31 C 228/2017-237

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem [titul]. [jméno] [příjmení] ve věci [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci] proti žalované České republice-Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradské č. 16, jednajícímu Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2 na Rašínově nábřeží č. 390/42, o náhradu nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) 11 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) 16 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci a) 180 000 Kč a žalobkyni b) 175 000 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů 126 342,16 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců.

V. Žalovaná je konečně povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice na účet zdejšího soudu 4 534 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1) Žalobou podanou dne 16.10. 2017 domáhal se každý žalobce proti žalované zaplacení částky 191 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy způsobené žalobcům nesprávným úředním postupem spočívajícím v chybně vyznačené doložce právní moci na usnesení Městského soudu v Brně (dále městský soud) ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], a v navazujícím chybném postupu soudu a soudního exekutora [titul] [příjmení] [příjmení] v následném exekučním řízení, jež bylo proti žalobcům coby povinným vedeno v prvém stupni u městského soudu pod sp.zn. [spisová značka]. Přes nesprávné označení žaloby nebyl uplatněn nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, jak vyjasnil zástupce žalobců u jednání 6.5. 2020. Výše uvedené exekuční řízení skončilo až v důsledku usnesení Krajského soudu v Brně (dále krajský soud) ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], pravomocného ode dne 1.12. 2016. V důsledku neoprávněného exekučního řízení bylo pošpiněno dobré jméno žalobců a jejich postavení ([anonymizována dvě slova] vedoucí funkci a [anonymizováno] učitelky), údajná pohledávka byla blokována jak na bankovním účtu u [právnická osoba], tak na platech žalobců a zároveň byl zablokován veškerý nemovitý majetek žalobců. Exekuce byla vedena s neopodstatněnou razancí a arogancí. V letech 2015 a 2016 tak došlo k ochromení chodu rodiny, byly zrušeny zimní i letní dovolené, dcera žalobců [jméno] [celé jméno žalobce] se nemohla účastnit mezinárodních závodů a soustředění; v důsledku exekuce vznikla žalobcům škoda (kterou ale nepožadují nahradit) v podobě placení úroků z nevýhodného úvěru, když byla žalobcům zamítnuta žádost o poskytnutí půjčky, resp. hypotečního úvěru u [právnická osoba] (dále [příjmení] [příjmení]), [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] (dále [příjmení] [příjmení]) a u [anonymizováno] banky a.s. (dále [anonymizováno]). 2) Žalovaná v podání ze dne 20.12. 2017 navrhla zamítnutí žaloby, potvrdila, že u ní žalobci dne 29.5. 2017 uplatnili předběžně své nároky dle zákona č. 82/1998 Sb. ve výši 400 000 Kč. Žalovaná akceptovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který spočíval v chybném vyznačení doložky právní moci. Za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku tohoto nesprávného úředního postupu, který vyústil v předmětnou exekuci, uhradila žalovaná každému žalobci 9 000 Kč (500 Kč za každý z 18 měsíců exekučního řízení). Postup soudního exekutora v předmětné exekuci však žalovaná považovala za souladný s právem. Žalovaná dále vznesla námitku promlčení žalovaných nároků s poukazem na § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. 3) Z dopisu zástupce žalobců žalované ze dne 29.5. 2017 doručeného žalované téhož dne, ze stanoviska žalované ze dne 12.10. 2017 a z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky (č.l. 49) soud zjistil, že každý žalobce uplatnil u žalované svůj nárok dne 29.5. 2017 a že žalovaná jej vyřídila stanoviskem ze dne 12.10. 2017, v němž každému žalobci přiznala 9 000 Kč a které doručila jejich zástupci 13.10. 2017. 4) Z usnesení městského soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že městský soud uložil žalobcům coby žalobcům (ve věci vedené proti [právnická osoba] o stanovení povinnosti provézt přeložení telekomunikačních kabelů), aby společně a nerozdílně zaplatili České republice soudu do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení doplatek soudního poplatku z odvolání ve výši 10 489 Kč. Usnesení obsahuje poučení o přípustnosti odvolání a o o tom, že nebude-li povinnost k zaplacení soudního poplatku splněna, může se stát domáhat nařízení výkonu rozhodnutí. Toto usnesení bylo oběma žalobcům vhozeno do schránky na adrese [adresa] [číslo] a byla na něm vyznačena právní moc dnem 12.9. 2014. 5) Ze spisu městského soudu sp.zn. [spisová značka] zjistil zdejší soud následující skutečnosti. Dne 4.5. 2015 požádal soudní exekutor [titul] [příjmení] [příjmení] (Exekutorský úřad Brno) městský soud, aby rozhodl o jeho pověření a o nařízení exekuce proti žalobcům coby povinným a jako exekuční titul označil výše uvedené usnesení městského soudu. Pověření bylo vydáno [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Exekučním příkazem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], bylo zřízeno exekutorské zástavní právo na nemovitostech žalobců zapsaných na [list vlastnictví], k.ú. [část obce]. Exekučním příkazem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byly nařízeny srážky ze mzdy žalobce a) (dále žalobce) u [pojišťovna] [anonymizována tři slova]). Exekučním příkazem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byla provedena exekuce přikázáním pohledávky žalobce a) z účtů č. [bankovní účet] a č. [bankovní účet] u [příjmení] [příjmení], a to do výše vymáhané pohledávky. Exekučním příkazem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byla provedena exekuce srážkami ze mzdy žalobkyně b) (dále žalobkyně) u [ulice] školy informatiky a spojů. V podání ze dne 9.6. 2015 žalobce uvedl, že mu bylo zablokováno na účtu u [příjmení] [příjmení] 19 500 Kč, není známo nic o tom, že by měl dluh. V podání ze dne 11.6. 2015 žádal žalobce„ zastavení neoprávněné exekuce.“ Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl návrh žalobců na zastavení exekuce zamítnut s poukazem na § 268 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 55 zák. č. 120/2001 Sb. Spis byl s odvoláním žalobců ze dne 11.8. 2015 doplněným v podání ze dne 24.8. 2015 předložen krajskému soudu 9.9. 2015. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], krajský soud změnil napadené usnesení tak, že se exekuce zastavuje. V odůvodnění usnesení konstatoval, že žalobce má zřízenu od 5.11. 2012 doručovací adresu: [adresa žalobce] [číslo] a že žalobkyně má zřízenu od 3.7. 2014 doručovací adresu: [adresa žalobkyně], a uvedl, že„ pokud nalézací soud zákonná pravidla doručování v posuzovaném případě nedodržel, je zapotřebí přisvědčit odvolatelům, že exekuční titul skutečně trpí nedostatkem formální vykonatelnosti. Pokud podle formálně nevykonatelného exekučního titulu exekuční soud pověřil soudního exekutora provedením exekuce n majetek povinných, jsou dány předpoklady pro zastavení takové exekuce ve smyslu ust. § 268 odst. 1 písm. a) o.s.ř.“ Toto usnesení nabylo právní moci 1.12. 2016. 6) Z e-mailu od [příjmení] [příjmení] ze dne 9.6. 2015 soud zjistil, že tato banka sdělila žalobci, že se zůstatek na spořicím účtu [číslo] snížil na částku [částka]. Z dopisu od [titul]. [jméno] [příjmení], vedoucí právního oddělení Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město (dále katastrální úřad) ze dne 12.6. 2015, soud zjistil, že informovala žalobce o tom, že ve věci nejde o podvod, protože listinu, dle které byla na LV (žalobců) vyznačena plomba, zaslal katastrálnímu úřadu [titul] [příjmení] [příjmení]; informaci o plombě a oznámení o zahájení řízení zaslal katastrální úřad žalobci dopisem ze dne 11.6. 2015. Z oznámení o zahájení řízení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], soud zjistil, že dále katastrální úřad vyrozuměl žalobce, že téhož dne obdržel katastrální úřad oznámení soudního exekutora o skončení exekuce [číslo jednací] a že zahájil řízení o povolení vkladu. Z vyrozumění o provedeném vkladu v katastru nemovitostí ve věci sp.zn. V [číslo] [rok] [číslo] ze dne 11.1. 2017 od katastrálního úřadu soud zjistil, že na základě oznámení soudního exekutora o skončení exekuce [číslo jednací] bylo vymazáno exekutorské zástavní právo na [list vlastnictví] v k.ú. [část obce] s tím, že vklad byl proveden 10.1. 2017 s právními účinky ke dni 16.12. 2016. Je zde rovněž zaznamenáno, že exekuční příkaz o zřízení exekutorského zástavního práva ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl zapsán do katastru nemovitostí (dále KN) 28.7. 2015 s právními účinky ke dni 28.7. 2015. Ze zprávy z internetového bankovnictví [příjmení] [příjmení] ze dne 19.12. 2016 soud zjišťuje, že tato banka žalobce informovala o tom, že v důsledku ukončení exekuce ukončila na účtu [číslo] blokaci dle (exekučního příkazu) č.j. [číslo jednací], pročež lze tento účet opět plně využívat. Z mzdového listu žalobce za období od ledna do května 2015 soud zjistil, že v lednu až březnu činil plat žalobce 35 000 Kč hrubého, v dubnu 30 227 Kč hrubého a v květnu 64 350 Kč hrubého. Ze zprávy od [příjmení] [příjmení] žalobci ze dne 11.7. 2015 (č.l. 10) soud zjistil, že tato banka žalobci sdělila, že zrušila jeho žádost o hypotéku kvůli probíhajícímu exekučnímu řízení. Z jmenovací listiny na č.l. 13 vystavené [anonymizována čtyři slova] 1.1. 2015 soud zjistil, že dcera žalobců [jméno] [celé jméno žalobce] byla zařazena do reprezentačního družstva [anonymizováno 5 slov]. Z nedatovaného potvrzení, vystaveného vedoucí trenérkou (a svědkyní) [jméno] [příjmení], na č.l. 11-12 soud zjistil, že žalobci odmítli účast [jméno] [celé jméno žalobce] na 8 mezinárodních závodech v létě až zimě 2015 z důvodu nedostatku finančních prostředků kvůli vedené exekuci. Z e-mailu od [jméno] [příjmení] z [banka] ze dne 17.6. 2015 soud zjistil, že tato banka žádala žalobce o vysvětlení k novému vkladovému řízení na [list vlastnictví] pod [číslo jednací], když nemovitost na tomto LV je předmětem zástavy pro vyřízení žádosti o hypoteční úvěr č. 9705 1997 a bez vysvětlení situace nelze pokračovat ve zpracování tohoto úvěr. Z odpovědi žalobce ze dne 21.6. 2015 se zjišťuje, že bance sdělil, že jde o neoprávněnou exekuci u městského soudu a zneužití moci exekutora. Z e-mailu od [titul]. [jméno] [příjmení] ze dne 23.6. 2015 soud zjistil, že ing. [příjmení] sděloval žalobci, že posílá žádost o úvěr, kterou je třeba vyplnit, aby mohl být poveden tzv. scoring v registrech. Žalobce odpověděl téhož dne (č.l. 15), že před tím, než bude pokračovat ve vyřizování přefinancování úvěru, musí uvést, že je proti němu a jeho manželce vedeno exekuční řízení, ačkoli o žádném dluhu žalobci nevědí. Žalobce vyjádřil naději, že tato skutečnost nebude mít vliv na vyřízení přefinancování úvěru s dohodnutou úrokovou sazbou 1,59 %. 7) Ze spisu soudního exekutora Mgr Jaroslav Homoly (dále soudní exekutor) sp.zn. [spisová značka] zjistil zdejší soud následující skutečnosti. Exekuční návrhy proti žalobcům byl podán 28.4. 2015 pro vymožení částky 10 489 Kč a za exekuční titul bylo označeno výše uvedené usnesení městského soudu č.j. [číslo jednací] [datum rozhodnutí] pod č.j. [číslo jednací], bylo vydáno vyrozumění o zahájení exekuce k uspokojení pohledávky ve výši 17 809,50 Kč (jistina 10 489 Kč a záloha na snížené náklady exekuce 7 320,50 Kč). Dne [datum rozhodnutí] byla pod č.j. [číslo jednací] vydána výzva ke splnění povinnosti, v níž bylo žalobcům uloženo, aby vymáhanou částku poukázali na účet soudního exekutora [číslo]. Z výpisu z KN k [list vlastnictví], k.ú. [část obce], ke dni 2.6. 2015, soud zjistil, že žalobci jsou vlastníky pozemků [číslo] vše orná půda, a [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [číslo] (tehdy rozestavěná), na LV bylo vyznačeno zástavní právo smluvní [název] [anonymizována dvě slova] ve výši 1 500 000 Kč a pro budoucí pohledávky do výše 900 000 Kč na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 16.2. 2006. Dne 10.6. 2015 oznámil katastrální úřad žalobci, že zahajuje řízení o povolení vkladu s tím, že mu byl doručen exekuční příkaz (dále EP) č.j. [číslo jednací] o zřízení exekutorského zástavního práva na předmětných nemovitostech. Exekuční titul, exekuční návrh, vyrozumění o zahájení exekuce, výzva k dobrovolnému splnění povinností, EP-36, EP-39 a EP-41 byly žalobci doručeny 12.6. 2015. Výše uvedené listiny kromě EP-39 a EP-41 a navíc EP-43 byly doručeny žalobkyni 15.6. 2015, jak je zřejmé z kopií doručenek. V podání ze dne 11.6. 2015 sdělila mzdová účetní [jméno] [příjmení] soudnímu exekutorovi, že žalobce nastoupil k VoZp 1.1. 2015 a že vyživuje [číslo] [role v řízení] děti. Usneseními ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], a č.j. [číslo jednací], vyzval soudní exekutor žalobce k odstranění vad podání ze dne 14.6. 2015 a 15.6. 2015. V dopisu ze dne 2.9. 2015 žalobci žádali od soudního exekutora, aby jim vysvětlil neoprávněnou blokaci na spořicím účtu č. [bankovní účet] u [příjmení] [příjmení] ve výši 19 624,50 Kč, dále blokaci peněz z platu u [pojišťovna] v téže výši a dále vyznačení plomby na LV u nemovitostí žalobců. V podání ze dne 4.10. 2015 žalobci urgovali odpověď na svou žádost ze dne 2.9. 2015. V podání ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], odpověděl žalobcům soudní exekutor, že zřízení exekutorského zástavního práva má toliko zajišťovací funkci, nejedná se o faktickou blokaci, nelze tudíž hovořit o nepřiměřenosti zvoleného způsobu exekuce. Dále uvedl ve vztahu k zbylým EP, že ze spisu stále nevyplývá ve smyslu § 44a odst. 3 exekučního řádu, že by blokovaná částka postačovala k vymožení exekuce, a poučil žalobce na možnost podat návrh dle § 54 odst. 5 nebo dle § 44a odst. 3 exekučního řádu. Žalobce reagoval v podání ze dne 23.10. 2015 návrhem dle § 44a odst. 3 exekučního řádu s tím, aby částka 19 624,50 Kč byla blokována toliko na bankovním účtu u [příjmení] [příjmení]. Z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] ze dne 8.6. 2015, který soudní exekutor dle doručenky obdržel téhož dne, za období od 3.3. do 3.6. 2015 vyplývá, že konečný zůstatek činil sumu 27 170,32 Kč. Z výpisu ze spořicího účtu č. [bankovní účet] ze dne 19.10. 2015 za období od [číslo] do 30.9. 2015 vyplývá, že konečný zůstatek činil sumu 36 644,55 Kč. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], rozhodl soudní exekutor, že zákaz nakládat s majetkem ve smyslu § 44a odst. 1 a § 47 odst. 6 exekučního řádu se od okamžiku vydání tohoto usnesení nevztahuje na mzdu žalobců postiženou EP-41 a EP-43. Usnesením krajského soudu ze dne 11.10 2016, sp.zn. [spisová značka], byla odmítnuta odvolání žalobců podaná proti tomuto usnesení. Dne 16.12. 2016 vydal soudní exekutor pod č.j. [číslo jednací] oznámení o skončení exekuce s tím, že exekuce byla skončena k 1.12. 2016. 8) Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 4 odst. 1 zákona za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) se považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 8 odst. 2 zákona byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 32 odst. 3 zákona nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zákona zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 47 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, exekutor poté, co byla exekuce zapsána do rejstříku zahájených exekucí, posoudí, jakým způsobem bude exekuce provedena, a vydá nebo zruší exekuční příkaz ohledně majetku, který má být exekucí postižen. Exekučním příkazem se rozumí příkaz k provedení exekuce některým ze způsobů uvedených v tomto zákoně. Exekutor je povinen v exekučním příkazu zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše dluhů povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění dluhů povinného dosaženo. 9) Aby byla v základu v této konkrétní věci dána odpovědnost žalované dle zákona, musely by být splněny kumulativně tři její předpoklady, a to nesprávný úředního postup, resp. nezákonné rozhodnutí, vznik nemajetkové újmy na straně žalobců a příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem, resp. nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. 10) V prvé řadě soud řešil námitku promlčení. Žalovaná tvrdila, že nárok se promlčoval v návaznosti na datum právní moci usnesení krajského soudu ze dne 12.10. 2016, č.j. [číslo jednací], která nastala 1.12. 2016, přičemž od 29.5. 2017 došlo v důsledku jeho předběžného uplatnění došlo ke stavení promlčecí lhůty, a to do 13.10. 2017, kdy bylo zástupci žalobců doručeno stanovisko žalované. Žalobci tvrdili v podání ze dne 26.1. 2018, že konec promlčecí lhůty připadá na 16.10. 2017, nikoli 15.10. 2017, ale i kdyby připadal na 15.10. 2017, tento den byla neděle, pročež s ohledem na ust. § 607 občanského zákoníku nelze než uzavřít, že žaloba byla podána včas. Soud námitku promlčení důvodnou neshledal. Nárok žalobců se skutečně promlčoval (nejdříve) od 1.12. 2016 v návaznosti na pravomocné skončení předmětného exekučního řízení, když tehdy se žalobci o vzniku nemajetkové újmy dozvěděli (k tomu viz Simon, P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání, Praha 2019, s . 339), do 29.5. 2017, kdy se stavila promlčecí lhůta na dobu předběžného projednání nároku žalobců (v tomto případě) dle § 35 zákona. Do uplynutí promlčecí lhůty zbývaly 4 dny (§ 605 odst. 2 OZ). Její stavění skončilo 13.10. 2017, kdy žalobci obdrželi stanovisko žalované. Žaloba byla podána 16.10. 2017, tedy včas. I kdyby měla promlčecí lhůta uplynout dříve, nelze přehlédnout, jak správně tvrdí žalobci, že 15.10. 2017 byla neděle, tudíž dle § 607 OZ by stejně poslední den lhůty připadl na 16.10. 2017. 11) Svůj nárok každý žalobce odvíjel od nesprávného vyznačení doložky právní moci na usnesení městského soudu ze dne 19.8. 2014, č.j. [číslo jednací]. Že byla doložka právní moci chybně vyznačena, resp. že vůbec vyznačena býti neměla, vyplývá jasně z pravomocného usnesení krajského soudu o zastavení exekuce. Nesprávné vyznačení doložky právní moci je nesprávným úředním postupem (rozsudek KS v Českých Budějovicích ze dne 8.7. 1997, sp.zn. 6 Co 704/97, Rc 42/1998, cit. dle Vojtek, P., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 3. vydání, Praha 2012, s. 161). Žalovaná ostatně existenci tohoto nesprávného úředního postupu ve vyjádření k žalobě uznávala (a v návaznosti na to žalobcům poskytla zadostiučinění). Pokud při posledním jednání žalovaná odpovědnostní titul zpochybňovala s tvrzením, že s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.2. 2011, sp.zn. 28 Cdo 3199/2009, měl být nárok odvíjen od nezákonného rozhodnutí, přehlédla odlišné skutkové okolnosti věci řešené Nejvyšším soudem. Na rozdíl od ní v této exekuci nebylo vydáno rozhodnutí (usnesení o nařízení exekuce), proti němuž by byly přípustné opravné prostředky, ale soudní exekutor byl toliko pověřen k provedení exekuce. Na druhou stranu pokud jde o vágní tvrzení žalobců ohledně„ neoprávněného postupu soudu,“ musí zdejší soud konstatovat, že nesprávný úřední postup na straně soudů rozhodujících v exekučním řízení shledán nebyl. Žalobci navíc neuplatnili nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku exekučního řízení. Postup městského soudu našel odraz v usnesení ze dne 25.6. 2015, č.j. [číslo jednací], jímž byl zamítnut návrh žalobců na zastavení exekuce. V takovém případě nelze žalovat z nesprávného úředního postupu, ale v úvahu by přicházel jedině odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí dle § 8 odst. 2 zákona s ohledem na pozdější osud uvedeného usnesení. Takový nárok však žalobci neuplatnili. Soudnímu exekutorovi žalobci vyčítali„ neopodstatněnou razanci a aroganci,“ když poukazovali na rozsah blokace svého majetku jednotlivými exekučními příkazy. Ze spisu soudního exekutora vyplynulo, že soudní exekutor již 8.6. 2015 věděl na základě výpisu z bankovního účtu [bankovní účet] z téhož dne, že je na něm zůstatek ve výši 27 170,32 Kč, tedy přesahující vymáhanou pohledávku, která na jistině činila 10 489 Kč a na záloze na snížené náklady exekuce 7 320,50 Kč, celkem 17 809,50 Kč. Pokud za této situace soudní exekutor vydával další exekuční příkazy, resp. nezrušil ty stávající (kromě exekučního příkazu postihujícího výše uvedený běžný účet), postupoval v rozporu s § 47 odst. 2 exekučního řádu, jelikož bylo nepochybné, že toliko exekuční příkaz č.j. [číslo jednací], a to ještě pouze v rozsahu postihujícím běžný účet, postačoval k zajištění vymáhané pohledávky. Soudní exekutor se však nedopustil nesprávného úředního postupu, jelikož jeho postup našel odraz v obsahu jednotlivých exekučních příkazů. Nicméně všechny exekuční příkazy soud považuje za nezákonná rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona v důsledku konečného usnesení o zastavení exekuce, podle kterého exekuce vůbec neměla být vedena. K obdobnému závěru dospěl zdejší soud v rozsudku ze dne 13.4. 2018, č.j. [číslo jednací] (opírajícím se o usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7.11. 2017, č.j. [číslo jednací]), který byl potvrzen rozsudkem městského soudu v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Není v tomto směru významné, že žalobci svůj nárok ve vztahu k činnosti soudního exekutora právně kvalifikovali jinak. Pokud žalovaná u posledního jednání namítala, že žalobci byli o exekuci informováni 12.6, resp. 15.6. 2016, že byli vyzváni k dobrovolnému splnění povinnosti, a tudíž„ mohli aktivně jednat,“ pominula, že doručení předmětného usnesení městského soudu č.j. [číslo jednací] soudním exekutorem nebylo účinným doručením, když k řádnému doručení tohoto usnesení mělo a mohlo dojít toliko v nalézacím řízení. To se však nestalo, žalobcům sice vznikla povinnost zaplatit celý soudní poplatek již podáním odvolání dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích, ale nemohli očekávat, že důsledkem nesplnění této povinnosti bude zahájení exekučního řízení, jelikož to mohlo navazovat jedině na nesplnění povinnosti uložené jim ve výše označeném usnesení č.j. [číslo jednací]. Jestliže se procesně správným způsobem o uložení této povinnosti (analogicky dle § 9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích) nedozvěděli, nemůže po nich stát požadovat, aby doplatek soudního poplatku uhradili poté, co se o exekuci dozvěděli, navíc v situaci, kdy je v tomto usnesení městský soud poučil, že si proti němu mohou podat odvolání. 12) Dále soud řešil, zda v důsledku výše popsaného nesprávného úředního postupů nalézacího soudu a nezákonných exekučních příkazů vznikla žalobcům nemajetková újma. U jednání 31.8. 2018 vyzval soud žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení návrhů důkazů dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. v tomto směru Žalobci v podání ze dne 1.11. 2018 sice polemizovali s uvedenou výzvou, poukazujíce na rozsudek Nejvyššího soudu (dále NS) ze dne 15.3. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2555/2010, ze dne 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 3731/2011, a ze dne 11.11. 2015, sp.zn. 30 Cdo 3849/2014, a na odbornou literaturu, na druhou stranu žalobu doplnili a navrhli výslechy řady svědků. V rozsudku sp.zn. 30 Cdo 2555/2010 NS uvedl, že„ zatímco v případě nepřiměřené délky řízení se újma na straně poškozeného presumuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 958/2009), musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba.“ Nejvyšší soud tedy v citovaném rozsudku odstínil nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, kdy se uplatní vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy, a nárok na náhradu nemajetkové újmy za jiný nesprávný úřední postup, kdy se tato domněnka neuplatní, pokud není jasné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena. V rozsudku sp.zn. 30 Cdo 3731/2011 NS uvedl, že„ vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. Jde tedy„ pouze“ o zjištění, zda tu jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Zřetelněji vyplývá tato potřeba při využití jiné terminologie, kterou zmiňuje i důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb. – totiž, že nemajetková újma se jinak nazývá újmou morální. Jedná se tedy o utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka – svoboda pohybu, rodinný život, nejistota apod.). Dospěje-li tedy soud v konkrétním případě k závěru, že žádná z těchto složek nemohla být významným způsobem v důsledku nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu negativně dotčena, je namístě závěr o tom, že nedošlo ke způsobení nemajetkové (morální) újmy.“ V rozsudku sp.zn. 30 Cdo 3849/2014, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 90/ 2016, NS poukázal na výše cit. rozsudky a konstatoval, že„ se neprokazuje, jak se poškozený cítí, ale jestli má důvod se cítit poškozeným.“ V rozsudku ze dne 16.9. 2015, sp.zn. 30 Cdo 1747/2014, který byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 67/ 2016, NS uvedl, že„ v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že„ sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ Výše uvedené závěry NS, vybudované ve snaze o objektivizaci nemajetkové újmy (Simon, P., cit. dílo, s. 26), se v této věci prosadí v tom ohledu, že lze považovat za prokázané, že žalobcům nemajetková újma v důsledku nesprávného úředního postupu a vydání nezákonných exekučních příkazů vznikla, jelikož je zřejmé, že i jiné osoby v obdobném postavení (lékař a středoškolská učitelka, proti nimž bylo vydáno několik exekučních příkazů postihujících jejich majetek) by takovou exekuci vnímali úkorně. Ostatně žalovaná sama akceptovala, že žalobcům nemajetková újma vznikla, dokonce taková, kterou lze odškodnit toliko finančním zadostiučiněním. Soudem daná výzva dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. sloužila především k tomu, aby žalobci prokázali intenzitu vzniklé nemajetkové újmy. Ve výše označeném podání žalobci navrhli k prokázání poškození dobrého jména a postavení žalobců výslech žalobce, dále paní [příjmení], pana [příjmení], paní [příjmení], [titul]. [příjmení], dále [jméno] [příjmení] a [titul]. [jméno] [příjmení]. Dále navrhli výslech svědkyně [jméno] [příjmení] a rodičů žalobce (těch k tvrzení o půjčce žalobcům). [titul]. [příjmení] soud nevyslýchal, jelikož tento svědek zemřel (č.l. 106), stejně tak nevyslýchal [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [titul] xanon [číslo] a [jméno] [příjmení], protože návrh na provedení jejich výslechu vzali žalobci zpět (č.l. 105, 144, 147). 13) Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] zjistil soud, že šlo o kolegu žalobce z [anonymizováno] na pobočce v [obec], svědek pracoval v období 2015 2016 jako [anonymizována čtyři slova], žalobce v [anonymizováno] působil coby [anonymizována tři slova], kancelář se svědkem nesdílel, nevybavoval si, že by žalobce v tomto období působil nervózně, nesoustředěně, změny v psychice žalobce neregistroval, měl s ním vztah toliko pracovní. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], referentky na oddělení, které vedl žalobce, soud zjistil, že žalobce byl přímým nadřízeným svědkyně, měli čistě pracovní vztah, svědkyně pracuje na pobočce [anonymizováno] v [obec] od roku 1997, o předmětné exekuci svědkyni nebylo nic známo (do doby, než ji o ní žalobce informoval před jednáním zdejšího soudu), mzdy se navíc dělají na ústředí v Praze ani další dvě referentky na oddělení o žádné exekuci nemluvily. Jediné, co svědkyně registrovala, byla skutečnost, že žalobce více telefonoval. Z výpovědi svědkyně [titul]. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že jde o kolegyni žalobkyně ze [anonymizováno] školy a kamarádku, s níž sdílela kabinet. Svědkyně vypověděla, že oznámení o exekuci mělo na žalobkyni drtivý dopad („ Paní [celé jméno žalobce] ležela na pracovním stole a plakala“). Žalobkyně se děsila, že se o exekuci dozvědí studenti, exekuce negativně ovlivnila jejich žádost o přefinancování hypotéky, o exekuci věděla zástupkyně ředitelky [jméno] [příjmení] a účetní, které se žalobkyně snažila věc marně vysvětlit. Svědkyně žalobkyni věřila, že jde o nedůvodnou exekuci, považuje žalobkyni za čestného člověka a pozorovala u žalobkyně psychické potíže (častý pláč). Snažila se ji tedy poskytovat psychickou podporu. V létě 2015 žalobci na letní dovolené nebyli, což odůvodňovala žalobkyně tím, že na ni nemají peníze (museli by si na dovolenou půjčit) ani náladu. Každý rok na dovolenou žalobci nejezdí, na zimní dovolenou rovněž nejezdí. Svědkyně [titul]. [jméno] [celé jméno žalobce], matka žalobce, vypověděla, že v roce 2015 a i nyní bydlí žalobci v domě, který si postavili v [obec], [anonymizováno] ulici, s pomocí hypotečního úvěru. Ten chtěli v roce 2015 refinancovat, protože jiné banky nabízely výhodnější úvěry, ale exekuce tento plán znemožnila, pročež nakonec rodiče žalobce žalobcům půjčili po skončení exekuce 700 000 Kč, resp. darovali 7.2. 2017, jak svědkyně nakonec uvedla (č.l. 167). Tyto peníze, které původně měly být použity na dostavbu předmětného domu (fasádu, zateplení), užili žalobci na doplacení hypotečního úvěru. Když měli žalobci obstaveny platy, svědkyně jim půjčovala měsíčně 2- 3 000 Kč. Žalobci v současné době šetří, aby na dostavbu domu měli peníze. Z výslechu vědkyně [jméno] [příjmení], trenérky [jméno] [celé jméno žalobce] v oddílu [anonymizováno] [obec], soud zjistil, že situace ve [anonymizována tři slova] je taková, že kompletně nepokrývá finanční výdaje ani u reprezentace, nicméně dcera žalobců se v roce [rok] i [rok] účastnila mezinárodního soustředění s dotací od klubu, nemohla se ale účastnit řady mezinárodních závodů z finančních důvodů (jeden stojí 5 000- 10 000 Kč), když závodnice si je hradí samy. U své svěřenkyně pozorovala v letech 2015 a 2016 nestabilitu výkonů, častější chyby, menší koncentraci a psychické výkyvy, avšak v roce 2018 už byla [jméno] [celé jméno žalobce] v [anonymizována dvě slova] a odjela na [anonymizována dvě slova]. 14) Žalobce vypověděl, že exekuce dopadla na celou rodinu, která si zakládala na cti, na svém dobrém jménu, na včasném hrazení závazků; řešení exekuce věnoval obrovské množství času, žalobci utrpěli ostudu v zaměstnání a jejich dcera se nemohla soustředit [anonymizována dvě slova], když viděla, jak se rodiče trápí; na dovolené sice rodina jezdit mohla, ale nebyla nálada. Žalobkyně nesla exekuci ještě hůře než žalobce, nechtěla chodit do práce, 3 měsíce měla minimální plat, když jí vymáhanou částku strhávali 3x, aby jí bylo ponecháno životní minimum; v exekuci byly postiženy všechny nemovitosti žalobců, tzn. dům, v němž žalobci žijí, a s ním související pozemky. Rodiče žalobce celou rodinu podporovali, i finančně. Žalobce potvrdil svědectví své matky ohledně poskytnutí peněz na doplacení hypotéky a uvedl, že mu pak chyběly peníze na dostavbu domu. 15) Pro nadbytečnost soud zamítl další důkazní návrhy účastníků, neboť z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněných nároku, jak je soud níže podává, plně postačující – z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. 16) Výpovědi svědků hodnotí zdejší soud jako věrohodné, navzájem nerozporné a souladné s listinnými důkazy. 17) Pokud jde o dopady nesprávného úředního postupu a nezákonných exekučních příkazů do osobnostní sféry žalobců, lze uzavřít, že žalobcům vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná již se (zcela pochopitelnými) subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do osobnostních práv žalobců, tj. zejména do (z práv vyčtených v čl. 10 Listiny) práva na ochranu soukromého a rodinného života a u žalobkyně i do její dobré pověsti, a to takové intenzity, že jí lze nahradit pouze finančním zadostiučiněním. Předmětná neoprávněná exekuce, vyplynuvší z nesprávně vyznačené doložky právní moci, zasáhla celou rodinu zejména proto, že byla vedena přehnaně razantním a nutno říci nepřiměřeným způsobem. Žalobci se ocitli ve finančních potížích, přičemž mzda jim byla obstavena až do začátku listopadu 2015, bylo jim znemožněno refinancovat stávající hypotéční úvěr, což muselo vnést i nejistotu do plánování budoucnosti ohledně dostavby rodinného dmu žalobců, celá situace se podepsala i na snížené výkonnosti [jméno] [celé jméno žalobce] v [anonymizována dvě slova] O exekuci vědělo vedení střední školy, na níž žalobkyně působí, což bylo nepochybně způsobilé pošpinit dobré jméno žalobkyně. V této souvislosti je na místě připomenout, že„ forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.6. 2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). O případ, v němž by obecná slušnost přiznání finanční satisfakce jistě nevelela, ve věci žalobců nejde. Dostačujícím momentem jaksi„ završujícím“ satisfakci, jíž by se žalobcům od žalované mělo dostat, se pak soudu jeví být zaplacení částky 11 000 Kč žalobci a 16 000 Kč žalobkyni, tudíž celkové zadostiučinění u žalobce představuje částka 20 000 Kč a u žalobkyně suma 25 000 Kč. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace v důsledku exekuce vytrpěné se žalobcům stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobcům nepřiměřeně vedená exekuce přinesla, totiž není již z povahy věci možné, a to jistě ani poskytnutím vyšší částky, než kterou soud shledal dostačujícím odškodněním. Nelze totiž přehlížet, že rodinní přátelé a rodiče žalobce poskytovali žalobcům psychickou podporu, rodiče žalobce i podporu finanční. K pošpinění dobrého jména žalobce u jeho kolegů v práci nedošlo, jelikož se na pobočce v [obec], kde žalobce působil, o exekuci nevědělo. Na počátku listopadu 2015 pak byly zrušeny exekuční příkazy postihující mzdu žalobců. 18) Jakkoli v této věci nebyl uplatněn nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, lze vyjít z výše již cit. rozsudku NS sp.zn. [spisová značka] co do požadavku na použití srovnávací judikatury. Ve věci sp.zn. 31C 617/2014, s níž soud účastníky seznámil u posledního jednání, zdejší soud přiznal žalobkyni zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 50 000 Kč, která jí byla způsobená nezákonným trestním stíháním pro spáchání trestného činu podvodu dle § 209 odst. 1, 4 TZ Trestní sazba činila 2-8 let odnětí svobody, trestní stíhání trvalo 2 roky a 7 měsíců, žalobkyně, které bylo v té době přes 60 let, trpěla psychickými obtížemi, nespavostí; trestní stíhání se rozkřiklo v sociálním okolí žalobkyně, na trzích, kde prodávala, na ni lidé ukazovali jako na podvodnici. Zadostiučinění pro žalobkyni tak činilo přibližně 1 612 Kč za měsíc trestního stíhání, situace žalobců nebyla tak nepříznivá jako žalobkyně v odkazovaném řízení (např. jim nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody), proto je namístě jim přiznat zadostiučinění nižší. U žalobce vychází přibližně 1 052 Kč za měsíc (20 000:19), u žalobkyně přibližně na 1 315 Kč za měsíc (25 000:19). O exekuci se totiž žalobci dozvěděli až v červnu 2015 (č.l. 21) a exekutorské zástavní právo bylo vymazáno v lednu 2017. 19) S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl u žalobce stran požadavku na zaplacení 11 000 Kč a u žalobkyně stran požadavku na zaplacení 15 000 Kč, ve zbylém rozsahu výrokem II. žalobu zamítl. 20) O náhradě nákladů řízení rozhodl zdejší soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobci byli ve věci plně úspěšní (usnesení NS ze dne 5.2. 2014, sp.zn. 30 Cdo 2707/2013). Soud vyšel z premisy, že tarifní hodnota u nároku na náhradu nemajetkové újmy činí 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) cit. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (usnesení NS ze dne 29.1. 2014, sp.zn. 30 Cdo 3378/2013) a z ust. § 12 odst. 4 uvedené vyhlášky. Za jeden úkon právní služby tak náleží odměna ve výši 2 480 Kč pro každého žalobce. Náhrada nákladů řízení je představována soudním poplatkem v celkové výši celkem 4 000 Kč (2x2000), odměnou jejich zástupce za 14 úkonů právní služby, konkrétně za 1) převzetí věci a přípravu zastoupení, 2) podání žaloby, 3) poradu s žalobci 16.10. 2017 přesahující hodinu, 4) poradu s žalobci 23.1. 2018 přesahující hodinu, 5) vyjádření ze dne 26.1. 2018, 6) poradu s žalobci 23.8. 2018 (přesahující hodinu) předcházející prvnímu jednání, 7) poradu s žalobci 12.9. 2018 přesahující hodinu, 8) poradu s žalobci přesahující hodinu před jednáním 19.6. 2019, 9) účast u jednání 19.6. 2019, 10) poradu s žalobci 4.12. 2019 přesahující hodinu před jednáním 6.12. 2019, 11) účast u jednání 6.12. 2019 (trvalo od 9.02 do 11.10 hodin, 2 úkony), 12) účast u jednání 7.2. 2020, 13) účast u jednání 6.5. 2020. Odměna zástupce činí celkem 69 440 Kč (14x4960). K náhradě nákladů řízení dále náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 4 200 Kč dle § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky (14x300). Všechny porady žalobců s jejich zástupcem vyhodnotil soud jako účelně vynaložené úkony právní služby, když vždy souvisely s nějakým procesním úkonem či soudním jednáním, resp. předběžným uplatněním nároku či podáním žaloby. Odměna za předběžné uplatnění nároku u žalované dopisem ze dne 29.5. 2017 je vyloučena ust. § 31 odst. 4 zákona. Nález Ústavního soudu ze dne 3.9. 2019, sp.zn. II. ÚS 3627/18, na který poukazují žalobci, na tomto nic nemění a na danou věc nedopadá, když pouze řeší s poukazem na komentář od Petra Vojtka a Víta Bičáka vztah předběžného uplatnění nároku a výzvy dle § 142a o.s.ř. Stejně tak nenáleží žalobcům odměna za doplnění žaloby ze dne 1.11. 2018, jelikož k tomuto doplnění byli žalobci vyzváni dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. proto, že žaloba nebyla perfektní stran tvrzení rozhodných skutečností a označení důkazních návrhů. Dále náhradu nákladů řízení představuje náhrada promeškaného času zástupce žalobců dle § 14 odst. 1,3 výše uvedené vyhlášky za čas strávený na cestě k výše uvedeným jednáním a zpět (s výjimkou jednání 31.8. 2018) za celkem 48 půlhodin po 100 Kč v celkové výši 4 800 Kč (jedna cesta z Brna do Prahy a zpět 12 půlhodin). Dále náhradu nákladů řízení představuje cestovné zástupce žalobců. Za cesty 19.6. 2019 a 6.12. 2019 jde o částku 4 606 Kč (vzdálenost z Brna do Prahy a zpět 412 km, průměrná spotřeba dle TP 4,43 l /100 km, sazba základní náhrady 4,1 Kč/km, cena nafty 33,6 Kč). Za cesty 7.2. 2020 a 6.5. 2020 jde o částku 4 622 Kč (vzdálenost z Brna do Prahy a zpět 412 km, průměrná spotřeba dle TP 4,43 l /100 km, sazba základní náhrady 4,2 Kč/km, cena nafty 31,8 Kč). Celkem cestovné zástupce žalobců činí částka 9 228 Kč. K této náhradě nákladů řízení náleží 21% DPH, jelikož zástupce žalobců je plátcem této daně, jde o částku 18 410 Kč. Dále k náhradě nákladů řízení patří doložené cestovné žalobce za cestu vlakem k jednáním soudu 31. 8. 2018 (778 Kč), 6.12. 2019 (806 Kč) a 7.2. 2020 (688 Kč). K jednání 19.6. 2019 jeli žalobci spolu, jak vyplývá i z přiložených jízdenek. Cesta do Prahy stála 716 Kč, cesta do Brna 816 Kč, celkem tedy 1 532 Kč, z toho polovina činí 766 Kč. Cestovné žalobkyně tak představuje suma 766 Kč a žalobce suma 3 038 Kč. Konečně žalobcům náleží náhrada za ztrátu na výdělku v souvislosti s jejich účastí u jednání; v případě žalobkyně u jednání 19.6. 2019 a v případě žalobce u jednání 19.6. 2019, 6.12. 2019 a 7.2. 2020, když ušlý výdělek v souvislosti s jednáním 31.8. 2018 žalobce nedoložil. Ušlý výdělek žalobkyně činí dle potvrzení střední školy 1 660,16 Kč (za 8 hodin po 207,52 Kč). Ušlý výdělek žalobce činí za každý den jednání 3 600 Kč dle jednotlivých potvrzení vystavených 4.12. 2019, 18.6. 2019, 6.2. 2020 vystavených [anonymizována čtyři slova] (8x450), tedy celkem 10 800 Kč. Celková náhrada nákladů řízení je tak představována sumou 126 342,16 Kč (4 000+69 440+4 200+4 800+9 228+18 410+3 038+766+1 660,16+10 800). 21) O náhradě nákladů státu rozhodl soud dle § 148 odst. 1 o.s.ř. a uložil neúspěšné žalované, aby je zaplatila na účet zdejšího soudu. Představovány jsou svědečným přiznaným [titul] [celé jméno žalobce] ve výši 3 888 Kč usnesením č.j. [číslo jednací] a [jméno] [příjmení] ve výši 646 Kč usnesením č.j. [číslo jednací]. 22) Lhůtu k plnění stanovil zdejší soud s ohledem na pravidla čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu.

Poučení