31 C 210/2025 - 63

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení částky [Anonymizováno] Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] a na náhradě nákladů řízení [částka], a to ve splátkách ve výši [částka] měsíčně počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku se splatností každé splátky vždy k 25. dni v měsíci pod ztrátou výhody splátek pro prodlení i s jednou splátkou či její částí.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

2. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota]. Nedílnou součástí smlouvy byly také Úvěrové podmínky. Sjednaný úvěrový rámec činil [částka]. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaná se zavázala takto poskytnutý revolvingový úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit úroky, a to formou pravidelných měsíčních splátek, kdy výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2,60 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu s úvěrovou smlouvou a Úvěrovými podmínkami možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stala splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání, a tedy poskytnutí revolvingového úvěru. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala [částka] a uhradila [částka]. Žalovaná nehradila jednotlivé splátky řádně a včas, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila (čl. 6.1 Úvěrových podmínek) ke dni [datum]. Žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne [datum]. Žalovaná částka [částka] se skládá z neuhrazené jistiny ve výši [částka], poplatků za pojištění ve výši [částka], nákladů na vymáhání ve výši [částka] a smluvních pokut účtovaných ve výši [částka]. Nárok žalobkyně na uhrazení poplatků za pojistné vyplývá ze smlouvy, resp. z ustanovení rámcové pojistné smlouvy. Náklady na vymáhání byly sjednány ve smlouvě a v Úvěrových podmínkách ve výši [částka] za každý měsíc vymáhání a [částka], je-li v daném měsíci žalované zasílána výzva k úhradě formou doporučeného psaní, od [datum] nově [částka] za měsíc vymáhání. Žalovaná byla vždy o částce účtovaných nákladů na vymáhání a jejich výši vyrozuměna v rámci příslušné výzvy k zaplacení. Smluvní pokuta byla sjednána ve smlouvě v oddílu Důsledky nesplácení úvěru a v čl. 7.1 Úvěrových podmínek. Žalobkyně byla oprávněna v případech prodlení s úhradou splátky naúčtovat smluvní pokutu ve výši [částka]. Pro případ prodlení se splátkou nižší než [částka], byla smluvní pokuta účtována ve výši splátky. S ohledem na opakující se prodlení žalované s úhradou splátek mu byla smluvní pokuta do zesplatnění naúčtována celkem ve výši [částka].

3. Podáním ze dne [datum] se žalovaná vyjádřila k žalobě v rámci včas uplatněného odporu proti vydanému platebnímu rozkazu. Žalovaná neuznala nárok z úvěrové smlouvy, vydá jen bezdůvodné obohacení. Smlouva je absolutně neplatná z důvodu nesplnění povinnosti žalobkyně posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Žalobkyně nezkoumala její příjmy a výdaje, nezkoumala její výdaje na bydlení, splátky dalších úvěrů, ostatní běžné výdaje např. na jídlo, za léky, zda nemá zvýšené výdaje související se [podezřelý výraz] stavem atd. Žalobkyně si od žalované nevyžádala např. výpisy z běžného účtu, ze kterých by si ověřila příjmy a výdaje žalované. Nedošlo na řádnou akceptaci smlouvy elektronickým podpisem žalované, k identifikaci žalované jako smluvní strany, a proto k uzavření smlouvy na dálku. Plnění sjednané s vysokými úroky a sankcemi je nepřiměřené. Celková vyplacená částka žalované činila [částka] a žalovaná uhradila [částka], to nesporovala, náležet by měla jen nesplacená jistina. Žalovaná navrhla zbývající částku ve výši [částka] splácet žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka]. K tomu doložila své aktuální poměry: mzdu 50 tis. Kč měsíčně, výdaje 17 tis. Kč a splátky jiných závazků 28 tis. Kč měsíčně, a to dle výplatních pásek, úvěrových smluv, dohod o narovnání.

4. V podání ze dne [datum] žalobkyně nesouhlasila s tím, že by nedošlo na uzavření smlouvy, dostačující byl i prostý elektronický podpis, došlo na ověření totožnosti žalované, ta i dle smlouvy plnila. Žalovaná vyplnila návrh smlouvy na webových stránkách včetně svého jména a předložila doklad totožnosti, potvrdila uzavření smlouvy, a proto byl vygenerován kód [Anonymizováno] zaslaný i na její telefon č. [tel. číslo]. Žalobkyně vycházela z příjmů, výdajů i existujících závazků žalované, z nich nezohlednila [částka] dle NRKI pro předpoklad uhrazení do [datum], tedy před splácením nového závazku při absenci prodlení se splácením, to nezjistila ani v registrech SOLUS, CEE a ISIR. Žalobkyně souhlasila se splácením pohledávky včetně nákladů řízení minimální měsíční splátkou [částka] vždy k 25. kalendářnímu dni v měsíci s tím, že v případě prodlení s úhradou jediné splátky, a to i částečně, bude celý dluh splatný.

5. Spor stran tkvěl v tom, zda lze přiznat více než nezaplacenou jistinu a bylo možné vycházet z předložených listin. S rozhodnutím bez jednání dle § 115a o.s.ř. žalobkyně souhlasila v žalobě, žalovaná k dotazu soudu.

6. Z předložených listinných důkazů má soud za zjištěné následující skutečnosti o skutkovém stavu věci:

7. Z Úvěrové smlouvy č. [hodnota] ze dne [datum] vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr ve výši [částka] a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných minimálních měsíčních splátkách ve výši 2,597 % z úvěrového rámce, tj. [částka]. Sjednána byla roční úroková sazba ve výši 23,90 %. Přímo ve smlouvě, v Oddílu důsledky nesplácení úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši [částka] pro prodlení se splátkou (byla-li výše splátky nižší, lze smluvní pokutu účtovat ve výši dlužné splátky). Náklady na vymáhání byly ve smlouvě sjednány ve výši [částka] za měsíc vymáhání, přičemž se tato částka mohla v budoucnu měnit. Nedílnou součástí smlouvy byly Úvěrové podmínky. Z Úvěrových podmínek vyplývá možnost zesplatnění v případě prodlení s úhradou dvou a více splátek a v případě prodlení se splátkou delším než tři měsíce.

8. Smlouva byla podepsána u úvěrované elektronicky kódem [Anonymizováno], ovšem k vyplněným údajům žalovanou včetně jejího jména jako úvěrovaného klienta, který s prostředkem uzavřením potvrzení kódem dle prohlášení ve smlouvě souhlasil. Doložena k ověření totožnosti právě úvěrované žalované byla kopie jejího občanského průkazu při kontraktačním procesu. Ve smlouvě byl vyplněn u žalované telefon [tel. číslo], kam odešla sms zpráva s kódem k podpisu. To potvrzuje i evidence činnosti klienta na stránkách žalobkyně, kdy údaje podle doloženého občanského průkazu byly vyplněny na jméno žalované z IP adresy [Anonymizováno] a vedly k vygenerování potvrzujícího kódu [Anonymizováno] a jeho odeslání na uvedený telefon. Pro nadbytečnost soud neprováděl znalecký posudek o důvěryhodnosti kontraktačního procesu na dálku doložený žalobkyní, který pracuje se stejnými údaji k ověření totožnosti klienta a jeho kontraktačního procesu (klient vyplňuje smlouvu, generuje potvrzení o uzavření) a neověřoval již uvedený telefon, když totožnost byla ověřována s občanským průkazem a byla to právě žalovaná, kdo na úvěr splácel, toto nezpochybňovala. Ostatně první čerpání bylo spojeno s potvrzeným uzavřením smlouvy, ani čerpání žalovaná nezpochybňovala.

9. Ve smlouvě o úvěru žalovaná při uzavření smlouvy uvedla výši příjmu [částka], příjem ostatních členů domácnosti [částka], výdaje na bydlení [částka], splátky všech úvěrů [částka], ostatní výdaje [částka], druh bydlení – podnájem, počet vyživovaných dětí – [Anonymizováno], rodinný stav – druh/družka, zdroj příjmu – zaměstnanec, zaměstnavatel – [právnická osoba], příspěvková organizace.

10. Z Karty klienta a Ověření bonity MLS bylo zjištěno, že se jedná o potvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované sepsané žalobkyní, které žalovaná nepodepsala. Žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovanou a z výstupů z registrů SOLUS, NRKI, CEE, MVCR a interních registrů žalobkyně, výstupy jsou označeny slovem OK. Příjem žalované činil [částka], výše příjmů ostatních členů domácnosti [částka] a měsíční výdaje [částka], žalovaná žila s druhem v nájmu a byla [Anonymizováno]. Při zohlednění příjmu žalované [částka], při zjištěných závazcích [částka] měsíčně, životním minimu [částka] a splátky nové [částka] by zbývalo [částka] měsíčně, dle soudu tato částka nemohla stačit na další základní výdaje jako byly náklady bydlení, i ty musela žalovaná plnit, byť sdíleně. K příjmům bylo doloženo ověření výplatními páskami za [Anonymizováno] [částka], za [Anonymizováno] [částka], z NRKI mimo zohledněných splátek [částka] vyplýval ještě exitující závazek [částka]. I bez něj však dle soudu nebyly zjištěny poměry umožňující řádné splácení bez dalšího úvěrování, čistý příjem na splátky dosavadních závazků i základních výdajů životního minima a bydlení nestačil, natož na splátku bez ohledu na to, zda se žalovaná ještě nedostávala do prodlení.

11. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná čerpala částku [částka], uhradila [částka], a že jí zbývá uhradit jistinu ve výši [částka], poplatky za pojištění ve výši [částka], náklady na vymáhání ve výši [částka] a smluvní pokuty účtované ve výši [částka].

12. Z Výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru poskytnutého na základě úvěrové smlouvy č. [hodnota] nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy, dle podacího archu byla výzva odeslána dne [datum].

13. Z Předžalobní výzvy k zaplacení částky [částka] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně a že výzva byla právní odůvodněna. Dle podacího archu byla výzva odeslána dne [datum].

14. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle § 125 cit. zákona vyplývá-li ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru pro spotřebitele určitá povinnost, vyžaduje taková smlouva písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v § 127 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem, jinak je neplatná.

16. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat, to vše v souladu s § 561 odst. 1 o.z. V případě právního jednání soukromých osob lze užít i prostý elektronický podpis dle § 7 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Písemná forma je však zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby dle § 562 odst. 1 o.z.

17. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z. č. 96/2022 Sb. s účinností od [datum]).

18. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne [datum] zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne [datum] (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum], CA Consumer Finance proti [jméno FO], rozsudek Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka]): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] a Okresního soudu [adresa] sp. zn. OS [adresa] C 25/2020 ze dne [datum], a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z [datum] C-679/18. Krajský soud v [adresa] vyjádřil ve svém rozsudku č.j. [spisová značka] ze dne [datum] tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Soud se proto nedomnívá, že materiální pojetí užité ve skutkově odlišné věci o vydání bezdůvodného obohacení pro tvrzení o neplatnosti spotřebitelského úvěru pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti, ale při jeho dobrovolném splnění, v NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne [datum] lze vnímat jako ustálenou judikaturu, nadto v dané byl podán euro konformní výklad rozhodnutí ESD C – 755/22 z [datum], který plně odkázal na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojil i s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování dané povinnosti věřiteli.

20. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne [datum] se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

21. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

22. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne [datum] se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících (nad dva až trojnásobek) obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnost obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp.zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. Je zde však bohatá pozdější judikatura Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 2464/2020, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 3811/2019, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 75/2020, či ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 2834/2020 pracující s neoddělitelností. Nadto k neoddělitelnosti lze uvážit i judikaturu k šikanózním a lichevním smlouvám hodnotícím hrubý nepoměr vzájemných plnění, například NS ČR 30 Cdo 4665/2009, 32 Cdo 1490/2019, I.ÚS 3308/16. Zkoumání zájmu obou stran na ujednaném a neoddělitelnost obsahu, na kterém měla zájem právě silnější strana (na vysokém úroku, ten si prosadila) zastává unijní judikatura, k tomu rozhodnutí Soudního dvora EU, C-377/14 ze dne [datum], Radlingerovi v. [právnická osoba]. o kumulativní zkoumání smluvních ujednání, i kdyby na nich silnější strana později netrvala, co do závaznosti vůči spotřebiteli. To dle soudu více odpovídá nové úpravě oddělitelnosti dle § 576 o.z., oproti staré úpravě v § 41 z.č. 40/1964, ten se zaměřoval jen na formální oddělitelnost, zatímco nová úprava směřuje i k materiálnímu pojetí, hodnotit se má zájem obou stran na sjednání.

23. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

24. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 122 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než [částka] a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše [částka]. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla [hodnota] a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však [částka] (§ 122 odst. 3 cit. zákona).

26. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

27. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

28. Podle § 122 odst. 1 písm. a) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru, má poskytovatel úvěru právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu.

29. Další poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o. z., ale ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o. z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu (i ve smyslu jeho obcházení).

30. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaná mezi sebou uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky, které se žalovaná zavázala sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok a další poplatky. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná smlouvu uzavírala mimo svoji podnikatelskou či jinou výdělečnou činnost, vystupuje v daných smluvních vztazích v postavení spotřebitele, a na smluvní vztahy je tedy třeba aplikovat též úpravu zákona o spotřebitelském úvěru. Tento zákon požaduje písemnou formu sjednání, ta je však dle § 561 odst. 1 o.z. zachována při učinění elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. V dané věci byl jasně zachycen obsah ujednání v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a byla řádně ztotožněna osoba úvěrovaná jako žalovaná, byla ověřena totožnost dokladem, podle něj vyplněny údaje úvěrované a nakonec došlo i na potvrzující vůli uzavřít mechanickým prostředkem, kódem z sms, který je v dané věci přijatelným řešením souhlasu na dálku. Zákon pro písemná jednání požaduje podpis, ale zcela zvláštní jsou požadavky pro sjednání elektronické dálkové, které se za písemné požaduje, nic na to nemění zákonná úprava pro formy elektronického podpisu. Nadto mezi soukromými subjekty není žádán žádný kvalifikovaný podpis. Žalovaná byla uvedena svým jménem, ztotožněna, potvrzuje to i získání/vygenerování potvrzení o uzavření a skutečně došlo na čerpání a plnění. V tom spor nebyl, žaloba je i doložila. Soud měl proto smlouvu za řádně uzavřenou.

31. Z provedeného dokazování však vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnutý úvěr, z dokazování nevyplynulo, že by došlo na ověření bez důvodných pochybností. Žalobkyně doložila ověření příjmů žalované, a to výplatními páskami za měsíc [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] a doložila zjištěné jiné závazky ve výši s tím, že u jiných základních výdajů pracovala s životním minimem a sdělenými výdaji. Další tvrzené výdaje žalovaná proto neověřovala, to soud nezjistil. Avšak i při příjmu [částka] (dle pásek, dle žalované v průměru 48 tis. Kč), závazcích 41 tis. Kč a potřebě hradit základní životní potřeby jako stravu, ošacení a bydlení ve výši životního minima a normativních nákladů bydlení (třeba i sdílených) soud nemá za to, že zde byl prostor k dalšímu úvěrování, pokud nemělo rovnou směřovat k dalšímu zadlužování. Žalobkyně proto dle soudu nedostála zákonné povinnosti ověřit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr bez důvodných pochybností a smlouvu nelze mít za platnou a je možné přiznat jen dosud nezaplacenou jistinu, zde [částka] (poskytnutých [částka] – zaplacených [částka]), jako zákonem o spotřebitelském úvěru předpokládané zvláštní bezdůvodné obohacení žalované.

32. Shledání této neplatnosti je rozhodují pro zamítnutí zbytku žaloby, dalších vznesených nároků. Samotnou nepřiměřenost úroku či smluvní pokuty by soud neshledal. Úroky byly sjednány ještě v přiměřené výši, stejně poplatky, smluvní pokuta je sjednána v rámci zákonem předpokládaného limitu a požadována byla jedna pokuta. Spíše vzhledem k poměrům by byla pro žalovanou devastující, neboť by znemožňovala dosáhnout opět na splátky i při prodlení s jednou z nich, což je již ošetřeno neplatností pro řádné neověření úvěruschopnosti.

33. Žalovaná požádala o umožnění splátek, neboť není schopna dlužnou částku uhradit najednou, k tomu doložila své poměry. Žalobkyně souhlasila se stanovením měsíčních splátek v minimální výši [částka] měsíčně. Soud proto uložil splácení nezaplacené jistiny tak, jak ho předpokládá zákon o spotřebitelském úvěru.

34. Soud přiznal zbývající jistinu [částka] a ve zbytku žalobu zamítl. Žaloba ke dni vyhlášení zněla na nárok 132 221, [částka], úspěch představoval 84%, poměr úspěchu a neúspěch 68%. K náhradě náleží pouze náklady žaloby dle tohoto poměru dle § 142 odst. 2 o.s.ř. pro částečný úspěch.

35. Soud měl za účelné provedení tří úkonů právní služby, doplnění žaloby nikoliv, neboť doplnění žaloby bylo již k výzvě soudu pro chybějící náležitosti žaloby, zejm. k ověření úvěruschopnosti a uzavření smlouvy. Vznikl tak nárok na náhradu soudního poplatku [částka], tří odměn po [částka] a paušálních náhrad po [částka] s DPH z oděn a paušálu dle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb. Tedy 68% z [částka]. I náklady [částka] soud uložil plnit ve splátkách v souladu se souhlasem žalobkyně pro doložené poměry žalované dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

36. Pokud by nebylo řádně plněno hrozí ztráta výhody splátek.

Poučení