31 C 224/2023 - 105

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Šumovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A]., IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] obě zastoupeny advokátem Dr. [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 1 000 000 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení částky 1 000 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 24. 10. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 48 442,35 Kč, k rukám zástupce žalovaných [tituly za jménem] [Jméno advokáta B], advokáta, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 48 442,35 Kč, k rukám zástupce žalovaných [tituly za jménem] [Jméno advokáta B], advokáta, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po každé z žalovaných zaplacení 1 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně od 24. 10. 2023 do zaplacení, posléze, při jednání dne [datum], svůj nárok specifikovala tak, že zaplacení této částky s příslušenstvím požaduje po obou žalovaných společně a nerozdílně. K odůvodnění uvedla, že žalobkyně jakožto objednatel uzavřela s žalovanou 1) jakožto zhotovitelem dne [datum] smlouvu o dílo (dále jen „Smlouva“), jejímž předmětem byla realizace stavebních úprav činžovního domu č. p. [Anonymizováno], který stojí na pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], obec [adresa] (dále jen „Nemovitost“). Tyto úpravy souvisely s celkovou přestavbou [právnická osoba] navazujícími dispozičními úpravami, s vestavbou výtahové šachty, nástavbou objektu, vestavbou bytových jednotek a terasou do půdního prostoru a vestavbou garáže na adrese [adresa] (dále jen „Dílo“). Ze záhlaví Smlouvy je patrné, že žalovaná 2) byla osobou oprávněnou za žalovanou 1) jednat ve věcech technických, z příslušného výpisu z živnostenského rejstříku pak, že je žalovaná 2) odpovědným zástupcem žalované 1) pro živnost Projektová činnost ve výstavbě a [právnická osoba]. Účelem spolupráce (podle čl. I odst. 4 Smlouvy) mezi žalobkyní a žalovanými mělo být zpracování projektu stavebních úprav Nemovitosti podle zadání, resp. vypracování dokumentace potřebné k vydání správních rozhodnutí k realizaci projektu a následné získání těchto rozhodnutí. Žalované však nic ze smluvních povinností dle čl. III. nesplnily řádně a včas, a to i přes to, že žalobkyně k dnešnímu dni uhradila žalované 1) celkem 33 278 043 Kč na základě faktur vystavených žalovanou 1), z čehož částka 1 458 134,84 Kč představuje DPH, neboť z některých faktur žalobkyně odváděla DPH, u některých byl uplatněn režim přenesené daňové povinnosti.

2. Žalovaná 2) předala žalobkyni projektovou dokumentaci k vydání stavebního povolení až na přelomu let 2022 a 2023, v podobě zcela nezpůsobilé pro tyto účely – dokumentace vykazovala řadu zásadních nedostatků, což plyne například z rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odbor stavební (dále jen „Stavební úřad“) ze dne [datum], kterým bylo rozhodnuto o výhradách, které podal Úřad městské části [adresa], odbor výstavby, proti oznámení stavebního záměru. Žalovaná 1) tedy prováděla stavební úpravy Nemovitosti „načerno“, tj. bez stavebního povolení, zatímco žalovaná 2) k této neoprávněné stavbě realizovala podle Smlouvy autorský dozor a technický dozor investora. Vzhledem k tomu, že tento nepříznivý stav vytvořený žalovanou 1), resp. žalovanou 2), trval několik let a nebyl napraven ani po výzvách Stavebního úřadu, došlo k zahájení řízení o odstranění stavby. Stavební úřad poté ještě vyzýval žalovanou 1) k doložení projektové dokumentace, která by odpovídala příslušným odborným standardům, avšak žalované ji dosud nevypracovaly. Ve smyslu ustanovení § 1978 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), proto došlo k odstoupení od Smlouvy, a tudíž k jejímu zrušení od počátku. Vzhledem k tomu, že žalované nezískaly pro žalobkyni příslušná veřejnoprávní povolení k realizaci Díla, ani nevytvořily příslušnou projektovou dokumentaci, která by jejich získání umožňovala, nadto prováděly Dílo bez těchto povolení, nemá pro žalobkyni dosud poskytnuté plnění žádný význam, naopak. Žalované jí svou neodbornou činností způsobily škodu. Žalobkyně tedy vyzvala žalovanou 1) k vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 33 278 043 Kč, které spočívá v částkách uhrazených žalobkyní za činnost žalované 1) a žalované 2) podle Smlouvy, která byla nejen zmařena, ale způsobila žalobkyni další právní a finanční problémy. S ohledem na důvodné pochybnosti o solventnosti obou žalovaných požaduje nyní žalobkyně vydání bezdůvodného obohacení pouze v rozsahu 1 000 0000 Kč. 3.

4. Žalované nárok žalobkyně zcela neuznaly, navíc vznesly námitku promlčení. Mají za to, že platby ze Smlouvy byly provedeny již v letech 2016 – 2020, tj. před více než třemi lety. I kdyby tedy pohledávky na vrácení těchto plateb existovaly, nebylo by je možné uplatnit, neboť obecná promlčecí lhůta činí 3 roky (viz § 629 odst. 1 o.z.). Dále namítaly nedostatek pasivní legitimace žalované 2), neboť mezi žalobkyní a žalovanou 2) nebyla nikdy uzavřena smlouva, ani mezi nimi nevznikl jiný právní vztah. Tvrzení, která žalobkyně v žalobě uvádí (viz čl. II, bod. 2 a čl. V, bod 23), pro vznik pasivní legitimace žalované 2) nepostačují. Pokud jde o samotný žalovaný nárok, mají žalované za to, že Dílo bylo předáno řádně a nemělo vady, respektive část projektové dokumentace Díla, kterou žalovaná 1) provedla, byla provedena řádně a v termínu uvedeném ve Smlouvě. Žalobkyně využila výsledky práce žalované 1) na Díle k realizaci Stavby, a to v rozsahu udržovacích prací povolených Odborem památkové péče HMP, na které nebylo potřebné stavební povolení, konkrétně: zpevnění 54 ks dřevěných stropních trámů v Budově, zbroušení 139 ks stropních trámů, nový dřevěný trámový strop nad 4. nadzemním podlaží Budovy, odstranění střešní krytiny a zaplachtování střechy, vybourání nenosných příček, otlučení původních omítek, demontáž původních oken, výroba a montáž nových špaletových oken (kopie původních), komplet nové vnitřní omítky v celé Budově, frézování komínových průduchů a další činnosti. Žalovaná 1) tak nebyla v prodlení a odstoupení žalobkyně od Smlouvy není platné.

5. Žalované rovněž uvedly, že předmětem Smlouvy nebyla realizace stavebních úprav, nýbrž zpracování projektové dokumentace pro stavební úpravy. Žalobkyně zjevně nerozlišuje mezi dílem spočívajícím v provedením projektové dokumentace a dílem spočívajícím v provedení Stavby. Žalovaná 1) nemohla zahájit práce na Díle včas, protože byty v Budově byly obsazené. Architektonickou objemovou studii ve dvou variantách žalovaná 1) poslala žalobkyni emailem dne 21. 9. 2016, Dokumentaci k vydání rozhodnutí o umístění stavby (dále jen „DÚR“) podle zadání ve Smlouvě pak předala žalobkyni na kontrolním dni stavby dne 16. 12. 2016. Žalobkyně se k předané projektové dokumentaci DÚR nevyjádřila, byť se k tomu ve Smlouvě zavázala. Bez písemného odsouhlasení žalobkyní přitom žalovaná 1) nemohla požádat ani o územní rozhodnutí ani o stanoviska orgánů státní správy. Žalobkyně také nezajistila stanoviska účastníků v řízení o územním rozhodnutí, jak to měla učinit podle čl. VI., odst. 7 Smlouvy. Na první fázi Díla byly časově navázány jeho další fáze (stavební povolení, realizace stavby, autorský dohled, technický dozor investora, kolaudace), prodlení proto pokračovalo, ale bez zavinění žalované 1). Smlouva v čl. III nadto nestanoví pevné termíny pro dokončení jednotlivých fází Díla, ale pouze orientační termíny. Žalobkyně celkem šestkrát zásadně změnila zadání projektu, který byl předmětem Smlouvy, práce musely být několikrát na žádost žalobkyně přerušeny, žalobkyně neposkytovala potřebnou součinnost. Projektovou dokumentaci zpracovanou na žádost žalobkyně žalovaná 1) doručila prostřednictvím [právnická osoba] dne 31. 5. 2022 na adresu sídla žalobkyně, avšak žalobkyně si zásilku nevyzvedla. Znovu byla projektová dokumentace doručována a doručena dne 30. 9. 2022 do advokátní kanceláře právního zástupce žalobkyně, a to v rozsahu: 1) vícepráce_01 Hromadná podzemní garáž pod objekty cizích vlastníků; 2) vícepráce_02 3 varianty parkování; 3) vícepráce_03 návrh KNX s komentářem CZ/EN; 4) vícepráce_04 chodníkový výtah (umístěný na cizím pozemku); 5) vícepráce_05 návrh mezonetu s výhledem na [Anonymizováno] (dron); 6) vícepráce_06 položkové rozpočty; 7) vícepráce_07 kácení pův. vzrostlé zeleně na pozemku parc.č. [hodnota] k.ú. [adresa] požadovaná žalobcem (vykácení zeleně zajistila první žalovaná); 8) vícepráce_08 projekt zahradních úprav (podmínka pro kácení zeleně); 9) vícepráce_09 historická dlažba (na žádost zástupce NPÚ, podmínka pro vybourání pův. dlažby, požadované žalobcem); 10) zakázka č. 16 520-100 projekt interiéru; 11) zakázka č. 16 520-10a DÚR_VAR0(1PP_1 stání) původní zadání Smlouvy; 12) zakázka č. 16 520-10 DSP_VAR0(1PP_1 stání) původní zadání Smlouvy; 13) zakázka č. 16 520- DÚR_VAR1(3PP_kavárna); 14) zakázka č. 16 520-11 DSP_VAR2(3PP_kavárna a mezonet s výhledem na [Anonymizováno]; 15) zakázka č. 16 520-13 DSP_VAR2(3PP_kavárna); 16) zakázka č. 16 520-141 DÚR_VAR2(3PP_kavárna); 17) zakázka č. 16 520-142 DSP_VAR3(3PP_[Anonymizováno]) souhlasné stanovisko MHS; 18) zakázka č. 16 520-143 DPS_VAR3(3PP_[Anonymizováno]); 25) zakázka č. 16 520-19A Dlažba historická_vyžádaná NPÚ, dle rozměrů výrobce hist.dlažby; 26) zakázka č. 16 520 Architektonická objemová studie ozn. STUDIE_S1 a 27) zakázka č. 16 520 Architektonická objemová studie ozn. STUDIE_S2.

6. Při jednání soudu dne [datum] byla žalobkyně vyzvána, aby soudu sdělila, proč je žalována toliko částka 1 000 000 Kč, když ze žalobních tvrzení plyne daleko vyšší dluh. Žalobkyně uvedla, že v rámci přípravy sporu vyšlo najevo, že žalovaná 1) nemá dostatek finančních prostředků, aby uhradila celou částku, takže z „jistoty a z důvodu efektivity sporu“ nežaluje celou částku. Žalovaná 2) byla v insolvenci a prošla konkursem. Na dotaz „na základě které faktury tedy žalujete ten 1 000 000 Kč?“ žalobkyně uvedla, že toto žalobní tvrzení případně upřesní. Žalobkyni proto bylo poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.), aby tvrdila a prokázala, z jaké faktury požaduje po žalovaných vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 000 000 Kč a dále, aby sdělila, kdy byla tato částka, resp. na základě které faktury, zaplacena.

7. Soudem bylo požadováno doplnění žalobních tvrzení na základě poučení ihned, následně ale byla žalobkyni k její žádosti poskytnuta lhůta v délce jednoho týdne od data jednání a dáno poučení o následcích nesplnění výzvy a možném neúspěchu ve sporu.

8. Na shora uvedené poučení soudu reagovala žalobkyně podáním ze dne 2. 10. 2024 (č. l. 55), v němž uvedla, že již k předmětnému tvrzení faktury označila, nyní pouze doplňuje, že na každé z těchto faktur je uvedeno „neplaťte, uhrazeno zálohou“ či obdobné konstatování. S odkazem na § 566 odst. 2 o.z. má žalobkyně za to, že důkaz předloženými fakturami (které byly přílohou žaloby) postačí k prokázání jejího tvrzení, že částky žalované 1) zaplatila, přes to ještě doložila výpisy z účtu žalobkyně za měsíce únor a červenec 2017, únor a červenec 2018, červenec 2019, březen, červen, říjen, listopad a prosinec 2020 a březen 2021, které mají prokazovat jednotlivé platby. Podání žalobkyně obsahuje dále přehledovou tabulku s celkem 19 fakturami a dílčími zálohovými fakturami, kdy u každé z faktur je uvedena částka, DPH, datum platby a číslo faktury. Žádné další podání žalobkyně soud neeviduje.

9. Při jednání soudu dne [datum] bylo žalobkyni sděleno, že žalobní tvrzení ohledně specifikace žalované částky v rozporu s poučením ve stanovené lhůtě nedoplnila, a tedy neunáší břemeno tvrzení. Žalobkyně nebyla schopna na sdělení soudu při jednání reagovat a požadovaná tvrzení ani do jeho skončení nedoplnila.

10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2992 o.z. byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li uplatněno právo, ač uplatněno být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost obohacení vydat; to platí i v případě, že jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat.

13. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 118a odst. 1 o.s.ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.

15. Podle § 118a odst. 3 o.s.ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

16. Žalobkyně (v řízení po celou dobu právně zastoupená advokátem) se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na základě odstoupení od smlouvy o dílo ze dne [datum]. Součástí žalobních tvrzení bylo, že žalobkyně zaplatila žalované 1) na základě postupně vystavovaných faktur celkem 33 278 043 Kč, žalobkyně však neprovedla dílo řádně a včas. Žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovanou 1) k vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 33 278 043 Kč. Pod bodem VI. odst. 24 žalobkyně uvedla, že žalobou uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení žaluje pouze v rozsahu 1 000 000 Kč, protože má důvodné pochybnosti o solventnosti obou žalovaných.

17. Soud vedl žalobkyni k tomu, aby řádně specifikovala předmět sporu, tj. žalovanou částku 1 000 000 Kč, představující pouze část tvrzené ceny díla, tedy aby uvedla, jakými konkrétními fakturami (a jim odpovídajícími platbami) je nárok tvořen. Žalobkyně reagovala nejdříve sdělením, že nárok upřesní, později však, v reakci na poučení soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., pouze opakovala a dokládala tvrzení obsažená již v žalobě, tj. zaplacení tvrzené ceny díla ve výši 33 278 043 Kč, aniž s odkazem na konkrétní faktury a/či platby konkretizovala její žalovanou část. Podání žalobkyně tak sice obsahovalo tabulku s celkem 19 fakturami, jejich souhrnná výše však částku 1 000 000 Kč netvoří a zároveň ani jedna nezní na částku 1 000 000 Kč. Z dílčích faktur je naopak zjevné, že plnění ze strany žalované bylo dílčí a probíhalo postupně v období od února 2017 do března 2021, a tedy k žalované částce 1 000 000 Kč lze dospět různými kombinacemi různých faktur napříč různými obdobími.

18. V návaznosti na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ohledně odpadnuvšího právního důvodu, výše a specifikace žalovaného nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

19. Žalobkyně tvrdí, že smlouva o dílo, kterou uzavřela s žalovanou 1), odstoupením od smlouvy zanikla, a tedy odpadl důvod, pro který žalované 1) vyplatila cenu díla spočívající v částce 33 278 043 Kč. Požaduje nicméně vrácení pouze části ceny díla, tj. 1 000 000 Kč, a je tedy na místě, aby tvrdila a prokazovala svůj nárok pouze v této výši, tj. nikoli k celkové ceně díla (33 278 043 Kč), ale pouze k její části (1 000 000 Kč). Žalobkyně toto v žalobě neučinila, když tvrdila a prokazovala (zejména předloženými fakturami) úhradu částky, která neodpovídala žalobnímu nároku. Soud na neodpovídající tvrzení žalobkyně reagoval poučením ve smyslu § 118a o. s. ř., kterým žalobkyni vyzval ke specifikaci a doložení žalovaného nároku (1 000 000 Kč) tak, aby mohl být vymezen předmět sporu, konkrétně, aby určila, o které konkrétní platby z kterých konkrétních faktur má být vedeno řízení. To žalobkyně ani v dodatečně poskytnuté lhůtě neučinila. Nelze přitom přisvědčit jejímu tvrzení, že pokud žaluje „vydání bezdůvodného obohacení“ z titulu odstoupení od smlouvy, není povinna označit, jakých konkrétních plateb a z jakých konkrétních faktur tato částka plyne. Předmětné tvrzení je nutné již s ohledem na vykonatelnost rozsudku, pro posouzení překážky res iudicata a pro případné budoucí spory o zbývající části nároku, nehledě na právo žalované se konkretizovaným žalobním tvrzením účinně bránit. Vymezení předmětu řízení je povinností žalobkyně, nemůže ji za ni plnit soud. Pokud žalobkyně tvrdí celkem 19 plateb na 19 faktur v celkové výši převyšující 30 milionů, přičemž není schopna označit, co konkrétně z těchto tvrzeních odpovídá bezdůvodnému obohacení na straně žalované 1), tj. částce 1 000 000 Kč, nemůže soud o jejím nároku rozhodnout.

20. Soudu neušlo, že v rámci 19 faktur jsou zmíněny i zálohové faktury, je tak zjevné, že část finančních prostředků byla žalované 1) poskytnuta ještě před zahájením provádění díla. Není tedy zřejmé, kdy a přesně na co žalobkyně plnila, zda byly zálohy plně vyčerpány, a zda, případně v jaké výši, žalobkyně tu kterou konkrétní část díla řádně uhradila. Poskytnutá záloha je přitom důvodnou platbou (tj. v době, kdy byla poskytnuta záloha, bezdůvodné obohacení nevzniká), což platí (není-li o záloze ujednáno něco jiného nebo nedojde-li k jejímu jinému vypořádání) až do okamžiku, kdy smlouva, v souvislosti s jejímž uzavřením byla záloha složena, pozbude své účinnosti, např. v důsledku odstoupení, výpovědi či uplynutí doby. Teprve tímto okamžikem odpadá důvod, na jehož základě bylo plněno, záloha se stává bezdůvodným obohacením získaným jako plnění, jehož právní důvod dodatečně odpadl, a ten, kdo zálohu poskytl, se může domáhat jejího vrácení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2458/2019). Vzhledem k tomu, že žalobkyně u některých faktur odvedla DPH a u některých uplatnila režim přenesené daňové povinnosti, třeba dodat, že je nutná i bližší konkretizace předmětné faktury, na základě které žalobkyně vydání bezdůvodného obohacení požaduje, neboť daň z přidané hodnoty sama o sobě nemůže být součástí žalovaného nároku spočívajícího ve vydání bezdůvodného obohacení.

21. Pokud žalované namítaly, že dílo bylo provedeno řádně, bylo na žalobkyni, aby specifikovala, jaká část finančních prostředků byla vynaložena na vadnou část díla, a tedy která jejich část by žalobkyni náležela jakožto bezdůvodné obohacení z titulu odstoupení od smlouvy o dílo. V případě odstoupení od smlouvy o dílo zanikají i povinnosti (a jím odpovídající práva druhé smluvní strany) zhotovitele provést na svůj náklad a nebezpečí dílo a objednatele dílo převzít a zaplatit jeho cenu (§ 2586 odst. 1 o. z.). Naopak vzniká povinnost toho, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatil, vydat ochuzenému, oč se obohatil. V případě, kdy podle zrušené smlouvy plnily obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala (§ 2993 o. z.) Z dosavadních žalobních tvrzení není jasné, zda část plnění ze strany žalovaných byla po právu a řádná, kdy však žalovaným ani nemohl být poskytnut prostor pro cílenou a účelnou obranu, neboť žalovaní, ani soud, v současné chvíli neví, jaká konkrétní část bezdůvodného obohacení je předmětem řízení.

22. Judikatura Nejvyššího soudu setrvale uvádí, že ve sporném řízení, pro které platí zásady dispoziční a projednací, je principiálně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti významné z hlediska právní normy, jejíž aplikace se dovolávají. Každá ze sporných stran tedy musí v závislosti na hypotéze právní normy učinit skutkové přednesy, na základě kterých bude moci soud rozhodnout v její prospěch. Pokud jde o povinnost účastníka tvrdit, tedy břemene tvrzení, poukazuje soud i na pojem břemene substancování (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 430/2023 a 28 Cdo 287/2022). Potřeba substancování skutkových přednesů vyplývá z nedostatku informací vnesených do řízení z hlediska jejich určitosti pro účely vedení dokazování. Substancování skutkových přednesů nicméně přesahuje rámec břemena tvrzení, což plyne již z účelu, který je jím sledován. Pro unesení břemene tvrzení je totiž podstatné vyjádření konkrétních skutečností odpovídajících abstraktním znakům skutkové podstaty právní normy, na níž se zakládá uplatňovaný nárok. Požadavek na substancování skutkového přednesu je oproti tomu kladen za účelem možnosti spolehlivého důkazního osvětlení skutečností, které jsou mezi účastníky sporné. Pokud žalovaná strana popírá vznik bezdůvodného obohacení, je nezbytné, aby žalobkyně svá tvrzení konkretizovala, pokud jde o místo, čas a způsob realizace předmětných plateb, a to natolik přesně, aby bylo ohledně nich možné vést dokazování a poskytnout žalované straně prostor pro procesní obranu. Požadované upřesnění skutkových přednesů pak nemůže být nahrazováno pouhým označením důkazů již proto, že dokud nebylo vyjasněno, co přesně je předmětem sporu a má být prokazováno, není možné k dokazování vůbec přistoupit (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2822/2013, a ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4715/201).

23. Pokud tedy žalobkyně řádně netvrdila, ale pouze k důkazu označila celkem 19 faktur (včetně faktur zálohových, včetně částečného plnění představujícího DPH), nemohl soud suplovat břemeno tvrzení za žalobkyni a selektivním dokazováním vybrat pouze některé/část faktur, kterými by výši bezdůvodného obohacení 1 000 000 Kč prokázal. Rovněž, pokud by v průběhu dokazování, za předpokladu platného odstoupení od smlouvy a částečném plnění ze strany žalovaných, vyšel najevo nárok žalovaných na poskytnutí plnění, které ve prospěch žalobkyně učinily (např. část projektové dokumentace, která byla řádná a dodána včas), nebylo by zřejmé, na jakou část bezdůvodného obohacení žalobkyně tyto částky „započíst“. Bylo na žalobkyni, pokud v jejích intencích nebylo žalovat celkovou výši bezdůvodného obohacení (33 278 043 Kč), nýbrž pouze jeho část (z ekonomických důvodů na straně žalované), aby řádně označila následující skutečnosti: a) kdy žalobkyně uhradila žalovaným finanční prostředky v částečné/souhrnné výši 1 000 000 Kč; b) na základě jaké faktury/více faktur, a na jaké protiplnění ze strany žalovaných (faktury XY za práce XY) takto plnila a c) že v tomto rozsahu provedeného protiplnění žalobkyně odstoupila od smlouvy, v důsledku čehož jí vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaným by poté byl poskytnut prostor pro relevantní procesní obranu v návaznosti na konkrétní žalobní tvrzení žalobkyně a možnost prokázat řádnost dílčího poskytnutého plnění. Pokud tak žalobkyně, přes výzvu soudu a řádné poučení, neučinila, neunesla břemeno tvrzení.

24. Jelikož tedy žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a přes výzvu soudu nedotvrdila výši, a v podstatě ani odpadnuvší právní důvod bezdůvodného obohacení, respektive skutečnost, že úhrada ve výši 1 000 000 Kč by se týkala odstoupení od smlouvy o dílo a zároveň se nejednalo o plnění, za které by žalovaná měla nárok si peněžní prostředky ponechat, nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

25. Soud se proto nezabýval námitkami vznesenými žalovanými, a to námitkou promlčení a námitkou pasivní legitimace žalované 2), a ani neprováděl dokazování, kdy za situace, v rámci které žalobkyně nesplnila výzvu podle § 118a odst. 1 o.s.ř., a řádně ani netvrdila, je dokazování s ohledem na shora uvedené nadbytečné (předčasné). V tomto smyslu jsou nerelevantní i námitky žalobkyně, že řízení nebylo zkoncentrováno, a že žalobkyně je v důkazní nouzi, kdy jen žalovaná 1) ví, za co přesně byly konkrétní faktury vystaveny a na jakou části díla byly platby započteny, neboť ve vztahu k chybějícím tvrzením žalobkyně marně uplynula lhůta poskytnutá soudem dle zákonného poučení a žalobkyně nebyla schopna tvrzení doplnit ani při následujícím jednání soudu. Pokud jde o důkazní nouzi, jedná se ze stejných důvodů o námitku předčasnou.

26. S ohledem na konečné rozhodnutí soudu ve věci bylo třeba rozhodnout o nákladech řízení, a to podle zásady procesního (ne)úspěchu (ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalované byly oproti žalobkyni plně procesně úspěšné, žalobkyně byla proto zavázána nahradit jim náklady tohoto řízení. Náhrada nákladů řízení obou žalovaných je tvořena odměnou zástupce žalovaných dle § 6 odst. 1, 7 a 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 000 000 Kč sestávající z částky 12 300 Kč, snížené v souladu s § 12 odst. 4 o.s.ř. na částku 9 840 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 26. 2. 2024 a účast na jednání soudu dne 2. 10. 2024 a 26. 3. 2025), tj. částkou 78 720 Kč za obě žalované a dále náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč ke třem účelně provedeným úkonům právní služby dle § 13 odst. 4 a. t. (ve znění do 31. 12. 2024) a ve výši 450 Kč k jednomu účelně provedenému úkonu právní služby dle § 13 odst. 4 a.t. (ve znění od 1. 1. 2025), tj. celkem 1 350 Kč. To vše navýšeno o zákonnou sazbu DPH (21 %) ve výši 16 814,70 Kč. Náhrada nákladů řízení činí po součtu jednotlivých jejích položek celkem 96 884,70 Kč, přičemž každé ze žalovaných náleží náhrada poloviny těchto nákladů.

27. Uložené povinnosti je žalobkyně povinna splnit ve lhůtě určené podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž plnění k rukám právního zástupce žalovaných bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení