31 C 270/2017-299

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Skálovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zřízení práva cesty, takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zřízení ve prospěch každého vlastníka pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [část obce], pro [územní celek], zapsaných na [list vlastnictví] Katastrálním úřadem pro [anonymizováno] [část Prahy], služebnost nezbytné cesty zakládající právo chůze a jízdy všemi vozidly přes pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] jehož součástí je budova s [adresa] a parc. [číslo] v k. ú. [část obce], pro [územní celek], zapsané na [list vlastnictví] [stát. instituce], [stát. instituce], a to v rozsahu vymezeném v geometrickém plánu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod [číslo] ze dne 10. 10. 2018 odsouhlaseném dne 16. 10. 2018 [stát. instituce], [stát. instituce], se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení náhrady za zařízení služebnosti nezbytné cesty dle znaleckého posudku [celé jméno znalce] [číslo] ze dne 27. 1. 2016 ve znění jeho doplňku, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 139 972 Kč k rukám právní zástupkyně žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zřízení práva nezbytné cesty přes pozemky ve vlastnictví žalované. Žalobkyně tvrdila, že je výlučnou vlastnicí pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí], pro [územní celek], zapsaných na [list vlastnictví], vedeného [stát. instituce], [stát. instituce]. Žalovaná má ve svěřené správě pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí], pro [územní celek], zapsané na [list vlastnictví], vedené [stát. instituce], [stát. instituce]. Žalobkyně tvrdila, že nemůže na jím vlastněných pozemcích bez vlastní viny hospodařit, resp. je řádně užívat, neboť tyto pozemky nejsou spojeny s veřejnou cestou. Nejbližší veřejnou cestou je pozemek parc. [číslo] druh pozemku ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace, ve vlastnictví [územní celek]. Žalobkyně žalovanou opakovaně žádala o smluvní zajištění přístupu k dotčeným pozemkům, ať již formou nájemní smlouvy či na základě zřízení služebnosti stezky a cesty, a to nejprve bezplatně, posléze za úplatu ve výši 255 960 Kč, a to dle vypracovaného znaleckého posudku, naposledy pak za úplatu ve výši 300 000 Kč písemností ze dne 7. 11. 2016, doručenou do podatelny žalované dne 10. 11. 2016, adresovanou odboru majetku a investic, nadepsanou jako "Žádost o smluvní zřízení úplatné služebnosti stezky a cesty za částku ve výši 300 000 Kč ve prospěch pozemků parc. [číslo] parc. [číslo]. Žalobkyně konstatovala několik rozhodnutí žalované, kdy rada žalované na zasedání konaném dne 15. 6. 2016 jako řádné pod číslem usnesení [číslo] 2016 nejprve rozhodla tak, že neschvaluje smlouvu o zřízení služebnosti ve prospěch žalobkyně dle [anonymizováno] [číslo] 2015 ze dne. 11. 2015 za cenu 255 960 Kč dle znaleckého posudku [celé jméno znalce] [číslo] ze dne 27. 1. 2016, avšak schválila záměr pronájmu žalobkyně částí pozemků parc. [číslo] k. ú. [část obce] k zajištění veřejné cesty i k vlastním pronajatým nebytovým prostorům a vlastním pozemkům, se závazkem zachovat cestu jako veřejnou a úklidu cesty a jejího okolí na vlastní náklady, na dobu neurčitou za 15 Kč/m2/rok, t. j. 2 100 Kč/rok. V okamžiku, kdy byl schválen alespoň záměr pronájmu části pozemků ve prospěch žalobkyně, však následně žalovaná rozhodla na zasedání konaném dne 26. 10. 2016 jako řádné pod číslem usnesení [číslo] 2016 tak, že neschválila pronájem části pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] vše k. ú. [část obce] žalobkyni za nájemné ve výši 15 Kč/m2/rok o pronajaté rozloze 158 m2 tj. 2 370 Kč/rok, za účelem zajištění veřejné cesty i k vlastním pronajatým nebytovým prostorům a vlastním pozemkům, se závazkem zachovat cestu jako veřejnou a úklidu cesty a jejího okolí na vlastní náklady, na dobu neurčitou a zrušila usnesení [anonymizováno] ze dne 15. 6. 2016, č. usnesení [číslo] 2016, bod II. 1., záměr pronájmu žalobkyni částí pozemků parc. [číslo] k. ú. [část obce] O další žádosti žalobkyně ze dne 7. 11. 2016 rozhodla rada žalované až na základě urgence ze dne 13. 3. 2017 na svém zasedání konaném dne 10. 5. 2017 jako řádné pod číslem usnesení [číslo] tak, že neschválila zřízení služebnosti ve prospěch žalobkyně, která spočívala v právu chůze a jízdy na části pozemků parc. č [číslo] a [číslo], k. ú. [část obce] ve svěřené správě [anonymizováno] [obec a číslo] dle [anonymizováno] [číslo] 2015 ze dne 27. 11. 2015 za cenu 300 000 Kč dle nabídky žalobkyně ze dne 10. 11. 2016. Žalobkyně takto bezúspěšně vyčerpala veškeré možnosti, jimiž se po žalované mohla domoci mimosoudní cestou smluvního zajištění přístupu na vlastní pozemky. Přitom žalobkyně tvrdila, že žalovaná se zpočátku stavěla ke zřízení uvedené služebnosti vstřícně, když již dne 5. 11. 2015 zaslala žalobkyni návrh dalšího postupu ve věci s potvrzením sjednaného termínu prohlídky na místě samém na den 9. 11. 2015, za účelem vyhotovení geometrického plánu, na jehož základě došlo následně též k vyhotovení znaleckého posudku a geometrického plánu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo] 2015 ze dne 27. 11. 2015, na němž je vyznačen průběh a rozsah služebnosti. Na žádost žalované byl vyhotoven i znalecký posudek, jehož účelem bylo ocenit služebnost, kdy tento vyhotovil soudní znalec [celé jméno znalce] pod [číslo] dne 27. 1. 2016. Žalobkyně rovněž tvrdila, že zřízení práva cesty žalovanou nijak neomezí, neboť cesta na uvedených pozemcích fakticky existuje, a to nejméně od roku 1924 (spíše však déle), je trvale fakticky využívána pro průchod i průjezd, neboť žalovaná dlouhodobě pronajímá budovu s [adresa], bytový dům, která je součástí pozemku parc. [číslo] je tedy potřeba zajistit přístup nájemcům přes pozemky parc. [číslo] a parc. [číslo]. Pozemky žalobkyně se nacházejí v tzv. intravilánu, v němž může vést absence nezbytné cesty např. k nežádoucímu šíření škůdců a plevelů ze zanedbaného pozemku. Zřízení cesty je v daném případě tedy nejen v zájmu soukromém, nýbrž zde nechybí ani zájem veřejný. Ačkoli žalobkyně navrhovala žalované poskytnutí finančního vypořádání nad rámec hodnoty zjištěné znaleckým posudkem, jakož i nesení veškerých nákladů spojených jak se vznikem služebnosti, tak s údržbou a opravami stávající cesty, žalovaná na návrh žalobkyně nijak nereflektovala.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Namítala, že zřízení práva nezbytné cesty ve prospěch pozemků parc. [číslo] oba v k. ú. [část obce] přes pozemky parc. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří) a [číslo] (ostatní plocha – zeleň) v k. ú. [část obce], není možné, neboť nezbytná cesta, tak jak je požadována žalobkyní, by musela procházet stavbou žalované, nikoli pouze přes její pozemky, jak předpokládá ustanovení § 1029 o. z., ze stejného důvodu nelze ani zřídit právo nezbytné cesty přes pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce]. Žalovaná tvrdila, že vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [část obce] se žalobkyně stala dne 16. 10. 2015 na základě příklepu v dobrovolné dražbě, provedené na základě návrhu vlastníka nemovitostí, kterým byl [anonymizována dvě slova] v [obec a číslo], státní podnik v likvidaci, když o zřízení služebnosti cesty a stezky požádala žalovanou až dne 20. 10. 2015. Žalobkyně v tomto řízení opomenula zmínit skutečnost, že při nabytí předmětných pozemků věděla, že pozemky nemají právně zajištěný přístup z veřejné komunikace. Tato skutečnost vyplývá zejména z dražební vyhlášky [číslo] ze dne 23. 9. 2015, kde v čl. III. odst. 3.5 je výslovně uvedeno, že přístup k dotčeným pozemkům není právně zajištěn, dále z protokolu o dražbě [číslo] ze dne 16. 10. 2015 a také ze znaleckého posudku [číslo] 2015 ze dne 5. 6. 2015, na který odkazuje dražební vyhláška, i z protokolu o předání předmětu dražby veřejné, dobrovolné, opakované [číslo] ze dne 21. 10. 2015. Žalobkyně pozemky nabyla za cenu 3 200 000 Kč, když cena nabytých pozemků byla znaleckým posudkem stanovena ve výši 9 500 000 Kč, jednalo se o dražbu opakovanou. Žalobkyně si tak musela být vědoma, že nabývá předmětné nemovitosti bez přístupu k veřejné komunikaci, přístup k nim začala řešit až po nabytí vlastnictví. Postupovala tak zcela úmyslně s tím záměrem, že přístup si následně zajistí prostřednictvím institutu povolení nezbytné cesty, čímž dosáhne zvýšení ceny dotčených pozemků, když takovému jednání žalobkyně nelze ve světle stávající judikatury přiznat právní ochrany. Žalovaná dále namítala, že žalobkyně požaduje právo cesty bez jakéhokoli omezení (druh a velikost vozidla). Zdůraznila, že příjezd k pozemkům žalobkyně vede úzkým průjezdem a po sadové komunikaci v uzavřeném areálu usedlosti [anonymizováno], která je památkové zóně, v památkově chráněném území. Celá usedlost [anonymizováno] (včetně pozemků žalobkyně parc. [číslo] k. ú. [část obce], ale i pozemků žalované parc. [číslo] k.ú. [část obce]) je jako soubor nemovitých věcí zapsána v seznamu kulturních památek vedeném Ministerstvem kultury. Zřízením nezbytné cesty dle návrhu žalobkyně by nevratným způsobem došlo k zásahu do zapsané kulturní památky, protože pokud by soud tento nepřiměřený zásah připustil musel by omezit druh vozidel, a to jak co do rozměrů tak i hmotnosti. Žalobkyně již v roce 2016 informovala žalovanou o jejímu záměru zástavby pozemku [parcelní číslo] k.ú. [část obce] v jejím vlastnictví administrativním objektem, požádala žalovanou nejprve o zřízení věcného břemene, po té o nájem a následně o zřízení nezbytné cesty. Odbor památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy vydal žalobkyni zamítavé stanovisko k záměru této stavby z důvodu, že by zástavba byla nepřiměřeným zásahem do kulturní památky. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaná budovu [adresa], jež je součástí pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], pronajímá a navrhovaná cesta je užívána nájemci, potom žalovaná uvedla, že průjezd po navrhované nezbytné cestě není volný, je možný pouze na základě povolení, a to omezenému počtu vozidel, která mají smluvně zajištěné parkování. Zřízením práva nezbytné cesty žalobkyni by se tak stal vjezd v podstatě volným. Žalobu žalovaná navrhovala zamítnout, a to z důvodů, že nezbytná cesta je žalobkyní požadována přes stavbu žalované (nikoli pouze přes její pozemky), dalším důvodem je že žalobkyně si sama způsobila nedostatek přístupu k pozemkům její hrubou nedbalostí, když koupila pozemky, o nichž věděla, že k nim není zajištěn přístup z veřejné komunikace a před jejich nabytím se nijak nesnažila situaci řešit a důvodem je i skutečnost, že pro zajištění údržby pozemků žalobkyně není nutné zřizovat nezbytnou cestu. Nejzávažnějším důvodem pro zamítnutí žaloby je však skutečnost, že pozemky žalované jsou chráněným památkovým územím, které tvoří samostatný uzavřený celek a není žádoucí, aby do něj měly jakýkoli přístup i cizí osoby.

3. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. 1 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), ve spojení s § 129 odst. 1 o.s.ř.). V řízení nevyšla najevo potřeba provedení dalších důkazů (§ 120 odst. 2 věta prvá o.s.ř.). Pokud soud provedl v řízení další důkazy, které nehodnotil, potom z těchto důkazů neučinil žádná skutková zjištění významná pro předmět sporu.

4. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o těchto skutečnostech, které vzal soud za svá skutková zjištění ve smyslu ust. § 120 odst. 3 o.s.ř.:

5. Žalobkyně je ode dne 16. 10. 2015 na základě příklepu v dobrovolné dražbě, provedené na základě návrhu vlastníka nemovitostí, kterým byl [anonymizována dvě slova] v [obec a číslo], státní podnik v likvidaci, výlučnou vlastnicí pozemků [parcelní číslo] – zahrada o výměře 380 m2 a [číslo] – zahrada, o výměře 1241 m2, obě v k. ú. [část obce], zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], vedeného [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [část Prahy] s právními účinky zápisu vlastnického práva ke dni 21. 10. 2015, zápis byl proveden 26. 11. 2015. Žalované byla [územní celek] jako vlastníkem (vznik práva ze zákona č. 172/1991 Sb.) svěřena správa pozemků parc. [číslo] – ostatní plocha, zeleň o výměře [výměra] a parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře [výměra], obě v [katastrální uzemí], pro [územní celek], zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], vedeného [stát. instituce], [stát. instituce] /prokazováno listy vlastnictví, dražební vyhláškou dobrovolné dražby čj. [číslo], l. [číslo] spisu, znalecký posudek [číslo] 2015 ze dne 5. 6. 2015, l.. 207 spisu /.

6. Ze znaleckého posudku soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] 2015 ze dne 5. 6. 2015 na objednávku [anonymizována dvě slova] v [obec a číslo], s. p. v likvidaci soud zjistil, že obvyklá hodnota nemovitostí - pozemkových parcel [číslo] k. ú. [část obce] je 9 500 000 Kč, že pozemky jsou lokalizovány v oblasti zastavěné rezidenčními a také komerčními stavbami a že přístup k dotčeným pozemkům není právně zajištěn / prokazováno znaleckým posudkem soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] 2015 ze dne 5. 6. 2015, l. č. 207 spisu/.

7. Ze zápisu z prohlídky ze dne 7. 10. 2015 soud zjistil, že dražený pozemek parc. [číslo] parc. [číslo] oba v k. ú. [část obce], dosud zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], vedeného [anonymizována čtyři slova] [část Prahy] účastníky prohlídky byl - dražebník [právnická osoba], vlastník pozemků [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] s. p. v likvidaci a 2 zájemci, včetně žalobkyně. Dražebník k dotazu žalobkyně v zápise uvedl, že na předmětných pozemcích v minulosti stál skleník s pevným stavebním základem a altán a že přístup k draženým k pozemkům fakticky existuje a je zajištěn přes pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] k. ú. [část obce], které jsou ve vlastnictví žalované s tím, že tato přístupová cesta je přes cit. pozemky zřízena již historicky a [anonymizováno] [obec a číslo], s.p. v likvidaci ji po celou dobu existence vlastnického práva dražených pozemků vždy využíval jako jediný možný přístup pro pěší a automobilovou obslužnost pozemků /prokazováno zápisem z prohlídky ze dne 7. 10. 2015 /.

8. Ze žádosti o bezplatné zřízení VB služebnosti stezky a cesty ze dne 5. 11. 2015 soud zjistil, že žalovaná žalobkyni informovala o tom, že eviduje žádost žalobkyně o bezplatné zřízení služebnosti stezky a cesty k tíži pozemků ve svěřené správě žalované, parc. [číslo] v k. ú. [část obce] k zajištění obslužnosti pozemků ve vlastnictví žalobkyně parc. [číslo] k. ú. [část obce], že žalovaná sdělila žalobkyni, že na základě prohlídky na místě bude vyhotoven geometrický plán, který graficky vymezí rozsah věcného břemene a následně bude vyhotoven znalecký posudek, který stanoví hodnotu věcného břemene. Na základě těchto skutečností bude žalovanou zpracován návrh smlouvy, která bude následně projednána v radě [anonymizováno] [obec a číslo], za předpokladu schválení návrhu smlouvy radou bude tato po podpisu oběma smluvními stranami předložena [stát. instituce] k potvrzení věcné správnosti se všemi přílohami, včetně návrhu na vklad /prokazováno žádostí o bezplatné zřízení VB služebnosti stezky a cesty ze dne 5. 11. 2015 /.

9. Ze zápisu z 3. zasedání [příjmení] majetku a investic městské části [obec a číslo] ze dne 17. 3. 2016, číslo usnesení 3/2/ 2016, soud zjistil, že [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] nedoporučil [jméno] [příjmení] [obec a číslo] schválit smlouvu o zřízení služebnosti ve prospěch žalobkyně, která by spočívala v právu chůze a jízdy na části pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce] ve svěřené správě žalované dle GP [číslo] 2015 ze dne 27. 11. 2015 za cenu 255 960 Kč dle znaleckého posudku soudního znalce [celé jméno znalce] [číslo] ze dne 27. 1. 2016 s tím, že [jméno] doporučila vstoupit se žalobkyní v jednání o případném pronájmu či jiném smluvním vztahu, který zajistí možnost přístupu k pozemkům žalobkyně s tím, že [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] je toho názoru, že není nutné zatěžovat lukrativní pozemky ve svěřené správě žalované věcným břemenem a navrhoval zvolit jinou smluvní formu ošetření přístupu k pozemkům ve vlastnictví žalobkyně /prokazováno zápisem z 3. zasedání výboru majetku a investic městské části [obec a číslo] ze dne 17. 3. 2016, číslo usnesení 3/2/ 2016 /.

10. Ze sdělení žalované žalobkyni čj. [anonymizováno] [číslo] 2016 ze dne 27. 6. 2016 ve věci smlouva o zřízení služebnosti práva chůze a jízdy na části pozemků parc. [číslo] k. ú. [část obce], že žalovaná žádost žalobkyně o zřízení služebnosti práva chůze a jízdy na části pozemků parc. [číslo] k. ú. [část obce] projednala na 24. zasedání RMČ, konaném dne 15. 6. 2016 a usnesením RMČ [číslo] 2016 neschválila smlouvu o zřízení služebnosti ve prospěch oprávněné žalobkyně, avšak schválila záměr pronájmu žalobkyni částí pozemků parc. [číslo] k. ú. [část obce] k zajištění veřejné cesty i k vlastním pronajatým nebytovým prostorům a vlastním pozemkům, se závazkem zachovat cestu jako veřejnou a úklidu cesty a jejího okolí na vlastní náklady, na dobu neurčitou za 15 Kč/m2 rok, tj. 2 370 Kč rok (prokazováno sdělením žalované žalobkyni čj. [anonymizováno] [číslo] 2016 ze dne 27. 6. 2016 ve věci smlouva o zřízení služebnosti práva chůze a jízdy na části pozemků parc. [číslo] k. ú. [část obce]).

11. Z vyjádření žalované k záměru stavby s označením„ [anonymizována tři slova], [ulice] č. kat. [číslo], [obec a číslo] ze dne 8. 9. 2016, soud zjistil, že dne 30. 8. 2016 podala společnost [právnická osoba], [IČO], žádost žalované o posouzení a vyjádření z hlediska územně plánovací dokumentace, která je přílohou k oznámení podlimitního záměru dle zák. č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí stavby„ [anonymizována tři slova], [ulice] č. kat. [číslo], [obec a číslo]“ sdružující funkci učebny vysoké školy se zázemím, služebními byty a garáží pro osobní automobily na pozemku parc. [číslo] (zahrada) v k. ú. [část obce] s tím, že předložený záměr není v souladu s funkčním využitím ÚPn hlavního města Prahy / prokazováno vyjádřením žalované k záměru stavby s označením„ [anonymizována tři slova], [ulice] č. kat. [číslo], [obec a číslo]“ ze dne 8. 9. 2016, l. [číslo] spisu /.

12. Ze zápisu Městské části [obec a číslo] ze 40. zasedání Rady MČ [obec a číslo], konané dne 26. 10. 2016, č. usnesení [číslo] 2016, soud zjistil, že [jméno] [příjmení] [obec a číslo] neschválila pronájem části pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce] žalobkyni za účelem cesty i k vlastním pronajatým nebytovým prostorům a vlastním pozemkům, se závazkem zachovat cestu jako veřejnou a úklidu cesty a jejího okolí na vlastní náklady na dobu neurčitou a zrušila usnesení Rady MČ [obec a číslo] ze dne 15. 6. 2016, č. usnesení [číslo] 2016, záměr pronájmu žalobkyni /prokazováno zápisem Městské části [obec a číslo], 40. zasedání Rady MČ [obec a číslo], konané dne 26. 10. 2016, č. usnesení [číslo] 2016, l. [číslo] spisu /.

13. Z důkazu„ Žádost o smluvní zřízení úplatné služebnosti stezky a cesty za částku ve výši 300 000 Kč ve prospěch pozemků parc. [číslo] parc. [číslo]“ ze dne 7. 11. 2016 soud zjistil, že žalobkyně žádala žalovanou o zřízení služebnosti cesty za cenu 300 000 Kč s tím, že by nesla veškeré náklady v souvislosti se zřízením služebnosti, zavázala se k opravám stávající cesty na vlastní náklad a její pravidelné údržbě /prokazováno listinou žádost o smluvní zřízení úplatné služebnosti stezky a cesty za částku ve výši 300 000 Kč ve prospěch pozemků parc. [číslo] parc. [číslo]“ ze dne 7. 11. 2016 /.

14. Ze žádosti žalobkyně ze dne 13. 3. 2017 o věcné projednání žádosti o smluvní zřízení úplatné služebnosti stezky a cesty za částku 300 000 Kč ve prospěch pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] ze dne 7. 11. 2016 soud zjistil, že žalobkyně se z důvodů neodůvodněných průtahů a nečinnosti žalované ohledně rozhodnutí o její žádosti obrátila na žalovanou, o informaci zda a v jakém termínu bude o její žádosti rozhodnuto / prokazováno žádostí žalobkyně ze dne 13. 3. 2017 o věcné projednání žádosti o smluvní zřízení úplatné služebnosti stezky a cesty za částku 300 000 Kč ve prospěch pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] ze dne 7. 11. 2016 /.

15. Z vyjádření žalované ze dne 5. 1. 2017 k žádosti [anonymizováno] [jméno] [příjmení] o posouzení záměru„ [anonymizována tři slova]“ [ulice a číslo], [obec a číslo] z hlediska posouzení vlivu na životní prostředí, pro stavbu dle dokumentace, kterou vypracoval [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jako nízkopodlažní novostavby s náplní soukromého výukového střediska – s bytem správce a krytou garáží na pozemku č. parc. [číslo] k. ú. [část obce], při ul. [ulice], [obec a číslo], soud zjistil, že navrhovaný záměr extenzivního zastavění pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce] je sporný, urbanisticky nevhodný, je v souladu s ÚPn – jako výjimečně přípustné využití, avšak jeho konkrétní umístění a architektonické řešení neodpovídá jiným požadavkům na zachování kulturních a urbanistických hodnot daného území /prokazováno vyjádřením žalované ze dne 5. 1. 2017 /.

16. Ze zprávy [územní celek], [stát. instituce], odboru památkové péče, oddělení státní správy památkové péče, adresované zdejšímu soudu ze dne 25. 7. 2018, soud zjistil, že nemovitosti parc. [číslo] obě v k. ú. [část obce] jsou nemovitou kulturní památkou„ areál – usedlost [anonymizováno]“, zapsanou v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky, pod r. [číslo] jsou v památkové zóně [část obce], prohlášené vyhláškou hl. m. Prahy č. 10/1993 Sb. hl. m. [obec], o prohlášení částí území hl. m. [obec] za památkové zóny a o určení podmínek jejich ochrany. Dále, že z hlediska památkové péče je navrhované zřízení práva nezbytné cesty pro žalobkyni, vymezené v geometrickém plánu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod [číslo] 2015 ze dne 27. 11. 2015 a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod [číslo] 2015 ze dne 16. 3. 2018, neakceptovatelné. Areál bývalé zemědělské usedlosti je tvořen přízemním objektem podél ulice [ulice], trojkřídlou budovou samotné usedlosti a tato je ze všech stran obklopena zahradami. V historické usedlosti zůstaly zachovány jak barokní prvky architekta [anonymizováno]. [příjmení] (kromě rozvrhu areálu a kvalitních detailů) tak i hodnotná sochařská výzdoba [anonymizováno]. [příjmení] (např. vstupní brána s reliéfem v přízemním objektu u ulice [ulice]). Stávající příjezdová cesta do areálu vznikla v rámci jeho přestavby ve 20. letech 20. století a umožňuje vjezd automobilů z ulice [ulice] branou v přízemní budově (parc. [číslo] k. ú. [část obce]) dále přímo zahradou (parc. [číslo] k. ú. [část obce]) průjezdem vstupního křídla do vnitřního dvora usedlosti ([adresa]), kde byly dle návrhu autora realizovány dvě garáže. Tento způsob pohybu vozů po areálu je doposud funkčním a cíleným řešením. Areál je však koncipován jako pro veřejnost uzavřený a pozemky obklopující objekt [adresa], jsou určeny primárně obyvatelům/nájemníkům tohoto objektu. Podél vstupního křídla objektu usedlosti byl v rámci jejich úprav ve 20. letech 20. století realizován chodníček pro pěší na boční zahrady (pozemky parc. [číslo] k.ú. [část obce]). Předmětem památkové ochrany je areál historické usedlosti [anonymizováno] jako celek, zejména pro jeho autorské urbanistické rozložení. Změna chodníku podél objektu [adresa] na komunikaci pro automobily a pro přístup na pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], by dle názoru odboru památkové péče [anonymizováno] [obec], znamenala negativní zásah do podstaty památky a poškození její nenahraditelné památkové a vypovídací hodnoty. Zásadně by změnila autorské řešení, využití a charakter vnitřních komunikací po areálu. Realizace navržených změn charakteru neveřejných komunikací areálu v rozsahu posuzovaných geometrických plánů [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [příjmení] by měla za následek výrazné znehodnocení památkových hodnot areálu, je v rozporu s charakterem a památkovou hodnotou tohoto areálu a z pohledu zájmů chráněných státní památkovou péčí, je tak rozhodně neakceptovatelná / prokazováno zprávou [územní celek], [stát. instituce], odboru památkové péče, oddělení státní správy památkové péče zdejšímu soudu ze dne 25. 7. 2018, l. [číslo] spisu /.

17. Z geometrického plánu pro vymezení rozsahu věcného břemene k části pozemku, zpracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 17. 10. 2018, soud zjistil, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení], úředně oprávněný zeměměřický inženýr, vypracovala geometrický plán, v němž vymezila možnou přístupovou cestu žalobkyně k jím vlastněným pozemkům, vedenou přes nemovitosti ve správě žalované / prokazováno geometrickým plánem pro vymezení rozsahu věcného břemene k části pozemku, zpracovaného Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 17. 10. 2018, l. [číslo] spisu /.

18. Ze zápisu Městské části [obec a číslo], 16. zasedání Rady MČ [obec a číslo], konané dne 17. 4. 2019, č. usnesení RMČ [číslo], soud zjistil, že [jméno] [příjmení] [obec a číslo] neschválila přistoupit na smírné řešení projednávané věci a schválila pokračovat ve vedení tohoto soudního řízení /prokazováno zápisem Městské části [obec a číslo], 16. zasedání Rady MČ [obec a číslo], konané dne 17. 4. 2019, č. usnesení RMČ [číslo], l. [číslo] spisu /.

19. Shora uvedené a provedené důkazy byly soudem hodnoceny, když při jejich hodnocení postupoval podle ustanovení § 132 o.s.ř., hodnotil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti. Po zhodnocení všech důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

20. Při posuzování merita věci soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“).

21. Podle ustanovení § 1021 o. z. vlastník umožní sousedovi vstup na svůj pozemek v době, rozsahu a způsobem, které jsou nezbytné k údržbě sousedního pozemku nebo k hospodaření na něm, nelze-li tohoto účelu dosáhnout jinak; soused však nahradí vlastníku pozemku škodu tím způsobenou.

22. Podle ustanovení § 1029 odst. 1 a odst. 2 o. z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

23. Řízení o povolení nezbytné cesty je řízením, které při vyhovění návrhu končí vydáním konstitutivního rozhodnutí, neboť teprve jím je založen právní vztah mezi oprávněným a povinným (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 999/2014, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2016, [číslo] s. 187); vzhledem k tomu je nezbytné po 1. 1. 2014 posuzovat naplnění podmínek pro povolení nezbytné cesty podle ustanovení § 1129 a násl. o. z. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4205/2014, dostupné na [webová adresa]).

24. Jsou-li všechny zákonné podmínky pro povolení nezbytné cesty naplněny, má soud nezbytnou cestu v zásadě povolit, přičemž s ohledem na povahu řízení může soud ve shodě s ustanovením § 153 odst. 2 o.s.ř. překročit návrh účastníků a povolit nezbytnou cestu i jinudy, než se v žalobě požaduje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1680/2014 (uveřejněné pod č. C 14 266 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu – dále jen„ Soubor“)). Nepovolení nezbytné cesty při naplnění všech zákonných podmínek proto připadá do úvahy v zásadě jen v situacích, v nichž požadavek na povolení nezbytné cesty představoval zneužití práva ve smyslu ustanovení § 8 o. z.

25. Jelikož jsou podmínky pro povolení nezbytné cesty podle ustanovení § 1029 a násl. o. z. vymezeny ve své podstatě totožně s úpravou obsaženou v ustanovení § 151o odst. 3 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, případně s judikaturou k tomuto ustanovení, dovodil Nejvyšší soud, že lze přiměřeně tam, kde zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nemá obsahově odlišnou úpravu, použít judikaturu týkající se zřízení práva cesty podle zákona č. 40/1964 Sb. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4242/2015, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, 2016, [číslo] s. 186).

26. Podle ustanovení § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. soud nepovolí nezbytnou cestu, způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá. Na překážku povolení nezbytné cesty je takové závadné jednání (aktivní konání či nečinnost), z něhož lze usoudit na zavinění žadatele ve formě úmyslu (přímého či nepřímého) či ve formě hrubé nedbalosti.

27. Z judikatury Nejvyššího soudu týkající se náhrady škody se podává, že zavinění je psychický vztah jednajícího ke svému jednání, které je protiprávní, a ke škodě jako následku takového jednání. Je založeno na složce vědění (intelektuální), která zahrnuje vnímání jednajícího, tj. odraz předmětů, jevů a procesů ve smyslových orgánech člověka, jakož i představu předmětů a jevů, které jednající vnímal dříve nebo ke kterým dospěl svým úsudkem na základě znalostí a zkušeností, a na složce vůle, která zahrnuje především chtění nebo srozumění, tj. rozhodnutí jednat určitým způsobem se znalostí podstaty věci. Zavinění ve formě úmyslu (úmyslné zavinění) je dáno tehdy, jestliže jednající věděl, že škodu může způsobit, a chtěl škodu způsobit (úmysl přímý), nebo tehdy, když jednající věděl, že škodu může způsobit, a pro případ, že ji způsobí, s tím byl srozuměn (úmysl nepřímý). Srozumění jednajícího se způsobením škody u nepřímého úmyslu vyjadřuje jeho aktivní volní vztah ke škodnímu následku, který není přímým cílem jeho jednání ani nevyhnutelným prostředkem k dosažení jiného jím sledovaného cíle, nýbrž nechtěným (vedlejším) následkem jeho jednání, kdy je jednající srozuměn s tím, že dosažení jím sledovaného cíle předpokládá způsobení tohoto následku. Na takové srozumění lze usoudit tehdy, jestliže jednající nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla škodnímu následku, který si představoval jako možný, zabránit, nebo jestliže spoléhal jen na okolnosti, které nebyly reálně způsobilé takovému následku zamezit. Zavinění ve formě nedbalosti (nedbalostní zavinění) je dáno tehdy, jestliže jednající věděl, že škodu může způsobit, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že ji nezpůsobí (nedbalost vědomá), nebo tehdy, jestliže jednající nevěděl, že škodu může způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl (nedbalost nevědomá). Vědomá nedbalost se shoduje s nepřímým úmyslem ve složce vědění (intelektuální), ale oproti nepřímému úmyslu zde chybí volní složka vyjádřená srozuměním. Při vědomé nedbalosti jednající ví, že může způsobit škodu, avšak nechce ji způsobit a ani s tím není srozuměn; naopak spoléhá na to, že škodu nezpůsobí. Pro účely rozlišení vědomé nedbalosti od nepřímého úmyslu je třeba hodnotit, zda důvody, pro které jednající spoléhá na to, že škodu nezpůsobí, mají charakter takových konkrétních okolností, které sice v posuzovaném případě nebyly způsobilé zabránit škodě (nešlo o„ přiměřené“ důvody), které by ale v jiné situaci a za jiných podmínek k tomu reálně způsobilé být mohly (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1059/2003, uveřejněný pod č. C 2 361 v Souboru, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod [číslo] 2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

28. Občanský zákoník v případě nedbalosti v některých případech obsahuje ještě zvláštní kategorií, a to hrubou nedbalost. Tou se v judikatuře Nejvyššího soudu týkající se závazkového práva, z níž lze opět přiměřeně vyjít i v oblasti práv věcných, rozumí nedbalost nejvyšší intenzity, jež svědčí o lehkomyslném přístupu osoby k plnění jejích povinností, kdy je zanedbán požadavek náležité opatrnosti takovým způsobem, že to svědčí o zřejmé bezohlednosti této osoby k zájmům jiných osob (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2702/2012, uveřejněný pod č. 59/ 2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

29. V rámci úpravy povolení nezbytné cesty lze z uvedeného vymezení vyjít přiměřeně (především v základních rysech odlišení úmyslu a hrubé nedbalosti), neboť je třeba zohlednit, že úprava ustanovení § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. primárně nemíří na protiprávní jednání, nýbrž na jednání, která sice za protiprávní považovat nelze, zakládají však důvod k tomu, aby nebyla nezbytná cesta povolena. V judikatuře došlo k přísnějšímu posuzování případů se závěrem, že mají být chráněni jen ti nabyvatelé, kteří jednali obezřetně, a nikoliv nabyvatelé neopatrní. Získávání informací o případném spojení s veřejnou cestou před nabytím nemovité věci není samoúčelné. Vědomost o absenci přístupu k nemovitosti sama o sobě sice nepostačuje k závěru o patrné nedbalosti, ovšem má vést k tomu, aby se nabyvatel pozemku pokusil zajistit si přístup k pozemku ještě před jeho samotným nabytím. Nabyvatel má zejména oslovit vlastníky pozemků, přes něž by přístup k nabývané nemovitosti přicházel do úvahy (nejen vlastníky pozemků, přes které cesta již dříve vedla), s nabídkou na povolení nezbytné cesty; nelze mu však vytýkat, že jeho snaha nebyla úspěšná pro nepřiměřené hospodářské požadavky vlastníků pozemků. Jinými slovy řečeno, pokud se nabyvatel snaží se sousedy dohodnout, k uzavření dohody však s ohledem na objektivně nepřiměřené požadavky sousedů nedojde, nelze v případě nabytí nemovitosti návrh na povolení nezbytné cesty zamítnout s tím, že si nabyvatel počínal hrubě nedbale. Jestliže ovšem nabyvatel zakoupí nemovitou věc za sníženou cenu s vědomím, že není spojena s veřejnou sítí komunikací, přičemž pro její zajištění před koupí ničeho neučiní, bylo by zneužitím práva, kdyby nabyvatel dosáhl zvýšení ceny pozemku povolením nezbytné cesty (srov. např. rozhodnutí OGH ze dne 26. 9. 2003, sp. zn. 3 Ob 183/03p, rozhodnutí OGH ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 3 Ob 154/09g, rozhodnutí OGH ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. 8 Ob 11/14x, nebo rozhodnutí OGH ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 6 Ob 36/16m).

30. Uvedené závěry dopadají i na případy nabytí pozemku v dražbě. Konkrétně v rozhodnutí OGH ze dne 3. 4. 2008, sp. zn. 8 Ob 15/08a, se jednalo o případ, kdy navrhovatelka koupila pozemek v dražbě daleko pod 50 % běžné tržní ceny s vědomím, že cena, za kterou se pozemek dražil, byla snížena z důvodu nedostatečného přístupu. V takovém případě bylo na navrhovatelce, aby už před nabytím pozemku učinila šetření ohledně případného smluvního rozšíření existující služebnosti, která byla v daných poměrech nedostatečná. Dané opomenutí by přitom nebylo nedbalostí, pokud by se navrhovatelka nebo její právní předchůdci pokusili s vlastnicí pozemku, přes nějž má cesta vést, dohodnout, ale pokud by dohoda ztroskotala na nepřiměřených představách vlastnice pozemku. Navrhovatelka měla v souvislosti s nabytím pozemku oslovit vlastnici pozemku, která byla připravena k jednání, se„ zajímavou nabídkou“, přičemž cestu pak mohla financovat z prostředků, které ušetřila při koupi pozemku. Jelikož navrhovatelka takovou nabídku do zahájení řízení neučinila, je z jejího jednání zřejmá patrná nedbalost.

31. Z výše uvedeného lze učinit závěr, že aplikace ustanovení § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. může typově přicházet do úvahy zejména 1) v situacích, kdy vlastník nemovité věci měl k nemovité věci zajištěno spojení na veřejnou cestu, o které následně hrubě nedbalým či úmyslným jednáním přišel, 2) v situacích, kdy vlastník nemovité věci svou stavební činností zabránil napojení své nemovité věci na veřejnou cestu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1499/2015 (dostupný na [webová adresa]), jakož i rozhodnutí OGH ze dne 19. 1. 1989, sp. zn. 8 Ob 502/89), a 3) v situacích, kdy osoba nabývá nemovitou věc, aniž by k ní měla zajištěno spojení veřejnou cestou, a její jednání lze považovat za hrubě nedbalé či úmyslné. [obec] nemovité věci bez spojení s veřejnou cestou automaticky neznamená, že nabyvatel nemá právo na povolení nezbytné cesty (rovněž Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 206). K zamítnutí žaloby na povolení nezbytné cesty lze proto přistoupit až na základě posouzení veškerých konkrétních okolností případu, z nichž vyplyne jednoznačný závěr, že nabyvatel nemovitosti v daném případě postupoval hrubě nedbale či dokonce úmyslně, v důsledku čehož zabránil zřízení či existenci přístupu ke své nemovitosti. Jinými slovy řečeno, soud nebude moci v poměrech konkrétní věci učinit závěr, že nabyvatelovo jednání nebylo úmyslné či nikoliv hrubě nedbalé (prostá nedbalost).

32. Při posouzení jednání nabyvatele nemovité věci lze vyjít ze základní premisy obsažené v ustanovení § 4 o. z., podle níž se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Taková osoba se v rámci běžné opatrnosti při nabytí nemovité věci zajímá o to, jak je k nabývané nemovité věci zajištěn přístup, a v případě, že k nemovité věci přístup není zajištěn, se již před koupí pokusí přístup k nemovité věci zařídit a bez dalšího se nespoléhá jen na to, že mu soused umožní přes svůj pozemek přístup, popř. že mu bude přístup povolen soudním rozhodnutím.

33. Při řešení otázky, zda nabyvatel jednal hrubě nedbale či dokonce úmyslně, bude třeba zvážit veškeré okolnosti případu. Zejména bude nezbytné posoudit chování nabyvatele, zcizitele a dalších osob (např. sousedů), obsah listin dostupných před nabytím nemovité věci (např. znalecký posudek, výpis katastru nemovitostí) a konkrétní místní podmínky (např. patrná absence cesty k nabývané nemovitosti). Zohlednit bude nezbytné především a) jak se nabyvatel zajímal o existenci přístupu k nemovité věci, b) zda nabyvatel věděl o absenci přístupu či zda vědět o absenci přístupu měl, c) jak nabyvatel naložil s informací o absenci přístupu, d) zda se nabyvatel pokusil přístup zpravidla již před nabytím nemovitosti získat, e) zda bylo reálné docílit povolením cesty jednáním nabyvatele. Rovněž bude nezbytné přihlédnout k dobré víře nabyvatele v existenci přístupové komunikace vyvolané například vyjádřením zcizitele či stavem v terénu, který pochybnosti o absenci přístupu nevyvolával.

34. Při posuzování je třeba mít na paměti, že podmínkou obsaženou v ustanovení § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. nemá být sankcionována sama o sobě skutečnost, že někdo nabyl nemovitou věc bez přístupu, nýbrž především ta okolnost, že nabyvatel se lehkovážně spoléhal na to, že mu bude přístup k pozemku po jeho nabytí umožněn sousedy či povolen soudem, přičemž se nepokusil si přístup zajistit před nabytím nemovité věci sám, ačkoliv tak nepochybně učinit mohl. Pokud se naopak o zajištění přístupu nabyvatel pokusil, jeho snaha však nebyla úspěšná (např. pro kategorický nesouhlas sousedů či pro požadavky sousedů, které po nabyvateli nebylo možné spravedlivě požadovat), pak mu nelze tuto skutečnost přičítat k tíži. Úmyslem zákonodárce totiž zjevně nebylo vytvoření kategorie nemovitostí bez přístupu, k nimž již nebude moci být nezbytná cesta povolena, nýbrž úmyslem bylo sankcionovat lehkovážné jednání nabyvatelů.

35. Aplikace ustanovení § 1032 odst. 2 o. z. dopadá na situace uzavřených prostor, přes které nemá být nezbytná cesta zřízena, přičemž uzavřenými prostorami jsou budovy, uzavřený dvůr či prostor u obytného domu, který je uzavřen oplocením před vstupem cizích osob (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1171/2016 (dostupné na [webová adresa])).

36. V posuzovaném případě důvod k zamítnutí žaloby spatřoval soud především ve zjištěné skutečnosti, že pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] jehož součástí je budova s [adresa] a parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], tvoří uzavřený prostor ve smyslu ustanovení § 1032 odst. 2 o. z. Soudu nezbývá než konstatovat, že jde o prostor usedlosti„ [anonymizováno]“, který je uzavřen i oplocením před vstupem cizích osob, jedná se o nemovitou kulturní památku„ areál – usedlost [anonymizováno]“, zapsanou v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod r. [číslo] která se nachází v památkové zóně [část obce], prohlášené vyhláškou hl. m. Prahy č. 10/1993 Sb. hl. m. [obec], o prohlášení částí území hl. m. [obec] za památkové zóny a o určení podmínek jejich ochrany, proto nejen z hlediska památkové péče, ale i z hlediska neúměrného zatížení vlastníka tohoto areálu je žalobkyní navrhované zřízení práva chůze a jízdy všemi vozidly, vymezené v geometrickém plánu Ing. [jméno] [příjmení] pod [číslo] 2015 ze dne 16. 3. 2018, naprosto neakceptovatelné. Uzavřený areál bývalé zemědělské usedlosti tvoří přízemní objekt podél ulice [ulice], trojkřídlá budova usedlosti a tuto usedlost ze všech stran obklopují zahrady. Příjezdová cesta k historické kulturní památce vznikla v rámci přestavby areálu ve 20. letech 20. století, umožňuje vjezd automobilů z ulice [ulice] branou v přízemní budově (parc. [číslo]), dále přímo zahradou (parc. [číslo]) průjezdem vstupního křídla do vnitřního dvora usedlosti ([adresa]), kde byly dle původního návrhu realizovány dvě garáže. Tento způsob pohybu vozů po areálu je sice funkčním a cíleným řešením, avšak areál je koncipován jako pro veřejnost uzavřený, pozemky obklopující objekt [adresa], jsou určeny primárně obyvatelům/ nájemníkům tohoto objektu. Podél vstupního křídla objektu usedlosti byl v rámci jejich úprav ve 20. letech 20. století realizován chodníček pro pěší na boční zahrady (pozemky parc. [číslo]). Předmětem památkové ochrany je areál jako celek, zejména jeho autorské urbanistické rozložení. Změna chodníku bezprostředně podél objektu [adresa] na komunikaci pro automobily pro přístup žalobkyně na pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce] by jednoznačně negativně ohrozila samotnou historickou budovu [adresa] včetně podstaty památky a poškodila by její nenahraditelnou památkovou hodnotu, výrazně by znehodnotila památkovou hodnotu celého areálu usedlosti. Dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, od které soud neměl důvodu se odchýlit, tak nezřídil žalobkyní požadovanou služebnost nezbytné cesty přes prostor žalované, protože tvoří uzavřený areál historické hodnoty, tj. celek s budovou, jelikož by tím významně zasáhl do soukromía, vlastnického práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2004, sp. zn. 22 Cdo 1274/2003). Dospěla – li judikatura k závěru, že nelze zřídit právo cesty obytným domem, rodinným domem nebo chatou, tedy objektem určeným k bydlení dříve stavením, a uzavřeným dvorem ležícím při takovém objektu a zřízeným za tím účelem, aby bylo zabráněno přístupu cizích osob na dvůr a do objektu bydlení, nezbylo soudu než žalobu na zřízení navrhované služebnosti zamítnout. Právo cesty lze zřídit jen po volném pozemku resp. po části pozemku nezastavěné objektem bydlení a uzavřeným dvorem. Pro projednávanou věc není podstatné tvrzení žalobkyně, že se průjezd domem neuzavírá, podstatná je skutečnost, že se na pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], svěřené do správy žalované, nachází stavba žalované, kterou by při zřízení požadované služebnosti bylo nutno projet. Průjezd touto nemovitostí je opatřen funkčními vraty a dopravní značkou zákaz vjezdu s dodatkovou tabulkou„ vjezd a parkování jen pro vozidla s povolením [anonymizováno] [obec a číslo]“. Z možnosti veřejnosti, namítané žalobkyní, vstoupit do areálu v rámci prohlídky historické usedlosti nelze v žádném případě dovodit, že areál usedlosti je volně přístupný neomezenému počtu vozidel a veřejnému provozu. Pokud se tedy žalobkyně domáhala umožnění vstupu a vjezdu všemi druhy vozidel přes nemovitosti žalované za účelem péče a údržby jí vlastněných pozemků, žalobě nelze vyhovět, neboť povolení nezbytné cesty nepřichází v úvahu tam, kde vlastník nemovité věci žádá, aby mu vlastník sousedního pozemku umožnil přístup za účelem údržby pozemku, když je možné zajištění přístupu podle ustanovení § 1021 o. z.

37. Soud má rovněž za prokázané, že žalobkyně si při zajištění přístupu k vydražené nemovitosti počínala hrubě nedbale, neboť přístup k nemovitostem řešila až po nabytí vlastnického práva, když ze znaleckého posudku, pořízeného pro potřeby dražby v roce 2015, bylo zjištěno, že k nemovitosti není přístup právně zajištěn. Pokud tedy navrhovatel dražby a bývalý vlastník nemovitostí [anonymizována dvě slova] v [obec a číslo], s. p. v likvidaci, v zápise z prohlídky konané dne 7. 10. 2015 ohledně přístupu k pozemkům parc. [číslo] k. ú. [část obce] sdělil žalobkyni, že přístup k předmětným pozemkům fakticky existuje, je zajištěn prostřednictví zřízené cesty, která je vedena přes pozemky parc. [číslo] k. ú. [část obce] ve vlastnictví žalované, kdy tato cesta je zřízena již historicky a byla jím využívána jako jediný přístup pro pěší i automobilovou obslužnost, muselo být žalobkyni zřejmé, že na pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce] se žádným vozidlem vjet nedalo a dosud nedá, jednak proto, že to znemožňuje terénní vyvýšení pozemku žalobkyně v bezprostřední blízkosti oplocení a také proto, že pozemek je opatřen plotem, v němž jsou umístěna vrátka pouze pro vstup pro pěší. Žalobkyni tak muselo být zřejmé, že na dražený pozemek bývalý vlastník automobily nejezdil, ale pouze vstupoval vrátky. Na tomto místě se sluší připomenout, že celkový stav a přístupnost dané lokality – pozemků žalobkyně, jí byl zcela jistě znám delší dobu před dražbou, neboť část nebytových prostor v areálu [anonymizováno] užívala žalobkyně již od roku 2009 na základě nájemní smlouvy. Další, neméně podstatný důvod pro zamítnutí žaloby tak spočíval v tom, že žalobkyně předmětné nemovitosti jako zahradu nabyla s vědomím, že k nim není zajištěn přístup, počínala si tak hrubě nedbale, když spoléhala na získání přístupu k nemovitostem až po získání vlastnického práva. Bylo na zvážení žalobkyně, aby před podáním žaloby se snažila seriózně jednat o přístupu k nemovitostem i s dalšími vlastníky sousedních pozemků, žalobkyně však nenabídla žádné adekvátní řešení vyhovující nejen žalované, ale i ostatním vlastníkům přilehlých pozemků a neučinila jim odpovídající nabídku na finanční protiplnění a setrvala na jí pohodlnějším přístupu k pozemkům přes areál kulturní památky„ [anonymizováno]“ soudní cestou.

38. Vzhledem k tomu soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku a žalobu zamítl.

39. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalované proto soud přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v nákladech na právní zastoupení advokátem, které jsou tvořeny 12 úkony právní služby po 9 340 Kč dle ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ve věci samé ze dne 10. 10. 2017, 13. 2. 2018, 3. 4. 2018, 1. 10. 2018, 12. 11. 2018, 27. 5. 2019, 12. 6. 2019, účast při ústním jednání dne 20. 2. 2018, písemné podání ve věci samé ze dne 3. 4. 2018 a účast při ústním jednání dne 16. 7. 2018, 4. 10. 2018 a 2. 3. 2021, když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 této vyhlášky, dále 12 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky), 21 % DPH. Celkové náklady řízení žalované ve výši 139 972 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) (výrok II.).

Poučení