31 C 193/2020-65

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený [anonymizováno] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená opatrovnicí [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [adresa] o zaplacení 17 566,84 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 16 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 16 300 Kč od 17. 4. 2015 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba došlá soudu dne 7. 7. 2020 se v části, v níž se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky ve výši 802,84 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 17 102,84 Kč od 18. 3. 2015 do 16. 4. 2015, úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 802,84 Kč od 17. 4. 2015 do zaplacení, úroku ve výši 13,62 % ročně z částky 17 102,84 Kč od 29. 10. 2014 do zaplacení, částky ve výši 464 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 957,10 Kč k rukám zástupce žalobce: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [příjmení], [anonymizováno], a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Jmenovanému opatrovníkovi žalované: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována tři slova] [adresa], se přiznává na odměně a náhradě hotových výdajů, náhradě DPH částka ve výši 9 742,90 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Okresního soudu v Ostravě po právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na náhradě nákladů jmenovaného opatrovníka žalované částku ve výši 4 092 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 200 Kč, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou soudu dne 7. 7. 2020 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku ve výši 17 566,84 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem (jako věřitelem) a žalovanou (jako dlužníkem) byla dne 16. 10. 2014 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které byla žalované dne 29. 10. 2014 vyplacena na účet částka ve výši 19 000 Kč (dále jen jako„ smlouva o úvěru“). Tento úvěr měl být žalovanou, spolu s úrokem za jeho poskytnutí, splacen ve 36 měsíčních splátkách ve výši 1 600 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosincem 2014. Žalované byla dne 29. 10. 2014 vyplacena na účet částka ve výši 19.000 Kč. Žalovaná uhradila žalobci pouze následující částky: Dne 13. 11. 2014 částka 1 684 Kč, dne 27. 2. 2015 částka 1 016 Kč. Žalobce výše uvedený úvěr úročil, jako kdyby měl úrok sazbu 13,62 % p. a., což je sazba dle časových řad ARAD vedených Českou národní bankou jako průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků na účet žalované. Žalobce vycházel z § 1802 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen jako "občanský zákoník), dle kterého platí:„ Mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy." Žalobce výše uvedené platby započetl nejprve na úhradu běžného úroku a následně na úhradu jistiny úvěru, a to dle § 1932 občanského zákoníku, který stanoví, že "má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli." Výsledný dluh na jistině proto činí částku 17 102,84 Kč. K tomu žalobce dále požaduje obvyklý úrok ve výši 13,62 % p.a. z částky 17 102,84 Kč od 29. 10. 2014 do zaplacení. Z důvodu prodlení žalované s úhradou splátky úvěru delším než 60 dnů došlo dne 17. 3. 2015 v souladu s čl. 12 písm. b) smluvních ujednání smlouvy o úvěru, k zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru. Žalobce proto vedle obvyklých úroků požaduje taktéž úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 17 102,84 Kč, a to jako důsledek porušení zákonné povinnosti uhradit dluh řádně a včas. Tento úrok z prodlení žalobce požaduje ode dne následujícího po zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru, tedy ode dne 18. 3. 2015. Z důvodu řádného nehrazení splátek byl úvěr zesplatněn a pohledávka byla uplatněna v rozhodčím řízení. Rozhodce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa], vydal dne 16. 6. 2015 rozhodčí nález č. j. [číslo jednací], kterým bylo žalované uloženo uhradit žalobci částku ve výši 69 089 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou. Na základě tohoto rozhodčího nálezu byla vedena exekuce, která byla usnesením Okresního soudu v Karviné č.j. [číslo jednací], ze dne 6. 9. 2019 zastavena. Usnesení Okresního soudu v Karviné č.j. [číslo jednací], ze dne 6. 9. 2019, bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. [číslo jednací], ze dne 28. 5. 2020. Předmětné exekuční řízení bylo zastaveno zejména z důvodu nedostatku pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu. Žalobce tak nemá řádný exekuční titul pro vymožení svého dluhu, který však dle hmotného práva nadále existuje. S ohledem na výše uvedené žalobce proto ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení o zastavení exekuce podává tento návrh na vymožení pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru soudní cestou. V čl. 12 smluvních ujednání smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že při prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dní po termínu splatnosti vzniká povinnost žalovanému uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 8 % z výše splátky (tj. 1 600*0,08 =128), a dále v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 30 dní po termínu splatnosti vzniká povinnost žalovanému uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 13 % z výše splátky (tj. 1 600*0,13 = 208). Za prodlení s úhradou splátky č. 2 byla uplatněna jak smluvní pokuta ve výši 128 Kč, tak i smluvní pokuta ve výši 208 Kč. Za prodlení s úhradou splátky č. 3 byla uplatněna pouze smluvní pokuta ve výši 128 Kč Celkem tak smluvní pokuty činí 336 Kč, a to dle vystavených penalizačních faktur. Vystavené penalizační faktury jsou přílohou tohoto návrhu. Vystavené penalizační faktury k uplatněným smluvním pokutám. Žalovaná byla k úhradě dlužné pohledávky ve smyslu § 142a o.s.ř. vyzvána dne 1. 4. 2015, kdy byla žalované odeslána předžalobní výzva k úhradě dlužné pohledávky.

2. Dále žalobce k výzvě soudu rozsáhle doplnil skutková tvrzení podáním ze dne 27. 9. 2021. Uvedl, že žalobce (věřitel) předně poukazuje na skutečnost, že smlouva o revolvingovém úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. Na závazkový právní vztah mezi žalobcem a žalovaným tak není možné, zejména ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného, aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. Schopnost žadatele řádně hradit úvěr však byla ze strany věřitele řádně prověřena, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS a hodnocení klienta. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že: celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 12 236 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činí 9 800 Kč, volné zdroje ke splácení činí 2 436 Kč. Dále byla ověřena úvěrová historie žadatele v následujících databázích: NRKI, SOLUS. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že: žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žadatel neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. Na základě výše uvedených údajů, po zhodnocení uvedených dokumentů, včetně informací z dotazovaných registrů a scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka - žalovaného), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Toto dokládá následujícími dokumenty: formulář hodnocení klienta – zde byla zejména provedena analýza bonity žalovaného, bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou 2 436 Kč, dále byly zjišťovány informace týkající se stavu, zaměstnání, vzdělání, formy bydlení. Kopie průkazu k trvalému pobytu ověřena dle originálu dne 21. 10. 2014 včetně potvrzení Ministerstva vnitra o povolení k trvalému pobytu ze dne 21. 1. 2014 – z ní bylo zjištěno, že průkaz je platný a ověřena identita žalovaného, včetně povolení k trvalému pobytu, výpis z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) – zde byl proveden skóring žalovaného v registru NRKI, výpis z registru SOLUS – z něj bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době uzavření smlouvy nikde s dlužnou částkou po splatnosti, oznámení z úřadu práce ze dne 2. 7. 2014 o zvýšení doplatku na bydlení na 5 422 Kč - na základě kterých bylo ověřeno, že je evidována na úřadu práce a pobírá příspěvek na bydlení, přehled vyplacených dávek rodičovského příspěvku za období od 01/ 2014 do 10/ 2014 - byl ověřen stálý příjem žalovaného, smlouva o nájmu bytu ze dne 29. 5. 2014 včetně dodatku ke smlouvě ze dne 30. 9. 2014 - byl ověřen bydlení žalovaného, oznámení o účtu a oznámení o otevření účtu – byl ověřen účet, na který měl být úvěr vyplacen, příkaz k povolení inkasa. Žalobce dále připojil svůj právní názor ke splnění své povinnosti jako poskytovatele úvěru.

3. Usnesením č. j. 31 C 193/2020 – 34 ze dne 18. 6. 2021 byl žalované k ochraně jejích práv jmenován v souladu s ustanovením § 29 odst. 1, odst. 3 o.s.ř. opatrovník pro toto řízení, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

4. Opatrovník žalované podáním ze dne 5. 10. 2021 uvedl, že navrhuje, aby byla žaloba zamítnuta v celém rozsahu, neboť pohledávka je promlčena. Úvěr byl zesplatněn 18. 3. 2015 a žaloba byla podána v roce 2020, tj. po uplynutí 3 leté promlčecí doby. Rozhodce neměl dostatek pravomoci k vydání rozhodčího nálezu, exekuce, která tedy byla na základě něho vedena, není skutečností, která měla vliv na stavění promlčecí doby. Rovněž doplňujícím podáním ze dne 15. 11. 2021 uvedl, že na této procesní obraně trvá, s odkazem na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 1091/19 ze dne 17. 7. 2019, z něhož plyne, že podání rozhodčí žaloby při vědomí neplatnosti rozhodčí doložky je zneužitím práva. K podání rozhodčí žaloby v [číslo] již bylo žalobci známo usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 958/2012 ze dne 10. 7. 2013, žalobce tedy věděl o neplatnosti doložky, přesto rozhodčí žalobu podal.

5. Žalobce podáním ze dne 14. 10. 2021 odůvodnil svůj právní závěr, že pohledávka není promlčena, odkazem na dostupnou judikaturu, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 ICdo 19/2015 ze dne 1. 6. 2016 a sp. zn. 29 ICdo 41/2014 ze dne 30. 6. 2016 týkající se stavění promlčecí doby v průběhu rozhodčího řízení, s tím, že se tedy promlčecí doba stavěla i o po dobu exekučního řízení, kdy žalobce podal (novou) žalobu u soudu bez zbytečného odkladu po skončení exekučního řízení. I pokud by soud posoudil námitku promlčení jako důvodnou, tato je vznesena v rozporu s dobrými mravy (usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 4180/2013 ze dne 17. 3. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2825/2011 ze dne 17. 10. 2012, 25 Cdo 4223/2016 ze dne 20. 12. 2016, rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II ÚS 309/95 ze dne 5. 1. 1997, sp. zn. I. ÚS 643/04).

6. První jednání ve věci se konalo dne 9. 12. 2021, u tohoto jednání žalobce i opatrovník žalované setrvali na svých procesních stanoviscích. Jednání bylo po provedeném dokazování a dalších souvisejících procesních úkonech odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 16. 12. 2021, kdy soud v přítomnosti opatrovníka žalované vynesl rozsudek ve znění uvedeném shora. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

7. Z předsmluvního formuláře ze dne 16. 10. 2014, předsmluvních informací ze dne 16. 10. 2014, prohlášení o splnění informační povinnosti úvěrujícího ze dne 16. 10. 2014 soud zjistil, že žalované byly poskytnuty před uzavřením smlouvy údaje týkající se úvěrového produktu žalobce.

8. Z potvrzení MV ČR ze dne 21. 1. 2014 [číslo jednací] ve spojení s fotokopií průkazu o povolení k trvalému pobytu č. [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že žalované bylo potvrzeno, že jako cizinka – státní příslušnost Slovensko - získala povolení k trvalému pobytu na území České republiky, a to od 22. 1. 2014, kdy od 2. 6. 2014 je hlášena k trvalému pobytu na adrese [ulice a číslo] [obec] – [obec]. Z oznámení ÚP ČR ze dne 29. 11. 2012 soud zjistil, že žalované náležel rodičovský příspěvek, snížený od 1. 11. 2012 na částku 5 946 Kč měsíčně. Z přehledu vyplacených dávek SSP ke dni 22. 10. 2014 soud zjistil, že tento rodičovský příspěvek byl žalované vyplacen každý měsíc v době od 1/ 2014 do 10/ 2014. Z oznámení ÚP ČR [číslo jednací] ze dne 2. 7. 2014 soud zjistil, že žalované náležel příspěvek na živobytí zvýšený od 1. 7. 2014 na částku 368 Kč měsíčně, kdy tento musí být použit ve prospěch příjemce a všech společně posuzovaných osob, a to na úhradu základních životních potřeb kromě nákladů na bydlení (tj. k úhradě strany, oblečení, obuvi, základních hygienických potřeb, apod.). Je zde uvedena jedna osoba společně posuzovaná s žalovanou (nezletilé dítě). Z oznámení ÚP ČR [číslo jednací] ze dne 2. 7. 2014 soud zjistil, že žalované náležel doplatek na bydlení zvýšený od 1. 7. 2014 na částku 5 422 Kč měsíčně, kdy tento musí být použit ve prospěch příjemce a všech společně posuzovaných osob, a to na úhradu odůvodněných nákladů na bydlení a služeb spojených bezprostředně s bydlením. Je zde uvedena jedna osoba společně posuzovaná s žalovanou (nezletilé dítě). Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 29. 5. 2014 ve znění dodatku [číslo] ze dne 30. 9. 2014, evidenčního listu soud zjistil, že žalovaná měla do 31. 1. 2015 v nájmu byt, za který měla dle smlouvy hradit nájemné ve výši 4 070 Kč měsíčně a dále platbu ve výši 2 610 Kč měsíčně na plnění spojená s užíváním bytu, tj. celkem 6 680 Kč měsíčně. Z rozsudku Okresního soudu v Ostravě sp. zn. [spisová značka], [číslo jednací] – soud zjistil, že tento rozsudek nabyl právní moci dne 27. 6. 2012, žalované byla svěřena do výchovy nezletilá dcera, otec byl zavázán hradit výživné ve výši 500 Kč měsíčně. Z fotokopie poukázky C ze dne 5. 5. 2014 soud zjistil, že žalované bylo zasláno výživné ve výši 500 Kč za 4/ 2014, z fotokopie poukázky B ze dne 19. 9. 2014 soud zjistil, že žalované byly zaslány sociální dávky ve výši 368 Kč. Z hodnocení klienta ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalobce posuzoval údaje o žalované, kdy byl uveden příjem původně 5 900 Kč, následně nahrazen částkou 5 946 Kč, ostatní příjmy byly uvedeny ve výši 6 480 Kč, následně byly opraveny na částku 6 290 Kč, výdaje činily: na úvěrovaného 3 800 Kč, na nezl. dítě 2 000 Kč, na nájemné, inkaso, dopravu, apod. 4 000 Kč, tj. celkem 9 800 Kč, volné zdroje byly vyčísleny na 2 436 Kč, tj. 1, 447. Z výpisu z NRKI soud zjistil, že žalovaná byla lustrována s výsledným scóre 25, tj. klient je nový, není v databázi NRKI/BRKI. Z výpisu záznamu [příjmení] soud zjistil, že žalovaná zde byla lustrována, byla evidována od 15. 4. 2010, pohledávka byla zaplacena dne 12. 1. 2014.

9. Z návrhu na uzavření smlouvy [číslo] ze dne 29. 10. 2014 včetně smluvního ujednání smlouvy o revolvingové úvěru [právnická osoba] – [anonymizováno] [rok] soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřel žalobce v postavění úvěrujícího a žalovaná jako úvěrovaná, je ve smlouvě označena jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště [ulice a číslo], [obec] – [obec], která je i adresou pro doručování, je zde uveden účet: [bankovní účet]. Podle této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalované revolvingový úvěr ve výši 19 000 Kč, na 36 měsíců, kdy žalovaná se zavázala vrátit žalobci částku ve výši 57 600 Kč v 36 měsíčních splátkách po 1 600 Kč zahrnující i splátku jistiny i úroku, kdy splátka je splatná vždy k 15. dni v měsíci. Úroková sazba činí 148,21% ročně, byla dohodnuta jako pevná, RPSN 148,21. Smlouva byla stranami uzavřena v [obec].

10. Z listiny„ přehled způsobu a frekvence zasílání výpisů z účtu a zasílacích adres u jednotlivých produktů“ vystaveného [právnická osoba] ze dne 24. 10. 2014 ve spojení s výpisem z účtu [číslo] vedeného [právnická osoba] [číslo] str. [číslo] ze dne 29. 10. 2014 soud zjistil, že žalované byla zaslána na účet, jehož je majitelem, č. [bankovní účet] dne 29. 10. 2014 částka ve výši 19 000 Kč.

11. Z listiny: [anonymizována dvě slova] – [celé jméno žalované] č. smlouvy [číslo] ([číslo]) soud zjistil, že je zde evidováno čerpání úvěru dne 29. 10. 2014 ve výši 19 000 Kč, dále jsou evidovány dvě úhrady žalované, a to dne 13. 11. 5 2014 ve výši 1 614 Kč a dne 27. 2. 2015 ve výši 1 016 Kč, tj. celkem 2 700 Kč. Totožné údaje soud zjistil i z nenadepsané listiny – údajů seřazených v tabulce.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 4. 2015 ve spojení s podacím archem ze dne 1. 4. 2015 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána žalobcem k úhradě dlužné částky celkem ve výši 69 089 Kč do 15 dnů od odeslání tohoto oznámení, s upozorněním na možnost vymáhání pohledávky v příslušném řízení. Uvedené bylo žalované odesláno dne 1. 4. 2015 na adresu uvedenou ve smlouvě.

13. Ze spisu Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že jde o spis ve věci rozhodčího řízení vedeného rozhodcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], o rozhodčí žalobě žalobce proti žalované o zaplacení částky ve výši 69 089 Kč, kdy se jedná o nároky, které žalobci vůči žalované vyplývají ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 16. 10. 2014. Řízení bylo zahájeno žalobou ze dne 20. 4. 2015, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] oznámil přijetí funkce rozhodce sdělením dne 28. 4. 2015, výzvou ze dne 28. 4. 2015 vyzval žalovanou k vyjádření k žalobě, kdy v rámci této výzvy konstatuje, že mu byla žaloba doručena dne 20. 4. 2015. Tato výzva byla žalované doručena proti podpisu dne 29. 4. 2015, žalovaná na ni nereagovala. Následně byl vydán Rozhodčí nález č.j. [číslo jednací] ze dne 16. 6. 2015, kterým byla žalovaná zavázána uhradit žalobci částku ve výši 69 089 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 20. 4. 2015 do zaplacení a smluvní pokutou ve výši 0,25% denně za každý den prodlení s úhradou částky 54 900 Kč od 19. 3. 2015 do zaplacení. Rozhodčí nález byl opatřen doložkou právní moci dne 7. 7. 2015 a vykonatelnosti ke dni 11. 7. 2015. Součástí rozhodčího spisu je i smlouva o úvěru [číslo] ze dne 16. 10. 2014 (k jejímu obsahu viz shora) a rozhodčí smlouva k této úvěrové smlouvě ze dne 16. 10. 2014. Dle této rozhodčí smlouvy se strany dohodly, že veškeré spory budou v prvním stupni rozhodnuty kterýmkoli z rozhodců uvedených v bodě 3.3. této smlouvy, kterému bude doručena žaloba, dle dále uvedených pravidel. V bodě 3.3. jsou pod body 1 až 13 uvedeny jednotlivé fyzické osoby, které mohou v této věci vystupovat ve funkci rozhodce, v bodě 5 je uveden [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

14. Ze spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že jde o exekuční spis žalobce – oprávněného a žalované – povinné. Pověřením tohoto soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 14. 10. 2015 byl provedením exekuce podle rozhodčího nálezu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] č.j. [číslo jednací] ze dne 16. 6. 2015 pověřen soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres]. Žádost o pověření a nařízení exekuce byla tomuto soudu doručena dne 2. 10. 2015, k návrhu žalobce ze dne 8. 9. 2015 doručeného exekutorovi dne 21. 9. 2015. Ze zprávy exekutora ze dne 24. 6. 2019 soud zjistil, že v exekuci k tomuto datu nebyla vymožena žádná částka. Usnesením Okresního soudu v Karviné č.j. [číslo jednací] ze dne 6. 9. 2019 byla exekuce zastavena podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., kdy tento soud dovodil neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, kdy věřitel nepřiměřenými smluvními ujednáními v souvislosti s půjčkou evidentně poškozuje práva svých klientů (kdy posuzoval v dané věci sjednané úroky a sankční ujednání ve smlouvě). Z tohoto důvodu soud dovodil nejen neplatnost úvěrové smlouvy, ale rovněž na ni navazující rozhodčí smlouvy, kdy obojí je v rozporu s dobrými mravy a v důsledku toho se zákonnými principy ochrany spotřebitele coby slabší strany. Proto rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nebyl v nalézacím řízení vybaven pravomocí k projednání a rozhodnutí sporu mezi oprávněným a povinným, v důsledku čehož ani předložený rozhodčí nález nemůže být v této věci způsobilým exekučním titulem, na jehož podkladě by bylo možné vést exekuci. K odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí přezkoumáno Krajským soudem v Ostravě, který napadené usnesení svým usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne 28. 5. 2020 potvrdil, a to z důvodů jednak uváděných v rozhodnutí soudu prvního stupně, a dále pak proto, že nevzal za prokázáno, že by žalobce dostatečně zkoumal schopnost žalované úvěr splácet při uzavření smlouvy ve smyslu ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. Odkazoval v tomto směru na rozsáhlou judikaturu týkající se kritéria zjevné nespravedlnosti pro posuzování rozhodčích nálezů jako způsobilých exekučních titulů. Usnesení nabylo právní moci dne 8. 7. 2020.

15. Z faktury [číslo] ze dne 16. 2. 2015, [číslo] ze dne 17. 3. 2015, výpisu dat [příjmení] ze dne 5. 9. 2017, listiny – údajů seřazených v tabulce – nadepsané„ [celé jméno žalované], výpočet dlužné částky ze systému ASPI, příkazu k povolení inkasa ze dne 25. 10. 2014, soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

16. V prvé řadě se soud zabýval otázkou své pravomoci, když žalovaná je osobou se státní příslušností Slovenské republiky a je tak založen cizí prvek v řízení. V souzené věci jde o nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 10. 2014, která byla uzavřena na území České republiky žalovanou, která byla v České republice dříve evidována k trvalému pobytu, a žalobcem - právnickou osobou se sídlem v České republice. Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta finanční částka ve výši 19 000 Kč dne 29. 10. 2014, a to převodem na účet žalované č. [bankovní účet], kdy kód [číslo] je kódem banky [právnická osoba] přidělený této bance jako kód platebního styku v ČR. Lze tak dovodit, že se tvrzená smlouva, resp. tvrzená služba, která byla poskytnuta, vztahovala k území ČR. V souzené věci je dle názoru soudu založena pravomoc podle čl. 7 bod 1) Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), podle kterého osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: 1) a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: - v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty.

17. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle věty první § 609 OZ nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

20. Podle § 610 odst. 1 OZ K promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

21. Podle § 619 odst. 1 OZ jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 OZ právo může být vyvoláno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

22. Podle § 621 OZ okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání.

23. Podle § 629 odst. 1 OZ promlčecí lhůta trvá tři roky.

24. Podle § 648 OZ uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li v řádně zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

25. Podle § 3017 OZ ustanovení tohoto zákona, která se týkají uplatnění práva u soudu nebo soudního řízení či soudního rozhodnutí, se obdobně použijí i pro uplatnění práva před rozhodcem, pro rozhodčí řízení nebo pro rozhodčí nález.

26. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 1. 12. 2016, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem.

27. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb. účinné od 25. 2. 2013, věřitel při uzavření smlouvy, ve které si sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

28. Princip odpovědného úvěrování, potažmo ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky, byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. zavedením sankce, nedostojí-li věřitel odborné péče při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Nedostojí-li tedy vysoce kvalifikované činnosti profesionál v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka, jak dovozuje soudní teorie i soudní praxe, při vymezení odborné péče (k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěry, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastává tedy takový výklad ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěru, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivně-aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

29. Soud vzal za prokázáno, že předchůdce žalobce při uzavření smlouvy posuzoval schopnost žalované úvěr splácet, dospěl však k závěru, že toto posouzení nebylo dostatečné, dle názoru soudu bylo pouze formální. Žalobce zde sice šetřil příjmovou stránku žalované a nechal si doložit doklady, které soudu předložil, kdy však nezohlednil, že„ příjem“ žalované představují pouze dávky hrazené státem, z nichž jsou některé dávkami hmotné nouze. Tyto jsou účelově určené na úhradu základních životních potřeb a odůvodněných nákladů spojených s bydlením, a to nejen pro žalovanou, ale rovněž pro spolu s ní posuzovanou osobu - nezletilou dceru, kterou měla žalovaná svěřenu do péče. K výdajové stránce žalované doložil pouze nájemní smlouvu a evidenční list (viz. shora), kdy výpisy ze SOLUSu a systému NRKI neposkytovaly žádné relevantní informace. Pokud žalobce hodnotil informace o klientovi a v rámci výdajů uvedl jako částku na bydlení, inkaso a dopravu a ostatní částku 4 000 Kč, pak toto nemá oporu v předložených listinách, zejména to nekoresponduje s doloženou nájemní smlouvou, dle které měsíční úhrada hrazená pronajímateli spojená s bydlením byla 6 680 Kč, tj. částka vyšší, kdy je evidentní, že právě tato částka byla dále navýšena ještě o úhradu za další služby, dopravu, apod. Soud tak vzal za prokázáno, že žalobce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, avšak toto nebylo provedeno dostatečně, s odbornou péčí, proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 16. 10. 2014 a v důsledku toho i rozhodčí smlouvy k této úvěrové smlouvě ze dne 16. 10. 2014 pro rozpor se zákonem (shora citovaný § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ).

30. Soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobce poskytl žalované převodem na její účet částku ve výši 19 000 Kč dne 29. 10. 2014, žalovaná uhradila žalobci celkem částku 2 700 Kč. Soud vzal za prokázáno, že žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 1. 4. 2015 do 15 dnů od odeslání tohoto oznámení, s upozorněním na možnost vymáhání pohledávky v příslušném řízení. Uvedené bylo žalované odesláno dne 1. 4. 2015 na adresu uvedenou ve smlouvě. Dále soud vzal za prokázané, že na úvěrovou smlouvu navazovala rozhodčí smlouva ze dne 16. 10. 2014, dle které měly být veškeré spory z této smlouvy řešeny v rámci rozhodčího řízení před jedním z 13 rozhodců, kteří zde byli uvedeni. Žalobce rozhodčí žalobou došlou rozhodci [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 20. 4. 2015 zahájil proti žalované rozhodčí řízení o zaplacení částky ve výši 69 089 Kč, kdy se jedná o nároky, které žalobci vůči žalované vyplývají ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 16. 10. 2014. Následně byl vydán [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který tuto funkci přijal, Rozhodčí nález č.j. [číslo jednací] ze dne 16. 6. 2015, kterým byla žalovaná zavázána uhradit žalobci částku ve výši 69 089 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 20. 4. 2015 do zaplacení a smluvní pokutou ve výši 0,25% denně za každý den prodlení s úhradou částky 54 900 Kč od 19. 3. 2015 do zaplacení. Rozhodčí nález byl opatřen doložkou právní moci dne 7. 7. 2015 a vykonatelnosti ke dni 11. 7. 2015. Pověřením Okresního soudu v Karviné č.j. [číslo jednací] ze dne 14. 10. 2015 byl provedením exekuce podle rozhodčího nálezu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] č.j. [číslo jednací] ze dne 16. 6. 2015 pověřen soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres]. Žádost o pověření a nařízení exekuce byla tomuto soudu doručena dne 2. 10. 2015, k návrhu žalobce ze dne 8. 9. 2015 došlého exekutorovi dne 21. 9. 2015. Usnesením Okresního soudu v Karviné č.j. [číslo jednací] ze dne 6. 9. 2019 byla exekuce zastavena podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. [číslo jednací] ze dne 28. 5. 2020 bylo toto usnesení potvrzeno. K odůvodněním těchto rozhodnutí soud na tomto místě již pouze odkazuje na skutková zjištění, která jsou vymezena shora. Usnesení nabyla právní moci dne 8. 7. 2020.

31. Po právní stránce tak soud konstatuje, že žalobu shledal důvodnou pouze zčásti z důvodů, jak vymezeny níže, kdy procesní obranu žalované, kterou vystavěl její opatrovník na vznesení námitky promlčení žalobou uplatněného nároku, soud nepovažoval za důvodnou.

32. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena dne 16. 10. 2014 (absolutně) neplatná smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] jako navazující dokument byla uzavřena i (neplatná) rozhodčí smlouva ze dne 16. 10. 2014, na základě které bylo dne 20. 4. 2015 (doručení rozhodčí žaloby [anonymizováno] [jméno] [příjmení]) zahájeno rozhodčí řízení vůči žalované a následně vydán dne 16. 6. 2015 proti žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] rozhodčí nález sp. zn. [spisová značka]. Tento rozhodčí nález nepředstavuje v souzené věci překážku věci pravomocně rozhodnuté, ačkoli jím bylo rozhodnuto o nárocích vyplývající z totožné smlouvy vůči žalované, z následujících důvodů:

33. Rozhodčí nález, který nelze přezkoumat jinými rozhodci ve smyslu ustanovení § 27 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení v platném znění, nabývá podle ustanovení § 28 odst. 2 téhož právního předpisu dnem jeho doručení účinků pravomocného rozsudku a je soudně vykonatelný. Současně pak platí, že nebyl-li zrušen podle § 31 a násl. rozhodčího řádu, je závazný jak pro účastníky řízení, příp. jiné osoby, tak pro všechny orgány a představuje překážku věci pravomocně rozsouzené ve smyslu ustanovení § 159a odst. 4 o.s.ř., která brání tomu, aby v rozsahu takové závaznosti věc mohla být projednávána znovu. Z ustálené soudní judikatury (usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31Cdo 958/2012, uveřejněného pod č. 92/2013 Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek) však plyne, že i rozhodčímu nálezu, který již nelze přezkoumat podle § 27 zákona o rozhodčím řízení, nebo u něhož marně uplynula lhůta k podání žádosti o přezkoumání podle stejného zákonného ustanovení, lze upřít účinky pravomocného soudního rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 28 odst. 2 rozhodčího řádu a mít jej za nicotný v důsledku specifických důvodů absolutní neplatnosti rozhodčí doložky podle § 39 obč. zák., a to bez zřetele k tomu, že nebyl podán návrh na zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 zákona o rozhodčím řízení. Ve vztahu k exekučnímu řízení pak Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 7. 2013 ve věci sp. zn. 31Cdo 958/2012 uzavřel, že byl-li rozhodce určen odkazem na„ rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§ 39 obč. zák.) neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. zastavit.

34. Uvedené právní závěry se uplatní i při aplikaci zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdy stejný závěr lze pak dle názoru soudu lze vztáhnout i na nalézací řízení z hlediska zkoumání podmínek řízení, konkrétně existence překážky věci pravomocně rozsouzené, v případě, kdy v řízení vyjde najevo, že o totožném nároku již byl vydán rozhodčí nález, který nebyl zákonným způsobem zrušen a na jehož základě probíhá/probíhala exekuce. V takovém případě je soud oprávněn a současně z úřední povinnosti povinen posoudit, zda rozhodčí nález byl vydán na základě platné rozhodčí doložky a dospěje-li k závěru, že rozhodčí doložka je stižena neplatností ve smyslu ustanovení § 580 zákona č. 89/2012 Sb., pohlížet na rozhodčí nález vydaný v takovém případě nepravomocným orgánem jako na akt nicotný.

35. Pro posouzení, zda v podmínkách projednávané věci rozhodčí nález rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sp. zn. [spisová značka], na jehož základě probíhala exekuce vedená u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. [spisová značka], brání novému projednání totožného nároku v tomto zahájeném soudním řízení, je stěžejní zodpovězení otázky platnosti rozhodčí doložky, na základě které byl rozhodčí nález vydán, i na důvodech její případné neplatnosti. Dle sjednané rozhodčí doložky měly být veškeré spory z předmětné smlouvy řešeny v rámci rozhodčího řízení před jedním z 13 rozhodců, kteří zde byli uvedeni/vyjmenováni, kdy [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který následně funkci rozhodce přijal a rozhodčí nález vydal, je mezi nimi uveden. Rozhodčí smlouva není neplatná proto, že by se výběr rozhodce neuskutečnil podle transparentních pravidel (k tomuto srov. závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1616/2014 ze dne 29. 9. 2014). Rozhodčí smlouva je v dané věci neplatná, kdy bezprostředně navazuje na absolutně neplatnou hlavní smlouvu - smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 16. 10. 2014, a to pro rozpor se zákonem (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 580 odst. 1 OZ), neboť žalobce při uzavření smlouvy posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, avšak pouze formálně, toto nebylo provedeno dostatečně, s odbornou péčí, jak již konstatováno shora, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 OZ). K tomuto srov. závěry vyjádřené v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. I. ÚS 3962/18, ze dne 6. 4. 2021, se kterými korespondují i závěry přijaté v exekučním řízení vedeném vůči žalované (viz. odůvodnění shora citovaného usnesení Okresního soudu v Karviné č.j. [číslo jednací] ze dne 6. 9. 2019, ve spojení s odůvodněním shora citovaného usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. [číslo jednací] ze dne 28. 5. 2020). Za dané situace proto shora označený rozhodčí nález rozhodce netvoří pro toto řízení překážku věci pravomocně rozsouzené a dalšímu postupu řízení nebrání neodstranitelný nedostatek podmínek řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2015 č.j. 23 Cdo 4460/2014).

36. Pokud jde o vznesenou námitku promlčení, pak tuto soud hodnotí jako nedůvodnou. Soud vzal za prokázáno, že žalobce poskytl žalované podle neplatné smlouvy převodem na její účet dne 29. 10. 2014 částku ve výši 19 000 Kč. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy, nutno konstatovat, že nebyl platně sjednán ani splátkový kalendář. Nebyla-li tedy platně sjednána lhůta k plnění, tj. k vrácení finančních prostředků žalovanou, mohl předchůdce žalobce ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 OZ požadovat plnění ihned a žalovaná byla povinna splnit bez zbytečného odkladu. Předchůdce žalobce byl – objektivně posuzováno - oprávněn poprvé vyzvat žalovanou k vrácení finančních prostředků již v den následující po jejich poskytnutí, a žalovaná je byla povinna bez zbytečného odkladu vrátit. V tomto směru je nepodstatné, že předchůdce žalobce reálně poprvé prokazatelně vyzval žalovanou k plnění až výzvy k plnění ze dne 1. 4. 2015, která jí byla odeslána dne 1. 4. 2015 na adresu uvedenou ve smlouvě. (k tomuto srov. např. závěry Nejvyššího soudu ČR vyjádřené v rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 345/2002 nebo sp. zn. 33 Odo 665/2002, které lze vztáhnout i na výklad ustanovení OZ účinného od 1. 1. 2014). Dnem následujícím po poskytnutí finančních prostředků dne 29. 10. 2014 - začala běžet tříletá promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 OZ). Pokud tedy žalobce uplatnil nároky podle této absolutně neplatné smlouvy žalobou došlou rozhodci [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 20. 4. 1015, stalo se tak nepochybně před tím, než tato promlčecí lhůta uplynula. Promlčecí doba tak neběžela v době běhu rozhodčího řízení době od 20. 4. 2015 (doručení žaloby rozhodci) do 7. 7. 2015 (právní moc rozhodčího nálezu), ani v době na něj navazujícího exekučního řízení v době od 21. 9. 2015 (doručení exekučního návrhu exekutorovi) do 8. 7. 2020 (právní moci usnesení o zastavení exekuce), kdy se stavěla ve smyslu shora citovaných ustanovení § 648 OZ a § 3017 OZ (k tomuto srov. závěry vyjádřené např. v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 19/2015 ze dne 1. 6. 2016). Opatrovník žalovaného poukazoval ve svých vyjádřeních na právní závěry vyjádřené v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1091/19 ze dne 17. 7. 2019 a Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 958/2012 ze dne 10. 7. 2013, a dovozoval, že žalobce zneužil právo, pokud podal rozhodčí žalobu při vědomí neplatnosti rozhodčí doložky. V tomto směru soud konstatuje, že závěry citovaných rozhodnutí v této věci nezohledňoval, neboť na souzenou věc nedopadají. Obě citovaná rozhodnutí řešila situace vyvolané rozhodčím nálezem vydaným na základě rozhodčí smlouvy, která byla absolutně neplatná, neboť neobsahovala přímé určení rozhodce ad hoc nebo konkrétní způsob jeho určení, nýbrž pouze odkazovala na rozhodčí řád, případně jej nevydal rozhodce, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, resp. byl rozhodce byl určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. Toto v dané věci nebylo splněno (viz. v podrobnostech shora).

37. Na základě uvedeného tak lze shrnout, že žalobě lze vyhovět pouze částečně. V řízení soud vzal za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalované plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku 19 000 Kč, žalovaná uhradila před podáním žaloby částku 2 700 Kč (což žalobce dokládal tabulkou umoření, žalovaná však ani netvrdila a neprokazovala žádné úhrady, které by žalobcem či jeho předchůdcem nebyly zohledněny). Soud tedy konstatuje, že žalobce má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 2 a § 2993 OZ právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalované, proto soud žalobu shledal důvodnou ve vztahu k nezaplacené jistině ve výši 16 300 Kč (tj. 19 000 Kč minus 2 700 Kč). Soud vzal za prokázáno, že předchůdce žalobce vyzval žalovanou k plnění ve smyslu ustanovení § 1958 odst. 2 OZ výzvou ze dne 1. 4. 2015, která jí byla odeslána dne 1. 4. 2015, lze tak shrnout, že se výzva dostala do dispozice žalované dne 6. 4. 2015; v této výzvě žalobce stanovil lhůtu k plnění v trvání 15 dnů od odeslání, tj. do 16. 4. 2015. Na základě uvedeného tak soud z částky ve výši 16 300 Kč rovněž přiznal žalobci – při absenci smluveného úroku z prodlení – dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 17. 4. 2015 do zaplacení (výrok ad. I tohoto rozsudku).

38. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku ad. II tohoto rozhodnutí.

39. Výrok ad. III tohoto rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce, který je ve věci zastoupen advokátem, byl s žalobou celkově procesně úspěšný v rozsahu 58% (po zohlednění jistiny a kapitalizovaného příslušenství k datu rozhodnutí soudu). Z hlediska náhrady nákladů řízení tak nutno odečíst procesní úspěch 58% a procesní neúspěch v rozsahu 42 %, kdy tedy žalobce má právo na náhradu nákladů řízení v 16%.

40. V dané právní věci zástupce žalobce učinil v řízení celkem 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 27. 9. 2021, účast u jednání dne 9. 12. 2021. Jako samostatný úkon právní služby z hlediska odměny soud nepovažoval doplňující podání žalobce ze dne 27. 9. 2021, kdy toto bylo realizováno k výzvě soudu a zástupce žalobce – advokát – odpovídá za úplnost skutkových tvrzení již v žalobě v rámci své odbornosti a profese. Za shora označené úkony náleží žalobci odměna za úkon právní služby, přičemž dle § 8 odst. 1 téže vyhlášky, platné ke dni rozhodnutí soudu, tarifní hodnotou je výše peněžitého plnění bez příslušenství, což v tomto případě odpovídá sazbě 1 820 Kč (§ 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. celkem 7 280 Kč (tj. 4 x 1 820 Kč). Dále žalobci náleží také paušální náhrada hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní služby, vždy ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem částka ve výši 1 200 Kč. Dále soud přiznal žalobci náhradu za promeškaný čas při cestě ze sídla advokáta k ústnímu jednání a zpět, tj. z [obec] o [obec] a zpět v rozsahu 15 x započatá půlhodina á 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále cestovní výdaje ve smyslu § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a vyhlášky č. 589/2020 Sb. ve znění novely v podobě vyhlášky č. 375/2021 Sb. za cestu k ústnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět motorovým vozidlem Kia Sportage RZ 6 H55237, celkem 508 km, při spotřebě 6,7 l [číslo] km, a ceně Naturalu 95 - 33,80 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 4,40 Kč/km (tj. po zaokrouhlení 3 385,40 Kč), tj. celková výše cestovní náhrady a náhrady za promeškaný čas činí po zaokrouhlení celkem 4 885,60 Kč. Vzhledem k tomu, že stejného dne se zástupce žalobce účastnil u procesního soudu 3 jednání ve věci samé, náležela by mu soud z této částky 1/3, tj. částku po zaokrouhlení ve výši 1 628,50 Kč. Pokud by měl žalobce úplný procesní úspěch, náležela by mu částka ve výši 10 108,50 Kč. Vzhledem k tomu, že měl žalobce z hlediska náhrady nákladů řízení procesní úspěch pouze 16%, přiznal mu soud z odměny pouze 16%, tj. po zaokrouhlení částku ve výši 1 617,40 Kč. Tuto částku náhrady nákladů řízení pak nutno navýšit o 21 % DPH, jehož je dle doloženého potvrzení o registraci k DPH zástupce žalobce plátcem, tj. konkrétně po zaokrouhlení o částku 339,70 Kč. Dále soud žalobci jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek žalobcem ve výši 1 000 Kč, kdy se jedná o pevnou částku soudního poplatku, kterou by byl žalobce povinen hradit, i kdyby uplatnil žalobou pouze tu část nároku, se kterou byl procesně úspěšný. V tomto směru soud zohlednil i doplatek soudního poplatku (viz. výrok ad. VI tohoto rozsudku).

41. Celková částka náhrady nákladů řízení, kterou soud žalobci přiznal, činí celkem částku 2 957,10 Kč (viz. výrok III rozsudku).

42. Dlužnou částku dle výroku I. včetně příslušenství, jakož i náklady řízení dle výroku ad. III tohoto rozhodnutí, je žalovaná zavázána zaplatit žalobci ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, což zcela koresponduje s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem, když ke stanovení lhůty odlišné soud podmínky neshledal. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobce, což koresponduje s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.

43. Výrok ad. IV. tohoto rozhodnutí je odůvodněn ustanovením § 140 odst. 2 o.s.ř., podle kterého má ustanovený zástupce, je-li advokát, právo na odměnu náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty, je-li advokát registrován jako plátce, kterou hradí stát. V dané věci byla žalovaná zastoupena ustanoveným opatrovníkem v osobě [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, kterému takto vůči státu vzniklo právo na náhradu nákladů, ve smyslu shora citovaného ustanovení, když žalovaná je pro soud osobou neznámého pobytu.

44. Dle obsahu spisu opatrovník poskytl tyto úkony právní služby: převzetí zastoupení ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2x vyjádření ve věci samé, dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., účast u jednání dne 9. 12. 2021 ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., účast u jednání dne 16. 12. 2021, u něhož došlo k vyhlášení rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Za tyto úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky náleží opatrovníkovi odměna stanovená dle § 7 bodu 5 ve spojení s § 12a odst. 1 (ve znění účinném do 31. 12. 2021) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhláška) ve výši 1 456 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem za 4 úkony právní služby ve výši 5 824 Kč. Za úkon dle § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží opatrovníkovi odměna ve výši , tj. částka ve výši 728 Kč. Dále byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300 Kč přináležející ke každému úkonu právní služby, tj. celkem částka ve výši 1 500 Kč (5 x 300 Kč). Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 8 052 Kč nutno navýšit o 21%, jehož je opatrovník žalované plátcem, celkem ve výši 1 690,90 Kč Celkem tak soud opatrovníkovi žalovaného přiznal částku ve výši 9 742,90 Kč, jak uvedeno ve výroku ad. IV tohoto rozhodnutí.

45. Výrok V. tohoto rozhodnutí, kterým soud přiznal České republice právo na náhradu nákladů tohoto řízení, je pak odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř., kdy u žalobce nebyly shledány podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Soud zavázal žalobce zaplatit České republice částku ve výši 4 092 Kč, tj. částku, která po haléřovém zaokrouhlení odpovídá procesnímu neúspěchu žalobce ve věci v rozsahu 42% z částky ve výši 9 742,90 Kč, která je určena jako náhrada nákladů jmenovaného opatrovníka žalované dle výroku ad. IV. rozsudku. Tuto částku je žalobce povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v Ostravě ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (což odpovídá ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. – část věty před středníkem). Žalované pak nelze uložit k úhradě žádnou část nákladů státu (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2008 č.j. 19 Co 373/2008).

46. Žalobce zaplatil v souvislosti s podáním žaloby - návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu – soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, věc byla převedena do agendy sporné. Soudní poplatek tak činí dle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) Sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění částku ve výši 1 000 Kč. Proto soud žalobce zavázal zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, jak uvedeno ve výroku ad. VI tohoto rozsudku, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (za analogické aplikace § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích v účinném znění).

Poučení