31 C 24/2020-188

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] pro zaplacení 5 000 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Konstatuje se, že nezákonným usnesením [stát. instituce] ze dne 23. 2. 2018, čj. [anonymizováno] [číslo], které bylo zrušeno usnesením [anonymizována tři slova] ze dne 31. 1. 2019, čj. [číslo jednací], bylo porušeno právo žalobce být stíhán jen ze zákonných důvodů, čímž došlo k zásahu do jeho lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti, jména a soukromí.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 500 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se co do částky 4 992 500 Kč zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 5 000 000 Kč představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem. Svou žalobu zdůvodnil tím, že byl trestně stíhán policejním orgánem - [stát. instituce], [stát. instituce] Trestní stíhání bylo zahájeno usnesením ze dne 23. 2. 2018 pro zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle § 234 odst. 3, 5 písm. b) trestního zákoníku a pro zločin podvodu dle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, spáchaný ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. Usnesením státního zástupce ze dne 31. 1. 2019 bylo usnesení o zahájení trestního stíhání ke stížnosti žalobce zrušeno. Žalobci byla způsobena trestním stíhání (nezákonným rozhodnutím) nemajetková újma, kterou vyčíslil částkou 2 000 000 Kč, neboť jím bylo zasaženo do jeho práva na nedotknutelnost osoby, lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména, do jeho soukromí a rodinného života a do jeho dalších osobnostních práv. Žalobce byl ohrožen až 12letým nepodmíněným trestem odnětí svobody. Trestním stíháním bylo zasaženo do jeho obchodní a podnikatelské činnosti, neboť jeho bezúhonná pověst je v očích jeho obchodních partnerů navždy ztracena a žalobce proto přistoupil k rozhodnutí odprodat podíly na společnostech, když nechtěl riskovat obchodní neúspěch svojí osobní účastí. Do osobní sféry bylo zasaženo taktéž zveřejněním informací v médiích. Žalobce dále požadoval nemajetkovou újmu způsobenou vazbou žalobce. Tuto vyčíslil částkou 1 000 000 Kč. Žalobce pobýval ve vazbě 30 dnů, byl omezen neznalostí českého jazyka, nemohl být v osobním kontaktu se svou partnerkou a dětmi, během vazby ztratil 10 kg, zhoršil se jeho zdravotní stav. Vlivem vazby se u něj rozvinula poststraumatický syndrom. Žalobce požaduje nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč též za nahrazení vazby žalobce složením peněžité záruky ve výši 500 000 Kč, neboť pociťoval vnitřně obavu o osud složených prostředků a rovněž ho znepokojovalo to, že s nimi nemohl naložit dle své vůle. Nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč žalobce požaduje za některé úkony trestního řízení, konkrétně domovní prohlídku, zkoumání obsahu zajištěných počítačů, mobilních telefonů a datových nosičů a zadržení jeho osoby. Těmito úkony bylo zasaženo do osobní sféry jak žalobce, tak jeho švagra [anonymizováno], se kterým v žalobce v bytě přebýval. Nejcitlivější bylo, že se OČTŘ paušálně zabývaly jeho důvěrnou komunikací s partnerkou. Za nepřiměřenou dobu trvání řízení žalobce požaduje zadostiučinění ve výši 1 000 000 Kč. Trestní stíhání trvalo od 26. 2. 2018 do 8. 2. 2019, tedy 350 dnů. Žalobce si proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal stížnost, o které bylo státním zástupcem rozhodnuto až dne 31. 1. 2019. Žalobce se se svými nároky obrátil na žalovanou podáním z 6. 8. 2019, ta však v zákonné lhůtě jeho žádost nevyřídila, obrátil se proto na soud.

2. Žalovaná ve svém vyjádření potvrdila, že u ní žalobce své nároky dne 6. 8. 2019 uplatnil. Žalovaná projednala žádost žalobce dne 21. 5. 2020. V části žádosti vyplývající z titulu nezákonného rozhodnutí namítala, že žaloba je prozatím předčasná, neboť dosud není zřejmé, jaký bude výsledek trestního řízení, kdy v případě odsouzení žalobce by mu byla vykonaná vazba započítána do výkonu trestu odnětí svobody. Není tedy dosud zřejmé, zda byly naplněny zákonné podmínky pro vznik odpovědnosti státu za škodu. Pokud se jedná o nárok vyplývající z titulu nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení, má žalovaná za to, že délka řízení v rozsahu 11 měsíců je adekvátní a k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo.

3. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z podání nazvaného uplatnění nároku na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem (podle ust. § odst. 2 a ust. § 13 odst. 1 ve spojení s ust. § 31 zákona č. 82/1998 Sb.) ze dne 6. 8. 2019 je patrné, že se žalobce obrátil na žalovanou s požadavkem na náhradu nemajetkové újmy za trestní stíhání ve výši 2 000 000 Kč, náhradou nemajetkové újmy způsobené vazbou ve výši 1 000 000 Kč, nemajetkové újmy způsobené některými úkony trestního řízení ve výši 500 000 Kč, nahrazením vazby poškozeného ve výši 500 000 Kč a nemajetkovou újmou způsobenou nepřiměřenou dobou trvání řízení ve výši 1 000 000 Kč.

5. Ze stanoviska žalované ze dne 21. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaná shledala nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí za předčasnou, neboť není zřejmé, jaký bude výsledek trestního řízení, kdy v případě odsouzení žalobce by mu byla vykonaná vazba započítána do výkonu trestu odnětí svobody. Na základě uvedeného tak shledala, že dosud nebyly naplněny zákonné podmínky pro vznik odpovědnosti státu za škodu, když dosud není známo konečné rozhodnutí o vině žalobce. Pokud se jedná o nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce rozhodování o zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání, dospěla žalovaná k závěru, že délka trestního stíhání nebyla nepřiměřená.

6. Ze spisu Policie ČR, [anonymizováno] [číslo], soud zjistil následující Usnesením ze dne 23. 2. 2018 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce ve smyslu § 160 odst. 1 trestního řádu pro skutky, v nichž jsou spatřovány zločiny neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle ustanovení § 234 odst. 3, odst. 5 písm. b) trestního zákoníku, zločin podvodu dle ustanovení § 209 odst. 1 odst. 5 písm. a) trestního zákoníku spáchaný ve stádiu pokusu dle ustanovení § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Stížností ze dne 26. 2. 2018, doručené policejnímu orgánu dne 28. 2. 2018 obviněný žalobce podal proti usnesení policejního orgánu ze dne 23. 2. 2018 stížnost. Podáním ze dne 6. 4. 2018 adresovaným [anonymizováno] státnímu zastupitelství se obhájce žalobce dotazoval na stav vyřizování stížnosti ze dne 26. 6. 2018 podané proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 2. 2018. Podáním ze dne 26. 6. 2018 žalobce prostřednictvím svého obhájce stížnost doplnil. Podáním ze dne 23. 11. 2018 žalobce doplnil důkazní listiny. Podáním ze dne 14. 1. 2019 adresovanému [anonymizováno] státnímu zastupitelství obhájce žalobce požádal o sdělení stavu rozhodování o stížnosti ze dne 26. 2. 2018 směřující proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 2. 2018. Vyrozuměním ze dne 15. 1. 2019 policejní orgán žalobce vyrozuměl o možnosti prostudovat trestní spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Přípisem [anonymizováno] státního zastupitelství ze dne 7. 2. 2019 včetně přílohy v podobě usnesení ze dne 31. 1. 2019 bylo rozhodnuto o zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání a policejnímu orgánu uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Usnesením [anonymizováno] státního zastupitelství v [obec] ze dne 25. 2. 2019 bylo rozhodnuto o zrušení peněžité záruky ve výši 5 000 000 Kč a vrácení peněžité záruky složiteli - obhájci žalobce. Podáním ze dne 5. 3. 2019 požádal obhájce žalobce o vrácení peněžité záruky. Žádostmi ze dne 12. 3. 2019, 19. 3. 2019 a 26. 3. 2019 žalobce opakovaně žádal o vrácení peněžité záruky.

7. Z usnesení [anonymizována čtyři slova] ze dne 24. 2. 2018, [spisová značka], plyne, že žalobce byl z důvodu § 67 písm. a) trestního řádu vzat do vazby, písemný slib žalobce jako náhrada vazby ani peněžitá záruka ve výši 1 000 000 Kč jako nahrazení vazby nebyly přijaty. Vazba byla započítána ode dne a hodiny zadržení, tj. od 22. 2. 2018, 10:15 hodin. Usnesením [název soudu] ze dne 12. 3. 2018, [spisová značka], bylo rozhodnuto o přípustnosti přijetí peněžité záruky navržené žalobcem a byla určena výše peněžité záruky ve výši 5 000 000 Kč. Usnesením [název soudu] ze dne 22. 3. 2018, [spisová značka], bylo rozhodnuto o přijetí peněžité záruky ve výši 5 000 000 Kč a žalobce byl současně propuštěn z vazby na svobodu za současného přijetí peněžité záruky jako náhrady za vazbu obviněného.

8. Ohledně průběhu řízení ve věci Policie ČR, [anonymizováno] [číslo] soud zjistil následující ZADRŽENÍ -) dne 22. 2. 2018 policejní orgán požádal [anonymizováno] státní zastupitelství o vydání předchozího souhlasu k zadržení -) dne 22. 2. 2018 byl žalobce zadržen a byl o tomto sepsán protokol -) dne 22. 2. 2018 byl proveden výslech žalobce, jako osoby zadržené -) dne 22. 2. 2018 byly opatřením přibrány tlumočnice k provedení tlumočení výslechu a písemných textů z [anonymizováno] do českého jazyka a naopak¨ DOMOVNÍ PROHLÍDKA A PROHLÍDKA JINÝCH PROSTOR -) dne 22. 2. 2018 podal policejní orgán [anonymizováno] státnímu zastupitelství v [obec] podnět k návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce ve věci žalobce -) dne 22. 2. 2018 [anonymizováno] státní zastupitelství v [obec] podalo [název soudu] návrh na nařízení domovní prohlídky u žalobce -) dne 22. 2. 2018 soudce [název soudu] vydal příkaz k domovní prohlídce Tento byl doručen žalobci 22. 2. 2018 -) dne 22. 2. 2018 byla provedena domovní prohlídka u žalobce -) dne 22. 2. 2018 byl policejním orgánem [anonymizováno] státnímu zastupitelství v [obec] podán podnět návrhu na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor -) dne 22. 2. 2018 byl návrh na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor [anonymizováno] zastupitelstvím předložen [název soudu]. -) dne 22. 2. 2018 vydal [název soudu] příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemku. Toto usnesení bylo doručeno žalobci dne 22. 2. 2018. -) dne 22. 2. 2018 byla provedena prohlídka jiných prostor a pozemku ZAHÁJENÍ TRESTNÍHO STÍHÁNÍ -) dne 23. 2. 2018 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce ve smyslu § 160 odst. 1 trestního řádu. Usnesení bylo doručeno žalobci i jeho obhájci dne 23. 2. 2018 -) dne 23. 2. 2018 byl vyslechnut žalobce, jako obviněný. Téhož dne byl vyslechnut i spoluobviněný [jméno] [příjmení] -) dne 26. 2. 2018 podal obhájce žalobce stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání -) dne 27. 2. 2018 byla stížnost předložena [anonymizováno] státnímu zastupitelství -) dne 12. 3. 2018 bylo žalobci doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání přeložené do [anonymizováno]jazyka -) dne 20. 3. 2018 se ke stížnosti vyjádřil policejní orgán -) dne 31. 1. 2019 bylo [anonymizováno] státním zastupitelstvím v [obec] zrušeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 2. 2018. VAZBA -) dne 23. 2. 2018 byl [anonymizováno] státnímu zastupitelství předložen policejním orgánem podnět k podání návrhu na vzetí žalobce a spoluobviněného [příjmení] do vazby -) dne 23. 2. 2018 podal státní zástupce [anonymizováno] státního zastupitelství [název soudu] návrh na vzetí žalobce a jeho spoluobviněného do vazby -) dne 24. 2. 2018 se před [název soudu] konalo vazební zasedání, při němž byl žalobce vzat do vazby -) dne 26. 3. 2018 byl žalobce propuštěn z výkonu vazby OSTATNÍ ÚKONY -) dne 25. 2. 2018 byl opatřením přibrán znalec [příjmení] [jméno] [jméno] k podání znaleckého posudku z oboru elektronika odvětví kybernetika -) dne 26. 2. 2018 byl opatřením policejního orgánu přibrán znalec k podání znaleckého posudku z oboru kriminalistika pro odvětví technické zkoumání dokladů a písemností -) dne 27. 2. 2018 bylo policejním orgánem vyžádáno od [anonymizována dvě slova] [země] informace cestou [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] o osobě [jméno] [jméno] -) dne 5. 3. 2018 obdržel policejní orgán zprávu [anonymizována dvě slova] [země], z níž vyplývá, že žalobce byl stíhán pro krácení DPH v souvislosti s dovozem [anonymizováno] ze třetích zemí v období prosinec 2014 až leden 2015 -) dne 8. 3. 2018 byl obhájce žalobce vyrozuměn o vyšetřovacím úkonu rozpečetění zajištěných věcí při DP a PJP u žalobce a spoluobviněného -) dne 12. 3. 2018 policejní orgán vyrozuměl obhájce o zrušení termínu vyšetřovacího úkonu -) dne 15. 3. 2018 policejní orgán vyrozuměl [anonymizována dvě slova] a požádal o zproštění mlčenlivosti jejich zaměstnanců -) dne 22. 3. 2018 byl obhájce žalobce vyrozuměn o vyšetřovacím úkonu a to výslechu svědka [příjmení] [jméno] -) dne 23. 3. 2018 byl opatřením přibrán tlumočník [příjmení] [jméno] [příjmení] k provedení tlumočení z jazyka [anonymizováno] do jazyka českého a naopak -) dne 26. 3. 2018 policejní orgán vyrozuměl obhájce žalobce o vyšetřovacích úkonech a to výsleších svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení] -) dne 26. 3. 2018 byl vyslechnut svědek [příjmení] [jméno] -) dne 27. 3. 2018 [anonymizována dvě slova] zprostila povinnosti zaměstnance zachovávat mlčenlivost -) dne 6. 4. 2018 byla vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení] -) dne 9. 4. 2018 byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení] -) dne 10. 4. 2018 byla vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení] -) dne 10. 4. 2018 byla vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení] -) dne 12. 4. 2018 byl opatřením přibrán znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] k podání znaleckého posudku z oboru kriminalistika odvětví pravost platidel a cenin -) dne 25. 4. 2018 byl předložen znalecký posudek -) dne 3. 5. 2018 byl opatřením přibrán znalec [stát. instituce], [anonymizováno 5 slov] oddělení [anonymizována dvě slova] k podání znaleckého posudku z oboru kriminalistiky odvětví daktyloskopie -) dne 3. 5. 2018 byl opatřením přibrán znalec [stát. instituce], [anonymizováno 5 slov] oddělení [anonymizováno] k podání znaleckého posudku o oboru kriminalistiky odvětví genetika -) dne 7. 5. 2018 znalec předložil znalecký posudek -) dne 30. 5. 2018 policejní orgán urgoval [anonymizována dvě slova] o zjištění informací cestou [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] o osobě [jméno] [jméno] -) dne 15. 6. 2018 byl předložen znalecký posudek z oboru kriminalistika odvětví daktyloskopie -) dne 18. 7. 2018 byl znalecký posudek z oboru kriminalistika odvětví genetika předložen -) dne 18. 7. 2018 byl znalcem předložen znalecký posudek -) dne 22. 10. 2018 byl advokát obhájce žalobce informován o vyšetřovacím úkonu a to pokračování ve výslechu žalobce, výslechu svědka [jméno] [příjmení], pokračování ve výslechu obviněného [příjmení] -) dne 26. 10. 2018 policejní orgán vyrozuměl obhájce o vyšetřovacím úkonu, respektive o změně termínu výslechu svědka [jméno] [příjmení] -) dne 31. 10. 2018 byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení] -) dne 8. 11. 2018 žádá obhájce žalobce o provedení výslechu žalobce vyžádáním u [anonymizováno] orgánů, neboť žalobce se nacházel v [země] -) dne 19. 11. 2018 bylo pokračováno ve výslechu spoluobviněného [příjmení] -) dne 21. 11. 2018 bylo policejním orgánem vydáno usnesení o vrácení věcí převzatých při domovní prohlídce -) dne 15. 1. 2019 byl žalobce vyrozuměn o možnosti prostudovat trestní spis -) dne 11. 2. 2019 byly termíny k prostudování trestního spisu zrušeny 9. Z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 7. 2019, čj. [anonymizováno] [číslo], soud zjistil, že bylo opětovně rozhodnuto o zahájení trestního stíhání žalobce pro totožný skutek, v němž je spatřováno jednání po právní stránce kvalifikované jako trestné činy: zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle ustanovení § 234 odst. 2, 5 písm. b) trestního zákoníku, zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle ustanovení § 234 odst. 3 alinea druhá, odst. 5 písm. b) trestního zákoníku a zločin podvodu dle ustanovení § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku spáchaný ve stádiu pokusu podle ustanovení § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku.

10. Usnesení [anonymizováno] státního zastupitelství v [obec] [číslo jednací] byla jako nedůvodná zamítnuta stížnost žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 7. 2019, čj. [anonymizováno] [číslo].

11. Z návrhu na podání obžaloby ze dne 25. 5. 2021, doručeného [anonymizováno] státnímu zastupitelství dne 31. 5. 2021 plyne, že policejní orgán předložil státnímu zástupci návrh na podání obžaloby na žalobce pro spáchání zvlášť závažného zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle ustanovení § 234 odst. 2, 4 písm. b) trestního zákoníku s odkazem na ustanovení § 238 trestního zákoníku, zvlášť závažného zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle ustanovení § 234 odst. 3 alinea druhá, odst. 5 písm. b) trestního zákoníku s odkazem na ustanovení § 238 trestního zákoníku a zločinu podvodu dle ustanovení § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku spáchaného ve stádiu pokusu podle ustanovení § 21 odst. 1 trestního zákoníku.

12. Z usnesení [název soudu] ze dne 8. 10. 2021, čj. 63 T 9/2021-1683 je patrné, že věc byla trestní věc proti žalobci jako obviněnému vrácena státnímu zástupci k došetření.

13. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] [právnická osoba] plyne, že žalobce byl v období od 27. 6. 2014 do 15. 5. 2019 jejím jednatelem a společníkem. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] pak plyne, že žalobce byl jejím jednatelem od 3. 3. 2015 do 3. 9. 2018 a od 3. 3. 2015 do 13. 7. 2015 jejím společníkem.

14. V článku ze stránek [webová adresa] s názvem [příjmení] [anonymizováno 8 slov] Kriminalisté je chytili při činu v [anonymizováno] [obec] ze dne 23. 3. 2018 uvedeno: [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizováno] [anonymizována tři slova]„ [anonymizováno]“. Kriminalisté [anonymizována dvě slova] zadrželi podezřelou dvojici v [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [anonymizována tři slova]: [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [země] (v [anonymizováno] [obec]) [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] ([anonymizována dvě slova] [částka] [anonymizována tři slova])“. Článek ze stránek [webová adresa] ze dne 23. 3. 2018 s názvem [stát. instituce]: [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. V článku jsou osoby identifikovány jako [obec] a [anonymizováno], uvádí, že u [anonymizováno] byla provedena domovní prohlídka a byl vzat do vazby. V článku na stránkách [webová adresa] ze dne 23. 3. 2018 je uvedeno totéž co v článku [webová adresa] (který článek policie převzal).

15. Z lékařské zprávy nemocnice v [obec] ze dne 6. 12. 2018 je patrné, že žalobce podstoupil téhož dne urologické vyšetření, že žalobce prodělal dne 24. 9. 2018 ledvinovou koliku, opakovaně též 1. 12. 2018 a byl mu doporučen chirurgický zákrok.

16. Ze zprávy psychologa [anonymizováno] [jméno] [příjmení] plyne, že u něj žalobce od [číslo] zahájil psychoterapeutická sezení s frekvencí 1x týdně. V době žádosti o psychologickou podporu pociťoval somatické a afektivní příznaky deprese, intenzivní pocit úzkosti a viny, únavu, nespavost, změnu chuti k jídlu a pokles sexuálního apetitu a touhy. Příznaky se začaly objevovat po jeho pobytu ve věznici v ČR, kde byl vystaven nevyhovujícím hygienickým podmínkám a epizodám psychického a fyzického násilí ze strany ostatních vězňů. Měl obavy o svou psychickou rovnováhu a ekonomické zajištění rodiny. Projevovaly se opakující, vtíravé a nepříjemné vzpomínky na prožitou traumatickou událost, problém s usínáním a noční můry, pocity viny spojené s nemožností obnovit pracovní závazky trvalého rázu, ztráty touhy po sexuální aktivitě, vnímání vlastní zranitelnosti vyvolané obavou o budoucnost spojenou s obavou z neschopnosti nabýt přechozí psychickou rovnováhu považovanou za dostatečně stabilní. Emoční stavy přispívaly k utváření převážně depresivně orientované nálady. Stav pacienta odpovídá posttraumatické stresové poruše, diagnózu stanovil psychiatr.

17. Ze zprávy psychiatra [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 28. 11. 2018 plyne, že žalobce projevoval určitý stupeň generalizované úzkosti, nálada byla výrazně orientovaná směrem k depresi, které se začaly objevovat v souvislosti s pobytem žalobce ve vězení v ČR, v němž panovaly nevhodné podmínky prostředí, hygieny a dále četné násilí ze strany ostatních vězňů. Převládají časté vtíravé a nekontrolovatelné nepříjemné vzpomínky na prožité těžké trauma, trvalé intenzivní psychické útrapy a zjevné fyziologické reakce vyvolané interními a externími spouštěcími faktory, které navazují a představují určité stránky prožité traumatické události. Žalobce se snaží se vyhýbat nepříjemným vzpomínkám, osobám, místům, konverzacím, činnostem, věcem a situacím s traumatickou událostí spojenými. Projevuje trvalý emoční stav strachu a zlosti, ztrátu zájmu o jakoukoliv činnost a navazování citových a sociálních vztahů, má problémy s koncentrací a těžkou formu nespavosti. Tento stav je přiživován prodlužovanou situací obvinění s možným nuceným návratem do ČR z důvodu rozhodnutí o uvěznění. Lékař stanovil diagnózu: posttraumatická stresová porucha. Dne 15. 11. 2018 byl žalobci předepsán [anonymizována čtyři slova], dne 28. 11. 2018 [anonymizováno].

18. Psychiatrickou zprávou ze dne 11. 1. 2022 byla potvrzena diagnóza: posttraumatická stresová porucha, která trvá i přes farmakologickou léčbu, pokračování individuálních psychoterapeutických sezení. U žalobce se zhoršily deprese vlivem trvajících právních problémů s návazným stále se vyskytujícím rizikem nuceného návratu do ČR k soudnímu řízení.

19. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Proti žalobci bylo dne 23. 2. 2018 zahájeno trestní stíhání, pro trestné činy neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku a podvodu. Žalobce v souvislosti s trestním stíháním pobýval 30 dnů ve vazbě, která následně byla nahrazena peněžitou zárukou ve výši 5 000 000 Kč a byla u něj provedena domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor. Žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal stížnost. Následně dvakrát urgoval rozhodnutí státního zástupce o stížnosti, nicméně o této bylo rozhodnuto téměř po roce (31. 1. 2019), a to až poté, co byl žalobce vyzván k prostudování spisu před podáním obžaloby. O stížnosti bylo státním zástupcem rozhodnuto tak, že bylo rozhodnutí o zahájení trestního stíhání zrušeno a věc vrácena policejnímu orgánu k dalšímu postupu. O několik měsíců později (23. 7. 2019) bylo proti žalobci opětovně zahájeno trestní stíhání pro stejný skutek, které je vedeno dosud. Žalobce byl od roku 2014 jednatelem a společníkem [právnická osoba] [právnická osoba], účast v této společnosti ukončil 15. 5. 2019. Ve [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] působil jako společník a jednatel, přičemž společníkem byl do roku 2015 a jednatelem do 3. 9. 2018. Ohledně trestního stíhání žalobce bylo referováno v médiích, v nichž je žalobce označen jako [anonymizováno] a je uvedeno, že byl vzat do vazby a byla u něj provedena domovní prohlídka a je ve stručnosti popsán skutek, pro který byl stíhán. Žalobce v [země] navštěvuje psychologa a psychiatra, v souvislosti s pobytem ve vazbě u něj došlo k rozvoji posttraumatické stresové poruchy, s níž se dosud léčí. Žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu újmy u žalované, která jej po uplynutí 6měsíční lhůty shledala nedůvodným.

20. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení právních předpisů Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným předním postupem (dále jen„ zákon“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 2, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

21. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná v nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení.

22. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Rozhodnutí o zproštění obžaloby je přitom rozhodnutím, které (byť nikoliv výslovně)„ ruší“ účinky zahájeného trestního stíhání, činí rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, ve smyslu zákona„ nezákonným“ a zakládá proto dle soudu nárok na náhradu škody v právním režimu zákona. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. S usneseními o zahájení trestního stíhání je proto třeba s ohledem na způsob skončení trestního stíhání žalobce nakládat v režimu zákona jako s nezákonným rozhodnutím.

23. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1771/2014, i v případě, kdy státní zástupce rozhodující o stížnosti obviněného nemůže posoudit, zda je trestní stíhání vedeno z důvodů či způsobem, který stanoví zákon, a rozhodnutí zruší a věc vrátí policejnímu orgánu, aby dále jednal a rozhodl, je naplněn znak nezákonnosti. Na závěr o existenci odpovědnostního titulu nezákonného rozhodnutí nemá vliv, jak bylo následně ve věci podezření ze spáchání trestného činu rozhodnuto. Výsledek případného pokračování řízení je ve vztahu k odpovědnosti státu významný pouze z hlediska závažnosti vzniklé újmy.

24. S ohledem na uvedené je tak odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí nezpochybnitelný. Žalobce byl, jak je zřejmé z výsledku trestního stíhání, nezákonně trestně stíhán pro zločiny neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle ustanovení § 234 odst. 3, odst. 5 písm. b) trestního zákoníku, zločin podvodu dle ustanovení § 209 odst. 1 odst. 5 písm. a) trestního zákoníku spáchaný ve stádiu pokusu dle ustanovení § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku a usnesení o zahájení trestního stíhání bylo státním zástupcem zrušeno.

25. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 122/2012 a dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách www.nsoud.cz, dle kterého je třeba vycházet z toho, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona, jež je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a jež tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení výše zadostiučinění, či jeho formy, vychází především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoliv osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). V rozsudku ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, pak Nejvyšší soud konstatoval:„ Jak bylo již shora naznačeno, v souvislosti s prokazováním vzniku nemajetkové újmy je nesprávnou úvaha odvolacího soudu, že„ sama existence rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma“. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.“ 26. Pokud jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, ve shodě se závěry učiněnými Nejvyšším soudem ve zmíněném již rozsudku ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, je třeba vycházet z následujících kritérií významných z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním na: a) délku trestního stíhání b) povahu trestní věci c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce d) okolnosti, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.

27. Trestní řízení žalobce trvalo od 23. 2. 2018, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 2. 2018 až do 7. 2. 2019, kdy bylo žalobci spolu s průvodním přípisem zasláno usnesení ze dne 31. 1. 2019, kterým bylo rozhodnuto o zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání a policejnímu orgánu uloženo, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Celkem tak trestní řízení trvalo téměř 12 měsíců.

28. Pokud jde o povahu trestní věci, že žalobce byl stíhán pro spáchání zločinů neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle ustanovení § 234 odst. 3, odst. 5 písm. b) trestního zákoníku, zločin podvodu dle ustanovení § 209 odst. 1 odst. 5 písm. a) trestního zákoníku spáchaný ve stádiu pokusu dle ustanovení § 21 odst. 1 trestního zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, za něž žalobci hrozil trest až 12 let. Vzhledem k tomu, že se jedná o trestný čin majetkový, je obecně spojen s běžnou mírou společenského a morálního odsouzení ve srovnání např. s násilnými trestnými činy.

29. Soud nemá pochybnosti o tom, že žalobce trpěl tím, že proti němu bylo vedeno předmětné nezákonné trestní stíhání, avšak újma, která mu tímto vznikla, je újmou běžnou. U žalobce bylo zasaženo do jeho osobního života, lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti, jména a soukromí tím, že se k myšlenkám na trestí stíhání neustále vracel a bál se odsouzení, vyčítal si, že vystavil rodinu existenčním problémům. Nutkavé myšlenky na trestní stíhání jsou však ustálenou judikaturou spojované s každým trestním stíháním, které neskončí odsuzujícím rozsudkem. Soud přihlédl i k tomu, že před zahájením trestního stíhání žalobce pracovně pobýval v ČR, což se bez vší pochybnosti muselo v rodinných vztazích též odrazit, neboť rodina žalobce žila v [země], kontakt byl tedy již jen z podstaty situace omezen bez ohledu na trestní stíhání. Nelze odhlédnout ani od toho, že žalobce strávil převážnou dobu trestního stíhání v [země]. Pokud jde o jeho pracovní vztahy, žalobce uvedl, že neměl zájem, aby se o něm šířila informace, že je trestně stíhán, měl obavu o svou budoucnost v oboru podnikání a dále se obával rozšíření informace o svém trestním stíhání. Toto však lze považovat za běžný zásah do práv žalobce. Pokud se jedná o újmu na zdraví, v řízení bylo prokázáno, že tato je spjata s pobytem žalobce ve vazbě (k tomu viz níže) a vzpomínkami na ni, nikoliv s trestním stíháním jako takovým. Považuje-li žalobce svou újmu umocněnou medializací svého případu, soud poukazuje na to, že žalobce je v článcích označován pouze jako [anonymizováno] či jako občan [země], který byl vzat do vazby, a byla u něj provedena domovní prohlídka. Skutečnost, že se v článcích poznal sám žalobce je zřejmá, ovšem možnost, že by v takto vágním popisu byl třetími osobami žalobce ztotožněn, je mizivá. Soud tak ani z důvodu medializace kauzy nepovažuje újmu za citelnou. Jedná-li se o ukončení pracovní činnosti žalobce na území ČR, soud poukazuje na skutečnost, že ve [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], byl pouze jednatelem a ve [právnická osoba] [právnická osoba] ukončil své působení až 15. 5. 2019, tj. notnou dobu po zahájení resp. skončení trestního stíhání.

30. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že zadostiučinění ve formě konstatování, že bylo porušeno právo žalobce být stíhán jen ze zákonných důvodů, čímž došlo k zásahu do jeho lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti, jména a soukromí, se soudu s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem trestního stíhání jeví jako dostačující. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). V případě žalobce soud dospěl k závěru, že přiznání finančního zadostiučinění není na místě. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nic než zmírnění frustrace trestním stíháním vytrpěné se žalobci stejně dostat nemůže – úplné odčinění (reparace) negativních prožitků, jež žalobci trestní stíhání přineslo, totiž není již z povahy věci možné, a to ani poskytnutím relutární satisfakce.

31. S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, se soud zabýval i případy odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce. Zde soud provedl srovnání s rozhodnutími zdejšího soudu ve věcech 15 C 230/2012, 22 C 95/2013 a 18 C 70/2017 32. V prvém byla poškozená stíhána 13 let pro trestný čin krácení daně, poplatku a podobné povinné platby formou pomoci dle § 148 odst. 1, 2, 4 trestního zákona, hrozil jí trest [číslo] let, řízení mělo negativní vliv při rozhodování v opatrovném řízení, léčila se na psychiatrii pro sebevražedné pokusy a deprese. Výše zadostiučinění činila 90 000 Kč. Shodnými prvky s případem žalobce jsou jednak výše hrozícího trestu a psychiatrická léčba, nicméně ve srovnávaném případě trvalo trestní stíhání výrazně déle než v případě žalobce a zásahy do psychiky byly taktéž významnější.

33. Ve druhém případě byl poškozený stíhán 5 let a 6 měsíců pro trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, 4, trestního zákona, hrozil mu trest 5-12 let. Došlo ke ztrátě dobré pověsti u obchodních partnerů, nebyla mu prodloužena smlouva a dostal se do finančních potíží. Poškozenému se rozpadlo manželství, na rodinný majetek byla nařízena exekuce, žalobce byl pod velkým psychickým tlakem, objevily se u něj zdravotní potíže. Žalovaná konstatovala porušení práva, ze strany soudu mu bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 100 000 Kč. Ve srovnávaném případě hrozil poškozenému stejný trest jako žalobci, řízení však bylo několikanásobně delší. V obou případech došlo k zásahům do dobré pověsti, ve srovnávaném případě navíc k rozkladu manželského života, shodným prvkem je také psychický tlak na stíhaného.

34. Ve třetím případě byl poškozený stíhán 3 roky a 7 měsíců pro trestný čin padělání a pozměňování peněz dle § 140 odst. 1, 3 písm. a) a b) trestního zákona, byl ohrožen sazbou 10-15 let, strávil 495 dnů ve vazbě. Přítelkyně poškozeného žijící v ČR byla v době vazby na mateřské dovolené a byla odkázána na příjmy poškozeného, musela žádat o půjčku u příbuzných, dcera poškozeného musela čelit posměškům od spolužáků, dodnes navštěvuje psychologa, trpí úzkostmi, poškozený měl rodinu v [země], ta nevěděla o existenci mimomanželského vztahu po dobu 20 let, v průběhu stíhání vše vyšlo najevo, děti žijící v [země] nemohli svého otce z finančních důvodů navštěvovat, trpěli úzkostmi a depresemi. Poškozený trpěl od dětství hepatitidou, ve vazbě se mu stav zhoršil, v důsledku vazby trpí úzkostně depresivní poruchou. U poškozeného byla provedena domovní prohlídka, sousedé žalobce vše sledovali a utrpěla tak jeho pověst. Poškozený se jako spoluobžalovaný dopustil jinak trestného jednání (obstaral a následně se podílel na předání padělků peněz), ale z formálních důvodů (nebyla vyvrácena obhajoba, že ze strany policie došlo k nepřípustnému zásahu do skutkového děje, nebylo možné provést výslechy svědků bez utajení), nebylo možné toto jednání hodnotit ve smyslu trestní odpovědnosti. Ze strany žalované došlo ke konstatování porušení práva žalobce a plnění za vazbu. Soud pak ničeho dalšího poškozenému nepřiznal. V projednávané věci byl poškozený stíhán pro obdobný trestný čin jako žalobce, ovšem s vyšší trestní sazbou. Taktéž byl stíhán vazebně, došlo k markantnímu zásahu do jeho rodinného života a pobýval ve vazbě více než 16 měsíců, došlo k zásahu do jeho psychického zdraví a dobré pověsti. U žalobce takto závažné zásahy shledány nebyly.

35. S přihlédnutím k případům odškodnění srovnatelnými s věcí žalobce soud dospěl k závěru, že zadostiučinění v nepeněžní podobě poskytnuté již samotnou žalovanou je dostatečné, odpovídá prokázaným zásahům do osobní sféry žalobce a nijak nevybočuje z přiznávaného odškodnění v obdobných případech (zejména v poslední zmíněné věci, která vykazuje s případem žalobce nejvíce totožných znaků).

36. Pokud se jedná o žalobcem uplatněný nárok z titulu nemajetkové újmy způsobené vazbou žalobce, nahrazením vazby žalobce a újmy způsobené některými úkony trestní řízení (domovní prohlídkou, zkoumáním obsahu zajištěných počítačů, telefonů a datových nosičů či zadržením žalobce), soud tyto nároky považuje za předčasné a zmíněná rozhodnutí nelze ani označit za nezákonná. V případě žalobce totiž bylo usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 23. 2. 2018 zrušeno usnesením státního zástupce, nicméně pro stejný skutek bylo následně usnesením ze dne 23. 7. 2019 opětovně zahájeno a řízení pro tento skutek není dosud skončeno. V daném případě tak soud nemůže spravedlivě určit vhodnou formu zadostiučinění, neboť dosud není postaveno najisto, jak trestní stíhání dopadne, případně zda nebude žalobci jiná forma kompenzace poskytnuta v samotném trestním řízení (např. v podobě započtení vazby do celkově uložené výše trestu).

37. Co se týká délky řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

38. Soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce trestního stíhání, byť trvalo cca 1 rok. V řízení sice nedocházelo k průtahům ve vlastním slova smyslu, úkony byly činěny průběžně, nicméně nelze přehlédnout, že při rozhodování státního zástupce o stížnosti žalobce proti usnesení o zahájení došlo k významnému průtahu v délce přesahující 11 měsíců. Ačkoliv v mezičase policejní orgán postupoval a činil úkony přípravného řízení, státní zástupce, i přes podanou stížnost, s rozhodnutím o ní otálel v podstatě celou dobu vyšetřování, a to i přes dvojí urgenci ze strany obhájce žalobce, navíc u osoby vazebně stíhané resp. osoby, u níž byla vazba nahrazena složením jistoty. Je s podivem, že žalobce byl vyrozuměn o možnosti prostudovat spis po skončení vyšetřování o 2 týdny dříve, než státní zástupce rozhodl o jeho stížnosti proti rozhodnutí, kterým bylo trestní stíhání započato. S přihlédnutím k této skutečnosti tak soud nepovažuje délku trestního stíhání za přiměřenou.

39. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

40. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

41. Předmětné řízení vůči žalobci trvalo od 23. 2. 2018 do 9. 2. 2019 Celkem tedy téměř 1 rok. Kritéria vymezená v ust. § 31a odst. 3 zákona, soud aplikoval i na zjištění přiměřenosti délky posuzovaného řízení.

42. Naříkané řízení bylo pouze ve fázi vyšetřování, státní zástupce rozhodoval ve věci jednou o stížnosti žalobce. Trestní řízení vykazovalo vyšší stupeň zejména procesní složitosti, když žalobce byl cizinec, bylo třeba zajistit tlumočení, několikeré znalecké zkoumání, bylo žádáno o příkaz k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor, o uložení vazby, řízení bylo vedeno proti dvěma obviněným, byla žádána mezinárodní spolupráce 43. Žalobce se na délce řízení významně nepodílel.

44. Stran činnosti policejního orgánu lze postup považovat za plynulý. Jak výše uvedeno, nelze však za dostatečně bryskní považovat rozhodnutí státního zástupce o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání.

45. Dle ustálené judikatury je vyšší význam předmětu řízení presumován u věcí trestních, péče o nezletilé, pracovněprávních sporů, věcí osobního stavu aj. V případě žalobce se jednalo o trestní stíhání, soud proto považuje význam řízení pro žalobce za zvýšený.

46. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 15 000 Kč za rok, neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, když v daném případě se nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009).

47. Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. Základní částka zadostiučinění činí za řízení dlouhé 1 rok činí částku 7 500 Kč (polovina z 15 000 Kč). Základní částku je pak třeba s ohledem na složitost věci snížit o 20 %. Důvody pro zvýšení náhrady za postup soudu neshledal, neboť má za to, že tento je již dostatečně zohledněn v závěru o nepřiměřené délce napadeného řízení. Z hlediska významu řízení je namístě zadostiučinění zvýšit o 20 %. Žalobci tak náleží zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky trestního stíhání v celkové výši 7 500 Kč.

48. S ohledem na výše uvedené tak soud vedle konstatování porušení práv žalobce přiznal žalobci částku 7 500 Kč, ve zbytku žalobu zamítl.

49. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

50. O nákladech řízení proto soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl úspěšný co do nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním a v nároku na náhradu přiměřeného zadostiučinění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, v ostatních nárocích byl neúspěšný. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení