31 C 25/2023- 73

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Skálovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o nahrazení rozhodnutí správního orgánu dle části páté občanského soudního řádu takto:

Výrok

I. Rozhodnutí předsedkyně [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], kterým byl zamítnut rozklad žalobkyně a potvrzen výrok II. a III. rozhodnutí [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] - [anonymizováno], se nahrazuje tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 324 Kč a náhradu nákladů správního řízení ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 2 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o.s.ř.“) domáhala nahrazení rozhodnutí [anonymizována tři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“) ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] (dále jen„ rozhodnutí o rozkladu“), kterým předsedkyně [anonymizována tři slova] [anonymizováno] rozhodla o rozkladu žalobkyně ze dne [datum]. Žalobkyně se rozkladem domáhala zrušení výroků č. II. a III. rozhodnutí [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] – [anonymizováno], tak, že (i) se rozklad zamítá a napadené výroky II. a III. rozhodnutí [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] [anonymizována dvě slova] se potvrzují, a (ii) že žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o rozkladu. Rozhodnutí o rozkladu bylo ke dni podání žaloby pravomocné. Žalobkyně tvrdila, že rozhodnutí o rozkladu je zatíženo vadou, neboť skutkové závěry, ke kterým dospěl [anonymizováno] nemají oporu ve skutkovém stavu, v důsledku čehož aplikoval [anonymizováno] na daný případ nesprávnou právní normu (§63 odst. 1 písm. p) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích). [anonymizováno] přitom takto aplikovanou právní normu nesprávně vyložil, takže i právní hodnocení je zatíženo vadou. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovaným jako spotřebitelem dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo], na jejímž základě žalovanému poskytovala připojení k internetu a s tím související služby a žalovaný se zavázal hradit žalobkyni ujednanou cenu (dále jen„ smlouva“). Podrobnější podmínky poskytování služby byly sjednány ve všeobecných podmínkách poskytování služeb elektronických komunikací [právnická osoba] [anonymizováno] pro spotřebitele (dále jen„ podmínky“). Smlouva byla ujednána na dobu neurčitou s minimální dobou užívání služeb v délce 12 měsíců. Minimální doba užívání započala běžet dnem prvního zahájení poskytování služby žalovanému, tj. dnem [datum] do [datum]. Pro případ ukončení smlouvy před uplynutím sjednané minimální doby trvání z důvodů na straně žalovaného se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni úhradu ve výši 20 % součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané minimální doby trvání. Ačkoli žalobkyně službu řádně poskytovala, žalovaný cenu za službu od počátku neplatil, proto žalobkyně od [datum] žalovanému službu pozastavila a následně přistoupila k výpovědi smlouvy, ve které zároveň žalovanému vyúčtovala dlužné plnění (měsíční paušály) za měsíce [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] a zřizovací poplatek podle smlouvy. Tuto výpověď smlouvy zaslala žalobkyně žalovanému doporučeným dopisem. Z důvodu ukončení smlouvy před uplynutím minimální doby užívání služeb vyúčtovala žalobkyně žalovanému také úhradu za předčasné ukončení smlouvy v souladu s písm. f) smlouvy v částce 1 324 Kč na základě faktury [číslo] ze dne [datum]. Z důvodu neuhrazení ceny služeb (včetně zřizovacího poplatku podle smlouvy) a úhrady za předčasné ukončení smlouvy žalovaným žalobkyni, se žalobkyně domáhala svých nároků u [anonymizováno] O návrhu žalobkyně rozhodl [anonymizováno 5 slov] rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] (dále jen„ rozhodnutí [anonymizováno] v I. stupni“) tak že vyhověl nárokům žalobkyně pouze částečně, vyhověl nároku na úhradu ceny za poskytnutou službu podle smlouvy včetně zřizovacího poplatku (výrok I.), avšak nevyhověl nároku na úhradu za předčasné ukončení smlouvy (výrok II.). Žalobkyni tak byla přiznána náhrada nákladů řízení pouze v částečné výši (výrok III). Proti rozhodnutí podala žalobkyně dne [datum] rozklad, kterým se domáhala zrušení výroku II. a III. rozhodnutí a vrácení věci [anonymizováno] k novému projednání. O rozkladu rozhodla předsedkyně [anonymizována čtyři slova] tak, že rozklad zamítla a napadené výroky rozhodnutí [anonymizováno] v I. stupni potvrdila. Dle tvrzení žalobkyně [příjmení] v rozhodnutí o rozkladu dospěl k nesprávnému skutkovému závěru, když konstatoval, že žalobkyni nevznikl nárok na úhradu za předčasné ukončení smlouvy, neboť nedošlo k naplnění odst. 6.9 podmínek, na základě, kterého lze tuto úhradu vyúčtovat. [anonymizováno] uplatnil na daný případ větu druhou odst. 6.9 podmínek, která ukládá povinnost úhrady v situaci, kdy smlouva skončí před uplynutím sjednané minimální doby užívání služeb z jiných důvodů než z důvodů porušení smluvních povinností zákazníka. Dle žalobkyně měla být aplikována věta první odst. 6.9 podmínek, která výslovně upravuje porušení povinností plynoucích ze smlouvy na straně zákazníka, kdy v takovém případě je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úhradu (smluvní pokutu) ve výši 20 % součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané minimální doby užívání služeb. Dle tvrzení žalobkyně tak [anonymizováno] zřejmě upřednostnil ryze formální výklad před výkladem materiálním, když z pojmu„ úhrada“ použitého ve větě druhé odst. 6. 9. podmínek automaticky dovodil, že se jedná o„ úhradu za předčasné ukončení smlouvy“ požadovanou žalobkyní. Tím, že [anonymizováno] posuzovaný případ podřadil pod větu druhou odst. 6.9 podmínek však popřel existenci nároku žalobkyně, neboť„ úhrada“ podle věty druhé odst. 6.9 podmínek se nevztahuje na případy porušení smluvních povinností žalovaného. K tomuto závěru [anonymizováno] dospěl přesto, že to byla v posuzovaném případě žalobkyně, která smlouvu ukončila z důvodů neplacení dlužných vyúčtování žalovaným, což sám [anonymizováno] v odůvodnění rozhodnutí o rozkladu několikrát podotknul. Podle žalobkyně se [anonymizováno] v důsledku nesprávné aplikace věty druhé odst. 6.9 podmínek následně dopustil i nesprávného právního posouzení nároku, když nárok žalobkyně vyhodnotil jako nárok z titulu finanční kompenzace, resp. odstupného podle § 63 odst. 1 písm. p) zákona o elektronických komunikacích (dále jen„ ZEK“), namísto nároku z titulu smluvní pokuty. Dle tvrzení žalobkyně [příjmení] rovněž nesprávně vztáhl na posuzovanou věc nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11 s tím, že předmětný institut (tzv. úhrada podle § 63 odst. 1 písm. p) ZEK) je svou povahou a důležitostí s institutem smluvní pokuty srovnatelný, neboť žalovanému coby účastníkovi z těchto ujednání plynou obdobné povinnosti a žalobkyni coby poskytovateli srovnatelná práva. Dle žalobkyně je však shora uvedené zcela v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019 sp. zn. 33 Cdo 3608/2018, který dospěl k závěru, že úhrada za předčasné ukončení smlouvy není smluvní pokutou, ale je finančním vypořádáním, tj. odstupným za to, že oproti očekávání podnikatele kalkulujícího budoucí zisk z poskytovaných služeb smluvní vztah zanikl předčasně. Nejvyšší soud v rozsudku rovněž uvedl, že na úhrady podle § 63 odst. 1 písm. p) ZEK se závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 použít nemohou. Navíc předmětný nález ÚS není v kontextu posuzované věci případný, neboť se primárně vztahuje ke způsobu seznámení spotřebitele s obchodními podmínkami a dále pak k nepřípustnému obsahu obchodních podmínek. Z toho také vyplývá, že [anonymizováno] rovněž nesprávně vyhodnotil úpravu a vzájemný vztah písm. f) smlouvy a odst. 6.9. podmínek, když dovodil, že způsob sjednání úhrady za předčasné ukončení smlouvy, konkrétně to, že část ujednání je obsažena ve smlouvě a další část ujednání je obsažena v podmínkách, je v rozporu se zásadou poctivosti ve smyslu shora uvedeného nález Ústavního soudu. Dle tvrzení žalobkyně je písm. f) smlouvy svou povahou a ve vztahu k odst. 6.9. podmínek generálním ujednáním, které zahrnuje jak výši úhrady, tzn. 20 % součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané minimální doby trvání smlouvy, tak situace, kdy je žalobkyně oprávněna úhradu požadovat, tzn. jsou-li dány důvody na straně zákazníka (žalovaného). Tyto důvody na straně zákazníka jsou pak pouze detailněji popsány právě v odst. 6.9. podmínek. Úhrada za předčasné ukončení smlouvy byla ve všech podstatných náležitostech ujednána v těle smlouvy. Nelze proto tvrdit, že by se žalobkyně snažila zakrýt ujednání a jednala tak nepoctivě, a to ani v kontextu samotné smlouvy, která svým rozsahem nepřesahuje 1 stranu formátu A4 a prohlášení zákazníka je uvedeno v centrální části strany stejným písmem jako zbytek smlouvy. Podmínky, na které smlouva odkazuje, pak byly žalovanému poskytnuty spolu s návrhem smlouvy a žalovaný je podepsal, což nepochybně prokazuje, že podmínky žalovaný viděl a měl možnost se s jejich obsahem seznámit. K argumentu [anonymizováno], že ujednání je ve smyslu § 1753 občanského zákoníku neúčinné z důvodu roztříštěnosti, žalobkyně uvedla, že předmětné ustanovení občanského zákoníku zakotvuje pouze neúčinnost ujednání obchodních podmínek (pokud jej nebylo možno rozumně očekávat), a proto § 1753 občanského zákoníku nelze v daném případě aplikovat, když úhrada za předčasné ukončení smlouvy byla ujednána ve smlouvě. Navíc to, že smlouva ve věci úhrady výslovně na podmínky odkazuje, obecně vylučuje překvapivost daného institutu v podmínkách, a to zejména za situace, kdy úprava institutu úhrady za předčasné ukončení smlouvy v podmínkách úpravu ve smlouvě nepřekračuje, nýbrž pouze výslovně specifikuje situace, na něž úhrada dopadá. Ve vztahu k doručení výpovědi žalovanému žalobkyně tvrdí, že výpověď byla pro žalovaného připravena k vyzvednutí na poště dne [datum] a současně byla na adrese žalovaného zanechána výzva k vyzvednutí zásilky. Protože si žalovaný zásilku do konce úložní doby na poště nevyzvedl, byla dne [datum] zaslána zpět žalobkyni. Přitom ve smyslu konstantní judikatury (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012 sp. zn. 29 Cdo 272/2011) se zásilka považuje za doručenou dnem dojití do dispoziční sféry adresáta, což je v případě zanechání oznámení o uložení zásilky na poště den, kdy si adresát může zásilku poprvé vyzvednout. V posuzovaném případě nastaly účinky doručení tedy ke dni [datum].

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. [anonymizována tři slova] k věci uvedl, že nárok, kterého se žalobkyně domáhala ve správním řízení a nyní se ho domává v řízení podle části páté o.s.ř., nevznikl, neboť nebyl řádně sjednán. Článek 6.9. všeobecných podmínek žalobkyně upravuje jednak smluvní pokutu za porušení smluvních povinností zákazníka platit řádně a včas (věta první), jednak úhradu za předčasné ukončení smlouvy pro případ smlouvy se sjednanou minimální dobou užívání služeb (věta druhá), ale nijak blíže nespecifikuje konkrétní podmínky, za nichž nárok na úhradu za předčasné ukončení smlouvy vzniká, pouze lakonicky (stejně jako smlouva) stanoví, že tomu tak je při ukončení smlouvy z jiných důvodů než z důvodů porušení povinností zákazníka. Podrobnější informace sice poskytuje čl. 1 a čl. 1 podmínek, avšak nikterak z nich nevyplývá, že by nárok na úhradu podle čl. 6 podmínek vznikl při ukončení smlouvy žalobkyní. Žádné další ustanovení podmínek vznik nároku na úhradu za předčasné ukončení smlouvy z důvodu prodlení zákazníka s placením služeb neupravuje. Dle správního orgánu ujednání pod písm. f) smlouvy, jakož i příslušné všeobecné podmínky, jsou při objasnění konkrétních podmínek vzniku nároku na úhradu za předčasné ukončení smlouvy zcela nedostatečné, neboť nikterak nespecifikují, co se rozumí„ ukončením smlouvy z důvodů na straně zákazníka“. Předmětné smluvní ujednání přitom nijak nespecifikuje použité slovní spojení„ důvod na straně zákazníka“, a to dokonce ani ve všeobecných podmínkách. Dle správního orgánu lze v této souvislosti odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí o rozkladu, ve kterém správní orgán II. stupně poukázal na to, že není zcela jasné, zda„ důvodem ze strany zákazníka“ je myšleno chování zákazníka, kvůli kterému může poskytovatel ukončit zákazníkovi smlouvu, anebo právní jednání zákazníka, které vede k ukončení smlouvy. Též je možný závěr, že„ důvodem“ jsou myšleny obě kategorie současně. Aktuální argument žalobkyně, že nebyla vyúčtována„ úhrada za předčasné ukončení smlouvy“, nýbrž„ smluvní pokuta“ za porušení smluvních povinností žalovaného, je dle názoru správního orgánu zavádějící. Byť se tímto tvrzením snaží žalobkyně zpochybnit právní závěry správního orgánu ve vydaných rozhodnutích, má správní orgán nadále za to, že uvedený argument nic nemění na správném posouzení tohoto názoru. Správní orgán opakovaně uvedl, že prokazované skutkové okolnosti svědčí o tom, že předmětná úhrada za předčasné ukončení smlouvy byla vyúčtována a uplatňována vůči žalovanému v důsledku ukončení smlouvy z vůle žalobkyně, nikoli pouze z důvodu porušení smluvních povinností žalovaného, jak tvrdí nyní žalobkyně v podané žalobě. Ostatně sama žalobkyně v žádném svém vyjádření neodkázala na jediné relevantní ustanovení (byť obsažené ve všeobecných podmínkách), které by jednoznačně provázalo nastalou situaci, tj. ukončení smlouvy ze strany žalobkyně pro neplacení cen služeb s „ předčasným ukončením smlouvy z důvodů na straně zákazníka“ ve smyslu písm. f) smlouvy. Správní orgán má tudíž i nadále za to, že k vyúčtování sporné úhrady došlo za podmínek stanovených v druhé větě čl. 6 všeobecných podmínek ve spojení s bodem f) smlouvy, tj. že zákazník je povinen poskytovateli zaplatit úhradu ve výši 20 % součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané minimální doby užívání služeb od začátku suspendace, tj. od začátku přerušení či omezení poskytování služeb, pokud smlouva skončí před uplynutím sjednané minimální doby užívání služeb z jiných důvodů než z důvodů porušení povinností zákazníka vyplývajících mu ze smlouvy“. Správní orgán kromě toho posuzoval, zda existovaly i jiné způsoby ukončení smlouvy, které potencionálně mohly založit nárok na„ úhradu za předčasné ukončení smlouvy“ ve smyslu písm. f) smlouvy. Možnost ukončit smlouvu byla přitom upravena ve všeobecných podmínkách na několika dalších různých na sebe nenavazujících místech. Ujednání obsažené v písm. f) smlouvy proto nenaplňuje požadavky týkající se určitosti, a to nejen ve smyslu §553 odst. 1 občanského zákoníku, ale i ve smyslu § 63 odst. 1 písm. p) zákona o elektronických komunikacích, neboť z předmětných ujednání nejsou jednoznačně zřejmé podmínky vzniku nároku. Není tak vlastně ani patrné, zda předmětné ujednání lze aplikovat na nastalý případ. Správní orgán zároveň nesouhlasí s námitkou žalobkyně, že na daný případ není možné aplikovat právní závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu, protože správní orgán považuje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019 sp. zn. 33 Cdo 3608/2018, na který se žalobkyně ve své žalobě odvolává, za excesivní. Správní orgán podotkl, že právní závěry Ústavního soudu ohledně smluvních pokut ve spotřebitelských vztazích nebyly přitom zdaleka ojedinělé, přičemž lze jednoznačně dovodit, že závěr Ústavního soudu o tom, že ve spotřebitelských smluvních vztazích nelze ujednání o smluvních pokutách (či jiných sankcích) umisťovat výhradně do textu všeobecných obchodních podmínek je aplikovatelný na všechny spotřebitelské smlouvy obecně (tj. bez ohledu např. na druh uzavírané smlouvy). Obdobné právní závěry zastává ostatně i judikatura jiných soudů nejvyšší instance v ČR (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 ICdo 86/2015 ze dne 28. 2. 2017 či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3530/2016 ze dne 19. 6. 2018). Současně má správní orgán za to, že nelze bez dalšího v pozici poskytovatele služeb elektronických komunikací dovozovat, že každý„ průměrný“ spotřebitel ujednání o smluvních sankcích (pokutách) ve všeobecných obchodních podmínkách očekává. Správní orgán zastává názor, že samotný podpis zákazníka pod všeobecnými obchodními podmínkami dostatečným způsobem neprokazuje, že zákazník měl možnost seznámit se skutečně se všemi ujednáními, a že je výslovně přijal. Podpis zákazníka na předmětných všeobecných obchodních podmínkách čítajících několik stran hustě popsaného textu bez jakéhokoliv zvýraznění či kategorizaci nevýhodných ujednání dle názoru správního orgánu nemá o nic větší„ váhu“ než podpis na smlouvě, v níž je uvedeno, že se účastník se všeobecnými obchodními podmínkami seznámil. Neuvede-li poskytovatel tak zásadní ujednání jako je ujednání ve smyslu § 63 odst. 1 písm. p) zákona o elektronických komunikacích srozumitelně, přístupným způsobem a ve své úplnosti přímo ve smlouvě, ujednání nemůže vyhovět zákonným požadavkům a poskytovatel současně jedná vůči zákazníkovi nepoctivě. Překvapivost ujednání není dána pouhým umístněním ujednání do smlouvy a do všeobecných podmínek, nýbrž umístěním do smlouvy a do všeobecných podmínek a v jejich rámci na několik různých, spolu vzájemně nesouvisejících míst, kde snadno uniknou pozornosti průměrného spotřebitele. Sporné ujednání bylo sice přímo ve smlouvě obsaženo, avšak klíčová část, tj. za jakých podmínek nárok vznikne, byla obsažena ve všeobecných podmínkách. Lze tedy říct, že klíčová část sice byla ve smlouvě vyjádřena, avšak vágně a neurčitě a pro její výklad je nutné hledat ve všeobecných podmínkách. Pojem„ ukončení smlouvy z důvodů na straně zákazníka“ navíc není ve všeobecných podmínkách přímo vysvětlena přímou definicí, z níž by se zákazník dozvěděl, co pojem zahrnuje tak, aby se nemusel o smyslu dohadovat. Argument, že všeobecné podmínky výklad pojmu obsahují, je tedy třeba zvažovat s tím vědomím, že všeobecné podmínky upravují různé možnosti ukončení smlouvy nekonzistentně a netransparentně. Výše uvedené argumenty by byly naprosto shodné, i pokud by se mělo jednat o smluvní pokutu za porušení smluvních povinností žalovaného. Správní orgán trvá na závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným úhrada za předčasné ukončení smlouvy pro případ, kdy žalobkyně předčasně vypověděla žalovanému smlouvu pro neplacení cen za služby, nebyla řádně sjednána. Správní orgán má za to, že v dané věci bylo rozhodnuto po právu, a proto navrhuje, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

4. Správní rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne [datum] a tím, že žalobkyně žalobu ve smyslu § 244 o. s. ř., kterou se domáhala nahrazení rozhodnutí správního orgánu, podala ke zdejšímu soudu dne [datum], byla zachována dvouměsíční lhůta k podání žaloby stanovená v § 247 odst. 1 o. s. ř. Soud proto přistoupil k věcnému projednání žaloby.

5. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalobkyně a rovněž v nepřítomnosti žalovaného.

6. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. 1 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), ve spojení s § 129 odst. 1 o.s.ř.).

7. Na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

8. Ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně jako poskytovatel a žalovaný jako zákazník uzavřeli uvedenou smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikacích, konkrétně službu [anonymizována čtyři slova], a žalovaný se za poskytování služeb zavázal hradit měsíční poplatek ve výši 660 Kč Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s minimální dobou užívání služeb v délce 12 měsíců. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že se seznámil a souhlasil se specifikací služeb, ceníkem žalobkyně a se všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, tyto obdržel a bere na vědomí, že jsou součástí smlouvy. V bodu f) smlouvy se žalovaný zavázal v případě ukončení této smlouvy z důvodů na straně žalovaného před uplynutím sjednané minimální doby trvání zaplatit poskytovateli v souladu s podmínkami úhradu ve výši 20 % součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané minimální doby trvání smlouvy /prokázáno smlouvou o poskytování elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum]

9. Ze všeobecných podmínek poskytování služeb elektronických komunikací [právnická osoba] [anonymizováno] pro spotřebitele soud zjistil, že upravují provozní a organizační podmínky při poskytování služeb elektronických komunikací [právnická osoba] [anonymizováno] pro osoby považované za spotřebitele ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jsou nedílnou součástí smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, příp. dalších smluv, na jejichž základě jsou poskytovány služby elektronických komunikací podle zákona č. 127/2005 Sb., zákona o elektronických komunikací, a obsahují obecná smluvní ujednání ve smyslu § 1751 občanského zákoníku. Dle bodu 1.4 podmínek, pokud byla sjednána minimální doba užívání služeb, je zákazník povinen po celou minimální dobu užívání služeb řádně užívat služby sjednané ve smlouvě a dodržovat dohodnuté podmínky včetně hrazení cen a dalších poplatků. V případě nedodržení minimální doby užívání služeb je zákazník povinen zaplatit poskytovateli smluvní pokutu či úhradu dle čl. 6 těchto podmínek. Dle bodu 1.5. podmínek smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou může zákazník i poskytovatel kdykoliv ukončit písemnou výpovědí s výpovědní dobou v délce 30 dnů, pokud zákon, tyto podmínky nebo smlouva nestanoví jinak. Výpovědní doba počíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi. Poskytovatel je oprávněn písemně vypovědět smlouvu s výpovědní lhůtou 15 dnů ode dne doručení výpovědi zákazníkovi, pokud zákazník je v prodlení či neplatí vyúčtování dle čl. 6 těchto podmínek, uvedl-li zákazník při uzavření smlouvy nepravdivé údaje, bylo-li se zákazníkem zahájeno insolvenční řízení nebo byla vůči zákazníkovi nařízena exekuce, případně z jiných důvodů stanovených smlouvou či těmito podmínkami. Dle bodu 6. 9. podmínek v případě, že byla sjednána minimální doba užívání služeb a zákazník poruší své povinnosti vyplývající ze smlouvy, např. pokud nezaplatí řádně a včas dvě po sobě jdoucí vyúčtování nebo bude-li v prodlení s úhradou nejméně 3 nezaplacených vyúčtování, je zákazník povinen zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 20 % součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané minimální doby užívání služeb od začátku suspendace, tj. od začátku přerušení či omezení poskytování služeb. Pokud smlouva skončí před uplynutím sjednané minimální doby užívání služeb z jiných důvodů než z důvodu porušení povinností zákazníka vyplývajících mu ze smlouvy, zejména pokud zákazník smlouvu vypoví či zruší odběr služby, je zákazník povinen poskytovateli zaplatit úhradu ve výši 20 % součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané minimální doby užívání služeb od začátku suspendace, tj. od začátku přerušení či omezení poskytování služeb /prokázáno všeobecnými podmínkami poskytování služeb elektronických komunikací [právnická osoba] [anonymizováno] pro spotřebitele/.

10. Z předávacího protokolu ze dne [datum] soud zjistil, že na základě dohody smluvních stran (smlouvy [číslo]) žalobkyně pronajmula žalovanému zařízení [anonymizována čtyři slova], ev. Č. [číslo], [anonymizováno] [číslo] v ceně 1 627,36 Kč bez DPH. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že převzal shora uvedené zařízení, byl seznámen s jeho obsluhou a užíváním, jakož i s podmínkami nájmu zařízení, s nimiž souhlasil a zavázal se je dodržovat /prokázáno předávacím protokolem ze dne [datum]

11. Z výpovědi smlouvy a předžalobní výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný má u žalobkyně po lhůtě splatnosti závazky vyplývající ze smlouvy [číslo]. Žalobkyně na žalovaného eviduje závazky vyplývající z faktury [číslo] znějící na částku 1 310 Kč se splatnostní dne [datum] a z faktury [číslo] znějící na částku 660 Kč se splatností dne [datum]. Žalobkyně žalovaného již několikrát k úhradě výše uvedených závazků upomínala (e-mailem ze dne [datum], ze dne [datum] ze dne [datum] a výzvou k úhradě ze dne [datum]). Vzhledem k uvedenému žalobkyně žalovanému vypověděla smlouvu [číslo] vyzvala ho k úhradě celé dlužné částky, a to nejpozději do 7 dnů od doručení tohoto přípisu. Zároveň žalobkyně vyzvala žalovaného že v případě, že mu bylo zapůjčeno zařízení, aby toto vrátil do 7 dnů po ukončení poskytování služby /prokázáno výpovědí smlouvy a předžalobní výzvou k úhradě dluhu ze dne [datum]

12. Z doručenky výpovědi smlouvy a předžalobní výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že výpověď smlouvy a předžalobní výzva k úhradě dluhu ze dne [datum] byla žalovanému zaslána na adresu uvedenou ve smlouvě /prokázáno doručenkou/.

13. Z faktury – daňového dokladu [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovanému za předčasné ukončení smlouvy účtovala částku ve výši 1 324 Kč se splatností dne [datum] /prokázáno daňovým dokladem – fakturou [číslo] 2018 14. Z rozhodnutí [anonymizováno 7 slov], ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [anonymizováno] – [anonymizováno] soud zjistil, že části návrhu navrhovatele [právnická osoba] (žalobkyně) bylo vyhověno a odpůrci (žalovanému) bylo uloženo podle § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích uhradit dlužnou cenu za poskytnutou službu elektronických komunikací v celkové výši 1 970 Kč a příslušenství (úroky z prodlení) na základě smlouvy [číslo], za zúčtovací období od [datum] do [datum] ve výši 1 310 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 310 Kč od [datum] do zaplacení a za zúčtovací období od [datum] do [datum] ve výši 660 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 660 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] (výrok I). Části návrhu žalobkyně k uložení povinnosti odpůrci uhradit dlužnou cenu za položku„ Úhrada za předčasné ukončení smlouvy za období [datum] – [datum]“ ve výši 1 324 Kč a příslušenství (úroky z prodlení), za zúčtovací období od [datum] do [datum] ve výši 1 324 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 324 Kč od [datum] do zaplacení, se nevyhovilo (výrok II.). Odpůrce byl podle § 129 odst. 4 zákona o elektronických komunikacích povinen uhradit navrhovateli náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši 39,22 Kč za uhrazený správní poplatek, a to do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] (výrok III) /prokázáno rozhodnutím [anonymizováno 7 slov], ze dne 30. 4. 2021 [číslo jednací] [anonymizováno] – [anonymizováno]

15. Z rozkladu žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně proti rozhodnutí [anonymizována tři slova] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [anonymizováno] – [anonymizováno] podala rozklad s tím, že byla přesvědčena, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nesprávné. Žalobkyně proto navrhla, aby předsedkyně [anonymizována tři slova] [anonymizováno] napadené rozhodnutí ve výroku II. a III. v souladu s § 152 odst. 6 písm. a) správního řádu zrušila a věc vrátila [anonymizována tři slova] k novému projednání v prvním stupni /prokázáno rozkladem žalobkyně ze dne [datum] proti [anonymizována tři slova] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [anonymizováno] – [anonymizováno]

16. Z rozhodnutí [anonymizována tři slova] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] soud zjistil, že podle § 90 odst. 5 správního řádu byl rozklad zamítnut a napadené výroky II. a III. rozhodnutí [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [anonymizováno] – [anonymizováno], byly potvrzeny (výrok I.) a žádnému z účastníků řízení nebyla náhrada nákladů řízení o rozkladu přiznána (výrok II.) /prokázáno rozhodnutím [anonymizována tři slova] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací]

17. Při hodnocení důkazů soud postupoval podle § 132 o.s.ř. podle kterého soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, přičemž dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

18. V řízení bylo provedenými důkazy zjištěno, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo], na jejímž základě žalobkyně poskytovala žalovanému připojení k internetu a s tím související služby za částku 660 Kč měsíčně včetně DPH, a to na dobu neurčitou s minimální dobou užívání služeb v délce 12 měsíců. Pro případ ukončení smlouvy z důvodů na straně žalovaného před uplynutím sjednané minimální doby trvání smlouvy se žalovaný v bodu f) smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni úhradu ve výši 20 % součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané minimální doby trvání smlouvy. Žalovaný byl v prodlení splatných plateb za měsíce [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] a za zřizovací poplatek, o čemž byl žalobkyní opakovaně upomínán. V důsledku neplnění povinností ze strany žalovaného žalobkyně smlouvu vypověděla. Výpověď zaslala žalobkyně žalovanému doporučeným dopisem na adresu uvedenou ve smlouvě. Z důvodu ukončení smlouvy před uplynutím minimální doby užívání služeb vyúčtovala žalobkyně žalovanému také úhradu za předčasné ukončení smlouvy v souladu s písm. f) smlouvy v částce 1 324 Kč na základě faktury [číslo] ze dne [datum].

19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

20. Podle § 244 odst. 1 o.s.ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

21. Podle § 246 o.s.ř. k návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou (odst. 1). Žaloba musí kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4) obsahovat označení účastníků řízení, sporu nebo jiné právní věci, o které správní orgán rozhodl, a rozhodnutí správního orgánu, vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že žaloba je podána včas, údaje o tom, v čem žalobce spatřuje, že byl rozhodnutím správního orgánu dotčen na svých právech, označení důkazů, které by měly být v řízení před soudem provedeny, jakož i to, v jakém rozsahu má být spor nebo jiná právní věc soudem projednána a rozhodnuta a jak má být spor nebo jiná právní věc soudem rozhodnuta (odst. 2). K žalobě je žalobce povinen připojit stejnopis rozhodnutí správního orgánu a listinné důkazy, jichž se dovolává (odst. 3).

22. Podle § 247 o.s.ř. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout (odst. 1). Žaloba je nepřípustná, jestliže žalobce nevyužil v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky nebo jestliže jím uplatněné řádné opravné prostředky nebyly správním orgánem pro opožděnost projednány (odst. 2).

23. Podle § 250a odst. 1 o.s.ř. účastníky řízení jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem. Podle § 250e o.s.ř. soud není vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn správním orgánem (odst. 1). Soud může vzít za svá též skutková zjištění správního orgánu. Možnost zopakovat důkazy provedené před správním orgánem není dotčena (odst. 2). Podle § 250i o.s.ř. soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo o jiné právní věci správně. Podle § 250j o.s.ř. dospěje-li soud k závěru, že o sporu nebo o jiné právní věci má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, rozhodne ve věci samé rozsudkem. S rozhodnutím správního orgánu se soud vypořádá v odůvodnění rozsudku (odst. 1). Rozsudek soudu podle odstavce 1 nahrazuje rozhodnutí správního orgánu v takovém rozsahu, v jakém je rozsudkem soudu dotčeno. Tento následek musí být uveden ve výroku rozsudku (odst. 2).

24. Podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen„ ZEK“) pro účely tohoto zákona se rozumí účastníkem každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb.

25. Podle § 3 odst. 1 ZEK se zřizuje Český telekomunikační úřad (dále jen "Úřad") jako ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto zákonem, včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb.

26. Podle § 63 ZEK (ve znění platném ke dni uzavření smlouvy mezi účastníky, tj. ke dni [datum]) ve smlouvě o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo připojení k veřejné komunikační síti musí být srozumitelným, úplným a snadno přístupným způsobem uvedeno vždy a) u podnikatele poskytujícího služby nebo zajišťujícího přístup k síti jméno, popřípadě jména, příjmení, bydliště a identifikační číslo nebo obchodní firma, jde-li o fyzickou podnikající osobu, nebo obchodní firma nebo název, sídlo (místo podnikání) a identifikační číslo, popřípadě sídlo organizační složky na území České republiky, a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, jméno, popřípadě jména, a příjmení osoby oprávněné jednat jménem této právnické osoby, jde-li o právnickou osobu; b) je-li uživatelem 1.podnikající právnická osoba, obchodní firma nebo název, sídlo, popřípadě sídlo organizační složky na území České republiky, a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, jméno, popřípadě jména, příjmení a bydliště osoby oprávněné jednat jménem této právnické osoby, 2. podnikající fyzická osoba, jméno, popřípadě jména, a příjmení, popřípadě obchodní firma, bydliště, místo podnikání a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, 3. nepodnikající osoba, jméno, popřípadě jména, a příjmení, bydliště, datum narození nebo rodné číslo fyzické osoby, bylo-li přiděleno, nebo název a sídlo, popřípadě sídlo organizační složky na území České republiky, popřípadě identifikační číslo právnické osoby; c) popis poskytované služby, zejména 1. informace, zda je poskytován přístup k číslům tísňového volání, a údaje o lokalizaci volajícího na čísla tísňového volání, popřípadě o omezení přístupu k číslům tísňového volání, 2. informace o veškerých podmínkách omezujících přístup ke službám a aplikacím nebo možnosti jejich využívání, 3. minimální nabízená a minimální zaručená úroveň kvality poskytované služby a zejména lhůta pro zahájení jejího poskytování, popřípadě datum zahájení, 4. informace o postupech zavedených s cílem měřit a řídit provoz v síti elektronických komunikací, které se využívají k zabránění naplnění kapacity připojení či jejího překročení, a o tom, jaký vliv mohou mít tyto postupy na kvalitu poskytované služby, 5. informace o omezeních týkajících se užívání koncových zařízení, 6. informace o právech účastníka vyplývajících z § 95; d) nabídka druhů servisních služeb a služeb zákaznické podpory, včetně způsobů, jakými lze tyto služby využívat; e) údaje o ceně, popřípadě způsobu určení ceny, a způsobu získávání aktuálních informací o všech platných cenách služeb; f) informace o termínech a způsobu vyúčtování ceny a placení, a případné rozdíly v ceně u různých způsobů placení nebo při různých formách vyúčtování; g) doba, na kterou je smlouva uzavřena, a výpovědní doba, která nesmí překročit 30 dnů; h) podmínky pro obnovení a ukončení služby, včetně podmínek minimálního využívání služby, které musí být splněny, aby bylo možné využívat výhod z propagačních nabídek; i) způsob uplatnění reklamace vad poskytované služby a reklamace vyúčtování cen za poskytnuté služby, včetně údajů o tom, kde a v jakých lhůtách lze reklamaci uplatnit; j) smluvní pokuty nebo jiná sankční ustanovení za nedodržení nebo porušení smluvních povinností ze strany podnikatele poskytujícího službu nebo zajišťujícího přístup k síti nebo ze strany účastníka; k ) ujednání o náhradě škody a vrácení peněz, která budou použita v případě nedodržení úrovně kvality služby stanovené ve smlouvě nebo v případě přerušení poskytování služby nebo připojení; l) informaci o způsobu řešení sporů týkajících se předmětu smlouvy; m) způsob vyrozumění účastníka o změně smluvních podmínek; n) druhy opatření, která může podnikatel přijmout v případě narušení bezpečnosti a integrity své sítě, bezpečnosti služby nebo při zjištění jejich ohrožení nebo zranitelnosti; o) ověřovací kód účastníka a podmínky pro přenesení telefonního čísla; p) pro případ ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou je smlouva uzavřena, ať již výpovědí, nebo dohodou smluvních stran, 1. informace o výši úhrady, která smí být v případě smlouvy se spotřebitelem požadována pouze, pokud smlouva skončí do tří měsíců od uzavření, a která nesmí být v případě smlouvy uzavřené se spotřebitelem vyšší než jedna dvacetina součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy nebo jedna dvacetina součtu minimálních sjednaných měsíčních plnění zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, přičemž výše úhrady se počítá z částky placené v průběhu trvání smlouvy, a pokud je poskytována sleva oproti ceníkové ceně, nelze určit výši úhrady z ceníkové ceny, a 2. výše úhrady nákladů spojených s telekomunikačním koncovým zařízením, které bylo účastníkovi poskytnuto za zvýhodněných podmínek; q) rozhodnutí účastníka o uvedení jeho osobních, nebo identifikačních údajů v účastnickém seznamu v souladu s § 41 odst. 3; r) ujednání o rozsahu možných jednostranných změn a způsobu jejich oznámení účastníkovi, včetně oznámení možnosti odstoupení od smlouvy (odst. 1). Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajišťující veřejnou komunikační síť uveřejní v každé své provozovně návrh smlouvy podle odstavce 1 a současně ji zpřístupní způsobem umožňujícím dálkový přístup (odst. 2). Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajišťující veřejnou komunikační síť je povinen zpřístupnit informace o svých službách. Úřad může prováděcím právním předpisem stanovit způsob a rozsah povinnosti informovat a) účastníky o cenách platných pro všechna volání na čísla a služby, na něž se vztahují zvláštní cenové podmínky; b) účastníky o jakékoliv změně přístupu k číslům tísňového volání nebo změně při lokalizaci volajícího na čísla tísňového volání; c) účastníky o jakékoliv změně podmínek omezujících přístup ke službám a aplikacím nebo možnosti jejich využívání; d) o všech postupech zavedených poskytovatelem k měření a řízení provozu, aby se zabránilo naplnění kapacity připojení či jejího překročení, a o tom, jaký vliv tyto postupy mohou mít na kvalitu služby; e) účastníky o jejich právu rozhodnout o tom, zda mají být jejich osobní nebo identifikační údaje uvedeny v účastnickém seznamu v souladu s § 41 odst. 3, a o tom, v jakém rozsahu tyto údaje budou uvedeny; f) pravidelně zdravotně postižené účastníky o podrobnostech stávajících produktů a služeb jim určeným (odst. 3). Uživatel, který požaduje připojení k veřejné komunikační síti nebo přístup k veřejně dostupné službě elektronických komunikací, má právo uzavřít smlouvu s jedním nebo s více podnikateli, kteří takové služby poskytují. To neplatí v případě, pokud jsou dány okolnosti vylučující uzavření smlouvy podle tohoto zákona nebo zvláštního právního předpisu (odst. 4). Úřad může podnikateli poskytujícímu veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajišťující připojení k veřejné komunikační síti uložit rozhodnutím, aby provedl změnu smlouvy nebo jejího zveřejněného návrhu pro veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo pro zajištění připojení k veřejné komunikační síti, jsou-li v rozporu s tímto zákonem nebo prováděcími právními předpisy k tomuto zákonu nebo v rozporu se zákonem obsahujícím pravidla ochrany spotřebitele, a to z důvodu nekalých, klamavých nebo agresivních obchodních praktik nebo z důvodu diskriminace spotřebitele (odst. 5). Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajišťující připojení k veřejné komunikační síti je povinen nejméně 1 měsíc před nabytím účinnosti změny smlouvy uveřejnit informaci o této změně v každé své provozovně a způsobem umožňujícím dálkový přístup. Zároveň je podnikatel povinen informovat účastníka o uveřejnění. Pokud se jedná o změnu náležitostí smlouvy uvedených v odstavci 1 písm. c) až p) a r), je podnikatel povinen informovat účastníka způsobem sjednaným ve smlouvě rovněž o jeho právu ukončit smlouvu ke dni nabytí účinnosti této změny, a to bez sankce, jestliže nové podmínky nebude účastník akceptovat. Informaci je podnikatel povinen poskytnout účastníkovi způsobem, který si účastník zvolil pro zasílání vyúčtování. Právo ukončit smlouvu podle tohoto ustanovení nevzniká, pokud dojde ke změně smlouvy na základě změny právní úpravy nebo v případě změny smlouvy podle odstavce 5 (odst. 6). V případě, že podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajišťující připojení k veřejné komunikační síti uzavírá se spotřebitelem smlouvu na dobu určitou, nesmí tato doba při prvním uzavření smlouvy pro danou službu elektronických komunikací přesáhnout 24 měsíců. Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajišťující připojení k veřejné komunikační síti je povinen umožnit uživateli uzavření smlouvy i na dobu nejvýše 12 měsíců; tím není vyloučena možnost uzavření smlouvy na delší dobu v případě, že o to uživatel požádá (odst. 7). Smluvní ujednání, která by obsahovala takové podmínky a postupy pro ukončení smlouvy, které jsou odrazující od změny poskytovatele služeb elektronických komunikací, jsou neplatná (odst. 8). Uzavírá-li se, nebo mění smlouva o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo připojení k veřejné komunikační síti za použití prostředku komunikace na dálku, je podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajištující připojení k veřejné komunikační sítí povinen bezodkladně po uzavření smlouvy nebo její změny poskytnout spotřebiteli informace podle odstavce 1 písemně, a to v elektronické nebo listinné formě. Lhůta pro odstoupení spotřebitele od smlouvy nebo její změny uzavřené mimo prostory obvyklé k podnikání nebo při použití prostředků komunikace na dálku začíná běžet dnem následujícím po dni předání těchto informací (odst. 9). Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajišťující veřejnou komunikační síť je povinen informovat spotřebitele způsobem, který si zvolil pro zasílání vyúčtování, a to nejdříve 3 měsíce a nejpozději 1 měsíc před uplynutím účinnosti smlouvy sjednané na dobu určitou, o blížícím se ukončení smlouvy a o možnostech jejího prodloužení. Pokud účastník neudělí svůj prokazatelný souhlas s prodloužením smlouvy na dobu určitou, přechází smlouva ve smlouvu na dobu neurčitou (odst. 10). Smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo připojení k veřejné komunikační síti uzavřenou se spotřebitelem na dobu určitou je možné vypovědět za podmínek uplatňovaných podnikatelem poskytujícím veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajištujícím připojení k veřejné komunikační síti podle odstavce 1 písm. g) a h) pro smlouvy na dobu neurčitou a v souladu s odstavcem 1 písm. p) (odst. 11). Využije-li účastník právo podle § 34 odst. 1, dojde k zániku smlouvy nejpozději počátkem prvního pracovního dne následujícího po uplynutí lhůty 2 pracovních dnů, která začne běžet, jakmile přejímající poskytovatel služby vyrozumí opouštěného poskytovatele služby podle § 34 odst.

8. Tato lhůta se neuplatní, pokud doba zbývající do zániku smlouvy je kratší nebo k přenesení telefonního čísla nedošlo (odst. 12). Ustanovení odstavce 1 písm. p) a odstavců 7 a 9 až 11 se vedle spotřebitele použijí i na podnikající fyzickou osobu (odst. 13).

27. Podle § 64 ZEK účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, je povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby (odst. 1). Podnikatel poskytující službu přístupu k internetu nebo interpersonální komunikační službu založenou na číslech, je povinen v elektronické podobě poskytovat bezplatně podle výběru účastníka, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatele, vyúčtování ceny za poskytnuté služby podle druhu služby, nebo souhrnné vyúčtování ceny za poskytnuté služby jednou položkou. Vyúčtování ceny za poskytnuté služby podle druhu služby obsahuje rovněž informace o základních podmínkách poskytované služby, které stanoví prováděcí právní předpis podle odstavce 13. Vyúčtování ceny neobsahuje položky za volání nebo jiné služby elektronických komunikací, které účastník, který je koncový uživatel, popřípadě uživatel, neplatí, včetně volání na čísla pro přístup ke službám na účet volaného a rozpis využívání služby přístupu k internetu a využívání hlasové služby, které jsou zpoplatněny formou paušálního poplatku za určité časové období. U předplacených karet se vyúčtování ceny neposkytuje (odst. 2). Je-li podnikatel uvedený v odstavci 2 poskytovatelem univerzální služby s povinností podle § 38 odst. 2 písm. d) bod 1, poskytne spotřebiteli jen jedno bezplatné vyúčtování ceny podle výběru spotřebitele (odst. 3). Podnikatel, včetně poskytovatele univerzální služby, který předkládá vyúčtování ceny obsahující rozpis jednotlivých volání, poskytne na žádost účastníka, který je koncovým uživatelem, za úplatu i vhodnou alternativu tohoto vyúčtování ceny zajišťující zvýšenou ochranu soukromí tohoto účastníka, například neuvedením části volaného čísla ve vyúčtování ceny (odst. 4). Po dohodě s účastníkem, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatelem, podnikatel předloží vyúčtování ceny i v jiné podobě než elektronické (odst. 5). Podnikatel poskytující službu přístupu k internetu nebo interpersonální komunikační službu založenou na číslech je povinen ve vyúčtování ceny vyznačit zúčtovací období, které nesmí být delší než 90 kalendářních dnů a v případě poskytování univerzální služby 35 kalendářních dnů, nedohodne-li s účastníkem, který je koncovým uživatelem, jiné období, a zajistit podání vyúčtování ceny tak, aby mohlo být tomuto účastníkovi dodáno do 15 dnů ode dne ukončení zúčtovacího období, a to způsobem stanoveným zákonem o poštovních službách nebo jiným způsobem, byl-li tento jiný způsob dodání s účastníkem, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatelem, dohodnut (odst. 6). Účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel má právo uplatnit reklamaci na vyúčtování ceny nebo na poskytovanou veřejně dostupnou službu elektronických komunikací (odst. 7). Reklamaci na vyúčtování ceny je účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel oprávněn uplatnit bez zbytečného odkladu, nejpozději do 2 měsíců ode dne dodání vyúčtování ceny za poskytnutou službu, jinak právo zanikne. Není-li vzhledem k druhu poskytované služby vyúčtování ceny dodáváno, je oprávněn reklamaci uplatnit do 2 měsíců ode dne poskytnutí služby. Podání reklamace nemá odkladný účinek vůči splnění povinnosti uhradit vyúčtovanou cenu, Úřad je však v odůvodněných případech oprávněn na žádost tohoto účastníka, popřípadě uživatele rozhodnout, že podání reklamace má odkladný účinek. Vydání tohoto rozhodnutí může být prvním úkonem Úřadu v řízení. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. Pro doručování v řízení o odkladném účinku se ustanovení zákona upravujícího postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení58 použijí obdobně (odst. 8). Reklamaci na poskytovanou službu je účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel oprávněn uplatnit bez zbytečného odkladu, nejpozději do 2 měsíců ode dne vadného poskytnutí služby, jinak právo zanikne (odst. 9). Podnikatel poskytující službu přístupu k internetu nebo interpersonální komunikační službu založenou na číslech, je povinen vyřídit reklamaci na vyúčtování ceny nebo na poskytování služby bez zbytečného odkladu, nejpozději do 1 měsíce ode dne doručení reklamace. Vyžaduje-li vyřízení reklamace projednání se zahraničním provozovatelem, je povinen reklamaci vyřídit nejpozději do 2 měsíců ode dne jejího doručení. Doručení vyřízení reklamace musí být provedeno prokazatelným způsobem (odst. 10). Pokud se strany nedohodnou jinak, je podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací povinen v případě, že dojde k vyúčtování ceny za službu v neprospěch účastníka, který je koncovým uživatelem, vrátit mu rozdíl ceny způsobem a ve lhůtách stanovených všeobecnými podmínkami služby, nejpozději však do 1 měsíce od vyřízení reklamace. Po splnění těchto povinností a uspokojení těchto práv uživatele není podnikatel poskytující službu povinen uhrazovat uživatelům služby náhradu škody, která jim vznikne v důsledku přerušení služby (odst. 11). Pokud službu bylo možno využít jen částečně, anebo ji nebylo možno využít vůbec pro závadu technického nebo provozního charakteru na straně podnikatele poskytujícího službu, je tento povinen zajistit odstranění závady a přiměřeně snížit cenu nebo po dohodě s účastníkem, který je koncovým uživatelem, zajistit poskytnutí služby náhradním způsobem. Podnikatel poskytující službu elektronických komunikací není povinen nahradit jejím uživatelům škodu, která jim vznikne v důsledku přerušení služby nebo vadného poskytnutí služby (odst. 12). Rozsah vyúčtování ceny za poskytnuté služby podle druhu služby podle odstavce 2 stanoví Úřad prováděcím právním předpisem (odst. 13).

28. Podle § 10 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu jsou správní orgány věcně příslušné jednat a rozhodovat ve věcech, které jim byly svěřeny zákonem nebo na základě zákona.

29. Podle § 129 ZEK úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost (§ 7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k dluhu. Podání návrhu podléhá správnímu poplatku. Lhůta pro vydání rozhodnutí činí 4 měsíce, ve zvláště složitých případech 6 měsíců. Lhůta pro vydání rozhodnutí ve sporu zahájeném na návrh spotřebitele činí 90 dnů. Tato lhůta může být u zvlášť složitých sporů prodloužena. Strany musí být bez zbytečného odkladu informovány o prodloužení této lhůty a o celkové době, do kdy lze očekávat vydání rozhodnutí. Stejná lhůta platí i pro vydání rozhodnutí o rozkladu. Tato lhůta počíná běžet prvním dnem následujícím po dni podání rozkladu (odst. 1). Návrh osoby vykonávající komunikační činnost na rozhodnutí sporu podle odstavce 1, který se týká povinnosti účastníka, popřípadě uživatele, k peněžitému plnění, se podává Úřadu na elektronickém formuláři. Vzory formulářů návrhů a technické náležitosti jejich užívání stanoví prováděcí právní předpis. Úřad formuláře zpřístupní způsobem umožňujícím dálkový přístup (odst. 2). Nevyhoví-li podnikatel poskytující veřejně dostupné služby elektronických komunikací reklamaci podané podle § 64 odst. 7 až 9, je účastník, popřípadě uživatel oprávněn podat u Úřadu návrh na zahájení řízení o námitce proti vyřízení reklamace bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 1 měsíce ode dne doručení vyřízení reklamace nebo marného uplynutí lhůty pro její vyřízení (§ 64 odst. 10), jinak právo uplatnit námitku zanikne. Podáním námitky není dotčena povinnost podle § 64 odst. 1, Úřad je však v odůvodněných případech oprávněn na žádost účastníka, popřípadě uživatele rozhodnout, že podáním námitky se splnění povinnosti podle § 64 odst. 1 odkládá až do nabytí právní moci rozhodnutí o námitce. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat (odst. 3). Úřad přizná náhradu nákladů řízení v plné výši účastníkovi řízení také v případě, že byl pro chování dalšího účastníka řízení vzat zpět návrh, který byl účastníkem řízení podán důvodně (odst. 4). K řešení sporu podle odstavce 2 lze sjednat rozhodčí smlouvu podle zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (odst. 5). Pro doručování v řízení podle odstavců 1 až 4 se obdobně použijí ustanovení zvláštního zákona upravujícího postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení (odst. 6). V rámci oznámení o zahájení řízení o sporu podle odstavce 1 zahajovaného na návrh spotřebitele Úřad informuje strany sporu vhodným způsobem o právu na právní pomoc a o tom, že nemají povinnost právního zastoupení. Podáním návrhu spotřebitel souhlasí s právními účinky výsledku řešení sporu v rozsahu informace zveřejněné nebo jemu poskytnuté Úřadem podle jiného právního předpisu (odst. 7).

30. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl soud k závěru, že stranám nic nebránilo v tom, aby si ujednali vznik práva na majetkovou sankci v návaznosti na porušení povinností a současně i předpoklady pro odstoupení, příp. výpověď smlouvy, přičemž právo na smluvní sankci není na odstoupení/výpověď smlouvy vázáno (k tomu srov. rozhodnutí NS ze dne 30. 10. 2019, č.j. 23 Cdo 1192/2019-121). Dle názoru soudu nelze považovat sjednanou majetkovou sankci z důvodu předčasného ukončení smlouvy za neplatně sjednané ujednání dle nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11. V předmětné věci byla majetková sankce včetně způsobu výpočtu její výše sjednána přímo ve smlouvě, konkrétně pod písm. f) prohlášení žalovaného. Prohlášení žalovaného na uvedené smlouvě se skládá z pouhých šesti bodů, je uvedeno v centrální části strany stejným písmem jako zbytek smlouvy. Navíc daná smlouva je sepsána pouze na jedné stránce formátu A4. Dle názoru soudu proto nelze tvrdit, že by se žalobkyně snažila majetkovou sankci zakrýt či jednala nepoctivě. Účastník byl s existencí majetkové sankce, s její výší i podmínkami za nich bude vyžadována seznámen přímo ve smlouvě. Dle soudu nelze v takovém případě považovat majetkovou sankci za nedostatečně určitou a matoucí.

31. Soud se tak neztotožnil s tvrzením správního orgánu, že posuzovaná majetková sankce je neplatná pro neurčitost, když formulaci pod písm. f) smlouvy soud nepovažuje za nesrozumitelnou a přinášející interpretační problémy. Dle soudu se nejeví zavádějícím ani vyjádření, že sankce je sjednána pro případ ukončení smlouvy„ z důvodu na straně zákazníka,“ neboť z obecného pohledu není nepřiměřené, že by důvodem na straně zákazníka nemohlo být porušení jeho povinností v důsledku neplacení sjednané služby. Rovněž způsob výpočtu sjednané sankce (20 % sjednaného měsíčního paušálu do minimální doby sjednání smlouvy) je dostatečně určitý. Lze však připustit, že dikce písm. f) smlouvy by si zasloužila preciznější zpracování, a to v části odkazu na všeobecné podmínky žalobkyně. V kontextu závěrů judikatury a soudní praxe, že v rámci spotřebitelských smluv nemůžou mít ujednání zakládající smluvní pokutu a jiné obdobně znevýhodňující ustanovení součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné – tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis, je nutné upřednostnit znění smlouvy. Lze tedy uzavřít, že v projednávané věci samotná smlouva předmětnou smluvní sankci s dostatečně určitým obsahem obsahovala a je ji možno považovat za platně sjednanou.

32. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobě vyhověl, rozhodnutí správního orgánu nahradil a přiznal žalobkyni na nákladech řízení před správním orgánem prvního a druhého stupně částku 200 Kč představující zaplacený správní poplatek.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 200 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů náleží podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky částka 4 x 300 Kč, a to za výzvu k plnění, podání žaloby a písemné vyjádření (úkony podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky). Celková výše nákladů žalobkyně, jež je žalovaná povinna uhradit, tak dosahuje částky 2 200 Kč.

34. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro jejich prodloužení.

Poučení