31 C 267/2024 - 121

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Medkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení částky [Anonymizováno] Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a zákonným úrokem z prodlení ve výší 15% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 29% ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a úrokem ve výši 15% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá pro zaplacení úroku 14% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, a to z titulu Smlouvy o bankovních produktech a službách uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]., IČ: [IČO] dne [datum]. Smluvní strany si v této smlouvě sjednaly vedení běžného účtu č. [hodnota] pro žalovaného a následně si sjednaly také k tomuto běžnému účtu poskytování kontokorentního úvěru [Anonymizováno]. Nedílnou součástí smlouvy jsou Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, Produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru a Všeobecné obchodní podmínky, Úrokový lístek a Sazebník, se kterými se žalovaný dle prohlášení ve smlouvě seznámil. V souladu se smlouvou a Dispozicemi byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši [částka]. Výše povoleného limitu, úroková sazba pro čerpání tohoto limitu a úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek byly v Dispozicích ke smlouvě. Žalovaný se ve smlouvě a v Dispozicích ke smlouvě zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180-ti dnů čerpání [Anonymizováno] a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný se také zavázal, že se neocitne v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze smlouvy. Žalovaný však své smluvní závazky porušil tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně z tohoto důvodu využila své právo vyplývající jí ze smlouvy a Všeobecných podmínek a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru [Anonymizováno] a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši [částka] převedla dne [datum] na nově otevřený úvěrový účet č. [č. účtu]. Po převedení debetního zůstatku ve výši [částka] na zvláštní úvěrový účet právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému umožnila jeho splácení ve splátkách. Žalovanému ze smlouvy a Všeobecných obchodních podmínek (dále jen „VOP“) plynul závazek hradit z převedeného debetního zůstatku úrok a platit poplatky za vedení úvěrového účtu ve výši dle Sazebníku. Dlužnou částku žalovaný řádně a včas nesplácel, a proto právní předchůdkyně využila svého práva a v souladu se smlouvou a VOP celou dlužnou částku dopisem ze dne [datum] zesplatnila ke dni [datum]. Dále tímto dopisem vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši [částka]. Žalovaný na tuto dlužnou částku ničeho neuhradil. Dlužná jistina se tudíž dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu ve výši 29 % ročně dle úrokového lístku platného ke dni zesplatnění. Pohledávka za žalovaným byla postoupena od právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti [právnická osoba]., na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil. Žalobkyně tedy po žalovaném požaduje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši [částka], poplatků a smluvní pokuty ve výši [částka] a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši [částka]. Dále žalobkyně požaduje také zaplacení úroků z úvěru ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši [částka] od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky ve výši [částka], jež se skládá z dlužné jistiny úvěru ve výši [částka], poplatků a smluvní pokuty ve výši [částka], od [datum] do zaplacení.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že po zrušení poskytování kontokorentního úvěru [Anonymizováno] a převedení debetního zůstatku z běžného účtu na úvěrový účet se žalovaný opět dostal do nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu č. [hodnota]. Tento nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu činil [částka]. Tato pohledávka byla na žalobkyni rovněž postoupena shora uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn dopisem zaslaným doporučeně dne [datum]. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil. Žalobkyně tedy po žalovaném požaduje také zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka] a úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky ve výši [částka], od [datum] do zaplacení.

3. V rámci přípravy jednání byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila žalobu o tvrzení, jaký nepovolený zůstatek vznikl na běžném účtu a jaký stav tento účet měl, že došlo a kdy k nedodržení podmínek kontokorentního úvěru a s jakou výši dluhu. Dále byla žalobkyně vyzvána, aby uvedla, zda na nároky nebylo plněno i před postoupení pohledávky a případně jak bylo a na čem zohledněno. Také aby uvedla, z čeho se konkrétně se skládá částka [částka], tj. z jakých poplatků a smluvní pokuty a kde bylo to které plnění smluvně upraveno, a za jako dobu a z jakých částek byl vyčíslen kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení. Dále, aby objasnila, proč by měl úrok 29 % ročně plynout v této výši i po 90. dni v prodlení, když zákon o spotřebitelském úvěru stanoví jinak. Nakonec aby uvedla a doložila, jak před smluvením kontokorentního úvěru byla bez důvodných pochybností ověřena úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele – jaké byly zjištěny jeho poměry, příjmy, výdaje a jiné závazky a jak byly ověřeny. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti o povolení debetního zůstatku [Anonymizováno] ze dne [datum], kdy žalovaný žádal právní předchůdkyni o úvěrový rámec k běžnému účtu ve výši [částka]. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyně kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, a další. V případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází předchůdkyně z příjmu, který klient doloží v potvrzení o příjmu, nebo příjmu, který klient deklaruje podpisem Žádosti o úvěr. Žalovaný právní předchůdkyni doložil potvrzení o výši příjmu ze dne [datum], ze kterého předchůdkyně zjistila, že žalovaný byl od [datum] zaměstnán jako [Anonymizováno] ve společnosti [právnická osoba], IČ [IČO], že výše průměrného čistého příjmu žalovaného za poslední 3 měsíce činila [částka], že výše hrubého příjmu žalovaného za posledních 12 měsíců činila [částka], že výše čistého příjmu žalovaného za posledních 12 měsíců činila [částka], že ze mzdy žalovaného nebyly prováděny žádné srážky, že žalovaný nebyl ve zkušební době a nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru. Žalovaný v Žádosti o úvěr uvedl, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí [částka], a že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem pak získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů dále zjistila, že žalovaný měl vůči ní v době podání Žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek [částka] a z externích zdrojů zjistila, že žalovaný neměl v době podání Žádosti o úvěr žádné další závazky. S ohledem na shora uvedené právní předchůdkyně žádosti žalovaného vyhověla a schválila žalovanému úvěrový rámec [Anonymizováno] k běžnému účtu ve výši [částka], který byl následně předchůdkyní navyšován. Do výdajů žalovaného byly započteny výdaje žalovaného doložené v žádosti o úvěr, dále pak částka životního minima žalovaného dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částka normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb./výdaje na bydlení vydané [právnická osoba] a výše měsíčních splátek dosavadních závazků zjištěné z veřejných databází. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Na základě zjištěné dostatečné disponibilní částky bylo žádosti o úvěru vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr. Žalobkyně odkázala také na rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum] pod č. j. [spisová značka], kde odvolací soud uzavřel pro posouzení úvěruschopnosti, že „…stačilo přitom, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Takže ani odvolací soud nemá důvodu o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli pochybovat, přičemž toto z hlediska § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. postačuje.“ Dále žalobkyně uvedla, že v souladu se smlouvou a čl. „[Anonymizováno]“ Dispozic ze dne [datum] byl žalovanému poskytnut k běžnému účtu úvěrový limit ve výši [částka]. Výše povoleného limitu a úroková sazba pro čerpání povoleného limitu ve výši 21,99 % ročně byly sjednány v čl. „[Anonymizováno]“ Dispozic ke Smlouvě. Dle tohoto článku je úrokový sazba pro nepovolený debetní zůstatek stanovena ve výši 29 %. Dle čl. „[Anonymizováno]“ Dispozic byl žalovaný povinen udržovat na svém běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem odpovídající 50 % poskytnutého povoleného limitu, tj. [částka]. V čl. „Bankovní produkty a služby“ odst. 3 Smlouvy se žalovaný dále zavázal, že nepřekročí výši poskytnutého povoleného limitu. Žalovaný své závazky ze smlouvy porušil, když na svém běžném účtu opakovaně přečerpával povolený limit. Naposledy překročil povolený limit dne [datum] o částku [částka], a to strhnutím úroku z povoleného debetu ve výši [částka]. Tím, že žalovaný nevyrovnal nepovolený debetní zůstatek, porušil své smluvní povinnosti dle čl. 44c písm. n) VOP. Proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k vypovězení [Anonymizováno] a vyzvala jej k úhradě nepovoleného debetního zůstatku. S ohledem na skutečnost, že žalovaný ve stanovené lhůtě dlužnou částku neuhradil, postupovala předchůdkyně dle čl. 44d písm. e) VOP, tj. převedla debetní zůstatek z běžného účtu žalovaného ve výši [částka] na nově otevřený úvěrový účet č. [č. účtu], o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne [datum]. Na úvěrový účet byla tedy převedena částka [částka], která měla být uhrazena ve 12 měsíčních splátkách po [částka] vždy k 13. dni v měsíci, počínaje dnem [datum]. Žalovaný však na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil. S ohledem na tuto skutečnost předchůdkyně v souladu s čl. 44c písm. f) VOP úvěr dle čl. 44d písm. b) VOP ke dni [datum] zesplatnila a vyčíslila, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne [datum]. Dlužná jistina se tedy dále úročila smluvním úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek 29 % ročně dle Dispozic Banky. Co se týče povinnosti žalovaného hradit poplatky, tato vyplývá z ujednání v čl. 49 VOP. Předchůdkyně žalovanému vyúčtovala po převodu nepovoleného debetního zůstatku na úvěrový účet poplatky v celkové výši [částka] za zaslání tří upomínek, přičemž za zaslání každé upomínky si předchůdkyně žalobkyně účtovala částku [částka]. Žalobkyně nakonec uvedla, že žalovanému byl i po ukončení [Anonymizováno] nadále veden běžný účet sjednaný ve smlouvě. I na tomto běžném účtu však docházelo k přečerpání zůstatku a předchůdkyně tak žalovanému v souladu se smlouvou běžný účet ke dni [datum] ukončila. Dlužná částka [částka] představuje mínusový zůstatek běžného účtu ke dni jeho ukončení.

4. Soud po doplnění žaloby požádal strany o souhlas s rozhodnutím bez jednání s poučením o souhlasu při nevyjádření se, protože strany nevyjádřili nesouhlas s postupem, soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř., a vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. K věci samé se žalovaný nevyjádřil.

5. Ze Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne [datum] soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému vést běžný účet. Dále smlouva obsahuje údaj o tom, že banka poskytuje klientovi spotřebitelský kontokorentní úvěr [Anonymizováno] povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období na běžném účtu. Klient se zavazuje nepřekročit povolený limit. Pokud debetní zůstatek překročí povolený limit, bude za překročení povoleného limitu účtován sankční poplatek za překročení povoleného debetního zůstatku [Anonymizováno] podle Sazebníku a nepovolený debetní zůstatek bude dále úročen sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu, jehož výši banka uveřejňuje.

6. Z dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zřídila žalovanému bankovní účet č. [č. účtu]. K tomuto účtu poskytla žalovanému spotřebitelský kontokorentní účet [Anonymizováno] s výší povoleného limitu [částka] s možností změny jeho výše. Žalovaný se dále zavázal že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180-ti dnů čerpání [Anonymizováno] a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu, a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Úroková sazba byla k datu vytištění těchto dispozic sjednána ve výši 21,99 % ročně. Úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku byla k datu vytištění těchto dispozic sjednána ve výši 29 % ročně. Dále bylo v těchto dispozicích sjednáno právo předchůdkyně požadovat po žalovaném úhradu poplatku v případě zaslání každé upomínky ve výši [částka].

7. Z všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] [Anonymizováno], (dřívější jméno právní předchůdkyně) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně postupovala v souladu se smlouvou a VOP, když zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru [Anonymizováno] a převedla debetní zůstatek z běžného účtu ve výši [částka] dne [datum] na nově otevřený úvěrový účet č. [č. účtu].

8. Z potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že žalovaný dosahoval průměrného čistého měsíčního příjmu za poslední tři měsíce [částka], hrubého příjmu za posledních 12 měsíců [částka]. Čistý příjem žalovaného za posledních 12 měsíců pak byl [částka]. Podle žádosti o [Anonymizováno] z [datum] a jejího ověření žalovaný byl zaměstnán jako [Anonymizováno] s výdaji na bydlení a živobytí [částka] měsíčně v nájmu, neměl vyživovací povinnosti, splácel jiné závazky částkou [částka] měsíčně dle BRKI/NRKI, CEE a ISIR neprocházel.

9. Z výpisů z běžného účtu žalovaného bylo zjištěno, že se žalovaný opakovaně dostával do nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu.

10. Z výpisů z úvěrového účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr v částce [částka], a že na tuto částku ničeho neuhradil. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného za měsíc listopad [Anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaný dluží na jistině úvěru celkem částku ve výši [částka], dále dluží na kapitalizovaných úrocích z prodlení částku [částka] a na poplatcích částku [částka].

11. Dále bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala k úhradě dlužné částky, a to upomínkou zde dne [datum], dne [datum] a dne [datum].

12. Z dopisu ze dne [datum] o ukončení poskytování [Anonymizováno] k běžnému účtu č. [č. účtu] a otevření úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný byl vyrozuměn o skutečnosti, že došlo mimo jiné k převedení dluhu ve výši [částka] z běžného účtu žalovaného č. [č. účtu] na nově otevřený úvěrový účet č. [hodnota]. Zároveň byl žalovaný vyrozuměn o tom, že jeho dluh má být uhrazen formou 12-ti měsíčních splátek po [částka] splatných vždy k 13. dni každého měsíce. Datum první splátky bylo stanoveno na den [datum].

13. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že dne [datum] došlo k zesplatnění celého úvěru. V tomto dopisu jej také vyzvala k úhradě celé dlužné částky. Na možnost zesplatnění celého úvěru byl žalovaný mimo jiné upozorněn dopisem ze dne [datum]. Zesplatnění vycházelo ze smluvních ujednání stran. Výpisy běžného účtu k [datum] doložila žalobkyně debetní stav částkou [částka].

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba]., bylo zjištěno postoupení pohledávek na žalobkyni, kdy součástí seznamu jsou i pohledávky za žalovaným, které jsou předmětem tohoto řízení. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem z [datum] zaslaným mu doporučeně původním věřitelem.

15. Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

17. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z. č. 96/2022 Sb. s účinností od [datum]).

18. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne [datum] zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne [datum] (obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne [datum], CA Consumer Finance proti [jméno FO], rozsudek Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka]): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] a Okresního soudu [adresa] sp. zn. OS [adresa] C [Anonymizováno] ze dne [datum], a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek SDEU z [datum] C-679/18.

20. Spotřebitel je dle § 87 odst. 1 věty třetí v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle judikátu NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne [datum] se jedná o zvláštní právní úpravu bezdůvodného obohacení se splatností, která nastane teprve rozhodnutím soudu či dohodou stran, nelze proto přiznat úroky z prodlení, k navrácení je zde pouze poskytnutá jistina.

21. Podle § 87 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb.: Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. V souladu s odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

22. Dle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne [datum] se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících obvyklé úrokové sazby bank, oddělitelnosti obsahu ujednání je třeba zkoumat i z hlediska okolností uzavření. Dle judikátu NS ČR sp. zn. 33 Cdo 60/2021 v případě oddělitelnosti této části smlouvy by úroky náležely ve výši dle § 110 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelské úvěru (repo sazba platná v době uzavření smlouvy). K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp. zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.

23. Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

24. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Dle § 122 odst. 4 z.č. 257/2016 Sb. u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

26. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., spotřebitelské smlouvy nesmí ani při sjednání úroku z prodlení tuto výši přesáhnout dle § 122 odst. 1 písm. b) z. č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru.

27. Další poplatky jako plnění ze smlouvy mohou strany platně sjednat jako smlouvu nepojmenovanou dle ust. § 1746 odst. 2 o. z., ale ani taková ujednání by neměla dle § 1 odst. 2 o. z. porušovat dobré mravy a veřejný pořádek, odporovat zákonu (i ve smyslu jeho obcházení).

28. Postoupení pohledávky a oznámení upravuje § 1879 a § 1882 o.z.

29. Soud má za prokázané platné uzavření kontokorentního úvěru, kde věřitel řádně poskytl úvěr a žalovaný se jej zavázal vyrovnávat a splácet, ovšem pro prodlení došlo k zesplatnění [datum]. Před uzavřením úvěru byla řádně ověřena úvěruschopnost včetně zjištěných poměrů a jiných závazků, to bylo v řízení doloženo. Výše úroku byla sjednána ještě jako přiměřená, rovněž poplatky upomínání. Běžný účet žalovaného pak vykázal nedorovnaný debet, protože k výzvě věřitele vyrovnán nebyl, i s jeho zaplacení se dostal žalovaný do prodlení. Obě pohledávky pak byly na stávající žalobkyně postoupeny a původní věřitel postoupení žalovanému oznámil. Soud prokázaný nárok žalobkyni přiznal, je požadován v souladu s právní úpravu, zamítl jej pouze pro úrok od 91. dne prodlení vyšší než dovoluje ust. § 122 odst. 4 z.č. 257/2016 Sb. , tedy nad 15% ročně.

30. Žalobkyně byla v řízení převážně úspěšná, resp. neúspěšná byla jen v poměrně nepatrné části, proto jí dle § 142 odst. 3 o.s.ř. náleží náhrada nákladů řízení dle § 14b o.s.ř. za úkony právní služby před podáním žaloby po [částka] za tři úkony přípravy zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzvu s paušální náhradou úkonu po [částka] a 21% DPH, celkem včetně náhrady za soudní poplatek [částka], celkem [částka].

31. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění.

Poučení