčerpal (on a zřejmě další osoby disponující s účtem). Žalovaní zjistili tyto skutečnosti až po smrti [anonymizováno] [ulice]. Na schůzce mezi žalobkyní a právními zástupci žalovaných dne [datum] byla potvrzena nezákonnost počínání [anonymizováno] [ulice], když žalobkyně předložila e-mailový pokyn k úhradě náhrady nákladů řízení z adresy [email] a následně doložila i výpis z bankovního účtu prokazující odeslání platby. Na základě těchto podkladů se žalovaní obrátili na majitele předmětného bankovního účtu a následně i na Policii ČR trestním oznámením ze dne [datum]. Policejní orgán zahájil dne [datum] úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. b, d) trestního zákoníku a přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Prověřování bylo ukončeno policejním orgánem až v [anonymizováno] [rok] usnesením o odložení věci z důvodu úmrtí podezřelého. Prověřováním policejního orgánu bylo zjištěno, že [anonymizováno] [příjmení] vydal pokyn k úhradě náhrady nákladů řízení na účet [právnická osoba] [příjmení], spol. s.r.o., ke kterému měl dispoziční právo. Poté, co byla na účet připsána částka ve výši 1 543 318 Kč poukázaná žalobkyní, peníze z účtu postupně odčerpal a naložil s nimi neznámým způsobem. Žalovaní tedy nikdy neobdrželi prostředky uhrazené žalobkyní na náhradě nákladů řízení dle výroku VI. usnesení Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 284/2016–304, a to ani zčásti, neboť tyto prostředky si nezákonně přisvojil jejich tehdejší právní zástupce [anonymizováno] [příjmení], event. další osoby s dispozičními právy k účtu. Žalovaní nesouhlasí s tím, že na základě shora popsaného skutkového stavu došlo na jejich straně ke vzniku závazku k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 543 318 Kč. Dle žalovaných je základním definičním znakem bezdůvodného obohacení podmínka vzniku majetkového prospěchu. Bezdůvodné obohacení musí v prvé řadě vzniknout a fakticky existovat, aby bylo možné se zabývat otázkou povinnosti k jeho vydání. Jak je zřejmé ze shora uvedeného, žádné peníze z částky náhrady nákladů ve výši 1 543 318 Kč se nikdy nedostaly do dispozice žalovaných. Žalovaní se o úhradě prostředků žalobkyní ani nedozvěděli, všechny tyto prostředky skončily na účtu třetí osoby. Žalovaní tedy nemohou vydat žalovanou částku, neboť ji nikdy neobdrželi a na úkor žalobkyně se neobohatili. Žalovaní rovněž odkazují na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2617/11, který se zabývá otázkou, zda je účastník neplatné smlouvy povinen vydat plnění, které nikdy fakticky nepřevzal. Žalovaní mají za to, že bezdůvodné obohacení ve výši 1 112 551 Kč na jejich straně vůbec nevzniklo, neboť do běhu věcí vstoupila mimořádná okolnost spočívající v trestném činu jejich bývalého právního zástupce, který si prostředky původně určené žalovaným přivlastnil dříve, než se do sféry žalovaných vůbec dostaly. I kdyby byl však připuštěn závěr opačný – tedy že skrze přijetí plnění ze strany [anonymizováno] [ulice] se obohatili žalovaní, potom dle ust. § 3000 o. z. nelze žalovaným uložit povinnost k zaplacení částky nárokované žalobkyní. Ve světle zásady stanovené v § 3000 o. z. by bylo tedy nutné hodnotit případnou povinnost žalovaných k vydání žalované částky a zkoumat, v jakém rozsahu trvalo obohacení žalovaných o danou částku ve chvíli uplatnění práva žalobkyní. Jak je zřejmé ze shora uvedených skutkových okolností, žalovaní nikdy žalovanou částku neobdrželi, neboť skončila na účtu třetí osoby, odkud byla postupně odčerpána osobami s dispozičními právy k účtu. Jestliže žalovaní částku nikdy neobdrželi, logicky ji ani nedisponovali k okamžiku uplatnění práva žalobkyní. Žalovaní v této souvislosti odkazovali na odbornou literaturu / viz Bezdůvodné obohacení v novém občanském zákoníku. Komentář (§ 2991-3005), J. Bílková, 2015, s. 130 /. Vzhledem k výše uvedenému žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

3. Žalobkyně podala dne [datum] repliku k vyjádření žalovaných ze dne [datum], ve které uvedla, že nadále na žalobě trvá v plném rozsahu a argumentaci žalovaných považuje za nepřiléhavou, argumentaci žalovaných označila za ryze účelovou, která nemůže v projednávané věci obstát. Z předložených důkazů a vyjádření žalovaných vyplývá, že tito po tři roky úhradu náhrady nákladů řízení ze strany žalobkyně vůbec nerozporovali – neshoda panovala pouze v době, ve které měl být dluh uhrazen. Následně, když byli žalovaní ze strany žalobkyně informováni o podání předmětné žaloby, změnili tvrzení s tím, že jim finanční částka nikdy nebyla fakticky uhrazena a jejich vlastní finanční prostředky byly jejich právním zástupcem zpronevěřeny. K tvrzení žalovaných, že bezdůvodné obohacení nemůže být jimi vydáno, neboť byli poctivými příjemci předmětné částky. Žalovaní se tak staví do role poškozených zpronevěrou [anonymizováno] [ulice], avšak až do roku [rok] byli zastupováni jeho bývalým koncipientem a kolegou, [anonymizováno] [příjmení], který na celé kauze od začátku spolupracoval. Žalobkyně proto tvrdila, že je zcela irelevantní skutečností, že právní zástupce žalovaných sdělil bankovní údaje právnímu zástupci žalobkyně bez pokynu žalovaných, jakož i skutečnost, že sdělený bankovní účet patřil [právnická osoba] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně namítala, že její povinností žalobkyně není a dle advokátních předpisů ani nemůže být ověřování oprávněnosti jiného advokáta ke sdělení bankovních údajů k úhradě náhrady nákladů řízení v souladu s rozhodnutím soudu. Stejně tak není a dle zákona ani nemůže být povinností žalobkyně zjišťovat u příslušné banky identifikační údaje majitele účtu, na který platbu zaslala. Rovněž nesouhlasila s argumentací žalovaných, dle které nemůže být nároku na vydání bezdůvodného obohacení vyhověno, neboť se finanční prostředky (údajně) nedostaly do jejich dispozice. Tyto prostředky se do dispozice žalovaných dostaly, když byly žalobkyní řádně uhrazeny na určené platební místo (k tomu srov. rozsudek NS ze dne 31. 5. 2007 sp. zn. 20 Cdo 2659/2006, či nález Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2011 sp. zn. I. ÚS 3314/09). Bylo by zcela absurdní dovozovat, že se tyto do jejich dispozice nedostaly, když s tímto postupem výslovně počítá i zákonná úprava. Obdobně chybné by bylo dovozovat, že se nedostaly do dispozice žalovaných, neboť jakákoliv částka v bance je majetkem banky a pohledávkou majitele účtu vůči této bance. Žalovaní v této souvislosti odkázali na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2617/11 vydaný za staré právní úpravy, ze kterého se snaží dovodit, že k bezdůvodnému obohacení nemůže dojít za situace, kdy bylo z neplatné smlouvy plněno třetí osobě, nikoliv účastníkovi smlouvy. Předmětné rozhodnutí se však týká zcela odlišné situace, kdy obohacení vzniklo na základě zániku smlouvy a příjemcem částky pak byla neplatně zmocněná osoba. Žalobkyně tak tvrdila, že předmětná situace musí být posouzena s ohledem na konkrétní okolnosti věci, tj. s ohledem na skutečnost, že zaniklým právním titulem bylo rozhodnutí soudu. Žalovaní nikdy nemohli být poctivými příjemci, protože již v okamžiku doručení usnesení Městského soudu v Praze jim muselo být zřejmé, že výše náhrady nákladů řízení byla soudem vypočtena nesprávně.

4. Ve věci je přítomen cizí prvek daný státní příslušností žalovaných osob, kdy žalovaní 1) a 2) jsou občany [anonymizována dvě slova], žalovaný 3) je občanem [země], žalovaní 4) a 5) jsou občany [země] a žalovaný 6) je občanem [země]. Soud proto nejdříve zabýval mezinárodní příslušností a rozhodným právem. Pravomoc českých soudů ve věci je dána ohledně žalovaných 4), 5, a 6), coby občanů [země] a [země], tedy občanů Evropské unie, dle čl. 7 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel II bis). U žalovaných 1) a 2) jako občanů [anonymizována dvě slova] se uplatní čl. 5 bod. 3 Úmluvy o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ze dne 30. 10. 2007 (tzv. Luganská úmluva II.). V případě žalovaného 3), který je občanem [země], je nutné vyjít ze zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodní právo soukromém (dále jen„ ZMPS“ a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť mezi Českou republikou a [země] neexistuje mezinárodní smlouva, který by upravovala danou problematiku. Soud tedy vycházel z ustanovení § 86 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 6 odst. 1 ZMPS, neboť žalovaný je stejně jako žalovaní 1), 2), 4), 5) a 6) spoluvlastníkem nemovité věci, konkrétně pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví], v [katastrální uzemí], u [stát. instituce], [stát. instituce]. Ze shora uvedeného vyplývá, že v daném případě je dána pravomoc českých soudů a taktéž místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 5.

5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. 1 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), ve spojení s § 129 odst. 1 o.s.ř.).

6. Na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

7. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 Co 284/2016–304 soud zjistil, že odvolání žalobců (v projednávané věci žalovaných) proti vyhovujícímu nároku o věci samé I. se odmítá (výrok I.), částečné zpětvzetí žaloby ohledně částky 3 786 964 Kč je neúčinné (výrok II.), změna žaloby učiněná podáním ze dne [datum] spočívající v rozšíření o částku 840 000 Kč se nepřipouští (výrok III.), rozsudek soudu I. stupně se v zamítavých výrocích o věci samé II. a III. zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje (výrok IV.), první žalované ([ulice] [anonymizováno] [obec] – [část obce]) se náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává (výrok V.), druhá žalovaná (v předmětné věci žalobkyně) je povinna zaplatit žalobcům (žalovaným) náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 1 543 318 Kč k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci usnesení (výrok VI.) a že druhá žalovaná (žalobkyně) je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 8 300, 50 Kč na účet soudu I. stupně do tří dnů od právní moci usnesení (výrok VII.) /prokázáno cit. usnesením Městského soudu v Praze /.

8. Z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 2578/18 soud zjistil, že výrokem VI. usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 12 Co 284/2016–304 bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních svobod (výrok I.) a proto se usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 12 Co 284/2016–304 ve výroku VI. ruší (výrok II.) / prokázáno cit. nálezem Ústavního soudu ČR /.

9. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 12 Co 284/2016–328 soud zjistil, že druhá žalovaná (žalobkyně) je povinna zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 430 767 Kč do patnácti dnů od právní moci usnesení /prokázáno cit. usnesením Městského soudu v Praze /.

10. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 12 Co 284/2016 - 337 soud zjistil, že se usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 12 Co 284/2016-328 v záhlaví u označení žalobců a), b) (žalovaných 1), 2)) opravuje doplněním údaje o jejich právním zastoupení, a to tak, že oba jsou zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], a dále, že se ve výroku opravuje tak, že tento správně zní: I. Druhá žalovaná (žalobkyně) je povinna zaplatit žalobcům a) a b) (žalovaným 1) a 2)) náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 143 589 Kč k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do patnácti dnů od právní moci usnesení. II. Druhá žalovaná (žalobkyně) je povinna zaplatit žalobcům c), d), e), a f) (žalovaným 3), 4), 5) a 6)) náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 287 178 Kč do patnácti dnů od právní moci usnesení /prokázáno cit. usnesením Městského soudu v Praze /.

11. Z e-mailové komunikace mezi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a právním zástupcem žalobkyně soud zjistil, že [anonymizováno] [příjmení] potvrdil platbu žalobkyně za účelem částečné úhrady za užívání nemovitostí patřící žalovaným a dále uvedl, že přestože nebyla výše úplaty dosud definitivně stanovena, nebrání to tomu, aby žalobkyně nepoukazovala na jí oznámený účet ve prospěch klientů [anonymizováno] [ulice] další částky dle své úvahy / prokázáno e-mailem ze dne [datum], č. l. 24 /.

12. Z e-mailové komunikace mezi advokátem [anonymizováno] [příjmení] a advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že [anonymizováno] [příjmení] informoval [anonymizována dvě slova], že v blízké době bude dokončen posudek hodnoty nemovitostí v [anonymizováno] [obec] [část obce], [ulice] ul. Na pokyn [anonymizováno] [ulice] požádal klienty [anonymizována dvě slova], aby platba ve výši 51 500 Kč měsíčně byla zasílána na nový účet, č. účtu: [bankovní účet], vedený u [obec] spořitelny. [anonymizována dvě slova] se v odpovědi ujistil, zda je tento účet určen pro zasílání plateb v souvislosti s užíváním nemovitých věcí ve vlastnictví klientů [anonymizováno] [příjmení] ze strany [anonymizováno] [ulice], což mu [anonymizováno] [příjmení] potvrdil /prokázáno emailem ze dne [datum], emailem ze dne [datum] a emailem ze dne [datum], č. l. 99 /.

13. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že dne [datum] byla uhrazena částka 1 551 633,50 Kč na účet č. [bankovní účet] /prokázáno výpisem z účtu vedeným na jméno žalobkyně pro období [datum] až [datum], č. l. 39 14. Z e-mailové komunikace mezi advokátem [anonymizováno] [příjmení] a advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako tehdejšího zástupce žalovaných požadoval od [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soupis plateb. [anonymizována dvě slova] uvedl, že pravidelné měsíční platby jsou zasílány na účet č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba] [příjmení] požádal klienty [anonymizována dvě slova], o přesměrování plateb z posledního uvedeného účtu, neboť uvedený účet není pod kontrolou [anonymizována dvě slova] ani jeho klientů. Požádal o pozastavení plateb do té doby, než bude moci poskytnout nové číslo účtu / prokázáno emailem ze dne [datum], emailem ze dne [datum], emailem ze dne [datum], emailem ze dne [datum], č. l. 106-108 /.

15. Z dopisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, adresovaného [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], notářce v [obec], soud zjistil, že ve věci pozůstalostního řízení [anonymizováno] [ulice] se nynější žalovaní obrátili na uvedeného advokáta. Zůstavitel zastupoval žalované v rámci výkonu advokacie v soudním sporu vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 13 C 202/2012. Dle žalovaných se tito dohodli se zůstavitelem, že finanční prostředky hrazené tehdejší stranou žalovanou uvedeného soudního sporu, bude spravovat zůstavitel na svém depozitním účtu a platby byly poukazovány na účet zůstavitele. Část prostředků měla být poukázána na účet vedený na jméno zůstavitele, č. účtu: [bankovní účet], vedený u [právnická osoba] V mezidobí došlo z pokynu zůstavitele ke změně účtu a platby byly později zasílány na účet č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba] Tento je dle informací žalovaných vedený na jméno manželky zůstavitele, [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. V úschově zůstavitele by měla být nadále částka 2 841 255,82 Kč. Žalovaní uplatňují pohledávku vůči pozůstalosti, eventuálně žádají, aby prostředky v této výši byly rozhodnutím soudu vyjmuty z předmětu pozůstalosti / prokázáno dopisem datovaným dne [anonymizováno]

16. Z e-mailu [anonymizována dvě slova] adresovanému advokátní kanceláři [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že [anonymizována dvě slova] sdělil, že náklady řízení ve věci sporu ohledně [anonymizováno] [ulice] ve výši 1 543 318 Kč byly uhrazeny dne [datum] na účet č.: [bankovní účet] / prokázáno e-mailem ze dne [datum], č. l. 77 17. Ze žádosti o sdělení informací právní zástupkyně žalovaných adresované žalobkyni soud zjistil, že požádala o součinnosti v uvedené věci, zejména o informaci, na základě jakých skutečností hradila žalobkyně, eventuálně [anonymizováno] [obec] [část obce] platby na účet č. [bankovní účet] a účet č. [bankovní účet] / prokázáno dopisem právního zástupce žalovaných adresovaného žalobkyni ze dne [datum], č. l. 78 /.

18. Ze zápisu z jednání ze dne [datum] soud zjistil, že jednání byli přítomni [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (místostarosta [anonymizováno] [část obce]), [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení] (právník [anonymizováno] [část obce]), [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (advokát zastupující spoluvlastníky objektu [anonymizováno] [ulice]), [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (advokátka zastupující spoluvlastníky objektu [anonymizováno] [ulice]), [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (právní zástupci [anonymizováno] [část obce] a [anonymizováno] [ulice]). [anonymizováno] [příjmení] uvedla, že spoluvlastníci v rámci dědického řízení po [anonymizována dvě slova] zjistili, že některé platby hrazené [anonymizováno] [ulice], příp. [anonymizováno] [část obce] byly hrazeny na účty, které nepatřily [anonymizováno] [příjmení] potvrdil, že e-mailová adresa [email] byla e-mailovou adresou [adresa], příp. [anonymizováno] [část obce] v souvislosti s užíváním objektu [anonymizováno] [ulice] hrazeny a dále sdělil, že veškeré pokyny byly udělovány z e-mailových adres na doméně [email]. Proběhla také diskuze účastníků ohledně způsobu vypořádání dřívější úhrady nákladů řízení dle usnesení [jednací číslo MSP] ze dne [datum rozhodnutí], jehož výrok VI. byl zrušen ústavním soudem a nahrazen usnesením [jednací číslo MSP] ze dne [datum rozhodnutí] ve znění opravného usnesení ze dne [datum]. Zástupci [anonymizováno] [část obce] a [anonymizováno] [příjmení] uvedli, že by bylo vhodné uzavřít dohodu, kterou budou vzájemné nároky související s náklady předmětného řízení vypořádány. Deklarována vůle stran dohodu koncipovat tak, aby umožňovala započítávání na průběžně vznikající nároky bezdůvodného obohacení vznikající na straně spoluvlastníků z titulu užívání nemovitosti [anonymizováno] [ulice] [anonymizováno] [příjmení] potvrdil, že aktuálně zasílané platby na bankovní účet [příjmení] [příjmení] č. [bankovní účet] jsou zasílány řádně a není třeba činit změny / prokázáno zápisem z jednání konaným dne [datum], č. l. 25 /.

19. Z přehledu pohybů na bankovním účtu č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že žalobkyně poukázala na tento účet částku ve výši 1 543 318 Kč / prokázáno z přehledu pohybů na bankovním účtu č. [bankovní účet], č. l. 75 /.

20. Z e-mailové komunikace mezi advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že většina spoluvlastníků souhlasila se započtením pohledávky z titulu náhrady škody nákladů řízení ve výši 430 767 Kč vůči pohledávce [anonymizována dvě slova] [ulice] ve výši 1 543 318 Kč. Spoluvlastníci preferují možnost započtení této pohledávky vůči platbám na bezdůvodné obohacení za užívání budovy a zároveň požadují valorizaci částky / prokázáno e-mailem ze dne [datum], č. l. 26 /.

21. Z usnesení Policie České republiky, [číslo jednací], soud zjistil, že věc podezření ze spáchání zločinu zpronevěry a přečinu poškození věřitele, kterých se měl dopustit [anonymizováno] [jméno] [příjmení], byla podle § 159a odst. 2 trestního řádu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. e) trestního řádu odložena, neboť trestní stíhání je nepřípustné proti tomu, kdo zemřel / prokázáno usnesením PČR, [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], č. l. 79 22. Z usnesení Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] zjistil, že proti výše uvedenému usnesení PČR o odložení věci podali žalovaní stížnost, která byla usnesením dle § 148 odst. 1 písm. c) zamítnuta, neboť nebyla důvodná. Policejnímu orgánu pak bude uložen samostatný pokyn, jakým způsobem doplnit vyšetřování věci / prokázáno usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne [datum], č. l. 87 23. Žalobkyně evidovala vůči žalovaným pohledávku ve výši 1 543 318 Kč (dále jen“ Pohledávka A”) z titulu bezdůvodného obohacení, a to na základě uhrazených nákladů řízení ze strany žalobkyně dle výroku č. VI. usnesení Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 284/2016–304 ze dne 27. 4. 2018 (dále jen“ usnesení MSPH I”), kdy tento výrok byl následně nálezem Ústavního soudu ČR zrušen, čímž právní titul pro úhradu této částky zanikl. Žalovaní naopak za žalobkyní evidovali pohledávku ve výši 430 767 Kč (dále jen“ Pohledávka B”) z titulu neuhrazených nákladů řízení dle usnesení Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 284/2016–328 ze dne 30. 9. 2019 (dále jen“ usnesení MSPH II“), kterým byl výrok č. VI dle usnesení MSPH I nahrazen. Žalobkyně proto v souladu s ust. § 1982 o. z. započetla pohledávku A vůči pohledávce B, v důsledku čehož pohledávka B zcela zanikla a pohledávka A nadále trvá v rozsahu 1 112 551 Kč / prokázáno oznámením o započtení pohledávek ze dne [datum], č. l. 21 24. Z e-mailové komunikace mezi advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a advokátní kanceláří [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že klient advokáta [anonymizována dvě slova] provedl zápočet, kterým započetl existující vzájemné pohledávky stran, a to v rozsahu, v jakém se tyto vzájemně kryly. Tento zápočet byl adresován jak k rukám advokátní kanceláře [příjmení] [příjmení], tak i k rukám jejich klientů. V případě předložení písemného uznání dluhu je klient [anonymizována dvě slova] připraven namísto vymáhání částky soudní cestou tuto průběžně umořovat užíváním nemovitých věcí ve spoluvlastnictví klientů [příjmení] [příjmení] v rozsahu, jako tomu bylo doposud / prokázáno e-mailem ze dne [datum], č. l. 28 25. Z dopisu právní zástupkyně žalovaných adresovaného žalobkyni soud zjistil, že právní zástupkyně žalovaných sdělila žalobkyni, že žalovaní náhradu nákladů řízení dle výroku VI. usnesení Městského soudu v Praze, č. j. 12 Co 284/2016-304 ve výši 1 543 318 Kč nikdy neobdrželi. Žádné prostředky z této částky se nikdy nedostaly do dispozice žalovaných, není tak naplněn základní definiční znak bezdůvodného obohacení. S ohledem na uvedené právní zástupkyně jménem žalovaných odmítla tvrzený nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 543 318 Kč, resp. na úhradu zůstatku této pohledávky ve výši 1 112 551 Kč / prokázáno dopisem právní zástupkyně žalovaných adresovaným žalobkyni ze dne [datum], č. l. 29 26. Ze zápisu z jednání ze dne [datum] soud zjistil, že přítomni jednání byli [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (místostarosta [anonymizováno] [obec] [část obce]), [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení] (právník [anonymizováno] [obec] [část obce]), [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (advokátka zastupující spoluvlastníky objektu [anonymizováno] [ulice]) a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (právní zástupce [anonymizováno] [obec] [část obce] a [anonymizováno] [ulice]). [anonymizováno] [příjmení] uvedla, že na straně jejích klientů žádný majetkový prospěch nevznikl. [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizována dvě slova] uvedli, že náklady řízení byly uhrazeny ve prospěch spoluvlastníků objektu [anonymizováno] [ulice], následným zrušením výroku Městského soudu v Praze o nákladech řízení, z důvodu podané ústavní stížnosti, vzniklo žalovaným bezdůvodné obohacení / prokázáno zápisem z jednání konaným dne [datum], č. l. 30 27. Ze sdělení [právnická osoba] soud zjistil, že vlastníkem účtu č. [bankovní účet], tj. účtu, na který byly žalobkyní poukázány náklady předmětného řízení, je [právnická osoba] [příjmení], [anonymizováno] / prokázáno sdělením [právnická osoba] založeném ve spisu sp. zn. [anonymizováno] [číslo], č. l. 73 /.

28. Soud při jednání zamítl důkaz přehledem plateb žalobkyně žalovaným od roku [rok] do roku [rok] z důvodu nadbytečnosti.

29. Při hodnocení důkazů soud postupoval podle § 132 o.s.ř. podle kterého soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, přičemž dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

30. V řízení bylo provedenými důkazy zjištěno, že žalobkyně na základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 Co 284/2016–304 zaplatila žalovaným na náhradu nákladů řízení částku v celkové výši 1 543 318 Kč, kterou zaslala na bankovní účet sdělený tehdejším právním zástupcem žalovaných, tj. na účet č. [bankovní účet]. Následně však bylo předmětné usnesení zrušeno nálezem Ústavního soudu a usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 12 Co 284/2016–328 ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 12 Co 284/2016–337 bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalovaným na náhradu nákladů řízení částku ve výši 430 767 Kč. Žalobkyně následně provedla jednostranné započtení své pohledávky ve výši 1 543 318 Kč proti pohledávce žalovaných na zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 430 767 Kč, v důsledku čehož pohledávka žalovaných zcela zanikla a pohledávka žalobkyně nadále trvá v rozsahu 1 112 551 Kč.

31. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

32. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

33. Vzhledem k tomu, že z věcného hlediska je pro výsledek jakéhokoli sporu primární otázka věcné legitimace účastníků řízení a teprve v případě, že ta je dána, je na místě zabývat se dalšími okolnostmi sporu, zkoumal soud nejprve existenci pasivní věcné legitimace žalovaných, kteří jí sporovali. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaplatila částku ve výši 1 543 318 Kč na bankovní účet, který uvedl [anonymizováno] [jméno] [příjmení], tehdejší právní zástupce žalovaných. Prostředky zaslané na tento účet si [anonymizováno] [příjmení] (či další osoby disponující s tímto účtem) přisvojil, postupnými transakcemi je odčerpal a naložil s nimi neznámým způsobem. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR se podává, že tím, kdo plnění získal, není osoba, která má předmět plnění aktuálně ve svém držení nebo osoba, která jej skutečně spotřebovala, nýbrž ten, komu bylo bez právního důvodu plněno. Osobou povinnou vydat plnění získané bez právního důvodu je tudíž adresát tohoto plnění (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 33 Odo 221/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2491/2013). V případě plnění spočívajícím v náhradě soudem přiznaných nákladů řízení je takovým adresátem účastník řízení a nikoliv jeho zástupce. Výrok rozhodnutí soudu o tom, že náhrada řízení má být zaplacena k rukám advokáta, pak představuje určení platebního místa, advokát není věcně legitimován k náhradě nákladů řízení a nositelem přisouzeného práva je jím zastupovaný účastník řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1812/2022). V předmětné věci tak právní zástupce žalovaných působil jako tzv. platební místo k úhradě nákladů řízení vynaložených a přiznaných žalovaným, neboť usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 Co 284/2016–304, bylo ve výroku VI. určeno, že žalobkyně (ve věci sp. zn. 12 Co 284/2016 žalovaní) je povinna náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů zaplatit ve výši 1 543 318 Kč k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci usnesení. Žalobkyně tak na základě vykonatelného a pravomocného usnesení Městského soudu v Praze splnila její povinnost stanovenou jí rozhodnutím soudu a poukázala částku představující náhradu nákladů řízení žalovaných na účet sdělený tehdejším právním zástupcem žalovaných, [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalobkyni tedy po započtení částky ve výši 430 767 Kč z částky 1 543 318 Kč vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 112 551 Kč.

34. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku a žalobě vyhověl v celém rozsahu, spolu se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 165 689,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 55 628 Kč a z odměny advokáta podle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), po 12 780 Kč za úkon za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t.; předžalobní výzva dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t.; sepis vyjádření dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., účast na jednání dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. (, v souladu s § 12 odst. 1 a. t. byla odměna advokáta zvýšena na trojnásobek. Odměna advokáta tak celkem činí 89 460 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává dále z paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 o. s. ř. za uvedených 5 úkonů po 300 Kč, a z náhrady DPH ve výši 19 101,60 Kč. Celkové náklady žalobkyně činí 165 689,60 Kč.

36. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro jejich prodloužení.