31 C 199/2019-205
Citované zákony (24)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 118a § 118a odst. 1 § 118a odst. 3 § 142a odst. 1 § 142 odst. 3 § 149 odst. 1 § 160 odst. 1
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 11 § 11 odst. 1 § 11 odst. 1 písm. d § 11 odst. 2 § 13 odst. 1 § 13 odst. 4 § 14 odst. 1 písm. a § 14 odst. 3
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 553 odst. 1 § 554 § 555 § 573 § 1958 odst. 2 § 1970 § 1987 odst. 1 § 2555 odst. 1
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
Rubrum
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Zonkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený [anonymizováno] [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [adresa] o zaplacení 183 019 Kč s příslušenstvím takto:
Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci - částku ve výši 183 019 Kč, - úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 50 839 Kč od 13. 4. 2019 do zaplacení, - úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 59 271 Kč od 22. 1. 2019 do zaplacení, - úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 72 909 Kč od 12. 2. 2019 do zaplacení, a to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba došlá soudu dne 16. 7. 2019 se v části, ve které se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 50 839 Kč od 30. 10. 2018 do 12. 4. 2019, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 115 846,90 Kč k rukám právního zástupce žalobce: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou došlou soudu dne 16. 7. 2019 se domáhal žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 183 019 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, že v roce 2017 byla mezi účastníky sjednána obchodní spolupráce spočívající v realizaci nákladní přepravy štěpky žalobcem, a to včetně veškerých dílčích podmínek spolupráce, tedy i odměny za žalobcem vykonanou přepravu. Tato obchodní spolupráce probíhala řádně až do října roku 2018 Nákladní přeprava realizovaná žalobcem pro žalovaného v období od října 2018 do ledna 2019, kterou žalobce vyfakturoval v souladu s dohodnutými podmínkami a zavedenou praxí stran, již žalovaným zaplacena nebyla. Konkrétně se jednalo o fakturu [číslo] ze dne 13. 10. 2018 znějící na částku 50 839 Kč se splatností 29. 10. 2018, fakturu [číslo] ze dne 20. 12. 2018 znějící na částku 59 271 Kč se splatností 21. 1. 2019 a fakturu č. [rok] ze dne 13. 1. 2019 znějící na částku 72 909 Kč se splatností 11. 2. 2019. Z dlužné částky žalovaný dosud nezaplatil ničeho, a to ani poté, co byl k její úhradě žalobcem vyzván nejprve upomínkou ze dne 31. 3. 2019 doručenou žalovanému 16. 4. 2019 a poté předžalobní výzvou ze dne 29. 5. 2019. Následně žalobce doplnil žalobu podáním ze dne 30. 9. 2019 tak, že spolupráce mezi žalobcem a žalovaným byla zahájena již koncem roku 2016, kdy byla realizace silniční motorové nákladní dopravy, konkrétně převoz štěpky, sypkých materiálů příp. plastového odpadu ke koncovým odběratelům určeným žalovaným ústně dohodnuta mezi tehdejším zástupcem žalobce [jméno] [příjmení] a zástupcem žalovaného [jméno] [příjmení]. Za převoz materiálu byla sjednána odměna tak, že za 1 km jízdy bude žalobce účtovat žalovanému částku 26 Kč, resp. 27 Kč v závislosti na koncovém odběrateli. V případě trasy do 100 km bude účtován tzv. paušál ve výši 2 400 Kč, přičemž uvedené částky budou navýšeny o DPH. Dále bylo sjednáno, že žalobce bude realizovanou přepravu žalovanému fakturovat týdně se splatností 30 dnů, popř. 14 dnů v závislosti na koncovém odběrateli. Žalobcem vyúčtovaná odměna pak žalovanému sloužila jako podklad pro následné vyúčtování odměny koncovému odběrateli, kdy odměna za 1 km byla žalovaným účtována částkou 28 Kč a tzv. paušální částkou 2 500 Kč to vše navýšeno o DPH. Poté, co koncový odběratel zaplatil žalovanému vyfakturovanou odměnu, byla žalovaným zaplacena odměna žalobci. Fakturou [číslo] žalobce žalovanému vyfakturoval nákladní přepravu v období 9. 10. 2018 - 12. 10. 2018 pro koncového odběratele společnost [právnická osoba], kdy celkem bylo realizováno 8 jízd po 202 km. Jednalo se o mezinárodní přepravu, přičemž z CMR dodacích listů je zřejmé, že přeprava byla realizována žalobcem (SPZ vozidla a návěsu žalobce, podpisy zaměstnance žalobce [jméno] [příjmení]). Žalobce dále žalovanému vyfakturoval nákladní přepravu za období 17. 12. 2018 - 18. 12. 2018 (faktura [číslo]) a nákladní přepravu za období 8. 1. 2019 – 11. 1. 2019 (faktura č. [rok]), když v obou případech se jednalo o přepravu pro koncového odběratele společnost [právnická osoba]
2. Žalovaný se ve věci vyjádřil odporem – podáním ze dne 26. 8. 2019 ve spojení s podáním ze dne 19. 9. 2019, uvedl, že žalobní nárok neuznává v celém rozsahu. Má za to, že žaloba je nejasná a neurčitá, neboť v ní absentuje specifikace tvrzené spolupráce mezi účastníky, podmínky této spolupráce a odměny za vykonanou přepravu, tj. kde, kdy, jakou formou a za jakých okolností došlo k uzavření předmětné smlouvy mezi účastníky. Žalobce ani nepředložil smlouvu, objednávku, případnou akceptaci objednávky, vážní lístky, dodací listy apod. Následně žalovaný podáním ze dne 14. 11. 2019 doplnil, že činí nesporným, že mezi účastníky byla sjednána obchodní spolupráce spočívající v realizaci silniční motorové nákladní přepravy. V rámci této spolupráce bylo rovněž dohodnuto, že žalobce nesmí bez souhlasu žalovaného přímo kontaktovat nebo realizovat přepravu pro koncové zákazníky, a to pod sankcí smluvní pokuty ve výši 250 000 Kč. Statutární orgán žalovaného [jméno] [příjmení] se dozvěděl, že zástupce žalobce [jméno] [příjmení] kontaktoval manažera obchodu společnosti [právnická osoba], pana [příjmení] [jméno] [příjmení], a to za účelem přímé dohody o spolupráci mimo žalovaného, čímž došlo k porušení uvedeného ujednání a k naplnění předpokladů pro uplatnění smluvní pokuty. Mimo uvedené žalovaný dále eviduje za žalobcem další pohledávku vyplývající z dosud trvající nájemní smlouvy ze dne 10. 5. 2018 uzavřené mezi žalovaným jako pronajímatelem a žalobcem jako nájemcem. S odkazem na uvedené žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout.
3. První ústní jednání se ve věci konalo dne 20. 2. 2020, u tohoto jednání strany setrvaly na svých procesních stanoviscích. Žalovaný doplnil, že žalobcem tvrzené sjednání spolupráce na základě ústní dohody, konkrétně pak sjednané částky, nejsou ničím podložené a ani neodpovídají běžné praxi mezi speditérskými firmami. Uvedl, že před zahájením spolupráce bylo rovněž dohodnuto, že pokud by žalobce obešel žalovaného a domluvil si jednotlivé jízdy či spolupráci přímo s koncovým odběratelem, bude žalobce povinen zaplatit žalovanému smluvní pokutu 250 0000 Kč a současně dojde k ukončení spolupráce. Tuto smluvní pokutu uplatňuje žalovaný jako procesní obranu a to až do výše žalované částky, neboť má za to, že k porušení sjednané povinnosti došlo, když žalobce kontaktoval přímo koncového odběratele, a to společnost [právnická osoba], kdy jednal s panem [příjmení], což je obchodní zástupce této společnosti. Rovněž žalovaný eviduje za žalobcem pohledávky z titulu nájemního vztahu ve výši 50 636 Kč, kdy uvedené rovněž uplatňuje jako procesní obranu. Dále upozornil na chybné uvedení data přepravy u faktury [číslo] s tím, že měla být vystavena faktura nová s novou splatností. U některých faktur dále chybí dodací a vážní listy. Žalobce k tomu uvedl, že u faktury [číslo] se jedná pouze o písařskou chybu. Co se týče tvrzených pohledávek žalovaného z titulu dlužného nájemného a smluvní pokuty, tak tyto žalobce popřel. Sjednaný nájem mezi účastníky byl ukončen vzájemnou dohodou, dlužné faktury se zcela vymykají fakturaci za předchozí období, navíc je fakturováno nájemné za období zpětně, a to i několik měsíců najednou, což nikdy nebylo předmětem dohody. Z číselné řady faktur je pak zřejmé, že tyto byly vystaveny dodatečně. Ke smluvní pokutě žalobce uvedl, že tato nikdy nevznikla, neboť původní dohoda mezi účastníky byla zcela jiná. Soud provedl dokazování doposud navrženými listinnými důkazy, následně žalobce i žalovaného poučil dle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a vyzval je k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů, současně k žádosti žalobce a žalovaného těmto poskytl lhůtu k reakci na výzvu soudu v trvání 14 dnů od tohoto jednání. Jednání bylo odročeno na neurčito.
4. Podáním ze dne 25. 2. 2020 žalobce doplnil skutková tvrzení tak, že žalobcem vystavené faktury byly žalovanému doručovány e-mailem, a to v den vystavení každé jednotlivé faktury včetně listin prokazujících fakturované plnění (stasky, CMR listy). Bylo to tak i u faktury [číslo] avšak s ohledem na časový odstup již žalobce tento e-mail nedohledal. Z chování žalovaného je pak zřejmé, že všechny tři dlužné faktury mu byly v tvrzených termínech doručeny, neboť s žalobcem jednal v tom smyslu, že s těmito platbami bude v prodlení. Z faktur vystavených žalovaným pro koncového odběratele – společnost [právnická osoba], je zřejmá výše dohodnutých odměn mezi žalobcem a žalovaným. Tvrzené doručení faktur žalovaným rovněž prokazuje také skutečnost, že žalovaný je zohlednil ve svém daňovém přiznání za rozhodná období. Dlužné faktury byly žalovanému rovněž zaslány společně s upomínkou o zaplacení dlužných faktur a s předžalobní výzvou. Okolnosti a podmínky vzájemné spolupráce mezi stranami byly sjednány v prosinci 2016, konkrétně po 16. 12. 2016, v areálu [anonymizováno] na ulici [ulice] v [obec] pouze za přítomnosti zástupců účastníků – tj. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], nikdo další přítomen nebyl. Jednání neproběhlo v kanceláří žalovaného, nýbrž v prostoru dílny – kanceláře [jméno] [příjmení], který v areálu [anonymizováno] prováděl servis vozidel. Žalobce dále vyloučil jakékoliv ujednání o smluvní pokutě. Takové ujednání by bylo v přímém rozporu s dohodou o spolupráci, neboť bylo výslovně domluveno, že žalovaný při započetí spolupráce výslovně kontaktuje koncového odběratele, kterého mu žalobce představí, s tím, že veškerá další komunikace včetně rozsahu práce již bude probíhat mezi žalobcem a koncovým odběratelem přímo. Podstata byla tedy taková, že žalobce sám sjednával zakázky, přičemž žalovanému měl pouze provedenou přepravu doložit a vyfakturovat. Na základě toho pak žalovaný přefakturoval toto plnění žalobce koncovému odběrateli s navýšenými cenami. K dlužnému nájemnému žalobce uvedl, že nájem byl sjednán neplatně, neboť předmět nájmu nebyl žalovaný oprávněn pronajmout bez předchozího souhlasu pronajímatele. Žádný takový souhlas žalovanému nikdy udělen nebyl. Chybné či jakékoliv dlužné platby žalovaný vůči žalobci nikdy neuplatnil, faktury vystavené žalovaným dodatečně jsou v rozporu s podmínkami ujednanými ve smlouvě. K ukončení nájmu došlo po vzájemné dohodě v lednu 2019. Jedná se tedy pouze o účelové jednání žalovaného ve snaze ponížit tak svůj dluh. Žalobce se dále vyjádřil k doplňujícímu podání žalovaného ze dne 5. 3. 2020 svým vyjádřením ze dne 14. 4. 2020, kdy pro stručnost již soud na toto podání žalobce v podrobnostech odkazuje; žalobce odmítl tvrzení o uzavření dohody o smluvní pokutě, vyjádřil se k důkazním návrhům žalovaného, poukázal na neúplnost skutkových tvrzení žalovaného i před poučení soudu podle § 118a o.s.ř. Kompenzační námitku žalovaného hodnotil žalobce jako neplatné právní jednání, neboť započítávané pohledávky neexistují, kromě toho je právní jednání žalovaného, kterým pohledávku započítává neplatným jednáním pro jeho neurčitost (srov. VS v Praze sp. zn. 9 Cmo 109/2003).
5. Podáním ze dne 5. 3. 2020 žalovaný doplnil svá skutková tvrzení tak, že dohoda o smluvní pokutě byla uzavřena v druhé polovině prosince 2016, ústní formou, v areálu provozovny společnosti [právnická osoba] za přítomnosti [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] Dohody o smluvních pokutách jsou dle žalovaného v této oblasti běžnou praxí. Žalobce porušil dohodu o smluvní pokutě v říjnu 2018, když zástupce žalobce pan [příjmení] kontaktoval bez souhlasu žalovaného manažera [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] – pana [příjmení] [příjmení] za účelem přímé dohody o spolupráci mimo žalovaného. V témže měsíci došlo ke schůzce [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], při které se pan [příjmení] osobně doznal k porušení předmětné dohody a dále uvedl, že by chtěl fakturovat napřímo pro společnost [právnická osoba] Toto setkání přerostlo v hádku, na venkovní parkovní ploše kamionů v tomto areálu, za přítomnosti osoby [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] Smluvní pokuta se stala splatnou nejpozději 31. 10. 2018. Částka požadovaná žalovaným po žalobci z titulu dlužného nájemného ve výši 50 636 Kč představuje součet částek z faktury [číslo] znějící na částku 4 6404 Kč, z faktury [číslo] znějící na částku ve výši 27 619 Kč a faktury [číslo] znějící na částku ve výši 18 413 Kč. Jedná se o dlužné nájemné a související služby (poplatky za energie, komunální odpad, vodu, teplo a strážní služby). Všechny tři faktury byly žalobci doručeny 10. 1. 2020, žalobce 14. 1. 2020 dopisem potvrdil doručení předmětných faktur. Žalovaný dále uvedl, že povolení k podnájmu ze strany pronajímatele společnosti [právnická osoba] měl, kdy toto mu bylo dáno ústně. Žalovaný vznesl proti nároku žalobce uplatněnému žalobou kompenzační námitku, tj. započetl svoji pohledávku za žalobcem v celkové výši 300 636 Kč vůči tvrzené [anonymizováno] žalobce ve výši 183 019 Kč s příslušenstvím, pouze však do výše žalované částky. Upozornil na nedostatky výkazů jízd a CMR listů doložených žalobcem (chybějící podpis a razítko koncového odběratele, absence vážního listu, chybné údaje aj.). Uvedl, že k dohodě o spolupráci nemohlo dojít v kanceláři žalované na ul. [ulice], jak tvrdí žalobce, neboť žalovaná tam neměla v té době kancelářské prostory. Třemi podáními ze dne 1. 9. 2020 se žalovaný vyjádřil k podáním a důkazním návrhům žalobce; soud pro stručnost na tomto místě na tato podání žalovaného již pouze odkazuje.
6. Další jednání se konala ve dnech 3. 9. 2020 a 1. 12. 2020, vždy za přítomnosti obou stran. U těchto jednání soud doplnil dokazování. Jednání ze dne 1. 12. 2020 bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na den 10. 12. 2020, kdy soud za přítomnosti zástupce žalovaného vynesl rozsudek ve znění uvedeném ve výrokové části shora. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:
7. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobce a žalovaného vzal soud za prokázánu jejich procesní subjektivitu.
8. Z faktury [číslo] ze dne 26. 9. 2018 včetně dokladů CMR [číslo] soud zjistil, že žalobce touto fakturou účtoval žalovanému celkem částku ve výši 82 614 Kč s datem splatnosti dne 28. 9. 2018, za přepravy realizované ve dnech 10. 9. do 14. 9. 2018, [příjmení] [jméno], kdy cena za 1 km bez DPH činila 26 Kč. Jednotlivé jízdy realizované v tomto období a jejich specifikace je uvedena v připojených mezinárodních nákladních listech, ze kterých je mj. zřejmé, že přeprava byla realizována vozidlem [registrační značka] s přívěsem [registrační značka]. Jako přepravce je uvedena společnost [právnická osoba] (tj. žalovaný), za kterou je podepsán pan [příjmení] (pole [číslo] dokladu), jako odesílatel je uvedena společnost [právnická osoba] Z faktury [číslo] ze dne 23. 9. 2018 včetně dokladů CMR [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], soud zjistil, že žalobce touto fakturou účtoval žalovanému celkem částku ve výši 76 259 Kč s datem splatnosti dne 8. 10. 2018, za přepravy realizované ve dnech 17. 9. do 21. 9. 2018, [příjmení] [jméno], kdy cena za 1 km bez DPH činila 26 Kč. Jednotlivé jízdy realizované v tomto období a jejich specifikace je uvedena v připojených mezinárodních nákladních listech, ze kterých je mj. zřejmé, že přeprava byla realizována vozidlem [registrační značka] s přívěsem [registrační značka]. Jako přepravce je uvedena společnost [právnická osoba] (tj. žalovaný), za kterou je podepsán pan [příjmení] (pole [číslo] dokladu), jako odesílatel je uvedena společnost [právnická osoba] Z faktury [číslo] ze dne 28. 9. 2018 včetně dokladů CMR [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] soud zjistil, že žalobce touto fakturou účtoval žalovanému celkem částku ve výši 44 484 Kč s datem splatnosti dne 15. 10. 2018, za přepravy realizované ve dnech 24. 9. do 27. 9. 2018, [příjmení] [jméno], kdy cena za 1 km bez DPH činila 26 Kč. Jednotlivé jízdy realizované v tomto období a jejich specifikace je uvedena v připojených mezinárodních nákladních listech, ze kterých je mj. zřejmé, že přeprava byla realizována vozidlem [registrační značka] s přívěsem [registrační značka]. Jako přepravce je uvedena společnost [právnická osoba] (tj. žalovaný), za kterou je podepsán pan [příjmení] (pole [číslo] dokladu), jako odesílatel je uvedena společnost [právnická osoba] Z faktury [číslo] ze dne 6. 10. 2018 včetně dokladů CMR [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] soud zjistil, že žalobce touto fakturou účtoval žalovanému celkem částku ve výši 63 549 Kč s datem splatnosti dne 22. 10. 2018, za přepravy realizované ve dnech 1. 10. do 5. 10. 2018, [příjmení] [jméno], kdy cena za 1 km bez DPH činila 26 Kč. Jednotlivé jízdy realizované v tomto období a jejich specifikace je uvedena v připojených mezinárodních nákladních listech, ze kterých je mj. zřejmé, že přeprava byla realizována vozidlem [registrační značka] s přívěsem [registrační značka]. Jako přepravce je uvedena společnost [právnická osoba] (tj. žalovaný), za kterou je podepsán pan [příjmení] (pole [číslo] dokladu), jako odesílatel je uvedena společnost [právnická osoba]
9. Z faktury – daňového dokladu [anonymizováno] ze dne 13. 10. 2018, včetně mezinárodních nákladních listů [číslo] bylo zjištěno, že žalobce vyúčtoval žalovanému nákladní přepravu za období 9. - 12. 10. 2018, a to částku ve výši 50 839 Kč splatnou dne 29. 10. 2018. Výsledná částka vychází z počtu ujetých km (1 616 km), přičemž cena za 1 km je stanovena na 26 Kč, to vše dále navýšeno o DPH. Jednotlivé jízdy realizované v tomto období a jejich specifikace je uvedena v připojených mezinárodních nákladních listech, ze kterých je mj. zřejmé, že přeprava byla realizována vozidlem [registrační značka] s přívěsem [registrační značka]. Jako přepravce je uvedena společnost [právnická osoba] (tj. žalovaný), za kterou je podepsán pan [příjmení] (pole [číslo] dokladu), jako odesílatel je uvedena společnost [právnická osoba]
10. Z osvědčení o registraci vozidla [registrační značka] a [registrační značka] soud zjistil, že vlastníkem vozidla [registrační značka] a návěsu [registrační značka] je žalobce.
11. Ze zprávy společnosti [právnická osoba] ze dne 21. 5. 2020 a ze dne 28. 9. 2020 včetně příloh (č.l. 106, č.l. 141-145) soud zjistil, že žalovaný pro společnost [právnická osoba] realizoval nákladní přepravu, a to v období od července do října 2018, přičemž bylo uskutečněno celkem 107 přeprav v celkové hodnotě 23 239,37 €. Konkrétně v období od 9. 10. 2018 do 12. 10. 2018 bylo pro [právnická osoba] realizováno žalovaným celkem 8 přeprav, fakturovaná částka byla uhrazena. Jednotlivé jízdy realizované v tomto období jsou zaznamenány v připojených dokladech CMR – [číslo] které jsou totožné s CMR doklady, které předložil k důkazu žalobce (viz. v podrobnostech shora). Je z nich mj. zřejmé, že přepravy byly realizovány vozidlem [registrační značka] s přívěsem [registrační značka].
12. Z faktury – daňového dokladu [anonymizováno] ze dne 20. 12. 2018, včetně soupisu jízd bylo zjištěno, že žalobce vyúčtoval žalovanému nákladní přepravu za období 10. - 14. 12. 2018, a to částkou ve výši 59 271 Kč splatnou dne 21. 1. 2019. Výsledná částka vychází z počtu ujetých km (392 km), když cena za 1 km je stanovena na 27 Kč, a dále z 16 paušálů, když cena za paušál je stanovena na 2 400 Kč, to vše dále navýšeno o DPH. Jednotlivé jízdy jsou realizované v období od 17. do 18. 12. 2018 (s poznámkou, že faktura obsahuje chybné uvedení období, ve kterém byla fakturovaná přeprava realizována) jsou společně s údaji o počtech ujetých km uvedeny v připojených soupisech jízd.
13. Z faktury – daňového dokladu [rok] ze dne 13. 1. 2019, včetně soupisu jízd, soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalovanému cenu nákladní přepravy za období 8. - 11. 1. 2019, částkou ve výši 72 909 Kč splatnou dne 11. 2. 2019. Výsledná částka vychází z počtu ujetých km (1 965 km), přičemž cena za 1 km je stanovena na 27 Kč, dále z 3 paušálů, když cena za paušál je stanovena na 2 400 Kč, to vše dále navýšeno o DPH. Jednotlivé jízdy realizované v tomto období jsou společně s údaji o počtech ujetých km uvedeny v připojených soupisech jízd.
14. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] došlého soudu dne 29. 10. 2020 (č.l. 163 spisu) soud zjistil, že tato společnost potvrzuje, že pro ni byly realizovány přepravy dle předložených faktur a stazek. Dopravy fyzicky jezdil žalobce, fakturoval je žalovaný, kterému byly faktury zaplaceny. Z faktury - daňového dokladu [číslo] ze dne 24. 12. 2018, včetně soupisu jízd a dodacích listů (č.l. 166 – 184, rovněž předloženy jako přílohy žalobce) bylo zjištěno, že žalovaný vyúčtoval společnosti [právnická osoba] nákladní dopravu za období 17. do 19. 12. 2018, a to částku celkem ve výši 61 681 Kč splatnou dne 14. 1. 2019, když za 1 km jízdy žalovaný účtoval 28 Kč (celkem 392 km) a za paušál částku 2 500 Kč (účtován 16 krát). Jednotlivé jízdy realizované v tomto období jsou společně s údaji o počtech ujetých km uvedeny v připojených soupisech jízd, které jsou totožné se soupisy jízd, které předložil k důkazu žalobce, a v připojených dodacích listech. Z faktury - daňového dokladu [číslo] ze dne 14. 1. 2019, včetně soupisu jízd (č.l. 162, 164, 165 spisu, rovněž předloženy jako přílohy žalobce) bylo zjištěno, že žalovaný vyúčtoval společnosti [právnická osoba] nákladní dopravu za období 8. – 11. 1. 2019, částkou ve výši 75 649 Kč splatnou dne 4. 2. 2019, když za 1 km jízdy žalovaný účtoval 28 Kč (celkem účtoval 1 965 km) a za paušál částku 2 500 Kč (který účtoval 3 x). Jednotlivé jízdy realizované v tomto období jsou společně s údaji o počtech ujetých km uvedeny v připojených soupisech jízd, které jsou totožné se soupisy jízd, které předložil k důkazu žalobce.
15. Z výpisů z e-mailové komunikace (č.l. 62 spisu) soud zjistil, že fakturu [číslo] včetně stasky zaslal žalobce žalovanému prostřednictvím e-mailu dne 20. 12. 2018, fakturu č. [rok] včetně stasky zaslal žalobce žalovanému prostřednictvím e-mailu dne 13. 1. 2019.
16. Z upomínky o zaplacení dlužných faktur ze dne 31. 3. 2019 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k neodkladné úhradě dlužných faktur [číslo] [číslo] č. [rok], s upozorněním na soudní uplatnění pohledávek, nebudou-li uhrazeny. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu sídla žalovaného dne 1. 4. 2019 (zjištěno z podacího lístku ze dne 1. 4. 2019).
17. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 29. 5. 2019 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby prostřednictvím svého zástupce k úhradě dlužné částky do 7 dnů od doručení této výzvy. Výzva byla žalovanému zaslána dne 3. 6. 2019 na adresu sídla žalovaného ( (zjištěno z dodejek [anonymizováno] a [anonymizováno]).
18. Z podkladů k dani z přidané hodnoty za leden 2019, prosinec 2018 a říjen 2018 včetně kontrolních hlášení žalobce soud zjistil, že žalobce v těchto podkladech a kontrolních hlášeních uvedl částky vyfakturované žalovanému, a to konkrétně za měsíc prosinec 2018 částku 59 271 Kč (vyfakturovanou dne 20. 12. 2018), za měsíc říjen 2018 částku 50 839 Kč (vyfakturovanou dne 13. 10. 2018) a za měsíc leden 2019 částku 72 909 Kč (vyfakturovanou dne 13. 1. 2019).
19. Ze smlouvy o nájmu ze dne 10. 5. 2018 soud zjistil, že žalovaný jako pronajímatel a žalobce jako nájemce uzavřeli dne 10. 5. 2018 smlouvu o nájmu prostor sloužících jako kancelářské prostory na pozemku parc. [číslo] o výměře 47 m2 bez bližší specifikace.
20. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor sloužících k podnikání ze dne 31. 3. 2017 bylo zjištěno, že dne 31. 3. 2017 společnost [právnická osoba] jako pronajímatel uzavřela s žalobcem jako nájemcem smlouvu o nájmu nebytových prostor sloužících k podnikání o výměře 60 m2, které se nacházejí v areálu na ul. [anonymizováno] [číslo], [obec] – [část obce].
21. Z Faktury [číslo] ze dne 11. 2. 2019 (č.l. 64 spisu) soud zjistil, že žalovaný touto účtoval žalobci částku ve výši 4 604 Kč – na základě smlouvy o nájmu prostor za období 2/ 2019, splatnou dne 28. 2. 2019. Z Faktury [číslo] ze dne 9. 8. 2019 (č.l. 64 verte, č.l. 73 spisu) soud zjistil, že žalovaný touto účtoval žalobci částku ve výši 27 619 Kč – na základě smlouvy o nájmu prostor za období 3 až 8/ 2019, splatnou dne 31. 8. 2019. Z Faktury [číslo] ze dne 31. 12. 2019 (č.l. 65, č.l. 74 spisu) soud zjistil, že žalovaný touto účtoval žalobci částku ve výši 18 413 Kč – na základě smlouvy o nájmu prostor za období 9 až 12/ 2019, splatnou dne 31. 12. 2019. Z dopisu ze dne 14. 1. 2020 včetně podací stvrzeny ze dne 10. 1. 2020 (č.l. 63 spisu, č.l. 71, 72 spisu) soud zjistil, že žalobce tyto faktury žalovanému vrátil s tím, že je neuznává a jsou neoprávněné, kdy v té době již žalobce tyto prostory neužíval, sdělení bylo odesláno dne 10. 1. 2020 žalovanému na adresu sídla.
22. Z výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že byl v minulosti jednatelem žalobce. Současná jednatelka žalobce ([jméno] [anonymizováno]) je jeho přítelkyně. Nyní pracuje pro žalobce na dohodu, jezdí s kamionem a domlouvá pro žalobce práci. Takto tomu bylo od založení žalobce doposud s tím rozdílem, že tenkrát byl jednatelem a teď už není. V prosinci 2016 oslovil [jméno] [příjmení] s dotazem, zda by byl schopen vytěžit ještě jedno auto, pokud by si jej pořídil. Pan [anonymizováno] řekl, že ano s tím, že by si účtoval na km o korunu více. Jednání proběhlo v areálu [anonymizováno], účastnil se jej on a pan [příjmení], nikdo další. Bylo domluveno, že se bude fakturovat přes žalovaného. Princip fakturace byl takový, že žalovaný si účtoval plus jednu korunu na kilometr. Žalobce následně vystavoval fakturu žalovanému, k faktuře byla přikládána staska. Žalovaný to následně přefakturoval svým klientům. Žalobce zajišťoval přepravu pro společnost [právnická osoba] a později ještě pro nějakou slovenskou firmu. Cena byla domluvena tak, že když se [jméno] [příjmení] domluvil se společností [právnická osoba] na částce 28 Kč/km, tak věděl, že má účtovat žalovanému 27 Kč/km. Potom byly sjednány ještě paušální přepravy, u kterých žalobce účtoval [příjmení] [anonymizováno] 2 500 Kč a žalobce žalovanému 2 400 Kč. Paušální částky byly sjednány pro krátké trasy, kde vykládka a nakládka trvala déle než doba jízdy. Místo reálně ujetých kilometrů tak byl účtován tento paušál. Faktury se vystavovaly každý týden, paní [příjmení] je zasílala žalovanému emailem. Současně se originál faktury včetně podkladů předával manželce pana [příjmení] nebo osobně panu [příjmení], případně se nechávaly na firmě. Nechávaly se tam také další originály dokladů jako váženky nebo dodací listy. U té slovenské firmy si žalobce účtoval 26 Kč/km, žalovaný účtoval společnosti cenu o dvě koruny na km vyšší. Pan [anonymizováno] takto cenu určil již předtím, než se realizovala první přeprava, což mohlo být v červenci nebo v srpnu 2018. Fakturace probíhala týdně a byla založená na stejném principu jako ve vztahu ke společnosti [právnická osoba] Splatnost faktur u společnosti [právnická osoba] byla třicetidenní, u slovenské společnosti spíše kratší. Žalobce sám komunikoval se zástupcem společnosti [právnická osoba], který žalobci resp. přímo jemu zadával požadavky na přepravu. Žalovaný se v zásadě podílel jen na přefakturaci. Ve vztahu se slovenskou společností komunikoval s [jméno] [příjmení] Dohoda o spolupráci mezi žalobcem a žalovaným byla pouze ústní, žádné sankce sjednány nebyly. Přepravy fyzicky prováděl žalobce. Vůči realizovaným přepravám neměl žalovaný žádné výtky. K CMR listu [číslo] [číslo] uvedl, že přepravu prováděl on sám. Jako dopravce zde byl označen [příjmení] [jméno], neboť si to tak přál pan [příjmení].
23. Z účastnického výslechu [jméno] [příjmení], jednatelky žalobce, soud zjistil, že spolupráce účastníků začala na popud pana [příjmení] s tím, že žalovaný by uživil i provoz dalšího auta. V roce 2016 založili společnost [právnická osoba] a od roku 2017 začali jezdit pro pana [příjmení]. Spolupráci vždy řešil pan [příjmení] s panem [příjmení], byli kamarádi. Pan [anonymizováno] představil panu [příjmení] pana [příjmení], který potom s panem [příjmení] domlouval konkrétní přepravy. Vyslýchaná to poté každý týden fakturovala. Probíhalo to tak, že v pátek pan [příjmení] volal panu [příjmení], aby se domluvili, kde má být žalobce následující týden se svým autem připraven. Komunikovalo se telefonicky. Ve vztahu ke společnosti [právnická osoba] fakturace probíhala tak, že byla sjednána cena 27 Kč/km a 2 400 Kč paušál. Žalovaný si ve vztahu ke konečnému klientovi účtoval 28 Kč/km a paušál 2 500 Kč. Ve vztahu ke slovenské společnosti paušál sjednán nebyl, žalobce si účtoval 26 Kč/km a žalovaný pak účtoval této společnosti 28 Kč/km. Úkolem vyslýchané bylo vyhotovit faktury podle stasek. Faktury a stasky zasílala okamžitě emailem žalovanému a rovněž je ona nebo pan [příjmení] osobně odvezli žalovanému. Fakturovalo se buď v pátek večer, nebo v sobotu ráno, podle toho, jak přijeli poslední řidiči. V neděli opět vyzvedla faktury od [anonymizováno] pro konečné zákazníky a odvážela je na poštu. V případě slovenské společnosti dávala faktury pro konečné zákazníky panu [jméno] [příjmení] [jméno] trvala až do října 2018, kdy začaly prodlevy žalovaného, když měl více faktur po splatnosti. Nicméně spolupracovali dále až do ledna 2019, kdy zjistili, že pan [příjmení] zadržuje platby od [právnická osoba] Poté jezdit přestali. Zpočátku tedy vše fungovalo dobře, ze strany žalovaného nebyly žádné výhrady ohledně obsahu dokladů a proběhlých přeprav. Fungovalo to až do doby, kdy se pan [příjmení] dostal do finančních problémů a potřeboval peníze pro sebe. Ve vztahu k [právnická osoba] se žalovanému dávaly stasky a originály vážních listů, u slovenské společnosti se dávaly CMR listy ve fotokopii.
24. Ze svědecké výpovědi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že asi 10 let pracuje u společnosti [právnická osoba] jako manažer obchodu, kdy zprostředkovává výrobu a prodej výroby biomasy. [právnická osoba] nejprve písemně a později ústně či telefonicky objednávala u žalovaného kamiony na přepravu štěpky. Žalovaný posílal auto, prováděl pro ně přepravu a ta se fakturovala. Tento systém fungoval 3-4 roky, poslední přeprava byla realizována v roce 2018, kdy naposledy to byly ty faktury, které si soud vyžádal. Poté nastaly problémy s auty, když žalobce, přes kterého žalovaný realizoval přepravy, si stěžoval, že od žalovaného chodí pozdě peníze. Tak dovodili, že žalovaný zadržuje platby. Proto se následně dohodl s žalobcem, že žalobce bude přímým poskytovatelem přepravy a bude jim fakturovat přímo. Takto to funguje dosud. Žalovaný jiné auto neměl, takže už se dále s žalovaným nespolupracovalo. Spolupráce probíhala konkrétně tak, že svědek objednal písemně nebo telefonicky auto u pana [příjmení], a to vždy na celý týden. Dále už svědek komunikoval pouze s řidičem toho auta, kdy tehdy jezdil s autem pan [příjmení], směřoval ho, kdy, kam, v kolik a co poveze, informoval ho o vykládkách a nakládkách. Na přímé spolupráci s žalobcem se domluvil s panem [příjmení], který jezdil s autem společnosti [právnická osoba], a to z toho důvodu, že mu řekl, že platby od žalovaného chodí pozdě a žalobce nemá na naftu.
25. Z ostatních provedených důkazů, které soud v tomto písemném vyhotovení rozsudku nerozebíral (zejména z výpisu hovorů - č.l. 63 spisu, objednávky přepravy – č.l. 69 spisu, smlouvy o přepravě ze dne 5. 2. 2020 – č.l. 70 spisu, sdělení ze dne 27. 4. 2020 – č.l. 93 spisu, obsahu spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. [spisová značka]), soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí ve věci samé. Pokud byly ve věci navrhovány další důkazy, pak tyto soud neprováděl (např. výslechy osob: [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], správce pana [příjmení] a pana [ulice], účastnický výslech pana [jméno] [příjmení], dotaz na finanční úřad ohledně kontrolních hlášení a přiznání k DPH žalovaného, uložení vysvětlovací povinnosti žalovanému, zpráva PČR ve vztahu k osobě pana [jméno] [příjmení] - č.l. 87 spisu, lustrace pana [jméno] [příjmení] – č.l. 87 spisu, dotaz u [právnická osoba] – č.l. 88 verte spisu), neboť toto považoval s ohledem na zjištěný skutkový stav a právní názor soudu za nadbytečné; takové důkazní návrhy soud zamítl.
26. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobce uzavřel s žalovaným v prosinci roku 2016 smlouvu, dle které se žalobce zavázal pro žalovaného realizovat silniční motorovou nákladní přepravu věci (konkrétně štěpky, sypkých materiálu, případně plastového odpadu), a to ke koncovým odběratelům určených žalovaným. Smlouva byla uzavřena ústní formou, kdy na spolupráci se tehdy dohodli za žalobce pan [jméno] [příjmení] a za žalovaného pan [jméno] [příjmení]. Za převoz materiálu byla sjednána odměna tak, že za 1 km jízdy účtoval žalobce žalovanému částku 26 Kč (u koncového odběratele [právnická osoba]), resp. 27 Kč (u koncového odběratele [právnická osoba]). V případě trasy do 100 km byl účtován tzv. paušál ve výši 2 400 Kč, přičemž uvedené částky byly následně navýšeny o DPH. Dále bylo sjednáno, že žalobce bude realizovanou přepravu žalovanému fakturovat týdně se splatností 30 dnů, popř. 14 dnů v závislosti na koncovém odběrateli. Žalobcem vyúčtovaná odměna pak žalovanému sloužila jako podklad pro následné vyúčtování odměny koncovému odběrateli, kdy odměna za 1 km byla žalovaným účtována částkou 28 Kč a tzv. paušální částkou 2 500 Kč, to vše navýšeno o DPH. Poté, co koncový odběratel zaplatil žalovanému vyfakturovanou odměnu, byla žalovaným zaplacena odměna žalobci. Za žalobce připravovala podklady pro fakturaci paní [jméno] [příjmení], kdy k vypracované faktuře žalobce doložila vždy podklady – statky, vážní listy v případě společnosti [právnická osoba], doklady CMR v případě společnosti [právnická osoba] Na základě požadavku žalovaného – pana [jméno] [příjmení] byl jako přepravce v dokladech CMR uveden žalovaný. V části 23 dokladů CMR (viz. shora) je uveden jako přepravu realizující řidič pan [příjmení], který realizoval přepravu vozidly v majetku žalobce (dle v CMR uvedených [registrační značka] a doložených technických průkazů). Faktury žalobce odesílal žalovanému e-mailem, následně je rovněž včetně podkladů předával žalovanému fyzicky. Žalobce na podkladě těchto listin vypracoval své faktury ve vztahu ke koncovým odběratelům, tyto opět převzal žalobce, který je odesílal konečnému odběrateli (v případě [právnická osoba]), případně je předával [jméno] [příjmení] (v případě [právnická osoba]). Tato spolupráce mezi žalobcem a žalovaným probíhala do ledna 2019 Nákladní přeprava realizovaná žalobcem v období od října 2018 do ledna 2019, kterou žalobce vyúčtoval stejným způsobem jako v předchozích obdobích (tj. způsobem uvedeným výše), však již žalovaným uhrazena nebyla. Konkrétně se jednalo o nákladní přepravu realizovanou žalobcem v období od 9. 10. 2018 do 12. 10. 2018 pro koncového odběratele společnost [právnická osoba], vyúčtovanou fakturou [číslo] ze dne 13. 10. 2018 znějící na částku 50 839 Kč, splatnou dne 29. 10. 2018. Výsledná částka vychází z počtu ujetých km (1 616 km), přičemž cena za 1 km je stanovena na 26 Kč, to vše dále navýšeno o DPH. Dále se jednalo o nákladní přepravu v období od 17. 12. 2018 do 18. 12. 2018 (faktura [číslo]) a nákladní přepravu v období od 8. 1. 2019 do 11. 1. 2019 (faktura č. [rok]), když v obou případech se jedná o přepravu pro koncového odběratele společnost [právnická osoba] Faktura [číslo] ze dne 20. 12. 2018 zní na částku 59 271 Kč se splatností 21. 1. 2019, přičemž výsledná částka vychází z počtu ujetých km (392 km), když cena za 1 km je stanovena na 27 Kč, a dále z 16 paušálů, když cena za paušál je stanovena na 2 400 Kč, to vše dále navýšeno o DPH. Tato faktura byla žalovanému zaslána e-mailem dne 20. 12. 2018. Faktura [číslo] ze dne 13. 1. 2019 zní na částku 72 909 Kč se splatností 11. 2. 2019, přičemž výsledná částka vychází z počtu ujetých km (1 965 km), přičemž cena za 1 km je stanovena na 27 Kč, dále z 3 paušálů, když cena za paušál je stanovena na 2 400 Kč, to vše dále navýšeno o DPH. Tato faktura byla žalovanému zaslána e-mailem dne 13. 1. 2019. Z dlužné částky žalovaný dosud nezaplatil ničeho, a to ani poté, co byl k její úhradě žalobcem vyzván nejprve upomínkou ze dne 31. 3. 2019 odeslanou žalovanému na adresu sídla dne 1. 4.2019 a poté předžalobní výzvou ze dne 29. 5. 2019 odeslanou žalovanému na adresu sídla dne 3. 6. 2019.
27. Shora uvedené vzal soud za prokázáno zejména z výpovědi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří shodně popsali zahájení a průběh spolupráce mezi žalobcem a žalovaným. Také svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] potvrdil, že žalobce fakticky realizoval přepravu zboží pro společnost [právnická osoba] a popsal spolupráci mezi společností, žalobcem a žalovaným. Jejich výpovědi korespondují s obsahem v řízení provedených listinných důkazů, zejména s fakturami vystavenými žalobcem žalovanému včetně připojených soupisů jízd a CMR listů a rovněž s fakturami, které následně vystavoval žalovaný koncovému odběrateli, konkrétně společnosti [právnická osoba] Z CMR listů je zřejmé, že doprava byla uskutečňována vozidlem a přívěsem žalobce, když tyto listy jsou také podepsány panem [příjmení], který je řidičem žalobce.
28. Soud nevzal za prokázáno, že by faktura [číslo] ze dne 13. 10. 2018 (koncový odběratel [právnická osoba]) byla odeslána žalobcem žalovanému e-mailem, kdy pro časový odstup tento e-mail žalobce nedohledal a k důkazu soudu tak nedoložil. Pokud žalobce navrhoval k prokázání této skutečnosti provedení jiného důkazu, konkrétně kontrolním hlášením a daňovým přiznáním žalovaného k DPH, pak tento důkaz k prokázání této skutečnosti soud neprováděl, neboť dle názoru soudu se nejedná o důkaz, který by byl způsobilý prokázat konkrétní datum doručení této faktury žalovanému, resp. do jeho dispoziční sféry.
29. Podle § 2555 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné.
30. Podle § 1987 odst. 1 OZ jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle odst. 2 téhož ustanovení pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.
31. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je převážně důvodná. Soud vzal za prokázáno, že žalobce a žalovaný spolu uzavřeli v prosinci 2016 platnou rámcovou smlouvu o přepravě ve smyslu § 2555 odst. 1 OZ v ústní podobě, na základě které žalobce realizoval silniční motorovou nákladní přepravu věci (konkrétně štěpky, sypkých materiálu, případně plastového odpadu), a to ke koncovým odběratelům určeným žalovaným (společnost [právnická osoba], [právnická osoba]), žalovaný byl povinen platit za realizované dílčí přepravy žalobci sjednanou odměnu. Žalobce realizoval pro žalovaného přepravy pro koncového odběratele [právnická osoba], mimojiné i v období od 9. 10. 2018 do 12. 10. 2018, odměnu za tuto přepravu vyúčtoval žalovanému fakturou [číslo] ze dne 13. 10. 2018 znějící na částku 50 839 Kč, na faktuře byla stanovena splatnost dne 29. 10. 2018. Žalobce dále realizoval pro žalovaného přepravy pro koncového odběratele [právnická osoba], mimojiné v období od 17. 12. 2018 do 18. 12. 2018 a od 8. 1. 2019 do 11. 1. 2019, odměnu za takto realizované přepravy vyúčtoval fakturou [číslo] ze dne 20. 12. 2018 znějící na částku 59 271 Kč s datem splatnosti 21. 1. 2019 a fakturou č. 1900 ze dne 13. 1. 2019 znějící na částku 72 909 Kč s datem splatnost 11. 2. 2019. Shora uvedené faktury nebyly dosud žalovaným uhrazeny, a to ani poté, co byl k jejich úhradě žalobcem písemně vyzván.
32. Žalovaný v rámci své procesní obrany rozporoval sjednanou cenu za přepravu s tím, že neodpovídá běžné praxi mezi speditérskými firmami, aniž by to však v průběhu celého řízení blíže vysvětlil. K tomu soud uvádí, že je na účastnících, kteří jsou podnikateli, aby si sjednali podmínky vzájemné spolupráce, mj. i cenu za poskytnuté plnění. Soud má za to, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, na základě jakých kritérií byla stanovena konečná cena za jednotlivé realizované přepravy zboží, jaké částky byly mezi žalobcem a žalovaným dohodnuty a následně fakturovány, kdy byla v řízení prokázána i zavedená praxe stran při realizaci dílčích přeprav a jejich fakturaci, jak konstatováno shora. Navíc žalovaný se v řízení pouze omezil na konstatování, že cena neodpovídá běžné praxi, aniž by sám tvrdil (a označil k tomu důkazy), že dohodnutá cena byla jiná.
33. K námitce žalovaného ohledně špatně vystavené faktury [číslo] z důvodu chybně uvedeného data nákladní přepravy je nutno konstatovat, že ani tuto nepovažuje za důvodnou. Nesprávného uvedení data přepravy na faktuře (10. – 14. 12. 2018) si byl žalobce vědom, upozornil na něj v připojeném soupisu jízd, kde také uvedl již správná data jednotlivých jízd a je tedy zřejmé, za jaké období je fakturováno. Faktura [číslo] byla žalovanému doručena dne 20. 12. 2018. Pokud měl žalovaný za to, že faktura byla vystavena chybně, mohl žádat o její opravu bezprostředně po jejím doručení (kdy žalovaným nebylo ani tvrzeno, že by tento krok vůči žalobci realizoval). Žalovaný tuto skutečnost namítal až dodatečně v řízení před soudem, tj. více než rok po vystavení dané faktury a pouze z důvodu zjevné písařské chyby, když z provedeného dokazování je zřejmé, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že a kdy přeprava proběhla, čemuž svědčí i to, že žalovaný následně za shodné období dle shodných stazek vyúčtoval přepravu zboží společnosti [právnická osoba], a to fakturou [číslo] ze dne 24. 12. 2018, která byla žalovanému uhrazena.
34. Rovněž není důvodná námitka žalovaného, že u některých faktur chybí vážní listy, které by měly dokázat, že řidič zboží řádně vyložil, kolik zboží vážilo aj., že na dodacích listech chybí podpisy a razítka koncového odběratele a některé CMR listy a soupisy jízd obsahují nesrovnalosti. K tomu soud uvádí, že případné chyby v dokladech ohledně jednotlivých jízd realizovaných žalobcem nic nemění na tom, že přepravy zboží byly skutečně žalobcem realizovány a odměny za ně vyfakturovány žalovanému, když v řízení nebylo prokázáno (a žalovaný to ani netvrdil), že by žalovaný vůči provedení některé z přeprav měl nějaké výhrady, přičemž sám tuto přepravu vyfakturoval koncovým odběratelům obvyklým způsobem.
35. Pro posouzení nároku žalobce rovněž není rozhodné, na jakém konkrétním místě a kdy přesně v prosinci 2016 došlo k uzavření předmětné rámcové dohody mezi účastníky, jak namítá žalovaný. Rozhodné je (a to bylo také v řízení prokázáno), kdy přibližně byla ústní rámcová dohoda uzavřena, mezi kým a co bylo jejím obsahem (viz shora).
36. Žalovaný dále vystavěl svou procesní obranu na tom, že v řízení vznesl proti nároku žalobce kompenzační námitku, když započetl své pohledávky za žalobcem vůči tvrzené pohledávce žalobce celkem ve výši 300 636 Kč, a to do výše žalované částky, tj. do 183 019 Kč s příslušenstvím. Soud se v tomto řízení touto procesní obranou žalovaného věcně nezabýval, a to z následujících důvodů.
37. Započtení (kompenzace) je způsob zániku vzájemně se kryjících pohledávek dlužníka a věřitele, jímž odpadá dvojí splnění vzájemných pohledávek. Mezi základní předpoklady započtení tak patří vzájemnost pohledávek (musí jít o závazky mezi týmiž subjekty, kdy věřitel jedné pohledávky je zároveň dlužníkem druhé a naopak), stejný druh plnění, způsobilost pohledávek započtení a právní úkon směřující k započtení. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, v případě započtení více vzájemných pohledávek musí ten, kdo kompenzační úkon činí, určit, které pohledávky mají provedeným započtením zaniknout. Projev vůle směřující k započtení musí být určitý do té míry, aby z něj bylo možno jednoznačně určit, které pohledávky a do jaké jejich výše započtením zanikají. Za neurčitý je považován zápočet vzájemných pohledávek, ve kterém je uveden výčet pohledávek toho, kdo kompenzační úkon činí a výčet pohledávek toho, vůči němuž úkon směřuje za situace, kdy hodnota započítávaných pohledávek není shodná, bez toho, aniž by z takto provedeného zápočtu bylo možno dovodit, které jednotlivé pohledávky započtením zanikly. V takovém případě je takové jde o právní jednání zdánlivé pro jeho neurčitost, k němuž se nepřihlíží (§ 553 odst. 1, § 554 OZ) O neurčitost právního jednání započtení jde tedy tehdy, pokud součet pohledávek na straně jedné převyšuje počet pohledávek na straně druhé, přičemž z projevu vůle kompenzujícího nelze určit, které pohledávky zanikly a které nikoliv. (srov. právní závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 2. 2009 ve věci sp. zn. 23 Odo 932/2006, ze dne 26. 6. 2012 ve věci sp. zn. 33 Cdo 4737/2010, ze dne 25. 6. 2009 ve věci sp. zn. 23 Cdo 1363/2009, ze dne 22. 1. 2015 ve věci sp. zn. 29 Cdo 422/2013, ze dne 27. 6. 2017 ve věci sp. zn. 28 Cdo 2091/2016, ze dne 24. 10. 2016 ve věci sp. zn. 32 Cdo 2196/2016, jejichž závěry lze zcela převzít i v kontextu právní úpravy účinné od 1. 1. 2014).
38. V souzené věci žalovaný nejprve uplatnil procesní obranu spočívající v tvrzení těchto pohledávek v obecné rovině podáním ze dne 14. 11. 2019, následně doplnil skutková tvrzení do protokolu dne 20. 2. 2020; u tohoto jednání byl žalovaný poučen a vyzván k doplnění skutkových tvrzení dle § 118a o.s.ř, na což reagoval podáním ze dne 5. 3. 2020, ve kterém byl rovněž (poprvé) naformulován kompenzační úkon. Žalovaný použil k započtení pohledávku představující dlužné nájemné a související služby z titulu smlouvy o nájmu uzavřené mezi žalovaným jako pronajímatelem ve výši 50 636 Kč a žalobcem jako nájemcem a dále o smluvní pokutu sjednanou mezi žalobcem a žalovaným v rámci smlouvy o přepravě ve výši 250 000 Kč, tj. pohledávku v celkové výši 300 636 Kč, a to do výše žalované částky, tj. do 183 019 Kč s příslušenstvím. Ve světle shora uvedených závěrů, pokud žalovaný provedl jednostranný zápočet ve svém podání ze dne 5. 3. 2020, tak se jedná jednoznačně o právní jednání neurčité, neboť z něj není patrno, které konkrétní pohledávky a do jaké výše se vzájemně setkaly a v důsledku provedeného zápočtu zanikly. Uvedenou neurčitost posuzovaného právního jednání současně nebylo možno odstranit jejich výkladem ve smyslu ustanovení § 555 a násl. OZ, neboť jestliže obsah právního úkonu je zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahem listiny, na níž je úkon zaznamenán a výklad takového projevu vůle nemůže být v rozporu s jeho jazykovým vyjádřením. (srov. právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2012 ve věci sp. zn. 23 Cdo 3815/2010).
39. I při jiném právním závěru, tj. pokud by mohlo být právní jednání žalovaného v podobě podání ze dne 5. 3. 2020 hodnoceno jako jednání určité a tedy nikoli zdánlivé, by nebylo možno se v tomto řízení procesní obranou žalovaného vybudovanou na jednostranném započtení pohledávek v tomto řízení věcně zabývat. Žalovaný nejprve uplatnil procesní obranu spočívající v tvrzení těchto pohledávek v obecné rovině podáním ze dne 14. 11. 2019, následně doplnil skutková tvrzení do protokolu dne 20. 2. 2020; u tohoto jednání byl žalovaný poučen a vyzván k doplnění skutkových tvrzení dle § 118a o.s.ř, mimojiné i k tomu, nechť doplní, kdy a na základě jakých skutečností se smluvní pokuta stala splatnou. Žalovaný na poučení ze strany soudu reagoval podáním ze dne 5. 3. 2020, kdy v tomto směru na výzvu soudu nereagoval. Neunesl tak břemeno tvrzení ve vztahu ke splatnosti smluvní pokuty, kdy neuvedl, na základě jaké skutečnosti se stala smluvní pokuta splatnou. Podmínkou pro to, aby byla aktivně započítávaná pohledávka způsobilá k započtení, je i její splatnost. V případě absence dohody o splatnosti smluvní pokuty nastává její splatnost až v důsledku výzvy věřitele (žalovaného), když podle § 1958 odst. 2 OZ by byl žalobce povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl žalovaným o splnění dluhu požádán (k tomu shodně závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 9. 2018, sp. zn. 33 Cdo 4967/2017). Ani tato skutečnost žalovaným tvrzena (a prokazována) nebyla. U pohledávky představující smluvní pokutu by bylo nutno v řízení prokazovat samotný právní důvod smluvní pokuty (tj. smlouvu stran, její obsah), existenci podmínek pro její uplatnění, samotné uplatnění této smluvní pokuty vůči žalobci, její splatnost. Žalovaný tvrdil uzavření této smlouvy v ústní podobě, k tomuto označoval řadu důkazů (mimo jiné výslech řady osob), které by bylo nutno provést, pokud by byl předmětem řízení tvrzený nárok žalobce na smluvní pokutu, když žalobce tuto popírá. Stejně tak by si vyžádala rozsáhlé dokazování i pohledávka uplatněná žalovaným z titulu dlužného nájemného. K této námitce je nutno konstatovat, že vyvstává z úplně jiného právního vztahu, než je předmětem tohoto řízení. V daném případě by bylo nutno doplnit dokazování k samotné existenci nájemní smlouvy stran namítané neplatnosti této smlouvy. Rovněž by bylo nutno objasnit okolnosti a důvody vystavení dodatečných faktur za nájemné a související služby, když žalobce s takovým dodatečným vyúčtováním nesouhlasil, a to bezprostředně poté, co mu byly žalovaným doručeny. Z důvodu existence pochybností o relevantních parametrech daných pohledávek (tj. v daném případě o jejich existenci, výši či splatnosti) se tak obě tvrzené pohledávky žalovaného za žalobcem jeví soudu jako sporné, neurčité a nejisté a jejich prokazování by nepřiměřeně prodlužovalo řízení o pohledávce uplatněné žalobou. Zákaz jednostranného započtení nejistou a neurčitou pohledávkou pak představuje ochranu věřitele (žalobce) před tím, aby řízení o jím uplatňované pohledávce bylo zdržováno složitým prokazováním pohledávek dlužníka (žalovaného) k tomuto srov. právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017.
40. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tj. žalobu shledal důvodnou co do částky 183 019 Kč požadované na jistině. Dále soud rovněž žalobci přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně, přičemž úrok z prodlení z částky 72 909 Kč a z částky 59 271 Kč pak soud přiznal od data následujícího po splatnosti jednotlivých faktur, jimiž byly tyto částky žalovanému vyúčtovány, do zaplacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že tyto faktury byly v den jejich vystavení zaslány na e-mail žalovaného, tudíž se dostaly do jeho dispozice. Zákonný úrok z prodlení z částky 50 839 Kč soud přiznal od 13. 4. 2019 do zaplacení, tedy ode dne následujícího po posledním dni lhůty k úhradě dlužné částky stanovené v upomínce zaslané žalobcem žalovanému dne 1. 4. 2019, kdy toto byla první výzva k úhradě, kterou byl žalovaný k úhradě této částky žalobcem prokazatelně vyzván. Upomínka byla žalovanému doručena do jeho dispoziční sféry dne 4. 4. 2019 (za použití § 573 OZ), lhůta k plnění pak byla v upomínce stanovena do 8 dnů, tj. do 12. 4. 2019, od 13. 4. 2019 byl tak žalovaný nepochybně v prodlení se zaplacením dlužné částky žalobci. Soud v daném případě nevycházel z data splatnosti dlužné částky stanoveného na faktuře [číslo] neboť v řízení nebylo prokázáno, že by se tato dostala do dispozice žalovaného dříve, než společně se shora uvedenou upomínkou žalobce. Z uvedeného důvodu tak soud zamítl žalobu co do zákonného úroku z prodlení z částky ve výši 50 839 Kč od 30. 10. 2018 do 12. 4. 2019, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Úrok z prodlení a jeho výše je odůvodněn ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřeneckých fondů a evidence údajů o skutečných majitelích).
41. Výrok ad. III tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce, který je v této věci zastoupen advokátem, měl ve věci procesní neúspěch pouze v nepatrné části.
42. V dané právní věci zástupce žalobce učinil v řízení celkem 11 úkonů právní služby (dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) – převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby – návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyjádření ze dne 5. 12. 2019, účast u jednání dne 20. 2. 2019 (které se konalo v době od 9:00 hodin do 11:06 hodin), replika k vyjádření žalovaného ze dne 5. 3. 2020 ze dne 14. 4. 2020, účast na jednání dne 3. 9. 2020, které se konalo v době od 8:30 hodin do 11:38 hod., účast na jednání dne 1. 12. 2020, které se konalo v době od 9:00 hodin do 11:07 hodin, dle § 11 odst. 2 AT – jednoduchá výzva k plnění). Soud žalobci za předžalobní výzvu přiznal odměnu toliko ve výši jedné poloviny, neboť dle názoru soudu se jednalo pouze o jednoduchou a stručnou výzvu bez právního rozboru, kterou nelze podřadit pod„ kvalifikovanou“ výzvu označenou v § 11 odst. 1 písm. d) AT. Soud žalobci nepřiznal odměnu za podání, kterými žalobce k výzvě soudu doplnil žalobu, příp. upřesnil žalobní návrh (podání žalobce ze dne 30. 9. 2019 a ze dne 5. 12. 2019), neboť tyto nelze považovat za samostatné úkony právní služby ve smyslu AT. Úkony byly realizovány zástupcem žalobce k výzvě soudu, jelikož bylo nutné doplnit příslušná skutková tvrzení, která však měl zástupce žalobce uvést již v žalobě, neboť s ohledem na svou odbornost vyplývající z jeho profese nese odpovědnost za úplnost skutkových tvrzení již v žalobě. Soud žalobci dále nepřiznal odměnu za doplňující podání ze dne 25. 2. 2020, které bylo realizováno po poučení žalobce podle § 118a o. s. ř., kdy žalobce mohl na výzvu reagovat u ústního jednání, avšak žádal o poskytnutí lhůty a o možnost reagovat na výzvu písemně. Soud rovněž nepřiznal odměnu za nahlédnutí do spisu ve dnech 10. 3. 2020, 21. 8. 2020, 20. 10. 2020, neboť neshledal, že by v daných případech nahlížení do spisu procesní situace nezbytně vyžadovala. V dané době nebyla do spisu založena žádná podání účastníků, znalecké posudky či jiné listinné důkazy, které by účastníci neměli k dispozici, které by jim nebyly doručovány a se kterými by se tak účastníci neměli možnost seznámit. Význam takových nahlížení do spisu tak nedosahoval takové intenzity srovnatelné s úkonem podle § 11 odst. 1, písm. f) AT a potřebné informace mohl žalobce získat doručením podání a dalších listin soudem či seznámením se s jeho obsahem v průběhu soudního jednání a takový způsob by byl dostatečný pro účelné bránění práva (blíže usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3521/2017). Soud žalobci nepřiznal odměnu za návrh na uložení vysvětlovací povinnosti ze dne 26. 8. 2020, ze dne 8. 9. 2020 a za vyjádření žalobce ze dne 21. 10. 2020, neboť vypracování písemností týkajících se pouze dokazování či vyjádření k procesnímu postupu soudu, taková vyjádření nelze považovat za úkon právní pomoci ve smyslu § 11 AT. Soud žalobci rovněž nepřiznal odměnu za sepis závěrečné řeči ze dne 4. 12. 2020, neboť žalobce měl možnost svou závěrečnou řeč prezentovat u soudního jednání dne 1. 12. 2020. Toho však nevyužil a sám požádal o možnost formulovat svou závěrečnou řeč pouze v písemné podobě. Tuto však nelze považovat za písemné podání soudu týkající se věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) AT.
43. Za shora označené úkony dle § 11 odst. 1 AT náleží žalobci odměna za úkon právní služby, přičemž dle § 8 odst. 1 téže vyhlášky, platné ke dni rozhodnutí soudu, tarifní hodnotou je výše peněžitého plnění bez příslušenství, což v tomto případě odpovídá sazbě 8 460 Kč (§ 7 bod 5 AT), tj. celkem 84 600 Kč (tj. 10 x 8 460 Kč). Za úkon dle § 11 odst. 2 AT tj. za zaslání jednoduché výzvy k plnění, náleží žalobci náhrada nákladů ve výši 1/2 odměny za úkon právní služby, což v tomto případě odpovídá částce 4 230 Kč (1/2 z částky 8 460 Kč – viz shora). Ke každému úkonu právní služby pak náleží režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), tj. celkem částka ve výši 3 300 Kč.
44. Dále soud přiznal žalobci náhradu za promeškaný čas při cestě ze sídla advokáta ke třem ústním jednáním a zpět, tj. z [obec] do [obec] a zpět k jednání ze dne 20. 2. 2020 a z [obec] do [obec] a zpět k jednáním dne 3. 9. 2020 a dne 1. 12. 2020 v rozsahu 12 (tj. 3 x 4 půlhodiny) x započatá půlhodina á 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a § 14 odst. 3 AT. Dále pak žalobci náleží cestovní výdaje ve smyslu § 13 odst. 1 AT, vyhlášky č. 358/2019 Sb., za cestu k ústnímu jednání dne 20. 2. 2020 z [obec] do [obec] a zpět motorovým vozidlem [anonymizováno], [registrační značka], celkem 152 km (tj. 2 x 76 km), při spotřebě 4,5 l [číslo] km (dle doloženého velkého TP), ceně Naturalu 95 - 32 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 4,20 Kč/km, tj. po haléřovém zaokrouhlení 857 Kč. Dále pak žalobci náleží cestovní výdaje za cestu k ústnímu jednání dne 3. 9. 2020 a dne 1. 12. 2020 z [obec] do [obec] a zpět motorovým vozidlem [anonymizováno], [registrační značka], celkem 185 km (tj. 2 x 92,5 km), při spotřebě 4,5 l [číslo] km (dle doloženého velkého TP), ceně Naturalu 95 - 32 Kč a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 4,20 Kč/km, tj. po haléřovém zaokrouhlení 2 086 Kč (1 043 Kč x 2).
45. Náhradu nákladů řízení za úkony provedené do 31. 5. 2020 tehdejším právním zástupcem žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] celkem ve výši 58 347 Kč (tj. odměna za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní upomínky, podání ve věci samé ze dne 5. 12. 2019, účast u jednání dne 20. 2. 2020, vyjádření ve věci samé ze dne 14. 4. 2020 celkem ve výši 54 990 Kč, 7 režijních paušálů á 300 Kč ve výši 2 100 Kč, náhradu za ztrátu času ve výši 400 Kč a cestovné ve výši 857 související s cestou k ústnímu jednání dne 20. 2. 2020), pak nutno navýšit o 21 % DPH, jehož je dle doloženého potvrzení o registraci k DPH tehdejší zástupce žalobce plátcem, tj. konkrétně po zaokrouhlení se jedná o částku 12 252,90 Kč.
46. Dále soud žalobci jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek žalobcem ve výši 7 321 Kč. Celková částka náhrady nákladů řízení, kterou soud žalobci přiznal, činí po zaokrouhlení celkem částku 115 846,90 Kč (viz. výrok III rozsudku).
47. Dlužnou částku včetně příslušenství dle výroku ad. I tohoto rozsudku, jakož i náklady řízení dle výroku ad. III tohoto rozsudku byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř., náhradu nákladů řízení je žalovaný zavázán uhradit k rukám zástupce žalobce ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.